Příspěvky uživatele

//Tajga přes řeku Kiërb

A vůbec. Jak si Fedyor mohl být jistý, že v téhle krajině někdo žil? A jak jsem si mohla já být jistá, že jsem nenaletěla svému vlastními bratrovi? Ivan byl dost šílený, aby se zkusil postavit otci, a já jsem jeho plány nedokázala prohlédnout až do poslední chvilky. Fedyor se klidně mohl vydat do země zaslíbené na severu a mně nechat na pospas, no... ničemu. Ovšem to už byly jen moje pesimistické sklony. Sice jsem ještě nikoho nepotkala, ale široko daleko to byly samé lesy a řeky. Určitě tu někde byly i pláně plné zvířat, a tím pádem i vlci. Zavrtěla jsem nad svým hloupým pesimismem hlavou a snažila se uvažovat racionálně a nad věcmi, které potřebovaly mou pozornost.
Tak zaprvé - pomsta. Narcisa nás vychovávala jako nástroj ke svrhnutí Cézara, jenže jsme nebyli dost připravení a teď je naše úžasná rodinka rozuteklá bůh ví kde. Tedy až na Ivana, ten už se jen tak nepohne. Ušklíbla jsem se. No co? Byla to pravda a já byla unavená, hladová a zmatená. Navíc jsem své bratry nikdy neměla moc v lásce, alespoň ne tak, jak se od sourozenců čekalo. Spolupráce bylo to nejlepší slovo, které jsem v kontextu k našim vztahům mohla použít.

//Řeka Midiam přes Narvinijský les

//Domov

Netušila jsem, jestli mi víc proti srsti byla naše situace doma, nebo nekonečné cestování. Už to bylo pár dní, co jsem naposledy viděla Fedyora. Dávala jsem si dobrý pozor na to, jak často vidím měsíc. Takže mýlit jsem se nemohla. Jak jsem se tak brodila nekonečným sněhem, nemohla jsem zabránit myšlenkám na teplý úkryt plný sourozenců. Nebývala jsem sentimentální, ale zhýčkáná jsem byla. I kdyby teplo znamenalo, že mi někdo kope do hlavy a něčí tlapku mám zarytou v žaludku, bylo to pořád teplo. A byl to domov, něco, co jsem znala. Ačkoliv mi tam na každém kroku hrozila smrt, tady jsem si připadala víc ve střehu, než jsem kdy byla. Nechtěla jsem být paranoidní, ale pocit, že mě někdo sleduje, se mnou zůstával. Při každé větvičce, která mi pod tlapkami praskla, jsem sebou cukla. Proklínám tě, Cézare. Zavrčela jsem. Takhle končily princezny?
Nelitovala jsem toho, že jsme se s Fedyorem rozdělili, ale toužila jsem mít s kým probírat strategii. Jaký je náš další krok? Vrátíme se, nebo budeme navždy na úprku? Založíme smečku a až bude dost silná, potáhneme s ní do boje proti našemu otci? Povzdychla jsem si. Vzpomínka na otce mě nutila vzpomenout si i na matku, která, ačkoliv jsem od ní moc lásky nezažila, mi trochu chyběla. Kde bylo její neustálé popichování, ať se narovnám? A ať tolik nepřemýšlím, že to se na princeznu nehodí? Byla jsem sama něco málo přes týden a už jsem se hrbila.

//Jezevčí hájek přes řeku Kiërb