Příspěvky uživatele

< návrat zpět

// Ježčí plácek (přes Meandry)

Přebrodil se přes nějaký potůček, ale usoudil, že na koupání to úplně není. Sluníčko teprve stoupalo na oblohu a ne a ne si říct, aby začalo pěkně hřát. Nickolas na něj chvíli prosebně mžoural, aby mohl dokončit svou zkrášlující kůru, ale to si nedalo říct. Místo paprsků se mu tak na srsti usazovala sražená mlha, které tu najednou bylo všude až až. "Tak přece byly moje prosby vyslyšeny!" zajásal vlček, když to jeho mozeček vykoumal a začal se v rostoucí trávě, která byla od mlhy také pěkně mokrá, převalovat, válet a kroutit do všech stran, aby všechny ty sesbírané saze ze svého kožíšku hezky vytřel a zůstal jen on sám, ve své plné černobílé kráse bez jediné šmouhy, jediného nedostatku. A taky ho to povalování začalo bavit, do žil se mu nahrnula nová energie neznámo odkud, takže tam sebou smýkal a házel o poznání déle, než bylo pro pouhou očistu nutné. Musím to vzít přeci pořádně! snažil se vymyslet něco na svou obhajobu, kdyby to náhodou někdo potřeboval slyšet.

// Sarumen (přes Uhlíky)

Protože už opadl sníh, byl Uhelný hvozd zase plný prachu. Tomu by se Nickolas normálně obloukem vyhnul, ale tohle nebyl obyčejný prach! Takové saze měli blahodárný účinek na vlčí srst a kůži, to věděl přeci každý! Takže si tam udělal vlček procházku a nemít už od narození tlapky černé, teď by je rozhodně měl. Byl celá saze a černý flek, který mu ne vždy patřil. A výjimečně mu to nevadilo, i když nebylo tak sucho, jak by rád, aby se to na něj nepříjemně nelepilo. Věděl však, že pro krásu se musí trpět a tak z lesa záhy vyrazil, aby našel nějakou pěknou říčku, ve které by si ty blahodárné čmouhy zase smyl. Už se nemohl dočkat, až se bude cítit zase jako nový, čistý, svěží. A pak tohle všechno půjde doporučit zbytku smečky, protože nebudeme si lhát, někteří z nich by potřebovali odbornou asistenci s péči o sebe sama jako sůl.

// Louka vlčích máků (přes Meandry)

// úkryt

Vlček se konečně vypotácel z úkrytu a do čumáku ho hnedka praštilo ranní sluníčko. Tedy, ne tak úplně, protože se krčilo za mraky, ale bylo světlo, to bylo důležité. A taky o dost tepleji, než když se do toho úkrytu schovával. Foukal vítr, který mu krásně načechrával srst a dodával mu pocit svěžesti po těle. Možná by se měl konečně také umýt v nějaké řece, čistě řece, ale na to ještě takové teplo nebylo.
Vlček teď potřeboval protáhnout nožky. Ještě si živě pamatoval, proč vlastně z úkrytu pláchnul. Normálně mu společnost jakýchkoliv dalších vlků nedělala problém, ale tam najednou... musel pryč. Tady mohl dýchat mnohem víc a i ty prapodivné pocity už ho opustily! Určitě to bylo jen tím dusnem, jak jich tam bylo hodně. Přesto ho pro jednou nelákalo se hned zase k nějaké bandě vlků připojit a raději se usmyslel, že využije teplejšího dne na to, aby se po zimě dal zase do pucu. Taková jarní údržba kožíšku byla velmi důležitá a muselo se jí věnovat patřičné množství péče a času! O tom Nickolas něco věděl.

// Ježčí plácek (přes Uhelný hvozd)

(175)

V malé jeskyni se jich nakonec uvelebilo mnohem víc, než by mělo být fyzicky možné. Ale protože Nickolas fyzice nerozuměl, vůbec ho to netrápilo. Ostatní si ještě něco šuškali, ale on už měl oči a uši jen pro Vílu a tu slibovaný pohádku. Nemohl se dočkat, až začne vyprávět a jeho nadšení mu doslova sršelo z očí. Kdyby snad ještě chvilku vlčice pohádku odkládala, asi by ho kleplo. Naštěstí pro něj ale začala vlček se spokojene zavřel, aby si udělal ještě větší pohodlí. Ležel, ale s hlavou zdviženou, protože si nechtěl nechat ujít jediné slůvko, všechno to hltal plnými doušky. Byla to hrozně zajímává pohádka!
Možná to vlček až moc prožíval a své reakce přeléval, jak příběh postupoval. Svítil jako sluníčko, když byl příběh veselý a naopak se dramaticky krčil a třásl, když Islin zmínila obávanou Smrt v nehezkém světle. Vlček ale neměl kapacitu, aby si vyprávění o nějaké Smrti spojil s tou zdejší, o které slyšel. "Sarumenská smečka! Jako ta naše! To je naše smečka!" tetelil se vlček a radostně to oznamoval, aby Víla věděla, že to pochopil. Byl to přeci jen bystrý chlapec, o tom nebyl pochyb! Se stejnou vervou pokýval i vlčatům, aby to pochopila, a pak už honem zpátky k pohádce. "Né, nechoď pryč z lesa, né!" radil Nickolas vlčici v pohádce a sám se krčil, jako by se kryl před děsivými následky chování vymyšleného vlka. Na konci už ale zase vrtěl spokojeně ocáskem.
"Vlčí princezna měla moc hodnou maminku," konstatoval vesele a byl rád, že příběh dobře dopadnul. Dál si ještě chvíli hověl ve svém vyvrtěném hnízdečku, když ho začínal uvnitř šimrat divní pocit. Ale takový fakt zvláštní, skoro ho nepoznával. Skoro. Měl problém rozluštit, co po něm ten pocit chce. Měl radost z pohádky, to věděl. Ale to to nebylo. Rozhlédl se kolem a viděl kachýnky. Z těch měl radost, ale také to nebylo to, co ho šimralo v břiše. A jak se rozhlížel víc a víc a pak taky na Jasnavu a na Islin a proč Islin odcházela a proč začínal panikařit a proč se nemohl ani na jednu přestat dívat a Vílo, zůstaň a začínala se ho zmocňovat panika a Jasnava a co by měl říct a-a-a- "V-Vílo, počkej, kam-" prudce se vydal za vlčici, ale zakopl a spadnul na čumák, div si zuby nevyrazil. Vyškrábal se zpět na nohy a omluvně se obrátil na Jasnavu. "Nemusí se ničeho už obávat tvá krásná duše, nebezpečí polevilo, to poznám po... puše?" vlček zněl stejně zmateně, jako se musela vlčice asi tvářit. Nic nechápal a začal couvat k východu jako zbytý pes, až konečně unikl.

// Sarumen

nickolas.exe has stopped working

(174)

Dalo by se očekávat, že si vlček oddychne teď, kdy se nikdo fyzicky o útek nepokoušel, jenomže vlček byl stále nervózní. Teď se totiž všichni začali dožadovat odpovědí, které neměl ani on, ani nikdo jiný. Marion byla z ničeho nic rozhozená a vyděšená, Jasnava o to víc. Nickolas nevěděl, co dělat. Strašpytlovství byla jeho doména, proč mu jí tu všichni berou? Nejraději by se stáhnul někam stranou, než tohle všechno skončí, tak jak se vůbec ocitnul v čele tohohle všeho? Navíc vlčata nepochopila vůbec nic a dál se dobývala ven. Nickolas nebyl v pozici něco takového kachýnkám vysvětlovat a zoufale začal pohledem vyhledávat pomoc od ostatních, kteří byli podobně v háji, jako on. Až na jednoho z přítomných.
Islin promluvila, zněla nejvyrovnaněji a nejistěji ze všech tady. I Nickolase to hned naplnilo novou nadějí a její návrh se mu hrozně zalíbil, jen jej pochopil po svém, než jak vlčice nejspíš zamýšlela. "To- to je skvělý nápad!" zajásal. "Pojďte kachýnky, poslechneme si pohádku!" zavelel a jeho hbité nožky ho rázem přenesly od vchodu do vedlejší jeskyně, která byla menší a pravděpodobně v ní neměl vlk jeho postavení co pohledávat, což jeho krásnou hlavinku vůbec netrápilo. Cestou do tlamy popadl první kachýnku, co se mu připlatla do cesty - Nerissu - aby se ujistil, že půjdou s ním.
V jeskyni se hnedle uvelebil do pohodlných kožešin, kachýnku položil vedle sebe a jako poslušný posluchač nedočkavě vyčkával, jakou pohádku si pro ně víla připravila. "Pohádky jsou hrozně skvělý, uvidíte! Uuu, Islin umí určitě vyprávět úžasné pohádky!" vysvětloval kachýnkám, proč se na to mají těšit. Tohle vysvětlit totiž dokázal.

Lednový smečkovníček~

1. Očisti kožich jiného člena smečky.
https://gallirea.cz/index.php?p=mytina#post-214465

3. Poznej člena, kterého ještě neznáš.
prakticky celá hra v úkrytu je poznávání nových tváří, soo... xD
https://gallirea.cz/index.php?m=topic&id=70414#post-215284
https://gallirea.cz/index.php?m=topic&id=70414#post-215517
https://gallirea.cz/index.php?m=topic&id=70414#post-215910

Uznáno a připsáno.

173

Černobílý přisunul maso blíž k vlčeti a stáhnul tlapu rychlostí blesku, aby se tomu mláděti nezachtělo ho kousnou taky. Co on ví, jestli už někdo vlčata naučil, že ostatní vlci se nejedí. Také by se mu hodila lekce o mluvení, kterou teď dostávala od Jasnavy Marion. Ale on ji neposlouchal a jen sledoval, jak jedna z kachýnek válčí s jeho velkým přídělem masa. Chyběli mu brýličky a notýsek, aby měl plnohodnotný vzhled zapáleného vědátora pozorující svůj pokusný objekt. Nickolase ale vlčata hrozně fascinovala, byla jak úplně jiný druh zvířete.
A pak to uslyšel. Vytí, které do úkrytu doléhalo až z lesa. A neznělo dobře. Nickolas nebyl blázen, rozhodně neplánoval se vydat vstříc tomu nebezpečí, které vytí zvěstovalo. Ale Vento byl z jiného těsta a hnal se ven. Jen Nickolase požádal, aby tu na všechny dohlídl. To vlček udělat mohl, a tak chrabře ten úkol přijal pokýváním hlavou, na níž stále seděl dost vyjukaný výraz z toho, že by se v jejich lese mohlo dít něco nebezpečného. Neuvědomoval si, že se dost možná upsal k mnohem nebezpečnějšímu úkolu, než by chtěl, rozhodně to totiž nebyl někdo, kdo by se neohroženě bránil proti hrozbě. Sebe nebo kohokoliv jiného.
"Když zůstaneme tady, budeme v bezpečí, že?" otočil se k dospělým vlčicím. "Že?" ponoukal je k ujištění. Toho zatím využila vlčata, kterým nebezpečí ještě bylo cizí. "Ne, ne! Zůstaňte! Musíme zůstat tady!" panikařil a chtěl je chytit, aby nemohla z jeskyně odejít, ale málem při tom sám do někoho narazil. "Vílo! Vílo, já jsem tak rád, že jsi v pořádku!" vyhrkl na vlčici úlevně, při čemž úplně zapomněl, že jí tak nemá říkat. Když ona se tu skutečně jako víla teď zjevila a zabránila obrovskému průšvihu. Tedy, alespoň on to jako obrovský průšvih viděl. "Venku se něco děje! Víš, co se tam děje? Já nevím, ale musíme zůstat uvnitř. Všichni," zadíval se důrazně na vlčata a pak je jedním ladným skokem přeskočil, aby stál teď mezi všemi přítomnými a východem z jeskyně on. "Nikdo odsud nesmí odejít, dokud nebude nebezpečí pryč," oznámil všem. "Vlastně bychom měli jít co nejdál od východu. Pro jistotu," radil ostatním a doufal, že tak učiní, protože on se teď chtěl schovat úplně ze všech nejvíc, ale nemohl je tu jen tak nechat bez dozoru. Co kdyby opravdu odešli a nalákali to nebezpečí sem? To Nickolas nemohl riskovat.

// abych někoho nezmátla, tak Islin má křídla jen při užívání magie, Nick jí říká Vílo just because

172

Pojďme si promluvit o tom, jak nikdo chudáka Nickolase za jeho čin nepochválil, přesto, že na to tak očividně čekal. Nemít ten plnou hlavu těch roztomilých kuliček, asi by se ho to dotklo. Pro jednou se ale rozhodl to všem přítomným odpustit a spokojil se s pochvalou sám od sebe. Třeba všichni vědí, že jsem skvělý a tak si myslí, že to už ani nemusí říkat, jak je to samozřejmé! Nevadí, jim pak vysvětlím, že mi to můžou říkat pořád, usmyslel si a sledoval vlka Venta, který udělal totéž, akorát se s tím masem ještě porcoval. Nickolasovi to přišlo vtipné. Tím, že jídlo rozkouskuje, jeho nápad totiž nezlepší. Já ho měl první! Jedno sousto pak přistálo i před ním, ale vlček byl moc zaneprázdněn pozorováním, jak si s jídlem poradí kachýnky.
Zase jako předtím se snížil, prakticky lehnul na zem a sledoval, jak se šedá kachýnka přetahuje s Ventem o kus masa. Při tom všem vrtěl ocáskem už tak nějak automaticky. "Musí mít fakt hlad!" poznamenal, když si kachýnka se vší silou sousto vybojovala a slupla, načež si dřepla a koukala, jako by mělo ještě něco přiletět. Nickolas chvíli přemýšlel, než k ní tlapkou přisunul blíž i svůj podíl. Byl pochopitelně větší než ten, co původně Vento přinesl pro ni. Nickolas ho opatrně tlapkou přisunul před kachýnku, jako by se bál, že kdyby nestihl včas tlapku zase stáhnout, kachýnka by ho kousla. A popravdě, bylo to přesně tak, jak to vypadalo. Ale cožpak byste se mu divili, kachýnky jsou mnohem děsivější tvorové, než si myslíte!

171

Nickolas právě procházel ukázkovým tunelovým viděním. Nic kolem něj neexistovalo. Zvuky, pohyby, pachy. Nic, jen ty malé dvě chlupaté kuličky přímo před ním. Jak se kolíbali ze strany na stranu a kroutili jako válečky, protože ještě nemohli stabilně vstát. "Jsou jako kachýnky," uculil se. A ty ušňafané knučivé zvuky, co z nich lezly místo slov. Byly obě naprosto k sežrání. Tedy, on by je nesežral, to ne! Byly tak zlaťoučké, vlček by si je nejraději shrábnul pro sebe a vůbec se o ně nedělil. S Jasnavou možná, protože někdo se musel o ty vlčata starat. A o něj. On byl taky takový vlče v dospěláckém kostýmu. Možná proto z nich byl tak unešený, našel přeci jen konečně svůj druh!
Když jedna z těch dvou kachýnek vydala zvuk, který byl naprosto jasně určený jen a jen pro něj, div se nerozpustil blahem do podlahy. Ale kdo by na vlčkovi zrovna měl oči, všiml by si, že se přeci jen k té zemi přimáčkl o to víc. "Awww," vydával nějaké rozněžněné zvuky. "Viděli jste to? Slyšeli jste to? Slyšela jsi to?" naléhal nejdřív na široké okolí, pak se upnul na odpověď Jasnavy, kterou měl hned vedle sebe a hlavně mu zatím vždy na všechno odpověděla. K té se ale už přikolíbala ta druhá kachýnka. "Awww, vybrala si tě, Jas! Jste kamarádi!" radoval se vlk, pozorujíc kachýnku, jak žužlá vlčici nohu. Pak z ničeho nic vystřelil na nohy. "Možná mají hlad!" prohlásil a během mžiku, ve kterém si možná někteří ani nevšimli, že se pohnul z místa, se zjevil zpět s kusem masa támhle z rohu, který sebou teď tupě fláknul o zem. "Tak! Můžou se najíst!" oznámil vlk a hrdě se posadil, jako by čekal, až ho někdo za jeho postřehy a dobře odvedenou práci pochválí. Donesl přeci kachýnkám jídlo, za to si pochvalu zaslouží, no ne? Nikdo jiný se za celou dobu s taháním masa pro kachýnky neobtěžoval.

170, 4/5

"Takže ty máš taky vznešený jméno!" neovládl se vlk a uznale Ventovo představení komentoval. Byl rád, když mohl potkat někoho dalšího na úrovni už podle toho, jak se jmenoval! Protože tady černobílý moc dobře věděl, že povaha vlk se hned pozná podle jména, minimálně jemu to vždycky sedělo. Vento chválil les a vlky v něm, což Nickolasovu teorii - alespoň v jeho hlavě - jen utvrzovalo. Takový vlček byl pro jejich smečku jako stvořený! Když Vento vyjmenovával, kteří vlci jsou podle něj skvělý, Nickolas si hned udělal mentální poznámku, že se musí na ten seznam taky dostat. Tedy nepochyboval, že to pro něj bude nějak těžké, ale přeci jen musel s vlčkem trochu času strávit, aby mu ukázal, že k těm skvělým vlkům také patří. Ve své roztržité hlavičce už si střídal plány, když ho Vento vybídl, aby se šel také podívat na vlčata. Málem na ně zapomněl! "Jo, to bych měl!" vyhrkl a nenechal se dlouho pobízet.
Přičupital s Ventem k Marion a vlčátkům a vměstnal se hned vedle Jasnavy, aby měl dobrý výhled. "Ahoj Marion!" houknul, i když už zdravil asi stokrát, ale nemohl si pomoci, byl na ta vlčátka hrozně natěšený. "Ůůůů, ty jsou malinký," rozplýval se. "Že jsou malinký, Jas?" šťouchnul při tom do Jasnavy a pak se ještě ohlédl po Ventovy, jako by potřeboval potvrzení od všech přítomných. Svezl se na zem a položil si hlavu na tlapky, aby byl co nejníž hezky v jejich výšce, a mohl je pozorovat opravdu z blízka. "Úúúúpvně zvatý, takový kuličky stšapatý," šišlal a při tom šeptal, jako by ty kuličky mohly někam utéct, kdyby je vyplašil. Pak už nic neříkal, jen je zářícíma očkama pozoroval a oháňkou kmital ze strany na stranu tak, až za sebou vířil pomalu všechen prach v jeskyni. Dokonce přeslechl otázku Maple ohledně jídla. Ať už ta vlčata ovládala jakoukoliv magii, totálně a naprosto ho uhranula.

VZHLED


POVAHA

VZHLED


POVAHA

VZHLED


POVAHA

VZHLED


POVAHA

VZHLED


POVAHA
here (nejde to vložit jako obrázek)