Gallirea - Příspěvky uživatele

// Tinderia express ze Sarumenu

A puflo ho to překvapivě ne zrovna daleko. I tak byl chudák šokovaný a celý dezorientovaný, takže nějakou dobu trvalo, než mu došlo, kde je a co stalo. Tedy, co se stalo mu vlastně vůbec nedošlo, ale tím se netrápil. Při zběžném značně zmateném rozhlížení totiž zjistil, že *PUF* vzalo Makadi s sebou.
"Makadi, Makadi!" rychle k onomu s voláním přiběhl blíž, jako by se snad jeho valící se černobílý kožich dal tak snadno přehlédnout. Zastavil se až úplně před Makadi a chvíli se mohlo zdát, že to dobrzdit nezvládne vůbec, ale zvládnul! Přesto se mohl pro mnohé nacházet až nepříjemně blízko čenichu Makadi. "Makadi!" vyslovil znovu a tvářil se u toho nejvíc nejvážněji, co uměl. "Umíš lovit?"

Černobílý překvapivě pustil ke slovu i někoho jiného, ale zatímco si mezi sebou Maple a Makadi vyměňovali slova, trpělivě sice postával jako zarostlý do země, ale zato oháňka mu kmitala, di v se s takovou rychlostí nevznesl do oblak. Bylo to zkrátka jeho jednoduché spokojené já, které čekalo, jak to tady hezky rychle sfouknou a on pak bude moct Makadi ukázat ten strom, co tak hezky ozdobili, i když už ozdobený nebyl a taky-
"Oba-...?" zarazil se a koukal na Maple, jako by nevěřil svým očím. Nebo spíš uším. Slyšel správně, že mají lovit? Totiž, že on má lovit? Tedy, samozřejmě, že on může lovit, ts, brnkačka! Ale... jeho oháňka už nepřipomínala vrtuli vrtulníku a on se ohlédl po Makadi, jako by se snažil tam najít nějaké záchranné... něco. Protože ve vší pravdě lovit zrovna nechtěl. Jo, to byl jediný důvod. Nechtělo se mu. Chtěl něco říct směrem k Makadi, ale najednou svět kolem něj udělal *PUF* a on byl fuč.

// Tinderia express na Liliový palouk (yet again)

Makadi zase brblalo nějaké protesty. Nickolasovi to jen přišlo jako andělská zdvořilost, protože andělé podle jeho představ takový přeci museli být. Skromní. Takže to Makadi už ani nevymlouval, protože co byl on, aby vzdoroval andělským zvykům? Třeba by mu pak Makadi mohlo nějaké další ukázat. Čím se baví andělé a tak. "Bude tu každou chvíli, uvidíš," zubil se, a dál Makadi ujišťoval, i když to nebylo nic, co by mohl zaručit.
Jenomže tenhle vlček měl víc štěstí, než rozumu a tak se k nim skutečně brzy připojila magická vlčice se vší krásou a elegancí a tím cinkrlátkem na krku. "Maple!" zvolal nadšeně a přiběhl s vrtícím ohonem k alfě. "Někoho ti musím představit!" sdělil jí tajemným polohlasem, načež ji nadšeně oběhl a postavil se tak, aby mohl představit svůj doprovod. "Tohle je Makadi! Makadi je-e-" zůstal s ploplnými plícemi mlčet uprostřed slova, protože si vzpomněl, že by neměl vykecávat všem na potkání, že ho doprovází anděl. Ale tohle byla Maple, té by to přeci říct mohl? Tázavě se ohlédl na Makadi, jestli může to tajemství prozradit, ale pak sám doplnil "Makadi je tu, protože by se rád přidal do smečky." Otočil se zase ke své alfě. "Říkal jsem mu, že máme tu nejskvělejší smečku a že by mezi nás úplně zapadnul a že ho tu rádi budeme mít. Že je to pravda, Maple? Můžeme si ho nechat? Může tu zůstat? Prosím?" chrlil ze sebe a kulil na vlčici prosebná očka jako když vlče prosí svojí maminku o prodloužení večerky.

// Liliový palouk

Jeho strategie vyšla na výbornou. Makadi si to nerozmyslelo a nehodilo zpátečku, protože na to nemělo čas, ha! Ale pořád mělo takové zvláštní otázky, které nutili Nickolase se sem tam zarazit. Možná pro to, že jeho práce byla nabírat nové duše, ne myslet na to, že na ně možná už nebude místo. "Jistě, že nebudeš navíc! Sarumenská smečka má místo pro každého dobrého vlka!" hlásal srdnatě a hrdě při tom vypínal hruď, jak byl rád, že byl taky dobrý vlk, který k této smečce mohl náležet.
A když byla řeč o smečce, byli tady! Opravdu, dorazili. Živí a zdraví, dokonce ještě ani nenapadnul první sníh. Nickolas byl se svým výkonem opravdu nad míru spokojený a jeho oháňka sebou nepřestala za celou dobu metat do stran.
"Tady máme stromy!" ukázal na jednu stranu, ze které už je obklopovali kmeny. "A tady máme taky stromy!" ukázal hned zase na druhou, kde stály zrovna tak. To bylo asi tak všechno, co z toho místa, kam došli, mohl ukázat, ale bylo vidět, že má neskutečnou radost, že může Makadi ukázat každou větvičku. "Maple, správně! Vidíš, jak ti to myslí, už jsi prakticky jeden z nás!" zazubil se, zjevu vší se náhle opět těsně vedle Makadi. Pak zvedl čumák k obloze a zavyl zpěvným melodickým hláskem, aby alfu přivolal.

Jsem se nakonec rozhodla to vyplnit za všechny, protože to je skvělý nástroj na poznávání vlastních postav

1. Jaký nejlepší moment jsem s tímto charakterem zažil?
První hru s Norou, při které lovili snad bizona nebo co to bylo, než to začalo lovit je, mám stále v živé paměti, jak mě to bavilo. Ale s ním mě baví popravdě snad všechno. xD

2. Čeho nejvíce lituji a proč?
Že mu přesun do vlčích duší smazal většinu profilu :'( A že už nehraje Zorea, protože jejich kombo bylo postrach Gallirei.

3. Jaké další vylepšení plánuju?
barvičkyyy

4. Koho ještě musím potkat a proč?
Ideálně všechny, protože je to fun! A ségru, aby jí vrátil přívěšek xD

5. Co bych za tento charakter chtěl stihnout do konce roku?
Plést květinové věnečky se Životem

6. Čeho chce můj charakter dosáhnout a proč?
Chce být prostě šťastný a zažívat to štěstí s ostatními!

7. Co je jeho hnacím pohonem?
nemám tušení, ten vlk funguje na solární pohon ale i za bouřky

8. Kdo je v jeho životě důležitý a proč?
Všichni ze Sarumenu, protože domov a Wizku, protože sestřička!

9. Nastal v jeho životě nějaký důležitý zlom?
Když přišel o svou tuláckou rodinu.

10. Jaký vliv na něj měla Gallirea?
Je z něj mnohem větší nekontrolovatelný torpédo, protože tu je hrozně moc věcí, nad kterýma může žasnout.

11. Co ho nejvíce traumatizovalo?
Když při rvačce přišel o nejlepšího přítele a druhý s ním od té doby nepromluvil.

12. Kterého vlka vážně nesnáší a proč?
Nejsem si jistá, že Nickolas je schopný takové emoce, jako je nenávist. Zatím ne.

13. Jak by seřadil smečky dle jeho ochoty se k nim přidat?
Jak by to seřadil on: Sarumen - Sarumen - Sarumen - Sarumen - Sarumen - Sarumen - Sarumen
Jak to vypadá po korektuře: Sarumen - Mech - Borůvka - Cedr - Asgaar - Vrba - Buk

// Ohnivé jezero

Nickolas se zatvářil děsně zamyšleně, když se Makadi zeptalo, kdo ve smečce vlastně je. Zeptalo se na Danie. Popravdě, Nick neměl tušení, jestli ji zná. Jméno mu nic neříkalo, ale jemu jména často nic neříkala, za to měl pro vlky spousty přezdívek. "Znám víl- Islin! Myslím Islin! Ta je um- to- mohli byste si rozumět!" snažil se přijít na to, jak nepropálit, že Islin je víla a tak by si mohli rozumět, protože víly a andělé by si mohli rozumět, ne? To dává naprostý smysl! Ale taky slíbil Islin, že nikomu o tom, že je víla, neřekne. Bylo to těžké. "A Jasnavu. Ta je moc milá, uvidíš! S Jasnavou a Wolfi jsme v zimě zdobili strom na mýtině! Škoda, že už je teplo a všechno to roztálo, protože to bylo fakt krásný! A pak je tam Ventík. A Nicos! To zní skoro jako Nickolas!" zasmál se vlastnímu vtípku o něco výrazněji, než se smál celou dobu. "A taky malý vlčátka, jakože fakt malinký!" zatetelil se, jak si na ty drobný kuličky vzpomněl. "A pak je tam Maple, ta je moc důležitá, ze všech nejdůležitější, ta to tam totiž celý vede. Ale je taky moc hodná, fakt," pokračoval v ujišťování, protože hrozně moc chtěl, aby všichni věděli, jak je jeho smečka hodná a že se tam nemusí bát. To už se pomalu blížili k lesu, co se před nimi rozléhal. "To je on! Pojď, můžeme si odpočinou třeba na té mýtině," navrhl a hrnul se do lesa, jako by se snad bál, že si to Makadi na poslední chváli rozmyslí a zařadí zpátečku.

// Sarumen!!!

Poznámku o domovu už tolik nevnímal. Možná to bylo dobře, jinak by Makadi čekal další nekonečný monolog počínající významem domova a končící u pohádky o třech zlatých prasátkách. Místo toho ale došli k jezeru a vlček využil příležitosti a svého náborového talentu, aby uprosil Makadi ke vstupu do jejich skvělé, úžasné, nejlepší smečky. A pak koukal dost nechápavě, když se Makadi snažilo vysvětlit, že by jej tam ne všichni mohli chtít mít, jako by významu těch slov prostě nerozuměl. A taky nerozuměl. Kdo by nechtěl být v přítomnosti anděla?
"Určitě budou!" zaprotestoval náhle s nadšením nepřipouštějícím jiný výsledek. "Všichni jsou tam moc skvělý! Nebude jim vadit mít ve smečce anděla, já jim to vysvětlím a uvidíš sám, neboj!" ubezpečil Makadi povzbudivým širokým úsměvem, který možná nebyl tak povzbudivý, jak si představoval, ale tím si hlavičku nezatěžoval. Protože už byli u toho jezera a on se potřeboval tvářit hrdě, že je tam dovedl. Než ho Makadi usměrnilo do reality.
Nickolas se ještě chvíli prostě jen usmíval, než dodal: "Já vím!" A hop, už byl zase hnedka u Makadi. "Jen jsem nám chtěl dopřát pauzu. Na odpočinek! A tohle je dobré místo na odpočinek. Ale jestli máš odpočinuto, tak můžeme dál," zavrtěl energicky oháňkou a popoběhnul trochu kupředu, aby určil směr. Pak se zařadil po boku Makadi, při čemž do něj i trochu drcnul, jak blízko šel, ale pod křídla už se nenutil, protože to vypadalo, že už je Makadi zvládá samo.

// Liliový palouk

// Plamínek

Sluníčko svítilo, ptáčci zpívali, hmyz bzučel a dvojice vlků mířila podél rudé říčky k ještě rudější vodní ploše, která už se rýsovala přímo před nimi, zatímco Nickolasovi se dostávalo nových zajímavých informací. "Cože?" vyhrknul nevěřícně, když mu Makadi na nějaké ty jeho otázky odpovědělo. "Takže vy nemáte tam nahoře, no, domov? A co tam tedy máte? To je divný, však nahoře by to měl být ráj, ne. Krásný místo, kde by chtěl žít každý! Ale místo bez domova moc jako ráj nezní," začal si Nickolas trochu brumlat pod čumák a poprvé bylo dost jasné, že minimálně polovinu slov ze sebe sype jen tak pro sebe, protože vnitřní monology pro něj nebyly možností.
"To ale znamená!" vyhrkl záhy a už zase zářil jako světluška, "že můžeš zůstat s námi! My máme domov! Chtěl bys? Prosím! Bylo by to skvělý!" vykulil na Makadi prosebná očka, kterým je mimochodem extrémně těžké říkat ne. Zároveň tak Makadi mohlo zjištit, že Nickolas příliš nevnímá, v jakém rodě o sobě mluví a stále je to pro něj ten anděl. Jestli bude chtít tohle změnit, bude potřeba to asi rozlítanému vlčkovi vysvětlit trochu víc po lopatě.
Vlček se ještě párkrát zavrtěl pod křídlem své andělské společnosti, a taky na žádost zpomalil, ale už to tolik nebylo třeba, protože došli k jezeru. Nickolas se po dlouhé době vymanil z pod peří, aby zaujal hrdý postoj před výhledem Makadi na rudou vodu. "Rudé jezero, jsme tu!" zahlásal a vypadalo to, že čekal na pochvalu, že je tak pěkně dovedl do cíle. Zjevně naprosto zapomněl, že tohle místo ještě jejich cíl nebyl.

// Zlatavý les (přes potok)

"Rudé jezero, přesně tak! Kolem něj půjdeme taky!" přikyvoval Nicklas, i když vlastně příliš nevěděl na co. Pamatoval si, že nějaké rudé jezero existovalo a dokonce i, že bylo blízko jejich smečky. Co si však nepamatoval byla cesta k němu, takže to bral nějak náhodně, ale šel dost sebejistě, aby neměl nikdo jiný pochyby. Vlastně ani on nepochyboval.
Mlha ustoupila a dvojice si to štrádovala po břehu říčky zbarvené do červena. "Tahle řeka vede přííímo tam!" kvitoval, jako by to bylo celé plánované. "Takže tys už u rudé vody byl, jo? Jak dlouho jsi vlastně tady? A proč? Pořád jsi mi neřekl, proč. Nebo je to tajné? Jestli je to tajné, tak mi to samozřejmě neříkej. Nebo mi to řekni, já to nikomu nepovím!" Jak dokázal černobílý jít naprosto náhodně správnou cestou a u toho tlamu nezavřít bylo největší záhadou.
Vlček se zastavil, aby si vrtěním urovnal na zádech křídlo, které Makadi podpíral. "Jak se ti zatím jde? Mám zpomalit? Mám zrychlit? Řekni si, řekni! Ale teda běhat asi úplně takhle nepůjde, takže o to si neříkej." Jednoho až musela hlodat otázka, jestli si černobílý prostě nepovídá sám se sebou.

// Ohnivé jezero

// Louka vlčích máků

"Jasně, jasně, obyčejný vlk, rozumím," přidal se Nickolas k jeho hře a na výrazně při tom mrknul, aby anděl jakože pochopil, že Nickolas pochopil tu jeho hru. Přeci nemohl chodit a prohlašovat to o sobě jen tak, třeba to měli andělé zakázané!
Ta Lilith, co jí hledal, prý taky nebyla anděl. Tam už tomu vlček věřil trochu víc. Jaká přeci jen byla pravděpodobnost, že potká hned dva za jeden den? Ale popis mu stále nic neříkal. Že by v jeho smečce byl vlk, kterého nezná? Možná to přeci jen byla jiná smečka, ale jinou smečku u řeky neznal, takže si to zamířil k té své... nebo si to alespoň myslel, ale kdo se měl v té mlze orientovat?
"Jasný, pozemský jméno. Jde ti to skvěle! Když to takhle vydržíš, žádný krycí ani potřebovat nebudeš," pochválil vlček Makadi za to, jak srdnatě si chránilo svou identitu. Nickolas tedy taky všem bude říkat, že je pozemské, aby měli stejnou verzi příběhu, kdyby se někdo třeba ptal. Záhy se začal obdivovat modrým vajíčkem, ale Makadi jeho myšlenky usměrnilo zpátky tam, kam se měly ubírat. "Smečka! Jasný! Tudy, jen se nech vést! Nickolas zná cestu!" oznámil hrdě a vykročil opatrně, aby s Makadi sladil krok, když jej měl podpírat.
Do nějakého lesa skutečně došli, ale byl podezřele blízko a podezřele jiný, než který Nickolas hledal. "Tohle ještě není ten les!" vyhrkl rychle, aby se Makadi předčasně neradovalo a taky aby ho třeba neobvinilo z toho, že vůbec neví, kam jde. On to věděl, jasné! Jen se potřeboval... ujistit, že tudy to není.

// Červená řeka přes Ronherský potok

Zkoušel ho snad? Ale na Nickolase si nikdo nepřijde! "Anděl přece!" vyhrkl vlček bez zaváhání, jako by to nebylo snad úplně samozřejmé. "Promiň, jestli si se snažil tady na zemi maskovat za normálního vlka a já to prokouk, ale já mám na tohle prostě čuch," zaculil se černobílý nevině. "Ale neboj, nikomu o tom neřeknu! Bude to tajemství! Já umím udržet tajemství!" hlásal, ale s tím, jak mu tlamička jela, by se jistě mohly pojit určité pochybnosti. Rozhodně tedy nedomyslel, jak před ostatníma nepropálí, proč má jeho nový kamarád taková křídla.
"Smečka podél řeky? Já znám smečku podél řeky! Ale nevím, proč by tam chodili andělé. Teda, ona to je hrozně skvělá smečka a všichni jsou tam skvělý, ale anděla jsem tam ještě neviděl. Ale můžeme se tam jít podívat jako první, znám cestu!" chlubil se dál energicky a už se pasoval andělovi pod křídlo, neohlížejíc se na případné protesty.
"Uuu, Makadi? To i zní andělsky! Tak jasně, že zní, ještě aby neznělo. Měli bychom ti vymyslet nějaké krycí jméno, jestli nechceš, aby tě ostatní taky poznali. Hm... hmm... Já jsem Nickolas!" představil se a široce se na Makadi vedle sebe usmál. Byl ze setkání s andělem tak paf, že i zapomněl na své charakteristické představení s Norou a tím vším.
Vyrazil, ale hned zase zastavil, protože o něco skoro zakopnul. "Jé hele, modré vajíčko!" zvedl ho tlapou a ukázal ho Makadi, jako by ho jinak vidět nemohlo. " Necháme si ho?"

// Zlatavý les

Černobílý jen položil tlapku, kterou se křídla dotknul, na zem a vesele dál vrtěl ocasem, zatímco pozoroval znatelně poplašeného tvora před sebou, jako by vůbec nevnímal, že je poplašený. Jen se tak přátelsky usmíval jako sluníčko.
"Kamarádku? Takže je vás tu víc?" zbystřil zase. Už představa jednoho anděla byla až až, ale že hned dvou? A mířili do smečky. Copak andělé měli také smečky? Tolik věcí, co Nickolas nevěděl a tolik věcí, co teď mohl zjistit a chlubit se jimi před ostatními! "Do smečky? Voda? Oh ne! Už vím! Chceš pomoc ji hledat? Můžu ti pomoc," nabídl se vlček energicky. Mohl vidět dalšího anděla, no kdo by do toho nešel! Navíc se zdálo, že andělé neumí plavat. Vlček ani nečekal, než bude jeho nabídka přijata a už se vrhal do akce. "Můžu ti pomoc jít a budeme hledat spolu! Můžeš se o mě opřít, takhle!" Ještě, než to dořekl, zjevil se mrknutím oka doslova po boku anděla a snažil se svým tělem napasovat pod jeho křídlo, aby ho odlehčil a pomohl mu vstát.

"Protože tam u vás třeba nemusíte!" zopakoval pobaveně nad tou otázkou Nickolas. Anděl byl stále zmatený, ale jemu to přišlo vtipné. Jak může tak vznešený tvor být tak hrozně mimo? "Třeba nechodíte. Lítáte. Vznášíte se. Já nevím, nevím, jak to tam u vás vypadá. Ale hrozně rád bych to věděl! A viděl! Můžete mě tam vzít? Asi ne, smrtelníci tam nejspíš nemůžou. To nevadí, tak mi bude stačit, když mi o tom povíte. Jak to tam u vás vypadá? Máte tam taky lesy? Nebo je to všechno bílé a měkké? Jako v oblacích, víte. No jistě, že víte. A proč jste celý mokrý?" podivil se vlček a tlapkou při tom příhodně krátce přejel andělovi po jednom z promáčených křídel, čistě pro to, aby si mohl sáhnout. Odolával tak dlouho. Vouuu, v úžasu zatajil dech a očka se mu nadšením leskla. Anděl. Anděl. Opravdový anděl. Křídlaaaa...

Vlček byl ohromen a čekal odpovědi na své otázky, ale místo toho přišlo jen víc zmatení. Vlčí anděl jako by sám nevěděl, co se děje. Byl snad překvapený ze své pozemské formy? Vypadají andělé jinak tam, odkud sem přišel? A pořád to nevysvětlovalo, proč sem přišel. Nickolas ale zachytil ten ztracený výraz a chopil se příležitosti, protože kdy jindy se vám naskytne příležitost být průvodcem po zemi tak vznešeného tvora?
V mžiku byl černobílý blíž, aby mohl poskytnout anděli podporu, kdyby se příliš zapotácel a padal. Nickolas nemohl dopustit, aby někdo tak vznešený spadnul! Znova. "To nic, to nic!" konejšil jej. "Na to si určitě za chvíli zvykneš! Změna formy musí být asi opravdu těžká. Vypadáte tam u vás hodně rozdílně? A proč jste vlastně tady? Nojo, na to už jsem se ptal. Ale vy jste neodpověděl! Počkat, možná si sedněte! Tak. Než si navyknete na chůzi, víte. Umíte chodit? My tady úplně nemáme na výběr, ale tam u vás třeba nemusíte." A bylo to tady, jakmile byl vlček jednou připuštěn ke slovu, jen stěží se zastavoval, takže teď anděla zahrnul množstvím otázek a byl připravený pokračovat.

Vlček se nerušeně vesele převaloval v trávě a už byl jisto jistě celý krásný a čisťounký, když se k němu donesl křik snad přes celou louku a s ním to škublo, až zůstal jako socha ležet, jen hlava mu čučela jako zvědavému zajíci z trávy ven. Podobně i našpicoval ušiska. To volání znělo dost naléhavě. Ztraceně? Možná. Ale neznělo nebezpečně, to by vlček hned bral nohy na ramena. Ne, ne, tohle znělo, jako že někdo potřebuje pomoc od toho nejschopnějšího, nejdokonalejšího vlčka v okolí! V okolí? Ze všech!
Nickolas vyskočil na nohy a následoval ten hlas, který už znovu volal. Lilith? Nevěděl, kdo je Lilith. Věděl, že on není Lilith. Nebo možná byl Lilith a nevěděl o tom? Mlha mu zabraňovala vidět nějak daleko, ale brzy se v ní začala rýsovat silueta, která se nápadně podobala vlkovi, ale bylo v ní něco navíc. Vlček na to nedokázal přijít, než se mu konečně naskytnul plný pohled. "No páni!" vydechnul s hlasitým úžasem, naprosto ignorujíc naléhavost, se kterou ho sem ten hlas... vlka?... přivolal. Nikdy ještě vlka s křídly neviděl. Musel to být anděl! Když tady mohou mít víly, proč ne i anděli? Ale proč byl tady? Víly bydlí v lesích, to Nickolasovi divné nepřišlo, ale andělé přece nepatří na louku. Stále s ohromeným výrazem přistoupil blíž, nápadně pozorujíc vlkova záda víc, než cokoliv jiného. "To je... to je... kde ses tu vzal? A- a proč?"