Gallirea - Příspěvky uživatele

171

Nickolas právě procházel ukázkovým tunelovým viděním. Nic kolem něj neexistovalo. Zvuky, pohyby, pachy. Nic, jen ty malé dvě chlupaté kuličky přímo před ním. Jak se kolíbali ze strany na stranu a kroutili jako válečky, protože ještě nemohli stabilně vstát. "Jsou jako kachýnky," uculil se. A ty ušňafané knučivé zvuky, co z nich lezly místo slov. Byly obě naprosto k sežrání. Tedy, on by je nesežral, to ne! Byly tak zlaťoučké, vlček by si je nejraději shrábnul pro sebe a vůbec se o ně nedělil. S Jasnavou možná, protože někdo se musel o ty vlčata starat. A o něj. On byl taky takový vlče v dospěláckém kostýmu. Možná proto z nich byl tak unešený, našel přeci jen konečně svůj druh!
Když jedna z těch dvou kachýnek vydala zvuk, který byl naprosto jasně určený jen a jen pro něj, div se nerozpustil blahem do podlahy. Ale kdo by na vlčkovi zrovna měl oči, všiml by si, že se přeci jen k té zemi přimáčkl o to víc. "Awww," vydával nějaké rozněžněné zvuky. "Viděli jste to? Slyšeli jste to? Slyšela jsi to?" naléhal nejdřív na široké okolí, pak se upnul na odpověď Jasnavy, kterou měl hned vedle sebe a hlavně mu zatím vždy na všechno odpověděla. K té se ale už přikolíbala ta druhá kachýnka. "Awww, vybrala si tě, Jas! Jste kamarádi!" radoval se vlk, pozorujíc kachýnku, jak žužlá vlčici nohu. Pak z ničeho nic vystřelil na nohy. "Možná mají hlad!" prohlásil a během mžiku, ve kterém si možná někteří ani nevšimli, že se pohnul z místa, se zjevil zpět s kusem masa támhle z rohu, který sebou teď tupě fláknul o zem. "Tak! Můžou se najíst!" oznámil vlk a hrdě se posadil, jako by čekal, až ho někdo za jeho postřehy a dobře odvedenou práci pochválí. Donesl přeci kachýnkám jídlo, za to si pochvalu zaslouží, no ne? Nikdo jiný se za celou dobu s taháním masa pro kachýnky neobtěžoval.

170, 4/5

"Takže ty máš taky vznešený jméno!" neovládl se vlk a uznale Ventovo představení komentoval. Byl rád, když mohl potkat někoho dalšího na úrovni už podle toho, jak se jmenoval! Protože tady černobílý moc dobře věděl, že povaha vlk se hned pozná podle jména, minimálně jemu to vždycky sedělo. Vento chválil les a vlky v něm, což Nickolasovu teorii - alespoň v jeho hlavě - jen utvrzovalo. Takový vlček byl pro jejich smečku jako stvořený! Když Vento vyjmenovával, kteří vlci jsou podle něj skvělý, Nickolas si hned udělal mentální poznámku, že se musí na ten seznam taky dostat. Tedy nepochyboval, že to pro něj bude nějak těžké, ale přeci jen musel s vlčkem trochu času strávit, aby mu ukázal, že k těm skvělým vlkům také patří. Ve své roztržité hlavičce už si střídal plány, když ho Vento vybídl, aby se šel také podívat na vlčata. Málem na ně zapomněl! "Jo, to bych měl!" vyhrkl a nenechal se dlouho pobízet.
Přičupital s Ventem k Marion a vlčátkům a vměstnal se hned vedle Jasnavy, aby měl dobrý výhled. "Ahoj Marion!" houknul, i když už zdravil asi stokrát, ale nemohl si pomoci, byl na ta vlčátka hrozně natěšený. "Ůůůů, ty jsou malinký," rozplýval se. "Že jsou malinký, Jas?" šťouchnul při tom do Jasnavy a pak se ještě ohlédl po Ventovy, jako by potřeboval potvrzení od všech přítomných. Svezl se na zem a položil si hlavu na tlapky, aby byl co nejníž hezky v jejich výšce, a mohl je pozorovat opravdu z blízka. "Úúúúpvně zvatý, takový kuličky stšapatý," šišlal a při tom šeptal, jako by ty kuličky mohly někam utéct, kdyby je vyplašil. Pak už nic neříkal, jen je zářícíma očkama pozoroval a oháňkou kmital ze strany na stranu tak, až za sebou vířil pomalu všechen prach v jeskyni. Dokonce přeslechl otázku Maple ohledně jídla. Ať už ta vlčata ovládala jakoukoliv magii, totálně a naprosto ho uhranula.

VZHLED

POVAHA

VZHLED

POVAHA

VZHLED

POVAHA

VZHLED

POVAHA

VZHLED

POVAHA
here (nejde to vložit jako obrázek)

POVAHA

VZHLED

POVAHA

VZHLED

POVAHA

VZHLED

POVAHA

VZHLED I POVAHA

169, lot 1/5

Vlček se snažil Jasnavě vysvětlit, že vlčátka jí nepokoušou a vlčice se před ním naopak snažila tvářit, že z toho strach nemá. A při tom se pořád tak nějak krčila stranou, jako by se pomalu na ta malá roztomiloučká nejjemňoučká ťuťoučká klubíčka nemohla pořádně podívat. Nickolas se na ni otočil a věnoval jí povzbudivý úsměv. Nechtěl říkat nic o tom, že si před ním na hrdinku hrát nemusí, když se tak moc snažila ten strach překonat!
Jména přítomných vlků tu létala vzduchem od ucha k uchu, od tlamy k tlamě a Nickolas se mezi tím vším tvářil děsně světaznalý, přitom polovinu z nich do teď neznal. Cestou ven z jeskyně se jim představil nějaký Roland, toho třeba neznal vůbec, ale místo toho, aby mu na oplátku prozradil své jméno, se jeho směrem jen široce sluníčkově usmál a vlk byl ta tam. Další společnosti tu však bylo až až.
Stráž u vlčat se vyměnila a k dvojici teď přišel mladý vlček, kterého Marion představila jako Ventíka. Nickolas byl zase jednou rád, že mu bylo věnováno více pozornosti. Co na tom, že za to mohlo jen to, že na rozdíl od Jasnavy tu jeho jméno ještě nezaznělo? Byl důležitý, protože takhle otázka teď byla jen jeho a on se ji samozřejmě zhostil s patřičnou grácií sobě vlastní. Důležitě zvedl čumáček. "Jsem Nickolas! Ale můžeš mi říkat Nicoli, Nora říká, že to zní vznešeně!" pronesl svou typickou frázi a vypnul hrudníček, aby dal své důležitosti prostor zazářit. "A kdo jsi ty? Tedy, já už vím, kdo si, to říkala Marion, ale... kdo si! Patříš taky k Marion? Ještě jsem tě tu neviděl totiž. Jsi nový? Musíš být nový. Líbí se ti tu? Ne, musí se ti tu líbit! Jak jsi na nás přišel? Slyšel jsi o nás? Vyprávění? Legendy?" zastříhal zvědavě oušky. Líbila se mi představa, že by nás pověst našeho lesa předcházela. Jen ať nám ho všichni závidí! "Tady Jasnava přiš-" chtěl jí vlček také zapojit do diskuze, ale když se po ní začal ohlížet, už se nikde za ním nekrčila. Nickolas při pátrání udělal na místě zmatené kolečko, než vlčici uviděl, jak se sklání u Marion a vlčat. Spokojeně zavrtěl ocáskem. "Ha! Tak už se jich nebojí! To je dobře. Já jí říkal, že ji nekousnou," otočil se vesele zase na Ventíka. "Jsou hodný, že jo?"

168, lotka 2/5

// Mýtina (přes Sarumen)

Nickolas byl celý nadšený z vyprávění vlčic a pak celý zničený z toho, že ztratil dárek pro Maple, na který si vzpomněl po kdo ví jak dlouhé době. Jasnava i Wolfganie mu sice nabízely, že se po jeho ztraceném dárku můžou jít podívat, vlček ale zavrtěl nesouhlasně hlavou. "Tu už nenajdeme. Já... nevím, kde se ztratila. Musel bych jít utrhnout novou, ale... nevím, kde přesně rostla? Byla to taková květina, úplně krásná! Celá z ledu! A bylo jich tam víc! Ne zmrzlých v ledu, jako tahle," ukázal vlček posunky na zamrzlou květinu, kterou od něj dostala Jasnava, "ale opravdu ledová!" Tak moc se do svého vyprávění vžil, až se chladem otřásl. "Brrr- byla nádherná. Asi jsem ji někde ztratil. Ale nevadí!" Černobílý střídal nálady rychleji, než se měnílo aprílové počasí. "Ty jsi přeci taky dárek, vzpomínáš?" zazubil se na Jasnavu. "Jeden dárek stačí. Ale zapomněli jsme venku ten strom," hlesl zamyšleně a vypadalo to, že zvažuje, jak ho s nimi dopravit do úkrytu, protože na chvíli zavládlo z vlčkovi strany ticho.

Nakonec vlci do úkrytu došli bez stromu. Uvnitř bylo okamžitě znát, že tam nefouká, ale taky je tam udržované teplo. To Nickolase potěšilo. Také ho potěšilo, jak živo v úkrytu bylo. "Zdravíčko, jsme zpááátky~" rozezněl se jeho pozdrav jeskyní snad nejhlasitěji. Vlčkovi naprosto unikala atmosféra, která se tu vznášela. Ale pak uslyšel pištění. A všiml si, že se za ním Jasnava krčí. Nejdřív nevěděl, o čem mluví, ale když se po jeskyni pozorněji porozhlédl... "No jooo! Jsou úplně maličká!" rozplýval se nad pískajícími bobečky, vůbec si neuvědomujíc, že by jim něco mohlo chybět. Nebyl by zrovna dobrá chůva, o tom nebylo pochyb. Než se však stihl věnovat vlčátkům, předběhla ho Wolfganie, která spěšně promluvila s Maple a pak se vrhla za Marion a nechala tak Nickolase s Jasnavou na pospas jejich vlastnímu osudu.
"Ahoj, Maple!" pozdravil Nickolas hezky energicky a zvesela při tom metal ocáskem. Byl rád, že vlčici zase vidí a ještě o to víc rád, že jí může představit svou novou kamarádku! Čert vem, že to více méně udělala Wolfganie před ním, pěkně to odbyla, takže vlček se to rozhodl vzít do svých tlapek. "Jasnava je moc skvělá, uvidíš, Maple! Naše smečka se jí hrooozně líbí! A nemusíš se bát, už jsme jí všechno ukázali a řekli, takže si nemusíš s ničím dělat starosti, o všechno jsem se postaral!" prohlásil a neopomněl při tom hrdě napnout hruď. Vlčice, kterou při tom tak opěvoval, neřekla ani hlásku. Vlček zastříhal ušima a ohlédl se, protože ho zajímalo proč tak mlčí. Nemohl si nevšimnout, že sem tam stále pokukuje po těch vlčatech.
"Bojíš se?" zeptal se. "To nemusíš, jsou to jen vlčátka. A ještě taaakhle malinká! Já je teda ještě neznám, ale určitě jsou hodní a neublíží ti. Vždyť ani ještě nemají zuby!" zasmál se. Byl hrdý na to, že něco málo o vlčatech přeci jenom věděl. A pak mu to došlo. "Chceš se na ně podívat blíž?" vypadlo z něj nadšeně. "Můžeme se na ně podívat, Maple?" Bylo až s podivem, že vlčka napadlo se zeptat a nehnal se k vlčátkům okamžitě. "Mohl bych je třeba zahřát! Já umím moc dobře hřát, mám úplně krásně teploučkou hřející srst, podívej!" začal se předvádět. A měl pravdu, jeho srst byla dost hustá i v letních měsících, takže v zimě byl pomalu kulatý jak obláček a stejně tak heboučký. Byl přesvědčený, že jeho srst by se vlčátkům moc líbila!

smečkovníček - Očisti kožich jiného člena smečky

Vlčice byly pěkné sedmispáčky, až nad tím musel vlček žasnout. Že by však už na probírání bylo pozdě, na to ani nepomyslel a neústupně do nich drkal, než se začaly hýbat a probouzet. Do Jasnavy musel strkat trochu intenzivněji, než do Wolfganie a chvilku se obával, že bude muset přejít na razantnější řešení - jakože na ni třeba bude muset skočit a probrat ji šokem, ale nakonec to nebylo třeba. Jak se Jasnava vyhrabávala ze sněhového pelechu, byla celá od sněhu, pochopitelně. Vlček byl rád, že se dala do pohybu a ochotně k ní přistoupil, aby jí pomohl od toho všeho bílého kožíšek trochu oprášit, což dost možná vlčice v rozespalosti ani nepostřehla.
Obě vlčice se pěkně třásly, ale také mu pěkně děkovaly, což mu udělalo velkou radost a on spokojeně zamával ocáskem jako malé vlčátko, co právě dostal pochvalu od maminky. Byl důležitý, kdo by neměl radost! Ha! Co by beze mě dělali! myslel si.
Wolfganie potom dostala nápad, který se Nickolasovi také moc líbil. Představa teplého úkrytu a jídla... jeho okamžitý zájem prozradilo hlasité zakručení v břiše. Čím to bylo, že jednomu začne v bříšku škrundat zrovna při zmínce o jídle? A popravdě, jídlo, co nemusel sám lovit, znělo ještě lákavěji. "Do úkrytu!" připojil se k jednohlasnému souhlasu a štrádoval si do hopkavým krokem po boku těch dvou.
Wolfganie vyzvídala nějaké příběhy a Nickolas jich měl hodně! Nebo si jich alespoň byl schopný hodně vymyslet. Už už se nadechoval, že jim musí povědět o tom čase, kdy potkal mluvící vydru... ale zastavil se jen tak tak. Vždyť černobílá tu vydru zná taky! Musel vybrat jinou historku... ale to se ujala už vypravování Jasnava a vlček nestačil žasnout. "Nohama jako stromy?" zaujalo ho to zvíře. Nebo spíš jeho představa toho zvířete. "To... to muselo být hrozně strašidelný!" zalapal po dechu. "Báli jste se? A-a byl ten tvor taky zelený? Jako strom? Měl listí? Šišky? Rostli z něj šišky?" domáhal se odpovědí, aby mohl svou představu onoho zvířete dokreslit do detailů.
"Páni, stromy jako zvířata. Nevěděl jsem, že to jde," vydechl užasle, až mu od tlamičky stoupala pára. Na to po očku nedůvěřivě obrátil na stromy, které míjeli. Co když taky jen dělají, že nežijí?
"Já jsem byl na tom ostrově, tam jak je slaná voda a teplo a měkoučká tráva," rozplýval se ve svém vyprávění. "A před tím jsem... před tím jsem..." ne a ne si rozvzpomenout, co před tím dělal. "A před tím jsem byl jinde. Asi jsem něco hledal. A někoho. Jo, někoho určitě! Nebo jsem něco hledal s někým," pokyvoval hlavou důležitě, když tu se zarazil a kdyby mohl, celý by zbledl. "Maple!" vyhrknul a zastavil se uprostřed chůze. "Já... měl jsem... měl jsem dárek pro Maple!" udělal pár koleček kolem své osy, jako by něco hledal. Marně. "Ne... není" špitnul jako nakopnuté štěně a celý naprosto zpochmurněl. Bylo vidět, jak ho tohle uvědomění hluboce zasáhlo a dál se za vlčicemi vlekl jako hromádka neštěstí až do úkrytu...

// úkryt