Příspěvky uživatele

< návrat zpět

// Sarumenský hvozd

"Jasně, že jsem vodič! Jsem supervodič!" Jsem vodič, vodič, vodič, vodič! vesele jsem si broukal slova Darkie v hlavě. Byl jsem hrdý na svůj nový titul. Dále jsem byl hrdý na to, že patřím do naší smečky, že drobci rostou jako z vody, že u toho můžu být, že za chvíli budeme u vody... a konečně, že se se mnou baví nováček Larry. Jeho oblíbenou barvou byla zelená, což nebylo zas tak neobvyklé. Neobvyklé bylo to, že se po mém prvním dotazu s úsměvem přiblížil. To se mi už dlouho nestalo! zamával jsem radostně ocasem a nenápadně si Larryho prohlížel. Aaa, zelené oči! Takže má stejnou základní magii jako Ney! Hm, jakou magii asi budou mít vlčata? přikývl jsem na Larryho, zatímco jsem si ještě stihnul všimnout jeho jizev. Čumák, tlapa, ucho, přimhouřil jsem oči a snažil se přijít na způsob, jak se to asi Larrymu stalo. Koneckonců, zatím se neprojevil jako rváč, vlastně vypadal, že ho něco docela i trápí... ale to přece nemůžu dopustit, aby to takhle pokračovalo! "Moje oblíbená barva je modrá, taky podle očí. Ale zelenou mám taky moc rád!" zazubil jsem se na něj a bez velkého rozmýšlení vykřikl další otázku. "Znáš taková ta stvoření? Mají takový dlouhý ocas, který jistě někomu ukradla, a zuby vraha! Ty... tamty... bobři? Potkal ses s nima někdy? Už jsem slyšel, že nejsou nebezpeční, ale co jsem je nedávno viděl na jednom ostrově... no, hrůza! Co myslíš ty?" Tak nějak se ukázalo, že jsem ještě pořád nepřekonal fakt, že jsem možná zanechal Vločku na ostrově plném nebezpečných vrahounů.
"Oooo, už jsme na louce!" rozeběhl jsem se kupředu a po chvíli sebou hodil do kopretin. Ohlédl jsem se na zbytek skupiny. "Zůstaneme tu? Nebo půjdeme dál?" prosebně jsem koukal na Ney. Radost by mi udělaly obě dvě možnosti, ale dělat je najednou bylo nemožné, což dávalo mému pohledu na svět krapet smutnější nádech. "Mám rád kopretiny," zahihňal jsem se ještě, poněvadž jsem si nebyl jistý, zda se jednáči nejedná o důležitou informaci.

Spokojeně jsem se na všechny kolem culil. Mám vás vést, jo? hrdě jsem se zazubil a plně si užíval své tři nové kamarády, společně s maximální důvěrou od Ney. Ale kam je mám vést? zkoumavě jsem si je prohlédl. Jak by byli asi nadšení z toho jezera, které je teplé? Vždyť je takové vedro! zvedl jsem svůj pohled k obloze, která mi neoplácela můj úsměv, nýbrž se jen velmi mračila. "Jasně, tak za mnou!" nadšeně jsem zavelel a snažil se tvářit, jakože mám ponětí o tom, kam jdu. Vzít je na louku s kopretinami a pak... k té řece? K té řece, která většinou není černá a smrtelně nebezpečná? Tam by to mohlo být fajn, no ne? Usmíval jsem se nad svým rozhodnutím, zatímco vlčata zkoušela přemluvit Set a Larryho, aby šli s náma. "Jo, teto Seto!" zshihňal jsem se radostně, avšak potichu, protože mi něco říkalo, že by z takového oslovení ode mě Set nadšená nebyla. Ale koho zajímá, z čeho by nebyla nadšená Seta? Hlavní je, že jsem byl nadšený já. Set a Larry s námi jdou k řece! A právě díky tomuhle počasí! v duchu jsem oslavoval každý svůj krůček. Být v této smečce se čím dál více ukazovalo jako ještě lepší nápad. "Larry? Jen tak pro zajímavost... jaká je tvá oblíbená barva?" zamával jsem natěšeně ocasem a očekával nějakou výjimečnou odpověď, třeba barvu, kterou jsem ještě od nikoho nikdy neslyšel.

//Kopretinová louka

//Pardon za krátkost, ale když se člověk peče, špatně se mu vžívá do vlka plného energie T-T :D

Sallaré, uznávaně jsem přikyvoval na nového vlka. Takže Larry! nadšeně jsem se uculil, zatímco jsem ještě jedním uchem přijmal a druhým pouštěl ven úvodní informace o smečce. Stejně ho nikdo na setkání s medvědem nepřipraví! "Nikdo... kromě mě," pošeptal jsem hrdě Rannovi, kterého jsem na povel Morfa bránil proti Larrymu, to kdyby se z něj náhodou vyklubal bobr a chtěl někomu z nás ukrást ocas, nebo kdyby se z něj náhodou vyklubaalo něco jiného, taky extrémně nebezpečného. Doufal jsem, že se to za chvíli uklidní, poněvadž kromě doufání v to, že se to uklidní, jsem už vlastně nic nestíhal. Věděl jsem, že je tu Morf, Set, Neight, Ney, já, Rann, Darkie a Larry, potom někde v lese se potulovala Nerssie... ale ve vzduchu byl cítit ještě jeden pach. Tázavě jsem koukal na ostatní, jestli si toho někdo všimne taky, případně, jestli nemám halucinace. Jako kdyby mi Rann četl myšlenky, vyrazil statečně ke skupince Ney a Morfa, aby snad zjistil informace za mě. Tak to teda ne! pronásledoval jsem Ranna, abych mu dokázal, že se dokážu informovat lépe, než kdyby mě informoval on. Ney se ptala, jestli Larry nemá nějaké dotazy. Udělal jsem tudíž, co jsem udělat mohl, a vesele se na něj zazubil. Vypadá to, že si ničeho nevšimli, zakroutil jsem překvapeně hlavou a užuž se přesouval zpátky na své nepříliš vzdálené místo.
Zastřihal jsem ušima. Nathan? chápavě jsem přikývl. Tak toho jsem tu ještě nepotkal... hodlal jsem se zeptat Ranna, jestli s tím Nathanem již neměl tu čest, ale připadalo mi to hloupé, poněvadž by to mohly slyšet Alfy a já bych se prořekl. Ale jak jsem za pár okamžiků zjistil, slyšela to i Set a hned nabídla pomocnou tlapku. "To je dobrý nápad, Set!" radostně jsem se zahihňal a byl vskutku rozveselený tám, jak jsme skvělá smečka. Set by měli povýšit! "Jenže!" prohlásil jsem veledůležitě, "ještě nesmíte odejít, prosím!" Ani jsem Set nevěnoval svůj prosící výraz a radši se rovnou rozeběhl (těch pár kroků) k Larrymu. "Já jsem Newlin, můžeš mi říkat Line, Newe, nebo Newline... nebo Kecko! Má oblíbená barva je modrá, jo, a jsem delta téhle smečky, společně s Neightem! Tohle je Rann!" ukázal jsem na drobka, který mě pronásledoval až k Larrymu. Nevypadá to, že by se z něj něco klubalo, nenápadně jsem si ho prohlížel, dokud jsem na sobě neucítil naštvaný pohled vlčete. "-ath. Rannath," uculil jsem se jak na Larryho, tak na Ranna. "Dobrý, teď už můžete jít!" učinil jsem významný pohyb hlavou (další kývnnutí) na souhlas směrem na Set a přesunul se společně s Rannem opět na původní místo. "Tak," spokojeně jsem si sednul, "teď bychom mohli vyrazit k té řece?" Pohlédl jsem s otázkou na Morfa s Ney, ale něco mi říkalo, že by bylo moudřejší vyplivnout ještě nějaký návrh. "NEBO tu můžu zůstat s vlčaty a vy vyrazit za tím vlkem od Nerssie!" zakřičel jsem, aby bylo jasné mé odhodlání. Já tak jako tak zůstanu s vlčaty, ale oni? zvědavě jsem sledoval, jak se všichni rozhodnou.

// v pohodě^^ (jen jsem ráda, že jsem si toho všimla, než jsem začala odepisovat :D) ... asi mě rovnou vynechejte, nějak se v tom ztrácím and... stuff

Díky za akci :D Hvězdičku prosím do rychlosti a vody^^

// Na smečkovou akci mám čas snad celé prázdniny, jen poslední dva týdny v srpnu bych měla mít o něco menší aktivitu c: Gratuluji Natovi a Setii k jejich funkcím (znamená to, že Newlin nebude moct slintat? ), náš hvozd bude proficácky chráněný!^^ A samozřejmě děkuju za funkci pečovatele (opravdu hodně :DD Danke!=^^=)

Věděl jsem, že jsem ještě před pár okamžiky chtěl plně věnovat svou pozornost novinkám od Set, věnovat se dění ve smečce, a hele! Rann s Darkie jsou tak roztomilí! Awww, jak zvedá tu packu, aby- "Zdravím, Morfe!" vykřikl jsem vylekaně, ale přesto s velkou porcí nadšení. Oooo, Morf také vypadá velmi dobře! pousmál jsem se na našeho statného alfu. Máme se moc dobře, Morfe! uculil jsem se na něj a doufal, že mě v mé hlavě vyslechne, poněvadž jsem nechtěl narušovat ticho, které schylovalo k nějakému vážně vážnému rozhovoru. Moc dobroučky dobře, přikývl jsem na něj, i když to pravděpodobně ani nepostřehl. Vlastně ani nevím, zda bych se mohl mít lépe! Tady roztomilá vlčata, tamhle Neyteri, pro kterou jsem pravou rukou, tamhle- pečlivě jsem si prohlédl vlka, kterého jsem jistě ještě nepotkal. NOVÝ ČLEN?! Fascinovaně jsem si prohlížel příchozího. Netrvalo to dlouho a Neyteri mu položila základní veledůležité otázky. Dal jsem si tu práci, že jsem se usmíval od ucha k uchu a za každou větou alfy nadšeně mávnul ocasem. Další členi jsou skvělí! Mám rád nové členy! Můžeme být všichni přátelé a chodit na lov a skákat do kaluží a lovit vydry, a... a... Skutečně jsem nebyl schopný najít jediný důvod, proč se neusmívat. Takhle spokojený jsem už dlouho nebyl.

//Ha! Ještě menší minipost Jsem tak ztracená, že už ani nevím, na co mám reagovat :D

"To zní jako dobrý nápad!" vesele jsem přikyvoval na návrh, abychom šli nejdříve jen k tůním severně odtud. Je to příjemně blízko! Budeme tam rychle, je teplo... už abychom tam byli! Představoval jsem si, jak skvělé bude opět vidět vodu, obzvlášť, když je tak neúnosné teplo, jak asi budou reagovat Rann s Darkie, až poprvé uvidí vodu, když v tom jsem automaticky hrdě vypnul hruď. "Jistě, madam!" zazubil jsem se tak nadšeně a jistojistě, jak to jen šlo. "Můžete se mnou počítat!" pousmál jsem se a uvažoval nad otázkou, která mi byla položena. Ta nejbližší je ta, ke které jsem se nesměl ani přiblížit?! vyplašeně jsem pozoroval Neyteri, která se pravděpodobně chystala svá vlčata utopit. "Radši bych k té nejbližší vůbec nechodil, jestli se ptáš na tohle. Protože páni! Naposledy jsem tam byl... no, není to až tak dávno, a ta řeka byla černá! A opravdu divoká! Měli bychom někdy spíše zajít k té řece, která je poblíž louky s kopretinami, tam je to moc hezké. Jsou tam kopretiny... a je tam i obří kámen, Šutřisko. A ta řeka nevypadá tak nebezpečně a nepřátelsky jako ta blízká a divoká," rychle jsem vysvětlil svůj názor a porozhlédl se kolem. Set, Neight a ani cizinec se tu ještě neobjevili. "Jistě, jistě," přikývnul jsem krapet smutně na prohlášení, že Ney nechce cestovat ke studeným jezerům, když se tu ještě neobjevil Morf. Kam se Morf vůbec poděl? naklonil jsem hlavu do strany a snažil se udržet veselým, i když mi pomalu docházelo, že jsem druhého alfu neviděl již poměrně dlouhou dobu.
Následoval jsem s Rannem Ney, která nás všechny vedla k nejbližší tůňce. Opravdu moc jsem se těšil, jak bude Rann s Darkie reagovat, poněvadž voda? Voda je přece super skvělá! A v tomhle počasí obzvlášť! Nepřihlouple jsem se usmíval na Ranna, který hopsal všude kolem a působilo to, jako kdybych měl na starost minimálně tři a půl vlčete. Jakmile jsme ale k tůňce došli (což k mému zklamání trvalo o trochu déle, než jsem si myslel), Rann tu byl zase jeden a zdálo se, že ztratil schopnost sebou hnout. "Nebooooj," přátelsky jsem ho pošťouchl čumákem blíže k vodě. Ten po vzoru své sestřičky zkusil namočit ťapku do vody a ihned ji zase vytáhl. "Neboooooj," zopakoval jsem znova a zvědavě pozoroval, jak si Rann počíná. "Nemáš se čeho bát, fakticky," zazubil jsem se na něj a předvedl mu, jak jednoduché je namočit tlapu ve vodě. "Koukej, nic mi není!" uculil jsem se na Ranna, který se tvářil alespoň o trochu méně nedůvěřivě než před pár momenty. Není legrační, že už nyní se bojí vody méně než Amny? Neodpustil jsem si zahihňání, které mělo podle mých výpočtů trvat o něco déle, jenže ho přerušila přicházející Set. "Půjdeme se podívat, co naše rudá kamarádka zjistila, co ty na to?" řekl jsem a vytáhl tlapu z vody. Mírně jsem s ní zatřepal ve vzduchu, přičemž některé kapky přistály i na kožichu Ranna, a s radostí se i s malinko pokropeným a nepříliš nadšeným vlčetem přesunul o pár kroků blíže k vlčicím. Sedl jsem si, zatímco Rann se připojil k jeho sestřičce, a s maximální pozorností čekal, co se dozvím.

Vyřídil jsem Neyteri vzkaz od Vločky a byl jsem na to dosti pyšný. Přece jen, komu se povede nezapomenout na něco tak důležitého, jako je vzkaz alfě? "Co je sníh a co jsou vločky?" zopakoval jsem nadšeně po Rannathovi. Nemohl jsem si nevšimnout, že Ney není příliš nadšená z toho, co se děje. Ale proč? Stalo se něco? Řekl jsem něco špatně? Jak to mám napravit? Chci se jen skamarádit! "Sníh a vločky jsou to samé. Má to bílou barvu, studí to... a je to docela legrační, protože se to tu objeví jen jednou za čas. Je to taková výjimečná záležitost, ale neboj se, určitě o ni nepřijdeš!" slíbil jsem malému, zatímco Ney už povolovala červenokožíšku, že smí jít.
Nechtěl jsem říct ještě něco? zamyšleně jsem pozoroval Set, která utíkala za cizincem a Neightem. Hlavně za Neightem, pousmál jsem se spokojeně a poté se pohledem vrátil k vlčatům a Ney. Vlčata. Rann. Můžu mu tak říkat? Zapomněl jsem odpovědět! "Tohle," začal jsem dramaticky, "je taková věc." Jak to jen vysvětlit? "Váže se k tomu zajímavý příběh! Byl jsem takhle jednou mimo smečku a šel jsem po pláži. Tedy, já původně po té pláži nešel, já tam spíše přiběhl, protože... protože jsem si tak klidně šel a najednou, co neslyším? Někdo mě nazve hloupým otcem! Mě!" zazubil jsem se nad takovou absurdností a na chvíli se zahleděl na nebe. Ani mrak? To bude védro! Nemohli bychom se jít hodit někam k vodě? Stejně musíme vlčatům ukázat, kde je tu pitná voda! Nebo k jezeru, ale to jezero s těmi divnými řasami je teplé pořád. A jestli je takhle teplounko už ráno... "Kde jsem to skončil?" usmál jsem se na Skororanna a ihned si vzpomenul. "A to jsem si nedal líbit! Nikdy by sis neměl nechat líbit, a ani nedat, aby ti někdo říkal, že jsi hloupým! Nebo že jsi jeho otcem! No. Ten vlk se jmenoval Lothiel. Řešili jsme s ním, jestli nejsme nijak příbuzní, ale to by bylo dlouhatánské povídání, kdybych ti o tom musel říkat. Takže zpátky k, k, k... k... ah, ano! Nakonec jsme s Lothem skončili u hledání pokladu. A já našel tohle!" hrdě jsem vytasil hruď, aby byla má hrdost dostatečně vidět. "Jednou tě na tu plážopláňoplážověc také vezmu, jestli chceš! Jistě tam najdeme další poklady!" ukončil jsem svou řeč tímto, ušetřil jsem Ranna ještě dlouhého povídání o tom, jak jsem si myslel, že tahle věcička patří Coffovi, tudíž jsem ho Lothovi vzal a utíkal s ním sem, o tom, jak se tu kdesi válel celou zimu, o tom, jak tohle a jak tamto.
Ani jsem příliš nestíhal, co se to děje. Najednou tu Darkie nebyla. Pak ji najednou Ney vytáhla z díry, která tu před momentem dozajista nebyla. A Darkie začala... šedivět?! Zahihňal jsem se, jak mě napadl skvělý nápad. "Rostou jako z vody!" zamával jsem nadšeně ocasem, jak jsem se užuž chystal podat svůj návrh, "nepůjdeme k vodě, prosím?" Povedlo se mi Ney věnovat ten nejprosebnější kukuč, který jsem si uměl na sobě představit, a doufal, že alfa a profimaminka v jedné vlčici mému nápadu požehná.

//Pardon za pozdní (a opět nekvalitní T-T) odpověď

"Rannath a Darkie?" zopakoval jsem a pečlivě zkoumal nové členy rodiny. Vypadají jako kombinace Morfa a Ney, opravdu! Vesele jsem přikývl a zamítnul tak právě vymyšlenou možnost, že by bobři, kteří kradou vlky, pracovali pro vydry, které pracují pro nás. Takže vlastně hlavně pro naše alfy... a tihle bobři by jim sehnali vlčata. Ale není tomu tak! Zazubil jsem se na Rannatha, který se zrovna chystal likvidvat Neighta, jako jsem to kdysi zkoušel já. To už je docela dávno! udiveně jsem vypoulil oči a abych se nevěnoval tomu, jak příšerně rychle oba stárneme, fandil jsem malému Rannathovi. A teď ho sraž k zemi! Ožužlej ho! radil jsem a sledoval ten zatím neodehrávající se zápas. On tě má rááááád, uculil jsem se, když Neight věnoval Rannathovi přátelský úsměv a byl na něj opravdu milý a- "Darkie a Rannath!" došlo mi, že jsem dlouho nic neřekl. A že se to vyplatilo! Jakmile jsem vyřkl kouzelná jména, začal věnovat pozornost Rann i mně. "Můžu mu říkat Rann?" zeptal jsem se rychle Ney, pro případ, že by s tím mohl být problém, protože Neight se zatvářil vážně.
Zavětřil jsem po jeho vzoru a ucítil něco, co sem nepatřilo. Napodobil jsem jeho výraz a přikývnul. "Jdi to prozkoumat, Vydregithe, já zůstanu jako slintací garda tady s Ney!" Doufal jsem, že to nepřijme nijak špatně, ale přeci jen... lepší slintač z nás mohl být jen jeden... a tím jsem byl já! Prostě tu budu pomáhat Ney, než nepřijde Morf... a nebo bych měl za Neightem? Ale někdo musí hlídat Ney! A Set neumí slintat!
Zavrtěl jsem hlavou a umlčel ji tak alespoň na krátký moment. Nejlepší bude nestresovat Ney a vlčata! Přiblížil jsem se zvědavě k Darkie, která byla plně fascinovaná Set. To není fér! chtěl jsem se rozkňučet, protože to opravdu fér nebylo. Darkie má ráda Set, Rannath Neighta... a Amny tu není, povzdychl jsem si nahlas a sedl si, abych se z toho nemohl zhroutit. Proč vlastně Ney mluvila o tetě a strýčkách? Radostně jsem koukal na vlčata. To jako že my jsme považovaní za jejich příbuzné? Oooo! "Já jsem Newlin," pokusil jsem se o menší zdvořilé pukrle a přemýšlel, co o sobě ještě říct. "Pro začátek, jsem tu déle než vy, takže jsem perfektně připravený podělit se s vámi o všechnu svou nasbíranou moudrost!" Udělal jsem menší dramatickou pauzu tak akorát dlouhou na to, abych se nadechl, a pokračoval v mluvení. "Můžu vám představit spoustu Kamenisek a Stromisek, jsou skutečně všude! Nemůžou vám ublížit, to ne, teda, ještě se mi nestalo, že by na mě někdo z nich zaútočil... ale kdoví! No, když jsme u toho útočení... musím vám povědět svůj nejnovější zážitek, jak jsem objevil ostrov, na kterém byla vlčice jménem Vločka – vločka, chápete? Ona je bílá! A tak se taky říká sněhu, který padá! Nebo vločce, která spadne, se říká sníh. Ne Vločce vlčici, ale vločce vločce. Je to dost složité! – a pak tam taky byli bobři, kteří vypadali nebezpečně, takže jsme utekli a-" zhluboka jsem se nadechl, "Ney, mám tě od Vločky pozdravovat!"

// *smutně uklízí pánvičku*

"Já věděl, že je budeš znát!" nadšeně jsem zavrtěl ocasem. Neight byl opravdu šikovný na poznávání veškerých věcí, se kterými jsem já tu čest ještě neměl. Ale že by nerozuměl, proč kradou ocas? Však to přeci dělají! "Oni... oni jsou takoví... takoví," zakroutil jsem hlavou, jako bych si na bobry už nikdy nesměl vzpomenout. Jenže Vločka je v pořádku, přikývl jsem spokojeně. Kam se Vločka poděla asi tak teď? Šla do té její smečky? Borůvkové smečky? Proč taky nejsme vydrová smečka? To by bylo skvělé, někdo by se mě zeptal, odkud jsem, a já bych mohl s klidem odpovědět, že- OH, PROČ SE NEIGHT ZVEDÁ?! Zvědavě jsem sledoval svého kamaráda, který zrovna šťouchnul do Set. Já věděl, že- zazubil jsem se, ale to Neight už dostal úžasný nápad.
Vesele jsem se vydal za Neightem. Neyteri! "Ahoj, Neighteri! Totiž Neyteri a znova Neighte! Neyteri, dlouho jsem tě neviděl!" Koukal jsem na ni, protože se mi něco nezdálo. Prcci?! Pečlivě jsem se přiklonil ke dvěma chlupatým věcem. "To je to, co si myslím?!" začal jsem se hihňat, protože mít nové kamarády hned doma? Newlin nadúrůměrně spokojený, Newlin šťastný! "Jak se jmenují?" nedokázal jsem se přestat usmívat. "Neyteri a Morf junioři?!" zamával jsem vesele ocasem. "A nemohl bych jednoho pojmenovat? Třeba Newlin! Newlině?" prosebně jsem koukal na Ney. Pěkně prosím, prosím! Zkoušel jsem jí poslat do mysli zprávu a fakt si přál, aby se jedno vlče jmenovalo po mně. Nebo obě! "A co kdyby se jmenovala Nerfeus a Moyferi! Jsou to perfektní jména!" nepřestával jsem se smát. Všechno náhle bylo tak srandovní! A malé! A MorfeoNeyteriovité! Nedokázal jsem přestat jásat. Jediný, kdo chyběl, byla Amny. Trochu smutně jsem si povzdechnul a opět radostně sledoval ty dva malé uzlíčky.

// Pfff, smečka nevymřela! *nenápadně proklíná Takkiho, který tu zdržuje*

Nate, celé je to o víře! #InMorfWeTrust *nenápadně propaguje superMorfa, spasitele and stuff* (ve skutečnosti tomu taky nerozumím ... zázrak nebo tak něco T-T )

Nadšeně jsem pozoroval své spolusmečkovníky. Pociťoval jsem jisté zklamání z toho, že tu na mě nečekala i Amny, ale... kde vůbec je? Překvapeně jsem zíral na Set s Neightem, kteří mi položili podobnou otázku. "Já... já nevím, kde je!" na moment jsem se ohlédl a představoval si, jak se vyřítí bojovně z nejbližšího křoví a směle vykřikne, že "tady je!". Nic se však nestalo. "Také by mě zajímalo, kam se Amny poděla! Myslel jsem, že je tady! Kdy jsem ji vůbec viděl naposled? Ani nevím, jak dlouho jsem byl pryč! Mám příšerný pojem o čase... a tím příšerný myslím hrozný. A tím hrozný myslím špatný, ne jako že mám velkolepě velký pojem o čase. Ani nerozumím, proč někdo používá hrozný a příšerný namísto velký," zamračil jsem se, abych dal najevo svůj nesouhlas s takovou nesrovnalostí. Vždyť to přeci nejde! Copak je Neight hrozný a Set nepříšerná? Jakože Neight velký a Set nevelká? Ona totiž Set nepříšerná je, ale- cukl jsem sebou, když jsem uslyšel otázku od Neighta. Nevěděl jsem, jestli byla mířena na mě (to je další zajímavá věc! Jak může na někoho mířit otázka? Může mě otázka i probodnout? Bolelo by to?), každopádně odpovědět jsem na ni musel, protože být nezodpovězená si tato otázka nezasloužila. "Nu!" zavrtěl jsem vesele ocasem, poněvadž to slovo se mi velmi líbilo, "coural jsem se tak různě!" Spokojeně jsem se usmíval a snažil se vzpomenout, kde jsem to všude vlastně byl. "Aaaa, hlavní je, že jsem našel ostrov! Prostě jsem přeplaval řeku, která ke mně nebyla příliš milá, a našel jsem ostrov! On už na něm někdo byl, Vločka, jako Vločka jako vlčice, ne Vločka jako vločka jako spadlý sníh. Ale to nevadí! Našli jsme ostrov a byla na něm taková prazvláštní a prapodivná prastvoření. Neighte, ty je možná znáš! Říká ti něco název bobři? Takové vydry se zubama a kradou ocasy," očekával jsem Neightovu odpověď, protože byla téměř smrtelně důležitá. Potřeboval jsem se dovědět, že bobři jsou neškodná stvoření, že jsem neudělal chybu a neobětoval Vločku divým bobrům. Navíc, kdyby Vločka pořád žila (a já doufal, že právě to dělá!), mohl bych Vloččin ostrov přejmenovat na Newlinův... nebo ho prohlásit za území smečky!

// řeka Kiërb

Všichni tři jsme se konečně, po tak dlouhé a zajímavé cestě, ocitli v našem hvozdě. Zastavil jsem kdesi na okraji smečkového území a jen dýchal ten vlhký vzduch smíchaný s vůní jehličí. Taky jsem cítil Neighta a Set, jenže než jsem se za nimi rozeběhl, musel jsem vyřídit jednu nepříjemnou záležitost. Smutně jsem se posadil a pozoroval nejbližší strom. "Takhle to dál nepůjde," oznámil jsem svým přítelkyním, žízni a nežízni. "Nemůžu vás s sebou vláčet celou dobu!" dupnul jsem si a čekal, co se bude dít dál. Očekával jsem, že přestanu mít žízeň i nežízeň, že tyhle dvě budou žít svůj vlastní život, ale ony... ony dál zůstávaly se mnou. Byl to tak zvláštní pocit a já nechtěl, aby... zakroutil jsem hlavou. "Tak dobře, zůstaneme spolu!" nadšeně jsem vyskočil a vydal se najít Neighta se Set.
Netrvalo to dlouho a viděl jsem je. Byli podezřele blízko sebe a bavili se o... štěňátkách?! Nadšeně jsem začal vrtět ocasem. Štěňátka mám rád! Nastražil jsem uši a zkoušel z jejich rozhovoru ještě něco zachytit. Přerostlé štěňátko?! Ooo, toho bych rád poznal! S tím musí být ještě větší legrace! Přerostlá legrace! Nebo bych chtěl být jeho komplic! Neight říkal, že to je sranda! Musí být zábavné být komplicem, já- já- já to chci! prudce jsem se rozeběhl ke svým spolusmečákům a snažil se předstírat, že jsem nic z jejich řeči nezaslechl a že o nějakém přerostlém štěňátku (ó, jak rád bych ho poznal a byl jeho komplicem!) nevím. "Zdravím... bando," choval jsem se přirozeně jako vždy. "Takže... jsem sem přišel..." štěňátko je důležitější než bobří apokalypsa! "... a napadlo mě: není tu někdo, kdo shání komplice?" Nasadil jsem ten nejnenápadnější pohled, zatímco uvnitř mě zžírala touha vědět, zda bych měl u přerostlého štěňátka vůbec nějakou šanci. A taky jsem jim tak moc chtěl říct o mém ostrově! O Vločky ostrově! Jenže to muselo počkat až na dobu po seznámení se štěňátkem velikým. Vesele jsem se zubil a doufal, že tu věc s komplicem vyřešíme rychle, abych mohl zase mluvit. Taky rychle.