Příspěvky uživatele

< návrat zpět

//
Darkie, Larry, Ney, Rann, Newlin? O.o

//Chceš mi říct, že už ti zase vypadl Newlin?! :D *uraženě odchází do kouta* piš :D

// Sarumen

Spokojeně jsem si to spěchal s Darkie v tlamě a se strejdou Larrym za sebou směrem za veverkami, na Mýtinu, přesně tak, jak rozhodla Neyteri. Stačilo uběhnout jen malý kousek a už se byl vidět šedobílý flek a vedle něj černobílou tečku. "Kfoukej, kfdo thu yje!" zahuhlal jsem nadšeně. Jestli Darkie nebude poslintaná teď, tak už nikdy. Narodila se se schopností voděodolnosti! Doběhl jsem až k Ney a Rannovi a usmíval se na celé kolo. V tomhle případě spíše na celou Mýtinu. "Zdravím, moc vás vidím! Totiž moc rád vás vidím! Moc rádi vás vidíme!" zavrtěl jsem radostně ocasem a prohlížel si, co se změnilo. Kde vůbec Rann celou tu dobu byl? On se někam schoval? Vždyť v úkrytu s námi nebyl! Určitě někde běhal a něco dělal. To vlčata dělají, no ne? Věděl jsem, že Darkie udělá přítomnost její opravdické rodiny obrovitanananananánskou radost, takže jsem jen seděl a usmíval se. Proč jsme sem vlastně- "Veverky!" vykřikl jsem a rozhlížel se, zda na můj výkřik náhodou některá nezareaguje náhodným zviditelněním. "Kde jsou veverky?" zvědavě jsem se dál rozhlížel a očekával, že alespoň Squizabella se objeví. Sice Kie již vypadala o dost lépe, stejně to pořád nebylo ono. A můžu za to já, zadíval jsem se do země a pokoušel se v hlavě vymyslet nějakou omluvu. Neumím pečovat o vlčata! To není moc dobrá omluva, když můj hlavní a jediný úkol je pečovat o vlčata... Nejsem zodpovědný! Ale rád zodpovím tvé dotazy. To taky není ono, ugh- přimhouřil jsem oči, zíral do země a vyčkával na tu správnou věc. Jsem Newlin, přikývl jsem a opět pozdvihl hlavu. Ať už tohle dopadne jakkoliv, jsem rád, že jsme pohromadě! mírně jsem se uculil na všechny okolo a těšil se na to, kam tohle shledání ještě povede.

// Je to jediný pečovatel na Gall, který má na starost vlčata... konkurence není až TAK velká, aby nebyl nejlepší :D (a zároveň nejhorší. hehe.)

Pozoroval jsem nešťastnou hromádku neštěstí před sebou a téměř vůbec mě nenapadalo, jak jí pomoct. "Bolí tě hlava a bříško?" zopakoval jsem po ní a pozorně si ji prohlížel. "Víš, proč tě bolí bříško? No jo, to bude ono! Ty už máš doopravdický hlad!" přikyvoval jsem, abych potrvdil pravdivost svého výroku. "Mohl bych ti něco chytit, co ty na to? Já se nechci chvástat, ale lovení pro malé vlčice v nesnázích mi doopravdy jde! Pak už doopravdický hlad mít doopravdicky nebudeš, slibuju! A tak tě nebude bolet ani bříško a všechno bude dobrý!" Ale taková vydra není moc zdravá, no ne? Vždyť vydry se koupou v nezdravé vodě! A tudíž musí být taky pěkně nezdravé! A to by přece nešlo, aby- "Maminka?" ujistil jsem se, že jsem správně slyšel. Neměl bych tolik přemýšlet! Nesluší mi to a neslyším. Když jsme u toho slyšení: Ney, takže Maminka s velkým M, mi promluvila přímo do hlavy... a prohlásila jeden skvěluprový nápad. "Maminka je někde poblíž, najdeme ji cestou! Už mám v hlavě dobrý a velkolepý nápad... a jo, vejde se tam! Koukej, jak mám velkou hlavu!" snažil jsem se naklonit k položivé (a taky polomrtvé, ale to jsem si nehodlal připustit) Darkie a předvést ji svou velkou hlavu v plné parádě. Sice to byl nápad Ney, ale já ho teď mám v hlavě taky! Takže je i můj! Netrvalo to dlouho a zeptala se na tatínka. "Toho jsem taky dlouho neviděl, ale to nevadí! Někde tu bude!" slíbil jsem jí a pokoušel se zatím dovést svůj plán k dokonalosti. Totiž plán od Ney. "Už vím, proč tě bolí hlava! Že tebe pořád trápí ta pohádka o Squizabelle? O té nesmrtelné veverce?" nadšeně jsem se na ni usmíval, byl jsem moc rád, že ji ten příběh takhle zaujal.
"Ó, ahoj, Larry!" vesele jsem ho pozdravil, aby naprosto jistě věděl, že ho rád vidím. Protože ho vidím vždycky rád! "Stalo se to, že Kie je neposlušná! Ale to se napraví... poněvadž jsem něco vymyslel!" Naklonil jsem se k těm dvěma a spiklenecky začal šeptat. "Co takhle se podívat tam, kde kdysi vyrůstala Squizabella? To by ses divila, jak blízko to je! A navíc, když je Squizabella nesmrtelná... není možná, aby ti nepomohla s tvými problémy! Najdeme ji, pozdravíme ji, poprosíme ji, aby ti pomohla... a bum! Máme tu zpátky zdravou Darkie! Jen mi prosím slib, že už tohle víckrát neuděláš. Bude to naše pravidlo. Newlin vybírá vodu!" zahihňal jsem se, samým nadšením ani pořádně nevyčkal, co na to Darkie řekne, popadl ji zase do tlamy (protože jí stále nenarostly nové nožičky a ty staré vypadaly, že neudělají ani krůček) a vyrazil směrem, kde by přibližně mohla bydlet nesmrtelná veverka.

// Mýtina

// Nejdřív ji ztratí, pak ji přiotráví... pečovatel jak se patří! Odepíšu až zítra c:

// Skalisko

"Jo, jo, půjdeme lovit!" nadšeně jsem utíkal vedle své malé komplivlčice. I když nevím, jak nám to dohromady půjde! Musela bys něco ulovit i mně, na tohle jsem nešika. "Nebo až později!" dodal jsem, když mi došlo, že vlastně nejdřív běžíme zahnat žízeň. "Teda!" vykřikl jsem rádoby uraženě, když mi Kie odběhla k jinému jezírku. Ale vždyť tamto je čistější! "Ne, počkej!" vypoulil jsem na ni udiveně oči, ale to ji od pití špinavé (a tudíž i nezdravé, protože co je špinavé, to je nezdravé!) vody vůbec nezastavilo. "Nech toho! Už jsi vypila víc jak polovinu té kaluže!" vypískl jsem, i když to naprosto ničemu nepomohlo. Darkie dopila až když sama usoudila, že jí to stačilo. Začala kroutit obličej do různorodých tvarů a já věděl, že to neznamená nic dobrého. "Jo, je hnusná! Vždyť je špinavá," fňukl jsem si potichu. Vzal jsem Darkie (která už získávala solidní zelený odstín) za kůži na krku a rychle ji přenesl k jezírku, která jsem vybral já. "Tfeď budve phfo mém!" zkusil jsem jí s plnou tlamou vysvětlit, co je mým plánem. Opatrně jsem ji položil vedle tůňky. "Vidíš? Tahle voda je čistá! Vypij ji, prosím," udělal jsem roztomilá očka a doufal, že to na ni bude fungovat. "Snad se ti udělá lépe..." pečlivě a starostlivě jsem si ji prohlížel. Vypila té špíny hodně? Co bude následovat? Naroste jí další oko! Bude mít doopravdy víc tlapek! Neeee, pokoušel jsem se netvářit smutně, jenže s Darkie to momentálně doopravdy nevypadalo dobře a já měl takový strach. "Bolí nás něco? Jak se cítíme?" zeptal jsem se a sledoval každý její pohyb.

// Přízeň alfy , muhahah Taky děkuju za akci^^ ("... ale nakonec je vše zelené a plné potomků!" je perfektní :DDD)

Omluvně jsem koukal do země, zatímco mi Darkie vyčítala, že jsem ji vzbudil tak pozdě. "Ale spánek je důležitý!" zaprotestoval jsem malinko, ale hádat se mi nechtělo. Koneckonců, měla pravdu. Měl jsem ji vzbudit už dávno. Nemohl jsem dělat nic jiného než se jen usmívat na malou vlčici, která hned po probuzení byla plná energie. Určitě je to tím mechem, co je na úkrytu! Nějakým kouzelným způsobem Kie umí vstřebávat energii z mechu! Mohl bych jí říkat Mechkie! Darkch! Mechová Darkie! Mechkie Darkch! Nic z toho nezní příliš dobře... ale to se vylepší!
Po mém krátkém výslechu Darkie oznámila, že má hlad a žízeň. Newlinova péče k Vašim službám, madam! "V tom případě ti půjdeme sehnat něco k jídlu a pití!" věnoval jsem ji nadšený úsměv a snažil se zahnat myšlenku, zda se mé sliny na vydře počítají zároveň i jako pití. Jenže to už přešla k medvědům. Zavrtěl jsem rychle hlavou. "Na tom nezáleží! Jednou ti to povím! Ono se o nich mluví totiž pouhopouze příležitostně," pousmál jsem se a doufal, že nikdo nikdy Darkie s medvědy neseznámí. Medvědi, to jsou tak nebezpečná stvoření! Nikdo je nemá rád! Pokud to nejsou přátelští medvědi! Ale kdo kdy viděl přátelského medvěda. To je přeci padlé na hlavu. Ale kdo ví! Možná přátelští medvědi vypadají jinak než běžní medvědi... co když medvědi, kteří jsou přátelští, vypadají jako vlci? Hm? To by vysvětlovalo, proč se Neight nebojí medvědů... je taky medvěd! Nebo že by- prudce jsem sebou trhl. Opět se mi povedlo ztratit se ve vlastních myšlenkových pochodech. "Pět tlap? To je málo! Vždyť už jsi mě skoro přerostla! A já nejsem jen tak nějaký prťavý, pětitlapový vlk!" zazubil jsem se na vlče a naschvál se trošičku přihrbil, aby vypadala ještě o něco vyšší. Kie asi ještě příliš nechápala, že kdo má hrb, je starší, protože vyrazila k východu z úkrytu takovou rychlostí, jakou by nezvládl ani mladík Newlin, natož Newlin hrbáč. "Jdeme, jdeme, jdeme!" Okamžitě jsem se zbavil hrbu, vyrostl o několik tlap, a doběhl Darkie. "Závod!" šťouchl jsem do ní mírně čumákem a rozeběhl se směrem, kde by měla být ta malá jezírka s nejedovatou (a neotrávenou v jednom!) vodou.

// Sarumenský hvozd

// Sarumenský hvozd

Určitě tu bude, určitě tu bude! "Ha!" nadšeně jsem vykřikl přímo nad spící vlčicí. "Vstávej, vstávej, vstávej!" zazubil jsem se vítězně na Darkie. Mírně jsem ji šťouchl čumákem a doufal, že se brzy vzbudí. Oba jsme spali strašně dlouho, povzdechl jsem si v duchu a sledoval nevinnou hromádku před sebou. "Až se vzbudíš, můžeme toho hodně podniknout! Larry s Neightem už jsou venku!" usmíval jsem se od ucha k uchu. Jak jsem ji vůbec předtím mohl přehlédnout? To jsou ti drobci! "A určitě už něco plánují," dodal jsem potichu, jako kdyby to bylo nějaké super tajné tajemství. "Ty víš, že to nechceš propásnout!" poskočil jsem vesele a čekal, co na to malá slečna řekne. "Není ti zima? Nemáš hlad? Nemáš žízeň? Co se ti zdálo? O kolik jsi vyrostla? Jsi si jistá, že tu nebyl medvěd?" zeptal jsem se tak stručně, jak jen to šlo, a posadil se vedle vlčete. Vstávat! přikázal jsem ještě jednou a čekal.

Netrvalo to dlouho a na mé zavytí se ozvala odpověď. Takže přece jen poběžím! uculil jsem se a rozeběhl se za zvukem. Za chvíli přede mnou byli dva vlci. "Ahoj, Neighte! Ahoj, Larry! Moc rád vás vidím! A nejen proto, že bych vás celkem dlouho neviděl. Já vás vždycky vidím rád!" usmíval jsem se a nenápadně zkoumal, jestli je na nich něco nového. Neightovi nepřibyla žádný jizva a Larrymu ani chlup, přikývl jsem a dál pozoroval. Ale jak je možné, že jsou tu jen oni dva? Kde má Larry Darkie? Vždyť jsem usnul a- vypoulil jsem oči. "Larry, kde je Darkie? Ona nešla s tebou?" Ale vždyť ve skalisku nebyla, ne? A on říkal něco o tom, že půjdou... a já usnul... a pak by měli jít! Neměli? Zběsile jsem začal otáčet hlavou, jako kdyby se malá vlčice někde schovávala. Pro mou smůlu nikde nebyla. "Já se půjdu podívat ještě do úkrytu!" vykřikl jsem a co nejrychleji se vydal zpátky k úkrytu. Ale je to zvláštní. A moje chyba, díval jsem se do země a doufal, že nepotkám ani Morfa, ani Ney, ani nikoho jiného. Protože ztratit někomu vlče je fakt dobrý výkon. Co že to jsem, pečovatel? Nebo pečovatel nejsem? Ney mi to řekla ve spěchu u řeky a pak se objevila tamta... Shea. Ale já to pokazil! Zase! "Opravdu jsem neměl nic z tohohle v plánu," špitl jsem malou omluvu, která by mi nikdy nepomohla, i kdyby ji slyšel někdo jiný než jen náhodný strom. Třeba bude v úkrytu! A třeba tam bude i Rann! To se mi nepovedlo... zavrtěl jsem hlavou a vběhl do skaliska.

// Sarumenské skalisko

// Ohoho, mucho gratuluju k povyšování a funkcím *jde plakat do kouta, protože pro Newlina tu nejsou žádné dobré zprávy*

// Sarumenské skalisko

Spokojeně jsem vyběhl ze Skaliska. Stačí najít Larryho, Darkie, Ranna, Ney, Morfa, Set, Amny... e... přimhouřil jsem oči, jak jsem se pokoušel vzpomenout si, koho bych ještě mohl najít. "Neighta s Nerssie!" uculil jsem se na nejbližší strom a vydal se na pátrací cestu. Bylo mi jasné, že tu někde byli, to dávalo smysl! Ale kde? Mohli být úplně kdekoliv. A co když teď chodím úplně zbytečně a nikdy je nenajdu? Co když... co když mi upadnou nožičky?! Čistě pro jistotu a pro pocit spokojenosti z toho, že jsem neušel ani jeden zbytečný krůčíček, jsem se zastavil, sedl si... a koukal. Nikde nic? "Ale alespoň mám nožičky!" vypravil jsem ze sebe nadšeně, pro případ, že by poblíž byla Darkie. Pořád jsem si uměl představit jak by vypadala, kdyby měla více 'nožiček'. Ovšem problematika toho, jestli by ji tak nakonec tlapky bolely více (protože jich má více a tudíž dohromady více bolí), nebo jestli by ji naopak bolely méně (protože jich má více a tudíž se bolest rozdělí mezi všechny ty tlapky), stále ještě nebyla vyjasněna. Byla to záhada záhadoucí a já netušil, na koho se s takovou komplikací obrátit. Neight je odborník na tlapy, ne? Má je takové proužkované a... třeba každý proužek značí moudrost v oboru! Takže je odborníkem na tlapy. Nebo Ney! Ta má packy taky takové poznakované... takže musí o nohách vědět všechno! "Kdybych předtím v úkrytu po tom nožkovém problému neusnul, určitě by mi nedal spát!" zazubil jsem se a rozhlédl se po svém okolí. Strom. Strom. Stromisko. Strom. Strom. Křoví. Strom! Ale vlk nikde. Že by tu byl medvěd?! Mírně jsem zvedl hlavu a zavyl jsem, protože už mě nebavilo být takhle sám. Určitě někdo přijde! Do té doby tu budu čekat, pousmál jsem se a koukal, co se bude dít.

// Fňuk, má někdo čas na hru? :D

Cukl jsem hlavou. Ticho? Rozhlédl jsem se kolem, abych si pomalu uvědomil, že jsem pořád ještě v našem úkrytu. Ale něco tu nehraje! zkoumal jsem pečlivě své okolí, ale všechno se zdálo být na svém místě. Až na... "Kde jsou všichni?" vypískl jsem a rychle vyskočil na všechny čtyři. Zklamal jsem jako chůva! Zklamal jsem jako hlídač! Kde je Darkie? Kde je Larry?! "To teda ne!" natáhl jsem přední a zadní a pokoušel se, aby to celé působilo alespoň trochu elegantním dojmem. Bolel mě snad celý vlk. "Mně nikdo utíkat nebude! A ani se mi schovávat!" zazubil jsem se, jako kdyby si ze mě všichni dělali legraci a už se chystal vyběhnout zpátky do hvozdu. Jak dlouho jsem vůbec spal? Možná dostatečně dlouho na to, aby se už vrátila Amny! pousmál jsem se nad myšlenkou na svou kamarádku. Až se Amny vrátí, budu s ní každý den chodit na pláž! A naučím ji, aby se nebála vody! A najdeme spolu další mušli! A slíbil jsem jí, že ji představím Lothovi! A taky ještě neviděla Darkie s Rannem! A ani neví, že jsem teď chůva! Amny by si s vlčaty určitě rozuměla lépe... a ani by jí neutíkala, protože Amny umí běhat a- zakroutil jsem hlavou a mírně se zahihňal. Hlavně, aby už byla zpátky doma. S úsměvem jsem vyběhl ven ze skaliska.

// Sarumenský hvozd

// hrajte dál beze mě, případně vás o víkendu dohoním c:

// Omlouvám se, ale jsem úplně bez nálady na psaní :/ Případně mě (prosím) přeskočte