Příspěvky uživatele

< návrat zpět

// *nastavuje si emejzin obrázek jako tapetu na notebooku* Newlin je kloboučník!=^^= Je to tak mega ultra super boží přání! *-* Solidně mi zlepšilo den, děkuju. :D Samozřejmě, všechno nejlepší k Vánocům i vám! :D

// Oridžinl omluva přijata! :D (Tak kůůůl *-*)

Chytit něco Larrymu, chytit něco Larrymu! Chytit, chytit. Doběhnout. Najít. Chytit. Přinést. Sníst a- o čem jsme se bavili? tázavě jsem pozoroval Derian, která tak nějak běžela po mém boku. "Ledový král?" zopakoval jsem po ní. "On má ledovou korunu?! Páni, ani se tím nepochlubil! Už jsem ho vlastně dlouho neviděl. Ale bude mít tu korunu i tehdy, až zase bude teplo? Ono všechno studené pokaždé někam zmizí, když se oteplí. Všimla sis toho? Je to zvláštní, je to jako kdyby o teplu věděli něco, co my nevíme, a utíkali před ním. Nechápu, proč nás taky nenechají utíkat před teplem, jestli je teplo nebezpečné a- A! Ještě jsem chtěl dodat, že tvá vlastnost je vlastně taková superschopnost! A to je super! I když se mi tedy 'Žíhanec' moc nelíbí. Nemůže to být třeba 'Žíhanec Newlin', prosíííím? Taky bych chtěl nějakou superschopnost. Třeba- No to je teda něco! To je super šperk!" valil jsem oči na její šperk, který vypadal tak zajímavo-cinkavě, že jsem z něj prostě nemohl spustit zrak. "Ty máš tolik super věcí! Jsi modrá! Máš superschopnost... a ještě super cinkavou věc na zadku! Ty se máš, Derian," zasněně jsem povzdechl a snažil se příliš neuvažovat nad tím, jaká by mohla být má cinkavá supermodrá superschopnost. Máme úkol! A zvládneme ho, protože jsme silní! A profi lov- šokovaně jsem se zastavil. Takže oba jsme dobří, ale ne zrovna nejlepší lovci? Auč. "Totiž..." zadíval jsem se do země. Co budeme dělat? Co teď budeme dělat? Larry umře hlady! Ale kdybychom oba kořist nesli, můžeme jí přinést dvakrát tolik! A to by bylo moc dobré. Jenže kdo to všechno chytí? "Já taky zrovna..." rozhlédl jsem se, jestli nás snad nějaká veverka nešpehuje. Veverky jsou zlo! A díky tomu, že jsou nesmrtelné, by se mi mohly smát celou věčnost! "Taky nejsem zrovna lovec. Ale to nevadí! Nějak to spolu zvládeneme! Chytíme nějakou vydru, přineseme ji Larrymu a všechno bude skvěluprovitě mega ultra skvěl-" sklapl jsem a přikrčil se. "Jako na zavolanou! Teda, ne že bych ji volal, ale... prostě koukej!" špitl jsem a pozorval hnědé stvoření nedaleko od nás. Co dál? Co si počneme? Já nechci nic poslintat, sliny prý nikomu moc nechutnají! Co dál? Co jen budeme dělat! Proč ta vydra prostě jen tak neumře, abychom to měli všichni jednodušší?! "Co dál?" zeptal jsem se Derian co nejtiššeji, aby nebylo slyšet mé zoufalství a zmatek.

//Suriiii T-T

Larry vyprávěl a vyprávěl... a já sotva stíhal mrkat. "Páni," vydechl jsem občas, aby se neřeklo, že nic neříkám, a dál zíral. I když už se z Larryho nic neozývalo, neměl jsem nic, co bych mu mohl říct. "Páni," dodal jsem ještě jednou a čekal, kdy se vzpamatuju z šoku. Vzteklý jezevec! A víly! A zubyyyyyy! Trochu jsem nadskočil. "Takže já mám zuby taky zpátky, nebo-" mou otázku ale narušil Larryho žaludek. Zlý jezevec! zamračil jsem se do země a skoro začínal uvažovat nad tím, jak si taková černobílá vydra může dovolit rozhazovat kamením, ale mnohem důležitější bylo vymyslet, jak Larrymu něco ulovit. "Jasnačka! Tvým loveckým žebrům něco chytím! Můžeš se na mě spolehnout!" vykřikl jsem odhodlaně, z pohodlného sezení opět vyskočil na všechny čtyři a užuž se chystal na shánění něčeho k snědku. Mohl bych chytit nějakou moc dobrou vydru! To by mu určitě udělalo radost, protože vydry jsou radostivé! A zdravé! A já přeci chci, aby Larry byl zdravý! A příště si ulovil vydru sám a jednu mě, protože moje sliny mi přestávají chutnat a- začal jsem se culit. Noví příchozí?! začal jsem nadšeně mávat ocasem. Přišly k nám dvě vlčice, jedna černo-šedá a druhá... modrá?! "Ahoj, Wolfganie!" usmál jsem se nejprve na tu první. Mezitím už se stihl představit Larry. A hned na to modrá. Všichni už jsou představení! Úplně všichni! přeskakoval jsem pohledem z Wolfganie na Larryho, z Larryho na... modrou Derian! A z modré Derian na Wolfganii. Jsou to dvě jména, určitě nebude těžké si je zapamatovat! Deganie a Wolfrian, zazubil jsem se a rychle se nadechl. "Ahoj, Derian! Vítám vás u nás, já jsem Newlin a jsem tu už starý. Já teda nejsem starý, ale jsem tu už dlouho! Jenže 'Já jsem Newlin a jsem tu už dlouhý' nezní tak dobře jako to, že jsem starý. I když být dlouhý není tak špatné jako být starý, tak si nejsem jistý. Takže budu říkat, že jsem tu nejistý! Ha. No, když máme tohle vyřešené... jmenuji se Newlin. A jak už říkal tady Larry, tohle je Larry," pousmál jsem se spokojeně - další vlci ve smečce! - a nadechl se, abych mohl zodpovědět všechny dotazy, jakožto správný a zkušený smečkovník. "My děláme vždycky bombastické věci, že jo, Larry? Teď jsme zrovna probírali, jak bylo spousta vlků okradeno o zuby! Vílami! A jezevcem! A že byl Larry-" vypoulil jsem na svého kamaráda oči. "Musíme ti sehnat něco k jídlu!" rázně jsem přikývl a podíval se na vlčice. Ale já to chci dopovědět! "Mlha je super, Morf mi slíbil, že mě s ní naučí správně fungovat, ale prý ještě ani neumím chytat lilky, tak snad někdy jindy!" co nejrychleji jsem ze sebe dostal odpověď na otázky od Derian. "Jinak jsem chtěl ještě říct- promiň Larry, za chvíli vyrážím! Jaká je tvá oblíbená barva, Derian? A tvá oblíbená barva mě taky zajímá, Gangwolfu! Já mám hrozně moc rád modrou! A tvoje modrá je úplně nepopsatelně nádhernohezky skvěluper modrá, Derian! Ta modrá, kterou mám hrozně rád. Teda, ta modrá, která se mi líbí hrozně, jakože se mi doopravdy líbí, ne jakože je hrozná. Je moc hezká a tobě modrá moc moc sluší a- Prostě se mi líbí! ... A je to legrační, protože tu máme i vlčcici, která je zase úplně červená, ta se jmenuje Set a- já vím, vydra!" napomenul jsem sám sebe, abych nenechával kamaráda v nouzi. "Můžu ti to dopovědět, jen... šla bys se mnou chytit něco tady Larrymu? Prosíííím," prosebně jsem se na ni podíval, hned na to se podíval na Larryho... a vyběhl za dobrodružstvím pro vydru.

// Ani nevím, jestli se to podtržené počítá jako lichotka (nechám rozhodnout Derian? ), ale od Newlina to už asi lepší nebude. :D

// Ha haaaah. Tak ta lichotka nějak nepřišla Vlčíškovi včas... no, nevadí. ^^

S tou největší fascinovaností jsem zíral na Larryho tlamu a mírně přikyvoval. Víly a jezevec. Jo, jo, zkameněl. Jezevec je z kamene. Z jezevce je kámen. Jezekámen, přikyvoval jsem i poté, co své vyprávění dokončil. "O ano," vypravil jsem ze sebe a ještě chvíli koukal na Larryho, jestli náhodou něco nedodá. "Teda!" díky mé trpělivosti to ale příliš dlouho nevydrželo. "Páni! To je opravdu zajímavé! Proč se to stalo nevíš? Chci říct, ten jezevec nebo ty... víly? Víly musely mít důvod, ne? Proč naše zuby potřebovali? A proč zrovna naše? Nebo spíš vaše, já z toho nějak vypadl. Máte výjimečné zuby?! Co umí?! Jednou jsem potkal vlka, co měl výjimečné polštářky na tlapách, ale to je jiný příběh. Pověz mi víc o tom jezevcovi! To tam na té pahorkatině je teď kamenná podobizna jezevce? Půjdeme se na ni někdy podívat? A k těm vlkům! Poznali jste nějaké zajímavé vlky? Nové kamarády? Kamarádství je super! A super důležité! Ale tím dobrým významem důležité, rozumíš. Jsou super důležité povinnosti, ale ty nejsou tak super jako kamarádi. Jen jsou super důležité. A... Prostě povídej!" vykřikl jsem nakonec, vyskočil na všechny čtyři a začal nadšeně poskakovat kolem Larryho. "Řekni mi všechnooooo!" žadonil jsem během všech těch nadbytečných, ale velmi zábavných poskoků. "A možná ještě něco navíc!" nevinně jsem se uculil a opět si sedl naproti němu. "Povídej!" zazubil jsem se ještě jednou na svého kamaráda. A já to všechno prospal! Jestli mi to nikdo nepřevypráví, přišel jsem o to úplně!

Taky zvládnu všechno! přikývl jsem si do kroku, zatímco jsem zodpovědně a zajímavě obchůzkoval. Nebo se obchůzkově zajímal, tím jsem si nebyl tak úplně jistý. "Nebo možná-" obrátil jsem svou hlavu zpátky směrem, kde jsem se rozloučil s Neightem a Darkie. Neměl bych se vrátit? Jenže lovení! Lovení, to není jen tak, to je dost složité! Vlk musí utíkat a- jak jsem tak usilovně přemýšlel, málem bych to napálil čumákem přímo do Larryho. Nebýt tedy jeho pozdravu. Vylekaně jsem uskočil. "Ola, hola, Larry!" překvapení brzy vystřídalo upřímné nadšení. "Právě jsem kvůli tobě vymyslel nový pozdrav, vidíš? Moc rád tě vidím! To musíš taky vidět! Řekni, že vidíš, že tě rád vidím. A rád vidím, že mě rád vidíš, vidíš? Že vidíš, že vidím, že rád vidím, že mě rád vidíš, vidíš, viď?" pracně jsem spolkl slinu, která se mi v tlamě během toho náročného dotazu vytvořila. Nechtělo se mi moc přemýšlet nad tím, jak ta slina chutná, nebo jak by byla dlouhá, kdyby mi z tlamy utekla. Nebo jestli by zmrzla! Páni! Kdyby zmrzla, tak bych tu chodil s rampouchem u tlamy a- jak jsem tedy nepřemýšlel, dokázal jsem si vyslechnout, co mi Larry povídá. Pozoroval jsem ho a nevěděl, co udělat jiného, než se na něj uculit. Měl strach, že se mi něco stalo! Měl strach o mě! Haaaa! Larry je můj kamarád, měl o mě strach! Měl strach, jestli se mi něco nestalo, když jsme utíkali za ví... počkat, cože?! "Vílami?" sledoval jsem ho s vykoulenýma očima. "Ty pidi věci, co nám ukradly zuby?! Tobě se to zdálo taky? Nebo to nebyl sen?" vrtěl jsem hlavou a cítil se nadprůměrně. Nadprůměrně zmateně. "Ale vždyť... já- já. Takhle. Mně se nic nestalo! Pamatuju si jen růžový prášek a pak jsem spal. A když jsem se vzbudil, byl jsem na louce s kopretinami. A jinak vůbec nevím. Bylo to strašidelné? Co se vůbec stalo? Jsi si jistý, že se nám oběma prostě nezdál ten stejný sen? Všechno mi pověz!" šokovaně jsem si před něj sedl. Takže to nebyl sen? zeptal jsem se sám sebe ještě jednou, jako kdybych znal odpověď. Moje oči se mezitím pohodlně zavěsily na Larryho tlamu a čekaly, až budou moct zhltnout každé její slovo. Ne doslova, samozřejmě. Ne že by šlo hltat slova doslova. Chtěl jsem zavrtět hlavou, abych dal sám sobě za pravdu, ale něco uvnitř mi říkalo, že mám jen fascinovaně sedět a valit zraky.

// Strejda neví, strejdo. T-T

Jen jsem tak seděl na chladné zemi a byl neuvěřitelně spokojený z toho, jak mě všichni rádi vidí. "Rostete mi před očima!" vykřikl jsem nakonec nadšeně a doufal, že jim to udělá radost jako mně. "Chci říct, hlavně ty, Darkie! Je z tebe už pořádná slečna! Ale Neight taky vyrostl, to musíš uznat. Jak to děláš, Neighte? Taky chci vyrůst jako ty. A být silný! A neightovsko-neightovsky-neightovitý! To je jako třikrát silný, ale ještě třikrát třikrát silný. Víš, co myslím? Prostě chci být jako vy. Takový..." mega ultra super a nenewlinovský. Usmíval jsem se na své společníky. Přikyvoval jsem, aby bylo jasné, že souhlasím, i kdyby náhodou mlčeli. "Vydry?!" zvolal jsem, abych se ujistil. "Vydry! K tomu mám příběh. Byl jsem první, kdo tu vydru chytil! Teda. Nechytil jsem ji, ale měl jsem ji nejdéle v tlamě! A taky jsem na ní měl nejvíce slin! A tady Neight! Páni! Neight byl první, kdo přišel a poznal, že se jendá o vydru! Je hrozně chytrý! A kvůli tomu mu říkáme Vydreight!" hrdě jsem se během své řeči narovnal. Málem jsem zapomněl, proč se mu tak říká! Stejně to bylo zvláštní, být poblíž někoho, koho jsem na tak dlouhou dobu opustil. Nepřekážím jim? Loví přece vydry! Vydry jsou těžké. Teda, jsou lehké, ale složité! Teda, složité na ulovení, takhle to myslím, přikývl jsem si ještě jednou a podíval se na ty dva, co zatím hodlají dělat. "Já-" odhodlaně jsem začal svou větu, ale nevěděl, jak mám pokračovat. "Já-" usmál jsem se a pokusil se tím zakrýt všechny rozpaky. Co já? Už nevím, co dělat! Rozhodně na vydry potřebují klid, takže musím jít dál! Ale za kým? Amny je- zavrtěl jsem hlavou. Chyběla mi, příšerně děsně strašně moc mi chyběla. Ze všech nejvíc. Ale byla pryč. "Já půjdu na obchůzku a třeba potkám něco zajímavého! Obchůzky jsou zajímavé a zajímavosti obchůzkózní!" vysvětlil jsem ještě rychle a rozeběhl se pryč.
Ti dva to perfektně zvládnou, přeci jen to je Neight s Darkie! Není nic, co by nezvládli. Ale... co teď budu dělat já?

// Kopretinová louka

"To byl ale nápad!" uznale jsem si za běhu přikývl. "Je jasné, že jsem si to tu nevysnil. Tenhle strom poznávám! A tenhle taky!" zubil jsem se spokojeně na své známé. "Jsem rád zpátky," pošeptal jsem dalšímu stromu a doufal, že za krátkou dobu budu tu stejnou větu říct i někomu, kdo mi odpoví. Ne že bych podceňoval stromy nebo tak. Já věděl, že mě mají rádi, to ano. Ale taky jsem věděl, že jsou příšerně líní. No vážně! Takový strom nikdy nešel (protože ani chodit nemohl) a neřekl mi "Taky jsem moc rád, že jsi zpátky, Newline! Oooo, děsně jsi nám chyběl!". Já bych mu pak taky odpověděl "Oooo, také jste mi děsně chyběli!" a všichni bychom byli veselí. Ale to se nestane, protože stromy jsou líné.
Zavrtěl jsem hlavou. "To víš, že vás mám moc rád!" uculil jsem se na pařez. "Pařez!" vykřikl jsem, protože mé tlamě něco došlo rychleji než mé hlavě. "Pařez a veverka! Squizabella... Darkie!" dopřemýšlel jsem nahlas a s novou energií se rozeběhl dál. Vítat se stromy jsem se mohl vždycky, protože nemohly utéct, ale Darkie? A Rann! Už je to celou věčnost, co jsem je neviděl! A to je špatné. Protože jsem je měl na starost. Zkazil jsem to. Hrozně moc jsem to zkazil, uvědomilo si mé svědomí. "Zkazil, zkazil, i tak je chci vidět!" vykřikl jsem, abych dal najevo rozhodnost svého rozhodnutí a vydal se náhodným směrem po hvozdě.
Náhodné směry byly ty nejlepší směry, protože se vlk pokaždé dostal náhodně směrovitě tam, kam chtěl. Viděl jsem Neighta a černobílou vlčici, která- "Darkie?" zastřihal jsem ušima. "Darkie a Neight?!" s tou největší radostí, jakou jsem kdy mohl cítit, jsem se rozeběhl za vlky. "Ahoj, bando!" poposkočil jsem a doufal, že to nebylo málo nadšené. "Tak hrozně příšerně strašně děsně moc moc moooooooc rád vás vidím! Já nevím, známe se?! Protože já nevím. Nejsem si jistý. Já si myslím, že ano. Ale spal jsem tak dlouho a byly tu věci, co kradly zuby a- a- a-" zmateně jsem se rozhlížel. "Ty jsi vyrostla!" udiveně jsem pozoroval Darkie. "Já říkal, že to půjde rychle! Říkal jsem to?! Je to tak dávno... a nové nohy taky nemáš! Je to škoda. Pokud jsi je vůbec někdy chtěla mít, celé je to takové matoucí. Ne jenom nohy. Tohle všechno. Ale to nevadí! Vadí to?" sedl jsem si před ty dva, ať už původně dělali cokoliv, a zadíval se do země. "Mám vás moc rád," špitl jsem nakonec.

//Doufám, že nevadí, když se k vám takhle přicpu.

Rozhlédl jsem se kolem. "Co se to-?" Zmateně jsem koukal, ale nikde nikdo a nikde nic. "Sen? Že by to byl jenom sen?" pokoušel jsem se přijít na rozumné vysvětlení. Nebo na to, jak dlouho jsem snil. Udělal jsem krok dopředu, ale něco mi zaskřípalo pod tlapami. "Zase tahle bílá věc?" zamával jsem nadšeně ocasem, poněvadž jsem byl rád, že alespoň něco z toho opět poznávám. "Nebo to není zase! Možná jsem jen spal a celou dobu tu byla tahle bílá věc! To už je ale hrozně dlouhoooo..." povzdechl jsem si, jako kdyby mě snad mohl věčný spánek unavit. "Ale co když se mi to všechno zdálo?! Co když nejsem ve smečce? Co když není Darkie a Rann? A Larry! A Neight? Kam se poděly ty věci? A moje zuby! Mám zuby? A co Ney s Morfem! A Set! Co když jsem si vymyslel i Set?! Proč bych si vymýšlel Set, která by mě neměla ráda?! Ona mě má ráda, to jo, ale má na mě alergii. Pokud jsem si nevymyslel i tu alergii! Jenže proč bych si vymýšlel, aby byl někdo nemocno-alergicko-tentononc?" Doufal jsem, že se každou chvílí někdo objeví a vysvětlí mi, co se vůbec stalo. Ducl jsem si na studenou zem a čekal. A čekal. A znovu. Nic. Podíval jsem se jedním směrem, jestli odtamtud někdo náhodou potichoulinku nepřichází. Nikdo. Podíval jsem se druhým směrem. "Sarumen!" vypískl jsem vesele. Tak já to zkusím! zakřičel jsem v hlavě odhodlaně a vydal se na místo, které by mi mělo býti (vysněným, a možná trochu jinak vysněným) domovem.

// Sarumennnn

// Sarumen

Ten růžový prášek jsem chtěl. Fakt strašně moc. Nebylo mi sice vůbec jasné, k čemu je, jestli náhodou není jedovatý... ale nezajímalo mě to. Hlavní bylo, že jsem ho nedostal za svůj první zub! To ostatní... dobře, dalo by se říci, že to byl obchod. Ale to první? To první z roje malých (ale silných) obludek dělalo roj Zubkradačů. A to vůbec není hezké! zavrtěl jsem nesouhlasně (nebo snad souhlasně s nesouhlasem?) hlavou a pozoroval, jak se roj zastavuje. Máme šanci! problesklo mi hlavou, ale netušil jsem, jak té šance využít. Můžeme skákat do výšky a chytat je, dokud nám nedají dostatek prášku... nebo dokud nám nevrátí zuby! Užuž jsem se chystal poprvé vyskočit, když jsem viděl, jak prší. "Zuboprší!" vysvětlil jsem rychle ostatním, kdyby si toho náhodou nevšimli, a rozeběhl se snad všemi směry najednou, abych získal své zuby zpátky. A zuby Larryho. A Darkie. A Ney. A Ranna! Všechny!

// Pardon, jen krátce a se zpožděním (život gymploida na plné obrátky.)

// Mýtina

"Tohle rozhodně nejsou skvěluper, a už vůbec ne moje!" zakřičel jsem za běhu větu, kterou jsem měl Neyteri říct už tam na mýtině. Jenže na to přeci nebyl čas! Byli jsme napadeni! chtěl jsem zavrtět hlavou, aby bylo perfektně jasné, že na to doopravdy čas nebyl, jenže dělat něco takového za běhu se zdálo dosti nemožné. Ale když to nejsou ani veverky, ani skvěluper... co to je? zkoumal jsem roj před námi a zkoušel vymyslet jméno. Zubodějové! Jako že jsou to zlodějové zubů... zoubežníci! Loupežníci zubů! Jenže je otázkou, jestli mi ten zub uloupili, nebo uzlodějnuli. Zubkradači! Krádež to byla! Takže se jmenují Zubkradači!
Pravděpodobně roj rozzlobilo mé zírání a vymýšlení jmen, protože se do naší vlčí skupinky opět pustil. Už neeeee! kníkl jsem v duchu a zavřel svou tlamu jak jen to šlo. Ještě nedávno bych nevěřil, že jde stupňovat zavírání tlamy, ale on je vážně rozdíl mezi tím, když mi někdo řekne "Potichu!" nebo něco na ten způsob a tím, když mi do tlamy chtějí vlézt Zubkradači. Ačkoliv mi tentokrát zavírání tlamy dost šlo (ukázalo se, že na to mám docela talent), pořád to proti Zubkradačům nebylo dostatečnou obranou. Tentokrát už měli vlastní plán: a já ho nestihl pochopit. Vždy jsem dokázal jen postřehnout, jak se na mě řítí několik Zubkradačů, potom jsem měl v tlamě něco růžového a o zub méně. To není zrovna fér obchod! zamračil jsem se, když jsme si takhle vyměnili zub za prášek už po druhé. A za ten zub na mýtině mi ani to růžové nedali! To už vůbec není fér! Co když je ten růžový prášek kouzelný, hm? Třeba mi po něm narostou lepší zuby! Začínal jsem se skutečně zlobit, že mi nedali za první zub taky nějaký prášek. A Larrymu taky ne! To je ale drzé! Všichni jsme na tom byli špatně a rád bych řekl, že jsme toho měli plné zuby... ale to bychom ty zuby museli mít. U Ranna dokonce prášek způsobil i šišlání! To bude asi nějaký vedlejší účinek, překvapeně jsem se vydal za rojem, protože to by teda nešlo, abych za první zub nedostal prášek, aby všichni byli bez zubů a aby Rann šišlal! Takhle teda ne!

// Kopretinová louka

Děčín, Ústecký kraj
Sraz ne-e (Socializace je pro trapáky :D )

Ha, tohle by mohla být veverka! trénoval jsem si předem větu, kdybych náhodou opravdu nějakou našel. Ale nikde žádná není! Že by se odstěhovaly? Za pařezy? To je určitě ono, ono se totiž u pažezů žije veverkám o dost lépe a- to už byl na místě křik Neyteri. Nemůžu říct, že jsem to nečekal! Problém byl, že mě nenapadla žádná kloudná omluva a země, do které jsem už nějakou dobu zíral, také moc nápověd neposkytovala. Mohl bych říct pravdu, ale... nenápadně jsem se podíval na Darkie, to by asi nepomohlo nikomu. Takže co udělám? Co? "Už ti šupovitě podávám hlášení!" vykřikl jsem odhodlaně a doufal, že něco do jednoho pidimidiminiaturního momentu vymyslím. "Bylo to tak, že jsme byli v úkrytu! A i když je náš úkryt super útulný, řekli jsme si, že už půjdeme ven. Protože, jak už jsem řekl, ten úkryt je doopravdy útulný, mám to tam moc rád, navíc se jmenuje Skalisko! Ten název zbožňuju... ale venku je to taky moc hezké! Takže jsme si řekl, že půjdeme ven. Totiž já to řekl, ale souhlasili jsme oba. Já i Darkie. A tak jsme tak šli... teda běželi, dali jsme si závod k tůňkám, protože závodění je skvěluper! Skvěluper je zkrácenina od skvělé a super zároveň, takže bych ještě mohl říct, že ten závod byl skvěle super, super skvělý, supvělý... nebo skvěluper! No a když jsme dozávodili, mimochodem, já vyhrál! Když jsme dozávodili..." Teď to přišlo. Měl jsem zalhat a zachránit svůj kožich, nebo zalhat a zachránit kožich Darkie, nebo nezalhat a nezachránit nikoho? "JENŽE já nerad běhám. Byl jsem úplně udýchaný a-" A co? "Tak mě napadlo, že by se Darkie mohla napít z nezdravé vody!" svěsil jsem hlavu, protože mé vyprávění znělo špatně. Hrozně moc příšerně špatně. "Omlouvám se," upřel jsem oči do těch Ney, které na mě koukaly dost pronikavě, což mi vůbec nebylo příjemné, a nevěděl, co mám ještě udělat. Doopravdy mě to mrzí, dodal jsem ještě a doufal, že se stane zázrak a Kie bude brzo jako nová.
Netrvalo to dlouho a fakt se zázrak stal! Takový... nevídaný a nepříjemný zázrak. "Tohle není odrůda veverek?" ujišťoval jsem se, když se ke mně přiblížila jedna z těch prvních věcí. Vypadá to jako malý vlk a- v tu chvíli už jsem zběsile mával hlavou, protože se to něco rozhodlo ve velkém množství útočit na mě. A ostatní na tom byli podobně. Rychle jsem přiskočil k vlčatům a snažil se schytávat všechny pokusy o násilí místo nich, ale moc to nešlo, protože ty... věci byly všude. Na zádech jsem měl minimálně jednu, která se smála jako tři! Chtěl bych se hihňat a chichotat s nima, ale nechovaly se k nám příliš přátelsky, tudíž mi nezbývalo nic jiného než nás bránit. Ale zpátky k mým zádům! Ta jedna žijící věcička mi tam opravdu vadila, ale jak se jí zbavit? Ohnal jsem se po ní tlamou, snažil se ji do ní chytit a vyplivnout hoooodně daleko, a i když se mi to takhle nepovedlo, ta věc odešla z mých zad sama. "Ha!" vítězoslavně jsem hledal ono stvoření pohledem a spokojeně se zazubil. Jenže na tom stvoření bylo něco divného. "Ha?" To není z mých zad, ne? Přejel jsem si jazykem svůj vítězoslavný úsměv a s překvapením zjistil, že je neúplný. "To je moje!" vyštěkl jsem a rozběhl se za věcí. Běhání, neběhání, můj zub!

//Sarumen

// *pečlivě zkoumá* *provádí analýzu* *kalkuluje* No jo, už to tak bude