Příspěvky uživatele

< návrat zpět

Ještě předtím, než se mi dostalo informací o tom, co dělá Neyteri a co je nového, musel jsem své Alfě několik věcí pečlivě vysvětlit. "Přesně tak! Mlhahule Lady, Lady Mlhahule hlídá náš les! Hvozd! Nevím, jestli jí to jde, nebo proč se rozhodla, že nám ukáže minulost, ale prostě to udělala a já si nestěžuju! I když bych byl radši s Derian," nevinně jsem se zakoukal na javor. Než jsem se stihl pořádně věnovat v myšlenkách této vlčici, musel jsem však splnit svou povinnost hlavního informátora. Teda, ne že bych nějaký hlavní informátor byl, nikdo mi to oficiálně neřekl, ale možná právě to na tom bylo úžasné! Tajný hlavní informátor! "Jistě, že jsme všichni v pořádku! Teda, nepotkal jsem všechny, ale neboj, Gangwolf a Larry tam čekají, myslím, že ostatní už jsou taky dávno zpátky! Což... což mi připomíná! My jsme nabrali nějakého nového vlka, o kterém nevím? Moc jsem ho neviděl, protože byl průhledný, ale patřil k nám! Že jo? Nebo to byla Lady Mlhahule ve vlčím podání? Páni, možná to byl duch hvozdu nebo něco podobně duchařského! Skvěluperrr," zasněně jsem se uculil. Kdyby to byl fakt duch hvozdu, měl jsem se s ním víc bavit! Ale na to nebyl čas, tak... zvědavě jsem se podíval na Ney. "Bude ze mě placka?" zopakoval jsem po ní, aniž bych věřil jedinému slovu. Ne že bych nevěřil na placky, nebo jim snad nedůvěřoval, ale placka? A ze mě? Není možná! "Ale Neyyyy," zavrtěl jsem s úsměvem hlavou. "Když lítám i bez křídel, tak je přece nepotřebuju! Stejně tak pohon a takové ty věci! Už to jednou vyšlo a koukej! Nejsem placka!" radostně jsem se zazubil – tak, jak by to žádná placka nikdy nedokázala. "Leda že bych byl placka už teď! To je taky možnost! Možná mám placaté oči a ty vnímají všechno tak jako kdysi! Pokud tedy nejsem placka celou dobu, to by bylo celkem problematické! Ale nevěřím, že byste vzali do smečky placku! Nebo jo? Chci říct, co taková placka dokáže? Být placatá! Jenže to určitě umí jen ty nejlepší placky, do kterých bych – já vím, je to k nevíře! – nepatřil! Počkej, ale to vysvětluje, proč se nevnímám placatě! Já nejsem placatý! Ale jsem hodně nepovedená placka!" zběsile jsem přikyvoval ke každému svému slovu. Celé to nyní dávalo smysl.
"Pár dní?" šokovaně jsem ji sledoval. "Já bych být sám pár dní nemohl! Jsi doopravdy statečná, když je ti celkem dobře! A-" zadrhl jsem se a přimhouřil oči. "Je ti celkem dobře, že jo? Nebo bylo! Bylo?" podezíravě jsem se zeptal, protože tohle se mi doopravdy nezamlouvalo. Co se mi však nezamlouvalo ještě více, bylo to zvláštní slovo, které Neyteri vypustila z tlamy. "Medituješ?" naklonil jsem hlavu do strany a téměř se snažil samostatně přijít na to, co to znamená. "Vy jste s Morfem tak zajímaví!" rozhodl jsem se vykřiknout místo přemýšlení. "Jeden chytá lilek, druhý medituje! A ani jeden mi zatím nevysvětlil, co to je! Nezlobím se, ale chtěl bych to vědět!" rádoby uraženě jsem se zamračil. "Mohl bych meditovat s tebou, prosím?" vesele jsem se zahihňal, poněvadž jsem si byl jistý, že jednou někomu řeknu, jak jsem meditoval, a on bude zmatený, stejně jako jsem byl kdysi a nyní já.

// Sarumen

Byl jsem nadšený z toho, že mám tělo. Sice by se mi více líbilo mít tělo a zároveň stále moct procházet stromisky a křovisky bez zranění, ale co. Jak jsem se opět musel soustředit na to, abych do něčeho svým neduchařským tělem nenarazil, ani jsem pořádně nepostřehl, že jsem opustil hvozd. Stál jsem na tom druhém místě, co bylo poblíž, na tom bez kopretin. Naposledy jsem tu byl, když jsme šli s Darkie na veverku a pak tu byly víly! přikývl jsem si, abych potvrdil všechny své vzpomínky. Všude kolem nás se děje tolik zvláštních- mé uvažování přerušilo něco důležitějšího. "Neyteri!" vykřikl jsem a pokusil se ještě o něco zrychlit svůj běh, abych byl u Alfy co nejdřív. "Ney!" zopakoval jsem radostně a snažil se popadnout dech. "Tomu bys nevěřila!" zubil jsem se a funěl tak nahlas, že to všechny veverky v nejbližším okolí jistojistě donutilo odstěhovat. "My jsme všichni následovali mlhu – víš, že mlha v našem hvozdě má jméno? Jmenuje se Lady Mlhahule! Ale myslím, že když se známe, můžeme jí říkat jen Lady! Nebo Mlhahule, ale to už není tak přátelské! – a potom jsme cestovali časem! Ale ne my, jen naši duchové, takže vlastně my, ale bez těl! Ale byli jsme to my, to vím! A potom tam byla hezká Smrt a tancovala! Ale nebyla nějak extrémně hezká, znám hezčí! Teda! Neznám hezčí Smrt, rozhodně to byla ta nejhezčí Smrt, jakou jsem kdy viděl! A to jsem viděl dvě! Tři! Předtím jsem byl ještě v té divné kamenné věci u Smrti, kterou tu máme teď! Ale ta, kterou jsme viděli tady a teď, vlastně před spousty a spousty lety, tancovala a byla nejhezčí! No a potom přestala tancovat, mlha byla vydra, Smrt nám ničila hvozd! A já měl klíč, protože Larry zachránil malou vydru! Ta malá vydra mě potom strčila skoro celého do takového portálu a já něco otevřel a najednou tam byl Život a toho už jsem taky viděl! A potom nás napadlo – totiž Morfa, ale já pomáhal! – postavit takovou věc, pomocí které jsme po Smrti hodili Lady Mlhahuli a bum! Zachránili jsme hvozd! Kdysi, ale nedávno! A pak jsme se nějak museli dostat zpátky, tak jsem se taky proletěl! Létání je super! Náš hvozd z výšky vypadá skvěluprově!" dál jsem těžce dýchal, ale nyní už nebylo příliš jasné, jestli je to stále kvůli běžeckému výkonu. "A tak mě napadlo, že se vydám na průzkum po té létající věci, která teda nelítá, ale přinutí tě lítat, abychom se všichni mohli zase proletět!" vesele jsem se rozhlížel, jestli náhodou ta věc rovnou není poblíž. "A co tu děláš ty? Co je nového?" s velkým úsměvem jsem se usadil vedle ní a těšil se na její odpověď.

"Aaa, Gangwolf!" mával jsem radostně ocasem na naši spolusmečkovnici. "Zvládli jsme to! A já jsem to zvládl skvěle, tomu bys nevěřila! Nevěděl jsem, že to půjde tak snadno! Teda, že to tak snadno poletí! A co ty? Taky jsi letěla, že? Larry taky! Všichni jsme letěli! Napadlo mě, že bych mohl jít a najít tu věc, která nás tak vyvžrrruuuuovatěla! Ne že bych s ní měl nějaký plán, to teda rozhodně ne! Totiž, nemám plán, ale plánuju ji najít! A taky bych chtěl najít smečku. Jako já vím, že jsou tady, ale... ty je vidíš? Viděla jsi někoho? Vždyť ty ani většinu neznáš!" šokovaně jsem zíral na vlčici. "Znáš mě, znáš tady Larryho, znáš Morfa s Ney, Nerssie, protože ta taky prožila to dobrodružství! Ooo, a ještě znáš Derian!" Musel jsem se nad jejím jménem pousmát. "Když jsem se s ní loučil, řekla mi, ať jsem opatrný," rozhodl jsem se, že všem něco povím o Derian, jen tak, pro zábavu, "což je úplně zbytečná věc na řeknutí, protože já jsem opatrný vždycky, ale Derian taky ráda mluví a já rád mluvím a nejradši mluvíme spolu a- a- a to je jedno! Hlavní je, že jsme potom viděli tancovat Smrt, potom jsme letěli... teda, ne s Derian, ale s vámi, a- a tak!" Rázně jsem přikývl na "a tak", poněvadž to bylo to nejdůležitější, lépe už bych náš zážitek ani popsat nedokázal. "Mám nápad!" radostně jsem vyskočil na všechny čtyři, protože mě konečně opustila všechna závrať (samozřejmě, bylo to i smutné, protože mě opustila tak náhle a já nebyl připravený na samotu) a navíc, takový plán jako já, to nikdo jen tak nemá! "Já běžím!" byl jsem radostí celý bez sebe, že jsem se ani neobtěžoval to svým kamarádům říct celé. Vyběhl jsem náhodným směrem, jen abych našel někoho, komu bych mohl říct o tom, že Smrt umí slušně tancovat.

// Mýtina

Kdybych byl starý tentononc, který vyhazuje vlky skrze čas a prostor, tak bych se schoval... přimhouřil jsem oči a snažil se pořádně uvažovat. Mé neúspěšné uvažování ale muselo počkat, protože jsem postřehl, jak Larry poslouchá můj rozkaz a vstává. Nadšeně jsem se na něj uculil. "Já? Já přece nekřičím, Larry!" radostně jsem se rozhlížel všude kolem. Bylo tak skvěluper být zase v tom světě, kde je od nás Smrt daleko, vydry nejsou z mlhy a Život není vězněný kdesi pod našima tlapama. Rychle jsem začal přikyvovat na to, co Larry řekl, protože to bylo přesně to, co jsem ještě nestihl říct. "Přesně tak!" pro jistotu jsem se rozhlédl, kdyby tu byl náhodou nějaký zákeřný strom, který na nás donáší Smrti. "Bylo to tak zvláštní, že... že... že si připadám zvláštně! Ale to nevadí, už se to zlepšuje! Jak jsi na tom vůbec ty a tvá žebra? Je všechno už v pořádku? Byl bych nerad, kdyby ti něco bylo! Mohl bych ti ještě chytit vydru, jestli chceš! Ale nevím, jestli mě mají vydry rády, vzhledem k tomu, jak mě tamta narvala- no. To nevadí! Jestli ti to pomůže, rád ti ji chytím! Jenže bez Derian to nebude ono, ona je fakt šikovná na chytání! Vlastně na spoustu věcí! Ty jo, neuvěří nám, až jí to budeme vyprávět. Kde je vůbec Derian?" naklonil jsem hlavu do strany, jako kdybych ji tím mohl přivolat. To není jen Derian, kdo tu chybí! Rann, Shelia, Set, Neight... Amny! Co když Amny neodešla, ale někdo ji unesl? "Larry, to je špatné!" s vypoulenýma očima jsem pozoroval svého kamaráda. "Půlka smečky někam zmizela! To by nešlo! Co když je... co když je někdo unesl?" vyskočil jsem na všechny čtyři a i přes mírné zamotání hlavy se dokázal tvářit statečně, odhodlaně a odhostatečně. "Musíme je najít! Alespoň někoho!" opět jsem začal rychle přikyvovat, protože jsem měl rozhodně pravdu. "Teda, samozřejmě až potom, co se postaráme o tebe!" vesele jsem se zubil na osvoboditele vyder, žebráka Larryho ze Sarumenu.

// Omlouvám se, že to tak dlouho trvalo. ;-;

Měl jsem sliny naprosto perfektně připravené. Kdybych jich neměl plnou tlamu, prohlásil bych, že jsou opravdu perfektně připravené, aby to věděli úplně všichni. Jenže to už se Lady Mlhahule rozhodla, že bude užitečná, a sebrala mi místo v našem pracně vytvořeném čemsi. Nebylo to spravedlivé, protože Mlhahule neměla vůbec talent na slintání. A dokonce do toho šla nedobrovolně! Co mám teď dělat s těmi slinami? objevila se v mé hlavě myšlenka, zatímco Mlhahule letěla vzduchem přímo na Smrt. Mohl jsem to být já! Měl jsem to být já! závistivě jsem polkl a tudíž se zbavil i svého slinového problému. A to nebylo všechno! Díky Lady Mlhahuli, která se tak nějak rozpadla zpátky na mlhu, jsme se zbavili i Smrti.
Chtěl jsem se moc zeptat Života na spoustu věcí, jenže on na všechny zvládl odpovědět ještě před mými dotazy. Chvíli nám vyprávěl, proč se tu vůbec Mlhahule ukázala, že máme mlhahulí magii (což mi připomíná, že mi Morf vlastně slíbil, že mě naučí chytat lilky!), že jsme zachránili náš hvozd a že jsme nejúžasňovitější. Hlavně já, samozřejmě. Jenže to bylo tak samozřejmé, že to Život ani neříkal, protože byl chytrý a věděl, že tohle už všichni víme. Spokojeně jsem přikyvoval, rozhlížel se hrdě po ostatních. Když jsem se vrátil k Životu a konečně se ho chtěl zeptat na to, co bylo nejdůležitější, na to, jestli by nám tu taky nechtěl udělat nějaký pískovitý tentononc, byl na odchodu.
"A co teď?" zeptal jsem se, i když jsem znal odpověď. "Když tu máme tuhle věc to bychom mohli! Páááni, to bychom toho mohli! Já teda už nemám svoje sliny, totiž! Jako mám je, ale je jich malilililililinkato. A tak mě napadá, co takhle... co takhle kdybychom..." po pár momentů jsem se snažil vypadat, že jsem napínavý. Ne že bych ostatní doslova napínal, to by nešlo. Neuměl jsem si třeba představit, že by Darkie měla ještě o něco delší nohy, ale přesto jsem byl napínavý. Jen jiným způsobem. Zkrátka po mé kraťoulilinkaté dramatické pauze jsem vyběhl k Mlhahule-vrhači a naskočil na něj. "Sice nemusím mířit na Smrt, ale to nevadí! Já stejně neumím mířit, takže se prostě jen proletím a pak vám řeknu, jaké to je a potom! Potom můžeme-" nebyl jsem si jistý, co všechno můžeme potom, takže jsem nechal svou slavnostní řeč na pokoji a jednoduše se odpálil.
Letěl jsem! Chtěl bych lítat pořád, ale jako pták bych být nechtěl. Mají zobáky a to mi připadá takové nic moc... můžou vůbec se zobáky slintat? nebylo lepšího místa na uvažování o ptácích, než jakým byla obloha nad Sarumenským hvozdem, který zrovna cestoval časem. Svůj let jsem zakončil spokojeným zazubením – částečně jsem se bál smát se, protože jsem si nebyl jistý, jestli jsem dostatečně duchařskoduchovitoduchovní na to, aby mi do tlamy nevlítl hmyz – a po velkém dobrodružství se vrátil zpátky do svého těla.
Pomalu jsem vstal a zkoumal, jestli se vrátili i ostatní. Co to vůbec bylo? pokoušel jsem se přinutit, abych stál rovně, ale bylo to tak složité, že jsem si radši sednul a vyrovnával svůj stoj sedem. Smrt nakonec netancovala a... zmateně jsem naklonil hlavu do strany. "Vstávejte!" rozhodl jsem se nakonec zakřičet na všechny své spolusmečkovníky. Potřeboval jsem někoho, kdo by mi řekl, v jaké části hvozdu byl náš skvěluprový vynález, protože já věděl jen to, že byl kdysi v minulosti. Musím ho najít! rychle jsem přikyvoval a způsobil si tím ještě větší matlanici v hlavě.

// *dusí zklamání z toho, že Newlinovy prakolétající schopnosti přišly vniveč* ˘^˘ Děkuju. Poprosila bych o hvězdičku do obratnosti. ^^

Larrymu se nějakým zázrakem přeci jen povedlo vydru osvobodit. Ta se mu okamžitě odvděčila olíznutím. Byl jsem trochu zklamán, že na mě žádné olíznutí nezbylo, ale co se dalo dělat. Malá vydra mě přitáhla k tomu portálu, ze kterého ještě před chvílí šlehaly blesky, a pomohla mi – na vydru celkem násilně – vrazit klíček do zámku. Tak ten šedobílý vlk měl pravdu! Jestli tenhle zmatek někdy skončí a on se nevypaří, musím ho poprosit, aby se se mnou rozdělil o jeho moudrost! A jeho jméno! A mé jméno! A naše oblíbené barvy! Portál se otevřel a najednou se k nám přidal i Život. Teda, vzhledem k tomu, jak se rozeběhl, to působilo, že hodlá dělat společnost spíše Smrti. Zahihňal jsem se nad poznámkou Darkie. "To je přece Život! Pfff, prý Zabiják! Koukej, jak za ním rostou kytky! Zabijáci přece nemají zálibu v květinách!" vysvětlil jsem pečlivě vše, co se dalo, a spolu s ostatními se dal do řešení otázky, co uděláme s liánou, dalšími lesními pomůckami a Smrtí. Chvíli jsem zkoumal, co Morf vyvádí, ale pak mi došlo, o co se snaží. "Pomůžu ti!" vykřikl jsem nadšený z toho, že se věci obrací k lepšímu. Co nevidět tu máme náš hvozd! A pak mi třeba Život udělá tu pískovou podobiznu, aby se tohle už nestávalo! spokojeně jsem se uculil, popadl do tlamy druhý konec liány a pokusil se napodobit to, co udělal Morf. Trvalo mi to sice o něco déle, ale nakonec se mi to povedlo. "A co takhle použít Lady Mlhahuli jako návnadu? Můžeme jí říct, že je docela vnadivá, a až nám to uvěří, tak jí řekneme, že když je vnadivá, může dělat návnadu, protože vnada a návnada je skoro to samé, ale jedno je na, na, naprosto lepší! A až tomu uvěří, přilákáme sem Smrt a- a- a-" skoro jsem se zakuckal z toho, jak geniální nápad to byl. "Vžžžžžž!" naznačil jsem hlavou přibližně směr, jakým Smrt odletí ze Sarumenu. "Ooo, nebo bychom po ní mohli vypálit mě! To nebude čekat! Napadení ze zálohy! Já- já! Morfe, prosím, vyber si mě! Trénoval jsem slintání, koukej!" začal jsem si v tlamě tvořit sliny, abych ukázal, že jsem na tento úkol jako stvořený.

Můj téměř užitečný a skoro prospěšný čin byl k ničemu. Zmateně jsem zíral na Morfa, který nyní působil propečeně a... bezdrápovitě?! Zděšeně jsem koukal na svého alfu. "Jsi si jistý, že jsi v pořádku? Nemůžeme něco udělat? Co takhle obklad! Pomohl by na to obklad? Asi ne, ale co takhle na ten obklad myslet a- jasně. Budeme se soustředit. Jdeme se soustředit! Takže-" teď jsem se zase musel koukat zděšeně na Larryho, protože začal chytat barvu a všeobecně to vypadalo, jako kdyby byl schopný s něčím (mimo svého těla, které se pořád vznášelo) pohnout. Dělo se toho příliš moc. Smrt prohlásila, že jsme podváděli a dala nám ještě jednu hádanku. V tu chvíli se mi nejspíš převařila hlava, poněvadž mi začalo být teplo. Skoro až vedro! Byl jsem tedy z půlky vařený a z půlky fascinovaný, když jsem slyšel, že Darkie znala odpověď na hádanku od Smrti. "Páni," těkal jsem očima mezi Larrym a Darkie. Kde se v nich ta moudrost bere? Já chci taky! "Jsi profesionální hádačka, Darkie!" přikyvoval jsem nadšeně a nevěnoval pozornost tomu, že pořád nechápu, proč je odpovědí hlad.
A ani to přikyvování jsem nemohl provádět plnohodnotně, protože náš sarumenský zmatek ze zase posunul o něco dál. "Pff, myslíme? To se ví, že jí musíme pomoct! Vydry jsou nesmrtelné! Víš, jak by jí bylo nepříjemné, kdyby musela celou dobu vyrůstat pod tím kusem dřeva? Pěkný opruz! Totiž nehezký! Nehezký opruz!" dostal jsem se k vydře co nejblíž to šlo. Pozoroval jsem Larryho, který – i když z nás byl nejbarevnější a nejméně duchovitý – zatím nezvládal vydru osvobodit. "Mám klíč! Můžeme to zkusit nějak odemknout a... určitě to nějak půjde! Přeci ji tam nemůžeme nechat!" Zatímco Larry se snažil situaci vyřešit pomocí svých tlap, mně nezbývalo nic jiného než se rozhlížet, co by se dalo udělat jiného. Při propracovaném rozhlížení mi nemohlo uniknout, že Lady Mlhahule kamsi zmizela. "Kde je Lady Mlhahule? Proč zmizela? Kam zmizela? Proč by to dělala?" Vrátil jsem se pohledem zpátky k malé vydře. No taaak, nech ji, prosím, prosebně jsem zíral na dřevo a doufal, že samo uhne a nechá vydru utéct. Koneckonců, kdysi to byla součást nějakého stromiska. A co jsem tak věděl, stromiska nikdy nic proti vydrám neměla.

// *rozhazuje kolem tety Sety konfety* Vítej zpátkyyyy!

"Smrt je vlk. Nebo spíš něco na ten způsob. Je totiž hrozně stará! Vlci určitě takhle staří nejsou! A taky není moc příjemná! Právě proto je zvláštní, že nám tu ladně tancuje. Kdyby přece byla ladná, jmenuje se Ladnice! Ale je Smrt, tak... tak proč je ladná?!" odpověděl jsem Darkie a sledoval tančící vlčici. Na žádnou z mých otázek nebylo odpovězeno, což mi dávalo nutkání je všechny zopakovat. Ale než jsem vůbec stihl pořádně otevřít tlamu, Lady Mlhahule se začala omlouvat a... všechno se změnilo. Teda, ono se to vlastně změnilo k tomu, jak to být mělo, takže se to nejspíš ani jako změna nepočítalo. Tak jako tak jsmě viděli tu Smrt, jakou jsme znali. Kdyby dál tancovala, mohlo by to být legrační, ale ne. Ona musela chodit a všechno nám tu ničit. Pořádně jsem se zamračil. "Tady nemáš co dělat! Natož dělat bordel, to je sprostý!" rozzlobeně jsem se vyřítil na Smrt a chtěl ji odstrčit od dalšího keře, který hodlala pouhým dotekem zlikvidovat. K mému překvapení jsem skrze ní jen prapodivně proplul a keř nezachránil. "Tohle není vůbec legrační!" oznámil jsem Smrti, která mě nejspíš ani neslyšela. Já se od ní tak pracně dostanu, přijdu si domů... a mám ji tu zas! To není fér!
Netušil jsem, co si nyní počneme. Byl jsem zmatený. Nejdřív tu byla tančící Smrt, teď je tu smrťácká Smrt, ničí nám hvozd, nikdo z nás nemá tělo a ke všemu se mi houpe na krku klíč, který ještě k ničemu nepas... pod námi se objevilo cosi, do čeho můj klíček musel pasovat. Chystal jsem se vyběhnout a zastavit tuhle zmatkárnu, ale než jsem to stihl, všude kolem zámku byly blesky. Vylekaně jsem couvl a rozhlížel se po ostatních, kdyby náhodou věděli, co mám dělat. A Gangwolf to věděl. "To je pravda! Proč by mi měly ublížit blesky? Mělo by se to risknout! Já," zasekl jsem se a pozoroval blesky. "Já," se bojím "já to zkusím!" vykřikl jsem, zavřel oči a připravoval se na to, jak mě blesky uškvaří, jenže to už Smrt začala dávat nějakou hádanku. Chtěl jsem navrhnout, že zabíjení je špatné a že se to nedělá, jenže Larry už začal křičet, že se jedná o ticho. Takže Smrt nejdříve přestane tancovat, potom tu dělá nepořádek... a nakonec ji porazí hádanka? "To je super, Larry!" nadšeně jsem se usmál na svého kamaráda. "Jsi chytrogéniusovitý!" povzbudivě bych do něj šťouchl, ale nejspíš by mi to neprošlo. Totiž prošlo, ale Larrym. "Taky chci být nějak užitečný! Ale nejsem chytrý. Ani génius. Natož chytrogéniusovitý! Takže... takže prostě-" ušklíbl jsem se na všechny kolem a rázně se rozeběhl směrem k zámku. Pro užitečnost! prohlásil jsem v hlavě a nevěděl, co se bude dít dál.

// Připadám si jako salát. Takže se omlouvám, jestli to dává méně smyslu než obvykle / jestli jsem na něco zapomněla. :D

// Díky. ^^'

Z nějakého nepochopitelného důvodu po mně všichni chtěli, abych byl ticho. Já nejsem Ticho, já jsem Newlin! zaprotestoval jsem s momentální uražeností a moc rád bych si na to i dupnul, jenže to se ve vzduchu dělá zkrátka těžko. Chuť na dupání mě rychle přešla, protože mě mlha jediným slovem dokázala rozhihňat. Nedokázal jsem její hlas k ničemu přirovnat, ale nechtělo se mi věřit, že takhle zní mlha. Lady Mlhahule? vypoulil jsem na ni oči. Mlhahule je super. Ale Lady? Lady přece není jméno, nebo ano? Dvě jména, páni! Mohl... mohl... mohl bych se třeba jmenovat Lady Newlin! Lady Newlinhule? Lady se mi moc nelíbí... chce to vylepšit první jméno a- "Na smrtelné jízdě?" překvapeně jsem sledoval Lady Mlhahuli. "To zní jako dobrodružství!" zazubil jsem se nadšeně a užuž se chystal, že začnu přemýšlet nad tím, co všechno bychom mohli zažít, jenže v té chvíli Lady Mlhahule opustila hlavu Nerssie a pustila se do kroužení kolem mě. Totiž. Mě průhledné mě, mé pravé já se válelo kdesi pod nemluvící mlhou na zemi. Dostal jsem "na později" malý klíček. "Děkuju! Určitě se bude hrozně moc hodit! Ale od čeho..." Jak dlouho už vypadá jako vydra? Byl jsem nějaký zmatený. Přeci nevypadala jako vydra celou dobu, že ne? Nebo jo? Nebo to není mlha, ale vydra? To by určitě věděl Neight. Kde ten se toulá? tupě jsem mezitím provedl to, co po nás Mlhahule chtěla, připojil jsem se do vlčího kruhu kolem ní. "Sto? Sto je hodně!" rozhlížel jsem se zvědavě kolem sebe. Všude byly barvy, vše bylo veselejší, hezčí. "Páni! Myslel jsem si, že to tu vždycky bylo takové," pozoroval jsem každý měnící se detail, tudíž jsem ani pořádně nepostřehl, že Vydrohule se přemístila kamsi do jeho koruny. Morf z toho nebyl příliš nadšený a já s ním doopravdy chtěl soucítit, jenže jsem byl zrovna fascinován jedním moc hezkým stromem. Jen jsem párkrát přikývl na slova Mlhahule o tom, jak tady zůstaneme uvězněni, aby se neřeklo, že nedávám pozor, a radostně se vydal s naší skupinkou na sever.
"Je to super, že jo?" uculil jsem se na Darkie, které se to nejspíš líbilo stejně jako mně. Vždyť jsme byli svědky toho, jak se střídá teplé období s tím zimním a méně teplým a všechno! Líbilo se mi to, dokud jsme nezastavili. "To je Smrt, Larry," odpověděl jsem na jeho otázku a dál vlčici zkoumal. "Smrt, Darkie. Je to pouhopouhé jméno, nemusíš se bát! Já vím, taky bych takové jméno nechtěl, ale když má někdo škodolibé rodiče..." doufal jsem, že to malou vlčici uchlácholí. Možná na tohle dobrodružství ještě nebyla dostatečně stará. "Je to zvláštní! Před nedávnem jsem u ní byl! Takhle rozhodně nevypadala! Vypadala pěkně staře! Teda, nevypadala nejhůř, ale pěkně taky ne. A oproti téhle vlčici vypadala staře. Takže jsme doopravdy v minulosti! Ale co se jí stalo? A kde je Život?" otočil jsem prudce hlavou, jako kdyby stál přímo za námi a jen čekal, až přijde publikum, aby se mohl přidat k tancům své sestry. "Vidí nás?" zeptal jsem se pro jistotu Lady Mlhahule, protože jsem měl pocit, že by mě Smrt několikrát v tak krátkém časovém úseku vidět nechtěla.

// Upřímně, vůbec nevím, co jsem sem "napsala", takže se případně omlouvám. T-T

// Byl pozdní večer – cedrový háj –
večerní háj – byl lásky kvas.
Thitein zval ku lásce hlas,
kde stále nezaváněl máj.
O lásce šeptal tichý mech;
rozmrzlý strom lhal lásky žel,
svou lásku slavík růži pěl,
růžinu jevil vonný vzdech.
Jezero hladké v křovích stinných
zvučelo temně tajný bol,
břeh je objímal kol a kol;
a slunce jasná světů jiných
bloudila blankytnými pásky,
planoucí tam co slzy lásky.
Já vím, že na Gall máme ráno, ale já mám ještě noc. :C

// Wolfgang, Larry, 'Kie, Nerssie, Morf, Newlin, Dante. ^^ ... doufám. :D :D

Já se doopravdy snažil. Usmíval jsem se, abych neudělal špatný dojem nebo tak něco, jenže mlha se stejně urazila. Nejspíš bych na to ale nepřišel, kdyby mi mlha svou uraženost pečlivě nenaznačila ještě pečlivější nechuťárnou. "Fuuuj," zašklebil jsem se a dál se ze všech sil usmíval, protože jsem nechtěl riskovat další obklopení tímhle nzápachem. Ale možná to mlha vnímala jako odměnu! No ne? Třeba není ani uražená! Třeba mi tím chtěla říct něco jako 'Děkuju za tvou existenci, Newline', ale omylem u toho příliš smrděla a byla nechutná! To se přeci může stát i mlze! Mně se to teda nestává. Doufám! Ale já nejsem mlha, že, přimhouřil jsem oči a snažil se najít mlhu, která se během mých myšlenkových pochodů kamsi poděla.
Co se to- rozhlížel sjem se po ostatních, ale všichni byli ticho... a mlhu taky nikam neschovali. Tady! nadšeně jsem sledoval, jak se pod námi dělá takové zakulacené mlhovité cosi. Ne že by mi mlha chyběla, ale nebylo důvodu, proč ji neuvítat. Jen se mi na ni nechce moc šlapat, chtěl jsem odmítavě zavrtět hlavou a ihned se přesunout někam, kde bych na mlhu nešlapal, ale z mně nepochopitelného důvodu to nešlo. Já se sice hýbat nemohl, ale mlha ano. Jednoduše se rozhodla, že mě využije jako prolézačku a pak mi vleze do čumáku. Prosím, ať nesmrdí, ať už nesmrdí! úpěnlivě jsem prosil ve své hlavě, kam se mi za chvíli dostala i mlha. Bylo marné přijít na to, co se děje, proč se to děje, jaká je oblíbená barva mlhy, jak se s takovou mlhou mluví a jiné důležité záležitosti. Nesmr- začala se mi z prapozvláštní vůně motat hlava, nejen že jsem nemohl své tlapy přinutit k pohybu, nyní jsem nemohl ani zachránit své vlastní tělo před pádem.
"My se vznášíme!" oznámil jsem všem svým spolusmečkovníkům, pro případ, že by se věnovali něčemu jinému. "Ale proč je to černobílé?" položil jsem otázku a hned na to se vesele prohnal vzduchem. Na to, že to byl svět bez barev, byl docela zábavný. "Myslíte, že mlha má radši černou, nebo-" vypoulil jsem šokovaně oči, protože jsem si právě všimnul, co leží pod námi. "Tamto jsem já?!" přivznášel jsem se blíže k vlčímu tělu, které se bez hnutí válelo na zemi. "Tohle jsem já?!" zopakoval jsem svou otázku a doufal, že se mi to jen zdá. "Jestli jsem tamto já, tak co jsem potom já tady?" přemýšlel jsem při pohledu na Newlina. Co bych mohl být... co bychom mohli být my všichni? "Nejsme mrtví, že ne? Jsme duchové, takže asi jsme mrtví. Ale to nevadí, protože jsme duchové! Jen mi teda vadí, že jsme umřeli současně. Já se smrti děsně bojím. STRAŠNĚ DĚSNĚ MOC! Nejsme mrtví, že ne?! Nejsme, to ne, to nemůžeme být. Já jsem příliš mladý na to, abych umřel. A vy jste ještě mladší, takže to nechápu. Jednou jsem se napil z potoka a pak jsem viděl oranžovou oblohu! Takže kdyby se ta mlha vykoupala v tom potoce a potom do nás všech vlezla a- Nerssie! Co to máš-" sotva jsem stihl vyzkoumat, že Nerssie má na hlavě svítivou odrůdu mlhy, už nám bylo řečeno, ať jsme zticha. "Ale když já mám bez mluvení pocit, že jsem fakt mrtvola!" vypískl jsem ještě na svou obhajobu a nenápadně se přiblížil k Darkie, abych jí (v případě, že mi zatrhnou mluvení) navrhl, ať si zahrajeme na babu. Jen by mě zajímalo, jak to bez mluvení navrhnu.