Příspěvky uživatele

< návrat zpět

// Uh, pro jistotu to přepíšu sem. :D Teprve teď mi došlo, že čekám ještě na reakci Neighta a Set. Takže... Set, jsi na řadě, hned jak napíše Neight. Nejspíš. :D :D

Jásal jsem ještě víc, když jsem viděl, jak hezky to představování vyšlo. Chvíli jsem radostně přikyvoval, jak si Derian, Neight a Set povídali. Jo jo, už jsme tady opravdu dlouho! A ještě jsem tu mlhu neneviděl, vždycky tady byla! Teda, bylo zvláštní, když se změnila v Lady Mlhahuli, ale jinak... přimhouřil jsem očka a ohlédl se po oblaku mlahy, který se plazil nedaleko od nás. "Ooooh!" uvědomil jsem si, že jsem dlouho nic neřekl. "Co je u vás nového? Hlavně u tebe, Neighte! Tebe jsem neviděl opravdu strašně hrozně příšerně moc dlouho! Byl jsi na dobrodružství? Za medvědy! Určitě jsi někde byl na medvědech! Neunesli tě? Ten bílý medvěd! Nebo takové ty... víly! Křídlaté víly! Larry říkal, že tam byl zlý jezevec. Nemám rád zlé jezevce, jsou na mě příliš... zlí! Ty jsi toho jezevce viděl? A ty, Set? A co říkáte na zlé jezevce? Já se v životě s žádným nesetkal, ale umím si představit, že... že by byl zlý a vypadal jako jezevec!" místo kývání jsem teď hlavou vrtěl, protože jsem rozhodně se zlými jezevci nesouhlasil. "Oh, a to vám Derian neřekla, ale ona má superschopnost! Mluví se zvířaty! A létají kolem ní světlušky! Nedávno mi říkala, o čem si povídali ptáci! No fakt! Ptáci si povídají!" pořád jsem vrtěl hlavou, tentokrát kvůli tomu, jak moc neuvěřitelné ptačí konverzace byly. "Já bych chtěl být pták. Nebo umět létat! Létání se mi líbí, vlk vidí pod sebe, kolem sebe má mraky... to je hezké! Ney ale tvrdila, že létání je tu zakázané. Ale v minulosti nemohlo být, protože jsem z ní – totiž vlastně ne já, jen já jako já bez těla já! – přiletěl! Tak jako tak, prý si mám sehnat průkaz. Ale průkazy jsou drahé! Prý křidýlka much! Od té doby jsem žádnou mouchu nepotkal! Myslíte, že mouchy jen tak dávají vlkům křídla? Nebo nevíte o někom, kdo má pět, která nepotřebuje? Mně by se hodila," zasněně jsem se usmál a už si představoval, jak létám a povídají si se mnou ptáci.
"A-" ještě jsem sice nevěděl, co jsem jim chtěl říct, ale určitě to bylo něco zajímavého a vtipného, protože jsem se k tomu stíhal ještě hihňat, když vtom se odněkud ozvalo zavytí."A! Slyšeli jste to? Slyšeli jste to! Jdeme, jdeme, jdeme?" nadšeně jsem párkrát poskočil, než jsem vyběhl naproti vytí. "Ranneeee!" s ohromnou radostí jsem křičel na vlka, který se konečně vrátil. Šťastně jsem doběhl až k němu a pečlivě si ho prohlížel. "Páni! Vypadáš starší! Ahoj, Ranne! Rád tě vidím, Ranne! Moc rád! Co jsi dělal? Byl jsi taky na dobrodružství? Opravdu vypadáš starší, páni, za chvíli přerosteš... nás všechny! Ty... ty jsi byl určitě na rostném dobrodružství! To je takové dobrodružství, na kterém dobrodružíš, ani si nevšímáš, že rosteš... a pak jsi najednou rostný!" zubil jsem se na něj, poněvadž jeho rostné dobrodružství se mu opravdu povedlo.

// Ohana~ *tlačí do hry i Rannatha* =^^=

Chtěl jsem být v našem závodě druhý, totiž vlastně druhý-první, jenže Derian řekla, že už jsem vyhrál, takže jsem přestal v běhu a ohlédl se za ní. "Taky jsi vyhrála! Teda, oba jsme se nedostali do cíle, takže jsme oba prohráli, ale vyhráli jsme po cestě! A to se taky počítá!" nadšeně jsem přiběhl zpátky k ní a poklonil se, aby si připadala jako naprosto profesionální pocestní vítězka.
"Kdo kdo je?" vesele jsem zvedl hlavu a rozhlédl se, koho Derian nezná. Snad to není Nerssie, tu ještě moc neznám. A ani Gangwolfa. Jenže Gangwolfa Derian zná. A pak je tu ten... ten chytrý vlk, takový šedočerno- není to Nerssie! "Hned tě představím!" šťastně jsem přikývl, poněvadž představování mi celkem šlo, a vesele si to hopkal k Set a Neightovi. Já věděl, že tu někde budou! A že budou spolu! Taky by mohli vládnout síle partnerství! Nebo už jí vládnou? A nebo ovládají ještě něco lepšího! Nějakou... sílu! Takovou, díky které se mohou proměnit na veverky, kdy se jim jen zlíbí! A... pak zase zpátky! Ale třeba se na veverku mění jen Set, protože ta na to má barvu. Možná se Neight nemění, protože se bojí, že kdyby byli oba veverky, mohl by je někdo sežrat. A tak vždycky Set veverkaří a Neight hlídá, aby všem když tak mohl říct něco jako 'Tamta veverka je ale Set, ty... vlku z naší smečky!' a zajistit tak, aby Set někdo nesežral. A možná je to ve skutečnosti naopak! Možná je veverkou vždycky jenom Neight, nebo... Nebo se střídají! Určitě se střídají!
Když jsem je takhle čiperně – jak veverka Čiperka! A veverka Čiperka byla hodně čiperná! – odhalil, konečně jsem se nadechl, abych všechny představil, přestavil a přetavil. "Ahoj, Set! Ahoj, Neighte! Dlouho jsme se neviděli! Opravdu dlouhooooo! Jsem moc rád, opravdu moc strašně- ale ne strašně, prostě opravdu moc rád, nejraději! Že vás zase vidím! A ve vlčí podobě!" spokojeně jsem se na své spolusmečkovníky uculil, poněvadž i po té dlouhé době vypadali dobře. A to Neyteri říkala, že to jsou polochcíplotiny! "Neviděl jsem vás tak dlouho, že... že... jsem starý! Ale to nevadí! Já vám shrnu, co se tu dělo. Teda, nejprve tu byla taková mlha, pak jsem byl Newlin, ale zároveň jsem nebyl Newlinem, jakože jsem nebyl ve svém těle, ale pořád jsem to byl já, pak jsem cestoval do minulosti, teda, cestovalo nás celkem hodně! Potom jsme viděli tancovat Smrt, ale ukázalo se, že nakonec Smrt netancuje, ale ničí nám les, pak jsme teda náš les zachránili, ale v minulosti! A pak jsme letěli zase zpátky. Nemusíte děkovat za záchranu, udělali jsme to už opravdu dávno! Jo, a vlastně za to všichni děkujeme Lady. Nebo Mlhahuli. Nebo Lady Mlhahuli. Ta nás do té minulosti totiž vzala. Ale na tom nezáleží, hlavní a nejdůležitější tu jeeeee," všechno jsem nějak rychle shrnul a nyní se opět pokoušel tvářit dramaticky, "Derian!" Radostně jsem poskočil a uhnul tetě Setě a Neightovi z pohledu, protože jsem měl pocit, že bych mohl zaclánět nebo dělat Derian nějaké nepříjemné křoví. Ne že by křoví mohla být nepříjemná... ale já rozhodně nechtěl být první nepříjemné křoví Gall-galjolirejské. "Tohle je Derian! Ona je super! Víc než to, skvěluper! Skvěluprově skvěluper? Skvěluprově skvěluper skvěluper!" nenápadně jsem se na ni podíval a zasněně se usmál. Měl jsem opravdu rád její... všechno. "Jsem její půlka! Má to spoustu výhod!" ujistil jsem je, aniž bych se přestával usmívat. "Jinak, Derian, tohle je Neight, profesionál na vydry, takže Vydreight!" kývl jsem hlavou směrem ke svému kamarádovi, který byl profesionálem na vydry. "A tohle je Set! Set na mě byla alergická, ale s tou nemocí bojuje fakt hrdinsky! Pokud... je alergie vůbec nemoc," chvíli jsem se zamyšleně zasekl, ale pak jsem pokynul i směrem své rudé kamarádky. "Tadá, představeno!" zajásal jsem a zvědavě čekal na jejich první dojmy.

// Snad nevadí, když uděláme radost Neightovi a tetě Setě.

Nadšeně jsem pozoroval svou půlku a ještě nadšeněji přikyvoval na její slova. "To by bylo skvěluper!" vyhrkl jsem, když se mě ptala na něco úplně jiného. "Já vždycky říkal, že by mi modrá slušela! Spousta vlků to říkala! Teda, já... a pak... já nevím, ale myslím, že hodně vlků se mnou souhlasilo! Takže slušela! A natož ta tvá!" radostně jsem se podíval na svůj ocas, představoval si, jaké by to bylo, kdybych na něm měl to slušivé žíhání. Nebo na celém těle! Už bych nebyl rezavý, ale Derianovitě-žíhovaný! To zní mnohem lépe! Šťastně jsem se na ni uculil. "A tobě by to taky slušelo! Teda, tobě to sluší vždycky! Což vlastně taky vždycky říkám. Pořád a vždycky! A kdybys byla rezavá tak by ti to slušelo ještě pořáději a vždyčtěji! A taky bys-" překvapeně jsem vypoulil oči. "Byla bys stará! A rezavá. Rezaví vlci jsou staří, ne? Ale já nechci, abys byla stará! Totiž, pokud sama nechceš, abys byla stará. Ale pak bych chtěl být starý s tebou! Protože bychom mohli být staří spolu a takové stáří, to se vyplácí, když jsou na to dva, totiž dvě půlky, takže vlastně jeden a-" zavrtěl jsem hlavou. "Slušelo by ti to!" dodal jsem radostně ještě jednou. Zajdeme si za Životem a bude! A- a- a překonáme i ten zapeklitý kopec, na kterém bydlí! hrdě jsem se usmíval směrem ke stromu, poněvadž jsem si byl celkem jistý, že přesně tím směrem je i ten kopec s tou pískovcovitou věcí a Životem na vrcholu.
"Oooh, to zní taky dobře!" ještě několikrát jsem přikývl, aby bylo jasné, že je všechno opravdu skvěluper, dobře znějící a ještě jednou skvěluper. "Ale!" na moment jsem se pokusil zatvářit se tajemně, "nejdřív ti ukážu tu černou řeku!" Mírně jsem do ní šťouchl a vyběhl. "Závod!" zakřičel jsem, když jsem měl dostatečný náskok. A budu alespoň druhý! Vlastně druhou půlkou! Takže pořád první! Ha, výhody partnerství!

// Omlouvám se, že to tak trvalo. T-T Nejdříve jsem si myslela, že se to nějak týden přežije, protože pff, kdo by plýtval daty, ale pak... jeez. T-T Suri. ^^'

// Newlin se rozhodně zapojí. Bez poznámek a připomínek.

Jinak, All, počítám, že ta Osud-akce by měla končit dřív. :D Případně se pokusím to nějak zařídit, abys mohla včas vypadnout. C:

// Třesky plesky, neřeště blesky.
A Riveneth, koukej číst příspěvky! :D Nebooo... nebo z tebe Fal udělá kaši! ˘^˘

// Kopretinová louka

Nadšeně jsem si v mysli opakoval všechna ta slova, co mi Derian řekla. Trochu mě překvapilo, že musím za Smrtí, abych byl veverkou, a že to nezvládne moc partnerství. Takže Smrt je silnější než moc partnerství? Možná je Smrt specializovaná na veverky a všechno ostatní umí lépe moc partnerství! Tak! "Půlky a těla bez duší?" zvědavě jsem si prohlížel její tělo. "Tak to se od tebe nesmím ani hnout! Kdybych přišel o duši, tak... tak je mi to vlastně jedno, protože bych neměl duši, které by záleželo na tom, že ji nemám. Ale i tak by mi to určitě vadilo! A nebo kdybych neměl půlku těla! Myslíš, že by bylo lepší, kdybych neměl jednu přední a jednu zadní, nebo kdybych prostě neměl dvě zadní a ocas? Teda, ono na tom vlastně nezáleží, protože se od tebe nehnu! A ty ode mě taky ne, poněvadž kdyby ses vzdálila, tak ti taky zmizí půlka těla! A s půlkou těla se jen tak odejít nedá. Naštěstí!" radostně jsem do ní šťouchl, jako ona do mne před chvílí na louce. "Ooh, já vím!" nadšeně jsem povyskočil, aby bylo jasné, že vím opravdu hodně. "Já vím! My... vyměníme si půlky! Já budu mít půlku tebe, ty budeš mít půlku mne... a budeme moct různě cestovat! Totiž, když nebudeme chtít být spolu. Třeba... třeba když... uh. Vlastně mě nenapadá, proč bychom neměli být spolu! Takže nevím. Ale mohla by to být zábava! I když- ne. Neslušel bych ti. Teda, tobě sluší všechno! Ale- ale prostě bych ti neslušel," zavrtěl jsem hlavou a věnoval své partnerské Derian šťastný úsměv.
"Takžeeee, když už jsme doma! A nemůžeme lítat a být veverkami... co si přeješ dělat, ó má drahá půlko? Polovino! Drahá polovino! Polo- pólo- polovičko?" uculil jsem se na ni ještě jednou a přikývl směrem na stromisko, které stálo za ní, aby vědělo, že jsem ho pozdravil.

// Jestli Althea dorazí do dnešního večera, tak žádný problém. ^^

// *podtrhává slovo "minimálně"* všichni přijďte.

// Ohnivé jezero

Radostně jsem zjistil, že na louku s kopretinami už opravdu trefím. To bude tím partnerstvím! Partnerství totiž vždycky trefí na louku s kopretinami! Je to jeho tajná superschopnost! A teď už není tajná! Ale to nevadí, poněvadž už jsme na té louce. Takže kdybychom právě teď přišli o tu netajnou tajnou superschopnost, tak už o nic nepřijdeme! Pokud tu teda nejsme naposledy. Ale to my nejsme! Určitě sem nějak trefíme i bez té superschopnosti! Protože pořád máme partnerství a- a- "Derian?" zvědavě jsem se ohlédl na svou partnerskou společnici. "Co vůbec s takovým partnerstvím můžeme dělat? Já vím, že už jsem se ptal... teda, ptal jsem se, co podnikneme, ale to je asi skoro to stejné. Nebo že by ne? Určitě ne! Podnikání a můžeme dělání jsou naprosto rozdílné! Myslel jsem, jaké to má výhody! Teda, kromě toho, že jsi mi nejblíž a jsi vlastně něco jako nejskvěluprovější ze všech nejskvěluprovějších kamarádko-přítelkyň... a... a tak! Má to nějaké jiné výhody? Třeba, mně by se líbilo, kdybychom pomocí moci partnerství mohli... mohli bychom... měnit se na veverky!" nadšeně jsem se podíval do korun stromisek, která byla v našem hvozdě, a zasněně povzdechl. "Mně by se líbilo se měnit na veverku! Ony mohou tak skákat a jsou takové drobounké! A navíc mají super ocasy! Nejen super, skvěluper! A taky žijí na stromech! To by se mi líbilo asi ze všeho nejvíc. Pokud by teda nešel sehnat ten létací průkaz a já nemohl lítat. Páni, to by bylo teprve něco! Ale to se asi nepovede. Takže by mi stačilo jen být veverkou a nelétat," párkrát jsem přikývl, aby bylo jasné, že se sebou naprosto souhlasím. Zazubil jsem se, když jsem si uvědomil, že mám moc partnerství. Teda, měl jsem jen půlku, poněvadž tu druhou měla Derian, ale i tak to bylo dost na to, abychom se oba stali veverkami. Takže až budeme doma, můžeme se proměnit na veverky! Tady mezi kopretinami by se moc dobře neveverkovalo. Vyběhl jsem do našeho hvozdu a občas si vyzkoušel poposkočit, abych byl na bytí veverkou dostatečně připravený.

// Sarumen

Spokojeně jsem se usmíval, poněvadž díky Derian tu náhle bylo příjemně chladno. "Lepší," šťastně jsem se uculil a podíval se na svou partnerku. "Ale!" vyskočil jsem na všechny čtyři a doufal, že jsem Derian nijak nepraštil, "Ale! To brzy bude bolet hlava tebe! A to je ještě horší! Takže... takžeee..." chvíli jsem se rozhlížel a předstíral, že nad něčím přemýšlím, "takže to teď převezmu já!" Zavřel jsem oči a taky chtěl vykouzlit nějaké křoví, nebo alespoň udržet to, co tu nechala vyrůst Derian. A taky bych měl přidat ten větřík! Větřík, větřík, větřík! Chladivý větřík! Se spoustou očekávání jsem otevřel oči a zkoumal, jak jsem podpořil antivedristický talent Derian. Stalo se jen to, že kolem nás vyrostlo pár barevných kopretin. "Oh!" zvolal jsem překvapením a ještě pár momentů pečlivě pozoroval okolí, jestli se tu třeba neobjeví něco více antivedristického, co by nás zachránilo před vedrem a... tak. "Nebo taky ne! Ale to nevadí, protože... protože něco převzít je určitě škodlivé! Místo toho bychom teda mohli... no... hlavně, že to nevadí, totiž!" párkrát jsem přikývl, aby bylo jasné, že to, že jsem to nepřevzal, doopravdy nevadí. "Půjdeme domů? Ulovíme si něco tam! A představím tě tam stromiskům! Je jich tam toliiiik! A taky tě představím ostatním, jestli chceš! Je tam Larry... počkat, Larryho ty vlastně znáš! Larryho Barvase! A- a ještě Gangwolfa znáš! A Morfa s Ney! A Skalisko taky znáš moc dobře! Mohli bychom se jít podívat k té černé vodě, která se nemá pít. Snad na nás bude mít náladu! Ona je věčně černá, tak nevím, jestli je naštvaná, nebo..." zavrtěl jsem hlavou, poněvadž ta její černota mi vrtala hlavou. "I když! Možná je černá vždycky a ani už naštvaná není! A uvidí nás ráda! Ještě jsem se s ní pořádně ani nepobavil, poněvadž mi Set řekla, že ji nemám pít. A když někdo někomu řekne, že ho nemá pít... jak se s ním pak máš bavit? Totiž... jak se máš bavit s něčím, co nesmíš pít? Může se to vůbec? Netuším! Půjdeme to zkusit!" nadšeně jsem vyběhl tím směrem, kde jsem si myslel, že je ta louka s kopretinami a náš hvozd.

// Kopretinová louka
// Omlouvám se, je to celé nějaké lame. :C

"Partneři!" zopakoval jsem nadšeně ono slovo, když mi připadalo, že jsme byli příliš dlouho zticha. "Jsme partneři!" začal jsem se hihňat, poněvadž slovo přátelo-kamarádští-kamarádi-nejkamarádovitějšující mi dávalo mnohem více smyslu. "Co jako partneři podnikneme?!" rychle jsem vyskočil na všechny čtyři a čekal, že všechno bude úplně jiné, že mi třeba naroste ještě pár partnerských nohou a uvidím něco partnerského, co nepartneráci prostě nevidí. Všechno zatím vypadalo stejně, ale já si byl pěkně – pěkně pěkně! – jistý, že to je doopravdy jen zatím. "Mohli bychom... mohli bychom létat! Teda, to asi může každý, kdo má křídla, ne jen partneři... a my navíc křídla nemáme! Jsme tak neokřídlení, že z toho nevzlétneme! Tak budeme létat až někdy jindy! Místo toho bychom mohli třeba... co takhle... třeba..." radostně jsem vběhl do té vody, o které Derian tvrdila, že není moře, "se zchladili ve vodě!"
Spokojeně jsem se z vody šklebil na Derian, než mi došlo, že nějak nechladí. "To nemofře nefunguje!" vypískl jsem a vyběhl zase na břeh. "Je nějaké teplé! Všechno je nějaké teplé!" obrátil jsem hlavu na oblohu, která rozehřála všechno pod ní, včetně mě. Usmál jsem se na ni, aby pochopila, že si nestěžuju, ale že by se mi víc líbilo, kdyby s tím hřátím a teplením skončila. "Vedroooo!" povzdechl jsem a svalil se na zem. "Chtěl bych mít antivedristické schopnosti!" zasněně jsem se pousmál a představoval si, jak skvěluper by bylo, kdybych mohl v takových vedrech chodit a všechny zchlaďovat, takže by nemuseli lézt do nefungujících nemofří. "To by měli partneři umět! Antivedrovat! A- a-" pomalu jsem pokládal hlavu na své přední. "Myslím, že když myslím, bolí mě hlava. Já- něco zkusím! Ah. Tak i když nemyslím, tak mě bolí. Myslím, že mě bolí hlava," posmutněle jsem se podíval na Derian a věřil, že ovládá nějaký nebolehlavový talent.

Moc rád bych se věnoval tomu vlkovi, kterého Derian zmínila, toho vlka s křídly, co byl s ní ve smečce, jenže jsem zrovna dělal něco jiného. Naprosto jsem panikařil. Nejsme kamarádi! Nejsme kamarádi! opakoval jsem si a přemýšlel, co se mi na tom celém tak nezdálo. Překvapeně jsem na ni koukal, když řekla, že jsme něco víc. Ale to je teda pěkně namyšlené! A my nejsme namyšlení! Ale tohle... přece! Přece není nic víc než přátelství a kamarádství! Leda že by- "Ooh," pomalu jsem vydechl a pořád překvapeně zíral na svou... na Derian. "Chceš tím říct, že jsme ještě víc? Ale nejsme namyšlení, že ne? To my nejsme. Teda, myslím. Ale ne namyslím si to, takže namyšlení být doopravdy nemůžeme! My jsme... my jsme kamarádští kamarádi a- kamarádíme se! Přátelíme se- ne! Přátelokamarádo... hodně! Hodně nejvíc! Ale nejsme namyšlení! My... přátelímo-kamarádo-přátelštějšijo-kamarádíme se? Ne, totiž-" chtěl jsem vymyslet to slovo, které to přesně vystihuje, ale nějak mi to nešlo. Jistě, že to nejde! Vždyť tady jen stojíme, to nic jít nemůže! Derian se ke mně takhle- zmateně, ale naprosto spokojeně, jsem se na ni usmál. "To je ono!" radostně jsem vykřikl a vrátil jí ono přitisknutí, aby si nepřipadala ošizeně. "Totiž! Ne, že bych říkal, že mám rád Newlina! Totiž, já mám ráda Newlina, teda rád! Ale... ale!" šťastně jsem opřel hlavu o Derian, "ale tebe mám radši!" Najednou jsem se posadil a pozorně si ji prohlížel. Každou chvílí mi připadalo, že z ní nemůžu spustit oči, protože potom- potom, kdo ví, co by se stalo! Mohl bych mít alergii na nekoukání na Derian! Co mohl, tou dobou jsem ji určitě už měl. Pořád jsem nerozuměl, co to úplně znamená, když s někým je vlk něco víc než kamarád, ale věděl jsem, že s Derian na to přijdu. A nikomu to neřekneme! A oni si na to budou muset přijít sami! A my budeme mít tohle tajemství a nikomu ho nedáme, poněvadž to se s tajemstvím nedělá! Necháme si ho a budeme chytří! A nenamyšlení! A- a- něco víc než kamarádi!

Fňuk, Newlin does not approve.
Chci říct... dobře. Některé novinky jsou fajn. A o olympijských hrách jsem věděla už od srazu, muhehe.
Ale mám problém se stejným bodem, jako má Razzaki. To zdražování mi vůbec nesedí. Připadá mi, že už takhle je poměrně složité dostat se na oněch "naspeedovaných" 100 %. Třeba co se vlastností týče: abych dosáhla v momentálním stavu Newlina za nezměněných cen u všech na max, potřebovala bych 1350 květin. 1350 květin... za jak dlouho bych to sehnala při počtu akcí na rok? Plus připočítejme možnost, že ne ve všech budou odměnou květiny/drahokamy. To by mohlo trvat tak... uh... osm let? :'D Při velkém snažení šest.
A hádám, že vyúčtování u Smrti (aka dokoupení hvězdiček a těch... nevím, pěti magií?) při původních cenách by mohlo dopadnout podobně draze. A i kdyby levněji, pořád škudlení bude trvat dlouhou dobu i bez navýšení cen. A to vlastně ještě můžu být ráda, že jsem ve smečce. :'D
To by bylo ke zdražování. Ostatní body v řešení naspeedovanosti mi připadají jako super cíle, o které se naši naspeedovanci mohou snažit. ^^
Ale to zdražování *hrozí mu pěstičkou*. Me nelikey. :C