Příspěvky uživatele

< návrat zpět

Byl jsem moc rád, když jsem zjistil, že mě oba mí kamarádi poslouchali. Snažil jsem se jim všechno vysvětlit a všechno od nich slyšet, ale asi to moc dobře nefungovalo, poněvadž oba byli zmatení. Taky jsem se začal tvářit zmateně, abych si nepřipadal špatně. "To já přece vůbec nevím! Jsem zmatený zmateňák!" přesvědčivě jsem přikyvoval, aby věděli, že jsem stejně zmatený, jako jsou oni. Vlastně ještě více než oni! Naprostý zmateňák zmateňákovitý, nadšeně jsem se usmál, poněvadž většinou se mi být takhle zmatený nepovedlo. A nebo bych jim to mohl vysvětlit! Nějak... zmateně, aby zmatení už nebyli! A když jim to budu vysvětlovat zmateně, tak budu zmatený, takže když oni budou zmatení a já budu zmatený, pak budeme zmatení všichni a bude to správně, a potom, až přestanu zmateně vysvětlovat, tak už to zmateně znít nebude, poněvadž nebudu ít co vysvětlovat, a oni to pochopí, takže taky nebudou zmatení, a nikdo nebude už zmatený, takže to bude ještě správnější, šťastně jsem se na ně uculil a zhluboka se nadechl. "Strom!" vykřikl jsem, to pro efekt ještě větší zmatenosti. "Já jsem šel s Derian, a pak tam byl strom. A ten strom je kouzelný, Amny a Morfe, poněvadž jsem na něj koukal doopravdicky doopravdy strašně dlouho! A to ne jakože dlouho, ale jakože dlooooouuuuuhooooo. Bylo na něm určitě něco kouzelného, jinak bych na něj přece nekoukal! A právě proto si myslím... právě proto vím! Že byl kouzelný. Určitě. A možná!" udělal jsem dramatickou pauzu, aby všichni mohli přemýšlet nad tím, co tím "možná" myslím. Rozhlédl jsem se kolem. Máme tu hodně stromů, určitě jich je hodně kouzelných. Usmál jsem se mile na své společníky a rozhodl se mluvit o další zmatené věci, která se brzy stane věcí zmateně vysvětlovanou, a nakonec už nezmatoucí. "K jahodám jsme se přes ten strom dostali tak, že jsem říkal, že jsem viděl strom, ale ty ses pak zeptal, co se děje, tak jsem řekl, že nevím, ale že se určitě něco děje, a kdyby se mělo dít ještě něco víc, tak by to určourčitánsky měly být jahody!" vesele jsem se zubil na Morfa, který vypadal, jakože jahody moc rád nemá. Amny mne ale podpořila, že jsou jahody prý barevné a že to je hezké a že by se to hodilo do našeho hvozdu. "Přesně tak!" povyskočil jsem radostí, protože jsem byl moc rád za to, že Amny ví, co mám na mysli. "Dokonce by to mohly být barevné jahody, aby ten hvozd prokoukl ještě víc. Ne! Barevné jahody s očima, to by potom prokoukl hvozd, protože by na něj koukaly jahody s očima! A my bychom taky koukali. A ti, co by k nám přišli, by taky koukali, jakože by se divili, poněvadž by na ně koukaly jahody! A my bychom koukali, jak koukají, že tu koukají jahody, které prokoukly hvozd!" nadšeně jsem přikyvoval na každé své slovo. To už musí přesvědčit i Morfa! Takové barevné jahody s očima by se nám moc hodily! "Vypadaly by nějak takhle!" pokoušel jsem se ho ještě přemluvit, zatímco jsem vypoulil oči a zadržel dech, abych vypadal jako červená jahoda. Když jsem se začínal dusit, došlo mi, že mám ale ještě jeden způsob, jak to ukázat. Přimhouřil jsem soustředěně oči a nepřetržitě zíral na místo před mými tlapkami. Najednou ze země vyrostla modrá jahoda. A vedle ní růžová. A o kousek dál žlutá. Snažil jsem se jim ještě vykouzlit oči, ale to nějak nešlo. "Ale oči nemají. To se spraví!" pokoušel jsem se je ještě chvíli hlavou přemluvit, aby jim narostly oči, jenže ony nic. Rozhodl jsem se tedy předstírat, že oči mají, jen je ostatní nevidí. Nebo nešpalkují! "Tadá!" radostně jsem se zazubil. "Necháme si je?" pokusil jsem se o štěněcí kukuč na Amny, i když u ní jsem už tušil, že se mnou bude souhlasit, a potom u Morfa. Jenže Morf vůbec nevypadal vesele. "Taky jsem Ney dlouho neviděl," špitl jsem, protože mi připadalo špatné, že jsem předtím tak křičel, když byl Morf smutný.

Dával jsem si práci s tím, abych nikoho nerušil, takže jsem ani nebyl moc překvapený, když mi řekli, že nikomu nevadím. "To jsem moc rád, že nikomu nevadím! Mně vadí, když někomu vadím! Nebo mi nevadí, když někomu nevadím, ale hlavně mi vadí, když někomu nenevadím," šťastně jsem se na ně na oba uculil. "Já vás taky moc moc moc příšerně, ale v dobrém smyslu, strašně, ale taky v dobrém smyslu, vidím! A taky vás moc rád slyším! A cítím! A- a- vymyslím pro to nový smysl! Já vás smysluji," přikyvoval jsem přesvědčivě, abych je přesvědčil, že už o tom novém smyslu doopravdy přemýšlím. Mohl by to být špalek. Tajný smysl jménem špalek! Špalkovat vlky! Ale je jasné, že špalkovat vlky by šlo jen v lese, poněvadž les a špalek jsou oba ze dřeva. Takže ve vodě jde jen plavat, a ne špalkovat, soustředěně jsem přimhouřil oči, abych se mohl soustředit ještě více, jenže právě v tom okamžiku se Morf na něco zeptal. "Špalkovat! Špalkuji vás," vykřikl jsem ještě rychle, aby na to nikdo z nás nezapomněl, a začal se věnovat Morfově otázce. "Děje se něco?" zopakoval jsem po něm překvapeně. Morf u toho vypadal dost starostlivě, ale já věděl, že se nic neděje. Pokud se něco neděje Morfovi! Co když to nebyla otázka? Neříkal "Děje se něco!"? Děje se něco... něco... strašlivého! Příšerného! Nebo se něco děje Amny! starostlivě jsem se chvíli koukal na Morfa, který stále čekal na odpověď na svou otázku, a chvíli zase na Amny, která se sice usmívala, ale určitě se jí něco dělo. "Děje se něco! Určitě se něco děje! Mně se nedělo nic, já potkal jen ten kouzelný strom, ale určitě se jinak něco děje! A to není tak, že bych si toho kouzelného stromu nevážil, já si ho vážím, vždyť mě okouzlil! Ale není to nic dějového, ten strom už takový prostě je a já ho našel. Ne! Určitě ho někdo našel přede mnou. Já ho potkal a nechal se okouzlit a- a- děje se něco? Nevím, jestli chci, aby se něco dělo. Děje se něco špatného? Co kdyby se dělo něco skvěluper? Něco skvěluper by bylo... skvěluper! Skvěluperózně skvěluper!" nadšeně jsem se zazubil a už si představoval, co skvěluperózně skvěluperózního by se mohlo dít. "Třeba jahody! Mohli bychom tu pěstovat jahody, to by se teda pak něco dělo," prosebně jsem se zakoukal na Morfa. Sice Morf vždycky rád chytal lilky, jak říkal, ale i tak měl určitě rád i jahody. "Amny, máš ráda jahody?" odvrátil jsem ještě svůj prosebný pohled na Amny, aby podpořila můj jahodový nápad.

// Ten ship je skutečný! >.> Noktinie for life c:< Kjůt! T-T

//Kušuj, ty paparazzi! :D Nech jim trochu soukromí.
-Fal

Ve všem tom zmatku jsem si ani nevšiml, že se mi to jen zdá. "Veverka!" vykřikl jsem na náhodný strom, na kterém se něco šustlo. "Vždycky jsem chtěl být veverkou," vysvětlil jsem tomu stromu, na který jsem křičel, aby nebyl zmatený, "veverka může skákat ze stromu na strom a to musí být moc fajn." Vlastně se mi to zdálo, takže bych měl vědět, že žádnou veverkou být nemůžu, ale zároveň jsem viděl, jak se z mého ocasu stává ocas větší a chlupatější a jak se ze mě stává veverka. "Však počkej, kamarádko veverko! Vždyť já jsem taky veverka, takže když počkáš, můžeme být veverky spolu!" Vesele jsem poposkočil a zjistil, že už nestojím tlapkami na zemi. Veverka, jsem doopravdy veverka! Vyskočil jsem až na větev, kde má veverčí kamarádka (v této chvíli jsem se rozhodl říkat jí Vlastěnka) seděla.
Vlastěka na mě jen překvapeně koukala. "Vítej na mém stromě, Newline, co tě sem přivádí?" Velebně se usmála, jakože ten strom byl doopravdy její a já věděl, že Vlastěnka asi nejlepší veverčí kamarádka nebude. Velmi jsem doufal, že bychom mohli být kamarádi, jenže ona byla taková... velebná. Vyděšeně jsem se na ni znovu podíval. Velké ostré řezáky, vražedný kukuč... Vždyť to byla vrahounka veverčích rozměrů! "Vúžo-húžo!" vykřikl jsem kouzelná slůvka, na která jsem si zrovna vzpomněl, a vznesl se k obloze, hezky do bezpečí.
Vznášel jsem se tak vysoko, že jsem si něco uvědomil. Vlastěnka už to taky musela vědět, poněvadž na mě jen vyjukaně koukala a už ani moc vrahounsky nevypadala. "Volavkaa!" volal jsem nadšeně přes celé to stromové údolí, kde na každém stromě bydlela nějaká veverka. Volný jako pták, volný jako volavka! Všechno vypadalo dobře, byl jsem volvaka, takže kdybych chtěl, mohl bych se proletět k duze a nebo se válet v oblacích, když vtom- Vtom mi na hlavu přistál vlašský ořech.

// Tohle byl první pokus a... nevím ^^' Snad to není úplně tragické :c Inspiruji se ostatními a také na to příště navážu c:

Věděl jsem, že se něco děje, a pak se najednou nic neděje. Nějak jsem jen... koukal před sebe a... přimhouřil jsem oči. Celou dobu jsem koukal na jeden a ten samý strom! Rychle jsem se k němu rozeběhl a dával si pečlivý pozor, abych do něj nenarazil. On je záludný! Podezřívavě jsem si ho celý obešel. "Jsi kouzelný?" vyskočil jsem najednou před ním a doufal, že když správně využiju – což jsem taky udělal! Já rád správně využívám správných věcí! – momentu překvapení, tak mi ten Strom třeba odpoví. Jenže on mlčel. "Ale já vím, že jsi kouzelný!" vesele jsem se na něj usmál a pořád zíral na svého větvovitého společníka. "Jasně, že jsi kouzelný," zopakoval jsem ještě jednou, tentokrát proto, abych ten Strom ujistil, že doopravdy kouzelný je. Na to, jak byl kouzelný, byl totiž pěkně nejistý. Teda. Ono to vůbec nebylo pěkné, ale ono se to tak říká. "Jsi kouzelný, poněvadž jsi mě okouzlil! Doopravdicky doopravdy!" nadšeně jsem se na něj zubil a Strom, i když ještě pořád vypadal velmi překvapeně, se taky začal usmívat. "Budu ti říkat Čarostrom! Kouzlostrom! Stromouzlo! Ale ne, ty nejsi zlý!" chlácholil jsem ho a zvědavě se začal rozhlížet kolem. "Tady se toho hodně změnilo, viď?" udiveně jsem se zeptal Čarokouzlonezléhostromu a ani se moc nedivil, že jen mírně přikývl a jinak nic neříkal. "Já... já! Najdu ostatní! A pak tě jim představím! Rozhodně bys je měl všechny poznat!" šťastně jsem přikyvoval, mírně do Stromu šťouchnul tlapkou na rozloučenou a rozeběhl se náhodným směrem.
Běžel jsem celkem dlouho, potkával jsem další stromy a stromiska a křoví a křoviska, ale tentokrát jsem se rozhodl, že budu mluvit s někým, kdo mluví. Ale co když tu už nikdo není? Co když jsem sám, poslední svého druhu! Co když všechny snědl medvěd? Co když- zpozorněl jsem. V dáli byly vidět dvě tmavé tečky. Je to... "Morfeeee! Amnyyyy!" nadšeně jsem k nim doběhl a ještě nadšeněji si je prohlížel. "Morfe! Ahoj, Morfe! Já- neviděl jsem tě- od- Amny! Amny, tebe jsem taky dlouho neviděl! A jak- se- naposledy jsem vás viděl, když- moc rád vás vidím! Sluší vám to a- už jsem říkál, že vás rád vidím? Já koukal na strom a- ten strom je určitě kouzelný! Morfe, věděl si, že tu máme kouzelný strom? A- to je tak dlouho, co jsem vás vid-" zarazil jsem se. S Morfem jsem měl mluvit, když se Derian chtěla omluvit. A Amny jsem naposledy viděl, když jsem ji nechal samotnou. A teď něco řeší a já je ruším, sklopil jsem nevesele uši. "Moc se omlouvám," udělal jsem krok zpátky, posadil se a doufal, že je takhle nebudu rušit.

// Snad nevadí, když se k vám přicpu :c Kdyby ano, dejte vědět a... někam s Newlinem odkráčím ^^'

// Dobře, tak akci odpískáme c: Je škoda, že se to takhle zbytečně protáhlo. Snad se to povede příště...
Kdo spěchá, může před květinami utéct. Post za Osuda bude až dnes večer.

// Říkala jsem večer, huh? Updejt, nestíhám. Vůbec.

// Mýtina

"Být alfou?" zopakoval jsem po ní. "Nikdy mě nenapadlo být alfou! Víš, alfa je... alfa! Já jsem jen... nekappa, jsem..." zamyslel jsem se. "Jsem jako Neight! Jsem delta!" usmál jsem se na ni, i když jsem si úplně nebyl jistý. "Ale být alfou!" vykřikl jsem zasněně. "Kdybych byl alfou, tak bych... tak bych... já nevím! Mně se líbí tady! A tady být alfou nemůžu, poněvadž tady už jsou alfami Morf s Ney a já mám Morfa s Ney rád. Ale kdyby potřebovali ještě někoho, tak... tak bych třeba pomohl! Ale nevím, nikdy jsem nad tím doopravdy nepřemýšlel. Já všeobecně moc nepřemýšlím nad věcmi. Ale kdybychom byli alfy spolu!" pousmál jsem se. "To by se mi moc líbilo," uculil jsem se na svou půlku. "Víš, mohli bychom mít smečku a všichni by se měli rádi! Teda, i tady se mají určitě všichni rádi, ale- ale třeba taková Set nebo Nerssie. Já nevím, ty mě asi moc rády nemají. Věděla jsi, že Set na mě má alergii? Nechápu, jak to funguje, ale má na mě alergii! Teda, nikdy jsem ji neviděl pšíkat, kašlat, nebo... nebo jinak agelriovat, ale prý má alergii," zavrtěl jsem hlavou, aby Derian věděla, že si nejsem úplně jistý, jestli jde mít na mě alergii. "Já jsem tvoje polovička!" nadšeně jsem vykřikl, když Derian řekla, že by mohla mít smečku jedině se svou polovičkou. "Chtěla bys se mnou mít smečku? Mohli bychom spolu mít smečku! A tam by tě už všichni měli rádi! To by bylo skvěluper, že jo?" velkoradostně (jakože s radostí, ale velkou) jsem ji pozoroval a doufal, že řekne, že přesně to by chtěla. "Mohli bychom tu smečku mít třeba... třeba někde, kde jsou zajíci!" začal jsem se hihňat, poněvadž jsem si vzpomněl na to, co mi vzkázal ten zajíc. Zajíc si myslí, že mám hezký kožich! A Derian má ještě hezčí kožich! Takže bychom mohli být smečka hezkohezčích kožichů! chichotal jsem se a pozoroval Derian. Byla moc hezká. Krásná. A taky to vypadalo, že je z něčeho nesvá. Přimhouřil jsem oči a pokoušel se vypozorovat, co jí nedělá radost. "Oh, a jo!" uvědomil jsem si. "Cítíš tu někde Morfa?" začal jsem se zběsile rozhlížet a čichat.

// Upřímně... nevím, jestli z toho něco bude :/ A omlouvám se, že píšu až teď Jen... vaše aktivita byla tak trošku odpudivá a... nemotivující To pak přinutilo mě, abych se nepřemáhala s odpovědí a... teď jsme tady :c Kdyby se to zlepšilo, tak můžeme pokračovat, ale... eh. Možná bych poprosila ty, kteří vědí, že takhle aktivní nebudou, aby od květin utekli? o.o Radši bych hrála jen s veverkami jako jsou Laura a Bellray :c

// To jsou skvělé výtvory T-T Děkuji za akci c: A pche, to je přeci jasné chrastítko! :D (sice pro mimina, ale stejně! >:c :D) Hvězdičku bych poprosila do země, prosím C:O

Toto zpestření však nebylo vítáno příliš dlouho. Zombie dinosauři si udělali jednohubky z hlavních představitelů Světového fondu na ochranu přírody.

// To by bylo doopravdy fajn :/ Ráda bych vám to uspěchala, ale zrovna nemám v horách moc dobré připojení, takže na Osuda musíte počkat až do soboty večer (i když tahle akce měla skončit mimochodem mnohem dříve)
Ti, co píší včas, rozhodně dostanou nějakou bonusovou odměnu

Zúčastním se, prosím c:

// Ano, Darkallain :c Tohle není zrovna ta aktivita, kterou jsem vyžadovala T-T

Řekl jsem Derian, že ji nemůžou vyhodit, poněvadž je Derian, řekla mi, že přesně proto ji vyhodit můžou. "Ale jak to?" natočil jsem překvapeně hlavu. Neuměl jsem si představit, že by Derian nikdo neměl rád. "Ale vždyť tu máš kamarády! Třeba... třeba Larry tě má rád! Larryho jsem dlouho neviděl, zajímalo by mě, kam se poděl! A- a nebo Nokt! S Noktem jste si povídali! Nokt tě má určitě rád. A Morf a Ney tě musí teprve poznat a potom... potom tě taky budou mít moc rádi! Ale ne příliš moc, poněvadž já tě mám nejmocněji nejraději!" nadšeně jsem přikyvoval a už se těšil, až Ney s Morfem prohlásí, že mají Derian moc rádi, ale ne tak moc, poněvadž já ji mám nejraději.
Když jsem později předvedl své umění zazemňovat – vyrostl jsem pár kvítků a trávu! –, doufal jsem, že to na Derian zapůsobí. A ono opravdu ano. Připadal jsem si jako vlk dojemný, to znamená, že jsem byl jako vlk, ale udělal jsem dojem. Možná velkodojemný! Protože ten dojem byl celkem velký. Dál jsem se na Derian radostně culil. Okouzleně jsem pozoroval, jak Derian nechává porůst celou louku zelení. "Derian, to je skvěluper!" oznámil jsem jí štěstím bez sebe a přivoněl si k nejbližší květině. "Jistojistě naprosto to bude stačit! Bude to víc než stačit, bude to přestačit! Udělala jsi toho strašně moc! Morf bude koukat! Bude koukat tak moc, že zapomene, že nám měl dát trest!" zazubil jsem se a ihned přiskočil k další květině. "Moc hezky voní!" Doopravdy moc hezky voní! Voní jako květiny na mýtině! To se pro ně přesně hodí! Usmíval jsem se a rozhlížel se po naší nové mýtině. Mýtina, mýtina, mýtina... a tady! Tady je Derian, uculil jsem se ještě jedenkrát na svou půlku. Teprve pak mi došlo, že kolem ní něco poletuje. "Derian! Derian! Kolem tebe! Kolem tebe svítí světlušky! A létají! A- a- teď se mění na-" Tamhle je zajíc! A tamhle srna! A- vesele jsem se pousmál, když mě Derian doplnila. "Zvířátka!" přikývl jsem a hledal další. Jenže jsem nemohl hledat moc dlouho, poněvadž Derian se chtěla vydat za Morfem. "To je dobrý nápad! Běžíme pro něj! Nevím, kde by mohl být, ale určitě žádný trest nevymyslel a-" Kdyby ho vymyslel, určitě by to bylo to chození po dvou nohách! "Tudy!" vykřikl jsem a rozeběhl se zpátky do našeho hvozdu.

// Sarumen

// Prosím, přeskočte zatím Gee c: