Příspěvky uživatele

< návrat zpět

// Tmavé smrčiny

Radostně jsem doběhl i se svou přítelkyní srnkou až k nám domů. Hvozd byl teď úplně prázdný. Teda, bylo tu hodně sněhu a stromů a křoví, ale to bylo celkem obvyklé. Šťastně jsem přikývl jednomu stromu na pozdrav, poněvadž vypadal, že ho nikdo už dlouho nepozdravil, a běžel zase dál. Vlastně jsem ani moc neběžel, spíš jsem se hrdě nesl, aby všichni viděli, že jsem byl pověřen úkolem nosit srnky. Sice tu nikdo nebyl, ale i tak jsem si připadal důležitě. "Jswewm pwofwevionálwnwí swnkonoswitč," vysvětlil jsem s úsměvem křoví, které se tvářilo nějak závistivě. "Two nwenwí jwen twak, bwýt pwofevionální swnkonoswitč! Twenoval jswem na two celý svůj životw! Alwe mwůžeš bwýt mwůj avivtent!" povzbudivě jsem se na křoví usmál a ono hned vypadalo méně žárlivě. Byl jsem si celkem jistý, že poděkovalo a přidalo se ke mně do skupiny profesionálních srnkonosičů, a tak jsem běžel vycházkovou chůzí dál.
A vtom! Jsem konečně uviděl někoho, kdo není křoví, strom a sníh. "Novielwi!" šťastně jsem se pokusil zakřičet se srnkou v tlamě. "Novielwi!" přiskočil jsem k němu a natočil tlamu tak, aby viděl srnku Jahůdku. "Jswem noswitč! Svrnkwonoswitč!" snažil jsem se na něj zazubit radostí, ale nějak to nešlo. Teprve pak jsem si uvědomil, že je zde ještě jedna vlčice. "Twy muvíš bwýt ta, o ktwéré mluvil Movf! Zdwavím, jvem Newlin! Jswem tu svnkonoswitč! A twaky twe tu vád vidím! Jwá- jwá- jwá musvim odnévt wnku! Do úkvytw. Potwom váv jewště uvidwim!" několikrát jsem přikývl, aby bylo jasné, že je doopravdy později uvidím, a rozeběhl se k úkrytu.

// Skalisko

Vesele jsem se společně s Aset hnal za jednou ze srnek, která nepochopila to, jak jsem na ně mluvil. Gangwolfie se s námi taky hnala, jenže před námi a všechno se dělo strašně rychle. V jednu chvíli jsem mluvil srnkojelenovsky, a v té druhé už byla zakousnutá srnka na zemi. Radostně jsem se koukal na naši geniální Gangwolfii, která moc hezky vedla celou naši skupinku. A navíc nás chválí! spokojeně jsem přikyvoval na každé její slovo. "Byli jsme doopravdy moc dobrý tým kulatých jahůdek! Skvěluper tým kulatých jahůdek! Mohli bychom se přejmenovat na tým skvěluper kulatých jahůdek! A potom, kdybychom byli skvěluper znovu, pak bychom mohli být skvěluper tým skvěluper kulatých jahůdek! Ale ony všechny kulaté jahůdky jsou skvěluper, ale žádné jsem ještě neviděl. A Gangwolfie!" energeticky jsem se s poskočením otočil na svou šedo-černou kamarádku, "jsi génius!" S obdivem jsem na ni zíral, aby věděla, že je toho obdivu opravdu moc. "Máš samé dobré nápady! Jsi náš odborník a- a- a taky jsi udělala moc dobrou skvěluper kulatou jahůdkovskou práci!" šťastně jsem se na ni uculil a hned na to si začal prohlížet srnku. Pečlivě jsem ji obešel, abych ji jako nově jmenovaný odborník na tahání srnek dobře odhadl (to se říká) a správně a odborně ji unesl. Chvilku jsem přikyvoval a dělal takové to "Hm, hmm", abych zněl zamyšleně, a pak se podíval s rádoby vážným výrazem na Gangwolfii s Aset. "Tak jo! Budu profesionální nosič srnek!" vesele jsem se zazubil a s pocitem veleužitečnosti jsem chňapl srnu za krk a rozešel se směrem, kudy jsem si myslel, že je Morf a druhá skupinka.
"Mwohli bwychwom ji řwik-t Jahwudkwa!" pokusil jsem se vykřiknout svůj nápad, ale vycházely ze mne jen divné zvuky a sliny. "Nwebw třwebwa Šwinkwulínwkwa!" s úsměvem jsem se ohlédl na Gangwolfii a Aset, jestli na to něco říkají. Jenže tou dobou už jsme byli u Morfa. "Mwrfwwww! Mwrfww!" oslovil jsem ho se srnkou v tlamě (samozřejmě, že ne celou, jen s kouskem jejího krku), "mwámw swrnkwu!" Zastavil jsem se u našeho alfáka a hrdě položil srnku před něj. "Tadá!" vykřikl jsem štěstím a abych si užil to, že nemám nic v tlamě, dal jsem si záležet na tom, aby moje tlama byla co nejotevřenější během toho, co jsem mluvil. "Je to naše srnka! Aset a Gangwolfie a já jsme ji ulovili! Já mluvil srnkojelenovitě, nebo jelenosrnkovitě, a nebo taky srnko... to je jedno! A oni se všichni vyplašili a pak Aset jendu odehnala a já pomáhal a pak Gangwolfie prostě skočila a bum! Měli jsme tuhle srnku! A taky jsme si říkali, že by se mohla nějak jmenovat, jen ještě moc nevíme jak. A taky! Když ji Gangwolfi chytila, tak nás pochválila, takže je moc šikovný vůdce týmu! Morfe, Morfeee, Gangwolfi je moc dobrá lovkyně! A taky nápadnice. To znamená, že má mnoho nápadů! A taky! Taky mne pak poprosila, abych tu srnku vzal, tak jsem ji vzal, poněvadž jsem odteď srnkonosič a- a! A taky bych mohl vzít jelena, jenže toho jsme nechytili, ale... ale... Já tu srnku rovnou vezmu do úkrytu!" Uculil jsem se na všechny kolem, takže vlastně na Morfa, Darkii, Maple, Gangwolfii a Aset, popadl zase srnku Jahůdku Šinkulínku za krk a spokojeně si to začal vykračovat k nám domů, abych ji uklidil hezky do úkrytu.

// Sarumenský hvozd

// Menší otázka, platí to samé, co s těmi 2 územími? Chci říct, že se nepočítají vlci, se kterými právě hrajeme? Nebo je to v pohodě? c:

Nadšeně jsem běžel jedním směrem, co mi jen nohy stačily (i když jsem žádné neměl vidět, věděl jsem, že stačí!), a pak jsem ještě nadšeněji běžel ještě zpátky, když mi Gangwolfie řekla, že mám počkat, poněvadž tam nejsou stopy. "Vžžž!" vykřikl jsem, aby věděla, že se obracím správným směrem. "Obracím se správným směrem, úúúááá," křičel jsem ještě, abych měl jistotu, že mé "Vžžž" pochopila dobře. Což ona by určitě pochopila dobře, poněvadž je génius, takže jsem to vlastně dělal jen tak. A taky jsem nekřičel zas tak moc, poněvadž to by vyrušilo všechny odpočívající jeleny a srnky a ti by si pak řekli něco jako: 'Ale ne! Newlin se obrací správným směrem! To abychom se my, jeleni a srny, otočili taky správným směrem a vzali kopyta na parohy!'. Ale samozřejmě by to neřekli takhle, ale v jelenštině a srnčtině, a to byly vlastně dva velmi podobné jazyky. Tak jako tak by to znělo jako: "U niiiii! Newlinui siui obraciui spruvnuiui smieruiuiuiuiuiuiu! Ti abuiui siui muiui, JELENIIIII a srnYYYYYÁáááÁ, otoadiáá takiááá spravniiií smieriáiii!" Omylem jsem všechno, co by pověděli jeleni a nebo srnky (já mluvil tak nějak srnolenovsky), začal recitovat nahlas. "To bylo jeleno-srnkovovitě!" vysvětlil jsem Gangwolfii a Aseti. "Ještě jim řeknu, že je nechceme ulovit a ať neutíkají! Můžete to říkat se mnou! Je to... je to nějak takhle," zhluboka jsem se nadechl a pokusil se o ten nejzpěvnější hlas, který jsem měl, "iuiaáááá AddÁáááÁ iÁÁÁÁÁ! JuiÁÁÁá oIáá iiiiii!" Radostně jsem se usmál a doufal, že mi srnky a jeleni rozuměli. Gangwolfie mezitím stihla objevit stopy, takže jsem se rozeběhl jiným a správným směrem.
Když jsem tím směrem chvíli běžel, tak se ukázalo, že to byl doopravdy směr dobrý, poněvadž najednou byli všude přede mnou jeleni a srnky. Vůbec si mého volání nevšimli, ale nevadilo mi to. Vlastně mi něco říkalo, že bych na ně neměl volat znovu. Třeba by nerozuměli, zavrtěl jsem hlavou. A NEBO ŽE BY JO? nadšeně jsem se uculil. Budou mi rozumět! A potom je rozuteču a ušetřím tím práci ostatním! A ještě si popovídáme a- a- "iuiaáááá! AddÁáááÁ iÁÁÁÁÁÁ! JuiÁÁÁÁá oIáá iiiiiiiiiii! Iááá!" s těmito jelenosrnkovitými slovy jsem vyskočil z křoví a rozeběhl se za stádem.

// Promiň, Aseti, chtěla jsem stihnout věc a už nemám přístup na spešl území :c (A taky už to trošku chtělo pohnout s lovem T-T)

Že se chtělínkoval panáček Paveveráček přejmenovánkovat na Poválka, to už jsme jak já, tak Patulilínka, pochopínknuli. "Žrádélko jsi! Žádňoučký Poválek!" žasínkovala překvapeňoulinká Patulilínka. "Za to já přece nemohunkuji, madamičko, že chci býti Pováleček!" žasínkoval zpátky zase Pováleček panáček Paveveráček. "Žertíky si tropítánkujete, vy panáčku jedňoulinký!" zlobila se Patulilínka. "Žárlínkujete!" zakřičánknula přes celičkou tu bažinku, kam jsem se jakožto žížalička prokopánkoval. "Žárlínkuji?!" zopakovánknul panáček Paveveráček Pováleček po Patulililínce. "Žárlínkuji," zlomeňounkým hlasíkem řeknánkul ještě jedinkrát. Že by Patulilínka a panáček Pováleček Paveveráček začínánkoval jsem si myslínkovat, že se nám chce panváleček Poveveráček Paváleček k něčemu přiznánkovat, když v tom se zase rozmluvínkovala Patulilínka. "Žandalfínek! Žijánkuji nyní s mužíkem mých snůčků, vlastně s ptáčkem mých snůčků, a jsem s ním šťastňoulinká! Zda se s Žandalfínkem smířínkujete, a nebo ne, to je čisťoulince vaše věcička, vy- vy-" Žaludeček Patulínky se najednou nafouknulínknul, to jak se panáček Pováleček Paveveráček rozzlobínkoval. "ŽÁDÁNKUJI SATISFAKCIČKU!" zahřměnkoval hláseček panáčka Paveveráčka Poválečka. Zatím já jsem se jen válínkoval v hlíničce, poněvadž jsem byl pořád žížalečka. Žížalečky to nemajínkují moc snadňoulinké, doopravďoulince. "Ziminka! Ziminka mi je! Zahřejánkuje někdopak tuhletu hlínečku, prosímkuji? Zahřánkoval bych ji samotinký, ale jsem jen žížalečka! Žížalečky neumínkují zahřívat hlíninku a-" "ZAVÍRÁNKUJ ZOBÁČEK!" zakřičelánkovala zase Patulínečka, což bylo docela zvláštňoučké, poněvadž ani já, ani panáček, jsme nemělánknovali zobáček. "ŽÁDÁNKUJI SATISFAKCIČKU!" zopakovánkoval panáček. Zlobínkoval se, to mi bylo jasňoučké, tak jsem radši ještě vícoulince zalezánkoval pod zemičku. Zemička byla sice studeňoučká, ale alespoň v ní žádňoulinké satisfakcičky nebyly. "ŽáDáŠ?!" zeptánkoval se neznámoučký hlásek a všude kolem voňánkovalo zelíčko. "ŽáDňOuČkÝ pRoBlÉmEk!" zaznívánknulo odkudsi z hlínečky, těsně vedle místečka, kde bylo mé žížaličkovité já. Ze zemičky se náhle objevínknula roztomilounká žabička. "ZvAjÍnKáVaJí MnE žAnDaLfEk! ZaBiJáČeK sVěTíKů!" zamračínkoval se výhružňoulince Žandalfek na žaludeček své přítelkyně. "ZeMřÍnKnUj!" zařvínkoval a zaútořinknul na vnitřnosti Patulilínky. "Žůžo," zanadávánkoval si panáček Pováleček Paveveráček a já tušínkoval, že už asi nejsem žížalečka.

// Wolfi, takže jestli to chápu dobře, tak... nevadí, když ji na chvíli vynecháme? c: Nebo jen na jedno pidikolečko a druhý post dáme na nějakém speciálním území? :D

"S jablíčky?" udivínkovitě jsem koukal na Gangwolfičku. "Jahůdky nejsou jablíčka! Ale můžeme být třiánečko jabličínek, jestli si to přejánkuješ! A nebo třijánečko jabličínek a jahůdek! V takovém případečku bych byl asi radějounce jahůdka, poněvadž je mám mocinky rád! Ale jablíčka mám taky rád, jsou taková kulaťounká, takže... takže mám nejraději kulaťounké jahůdky!" zahihňal jsem se nadšeníčkem a poslouchánkoval další instrukcičky, které nám Gangwolfička dávánkovala. Já si zase dávánkoval záležínkovat na tom, abych přikyvánkoval za kažďoulinkým jejím slovíčičkem. Líbil se mi její pláneček. Ona Gangwolfička byla všeobecně taková dobroučko-plánečko-tvorná. Je to vynálezkyněnka! šťastňoulince jsem se na ni uculinknul. "Půjdulinknu po nožičkách!" zopakninknul jsem slovíčka, která se mne týčkávala. "Teda! Já vždycky chodínkuji po nožičkách, ale teď půjdu i po nožičkách jelínkům! A ti z toho budou jelínci, poněvadž vlastně budu chodínkovat po více nožičkách, než obvykle! Jenže oni asi nevědínkují, po kolika nožičkách obvyklounce chodínkuji," podivínkovitě jsem se podívínknul na svoje tlapičky. Budu chodínkovat po nožičkách po nožičkách! radostňoučce jsem se zazubínkoval. "Tak já jdujínkuji!" vykřiklínknul jsem a rozeběhnínknul se náhodňounkým směrýčkem. Ještě jsem si představínkoval, jak by bylo legračňoulinké, kdybych měl viditelňoučké jen nožičky, takže bych doopravďoulince chodínkoval jen po nožičkách. Pečlivounce jsem se soustředínkoval na to, aby se to stalínknulo. // *hymna SSSR hraje v pozadí* A povedánknulo se mi to! Jen teda trošilinku naopáček. Místo toho, aby mi byly vidínkovat jen nožičky, mi jako jediné právě nožičky vidět nebyly.

// *šťouchá do Aseti*

// Když nad tím tak přemýšlím, tak to byla spíš panslovanština >.> :D Příště to bude lepší c:< Děkuji! ^^

// Řeka Tenebrae

Šťastně jsem pozoroval Morfa, který nás před nedávnem rozdělil do skupin. A ještě šťastněji jsem se pak podíval na Gangwolfa, velitelku naší skupiny. "Jak se bude naše lovecká skupina jmenovat? Nebo vlastně jen skupinka, poněvadž je nás málo. Možná je nás tak málo, že... že jsme třio! Budeme třio? Prosím!" prosebně jsem se koukal na Aset a Gangwolfa a doufal, že budou souhlasit. "Mohli bychom být třeba třio Asetganglina! Nebo třio Aset, Gangwolfa a Newlina! Nebo třio Gangwolfa, Aset a Newlina! Nebo třio Gangwolfa, Aset a- to už jsem říkal! Nebo bychom mohli být třio létajících jahod! To jeleni nebudou čekat a budou z toho jeleni! A když z toho budou jeleni ti jeleni, tak těch jelenů bude více, takže jich hodně ulovíme a- a jestli se budou divit i tomu! Páni! Pak z toho budou ti jeleni, co jsou z toho jeleni, jeleni, a pak bychom jich ulovili ještě více! A kdyby pak ti jeleni, co by z toho byli jeleni, co by byli jeleni z toho, že jsou jeleni z toho, že jsou jeleni, kdyby byli ještě jeleni, tak- tak ulovíme celé stádo! Takže třio létajících jahod je dobré jméno!" nadšeně jsem přikyvoval za každým slovem, aby Aset s Gangwolfem věděly, že je to doopravdicky všedobré a veledobré jméno. "Jak byste se chtěly jmenovat vy?" s velkým úsměvem jsem je zvědavě pozoroval a čekal na jejich odpověď.

// Ale ne, takhle to nefunguje c: (teda, doufám ._.) Prostě se počítají území, na která vlk vkročí až po zadání úkolu. Nemusí to být úplně nová území, na kterých nikdy nebyl :D V klidu jdi přes řeku c:

// Sarumen
// Přidávám se k Maple, taková nepodstatná věc, kteoru nemusíte číst c: Teda. Pokud byste si nechtěli popovídat o vašich alergiích ˘^˘

Ani jsem moc nevnímal, kudy běžíme. Prostě jsme jen běželi, abychom chytili jelena, nebyli z toho jeleni, a pak běželi ještě zpátky. A možná najdeme i Set s vločkou! Natěšeně jsem se zazubil, poněvadž jsem na ně málem zapomněl. Před námi byla tmavá řeka, taková ta, do které mi Set zakázala spadnout. "Tady mi vlastně Set zakázala spadnout, Aset!" šťastně jsem vykřikl a doufal, že mě má spolusmečkovnice uslyší a taky, že jí to udělá radost. Tady mne Set měla docela ráda. Poněvadž doopravdy nechtěla, abych tam spadnul. A to bylo milé a přátelské a- vlastně mě Set měla docela ráda celou dobu! Velmi ráda! Jen to neukazovala, ale určitě mě měla ráda. "Ta její alergie byla jen její vynález! A nebo to nevynalezla, ale nemohla za to, že má alergii! Možná, že jsme všichni alergičáci! Já... já..." přimhouřil jsem zamyšleně oči a dál koukal na řeku. "Já budu alergický na... na... na co bych mohl být alergický? Já vím! Já se ze své alergie vyléčil. Ale předtím, to vím moc dobře, jsem měl problémy s kopci, poněvadž kopce jsou do kopce a to já neměl nikdy rád. Ale teď už pár z nich znám lépe a tudíž jsem vyléčený, poněvadž už nemám tu alergii a když nemám alergii, tak mi běhání do kopce vůbec ale vůbec neubližuje! A vlastně na běhání jsem měl taky alergii, ale docela rád závodím, tak jsem si řekl, že s tím alergičením už prostě musím přestat. A tak jsem přestal! A teď mám... alergii na alergii! Poněvadž alergie nejsou nic dobrého," zavrtěl jsem odmítavě hlavou a snažil se najít kohokoliv z ostatních vlků, kdo by mi pověděl jeho zážitek s alergiemi. Ale vypadalo to, že jsem se nějak zapovídal a všichni už byli přede mnou. "Počkejte!" radostně jsem vypískl a běžel zase dál.

// Tmavé smrčiny

// *odkašlává si* Takže... jak pravděpodobné je, že zvládneme 9.úkol? :D :D

Veseľe som sa prochadzel, kedy ma napadlo, že vlastne neviem, kde som. Nienapadne som sa rozhlodol po okolej. Zasnožoný strom, strom a... krovie! Ono krovie nevyzeralo ako obyčajne krovie, vyzeralo ako... ako... "Jeleň!" prekvapene som na niaj zieral, zatial čo z onoho krovia se postupne staval doopravdický jeleň. "Veď to som ja, hej," prikyvol jeleň a vďaka tomu už som si bol naprosto absolutnej jisty, že je to doopravdický jeleň. "Ale čo tu děláš, jeleň! Veď ty- veď ty priece nie si žádnie krovie! Ako možeš byť krovie a zároven, zároven jeleň!" šokovane som na ňaj pozeral, ale on sa tvaril, akože je to absolutne bežné. "Ty- ty nie si len tak ledaaký jeleň! Ty si kúzelny! Určite umieš čarovať! A- a- estli umieš čarovať, pak... pak se vieš promeniť vo krovie! Lebo! Lebo si krovie, ktoré sa prečarovalo na jelena!" podezíravo som ho zkúmal a dufal, že vyzkúmám, či je viac krovie, lebo jeleň. "Priznávám sa!" vykrikol jeleň lebo vykriklo krovie. "Som obojej," špitol krovacký jeleň. "Takže si vlastne Kroveň! Lebo Jelovie? Jelovie znie pekne! Čo takhle riekat ti Jelovie?" nadšene som čekal na jeho odpoved. "Ja," zavrťol Jelovie mírne hlavou, "ja sa menuju Parúžek Větvočka!" Oooh, pomyslol som si. "Tiesa mna, Parúžku Větvočko! Ja som Newlin. Moja oblibena farba je modrá a oranžová a- a taky- taky dalšej farby! Všecky farby jsou pekne! Tvoje farba je taky pekna, je takova-" zarazil som sa, pretože som si uvedomil, akou zvláštni farbu to Parúžek Větvočka má. "JE TO FARBA URAZENOSTI! Som veľmi, veľmi urazony. Abys viadal, nechciem s tebou hovoriť. Vieš prečo?!" Vobec som netušil, ale nechcel som mu rict, že to neviem. Nakonec mne nenapadlo nič lepšieho, ako vymiešlet vše za pochodu: "Možna je to preto, že si... že si urazeny! Kedy bys nebol urazeny, pak by sis so mnu poviedal! Ale ty si so mnou nechcieš poviedat. A ja ani neviem, prečo si urazeny! Parúžek Větvočka je pekné méno! Ja bych so chceľ menovať Parúžek Větvočka! Alebo Newlúžek Větvočka! Alebo len Větvočka! Lebo Parúžek! Takže určite nie si urazeny z toho. Možná si... možná si urodzeny! A preto si tiež urazeny! Urazeny urodzenec. Ale veď keď si urodzeny, nemusieš byť urazeny! To priece vobec ale vobec nemusieš! Možeme- možeme-" Rychlo sam sa znovu rozhledol. Bylo tu dost snehu. "Vieš, čo sa robi, keď je sneh?" zieptal som sa ho s radosti. "ALE JA NIEMOŽEM ROBIŤ VECI KEĎ JE SNEH, JA SOM URAZENÝ!" zakričol na mna agresívne Parúžek Větvočka. "Keď je sneh, tak... taaaak..." pokúsol som sa zniet napínavo a napnút tak i Parúžka, lenže on bol stale len urazený. "Závodieš, kdo urobi hlubši dieru!" nadšene som začial kopať priamo pred sebou a dúfal, že se ke mně pridá i Parúžek Větvočka. "Ale prečo bych si špiniel kopýtka? Ja som urazený, žádny kopač snehu!" nechápavo sa na mne Parúžek Větvočka zlobil. "Čím vietší dieru vykopeš, tiam... tiam viece vypiješ prištie rok vody! Ono to nie je len tak, vypit tolik vody! Ale možeš se pak chlúbit, že si tolik vody vypil! Pitie zdravy je voda! Totiž, pitie vody je zdrave! A- a presne preto bys mal vykopat tu dieru hlubokú, abys sa mohol pristie rok chlúbit a pit vodu!" šťastne som prikyvoval a k tomu dal kopal. "Viedel si, ze voda je sneh? Možná, že je sneh voda! A prave preto kopu, pretože sneh je voda a čim viace vykopeš snehu, tiam viace vykopeš vody a- a-" "JÁ NEBUDEM KOPAŤ SNEH, LEBO VODU, LEBO ČO! JA SOM STALE URAZENY!" naštvanie prohlasol Parúžek Větvočka a strcial mne do diery, kterú som tak pracne vyhrabal.

// Pokračovanie nabudúce ˘^˘ jen tohle jsem si přeložila, aby se neřeklo. Ale... ono doopravdy neexistuje "příště"? ._. Oh ne. T-T

// Ale já se taky pokusila zúčastnit se svým vlkojablkem :c
Tak jako tak, kreslící akce určitě dopadne lépe c: Taky se pokusím zúčastnit A na list určitě dojde c:

// EDIT: Omlouvám se, přehlédla jsem tě. Takže odměna i tobě :)

Nesmím být smutný. Nesmím být smutný, opakoval jsem si v hlavě, zatímco Darkie říkala celý příběh o Neyteri. Takže proto jí už nikdo neublíží. A proto je v úkrytu. Já- Nesmím být smutný! Tiše jsem poslouchal každé její slovo.Je socha. A není. Mezi... námi, zoufale jsem zvedl hlavu teprve až tehdy, když promluvila Gangwolf. Čekal jsem, že řekne něco smutného, nad čím zase nebudu moct přemýšlet, abych taky nebyl smutný. Jenže ona řekla něco povzbudivého! Trochu nadšeně, ale ne moc, poněvadž to úplně nešlo, jsem se na ni uculil. "Gangwolf má pravdu!" radostně (ale jen malinko) jsem oznámil ostatním a začal přikyvovat. "Teď je Ney úplně všude! Předtím tu byla jen jedna Ney, a to bylo taky moc fajn, ale- ale teď tu máme Neyterivzduch! A Neyteristromy! A Neyterimlhu! Ahoj, Ney!" šťastně jsem se rozhlížel po našem hvozdu. "Tamhle je Ney! A tamhle je Ney! A tamhle taky!" nadšeně jsem jim ukazoval na náhodná místa po celém hvozdu. Jednou třeba k pařezu, který vypadal usměvavě. Podruhé zase pod polevu sněhu, kde se určitě skrývala hezky voňavá květina. Potřetí na oblohu, poněvadž jsem už věděl, že tam je Neyterivzduch. "Gangwolfe, ty jsi génius!" spokojeně jsem se usmál na svou spolusmečkovlčici a se stejným úsměvem se pak otočil i na ostatní. "Jistojistě to bude v pořádku! Ney je přece s námi! A je úplně všude! Sice s ní nepůjde hrát schovka, ale to neva! Ty si s ní Morfe budeš určitě moct povídat. A- A my taky! Jen jí teda nebudeme tak dobře rozumět. A Darkie, ty si s Ney taky budeš moct popovídat! Ney je tu všude! A usmívá se! Určitě se usmívá!" nadšeně (nyní už naprosto) jsem přikyvoval, aby ostatní věděli, že je to pravda.
Potom Morf navrhl, že bychom měli jít lovit. "Moc rád budu v týmu s Gangwolfem a s Aset! Určitě se nám povede něco super ulovit! A budeme z toho jeleni, jako ti jeleni!" Překvapením jsem se zarazil. "Myslíte, že když jeleni mohou být z něčeho jeleni, tak sobi, když mají nudli, mají vlastně sobl?" připadal jsem si z mého objevu naprosto uneseně, možná proto jsem ho taky zakřičel tak nahlas, že byl určitě slyšet i na vedlejších územích. Možná, že to uslyší i nějaký ze sobů, který zrovna dělá bobek! Chvíli jsem se hihňal, ale pak mi to přišlo jako vyrušování u důležitých věcí. "Pardon," nenápadně jsem se omluvil onomu bobkovitému sobovi. Poněvadž takové věci by se dělat neměly.
Morf se ještě zeptal, kam bychom chtěli jít. "Kamkoliv! Půjdeme někam, kde jsou jeleni a... nejsou tam příšery! Třeba medvědi. Nebo..." udělal jsem dramatickou pauzu. Nebo co? Třeba... třeba! "YETTI!" pokusil jsem se vykřiknout co nejhlasitěji a nejhrůzostrašněji. Doufal jsem, že se tou hrůzou zaklepe i nějaký rampouch, který byl přilepený na Neystrom, ale ono nic. I tak jsem se natěšeně zubil na své přátele.

// Tmavé smrčiny
// Psáno z mobilu v autobuse. Snad tomu nebude odpovídat i kvalita :c