Příspěvky uživatele

< návrat zpět

// Loterie 22

Téměř bílá vlčice jen koukala do prázdna a nějak se jí nechtělo nic říkat. "Víš, tohle je smečka. Tady- tady nemůžeš jen přijít a- a tak," s úsměvem jsem zavrtěl hlavou. "Pokud teda nejsi němá! Pokud jsi němá, tak- tak můžeš nějak... mávat tlapama! Vezmi do tlamy klacík, jestli bys- to je hloupé, omlouvám se," zahihňal jsem se a snažil se tak skrýt svou nervozitu. Proč nic neříká? Nechce se se mnou bavit? Proč by se se mnou nebavila? Snažím se, aby se se mnou bavila! Vždyť jsem neřekl nic špatného! Nebo jo? Ale já nechtěl, překvapeně jsem pozroval cizinkyni, která se stále nechtěla rozpovídat. "Nikdo ti neublíží, nemusíš se bát! My- my doopravdy nejsem zlí. Doopravdy ne!" vrtěl jsem hlavou za každým slovem, aby mi konečně začala věřit, že se jí nemůže nic stát. "My... my jsme všichni hodní, doopravdy! Není tu nikdo, kdo by ti mohl ublížit! My ostatním neubližujeme, to rozhodně ne. Takže se nemusíš bát, že by se ti tu něco stalo! Jen- jen- jen bys měla něco říct, poněvadž jsi na našem území a- a to se nedělá. Totiž. Ono se to dělá, třeba my na našem území být můžeme, poněvadž... poněvadž to území je naše, ale ty... ty bys asi neměla. Ale to nevadí! Když řekneš, proč jsi tu, tak-" Je to opravdu... zašilhal jsem do dáli na černobílou tečku. "Amny!" radostně jsem se zazubil na svou kamarádku, i když to asi na tu dálku nemohla ocenit. Ale jinak by to ocenila. Amny oceňuje moc dobře! "To je Amny," vysvětlil jsem cizinkyni a doufal, že Amny přijde k nám a pomůže mi neděsit cizí vlčici.

// Uh, myslím, že jsi zapomněla post v Sarumenu :)

// Loterie 21

Tiše jsem běžel k příchozímu, pro případ, že by to byl vlk, který by chtěl naší smečce ublížit. Třeba to je medvěd! vyděšeně jsem vypoulil oči a ještě o něco zrychlil, abych naši smečku – případně – ochránil co nejdřív. Mlha, která v našem hvozdě byla svým způsobem taky členkou smečky – hlavně tehdy, když to byla Lady Mlhahule –, mne obklopila a skryla tak moc, že jsem vypadal jako velmi rychle letící obláček s nohama a ocasem.
Třeba se medvědi bojí mraků, pokusil jsem se sám sebe uklidnit a vystoupil z mlhy k cizinci. K cizinkyni! opravil jsem se, když jsem odmráčkoval u z většiny bílé vlčice. "Zdravím, vítej v Sarumenské smečce! Teda, v Sarumenském hvozdě. A v něm bydlí Sarumenská smečka," zazubil jsem se na vlčici, i když nevypadala nijak vyděšeně. Pročpak k nám asi přišla? Ztratila se! Já se tehdy s Amny taky ztratil. A nebo tu má příbuzné? Třeba je to další sestra Set! "Jmenuji se Newlin, ale občas mi říkají 'Lin' nebo 'New', i když ne tak moc často, jako kdysi," oznámil jsem jí jednu ze zásadních informací. "A tohle je Sarumenský hvozd. On je rozdíl mezi hvozdem a lesem, ale nevím jaký," porozhlédl jsem se po stromiskách všude kolem. Možná je to hvozd, poněvadž je to hrouda stromů? Nejsou od sebe tak dalesko. To bude ono! "Tak jako tak, co tě k nám přivádí? Procházíš přes naše území? Ono by se to moc nemělo. Nebo jdeš na návštěvu? Jestli jdeš na návštěvu, tak stačí říct, a já najdu toho, koho jsi přišla navštívit! Potom ho navštívíš a... přišla jsi na návštěvu?" zkoumavě jsem naklonil hlavu do strany. "A nebo by ses chtěla přidat do smečky?" usmál jsem se na ni a konečně se před ni posadil. Třeba je to návštěva a zároveň zůstane! Nebo je to návštěva, která prochází, a bude- ne.

// Teď už můžeš psát, Nolayo c: Omlouvám se, jestli tě to nějak zmátlo T-T

// Loterie 20

Radostně jsem koukal na své kamarády a byl rád, že jsem rád, že je vidím. Ale Nosiel asi moc rád není. Ale proč? zavrtěl jsem mírně hlavou. Jistojistě je rád! Jsme kamarádi. Skoro nejlepší! Usmíval jsem se na Gangwolfii, která tak náhle propukla v smích. "Ale ty jsi Milá, Gangwolfi," zavrtěl jsem pomalu hlavou, aby věděla, že ona je milá, a ne Derian. "Víš, poněvadž Nosiel je Milý a ty jsi Milá! A společně jste Milí! A mně jste taky moc milí, mimochodem! A taky-" zamlkl jsem se a začal se hihňat, stejně jako má geniální kamarádka. "To by Derian koukala! Určitě by to nečekala! Ale já bych jí to přece neudělal, já jí mám moc rád! Jednou jsem přivítal Amny, to je moje kamarádka, vlastně moje úplně nejlepší! A ublížil jsem Derian. Takže já bych jí to nikdy znovu neudělal, doopravdy ne," už jí to nikdy neudělám. Nikdy. Provinile jsem se podíval do země. "Ale!" vykřikl jsem náhle, "ale já jsem vymyslel, že Derian bude Nejmilejší, takže bude vědět, že Milý je méně než Nejmilejší! Jestli to teda nevadí, Nosieli." Spokojeně jsem se na něj zazubil a doufal, že mu to opravdu vadit nebude. Kdyby mu to vadilo, tak by musela být Derian taky jen Milá. A potom by se pletly s Gangwolfií! A potom, kdyby byla Derian Milá, tak bych já byl Milý, abychom se taky hodili. A to by taky nešlo! Potom bych já byl Nosiel a Gangwolfie by byla Derian a Nosiel by byl- "I tak je to moc dobrá práce! Já- já si nevezmu, děkuji," pochválil jsem Nosiela a zároveň odmítl jeho nabídku. "A jste doopravdy bety! Učiněné bety! Morf ve vás určitě moc věří. Já ve vás taky věřím! Ono by bylo špatně, kdybych ve vás nevěřil, když jste skuteční. A já ve vás věřím moc! A Morf ještě více! Takže jste betosionálové! Jakože bety a profesionálové!" radostně jsem se na ně usmíval, i když už dávno řešili cizince. Cizince? pokusil jsem se zakrýt své překvapení a rázně přikývnul. Nějaký cizinec tu jde doopravdy cítit! Ale Gangwolfii a Nosielovi se moc nechce. Oni mají určitě nějaké tajemství, které si chtěli říct. A já jsem se jim do toho nějak přidal. Znovu jsem se cítil provinile, ale tentokrát jsem věděl, jak to napravit. "Omlouvám se," špitl jsem. "Ale já to spravím! Vy tady zůstaňte a povídejte si, a já! Já to za vás zařídím. Jste bety, měli byste odpočívat! Tohle za vás vyřídím já. Vy si tu můžete povídat o jaře a vůbec. Povídejte si o všem!" vesele a akčně (poněvadž jsem se chystal do akce) jsem se protáhl a naposledy se podíval na své spolusmečkovníky. "A Gangwolfi, nezapomeň na jaro!" povzbudivě jsem na ni přikývl (což byla celkem změna po všem tom vrtění hlavou) a vydal se směrem k cizinci.

// Tak si teda mějte čas pro sebe, hrdličky. Pff ˘^˘

// Loterie 19

Gangwolfie mi profesionálně dokázala, že už je v pořádku. "Tak to jsem moc rád! Ale kdyby ti něco bylo, tak to doopravdy všichni zvládneme, mohli bychom třeba-" překvapeně jsem se zasekl, když jsem uslyšel zavytí. Gangwolfiin milý! Milý. Budu Derian taky říkat milá! Nejmilejší, spokojeně jsem se uculil směrem, kudy se vydala za Maple s Darkií. Nejmilejší! Určitě si udělá kamarádky! S Maple a s Darkií si budou hodně povídat a budou se mít rády. A potom už si Derian nebude připadat, že sem nepatří! A bude se tu mít ještě lépe. A taky nebudu jediný, koho má! Bude mít i kamarádky, kterým se bude moct svěřovat a povídat si s nimi a vydávat se na poutě! Ona si určitě dělá kamarádky! hrdě jsem se narovnal a vytasil hrudník. Moje Nejmilejší si dělá kamarádky! spokojeně jsem se obrátil zpět k Morfovi s Gangwolfií, jenže jsem se vlastně obrátil jen na Morfa, poněvadž Gangwolfie už odběhla za jejím milým. "Morfe! Morfe, budeme všichni říkat Nosielovi 'Milý'? Mohli bychom mít všichni nějaké přezdívky! Krycí jména! Tím bychom zmátli toho hada! Nebo jiné vetřelce! To by nečekal, kdybychom Nosielovi říkali 'Milý'! Tobě bychom mohli říkat třeba... třeba..." prohlížel jsem si ho a hledal, jak bychom mu mohli říkat. "Třeba 'Veličenstvo'! Poněvadž máš pěknou korunku. Ale tu máš jen v zimě. Takže bys mohl být... mohl bys být Veličenstvo v zimě a- a třeba Maličenstvo na jaře! A Darkie by mohla být Pidičenstvo, poněvadž je dcerou tebe, jakože Veličenstva! Ale Darkie už není vůbec pidi. Ale... ale..." nadšeně jsem se na Morfa zazubil. "Nějak to ještě vymyslíme! Já půjdu taky za Milým! A za Milou. To bude Gangwolfie, aby se to hodilo k Nosielovi. Takže oba jsou takoví Milí. A- a- uvidíme se u Milých!" šťastně jsem vyskočil a rozeběhl se směrem k Milým.
"Ahoj, Milý! Dlouho jsem tě neviděl. A teď tě vidím! A moc rád!" radostně jsem se na Nosiela culil a ani mne nenapadlo, že bych mohl narušit intimní chvilku. "Je!" udiveně jsem se přiklonil k srnce, kterou Nosiel ulovil. "Vždyť je tak velká! To ty sám? Nosieli, ty jsi lovec lovečnatý!" obdivně jsem přikývl na obdivuhodného Milého. "Páni," dodal jsem a nedokázal přestat obdivovat svého kamaráda.

// Morfeee? c: Mám čekat, nebo se vydat po svých? :D

Zdálo se mi, že padáme celou věčnost. Zestárnu? Za tu dobu bych to mohl stihnout! Zralé zelí ze mě bude! Zelí přestárlé! zmateně jsem pohlédl na žluťáka a jeho hnědou tlamu, která se vůbec nehýbala. "Žluťásku, mohl bych se na něco zeptat? Zajímalo- Zajímalo by mě, jestli staré zelí není..." zavrtěl jsem odmítavě hlavou. Zvládal jsem toho hodně, totiž, alespoň něco, ale rozhodně ne dopovídat tuhle otázku. "Zdechlina?" zahřměl hlas nade mnou a já se vyděsil, že ta zdechlina je někde poblíž. Znatelně se mi zvýšil tep a já netušil, jak bych, jakožto bezbranné zelí, mohl utéci. Z takového sevření! Žluťásek mě nemůže pustit a navíc... za chvilku už určitě dopadneme a- a- Zapadli jsme do zahrady tak hluboko, že jsme nic neviděli.
"Zdechlina!" zopakoval ještě jednou Žluťák, zatímco mne pouštěl z jeho obejmutí, "zdechlina! Zdechlina je určitě to, co jsi chtěl říct. Že jo!" "Zdechlina? Zdechlina ne. Zeptal jsem se, jestli- zda-li není staré zelí... zdravotně závadné," zděšeně jsem kouknul směrem, kde jsem si myslel, že byl Žluťák. Zcela jistý jsem si ale nebyl, vzhledem k tomu, že byla tma. "Zdravotně závadné," zamručel si žluťák. Znělo to, jako kdyby pečlivě zkoumal každé slovo. Zkoumal každé z těch dvou slov a zkoumal je velmi pečlivě, tak pečlivě, že jsem si uvědomil, že mi neodpoví. Zrovna jsem se chystal mu říct úplně jinou a náhodnou otázku, když vtom- když vtom se Žluťák rozsvítil. "Zlomil jsem si nohu! Zase!" zavrčel můj přítel a nejspíš to chtěl dát za vinu mně. "Za to já ale nemůžu! Žádné takové! Zelí přece nemůže nést odpovědnost za tvé- za tvou- za tvou zlomeninu! Zlomenina a zelí nemají nic společného! Zatím jsem nikoho, kdo by dokázal spojitost mezi zlomeninou a zelím, nepotkal! Zatím nikdy!" zavrtěl jsem překvapeně hlavou a snažil se přijít na to, proč Žluťák svítí. Zavřel jsem oči, poněvadž mne oslepoval, a otevřel tlamu, abych se ho mohl zeptat. "Žádné svícení! Zářím! Zářivě žlutá! Znáš květomluvu? Zářivě žlutá je pro žárlivost. Žárlím! Žárlím na tvé nezlomené nohy! Zapůjčil bys mi jednu? Za malinkatý poplatek! Za malinkatý, pff! Zaplatím ti, co jen budeš chtít! Zdá se mi to jako dobrý obchod, co ty na to?" Znám květomluvu? znejistil jsem po jeho návrhu. Že by květiny doopravdy mluvily? Že by- Žluťák je květina! zatvářil jsem se, jakože bych o tom obchodu uvažoval, i když jsem zelí a žádné nohy nemám, a nenápadně se k němu přiblížil. Zavětřil jsem. "Zanech toho tvého očichávání a radši mi dej nohu! Zbabělče! Znáš pravidlo pěti vteřin? Za pět vteřin je ta noha nevyměnitelná! Za pět vteřin je kaput! Zdechlina!" zamračil se na mne a já pochopil, že to není ani tak obchod jako zrada. Znovu jsem si k němu přičichl, aby se neřeklo, že jsem jeho květinovitost dostatečně nepřezkoumal. Zatuchlina, znechuceně jsem od něj odtáhl čumák a předstíral, že žádné nohy na výměnu nemám.

// Vyhrála jsem nad svým strachem z dalšího polského incidentu a znovu se pokusím zmateno-křovákovat T-T (Předem se omlouvám T-T)

"Nieeee!" kričal som na Parúžka Větvočku, keď ma strčil do té diery, čo som ju tak pracne vykopal. Keby som nepadal, možno by som aj ocenil, ako hezky hluboka bola, ale takhle to musel udelat moj urazený nepriatel. "Hlúbka je to pekná, to je fakt, to ako jo," prikyvoval už méne naštvane Parúžek Větvočka, a teprve teraz som si uvedomil, že vlastne padá se mnou. "Čo tu robíš? Já myslel, že si urazený a že si sa me chcel zbavit, pretože si chcel- totiž nechcel hrabat dieru a bol si naštvaný a- a-" chcel som sa ho opítať na vela vecí, lenže on ma strčal jeden jeho parožek do tlamy. "Šššš," utišal ma a podivne pritom mrknol. "Nenie to diera, ale tunel! Tunel do..." na moment sa odmlčal, "lepšie budúcnosti." Veď tamta budúcnost byla take dobrá, nie? Prečo padáme do iné budúcnosti? Keď spadneme do iné budúcnosti, tak... čo sa stane? Nebudú tam iní Parúžkové Větvočkové a Newlinové? Lebo... lebo oni taky zrovna spadnoli do tunelu a potkáme se niekde uprostred? Lebo- "Pravdou je," prerušil ma znovu a hlediel kamsi pod nás, takže som sa tam taktiež pozieral, "že moj čas v tej minulé budúcnosti už nadiešel. Já- veď já." Veď tam dole je len tma, prekvapene som sa na svého společníka pozeral a hodlal mu to aj oznámit. "Veď tam dole je len-" "SOM JELEŇ Z VIANOČNEHO STROMKU!" rozplakal sa náhlo Parúžek Větvočka a nevyzeral ani trochu urazene. "A V MINULÉ BUDÚCNOSTI- V MINULÉ BUDÚCNOSTI UŽ VIANOCE NIESU A-" priestal sledovat dierotunel a pozeral sa mi do oči. "Já som jeleň z vianočneho stromku," zopakoval ještě raz, zatímco sme dopadli čumáky na zemi v iné budúcnosti.

// Je to méně polsky? :c

// Loterie 18

"Takže to všechno budou jarňáčata!" radostně jsem se zazubil na Gangwolfii, která mi sdělila tolik zajímavých zpráv. A všechna uvidí kopretiny! To bude moc pěkné. Možná, že to bude jejich první květina! Nebo druhá. Ale stromy nejsou květiny, takže vlastně- nadšeně jsem se na Gangwolfii koukal, jako kdybych tomu stále nemohl uvěřit. Vlčata! A na jaře! Ona vypadala stejně nadšeně, jako já, jenže pak se něco stalo. "Jsi v pořádku?" překvapeně jsem na ni vypoulil oči, když nejprve ztuhla a po několika chvílích se začala protahovat. "Není ti nic? Gangwolfi, nestalo se ti něco? Nestalo, že ne! Ono, kdyby se ti něco stalo, tak ti určitě nějak pomůžeme! Mohli bychom- mohli bychom-" podíval jsem se tázavě na Morfa. "Co bychom mohli dělat?" zeptal jsem se ho. "Mohli bychom ti vykouzlit pomoc! Teda. Kdybys nebyla v pořádku, tak ti něco vykouzlíme. Já jsem nedávno byl s Allairé na pouti a- totiž, vlastně jsem na ní byl sám, ale Allairé mě na ní nějak dohnala, a potom jsme měli zápas v magiích a- věděli jste, že Allairé umí svítit? Teda, ona hoří. Já ji uhasil, ale to ji rozzlobilo. Ale taky umí svítit! Jenže to už nesvítí ona, ale nějaká koule poblíž. Jako kdyby vedle ní chodilo slunce!" zavrtěl jsem udiveně hlavou a ještě pár okamžiků vzpomínal na to, jak zvláštní to bylo. "Ale- co jsem chtěl říct je, že..." zasekl jsem se, ale ne tak podezřelým způsobem, jako to udělala Gangwolfie. Co jsem chtěl říct? Já jsem něco říkal! Chtěl jsem... "Chtěl jsem říct, že ti rozhodně nějak všichni pomůžeme, poněvadž... poněvadž umíme kouzlit! Ale-" přimhouřil jsem znovu oči. To jsem určitě nechtěl říct! Jistojistě ne! "Už jsem vám říkal o tom, jak jsme našli Rampoucha Poucháčka a museli ho uzdravovat?" šťastně jsem se uculil na Morfa s Ganií a čekal, jestli je to bude zajímat. "Potkali jste taky nějaké rampouchy? Ten náš se hrozně roztékal! A taky vločku jsem letos potkal. Byla speciální! A- a vy? Potkali jste taky někoho? Vločku! Nebo rampouch?" zvědavě jsem se na ně koukal a doufal, že taky někoho fascinujícího potkali. A ještě více jsem doufal v to, že mi to všechno povypráví.

// Loterie 17

"S vlastními vlčátky?" zopakoval jsem po Gangwolfii. "Vy budete mít taky vlčátka? Páni! To tu bude pěkně povlčátkováno! Ta vaše budou taková- budeš je mít s Nosielem, viď? Ona budou určitě taková černošedobílovitá! Budou moc roztomilá! A třeba budou mít i tu ťupku, co má Nosiel u čumáku! To by bylo pěknomilé! Jakože roztomilé a pěkné. A budou hodná! A budou se kamarádit s těma našema! A my se zase budeme kamarádit s váma a- a-" nadšením jsem se téměř zajíkal. Budeme vlčovitá smečka! Vlčátkovitá! A potom, až všichni zestráneme, tak oni budou mít další vlčátka a zase budeme vlčátkovitá smečka! "To všechno určitě zvládneme! Já budu pomáhat! Teda. Já taky budu tatínkovat, ale. Ale budu moc pomáhat! Doopravdy, fakt!" několikrát jsem rychle přikývl, abych Morfa i Gangwolfii přesvědčil o své užitečnosti. "Ale oni všichni budou pomáhat! I ta Litai, která létala nad tím hadem. Všichni! Teda, pokud mají rádi vlčata. Já mám rád vlčata!" radostně jsem vykřikl a šťastně se na své spolusmečkovníky usmál. "Ale! Ale vlky mám taky rád. Jakože dospělá vlčata. Jakože věkově, oni nemusí být dospělí. Ale! Ale mám je rád. Všechny!" spokojeně jsem se zazubil. "A kdy budete chtít mít vlčátka?" zvědavě jsem se podíval na svou kamarádku. "Teda, kdy je budete mít? My bychom chtěli na jaře! Asi. Já bych radši počkal na čápa, ale Derian říkala, že asi jen tak nepřiletí. Teda, ona to neřekla, ale já si myslím, že si to myslí. Já si to taky myslím. A vy byste chtěli na jaře? Budeme mít všichni vlčátka na jaře! Aby stihla vidět tu louku kopretin, co máme u hvozdu! To by bylo špatné, kdyby se narodila a nestihla by kopretiny. Já mám kopretiny moc rád. A tu louku taky! A jaro mám taky rok. Totiž rád. Budete je mít na jaře?" znovu jsem po svém dlouhém proslovu (a možná párkrát během něj) položil zásadní otázku a s úsměvem si zkoumavě prohlížel Gangwolfii.

// Loterie 16

Nadšeně jsem koukal z Gangwolfie na Morfa a z Morfa na Derian. "My budeme mít vlčata!" překvapeně jsem všem oznámil, zatímco mne Derian povalila na zem. "Budou to malí Newrioři a Derlinové! A budou hodní, doopravdy! A možná hloupí. Ale spíš ne!" radostně jsem přikyvoval za každým svým slovem, aby si ostatní byli jistí, že je to pravda, ale dělalo se to dost špatně. Ono se na zemi celkově dělá spousta věcí špatně. "Budou to moc hodná vlčata! Moc děkujeme, Morfe! A tobě taky, Gangwolfi! Doopravdy moc! Budou tak hodná, že z toho všichni budeme jeleni, a-" zasekl jsem se. "My je doopravdy můžeme mít? Doopravdy doopravdy?" znovu jsem se cítil překvapeně. Můžeme! Můžeme mít vlčata! A budeme mít vlčata. Ale čáp nám jen nepřinese, takže... zavrtěl jsem mírně hlavou a pokračoval ve svém nadšení. "Vlčata!" šťastně jsem vyskočil na všechny čtyři a nenápadně začal kolem ostatních skákat. "Vlčata! Budou asi-" během jednoho skoku jsem se přitiskl zpět k zemi, jako když mne povalila Derian, "takhle malinká!" S obrovským úsměvem jsem pozoroval tu vzdálenost od země, jako kdyby tam už nějaká vlčata byla. "A taky se se všema budou bavit! To kvůli té konumitě, jak jsi říkal, Morfe," uculil jsem se na svého alfáka a kamaráda v jednom, "budou tak konumitní, že je budeme mít všichni rádi!" Konečně jsem přestal skákat a posadil se naproti Gangwolfii a Morfovi. "Budeme mít vlčata... hodná malá vlčata! Budeme... vlčata..." zasněně jsem koukal kamsi do stromiska a představoval si, jak tady budou všichni ti Derian a Newlinové junioři pobíhat. A když se někdo z nich zakouká do stromiska, tak mu řeknu, aby to nepřehnal, poněvadž jsem vychovávatel a takhle výchova funguje! A taky se o ně budeme starat. A budeme s nima chodit na výpravy a poutě! A taky...
Ze snění mne vytrhla až Derian, která se rozhodla jít seznámit. "Dobře! Seznamování je skvěluper! Seznamování- S kým?" hodlal jsem jí podpořit prohlášením, co všechno je na seznamování skvěluper, ale můj proslov nějak narušilo uvědomění si, že nevím, s kým by se mohla seznámit. Zmateně jsem se rozhlédl. Stromisko. Tamhle je taky stromisko! Ty už Derian musí znát. Tak s kým by se mohla, přimhouřil jsem zamyšleně oči a pracně se rozhlížel po okolí. "Darkie a Maple!" vykřikl jsem nakonec, i když ne zrovna ve správnou dobu, poněvadž právě tehdy moje půlka řekla, že budeme mít potomky. "Totiž, ne Darkie a Maple! Ty už jsou narozené a-" chtěl jsem jí to všechno ještě vysvětlit, ale ona už byla dávno u nich. "Mám Darkii a Maple rád. Moc rád! Jsem rád, že je máme ve smečce. Vlastně si neumím představit, že bychom je tu neměli! Maple znám jen malinko. Chtěla mi pomoct s hledáním vločky, ale je opravdu moc hodná! A taky umí dělat ohnivé klacíky. Koho by napadlo udělat ohnivé klacíky! Ale to není hlavní důvod, proč ji mám rád. Prostě je skvěluper, ne, že jen dělá klacíky! A Darkie! Darkii mám taky moc rád! Ona- Já si nikdy neuvědomil, že Darkie už je velká, až teprve nedávno. Vyprávěl jsem jí o veverce! A najednou- najednou bojuje s obřím hadem, který má dvě hlavy!" šokovaně jsem koukal na Gangwolfii a Morfovi, jako kdybych tomu pořád ještě nemohl uvěřit.

// Loterie 15

"To by určitě bolely! Oni jsou jeleni docela nebezpeční! Natož, když je máš v břiše! To- to- my vlastně jeleny jíme. Ale nejíme je celé! Některé části jelenů jsou nebezpečnější než jiné!" zmateně jsem přikyvoval a doufal jsem, že nevypadám ani tak nervózně jako spíš někdo, kdo se vyzná v riskantnosti jelenů. A jeleni jsou riskantní, přikývl jsem ještě jednou a rázněji, aby to bylo jasné úplně všem.
Úplně všem, poněvadž přišel i Morf s Gangwolfií. "Morfe, Gangwolfi, rád vás vidím! Moc rád! Naposledy jsem- cože?" nadšeně jsem koukal od našeho alfáka k mé geniální kamarádce a zase zpátky. "Beta! To je hodně vysoko! Já takhle vysoko nejsem. Ale jinak jsme přibližně stejně vysocí! Teda, možná jsem o tři chlupy vyšší. Ale jinak jsi vyšší ty, Gangwolfi! Moc dobrá práce! A Nokt taky, tomu to pak musím připomenout. Teda, on to asi ví, ale musím mu popřát! To jste vlastně s Noktem takoví polomorfové!" spokojeně jsem se culil a občas se trošku zahihňal představě toho, jak Gangwolfie má tři nohy z Morfa a Nokt zase uši a ocas. Polomorfové, zahihňal jsem se ještě jednou, tentokrát ale o něco tiššeji, poněvadž jsme měli řešit intimní věci.
Naštěstí Derian všechno vyřídila, takže jsem nemusel nic přidávat. "To bychom si moc přáli! Prosííím, prosíím, Morfee," žadonivě jsem na něj koukal a pokoušel se u toho dělat vlčecí oči. "A určitě by to nebyli jeleni! Jeleni jsou v břiše nebezpeční a... pak by je nám mohl někdo sníst! Rozhodně nechceme, aby nám někdo jedl vlčata. Totiž jelenčata. Ale vlčata by nám taky nikdo jíst neměl," zavrtěl jsem hlavou, i když jsem si byl téměř jistý, že by nám nikdo vlčata nikdy nesnědl. Možná Nerssie, ale tu jsem dlouho neviděl. Ale ta by to taky jistojistě neudělala! "Už jsem se ptal Ney a... Prosím prosím! Pěkně prosím!" zopakoval jsem ještě jednou.

// Loterie 14
// Skalisko

"Vlastně nevím, kde Morf je! Naposledy jsem ho viděl u toho rozteklého hada, a to bylo celkem nedávno. Jenže Morf, ten se umí rychle pohybovat, takže odtamtud mohl už dávno zmizet. Třeba by byl s Darkií! Ale možná, že ne. Víš, oni se všichni nějak rozutekli a-" zatímco jsem Der vysvětloval, jak jsem Morfa viděl a nevěděl, kde je, Der už ho stihla najít. A je tam i Gangwolfi! šťastně jsem se na ně uculil, aby věděli, že je moc rád vidím. "Řekni mu to všechno! Teda! Všechno vlastně ne, o tom se nemluví. Ale jinak mu řekni všechno!" nadšeně jsem podpořil svou půlku a byl moc rád, že to nemusím říkat já, poněvadž by se taky mohlo stát, že bych mu řekl přesně opak toho, co bych říct měl. Páni! Morf by se asi divil, kdybychom mu řekli, že si nepřejeme vlčata, tichounce jsem se hihňal a zároveň dál koukal s obdivem na Der.
Ta se totiž připlížila k Morfovi s Gangwolfi, jako kdyby byla na lovu. Chce je překvapit! Ona je překvapí i ta novinka, ale takhle je překvapit! To je dvojité překvapení! A potom budou jeleni a my budeme mít jelenčata. Zadrhl jsem se. Ale my bychom přece jelenčata nechtěli! vypoulil jsem oči na svou partnerku, která se každou chvílí určitě chystala k přepadení, překvapení a jelenonadělání Morfa a Gangwolfi. To ne! Nesmíme je vylekat, naše vlčata nesmí být jeleni! zmateně jsem se rozhlížel a hledal nějaký způsob, jak bych tu situaci, která se jistě stane, mohl zastavit. Jenže Derian Morfovi jen tichounce něco oznámila a zase se vrátila ke mně.
Derian je chytrá! Moc chytrá! Ona ví, že bychom jeleny asi nezvládli. Brzy by nás přerostli! A ještě by nám je někdo snědl. To by bylo strašné, panicky jsem pozoroval svou půlku, která to zvládala v klidu. "Počkáme!" radostně jsem přikývl na její návrh. "A jsem moc nervózní," zavrtěl jsem hlavou, aby bylo jasné, že má nervozita je k nevíře. "Derian, představ si, že bychom místo vlčat měli jeleny! Stalo se to někdy? Že by se narodila jelenčata? Já bych to asi nezvládl. On by nám je někdo snědl a spal by na jejich kůžích a- a- to by bylo hrozné! Strašné! Strašlivě hrozně příšerné! Viď, že nebudeme mít jelenčata?" starostlivě jsem na ni koukal a doufal, že řekne něco, co mi potvrdí, že jelenčata mít nebudeme. A když už, tak že nám je nikdo nesní.

// Loterie 13
// Ale já to ehm nechápu! T-T T-T T-T

Derian mne nenechala dlouho žadonit a rozhodla, že půjdeme za Morfem. "Tak půjdeme za Morfem!" radostně jsem po ní zopakoval a vydal se za ní. Hlavně nesmím Morfovi říct, co vlastně budeme dělat. Ale proč prostě nemůžeme mít čápa? Počkáme na čápa! Zeptáme se Lady Mlhahule, jestli nezná nějakého čápa, a ten by nám pak mohl přinést vlčata! Jestli teda Lady Mlhahule nějakého čápa zná. Třeba žádného nezná. Potom bychom se mohli zeptat Života. Život, ten by to mohl vědět! A nebo Smrti. Ale Smrt... otřásl jsem se při vzpomínce na ni. Jen Morfa poprosíme, žádné detaily, spokojeně jsem slavnostní chůzí vykročil za Derian a naposledy se ohlédl do našeho útulného úkrytu. Uculil jsem se nad představou toho, jak tu zanedlouho budou pobíhat malé chlupaté kuličky. A pak... Ney. Ještě jsem k ní rychle odběhl, poněvadž mi nepřipadalo fér, abychom se na vlčata ptala jen Morfa, když druhá Alfa tu svým způsobem byla taky. "Ney, můžeme mít s Der vlčátka? Prosím! Budou moc hodná, rozhodně tu nebudou dělat žádné neplechy!" zavrtěl jsem hlavou, aby věděla, že doopravdy žádné neplechy dělat nebudou. Chvilku jsem pozoroval její úsměv, který snad říkal všechno. "Děkuji, Ney!" nadšeně jsem se zazubil a utíkal za Derian.

// Sarumen

// Loterie 12

Spokojeně jsem se tulil ke své půlce a poslouchal, co říká. Ona totiž celkově byla zkušenější, třeba už proto, že věděla o čápech a... o té druhé možnosti, které jsem moc nerozuměl a trochu se za ni styděl. Ale zvládnu to! ujistil jsem znovu sám sebe. Zvládnu to, poněvadž Derian ve mě věří! A taky- taky sem nelétají čápi, takže to musím udělat já! rázně jsem přikývl a šťastně se culil na Derian, která zrovna domluvila o tom, že bychom to měli říct Morfovi. "Tak to půjdeme říct Morfovi!" radostně jsem vyskočil na všechny čtyři. "On nám to určitě schválí, on má malá vlčata moc rád! Vlastně má všechny rád, ale myslím, že vlčata obzvlášť! Kdybys jen viděla, jak hodný je na Darkii! A- a jak se ho zeptáme? To se může říkat nahlas, to o... čápech a tak? Budeme mu to muset říkat celé? Já mu to nechci říkat celé! Nechci mu říkat, co... budeme dělat. To se určitě neříká! Jistojistě se to neříká! Radši... radši mu řekneme, že chceme vlčata! Že bychom si je přáli a..." přikývl jsem. Prostě mu to nějak řekneme a je to! Užuž jsem chtěl vyrazit z úkrytu za Morfem a rovnou se ho zeptat místo pozdravu, ale Der prohlásila, že to zvládneme. "Jsem si jistý, že to zvládneme," radostně jsem se na ni usmál a přiložil svou hlavu na tu její. "Budeš ta nejlepší mamka, Derian! A ta vlčata budou hezká po tobě a- a- a nebudou to slaboši, přesně tak! Budou to svalovci namakanci nejlepší!" jemně jsem jí olízl a znovu se narovnal. "Půjdeme za tím Morfem? Půjdeme za tím Morfem? Prosím!" vesele jsem při té otázce poskakoval a zvědavě pokukoval na svou krásnou partnerku.