Příspěvky uživatele

< návrat zpět

// Heya ^^ Therion s Amny se hlásí taky c:

„Myslíš?“ zvědavě jsem naklonil hlavu a koukal se směrem, kudy Litai odešel, jako kdybych z něj tu zlost mohl vykoukat. „Podle mě bude hodný, jen tomu nerozumí! On asi nemá rád loučení. A taky neumí říkat věci! Ale to je v pořádku! Myslím, že když-“ zadrhl jsem se, když mne znovu obklopila krása mé partnerky. Něžně jsem ji ještě jednou oblízl a nadšeně pozoroval, jak se Derian líbí můj přívěsek. „Kdysi jsem ho našel s vlkem! A ten byl můj syn! Já byl jeho otec, ale nakonec ne. Ale možná jsme příbuzní! Bylo to strašně záhadné setkání! Ale jeho oblíbená barva byla zlatá. A tohle zlaté není! Takže jsme kopali a- teda, kopali jsme už předtím! Ale tohle zlaté nebylo, tak jsem si to nechal!“ chtěl jsem jí to povyprávět všechno, ale už to moc nedávalo smysl, takže jsem jen hrdě vytasil hruď a doufal, že se ten přívěsek extrémně třpytí, abych se Derian líbil. Líbí se jí! Jistojistě se jí moc líbí! A když se jí líbí, tak- „Mám nápad!“ vypískl jsem a zoufale se začal snažit sundat ze sebe náhrdelník. Natočil jsem hlavu trochu do strany a po pár momentech sebou začal trhat, abych tlamou dosáhl na to, co mám na krku. Jenže vždycky, když jsem se k přívěsku přiblížil, rozhodl se, že mi o kousek uteče. „I ty jeden!“ vyhrkl jsem škádlivě a začal po svém stříbrném nepolapitelném společníkovi chňapat ještě víc.
Mezitím se Derian ještě rozmluvila o Litaiovi. Říkala, co jí říkala maminka, a já jen přikyvoval, i když mně maminka nic takového neříkala. Vlastně toho nikdy neříkala nic takového. Říkala samé... na okamžik jsem se přestal válet a přerušil snahu ulovit svůj přívěsek, vážné věci. Ale nebyla špatná! Jen byla... vážná. A já- Zahihňal jsem se, když jsem ucítil její jazyk na svém uchu. „Děkuji! Víš co? Já budu ten nejlepší vlk! Nejlepšejší! Budu tak nejlepší, že dobrý bude vypadat špatně! I když vlastně ne, poněvadž dobrý je pořád dobrý. Ale budu doopravdy moc dobrý! Nejlepší! Hned po tobě!“ pokračoval jsem v chichotání a oplatil jí olíznutí ucha, „Ale stejně!“ Udělal jsem dramatickou pauzu, abych získal její pozornost, i když jsem věděl, že mám všechnu její pozornost, poněvadž takovou porci pozornosti mi prostě má půlka dopřávala. „Stejně! Já bych to s tím Litaiem zkusil! On určitě nebude zlý! Jistojistě ne! A já se nenakazím. Fakt! Slibuji! Budu opatrný! A kdyby nějak kašlal, tak od něj udělám krok pryč! Nebo úskok! Uskočím od nemoci! A budu zdravý! A on taky! On je totiž asi taky zdravý! Nebo! Nebo jestli ne, tak... tak! Tak já ho vyléčím! Vyléčíme ho, Derian! On nebude zlý! Budeme na něj hodní a- a on se nakazí od nás! To by tvá maminka koukala!“ natěšeně jsem na ni koukal a občas přikývl, aby byla má radost a odhodlanost Litaie vyléčit naprosto jasná. „Ale uděláme to, až se vrátí! Asi bychom ho neměli rušit, když se zrovna válí,“ přikývl jsem znalecky a znovu se na chvilku podíval Litaiem-nepřítomným-směrem. A když jsme u toho válení! zaradoval jsem se v duchu a znovu sebou mrsknul na zem, poněvadž nastal čas, abych se znovu věnoval souboji mezi mnou a mým přívěskem. Natáhl jsem krk tak moc, až to bolelo, a konečně ucítil něco celkem chladného v mé tlamě. „Pwopwowídáme swi s wewkou, pwosím?“ nevinně jsem se na ni uculil a dál se soustředil na to, abych nepropustil svého nového zajatce. „Jw mwm wewky mw r-“ snažil jsem se Derian vysvětlit, jak moc veverky mám, ale můj stříbrný zajatec mezitím stihl uniknout. Omluvně jsem sjel pohledem k náhrdelníku, ze kterého nyní tekly mé sliny. „Pomohla bys mi ho sundat, prosím? A tobě nandat! Já- já se snažil, ale je to nějaké komplikované,“ zavrtěl jsem zmateně hlavou a stále zíral na oslintané cosi na svém krku.

// Whaaa! >:3 Já taky moc děkuji T-T Celkově za tuhle akci T-T Předtím jsem nevěděla, jak moc tohle v mém životě chybělo >.> Dobrá práce, Fale! (a všichni ostatní taky, samozřejmě ˘^˘)

Zmateně jsem se snažil přijít na to, jestli jsem blázen, nebo ne. Vždyť na tom není nic špatného! Blázen je dobrý. Nebo, není špatný. Proto na něm asi není nic špatného, protože špatný není. A lézt hadovi do tlamy! tichounce jsem se zahihňal a pro změnu se snažil přijít na to, co se děje kolem. „Kompliment?“ zopakoval jsem s uculením po Litai, „Děkuji! Já- já si nebyl jistý, jestli- děkuji! Je to hezký kompliment. Cením si ho! Mám rád komplimenty.“ Rázně jsem přikývl, aby Litai věděl, že je všechno v pořádku a že už nebrečím, i když jsem nebrečel ani předtím. Jenže pak se mne zastaly Gangwolfi s Derian. A vlastně i Nokt, i když ne přímo. „To je v pořádku!“ ujistil jsem je, „On to Litai nemyslel špatně! On- říkal, že je to kompliment! Komplimentování je moc milé. Možná se mu to jen nijak nepovedlo! Musí trénovat. Ale to nevadí, ono hodně vlků musí hodně věcí trénovat! Třeba lovení! Nebo- jezení asi ne. Ale to nevadí! Komplimentování je těžké a on to Litai nemyslel špatně a-“ Usmíval jsem se na všechny strany, aby všichni věděli, že je to, jak už jsem několikrát řekl, v pořádku, ale nikdo mne nejspíš pořádně neslyšel, poněvadž Gangwolfi a Nokt se vydali pryč, mezitím Derian a mně stihli ještě zadat úkol, a Derian, která ten úkol měla splnit se mnou, se začala bavit s Litai. „Zatím ahoj! Postaráme se o to, můžete se spolehnout!“ zazubil jsem se radostně na odcházející spolusmečkovníky a věnoval se těm, kteří zůstali.
Zmateně jsem vypoulil oči na Litai, který toho během chvíle stihl docela dost říct. „Ale jdi, Litai, Derian toho přece taky udělala hodně! Víš, ona a Allairé hlídaly les, zatímco- jak to myslíš, ošklivý ametyst?“ znovu jsem cítil, jak mne ovládají rozpaky. Co je to ametyst? Ametyst... ametyst? A ošklivý ametyst? Litai by přece nebyl hnusný na Derian. Tady nikdo není hnusný! To nejde. Nebo- ne, nejde! Ošklivý ametyst je něco jako pěkný hnusák! To ametyst je ošklivý a to ošklivý je ošklivý, ale když je ošklivý ošklivý, tak musí být pěkný! A Derian je pěkná! něžně jsem se přitulil k Derian a byl rád, že jsem to Litaiovo složité vyjadřování rozluštil. „Ale neeee!“ povzdechl jsem se zavrtěním hlavy, „Derian mě nikdy neomrzí! Ona je moc legrační! A taky ji mám rád! Ale ty si užij balení! Balení zní zábavně. Nemyslel jsi válení? Válení je skvěluper! Jakože skvělé a super a-“ sledoval jsem, jak se i Litai vzdaluje. „Ani se nerozloučil! Možná nemá rád loučení!“ pousmál jsem se na svou půlku a jemně jí oblízl čumák.

// Aaah, všem strašně moc děkuji, že se zúčastnili T-T ♥ Jsem strašně ráda, že taková akce vůbec existuje Ale pokud musím dát někomu hlas (teda, já vím, že nemusím, ale arght T-T), tak: výtvoru č. 2 (jmenoval by se Iskey. Omg. To je dobré jméno. Jednou tak něco pojmenuji ;-;), výtvoru č. 9 (taky srdeční záležitost T-T) a jako třetí výtvor č. 1 c:< (Překvapivě ani nevypadá vystresovaně! T-T ♥)
Uznávám, že v mém výběru je jistá neobjektivnost, ale... argh T-T Všechny výtvory jsou moc super c:

// Moc se omlouvám, zítra (vlastně dneska) mi začíná zkouškové T-T

Radostně jsem se usmíval na Gangwolfi a její bříško plné těch malých nepříliš chlupatých kuliček, na Nokta, ze kterého se měl brzy stát tatínek a nakonec i na Derian, která mne povalila na zem. "Derian!" vypískl jsem štěstím a opětoval jí všechno to oblizování, které mi dopřála, "Derian! Já tě hledal! Myslel jsem, že jsi běžela rychleji! Neschovala ses mi? Já- já byl na cestě do úkrytu, abych tě tam našel, poněvadž jsem si myslel, že nejukrytější je náš úkryt, takže by se ti tam dobře ukrývalo a schovávalo, takže jsem byl zrovna na cestě a!" Nenápadně jsem se naklonil k jejímu oušku, "Koukej na Gangwolfi!" Nadšeně jsem se uculil na Gangwolfii a na svou polovičku. Brzy tu budou malá Gangwolfčata a Nosielčata! A taky Nowolfčata a Gangsielové! Gangsielové budou úplně nejmenší! A budeme jim říkat Gangsielíčkové! Gangsielilililíčko- zavrtěl jsem zmateně hlavou a se spokojeným úsměvem jsem pozoroval hnědého vlka, který se k nám pomalu blížil. Litai! Není to ten Litai? Ten... ochranářsky jsem skočil před Gangwolfi, pro případ, že by se Litai rozhodl jí ublížit. "Gangwolfi vůbec nepřibrala, abys věděl! Ona-" začal jsem rychle přikyvovat, když ten hnědý vlk pochopil, že Gangwolfi čeká vlčátka. "Ta nejhezčí! A nejmalinčitější! A nejroztomilejší!" hrdě jsem se na Nosiela s Gangwolfií zazubil a posadil se vedle Derian. On Litai určitě nebude tak špatný! Taky poznal, že bude mít Gangwolfi všechna ta Gangwolfčátka a Nosielčátka a- "Taky jsem toho čápa ani nezahlédl! Musejí létat opravdu hodně rychle! Asi jen párkrát mávl křídly a-" obdivně jsem se podíval vzhůru, jako kdyby tam ten čáp ještě mohl být. Možná, že tam ještě je! Ale čápi jdou vidět, ne? přimhouřil jsem oči a snažil se zahlédnout v té tmě cokoli, co by čápa připomínalo. Doopravdy je pryč! Ten čáp toho asi musel stihnout hodně. Víc vlčátek! A možná i jiná mláďata! Třeba veverky! "A vžž!" naznačil jsem hlavou, kudy by ten čáp mohl letět, a začal se tomu hihňat, poněvadž můj čáp, totiž vlastně ten Gangwolfiin a Nosielův, letěl tak rychle, že málem narazil do stromiska. "Já toho čápa nestihl, Der," přiznal jsem se své půlce s drobným zavrtěním hlavy, "Ale to nevadí! Počkáme, až zase přiletí! Budeme hlídat veverky, a až budou mít veverčata, tak se zeptáme čápa, jestli by-" Ale ono bude pozdě, když budou mít veverčata! Musíme je sledovat, a až to bude vypadat, že budou mít veverčata, tak si počíháme na čápa! Ale taky by nám mohl uletět. Ale Derian by si s ním mohla promluvit! Ale- "Blázen?" uchichtl jsem se oslovení, které pro mě Litai připravil. "Já- já ne, já jsem Newlin. Ale-" rozpačitě jsem se ohlédl po svých spolusmečkovitých kamarádech, "ale-" zmateně jsem zmlkl. Mám umřít? Litai řekl, že mám umřít. Nebo... ne? tázavě jsem natočil hlavu do strany a začal radši zamyšleně pozorovat nedaleký pařez.

// Moc pardon, nejspíš odpovím až zítra :c Kdybyste chtěli, přeskočte mě, prosím c:

// Ale nemají tolik chlupů, co dospělí vlci c:< (Ale i tak děkuju T-T)

Seděl jsem docela dlouho, ale Derian se nikde neobjevila. Ona se mi určitě schovala tak šikovně, že se ztratila! vyděšeně jsem vyskočil na nohy a začal se znovu všude rozhlížet. Možná, že se schovala do úkrytu! Úkryt je největší schovka! A nejlepší. A nejhezčí. A nejskaliskovitější! uculil jsem se nad tou představou, jak moc vychytralá Derian je. "Schovala se určitě do Skaliska! Určourčitě! Jistojistě!" přikývl jsem na nejbližší Stromisko a vyběhl směrem, kde bych mohl najít Skalisko a v něm svou půlku.
Občas jsem se i rozhlédl, abych si byl naprosto jistý, že ji najdu v úkrytu, občas jsem pozdravil strom, občas pařez. A Derian nikde! udiveně jsem zavrtěl hlavou a pokusil se ještě více zrychlit. Když jsem ukončil své další rozhlížení, uvědomil jsem si, že někdo stojí nedaleko přede mnou. "Gangwolfi! Nosieli!" radostně jsem k nim doběhl a zvědavě si je prohlížel, "Ahoj! Rád vás vidím! My- my jsme se viděli u hada! Ne. Ještě potom! Já- moc rád vás vidím! Říkal jsem vám o své vločce? Před chvilkou jsme byli s Derian u jezera, po kterém jsme lehoběželi, poněvadž ho Derian nechala zamrznout a- a já mám teorii o barevném ledu! Víte, led je takový, jaký je, poněvadž- Gangwolfi!" S vypoulenýma očima jsem přiskočil k Gangwolfiinýmu břichu, které nyní připomínalo takovou roztomilou kouli. "Co to je?" fascinovaně jsem pozoroval její břicho, které, když jsme se viděli naposledy, rozhodně neměla. "Gangwolfi, ty jsi něco snědla, viď? Bylo to dobré? Doufám, že to bylo dobré! Určitě ti to muselo moc chutnat! A nebo jsi měla obrovitanananánský hlad. Ale spíš ti to muselo chutnat!" nadšeně jsem se zazubil na Gangwoflii a hodlal jí pochválit její jídelníček, když mne napadla ještě jedna možnost. "Vy- vy jste počkali na čápa!" radostně jsem se usmál nejprve na Gangwofli a její bříško, potom na Nosiela, ze kterého bude skvěluper tatínek, a nakonec i na oblohu, pro případ, že by tam ten čáp ještě letěl. "Vy jste počkali na čápa! Nebo ne? Že jo? Že joo, prosím! My jsme taky chtěli čápa, ale- ale vám dal přednost a to je dobře! Poněvadž budete mít vlčátka a ona budou taková malá a- ne. Chlupatá budou až potom! Nejprve nebudou moc chlupatá. Budou to plešaté kuličičky! Jak se budou jmenovat? Nosieli!" s otevřenou tlamou jsem se na něj obrátil, "Nosieli! Budou mít po tobě tu ťupku nad čumákem? Prosím! Ta by jim moc slušela! Já tu ťupku mám totiž moc moc rád." Zasněně jsem přivřel oči a představoval si dvě malé ne zrovna chlupaté kuličičky s ještě menšími ťupkami nad jejich pidi čumáčky. "Budete skvěluper rodiče! Naprosto úžasní! Já-" tajemně jsem se k nim naklonil, "já to vím!" Natěšeně jsem kolem nich začal poskakovat. "Budete mít vlčata! Budete mít vlčátka! Vlčátka! Malililinkatá!" Aniž bych to sám čekal, jeden z mých skoků byl poslední. Zastavil jsem se a rozhodl se, že budu pečovatelský pečovatel. "Nemohl bych vám s něčím pomoct? Prosím!" prosebně jsem se culil a snažil se příliš nehihňat vlastní pečovatelnosti.

Aaaah, moc všem gratuluji! ^^ A kdyby měl rovnou někdo zájem o Newlinovu / Therionovu známost, *mrká a utíká sepisovat inzeráty* c:<<

// Taky se mi nelíbí ostatních přístup -_- Maple, jestli se ti už nechce spěchat, nějak tam hodím manipulaci s osudem :c Čas mají do pondělí do 16:00, potom píše osud a osudovka je u konce :/ Mrzí mě, jak to všechno odumřelo :(

// Jasně, v klidu napiš post ^^

// Ohnivé jezero
// Taky do mě příště kopni, prosím, úplně jsem to přehlédla T-T

Přibližně v polovině našeho závodu jsem zapomněl, že závodíme, a změnil tempo z běhu na skokochůzi, kterou jsem ještě stihl vynaleznout. Možná by se to ale mělo jmenovat jinak! Třeba... třeba chůzoskok. Nebo skokokrok. Krokoskok! Krokoskok zní hezky! Nebo krokoposkok! Ale to by byl pak poskok, jakože sluha, a ten by dělal kroky. A nikdo tu není sluha. Ale stejně jsou to spíš poskoky než skoky, poněvadž je to takové- přimhouřil jsem oči a pečlivě zkoumal svůj poskokoskok, který jsem provedl co nejpomaleji, aby se mi lépe pozoroval. Je to jistojistě spíš poskok. I když... přimhouřil jsem oči ještě víc, aby se celá ta záležitost konečně ujasnila, a udělal ještě jeden skokoposkok. Rozhodně je to poskok! zaradoval jsem se a spokojeně si oddychl, poněvadž byl den jako stvořený pro krokoposkokovou chůzi, kterou jsem, shodou okolností, zrovna provozoval. Navíc jsem cestou k hvozdu potkal i kopretiny, které si začaly spokojeně kvést na jejich louce, takže bylo jasné, že sníh se už nevrátí. Moje vločka! vyděšeně jsem na moment vypoulil oči a téměř začal panikařit, ale pak jsem si uvědomil, že toho vůbec není třeba. Určitě se mi schovala proto, že se chtěla odstěhovat do studených krajin. Takže se neschovala, ale odstěhovala! A teď jí je jistojistě dobře! Má se studeně! A nesmrtelně. Určitě je nesmrtelná, když nemůže roztát! uculil jsem se a přikývl na kopretiny na rozloučenou. Hned na to jsem ale přikývl ještě jednou, když se mi povedlo doposkakovokrokovat až k nám domů. „Ahoj, domove!“ zazubil jsem se na nejbližší stromisko, poněvadž jsem věděl, že to pošle dál i dalším, takže to bylo, jako kdybych vlastně pozdravil všechny. „Jsem zpátky! Teda, my jsme byli jen u jezera! U toho červeného. Jenže Derian z něj vlastně potom udělala ledové jezero, takže moc červené nebylo. A klouzali jsme se! A taky- Derian!“ vypískl jsem a začal se ohlížet všemi směry. „Ztratil jsem Derian!“ vylekaně jsem přiskočil k nejbližšímu křoví a strčil do něj hlavu. „Derian?“ zeptal jsem se ho zevnitř, ale v té tmě, co v něm byla, se nedalo moc určit, jestli tam Derian je. „Určitě se zase převlékla za jarní louku a schovává se!“ zavrtěl jsem s drobným hihňáním hlavou a nenápadně dál hledal svou polovičku. „To by mě teda zajímalo, kam by se taková neloukovitá nejarňovitá Derian mohla podít! Kdybych byl já neloukovitá nejarňovitá Derian, rozhodně bych se neschovával do křoví! Křoví, to je taková legrační schovka, tam bych se rozhodně neschoval. Já bych-“ rázně jsem se posadil a rozhodl se, že radši budu bezradně sedět a čekat, až si mne má květinkovitá jarní louka najde. „Deriaaaan!“ vykřikl jsem zoufale ještě jednou a poté už bylo všude ticho.

// Tohle je už podruhé, co Aseti brzdí :c Ano, prosím, přeskočte ji T-T
(a opožděně pro Skyl: na ničem nefičím T-T Jediné mé palivo je čokoláda T-T)

// Omg, Nefret, Aranel a Derian budou mít cutie marks! >:3 Zajímalo by mě, co by na nich bylo ._. Někdy by se dala udělat taková neherní akce c:< Návrh cutie marků pro vlky T-T Perfektní T-T