Gallirea - Příspěvky uživatele

// Středozemní pláň

Nakonec jsem doběhl až na místo, kde jsem možná jednou byl, ale vůbec si nepamatoval, jak jsem se do a z něj dostal. Vlastně jsem si toho nepamatoval zrovna moc, takže jsem se pro jistotu posadil a začal pracovat na pamatování si tohoto místa nyní. Sníh! Je tu sníh. Všude je sníh! A není tu... není tu žádné teplo. Ale je tu řeka! Dole je řeka! Jen je taková... nehybná. Je v pořádku, že je nehybná! To ony občas dělají. A navíc, já jsem teď taky nastydlý! Uculil jsem se nad faktem, kolik toho mám s řekou společného. "Tiki jsi nistidli?" vykřikl jsem a zvědavě jsem se naklonil přes jeden ze sněhovitých útvarů, co klidně mohl být kámen. "Všichni jsii nijik nistidli! Litii tiki! I mižni i Diriin! Ili Diriin isi ni, ti si schivili přid tiihli zimii. Pini, ti ji tidi zimi!" zavrtěl jsem hlavou a přikrčil se, abych nepřicházel o velké množství tepla jen kvůli nesprávnému sezení. "Přid zimii ji nijlipši si ikrit, ti vim, jin... ji misim titiž hlidit lik pri miji kimiridki, viš? Ini ji nistidniti i vibic nimiži mlivit! Zimrzl ji jizik!" hulákal jsem na řeku, abych jí všechno do podrobností vysvětlil, ale pravdou bylo, že podrobnosti se v zimě a na dálku vysvětlovaly dost těžce. "I ji mim s jizikim tiki nici niibvilkihi, ili ji ti i dist ligričnijši! Chci řict, ji všidi řikim i, ili ilispiň nici řikim! Nivim, ci bich si pičil, kdibich nimihl řikit vibic nic! Ti bi bili strišni!" vyděšeně jsem se přikrčil ještě více, a nevědomky dál pokračoval v zírání na nastydlou řeku. "I Litii si ti irčiti tiki nilibi. Chidik. Zrivni jsmi si pividili i nišim hvizdi i- i ini nijidnii nimihli nic řict! Vibic nic! Ji s i ji ptil i ini jin viplizli jizik i... ji mi ji mic liti! Ili ini ti zvlidni, diiprivdi! Ji silni! I čirvini! Ti ji tiki ligrični. Kdiž ji čirvini, nimisili bi tilik nistidniit, ili..." Zima! Popošlápl jsem, aby mé tlapky alespoň na moment nemrzly, a pokračoval ve svém rozhovoru s řekou: "I ci miš s jizikim ti? Miš vibic jizik! Ji nikdi pid vidii? Ji si ti tidi nikdi nimislil, ili ji nivim spiisti vici, tikži bich si timi ini mic nidivil! Jin mililililinkiti. Miš jizik?" Šilhal jsem na všechen ten led, co řeku pokrýval, a pokoušel se ho zoufale prohlédnout. "Viplizni hi! Prisim!" zavolal jsem na ni a dokonce udělal i roztomilý pohled, ale už tehdy jsem měl nepříjemné tušení, že to s mou nehybnou společnicí ani nehne.

// Sarumen

Běžel jsem tak rychle, jak jsem jen mohl, což k mému překvapení nebylo málo. Během chvilky jsem se ocitl na pláni s Křoviskem. Křovisko! Půjdu ho pozdravit! Popovídáme si o tom, co je nového, pak se ho zeptám, co mám dělat s Litai a... on se mě zeptá nějak jako: 'Ale Newline, poslyš, kamaráde, nemluvíš ty nějak zvláštně?' a... já mu povím, že ano, ale že je to v piřidki. A bude to v pořádku! Mám jen jazykovou rýmu! Vesele jsem poposkočil a vydal se směrem, kde Křovisko vždycky stávalo, sedávalo a lehávalo, jenže všude bylo prázdno. "Pini! Ji dicili zimi, viď?" překvapeně jsem se usmál na své tlapky, které pomalu začínaly mrznout. "Vi hvizdi isi mimi i nici lipši tipilnii pizici, tikži tim nimrznimi! Ili tidi..." zavrtěl jsem hlavou a zvědavě si přiblížil jednu z tlapek k očím, abych ji mohl důkladně prozkoumat. Začínala zvláštně pálit, jako kdyby se do ní něco zarývalo a chtělo se tam usadit. "Ji! Jistli mi ili nistidnii i tlipki, tik..." Nebudou moct chodit! Budou pšíkat a kýchat! Budou modré! Páni, kdyby byly modré, to by Derian koukala! Kde je vůbec Derian? Derian... Derian byla naposledy na louce s kopretinami! A pak... šla do hvozdu, poněvadž je chytrá a ví, že ve hvozdu je teplo! To je celé ona! Přestal jsem uvažovat nad zdravotním stavem svých tlapek a radši si začal představovat spokojenou Derian, jak se choulí v teple úkrytu. "Jikmili zichrinim Litii i bidi mit midri tlipki, tik zi ni zijdi i všichni ji pivim!" oznámil jsem vrstvě sněhu, ve které se jistojistě ukrýval můj přítel, mávl ocasem na rozloučenou, a pokračoval dál, kamsi k profesionálům na nastydnutí jazyka.

// Úzká rokle

Litai tak nějak jen postávala a nebyla schopna se vymáčknout. To jsem jí ale samozřejmě vůbec nezazlíval a snažil se ji každou chvílí podpořit. Navíc, kdyby se opravdu vymáčkla, tak by to bylo velké nadělení! "Litii! Nibij, bidi ti v piřidki! Jsim si jisti... jisti! Miži cilkim hizki řict řict i jisti! Ili! Ci si snižim řict ji, ži si nimisiš nijik strichivit! Nici s tim idilimi!" radostně jsem se na ni zazubil a ihned se začal rozhlížet, abych našel to nejrychlejší a nejpřijatelnější řešení. Stromisko! Ne. Stromisko asi nepomůže. A jinak tu máme ještě... přejel jsem pohledem pařez a kámen, co působili dojmem, že se právě oddávají velmi závažné konverzaci. "Ziptim si istitnich! Ziptim si jich i bidi ti v piřidki! Ividiš! Gingwilfi si s tim bidi vidit ridi! Nibi Mirf! Nibi Mipli! Dirkii! Mimi ti spiisti chitrich vlki. Chitrich! Rizimiš mi hizki, kdiž řikni chitrich? Ti ji skvilipir!" uculil jsem se a představoval si, jak bych takhle mohl mluvit úplně vždycky. Třeba by tak začali mluvit i ostatní! Mohla by to být legrace! A pak- pak bychom měli hvízd místo hvozdu! "I mižni bich iž i rizimil ti cizikrijni vivirci! Viš, ji jsim ji nidivni pitkil i bil z ni iplni zmitini! Vlistni! Vlistni ti mi nikdi jišti svij přivisik, ci ti zipimnili, kdiž itikli! Viš, ži imi plivit? Iplivili mi!" zakroutil jsem překvapeně hlavou. A Malea bych měl taky někdy najít! Kam ten se vlastně poděl... šel za veverkou? Možná on byl cizokrajný úplně stejně, jako ta veverka! To by dávalo smysl! Byl úplně jiný a... měl cizí jméno! Možná bych měl jít a najít ho a... třeba s ním bude ta veverka! Když s ním bude ta veverka, tak si budeme rozumět, už nebude cizí, já ji pak pozvu k nám do hvozdu a- Uvědomil jsem si, že přede mnou stále stojí má jazykonastydlá kamarádka. "Litii!" vypískl jsem a opatrně na ni vyplázl jazyk. "Bidiš v pihidi! Ji- ji zijdi pri pimic i ti bidiš v pihidi, ini? Zitim... zitim mižiš hlidit tin přivisik ti cizikrijni vivirki! Pistirim si i tibi, nibij! Tik zitim ihij! Nibij i ihij si rimiji! Ili isi jin priti, ži řikim tilik i. Ili ihij!" radostně a docela akčně jsem vyskočil na všechny čtyři a rozeběhl se, kam mě nesly. Ukázalo se, že se rozhodly běžet spíš kamsi mimo hvozd, ale to příliš nevadilo, poněvadž jsem si byl jistý, že vědí, co dělají.

// Středozemní pláň

Ach jo, už předešlé kolo mi připadalo brutální, ale teď... T-T

Můj hlas pro Missáka stále náleží Tollpihemu! Chci říct... podívejte se na něj! Sice není profesionál na dělání rozhodnutí, zpěv, rýmování a... tak... ale! Snaží se! Navíc, byť to není nejlepší skladatel, stále zvládl zasáhnout celé publikum veselou náladou! Dobrá práce, Tollpihe :3

Misska je také velmi těžká :c Ráda bych zmínila, že všechny soutěžící (kromě Ilenie T-T), jsou úžasné a všechny je herně i neherně obdivuji. Ale... může být zvolena jen jedna. A má volba padá na... Maple. Nejvíce si vážím toho, jak je její číslo věnováno Darkii. (Hraje na city, podvod!) Navíc, koukejte se na ni! Ta ladnost! To prostředí! Maple moc dobře ví, jak udělat dojem, takže... podle mě si i moc dobře zaslouží vědět, jaké to je být Miss roku 2020!

A nakonec... Missče! Já vím, že jsou všechna roztomilá a že všechna jsou... awwww T-T Ale! Může vyhrát jen jeden :c A u mě to je... Sionn! Protože jeho výkon byl opravdu žůžový! Krátce a jasně nám předvedl jeho opravdový talent. Chci říct, tohle je něco, co by měl umět každý, ale tadyhle Sionn je v tom profesionál, takže by si titul Missčete zasloužil! Navíc, třeba by mu to pomohlo udělat si ještě více kamarádů! A nebo! Udělat více kamarádů vlkům, kteří je nemají. You go, boi!

// Pardon :D :D

Upřímně jsem doufal, že je Litain jazyk v pořádku. Ale možná je mu taky zima! Fascinovaně jsem pozoroval její tlamu a snažil se si ho prohlédnout, aniž by ji musela otevírat, ale moc mi to nešlo. "Ji tidi v piřidki, Litii? Ji jsim isi nistidli! Ili ti nividi, pinividž všichni ji jidnii piprvi i- pini!" nedokázal jsem dopovědět zbytek, poněvadž Litain zveřejněný jazyk strhl celou mou pozornost. Tak nějak neobvykle plápolal, takže jsem se k němu naklonil, abych ho lépe prozkoumal, jenže to už se zase ukryl zpátky ve svém Tlamisku. Tlamisku. To se mi povedlo, zahihňal jsem se a nenápadně se otočil směrem na náš úkryt, o kterém tento vtípek byl. Jako že náš úkryt je Skalisko, tak úkryt jazyka je Tlamisko! Šťastně jsem se chichotal a už už se nadechoval, abych ten žertík sdělil i své nové kamarádce, jenže ta mezitím znovu vyplázla jazyk. "Pini, Litii!" prohlásil jsem a pokoušel se na něj koukat co nejprofesionálněji, "Isi ti tiki nistidl! Ji tikivi bizvlidni! Ničimi nivlidni, tik ji bizvlidni. Ili ti si zihřiji i bidi ti v piřidki! Di kinci zimi ti jistijisti bidi lipši!" Zimy! Můžu říct zimy! Povzbudivě jsem se na Litai uculil. "Nimisiš mit strich, Litii! Ji ti stijni rizimim! Ti kimiridi diliji. I mi jsmi kimiridi! Mižiš si ni mi spilihniit, Litii!" hrdě jsem vytasil hruď a začal se rozhlížet po něčem, čemu by Litai něco řekla, abych to případně mohl říct za ni.
Jenže Litai to za sebe řekla sama. Nadšeně jsem se na ni otočil. "Tikži ji zdrivi? Nivim, ci si diji, Litii. Ili nimisiš si mi imliivit! Ji ti slišil, ji ti v piřidki! Tvij jizik fingiji!" zaradoval jsem se a s velkolepou radostí udělal několik kroků vpřed. "Ji tidi jišti nici, ci bis chtili vidit?" zvědavě jsem se na ni obrátil a prozatím ji nenápadně vedl k naší černé řece.

Nadšeně jsem koukal na svou novou kamarádku. Jistojistě nějaký dotaz má! A každou chvilkou ho řekne! Což se také stalo, takže jsem na ni mohl koukat ještě nadšeněji. "Mlhi!" hrdě jsem vypískl a ani si v tom spěchu nebyl jistý, co odpovědět. "Mlhi... ji mislim, ži jsim ji ovlidil sim, Litii! Řikl jsim privi... privi? Privi! Řikl jsim! Litii! Jminiji si Niwlin! Niiii... wliiiiiiin! Wlin ji dibři! Dibři? Nipřipidi ti, ži mlivim nijik niibvikli?" naklonil jsem hlavu zmateně do strany a pokoušel se tak dohlédnout na vlastní jazyk, který to všechno nějak popletl. Může za to ta mlha? To asi neee. Proč by mi to dělala? To on... nějak sám. A asi to není nic vážného. Určitě to není nic vážného! Možná je mu zima a nějak se mu to plete. Přikývl jsem, abych si potvrdil, že je tato teorie docela možná, a nadechl se, abych se mohl vrátit zpátky ke svému průvodcování. "Zpitki k mlzi! Nividi ti, jik mlivim? Mni- mni ji titiž isi zimi ni jizik i in nijik zlibi! Nini ti tidi zlibivi jizik, ti ni, ili ji tikivi... tikivi... ni iplni finkčni! Ili ti nividi! Nividi ti ti? Mihl bich kdiž tik piiživit vici sliv biz i, i, i, i i i. Titiž, i vlistni miži! Ti ji hizki. Miži řikit vici jiki... jiki..." zamyšleně jsem přimhouřil oči a doufal, že na něco přijde Litai, abych nemusel být zamyšlený hodně. "Jiki... jiki... cit! Cit ji v piřidki! V ji tiki v piřidki! Ci jišti? Třibi... třibi! Vlk! Plk! Zmlk! Viš, ti si řiki, kdiž chciš, ibi bil pitichi! Kdiž bil vlk- vidiš ti? Hili! I vidiš ji dicili pikni! Ili! Jik jsim řikil, kdiž vlk nimlivi, tik zmlk. Tikži niřikni židni plk!" Zazubil jsem se na Litai a cítil se velmi průvodcovsky, i když poslední část mého proslovu se moc nevztahovala na náš hvozd. Co bych ještě mohl říct? Třeba... třeba mohl! Mohl! A... a nebo krk! Mrk! Vrk! Pták vrk! Ne. Pták nemůžu, zadíval jsem se na tlapky a na malilililililinkatý okamžik se cítil zklamaně. Ale opravdu jen na malý. Byla sice škoda říkat místo "Pták" slovo "Ptik", ale stejně na tom bylo něco velmi legračního. "Ji ti ligrični, viď! Tvij jizik ji v piřidki, Litii? Ji zdrivi? Mij snid tiki! Titiž, snid nini nimicni! Ili ci tvij jizik, Litii?" zvědavě jsem svou novou kamarádku pozoroval a svým způsobem se pokoušel prokouknout skrz její tlamu, přímo na jazyk.

// Omlouvám se :c

Litai tu je už jistojistě celou věčnost! Ale nikdy jsem na ni pořádně nenarazil. Ale nyní! Zubil jsem se na svou společnici až do té doby, než jsem si uvědomil, že to, co zrovna vyřkla, vyžadovalo reakci. "Rozhodně by bylo skvěluper, kdyby ses s vlky bavila! A taky kdybys s námi smečkovala! Víš, skvěluper je skvělé a super dohromady, to my tu tak nějak říkáme. A že by to doopravdy skvěluper bylo! Třeba se mnou! Se mnou bych byl moc rád, kdyby ses bavila! Teda, se mnou by ses bavila a- já- bav se se mnou, prosím!" povzbudivě jsem se na ni uculil a jemně do ní šťouchnul tlapkou. Byl jsem rád, že jsem jí mohl podpořit zrovna v našem smečkování a v baveňování. Poněvadž to mi celkem jde! A kdyby s tím Litai potřebovala pomoct, tak s ní můžu trénovat! Mohli bychom to trénovat a- pak bych ji seznámil s ostatními! Jestli zná Aseti a Darkii, tak- tak jí můžeme postupně seznámit s ostatními! S Derian! A s Maple! A s Gangwolfi, samozřejmě! A taky s Nosielem! Toho jsem tu taky dlouho neviděl. Ale druhého Litaie asi necháme jako jednoho z posledních. Ale! Vypoulil jsem na vlčici oči a nadechl se, abych s ní ještě do podrobností probral druhého Litaie, na kterého se ptala, ale já byl příliš zaneprázdněný na to, abych odpověděl ihned. Mohl bych předstírat, že jsem nad tím přemýšlel! Jenže Litai už asi ví, že to moc... nedělám. Trochu nervózně jsem se zahihňal a z mé tlamy opět vyšla další slova. "Na zdraví!" vypískl jsem a věnoval vlčici další úsměv. "A rozhodně bych ti něco moc rád ukázal!" vykřikl jsem a rázně před ni přiskočil. "Udělám ti tu takovou prohlídku a řeknu ti úplně všechno! Budeš náš sarumenský znalec, Litai! Povím ti všechno! Začnu třeba s: 'Ahoj, Litai! Vítej v Sarumenském hvozdu!' a pak- vlastně-" zhluboka jsem se nadechl a pokusil se zatvářit vážně. Ale jen decentně, aby se nikdo z nás dvou nemusel lekat. Na vážnosti stále bylo cosi... nepěkného. "Ahoj, Litai! Vítej v Sarumenském hvozdu!" zarecitoval jsem a postavil se opět vedle ní. "Jak si můžeš všimnout, již během první části naší prohlídky, při tak zvaném přivítání, jsem zmínil slovo 'Hvozd'. Možná si říkáš: 'Páni, hvozd? To jsem nevěděla!'," udělal jsem drobnou pauzu, abych se mohl zachichotat svému profesionálnímu prohlídkářství a taky tomu, že Litai říká "Páni", stejně jako já. "Je to tak! Lesů je hodně, tak tu máme hvozd! To znamená, že je tu víc stromů! A když se podíváš nahoru... když se podíváš nahoru! Tak jsou tam stromy. Takže je to hvozd. Mimochodem, těch stromů je tu tolik, že některá jsou stromiska. Každý strom, který pozdravíš, je pak stromisko. A taky tu máme úkryt Skalisko! Ale to jistojistě víš. A pak je tu mlha!" Usmál jsem se na proužek mlhy, který se k nám nadšeně začal blížit. "Taky jsou tu vydry! Těch je tu docela dost. Já ani nevěděl, co to vydry jsou, ale pak tu prostě byly. Jsou to takové... hnědé... středně veliké... bezparohovité..." snažil jsem se s pomocí mlhy vytvořit přibližnou vydrovitou ilustraci, "A jedna z nich je lady Mlhahule! Ta nám tu hodně pomáhá! A taky je to duch!" Spokojeně jsem se na Litai obrátil. "Máš zatím nějaké otázky? Totiž, dotazy! Abych tak prohlídkovsky řekl," spokojeně jsem se posadil a zíral na mlhu, která postupně záhadně mizela v zemi.

Jdu do toho ^^ A prý mám přihlásit i Marion :D

Jistojistě zimu ráda má! Má takový kožíšek, který ji v zimě hezky zahřeje, takže není důvod, proč by ji neměla mít ráda. Má protistudící srst! Určitě to bude tou červenou, během všeho to přemýšlení a culení jsem na ni nepřestával koukat, takže možná právě proto z ní nakonec vyšla odpověď. "Proč ji tvůj tatínek neměl rád? Ale je moc hezké, že nyní už vlastní názor máš! Nevím, co bych bez něj dělal já. Totiž, ne že bych nějaký velký měl, ale- ale jsem moc rád, že ho máš ty! A to je můj názor!" povzbudivě jsem na ni přikývl a pro změnu začal pozorovat sníh, který byl všude kolem nás. Letos je ho opravdu hodně! Asi měl Život pravdu, že by to neprospělo jeho srsti. Ale je to škoda! Ale měl pravdu. A až bude jaro, tak se ho budeme moct zeptat znovu a tentokrát! Tentokrát třeba přijde! "Líbí se mi, jak jsi to nakonec vyřešila, Litai! Jsi chytrá! Připadá mi, že tu máme samé chytré vlky," zamyšleně jsem se rozhlédl kolem, pro případ, že by tu ještě nějací byli. "Kolik tu vůbec znáš vlků? Víš, podle mě jsou nejchytřejší Morf, toho znáš určitě! A pak Gangwolfi, Maple a Derian! Derian je moje partnerka a je fialová. Teda, byla fialová ještě předtím, než byla má partnerka! A Maple! Maple má všechny odstíny hnědooranžovožlutobílé! A Gangwolfi, Gangwolfi má vlčata a je moc hodná! Všichni tu jsou moc hodní, Litai! I ten druhý Litai, ale ten teda o něco méně, ten-" zasekl jsem se. Neměl bych o něm říkat, že je o něco méně hodný. Možná, možná je moc hodný, možná tak moc, že mu nerozumím! Ale zase říkal... to. Ale nemusel to tak myslet. Jistojistě to tak nemyslel! "Druhý Litai je taky moc moc hodný! Jen tomu moc nerozumím," přiznal jsem nakonec a mírně zavrtěl hlavou, aby bylo jasné, že opravdu nejsem do druhéholitaiáctví příliš zasvěcen. "Ale! To nevadí. Ještě jsem chtěl říct, že... že! Podle mě na zimě není nic špatného. Chci říct, jmenuje se zima! Takže k zimě patří, když je zima, poněvadž přesně taková zima má být! Takže je zimovitá a moc dobrá, jen je pro někoho dobrá v bytí špatná. Ale to si taky nemyslím!" uzavřel jsem nakonec svůj zimní proslov a zadíval se znovu na Litai. "Litai, už jsi tu všechno viděla? Já- mohl bych ti tu všechno ukázat! Jen- já ani nevím, jak dlouho tu jsi, omlouvám se! Ale napravím to!" A hned! Trochu jsem povyskočil a přiblížil se tak nenápadně ke své nové kamarádce. "Jak dlouho tu jsi, Litai?"

// Narrské kopce

Možná, že ten kamínek je přímo v její noze! A to bílé tam má jen proto, aby to neviděli ostatní. Ale na tom není nic špatného, mít kamínek v noze! Pokud to teda nebolí. A jak se jí to asi stalo? Možná- možná se s ním narodila! "Nemáš vůbec zač!" radostně jsem jí odpověděl a stále z toho kamínku nespouštěl oči. "Litai? Litai, mohl bych se tě na něco zeptat, prosím? Mě- mě by strašně, ale ne jakože strašně špatně, ale jakože moc- moc by mě zajímalo, jak se ti to stalo! Totiž, jak jsi tuhle ozdobu dostala? Narodila ses s ní? Nebo! Nebo není v noze? A jak tam jinak drží? A! Umí ten kamínek něco?" nadšeně jsem při svých otázkách kolem své spolusmečkovnice poskakoval a občas mrkl i na kamínek, pro případ, že by snad informace o sobě chtěl prozradit sám. "Teda, jen jestli by ti to nevadilo! Já se tě můžu zeptat i na jiné věci, poněvadž tě vlastně moc neznám," podíval jsem se jí do očí a věnoval jí úsměv. "Ale to se hned změní! Povíš mi o sobě něco, já ti taky něco povím a- a budeme kamarádi! Teda, kdybys chtěla!" párkrát jsem přikývl a trochu na ni vypoulil oči, poněvadž mi připadalo, že jsem se očima víc věnoval její ozdobě a to se jistojistě muselo změnit.
Když se mne zeptala na květinky na hlavě, na moment jsem si nebyl jistý, jaké myslí. "Květinky?" zopakoval jsem po ní a trochu natočil hlavu, jako kdybych se tak snad mohl na květinky podívat. "Květiny!" souhlasně jsem vykřikl a zahihňal se tomu, že jsem na dárek od Života málem zapomněl. "Podle mě to budou kouzelné květinky, Litai! Já snad nikdy ani takovéhle neviděl!" Spokojeně jsem si představoval, jak se na mé hlavě květiny usmívají, poněvadž nedávalo smysl, aby něco takového kouzelné květiny nedělaly. "Já- vlastně pořádně neviděl ani ty svoje!" S drobným zděšením jsem trhl hlavou a nechal květinkovou zapleteninu spadnout na zem. Byla to opravdu ta nejhezčí a jediná zapletenina, jakou jsem kdy viděl. "Jw jwdinwčnwá!" zaradoval jsem se, zatímco jsem ji měl mezi zuby, abych si ji hned po krátkodůkladném prohlédnutí mohl nasadit zpátky. Úplně jedinečná! A taky kouzelná! Sice se neusmívá, ale stejně bude kouzelná! Chichotal jsem se a při slintání na květiny se zároveň pokoušel přijít na to, jak provést svůj nasazovací plán. "Litwai? Litwai, pwsm, mwohlw bws..." výmluvně jsem věnoval pohled své rudé společnici a hned nato i zapletenině.
"Určitě se sem všichni vrátí! Ty máš ráda zimu? Už jsem ti říkal o tom, jak jsem našel vločku? Byli jsme kamarádi, ale ztratila se. Ale je jí dobře. Ty máš ráda zimu?" zvědavě jsem si ji prohlížel a snažil se přijít na její odpověď ještě předtím, než mi ji prozradí.

Nadšeně jsem na Života koukal a doufal, že mu má nabídka, kterou jsem možná měl nejprve probrat s Morfem, udělá radost. A Život opravdu o něco veseleji vypadal, jen... nesouhlasil. "Ale ne, Živote!" vypískl jsem a snažil se prokouknout jeho úsměv, jestli se náhodou nesnaží zakrýt smutek. "Živote, o srst se vůbec nemusíš bát! A roční období! My tě před nimi ochráníme! Náš hvozd je stejně celkem ročňoobdobovzdorný! Víš, máme tam tolik stromů a stromisek, že k nám nepřijde žádný sníh! Teda, jen malilinkato, takže ti jistojistě neublíží. Vlastně sníh nechce nikomu ublížit! Ať už je ho málo, nebo hodně, tak... tak nikomu neublíží! Doopravdy! A jaro máme hezké! A léto taky! U nás je celkově hezky!" párkrát jsem přikývl, abych potvrdil svá slova, a ještě se ohlédl na všechny své spolusmečkovnice, a zazubil se na ně, poněvadž i ony byly důvod, proč u nás bylo tak hezky. "Jsme rodina! A ty jsi naše rodina a-" trochu se mi začala motat hlava. "Je to složitě složité," dodal jsem a radši se posadil. Právě tehdy jsem se začal zvětšovat zpět do své původní velikosti. Fascinovaně jsem pozoroval své tlapky, které se nyní zdály až podivně dlouhé. "Páni!" vyskočil jsem na své nové nohy a uculil se na Života. "Páni!" zopakoval jsem ještě jednou, tentokrát proto, že jsem to chtěl oznámit i Maple, Gangwolfi a Litai. "Jsem zase velký! To- to jsi udělal ty, Živote? Ty jsi mě zvětšil a-" ani jsem se pořádně nestihl zeptat, když mi na hlavě přistála taková zapletenina z květin. "Děkuji ti, Živote! Ale- čím jsem si to zasloužil? Já jen- nechtěl bys radši bydlet u nás? Oni, vlci za tebou můžou dojít k nám, my je všechny pustíme! A nebo bys mohl mít vlastní místo u nás ve smečce! Víš, my tam máme takovou mýtinu se stromem! A tam bys mohl být, tam moc nechodíme, poněvadž je to tam takové-" mírně jsem se k němu naklonil, abych mu to tajemství řekl co nejnenápadněji, ale mezitím mne už stihla pochválit Litai. "Moc ti děkuji, Litai! Ty máš taky hezkou ozdobu! Jen jsem ti to ještě neřekl. Ale nyní ti to říkám a opravdu si to myslím!" povzbudivě jsem se na ni usmál a začal se plně věnovat její ozdobě. Fialový kamínek uprostřed bílého čehosi mi připadal dostatečně záhadný na to, abych na něj nepřestával zírat. Tedy, alespoň do té doby, než se kamínek začal pohybovat, poněvadž Litai se vydala vstříc našemu domovu. Zbrkle jsem se rozhlédl na všechny vlky, co tu zbývali. Ale já to musím vědět! Všechno! "Tak ahoj, Živote! Já teď musím něco vyzkoumat a- a pak za tebou přijdou k tobě do kopce! Já teda kopce nemám moc rád, ale přijdu, slibuji! Jistojistě!" Hned zítra! Na rozloučenou jsem se ještě znovu na všechny usmál a vyběhl za svou budoucí kamarádkou.

// Sarumen

Oh, tohle je strašně těžká volba T-T

Z Missáků bych ráda volila pro:
Tollpihe, protože opravdu nemusíme zmiňovat všechny věci, co se týkají jeho krásy, aby si zasloužil stát se Missákem! Navíc jeho hnědá je vskutku střízlivá a ťupka, po které dostal své jméno (TollPIHA! ._.), mi připadá strašně roztomilá T-T
A Awaraka! Přiznejme si to, je to fešák a... opravdu má něco do sebe, že na to stejně zapomene. Sice by to taky znamenalo, že by mu nebylo moc dlouho líto, že se Missákem nestal, ale... pojďme mu dát šerpu krásy!

Další kategorie jsou Missky, ve kterých bych v příštím kole moc ráda viděla...
Maple! Chápu, že ji tu všichni volí kvůli jejímu zadku, ale abyste věděli, já ho měla ráda ještě před tím, než se za tohle dávaly hlasy! A navíc, Maple má i jiné přednosti... kromě svůdné hry barev na jejím kožichu a tragického příběhu má i skvělý charakter!
A Cynthii! Cythie, jak sama moc dobře vím, je legenda. A legendy si zaslouží zazářit. Navíc, její kožich je opravdu velmi výjimečný a- proboha, viděli jste ten orlí zrak? Nevím, jestli by vlčice měly takový zrak mít, ale... svým způsobem je to velmi atraktivní a missovsky-ocenění-hodné.

A nakonec... Missčata!
Tohle je tak strašně nefér. Proč si nemůžeme vybírat z dospěláckých verzí vlčat, ha? Hned by nevypadali tak roztomile, hošánci >:c :D
Tohle bylo hodně těžké, ale... nakonec volím pro předurčený pár!
Nym, která se rozhodně musí pokusit zaujmout všechny štramáky v okolí, potřebuje trochu zvýšit sebevědomí. Třeba jí konečně pomůžeme z života v přeludu, ve kterém je flundra něco hezkého. (Navíc, na Theriona je moc hodná, takže jí odteď budu bez jakéhokoliv skrývání nadržovat.)
A Sionn! Ano, je to flufouš a roztomliouš a milouš a kjůtouš! I když je trochu zvláštní u vlčete popisovat ladné křivky, tak... bum! Máš můj hlas! >:D

Ale stejně bych nejradši volila pro všechny T-T

// Taky děkuji za akci :3 A... když to může být opravdu KDOKOLIV, tak... proč by to klidně, ale úplně naprosto klidně... nemohla být Neyteri?! >:D

// Edit osud - bohužel, to také ne :/