Gallirea - Příspěvky uživatele

Přikyvoval jsem na všechno, co Amny řekla. Koneckonců, byla to má nejlepší kamarádka, a na ty se rozhodně přikyvovat má. "Půjdeme pryč od vody!" slíbil jsem a nadšeně poposkočil, aby bylo vidět, že mi odkladu návštěvy ostrovů vůbec není líto. "Na ostrovy se podíváme jindy! Já stejně nepřišel na to, jak se na ně dostat! A kdyby byla tma, nic neuvidíme, tak... tak by to taky nebylo ono! Ale někdy tě tam vezmu! Až bude světlo! A až budeš chtít, taky!" zaradoval jsem se a konečně přestal s přikyvováním. Bude to skvěluper! Založíme tam naši náhradní smečku! Druhý úkryt! A budeme tam sledovat hvězdy! A taky Slunce! Všechno odtamtud půjde jistojistě sledovat! A třeba tam je i pláž! Písečná! Ne! Oblázková! A já najdu nějaké pěkné oblázky! A pak! Pak z nich budeme stavět věže! Asi budu mít menší, ale to by vůbec nevadilo! A až tam někdo někdy přijde, bude se divit, že tam stojí dvě věže z oblázků! Možná tam budou tři! Teda, jestli se zapojí i mistr Nafoukánek! Před Amny by mohl! Oni jsou podobně stydliví, takže by si hezky rozuměli! Culil jsem se a občas netrpělivě přešlápl, natěšený, kam se tedy vydáme namísto ostrovů, jenže Amny ještě před začátkem naší výpravy přišla se skvělým nápadem. "To je geniální nápad!" vyhrkl jsem a znovu přikývl. "Vyrostu! Úplně!" oznámil jsem jí a celý se přikrčil, aby se mi lépe soustředilo. Takhle bych ani nepřekročil řeku! Mohl bych se utopit! A někdo by si mě spletl s vlčetem a... Přestal jsem přemýšlet a plně se koncentroval. Tentokrát doopravdy. A mé tělo opravdu vyrostlo! Stal jsem se tím Newlinem, kterého jsem znal. Tím, kdo chodil hezky vysoko, a nemusel na všechny koukat jak na mraky. "Tadá!" vypískl jsem a ještě se trochu narovnal, abych dohnal výšku toho nejdospělejšího nejnevlčovitějšího vlka pod Sluncem, i když jsme stále měli noc. Trochu jsem při celém tom narovnávání se zavrávoral, což mi jen připomnělo, že bych vlastně i docela rád odpočíval. "Můžeme vyrazit!" vykřikl jsem a odhodlaně vykročil vpřed. "Vzpomínáš, jak jsi jednou říkala, že bys chtěla spát na větvi?" zeptal jsem se, jak nenápadně to jen šlo, a na svou kamarádku se pořádně usmál. Vezmu ji tam, kde jsem spal na větvi! A odpočineme si tam!

// Středozemka (přes Kopretinku)

// Představuji si to tak, že ze Severčiny nohy zbyde jen pahýl pod stehnem. Není třeba popisovat žádné krvácení. Jde o to, že během dalších kol pocítí bolest a nebude se jí tak dobře pohybovat. Pokud, ovšem, nezasáhne naše spasitelka Styx. Samozřejmě, nebudou z toho žádné trvalé následky tak jako tak :D

// Protože jsem měla pár změn v úkrytu, radši odečítání od úkrytu trošku poupravím! c: Snad nevadí T-T

Odečíst: 20

, 70

, 29

a 251

V úkrytu zbyde: 0

, 0

, 100

a 29

Děkuji znovu! ^^

Rez se zdála moc hodná, ale taky se zdálo, že jsem ji nepřesvědčil o tom, že jí mohu pomoct, takže jsem byl nakonec naprosto zmatený. "Opravdu!" vyhrkl jsem v naprosto náhodný moment a vrátil se k horlivému přikyvování, ale to taky nepomohlo, poněvadž Rez s Aset se rozhodly odejít. "Tak se mějte moc hezky! A hodně štěstí s jezery! Jsou moc hezká!" uculil jsem se na ně a s nadšením se s nimi rozloučil posledním zamáváním. Ale je to podezřelé! To, jak se Aset nezdál Dunčí. A přitom je naprosto hodný! "Amny!" obrátil jsem se na svou kamarádku, která byla stále nějak vysoká, "Amny!" Vlastně jsem vůbec netušil, co jsem chtěl říct, ale připadalo mi hloupé znovu opakovat její jméno, a tak jsem se pustil do zvažování našich možností. Nahlas. "Mohli bychom! Vyrazit na nějakou krátkou výpravu! Mohli bychom zkusit najít tajemného písečníka! A mohl bych ti ukázat ty buzoly! Chtěla bys je vidět? Jsou moc hezcí! Ale ti jsou teda pořádně daleko. Ale třeba tam bude někde písečník! A nebo! Nebo můžeme- mohli bychom- můžeme! Už vím, Amny! Já- jak jsem hledal Morfa! O tom jsem ti říkal! Ale jak jsem hledal Morfa, tak jsem našel- našel jsem... skvěluper místo! Nebyla to pláž nebo tak, ale ostrovy! Jeden velký, tam bychom mohli bydlet my! A pak ještě jeden, ale ten byl už daleko! Ale tam by mohl bydlet Falion s Nym! To by bylo pěkné. Oni jsou ze smečky v horách! Určitě by se jim na ostrovech líbilo. Zapomněl jsem se jich zeptat! Chtěla by ses tam podívat? Prosím!" natěšeně jsem poskočil a téměř začal nedočkavostí šťouchat do Amny čumákem. "Moc prosím! Vypadalo to tam moc hezky! Rád bych tě tam vzal! Mohli bychom! Mohli bychom tam třeba koukat na východ slunce! A nebo západ! Jestli teda do té doby vyjde. Je to nějaké podezřelé! Ale to nevadí! Nebo! Nebo bychom mohli koukat na hvězdy, ty mám taky rád! Ale je tady hodně mraků. Ale tam třeba nebude! Prosím!" Ani jsem se nehodlal posadit, poněvadž to by mohlo oddálit naši výpravu, takže jsem jen natěšeně hýbal nohama na místě. Občas jsem nějakou vystrčil vpřed, občas nějakou vzad, občas šly úplně všechny najednou. "Prosím!" zopakoval jsem a prosebně na Amny vypoulil oči. "Moc pěkně prosím!"

"Ahoj, Aseti!" nadšeně jsem se obrátil na spolusmečkovnici, která si mne všimla, zatímco já jí doposud ne. "Ahoj! Rád tě vidím! Já- já jsem vlče! Ale Lady Mlhahule za to nemůže! A- a jinak vlče nejsem. A zase nebudu! Jen si musím odpočinout! Pak to bude naprosto v pořádku!" Přesvědčivě jsem pákrát přikývl a obrátil se i na Amny, která vypadala poněkud vyděšeně. Možná, že je ta vlčice velká i normálně! Jen mně připadá, že veliká není, poněvadž je vysoké všechno! Ale jestli tomu tak je, tak... se musí znát s bůzony! Zná je všechny! Určitě si s nimi rozumí a- a- natěšení muselo počkat, poněvadž jsem si zoufale chtěl poslechnout jméno vlčice. "Rez! Ahoj, Rez! Rez jako rez? To je legrační! Máš hezké jméno. A!" Samozřejmě, že bych jí mohl pomoct! "Pomohl bych ti moc rád!" zvolal jsem a vytasil svou vlčecí hruď, abych působil co nejnápomocněji. "Umím pomáhat i s procházením! I s jezery! Na severu je jedno takové teplejší! A nesmíš se leknout, že je červené, poněvadž to ono prostě dělá! A taky bych z něj radši nepil! Ale na to je ještě horší jeden potok! A ještě horší jsou na to takové bobule! Ty jsme měli nedávno s Dunčím a-" přerušil jsem se. Rez to asi nepotřebuje vědět. Ale Aseti! Aseti to ještě neslyšela! "Pak byl moje partnerka! A pak! Pak jsme potkali mého dědu! To byla ve skutečnosti nějaká vlčice, ale všechno se to motalo! A byla s ní má bývalá partnerka! Já teda žádnou nemám! A navíc to bylo vlče! Vlčák. Vlk vlče! Ale podle těch bobulí to tak bylo! A stejně chutnaly dobře!" uzavřel jsem své vyprávění a vrátil se pozorností zpátky mezi spolusmečkovníky a návštěvnici. Možná, že by mohla být jednou spolusmečkovnice i Rez! Ale o to se postará Aset. Jistojistě! "S vlčaty?" zopakoval jsem po Rez a znalecky přikývl. "Jsou všude! Máme tu čtyři! Ale tři už jsou velké. Kenai, Marion a Cassian pomněnka! On se jmenuje Cassian pomněnka, poněvadž tu máme ještě Kase! A Cassianovi taky říkáme Cassi, takže je v tom pak zmatek! Ale teď už není, poněvadž je Cass pomněnka, takže Kas může být dál Kasem!" radostně jsem se zazubil na všechny okolo a doufal, že Aseti s Amny sdílí mé nadšení. A kdyby to platilo i pro Rez, to by byla skutečná radost! "Takže jen procházíš?" zvědavě jsem ji obešel a nechtěl na ni nijak naléhat, ale na to, že procházela, se nějak málo pohybovala.

Byl to takový ten příjemný druh ospalosti, ten, co dělá zem strašně pohodlnou a všechno ostatní strašně tiché. Spokojeně jsem zamlaskal a už už se chystal ještě o něco více rozplácnout, jenže Amny něco nezřetelného a vyděšeného zamumlala. Ale ne, ona je vyděšená. To vůbec nechci. Čeho by se mohla bát? Jsem přece malý. Malý je dobrý. Málem jsem byl... velký. Jako hněd- bizon. Jako bizon velký. Mohl jsem být děsivý, ale nebyl jsem! "Ale já tu trávu nesnědl, Amny," zabrblal jsem v polospánku a prudce sebou trhl. Amny! "Amny!" vyhrkl jsem a rychle vyskočil na všechny čtyři. "Nenechám tě tu! Nemusíš mít vůbec strach! Jsem tu s tebou! Ahoj!" nadšeně jsem kolem ní zase pákrát poskočil, ale stejně se mi chtělo spát. "Co takhle, Amny! Co takhle, kdybychom vyrazili do- do- do- doooo... Úkrytu! Do Skaliska! Prosím! Já- bych se vlastně opravdu rád prospal! Jsem nějaký... ospalý. A tak bych rád spal! Ale!" V hlavě se mi během všeho toho mluvení zrodil naprosto skvělý nápad, který jsem okamžitě hodlal přednést. "Co takhle, kdyby-" Ale ona musí být taky unavená! Nebude mě přeci vozit! A určitě má hlad! A já bych se o ni měl postarat, ne ona o mě! "Co takhle, kdyby..." pokoušel jsem se narychlo vymyslet nový skvělý nápad, ale překvapivě to nebylo zrovna lehké. "Co takhle..." přimhouřil jsem oči, ale ve vší té tmě se přemýšlelo stále špatně, "Co takhle!" Ano! Posadil jsem se a věnoval své kamarádce pořádné uculení, "Co takhle, kdybychom nešli do úkrytu? Nejsem nějak hodně ospalý! Jen maličko! A ty máš určitě hlad! Takže půjdeme a... a! Já ti něco ulovím! Co by sis dala? Prosím! Jsem dobrý lovec, doopravdy! Teda, myslím. Dlouho jsem nelovil! Lovili jsme dacany, ale na to jsem přišel pozdě! A- prosím!" Natěšeně jsem přikyvoval a už už bych vyrazil, ale nechtělo se mi moc vstávat. "Zavel a jdeme!" povzbudil jsem Amny a nepatrně zívnul.
Ale co je to za pach? To... není nikdo od nás! Máme tu návštěvníka! "A nebo! Nebo můžeme jít přivítat někoho- někoho... nového! Někdo sem přišel! Pozdravíme ho! A taky se ho zeptáme, co by potřeboval! Třeba by si chtěl taky zalovit! To by bylo pěkné! Třeba! Třeba by se chtěl i přidat! Nelíbilo by se ti to? Mně by se to líbilo!" předvedl jsem svůj další návrh a šťastně se na Amny zazubil. "Nemůže být daleko! Půjdeme za ním? Prosím! Prosím!" Prosím! Párkrát jsem ještě akčně přikývl, a když mi připadalo, že je toho dost, aby to přesvědčilo i Amny, rozeběhl jsem se za pachem. Byla to šedo-hnědá vlčice, která se tyčila vysoko nade mnou a byla opravdu obrovitánská. Já jsem vlastně vlče! To dává smysl! S náhlým uvědoměním jsem se z momentu děsu vrátil k přátelskému vrtění ocasem. "Ahoj! Já jsem Newlin! Vstoupila jsi na smečkové území! Jsme Sarumenská smečka! Jak bych ti mohl pomoct? Poněvadž já bych ti moc rád pomohl, opravdu! A tady Amny," ohlédl jsem se na svou kamárdku a radostně se na ni usmál, "Tady Amny taky! Víš, já nejsem běžně vlče! Takže ti dokážu pomoct, opravdu! A máme tu i vlčata! Jakože... jakože běžná vlčata! A ta by ti taky jistojistě dokázala pomoct! Ale my tě našli dřív, takže ti pomůžeme my! A rádi! Už jsem říkal, že se jmenuji Newlin?" Naklonil jsem hlavu do strany a vlčici si zkoumavě prohlížel. Takhle zespoda vypadala opravdu drsně, ale to koneckonců zespoda vypadalo všechno. "Ahoj!" vyhrkl jsem ještě jednou, aby nás neobklopovalo příliš velké ticho, a nepřestával se usmívat.

"Myslím to naprosto doopravdy!" vyhrkl jsem, když Amny vypadala tak nějak nevěřícně. "Totiž! Já úplně nevím, jak se to dělá! Ale byl jsem za Smrtí! A ta mě ve vlče proměnila! A teď- teď..." ztišil jsem se. Přimhouřil jsem oči a přikrčil se, soustředěný, jako jsem nebyl snad nikdy v životě. "Ukážu ti to!" zaradoval jsem se a mé tělo se opravdu začalo zmenšovat. Ani jsem nečekal, že to bude fungovat! Uculil jsem se pro sebe a během okamžiku jsem stál na drobných tlapkách. "Teď to vypadá, že jsi snědla trávu ty!" vypískl jsem o něco vyšším hlasem a nadšeně kolem jejích nohou, které téměř připomínaly kmeny stromů, začal pobíhat. "Vidíš? Jsem malý! Jsem malý! To jsem mohl říct Životovi! Měl jsem mu říct, že dokáži být malý! Já mu jen řekl, že nejsem starý! Ale teď!" vykřikl jsem s podivně roztomilou intenzivností a prudce se zastavil, abych mohl Amny koukat do jejích vysoko položených očí. Jenže můj pohled upoutala obloha. "Ještě je noc!" oznámil jsem Amny a fascinovaně tento jev sledoval. "Jak to, že je ještě noc? Nemělo být ráno? Ráno zaspalo, Amny! Ale to snad nevadí. Možná! Možná je to nějaký posun v čase! Možná- možná-" nejistě jsem přešlápl z jedné pidi tlapky na druhou. Co když za to mohu já? Vyděšeně jsem vypoulil oči. "To jsem udělal já! Já- já jsem neomládl! Cestoval jsem v čase! A přinesl noc! Teď bude déle trvat, než přijde zase den! Musím se proměnit zpátky! Potom! Potom to bude v pořádku! Napravím to, opravdu! Hned to-" Křečovitě jsem zavřel oči. Napravím to. Napravím to! Napravíííím... to. Soustředil jsem se, snažil jsem se. "Napravím!" křikl jsem a konečně otevřel oči. Jenže ty musely být taky stále maličké, poněvadž se tentokrát žádná proměna nestala. "Jsem unavený," zakňučel jsem a okamžitě si ustlal na zemi tak, že jsem na ni otupěle spadl.

Budeme se těšit

Úplně vidím ten dream team, jak spasí celou Gall :D Být vámi, koupím si pro jistotu více pyžam T-T
A sázím na Darkii! Když nám dnes tak hezky ohlásila návrat na discordu, jen těžko by se mi věřilo, že by se rovnou nevrátila i s pořádnou osudovkou c:< Ale pokud autorem není Darkie, těším se úplně stejně! ^^

Hihňal jsem se, i když Amny říkala, že je dobře, že trávu nejím, poněvadž jinak bych byl prý děsivý. "Vlastně!" vyhrkl jsem v náhlém uvědomění a začal zírat na půdu našeho hvozdu, "Vlastně mi Život říkal, že ji mám prostě vykouzlit! Já se ho totiž ptal! Ptal jsem se, jak udělat chutnou trávu, a on řekl, že mám magii, která to dokáže! A tak bych- mohl bych! Zařídit! Zařídit, aby nám tu vyrostla chutná tráva! Ale- ale nechci být děsivý." Umírněně jsem se posadil a aniž bych se hnul, došel jsem k závěru, že růst posilující trávu v našem hvozdě pěstovat nebudu, poněvadž jsem Amny opravdu nechtěl vyděsit. Navíc, má kamarádka se rozpovídala o omlazovací vodě, takže děsení nepřipadalo v úvahu už vůbec. Zaujatě jsem přikyvoval a občas i zavrtěl hlavou, hlavně když tvrdila, že není tak mladá, jako jsem já. "Jsi hodně mladá! Já to vím, Amny! A jestli jsi vypila tu vodu, tak- tak! Budeš nejmladější! Nebo už jsi? Cítíš se mladě? Nebude z tebe náhodou vlče? Já se umím proměnit ve vlče! Mohli bychom být vlčata spolu! Co chceš udělat jako mladá? Máš nějaké mladé sny? Mladé přání! Rád bych ti nějaké splnil! Prosím! Ať se tu máš hezky! A mladě!" natěšeně jsem se na ni zubil a občas vsedě i poposkočil, aby mé nadšení bylo naprosto jasné a pozorovatelné. Možná, že by si přála mít ježka! Proč ježka? To je celá Amny! "Najdu ti i ježka, kdybys chtěla! Nic mě nezastaví, doopravdy! Nebo bys chtěla- chtěla bys tu trávu? Nbeo něco jiného k jídlu? Mohli bychom něco ulovit! Bůzona asi ne, ale dacana bychom zvládli! A nebo ryby! Ale ty budeš daleko od vody, slibuji! A já ti to zaříídm! Chtěla bys? Nebo! Nebo bychom mohli začít lézt po stromech!" Zasněně jsem se uculil na nejbližší kmen a představoval si, jak hezké by bylo, kdybychom po něm vyšplhali až na úplný vrchol. Pak bychom všechny viděli jako mravence! A museli bychom být opatrní, abychom na ně náhodou nešlápli! Zachichotal jsem se a nehodlal spouštět pohled ze stromu, který nabízel tolik zábavy.

Nevidím tu žádnou demenci c:< Určitě! ^^ Ve více vzkazech do jednoho vlákna je perfektní c:

Rozhodně c: Aktuální by byly sice lepší, když je za cíl, abyste vyrazili do přírody, ale kdo jsme, abychom to dokázali kontrolovat :D

// Vrchol Narrských kopců

"Amnyyyy! Amnyyyy! Am-" hodlal jsem hulákat, jak to jen půjde, abych svou kamarádku jednoduššeji našel, jenže to nakonec nebylo tak úplně potřeba, poněvadž během pár chvil seděla přímo přede mnou. "Ny!" dokončil jsem nadšeně své poslední zvolání a šťastně se otřel o nejbližší stromisko, abych při té příležitosti rovnou označil hranici svými chlupy. "Amny! Ahoj, Amny! Hledal jsem tě! A už jsem tě i našel. To je pěkné! Moc! Rád tě vidím! Já- nevím, jak se to vždycky stane! Ale je to u Života vždycky! Nikdy- nikdy tam nakonec nedojdu s někým! Je mi líto, že jsem ti neukázal tu jeskyňku! Ale! Jestli chceš, tak..." spiklenecky jsem se usmál a posadil se vedle ní, "tak bychom tam mohli zajít znovu! Dovedu tě tam! Opravdu!" Párkrát jsem přikývl, abych svou kamarádku přesvědčil, a už už zase vstával na všechny čtyři. "Vlastně!" vyhrkl jsem a zase se posadil, "Ty jsi k Životovi došla? A co ti říkal? Dostala jsi od něj něco? Mně nabízel nějaký vývar! Mládí! Ale já mu řekl, že ještě ne, a on mi pak řekl! Že hnědoušci jsou bzoni. Bůzoni. Bli... a já mu řekl, že mohou být kamarádi s dacany!" Spokojeně jsem se usmál na Amny a prohlížel si ji, abych vyzkoumal, co je na ní nového. "A co je na tobě nového?" zeptal jsem se ještě, čistě pro jistotu, že by se mi to vyzkoumat přeci jen nepovedlo. Má novější srst! Celá se leskne! Nebo ne? Ne! Takhle se leskne neustále! To ona prostě dělá. Jsem já taky takhle blýskavý? Blýskavý, zachichotal jsem se a představil si, jak hezké by bylo, kdyby z našich srstí létaly blesky. Byl bych energetický ježek!

// Narrské kopce

Nadšeně jsem běžel – běžel! – do kopce se zcela jasným cílem. "Musíme udělat trávu chutnější!" zopakoval jsem odhodlaně po Amny a párkrát si na tento cíl přikývl. Musíme udělat trávu chutnější! Potom budeme podobně velcí, jako jsou hnědouškové hromádkoví, a budeme se s nimi moct skamarádit! Budeme si povídat! A taky z nás budou hromádky! Budeme vlci hromádkoví! Jak by asi chutnala chutná tráva? Třeba... jako... jako... přimhouřil jsem oči a snažil se nějakou trávu pro lepší představu té chutné najít, jenže Životovy kopce byly tak nějak holé a pískovité. Písek! Rozhodně bych mu měl říct o tom písku! A o písečníkovi! A o mistrovi Nafoukánkovi! Ale hlavně o tom písku! Je magický! Tomu jistojistě bude rozumět! Půjdu, najdu ho... a! A všechno spolu vyzkoumáme! Všechno- "Co že chceš všechno vyzkoumat, Newline?" ozval se hlas kdesi za mnou a já se radostně zastavil. Začínal jsem být na návštěvy Života docela profesionál, takže mě ani příliš nepřekvapilo, že slyšel mé myšlenky. Nebo jsem to celé říkal nahlas? zmateně jsem natočil hlavu do strany, abych na odpověď na onu otázku lépe přišel, ale nakonec to nebylo vůbec potřeba, poněvadž se mi v Životově přítomnosti moc přemýšlet nechtělo. "Živote! Ahoj, Živote! Jak se máš! Jdeme tě-" chtěl jsem mu vylíčit úplně všechno, jenže jsem jaksi ztratil kamarádku, která by mi v tom asistovala. "Amny?" překvapeně jsem vypoulil oči a už už se chystal se Životu omluvit, že přijdeme s Amny později a spolu, ale na to byl Život příliš hřejivý. Příliš hodný. Příliš... "Ahoj, Živote," zopakoval jsem a spokojeně se na něj uculil.
"Ahoj, Newline! Tak co? Jak se mají vlčata? Viděl jsem, co se nedávno stalo Marion. Nemilá věc. A Kenai..." Život zavrtěl hlavou a tak nějak podivně zamlaskal, což se mi zalíbilo natolik, že jsem to po něm okamžitě zopakoval. To bych mohl dělat častěji! Třeba... třeba když se mě někdo zeptá, na... na... na co bych vlastně řekl ne? Třeba... "Vlčata!" vyhrkl jsem po nějaké době, když jsem si uvědomil, že není vhodná chvíle na přemýšlení nad využitím odmítavého mlaskání. "Vlčata! Živote, páni! Máme vlčata! Totiž, Marion, Kenai a Cass Pomněnka už jsou docela velcí! Už jsou skoro dospělí! Budou se učit lovit, objevovat magii... a tak! A možná si říkáš, že je zvláštní, že se jmenuje Cass Pomněnka! On to byl totiž původně jen Cass, ale! Ale pak k nám přišel Kas! A Kas teda není Dunčího, i když jsem myslel, že je! A prý je Maple! A Právě Kas a Cass jsou si podobní, tak se Cass jmenuje Pomněnka! Vymysleli jsme to spolu! A líbí se mu to! A taky jsem s Dunčím snědl divné borůvky! Hledal jsem Morfa, poněvadž Sarumenu hrozila potopa! A ty borůvky- ony byly červené! A měly- měly- halucinace! My měli halucinace! Totiž, s Dunčím! On pak byl má partnerka, i když mám rád Derian, a- a Derian jsem dlouho neviděl! Ale viděl jsem hnědoušky hromádkové! Jsou to takoví hromadovití... tráva! Živote, mám důležitou otázku!" Všechno mé vyprávění se zastavilo a já téměř strnul důležitostí. Tráva! Nesmím na ni zapomenout! Život působil dojmem, že by radši slyšel ještě další vyprávění, poněvadž tak nějak skoro-zmateně pomrkával, ale nakonec se přeci jen zeptal. "Jakou důležitou otázku máš na srdci?" zašeptal a důvěřivě se ke mně naklonil, což jsem mu okamžitě opětoval. "Víš, Živote..." začal jsem podobně spiklenecky, jako to udělal on, a snažil se u toho příliš nehihňat, "mě by strašně zajímalo, jak..." "Ano?" Byl jsem moc rád, že je Život nedočkavý, poněvadž to jsem byl já věčně taky. Možná to z nás dělalo tak skvěluper kamarády. "Jak udělat chutnější trávu! Víš, já ji zkoušel! A nechutnala mi! A Amny! Amny, ta nás doběhne za chvilku, ale ptal jsem se jí, jak chutnala jí, a taky prý moc ne! Ale hnědoušci hromádkoví-" hodlal jsem mu vysvětlit, jak jsou velcí a jak je to jistojistě způsobené trávou, a jak bych si s nimi chtěl popovídat, jenže to už mě Život přerušil. "Hnědoušci hromádkoví? Myslíš bizony? Takové... no... tuhle jsem je viděl. Na stepní pláni?" zeptal se s velkým zájmem, kterého jsem si rozhodně cenil, ale bylo mi trošku líto, že nejsem objevitel hnědoušků. "Bizo-ni! To budou oni! Jistojistě ano! Musím to všem povědět! A jestli to jsou bizoni, tak budou mít rádi dacany! Dacani jsou moc hodní! Totiž, vlastně to nevím, já je viděl jen mrtvé. Totiž, ti, co jsme je ulovili, byli mrtví dvakrát! Ale když žili, byli určitě hodní a-" Další přerušení. "Myslíš daňky?" ujistil se Život a usmál se tak hezky, že jsem mu to okamžitě několika přikývnutími odsouhlasil, i kdyby to žádné daňky nebyly.
"Ehm. Tak tedy..." zabručel si Život spíš pro sebe, zatímco jsem ho s napětím celého těla poslouchal. Dozvím se tajemství chutné trávy! Určitě! Možná, že mě Život představí i nějakému hněd- bizonovi! Rovnou! Bez trávy! "Tráva... chm. Ale ty už magii země máš! Tak si můžeš určitě nějak vykouzlit chutnou trávu, po které toužíš! Nemohl bych ti spíš nabídnout... něco..." mumlal a koukal na nebe, jako kdyby tam měl svou nabídku napsanou, a tak jsem se k němu přidal, pro případ, že by se z koukání vyklubalo pozorování mraků. "No jo, to by šlo. Mohl bych tě omladit! Neměl bys zájem?" šťastně se na mě zadíval a já mu pohled zase vesele oplatil, ale odpovědí na jeho dotaz jsem si moc jistý nebyl. "Omladit..." zopakoval jsem po něm trošku překvapeně a mírně zavrtěl hlavou. "To je asi v pořádku, děkuji! Já- já nejsem úplně starý! Neight mi jednou řekl, že patřím do starého železa! Myslím. Ale zrovna dneska jsem vyběhl kopec! Jsem mlaďoch mlaďouchovitý, opravdu! Ale moc ti děkuji! Určitě se někdo bude chtít omladit! Totiž, nechat omladit! A vlastně- vlastně já ani nepotřebuji! Umím- umím se změnit ve vlče! Takže můžu být úplně nejmladší! Děkuji ti, Živote! Já- já už bych měl-" Zbrkle jsem se zazubil a začal se rozhlížet na všechny strany, abych vyzkoumal, jestli by nějaká chutná tráva nemohla vyrůst i u Života. A aniž bych to jakkoli naplánoval, přímo u Životových tlapek vyrostl trs trávy. "Tráva! Pro tebe! Ta nejchutnější! Určitě po ní vyrosteš! A pak- pak bys měl přijít na návštěvu!" nadšeně jsem se na něj uculil a přátelsky do něj drcnul tlapkou. "Ale teď už budu muset jít, Živote! Já bych rád zůstal, opravdu! Ale musím- měl bych- vlčatům, než jsem odešel z hvozdu, narostly obří nohy! Měl bych to nějak vyřešit! A asi rychle! Tak- tak ahoj, Živote!" Mávl jsem párkrát rychle ocasem a rozeběhl se zase z kopce, dříve, než vůbec Život stihl jakkoli zaprotestovat. Musím vyřešit ty nohy! A najít Amny!

// Sarumen

O B J E D N Á V K A
Ráda bych převedla 200 na Lylwelin -> odečíst 250

A ještě bych ráda obdarovala...
V03/ Maple - 1* do obratnosti -> 15

V03/ Launee - 1* do rychlosti -> 5

+ 10

V03/ Saturnus - 1* do vytrvalosti -> 15

V03/ Rayster - 1* do rychlosti -> 15

V03/ Amnesia - 1* do síly -> 15

V03/ Nym - 1* do rychlosti -> 15

V03/ Duncan - 1* do síly -> 15

V03/ Ayshi - 1* do rychlosti -> 14

+ 1

V úkrytu zbyde: 29

, 0

a 0

Děkuji! ^^