Příspěvky uživatele

< návrat zpět

Během okamžiku se ukázalo, že kromě mě vůbec nikdo nemá zájem o nechávání si vlčat, a to včetně jich samotných. "Dobře! Pardon!" vykníkl jsem, když mi Čámo Pippa oznámila, že si je nechávat nebudeme. "Ale stejně můžeme být kamarádi! Všichni! Jakože, vy s naší smečkou! Seznámím vás s Morfem, s Kenaiem a-" A přesně tam můj proslov o přátelství musel skončit, poněvadž jak Morf, tak Kenai už to vzdali. Odešli? Zmateně jsem se rozhlédl po našem travnatém okolí, které bylo až na zbytek Buzona téměř prázdné. "A se mnou!" vyhrkl jsem a široce se na Alfího a Pippu Čámovi zazubil, aby se necítili, jako že je všichni opustili, i když přesně to se stalo, poněvadž si ostatní mysleli, že jsou nepříjemní. Hlavně Čámo Pippa. Snažil jsem se předstírat, že takhle je to tu běžné, že zůstanu sám uprostřed ničeho s kořistí. Ono to předstírání zase až tak komplikované nebylo, poněvadž se stačilo jen usmívat a občas spokojeně přikývnout.
"Hlavně se mnou! Ostatní už šli napřed, poněvadž si mysleli, že! Že u nás budete! Ale jistojistě nemusíte! Ne! Totiž, kdybyste si to rozmysleli! Tak pak ano! Ale vy si to asi nerozmyslíte. A to vůbec nevadí! Ale i tak by asi nebylo úplně správně, abyste všude chodili sami! Kam vůbec jdete? A jdete dlouho? Já už dlouho chodil! Totiž, totiž... chodil! Chodil jsem tak dlouho, že jsem si řekl, že už se mi vlastně chodit nechce! A nemám rád běhání. Ale teď chozením myslím i běhání, poněvadž je to taky pohyb! A chození... to vlastně znamená cestování! A cestování je to, co jsem dělal už dlouho! Ale byl jsem teda o dost větší! Ale taky vlastně ne. Umím se přeměnit na vlče! Je to má superschopnost! Skvěluperschopnost! Skvěluper je, když je něco super a skvělé zároveň! Vynalezl jsem to! Stejně jako-" Hodlal jsem vlčatům říct úplně všechno, co by je mohlo zajímat, dokud nepřišlo na vynalezení a pojmenování Hnědoušků. Věděl jsem, že se stačilo otočit. Že jeden tam leží, sám, s mrtvýma očima, jen aby ho tu ostatní nechali. "To maso je opravdu neotrávené!" dodal jsem ještě, abych trošku změnil téma, a přátelsky se uculil. "Ale!" přidal jsem dodatek k dodatku, aby se neřeklo, že jsem nic neřekl, "Ale jestli maso nechcete, mohl bych vám třeba... třeba! Třeba vykouzlit borůvky! Nedávno jsem měl červené a ty byly asi trochu jedovaté, ale ty, co bych vám udělal, by byly naprosto v pořádku!" Zběsile jsem přikyvoval a už už se chystal rozkročit, aby se mi lépe kouzlil keřík borůvek, ale právě tehdy na mne dopadly první kapky.

Jenže rodiče vlčat se nikdy nepřiřítili. Místo toho začal vlček mluvit podivnou řečí, stejně jako kdysi mluvila ta cizokrajná veverka, a já jen překvapeně vypoulil oči. Jeho povídání znělo klouzavě a já se v něm úspěšně ztratil. Čámo Alfí, to by mohlo být jméno! Zaradoval jsem se a přikývl, aby si vlče myslelo, že alespoň trošku zvládám. Navíc, hned po mém přikývnutí začalo mluvit srozumitelně, což bylo moc pěkné! Ne že by tedy bylo pěkné, co řekl. "To mě mrzí, čámo Alfí," vykníkl jsem a zavrtěl hlavou, zatímco se k nám přiřítil i Kenai. "Tohle je Kenai! Je ze stejné smečky, jako jsem já! A jestli nemáte rodiče, tak-" Ve vší své horlivosti jsem byl připravený jim nabídnout, aby se zabydleli u nás, ale to už se do všeho přidala i Alfího sestra, která byla jako zakrslý a světlejší Dunčí. "Voraz?" zopakoval jsem její slovo a samým šokem pootevřel tlamu, zatímco se Kenai pustil do mého bránění. Nevěří mi. To je celé. Jsme cizí vlci, oni jsou vlčata a... nemají tu nikde rodiče! Není v tom nic osobního! Prostě jsou jen... pohlédl jsem na sourozence. Sami a ztracení. "To je v pořádku! My bychom z vás tu kaši nikdy neudělali!" přesvědčivě jsem začal přikyvovat a usmívat se. "Nechceme vás nijak strašit! Navíc, ani strašidelní nejsme! Ani trošililinku! Ale jiní vlci by mohli být. A proto jsme tady! Abychom se ujistili, že jste v pořádku! Poněvadž jste maličcí a maličcí by se sami toulat neměli! A nebudeme si dávat voraz. Ani chvilku! Víš, že je to ošklivé slovo? Takové bys neměla používat! Mohla bys místo toho říct něco jiného! Třeba- třeba... "Na chvilku si odpočiň, Newline!" nebo... nebo tak! Ale! Ale to vůbec nevadí, opravdu!" S širokým úsměvem jsem se střídavě díval na Kenaie, Čáma Alfího a jeho sestru, která brzy odhalila důvod své původní skoro-nevrlosti. Má hlad, něžně jsem se na ni zazubil, když vyděšeně vypoulila oči. "A jak se vůbec jmenuješ?" zeptal jsem se, aby si nepřipadala, jako že se jí za ten hlad vysmívám, a rovnou se uculil i na přibíhajícího Morfa. "Morfe! Ahoj!" mávl jsem šťastně ocasem a ještě se nevěnoval kusům masa, co nám přinesl, "Morfe! Tohle je Čámo Alfí a jeho sestra! Prý cestují bez rodičů! A taky jsou trošku cizokrajní, takže musí cestovat už opravdu dlouho! Já- přiběhl jsem za nimi, poněvadž jsem měl strach, co tu dělají! A jestli by se jim náhodou nemohlo něco stát! Ale nic se nestalo. Zatím! Ale- ale-" Nenápadně jsem svou tlapou posunul kus masa před obě vlčata, aby se najedla, zatímco tu budeme řešit jisté záležitosti, "Můžeme si je nechat?" Svou otázku jsem zašeptal co nejnepostřehnutelněji a začal na Morfa dělat smutné oči. "Pěkně prosím!"

Ahoj! ^^ Říkám si, že je docela škoda, že se tu k tomu nikdo nevyjádřil, tak... se do toho pustím já :D

Ty změny se mi celkově moc líbí Naše kreslířky si rozhodně zaslouží něco spešl a... jsem ráda, že už jsou všechny vyznačené i v seznamu vlků :D To mi tam opravdu chybělo :3 A že jejich jména září v seznamu online vlků, to je prostě kůl! ˘^˘

U Života a Smrti se mi líbí hlavně to, že už se u Života budou brát jen květiny :D Ono to sice trochu zkomplikuje nakupování, ale... myslím si, že to tak mělo být už dávno ^^ A co se pak zdražování / zlevňování týče, tak ty darované vlastnosti / magie byla taky potřeba T-T Byl to solidní nepoměr a... když chtěl člověk rozdávat a udělat ostatním radost, tak to bylo nákladné :c Ale! Měla bych dotaz ^^ Bude tu po zdražení pořád šance na black Friday? :D Nechci znít jako někdo, kdo nakupuje jen v akci, ale... možná budu nakupovat jen v akci. :D A taky... jaká je přibližná představa o tom zdražování? O.o Bude to třeba o 10 jednotek, nebo o... já nevím, 40 %? :D Stačí jen přibližně c: Není to důležitý dotaz, jen... pro mou vlastní zvědavost :D

Za spešl území jsem strašně ráda, že vznikla zuběnka! I když je škoda, že je to území pouze pro vlčata T-T Na druhou stranu chápu, že ta nemají takovou šanci zapojit se do herních akcí a... tohle je pak taková kompenzace :D
A že bude liščí nora přístupná i bez mapy, za to jsem doopravdy moc vděčná

A nakonec! Co se značkování týče: jsem za to moc ráda! :D Konečně tu bude nějaká spravedlnost pro Launee >:c
Ale! Na druhou stranu si říkám, že... když se takhle bude řešit značkování, možná by se měly řešit třeba i smečkové lovy ._. Třeba zavést, že by smečka musela udělat 2 smečkové lovy ročně, aby přežila zimu. Nebo... tak c: Bylo by to taky pěkné zpestření ^^ A navíc by to dalo povinnosti i právě funkci lovce / vlkům, co nejsou ochranáři. Ale je to jen nápad c:

Jsem ráda, že se admin tým pustil do takových velkých revolucí Dankeschön

Byl jsem rád, že mi Morf dovolil nahánět společně s Maple. "Budeme spolunaháněči!" nadšeně jsem se na ni zazubil a doufal, že nejde poznat, že se mi do toho celého vůbec nechce. Ublížíme jen jednomu. A ostatním se můžeme omluvit. Bude to v pořádku. Amny to říkala. A jen jeden bude smutný. Ostatní... Zoufale jsem pozoroval stádo před námi. Proč musíme někomu ubližovat? Zaťal jsem zuby do křečovitého úsměvu a povzbudivě na Maple přikývl. Náš Hnědoušek už byl vybraný. Teď stačilo se k němu jen rozeběhnout a nechat Morfa, aby... prudce jsem zavrtěl hlavou. Možná, že prostě bylo špatně nad čímkoliv takovým přemýšlet.
Musel jsem se rozeběhnout a na nic nemyslet, což se mnohem snáz plánovalo, než dělalo. Hlavně, když se zatím chudák nic netušící Buzon pásl nedaleko svých kamarádů. Jenže ostatní už běželi, což znamenalo, že já musel taky. Zběsile jsem se dal do pohybu a snažil se držet se u zadní části Buzona, aby se nemohl náhle otočit a vrátit se domů. Ke kamarádům. Já jsem mohl být jeho kamarád, kdybych ho teď nelovil. Jenže kolem mě byli další kamarádi, spolusmečkovníci, kteří si Buzona přáli ulovit. Kamarádi, kterým jsem chtěl vyhovět. Snažil jsem se běžet, jako kdyby se nic nedělo, ale pravdou bylo, že jsem si nebyl jistý, jak moc bych rád zabil jednoho budoucího kamaráda pro blaho kamarádů ostatních. Můžu se jim omluvit. Všem se jim omluvím. Pokusil jsem se o úsměv a doufal, že všechno bude v pořádku. Buzon sotva dýchal a já věděl, že se tváří naprosto vyděšeně. Snad se nikomu jinému už nic nestane, bleskl jsem pohledem po Amny a Maple, které naháněly se mnou. Věděl jsem, že je čas na to, abych se taky pustil do dorážení a oslabování Buzona, ale bylo mi ho příliš líto a...
Nejsou to vlčata? Překvapeně jsem vypoulil oči na dvě nahnědlé hromádky, co celé naše lovecké počínání pozorovaly z travnatého úkrytu. Co tu dělají? Jsou tu sama? Někde musí mít rodiče! Že by jim jejich rodiče taky chtěli ulovit Hnědouška? Zmateně jsem pozoroval stádo a snažil se v něm najít jedinou známku po dalších vlcích. Co když jsou doopravdy sama? Jen tak, malá vlčata, co se vydala do světa? Nejsou příliš malá? Něco by se jim mohlo stát. Jestli splašíme stádo, tak... tak by to mohl být průšvih. Mezi všemi těmi spolusmečkovníky jsem začal hledat Morfa. "Morfe! Jsou tam vlčata! Já- půjdu se na ně podívat!" vykřikl jsem, aniž bych měl tušení, jestli to můj kamarád slyší, a od zadní části Buzona, kterému zbývalo pár posledních chvil, se rozeběhl dál k vlčatům.
Byla opravdu legračně hnědá, jak se zdálo, a i když jsem k nim doběhl, byla pořád nějaká maličká. "Ahoj! Já jsem Newlin! Nebo taky New, nebo Lin! Nebo Newlin, ale tak se jmenuji, tak to nenabízím jako možnost! Ale určitě mi tak můžete říkat! Jsme tady na lovu a..." s úsměvem jsem se naproti nim posadil, aby se vlčata nemusela úplně soustředit na to, jak naše smečka zabíjí Hnědouška, "A co tu děláte vy? Kdepak máte rodiče?" Možná, že mají pomalé rodiče! Třeba každou chvílí dojdou! Možná jsou tu jen pidichviličku a jejich rodiče se opozdili, poněvadž... poněvadž se s někým museli pozdravit! Nadšeně jsem přimhouřil oči a začal zírat kamsi za vlčata, abych případně jejich rodiče mohl rovnou i pozdravit.

Do 15. je mi jedno kdy, pak mi začíná škola, takže... pak už asi spíš víkendy :D

Praha!

Mohla bych úplně kdykoliv až na poslední týden ^^

Upíral jsem všechny své smysly na drobnou cestičku, po které jsem přiběhl, ale ta zůstávala prázdná. Na rozdíl od mého okolí, ve kterém se kromě Morfa vynořili ještě Gangwolfi, Kenai, Nosiel, Maple a... "Amny!" radostně jsem vyhrkl a začal zběsile mávat ocasem. "To je skvěluper, že jsi tady! Myslel jsem si, že se ti něco stalo! Ale jestli se ti nic nestalo, pak nám všem ani nehrozí smrt! Jsme naprosto v pořádku!" nevinně jsem se na všechny uculil a doufal, že už přestanou řešit mé nepřesné předpovědi o tom, že všichni zemřeme. "Ahoj, všichni! Copak tu děláme? Moc rád vás vidím! Stěhujeme se? Kdybychom se stěhovali, vím o jednom nádherném ostrovu! Není to ten s bobry! Je uprostřed moře a- a! My lovíme, že?" Kdesi během svého zmateného proslovu jsem začal přikyvovat, aby bylo jasné, že alespoň trochu myšlenkově stíhám, a hlavně se nepřestával zubit na Amny, jejíž existence a hlavně nesmrt mi dělaly strašnou radost.
Netrvalo to dlouho a Gangwolfi, geniální jako vždy, nás rozdělila do loveckých skupinek. Vesele jsem se ohlédl na Morfa s Maple, jestli jim náhodou nevadím v jejich skupince, a stále nepřestával mávat ocasem. A je tu i Kenai! Páni! Bude s námi lovit! Jestlipak někdy předtím lovil? Musí to pro něj být moc zajímavé! Ale takhle v dešti- Zkoumavě jsem se podíval na oblohu, která byla stále zamračená, ale jediná kapka už z ní nespadla, Takhle je to v pořádku! Určitě si to užije! Ale co asi budeme lovit? Jelena? Srnku? Kdyby jelena, mohl bych mu říct tu legraci o jelenech a o tom, jak je z toho někdo jelen! Mohl bych- "Buzony," vydechl jsem překvapeně, když Morf zmínil naši kořist, a trošku se mi zamotala hlava. Já je nechci lovit! Jsou moc hodní! A... a chtěl jsem se s nimi kamarádit, nechtěl jsem... "Tak to bude moc zajímavé!" hlesl jsem nejistým hlasem a pokusil se o další radostný úsměv. Proč zrovna Hnědoušky? Vypadají tak chytře! Zoufale jsem se ohlédl na svou nejlepší kamarádku, co na to říká ona, ale asi jsme nemohli nic měnit. Nesmím Kenaiovi zkazit jeho první lov! "Měli bychom! Měli bychom jít jen na jednoho! Jsou obrovští a určitě nebudeme potřebovat dva! A taky je to nebezpečné! Tak... tak bychom se všichni mohli vrhnout na... jednoho," pokusil jsem se znít co nejrozumněji a nejpřesvědčivěji. Kdyby... alespoň jeden z nich zůstal naživu.
S poměrně falešným úsměvem jsem se přidal k Morfovi a Maple. Když se Morf zeptal Maple na to, co by chtěla jít, vyděšeně jsem polkl a přihlásil se taky o slovo: "Mohl bych být taky naháněč, prosím?" Kníkl jsem a snažil jsem se si nepředstavovat, že bych zrovna já musel být tím, co jednoho z Hnědoušků usmrtí. "Moc- moc rád totiž naháním! Nahánění, to je moje! No jo!" dostal jsem ještě ze sebe, aby to znělo o něco nadšeněji a ještě si znovu párkrát pokýval. Zatím to vypadalo na ten nejsmutnější lov mého života.

// Ježčí mýtina
Horor

Běžel jsem, jak jsem jen mohl, zatímco má mysl byla pronásledována těmi nejtemnějšími myšlenkami. Muselo se jí něco stát! Ve smečce nebude. Mohlo... mohlo ji něco dostat! Jenže co? Zmateně jsem se za sebe ohlížel, jako kdybych to něco, co dostalo Amny, mohl sám zahlédnout. Muselo to být neviditelné a rychlé, připravené uhnout pokaždé, když jsem se snažil to spatřit. Neslyšně mě to pronásledovalo. I když bych občas přísahal, že když jsem prudce zastavil, několik větviček za mnou zapraskalo, byť už jsem dávno nehybně stál. Dostalo to Amny a teď to jde po mně! Chce mě. Sežere mě? Co- co mi může udělat? Můj dech se zrychloval, zatímco nebe se postupně zamračilo, jako kdyby snad noc měla znovu pokračovat věčně. Všude jen mraky. První kapky. Déšť. Funil jsem to já, nebo mi někdo dýchal na krk?
Stmívalo se a já byl sám, uprostřed ničeho. Mohl jsem doufat, že jsem byl sám. Ochladilo se a já si připadal, jako kdyby pro mne přišla samotná smrt. Pronásledovala mne. Chtěla mne polapit, stejně jako Amny. Jenže jak dlouho jsem v dešti mohl utíkat? Kapky stékaly do mého obličeje a já jen mizivě viděl na svou cestu. Přál jsem si dostat se domů. Do bezpečí. Jenže obojí bylo příliš daleko.
Musel jsem být sledován. Musel. A pak, mezi tenkými provazy deště, jsem konečně spatřil pár očí. Vyděšeně jsem nadskočil. Tráva se v mírném větru vlnila a šeptala různá tajemství o tom, jak mne brzy čeká velký konec. Jak zde, uprostřed louky, zahynu. Jak mne můj pozorovatel každou chvílí zahubí. Nehnutě jsem upíral pohled na pár očí a snažil se příliš nemrkat, abych zabránil jeho přiblížení. Slyšel jsem tlukot vlastního srdce. Tlouklo, jako kdyby odpočítávalo poslední údery, kdy budu schopný nádechu. Polil mne studený pot. Topil jsem se v něm.
A pak, během okamžiku, oči zmizely ve vysoké trávě. Polkl jsem. Vrátí se? Skočí- skočí na mne zezadu? Vyplašeně jsem se prudce ohlédl, ale i za mnou byl pouze déšť a tráva. Prázdo. Prudkým otočením jsem se znovu vrátil do původní pozice. Oči byly pryč. Možná, že byly pryč vždycky. Vymyslel jsem si ho? Muselo... muselo se mi to zdát. Amny je v pořádku. Došla do smečky. Já... tam budu za chvilku taky. Muselo... muselo se mi to jen zdát. Dělá to ten déšť. Jde špatně vidět a... zavrtěl jsem mírně hlavou. "Už si vymýšlím. Celé... celé jsem si to vymyslel!" koktavě jsem ze sebe dostal, aniž bych měl kohokoliv, komu tuto informaci sdělit, a nejistým krokem se znovu vydal vpřed. Tráva kolem mne byla už poměrně vysoká. Obrůstala mne a já se cítil, jako kdyby mne chtěla zaškrtit. "Musel jsem si to vymyslet," dodal jsem ještě, snad abych sám sebe uklidnil, ale... neúspěšně. Už během svého proslovu jsem sebou trhl. Za mnou rozhodně něco dopadlo na zem. Něco... silného. Vražedného.
Pomalu jsem se otočil, příliš vystrašený na jediný plynulý pohyb. Nic tam není. Vymyslel jsem si to. Mám strach o Amny a vymyslel jsem si tohle. Nic tam není. Nic tam není. Jenže bylo. Tmavá silueta s odlesky, které naznačovaly, že mne bedlivě sleduje, a rohy, které připomínaly šílené tesáky. Vykřikl jsem nesrozumitelnou hlásku a rozeběhl se pryč, co mi jen síly stačily. Představoval jsem si, jak mě to temné pronásleduje. Jak to vrčí. Funí. Vymyslel jsem si to. Musím se dostat pryč. Kamkoliv. Domů. Musím- Jenže přede mnou se z deště vynořila další tmavá postava. Byl jsem obklíčen. Nebylo úniku a já netušil, jak se smířit s tím, co přijde dál. Jenže pak... "Morfe!" vykníkl jsem a jediným skokem se schoval za alfáka. "Morfe, musíme utéct! Je tu- je tu takový- smrt! Je to smrt! Jde si pro nás smrt, Morfe! Umřeme! Měl jsem tě rád, Morfe! Opravdu moc! A i nyní tě rád vidím, ale- ale my... my umřeme!" přikrčil jsem se do co nejmenšího útvaru a zoufale zíral na cestičku, po které jsem přiběhl. "Blíží se," špitl jsem do mrtvolného ticha a křečovitě zavřel oči.

// Gallirejská vesnička (přes Středozemku)
Pozdravení člena smečky - Mahar

Totiž, alespoň jsem si myslel, že jsem šel správným směrem, ale namísto toho, abych uviděl louku s kopretinami, jsem viděl... louku bez kopretin. A vlče. "Ahoj!" vykníkl jsem a rozeběhl se k malé černé hromádce, která vypadala velmi spokojeně. Možná až moc spokojeně na to, že byla sama uprostřed ničeho. "Ahoj, maličký! Já jsem Newlin! Nebo taky Lin. A nebo New! Ale spíš Newlin! Nejsi tu... nějak sám? Kde máš rodiče? Nebo smečku? Nebo... nebo kamaráda?" zvědavě jsem si ho prohlížel a snažil se netvářit příliš starostlivě, abych vlčeti nekazil radost. Ale odkud by mohl být? Je tu řeka. A louky. A... "Les!" vyhrkl jsem a nadšeně se zazubil. "Jsi z tohohle lesa? Nemáš tam někoho? Ale- ale tam jsou močály, ne? Ty jsi z močálů? To je zajímavé!" fascionvaně jsem zavrtěl hlavou a zíral na vlče, abych toho o něm vyzkoumal co nejvíce. Nevypadal zrovna duchapřítomně, ale vypadal... vesele. A já to nehodlal kazit. "Necháš mě tě vzít domů, prosím? Vezmu tě domů, ano? Neměl by ses tu toulat takhle sám! Někdo by o tebe mohl mít starost! A tobě! Tobě by se mohlo něco stát! Totiž, myslím si, že musíš být statečný, když jsi tu takhle sám, ale! Ale neměl bys to moc pokoušet, ano?" Ani Amny by to neměla pokoušet! Snad šla doopravdy do smečky. Co když ne? Kam by jinam šla? Šla... šla hledat ona mě? Co když jsem se ztratil první! Mírně jsem zavrtěl hlavou a něžně se k vlčeti naklonil, abych ho opatrně vzal za kůži na krku do tlamy. "Fezmu tě jen na kraj, abwy swes wrátwil jwako hwdina, awno?" zeptal jsem se vlčete a pokusil se u toho i zazubit, jenže to moc nešlo a vlče by to stejně příliš neocenilo, když se koukalo ne zrovna na mou tlamu.
Konečně jsme došli k okraji močálů, který opravdu zaváněl podobně, jako vlče samotné. "Twak," vydechl jsem a se vší péčí položil vlče k nejbližšímu stromu. "Teď utíkej domů a... už moc nezlob, ano? Já- já musím najít ještě svou kamarádku! Ale až ji najdu! A až budeme chvilku ve smečce! Tak! Tak tě přijdu zkontrolovat! A jestli tě tu uvidím..." pokusil jsem se zaznít výhružně, ale vůbec mi to nešlo, "Tak nebudu tak veselý, jako když tě tu neuvidím! Ale jinak tě uvidím moc rád!" Poplácal jsem s uculením vlče na hlavě a trochu ho na rozloučenou rozcuchal. "Tak se měj moc hezky!" naposledy jsem se na něj usmál a zase běžel dál. Určitě bude ve smečce. Proč by ve smečce nebyla? Musela si myslet, že tam jdeme! Pokud teda slyšela, že jsem říkal, že bychom se měli vrátit! Říkal jsem něco takového?

// Zubří vysočina

Pozdravení člena smečky - Borůvka

"Asgaar a Arcanus!" nadšeně jsem po vlkovi zopakoval a šťastně mávl ocasem. "A neznáš Morfea? Jmenuje se Morfeus! A je v Sarumenu! A jestli ty jsi Arcanus a on je Morfeus, tak končíte hodně podobně! A taky jste oba černí! Nejste sourozenci? A děkujeme! Nebudeme se tu vůbec zdržovat, slibujeme! A půjdeme co nejblíž vzdáleně od lesa to půjde! Nejdál vzdáleně! My-" zmateně jsem se ohlédl na Amny, částečně abych se ujistil, že tu stále je, "My půjdeme!" Znělo to jako to nejlepší oznámení. "Tak my jdeme na ty Hnědoušky! Mějte se hezky, Severko a Starlingu! A někdy vás uvidíme v horách! Určitě!" slíbil jsem a nadšeně se na všechny tři vlky zazubil. Čas jít! Museli jsme se hodně ztratit, když jsme ve smečce u Morfova bratra! Jestlipak o tom Morf ví? Jistojistě jsou utajení bratři! Vypadají skoro úplně stejně! Naposledy jsem nenápadně fascinovaně mrkl na Arčího odznaky a šťastně se uculil.
Netrvalo to dlouho a byli jsme s Amny v jiné části lesa. Bylo tu trochu méně vlků, ale pořád jich tu pár bylo. A přímo mezi nimi... "To je ona, Amny!" oznámil jsem své kamarádce a začal se samou radostí chichotat. "To je ta vlčice, co se nás ptala na jezero! A co jsme ji na jezero dovedli! Myslíš, že si všimne, že už nejsem vlče? Totiž, ne že bychom se měli zdržovat, to ne, ale- ale já na ni zavolám! Snad ji to nevyruší!" Zoufale jsem se snažil vytáhnout hlavu až do nebes, aby mě vlčice nemohla přehlédnout. Je moc velká škoda, že nevíme, jak se jmenuje! "Ahooooj, vlčice! Už jsem dospělý! Vidíš? Nejsem vlče! Ahoooj! Jdeme na Hnědouškyyyy!" volal jsem z plných plic, takže mě určitě nemohla přeslechnout. Jenže ani volání nemohlo trvat věčně. Během dalších pár okamžiků jsme už totiž opustili les.

// Jen pidipost, pardon
// Gallirejská vesnička (přes řeku Midiam)

// Bobří ostrov
Pozdravení člena smečky - Asgaar

Když to začalo vypadat, že se k nám Starling se Severkou přidají, nadšeně jsem se na ně zazubil. Amny tak spokojená úplně nebyla, ale i na ni jsem se povzbudivě usmál. "Jasně, že mi nevadí, že jsme spolu na výletě, Amny!" zašeptal jsem zpátky, aby se necítila špatně před naší horskou společností, "Rád s tebou výletničím! Moc! Připomíná mi to, jak jsme spolu chodili předtím! Ale teď objevujeme zase úplně nové věci! Třeba... třeba bobry! A tady Starlinga se Severkou!" Jistojistě jsou moc fajn! Šťastně jsem se na ně ohlédl a věnoval jim další široký úsměv. Navíc, zdálo se, že Starling už o Hnědoušcích někde trochu slyšel. Život to všem musel povídat! Určitě! Odkud jinud by je znal? "Objevil jsem je! Společně s Mistrem Nafoukánkem! Tehdy jsme hledali Morfa! To je náš alfák. A jak jsme ho hledali! Tak! Totiž, já nejprve viděl, jak se narodil! Mistr Nafoukánek, ne Morf! Morf je starší, ale ne moc. Ale! Když jsme byli hledat toho Morfa, tak- byla u nás málem potopa! Proto jsme ho hledali! A jak jsme ho hledali, našli jsme Hnědoušky! Jsou opravud obří! Myslím, že je to díky tomu, že jim chutná tráva! Nějaká souvislost v tom být musí!" znalecky jsem začal přikyvovat a zamyšleně přimhouřil oči. "Ale už jsi nejsem úplně jistý, jestli jdeme správně," zašeptal jsem ke své nejlepší kamarádce, když se mi do čumáku dostal první z pachů smečkového území. Možná bychom to měli někudy otočit! Někudy... tamtudy! Vesele jsem odbočil trochu více do strany a už už náš směr úplně otočil, ale před námi se zjevil takový druhý Morf. To musí být alfa! Fascinovaně jsem vypoulil oči a přátelsky mávl ocasem.
"Zdravím!" vykřikl jsem a před alfu se posadil. Snad nerušíme! Proč to vůbec neřeknu nahlas? "Snad nerušíme! Já- já jsem Newlin, tohle je Amny! A tohle jsou Severka se Starlingem! My jsme ze Sarumenské smečky, totiž, já a Amny jsme! A Severka se Starlingem jsou ze smečky Ragarské! My- vlastně nevím, jestli tu máme všichni stejné plány, ale..." zmateně jsem se na naše společníky ohlédl. "Já s Amny bychom se rádi podívali na Hnědoušky! Taky to jsou Buzoni! Život to říkal. Ale Amny je ještě neviděla a já se možná trošku ztratil, poněvadž předtím jsem určitě šel... jinudy. Ale! Nyní jsme tady, ve vaší smečce! A chtěli bychom se zeptat, jestli by tudy bylo možné projít, prosím," prosebně jsem se na Morfa 2 uculil a párkrát přesvědčivě přikývl.

Pozdravení člena smečky - Ragar

Můj bobr byl naprosto vynikající, i když jsme se bavili o něčem tak zvláštním, jako byla odchlupovací magie. "To je taky skvěluper nápad, Amny!" odsouhlasil jsem své kamarádce, když prohlásila, že magie přeměny na tvar hada by byla lepší. "Byli bychom chlupatí hadi! Nebo jen velké žížaly! Ty už vůbec nejsou nebezpečné! Myslíš, že se žížaly a hadi kamarádí? To by bylo skvěluper! Ale my se taky moc nebavíme s liškami, takže asi ne. Je škoda, že se nebavíme s liškami! Ale kdybychom byli hadi, mohli bychom se bavit alespoň s jinými hady! Ale asi by bylo sprosté, kdybychom jim nějak říkali jen: "Ssss, ssss". Víš, co to znamená? Co když je to něco!" Zděšeně jsem svůj proslov zastavil a nepatrně se k Amny přiklonil. "Co když je to něco sprostého?" špitl jsem a stydlivě vypoulil oči. "Nerad bych hadům nedával! Tak radši nebudeme mluvit! Nebo! Vlastně Derian umí mluvit s ostatními zvířaty! Nebo, vlastně ne! Ale rozumí jim! Ale- ale nevím, jestli bych chtěl, aby s námi byla hadice, když..." Dlouho jsme se neviděli. A kdyby mě viděla s Amny, ještě by se zlobila. Zavrtěl jsem hlavou a jen na moment se zatvářil smutně. Naštěstí jsem nemusel nad tím, co by řekla Derian, přemýšlet moc dlouho, poněvadž Amny se velmi všímavě zeptala na to, proč jsem se tohohle ostrova bál. "To máš tak!" vykníkl jsem a zmateně začal téměř okamžitě vrtět hlavou, "Já- byl jsem tady! Někdy! Kdysi! Už nevím jak! Ale potkal jsem tu bílou vlčici! A ta! Ta se snad jmenovala Vločka! A byla z Borůvkové smečky! A! A pak už zmizela. Myslel jsem, že bobři jsou nebezpeční, ale... ona asi jen odešla a nechala mě tu." Zamyšleně jsem přimhouřil oči. To vlastně dává mnohem větší smysl. Ale proč by to dělala? Byli jsme kamarádi! Teda, povídali jsme si a...
Zbystřil jsem. Nejsme tu sami! Nadšeně jsem se zazubil a začal se rozhlížet, kdy naši nový společníci přijdou. A brzy tu byli. Úplně všichni. "Ahoj, Mari!" pozdravil jsem nejprve svou drahou skorovlčecí kamarádku ze Sarumenu, ale sotva jsem jí dokázal říct něco víc, už zase zmizela. Naštěstí přišli i další, kteří se zdrželi déle. A vypadali moc sympaticky! Jenže dříve, než jsem se vůbec stihl nadechnout, se do představování pustili ostatní. Dokonce i Amny. A Starling se Severkou, kteří byli z... Ragaru! Jsou z Ragaru? Od Nym a Faliona! Ale o Falionovi už radši mluvit nebudeme. To ne! Ale- ale jinak je hodný. Jen... nejistě jsem se zadíval na Amny. Je hodný. Zhluboka jsem se nadechl a taky se připravil na své pozdravení. "Ahoj! Vůbec nerušíte! My- my jsme teda Amny a Newlin! A... a nejsme polovičky, ale jsme moc dobří kamarádi! A jsme ze Sarumenské smečky! Je na jihu a je v ní mlha! A ve vaší smečce už jsem byl! Potkal jsem tam Nym a-" Proč jsem vůbec o něm začínal? To bude průšvih! "Faliona! Ale hlavně Nym! Nym nejvíc, nebojácnou! To říkala, že je! Ale jinak- jinak jsme teda ze Sarumenu! Máme tam mlhu a vydry! Ale to už jsem říkal, že? Jedna z těch vyder je kouzelná! Jmenuje se Lady Mlhahule a ráda se povaluje na sluníčku! A náš alfák je Morf! A... a tady já s Amny jsme... na procházce! Za dobrodružstvím! Chystáme se na Hnědoušky!" vysvětlil jsem ve zkratce naši situaci a samým natěšením vyskočil na všechny čtyři. Půjdeme na ně! Hned! Jsem zvědavý, co na ně Amny bude říkat! A třeba tam budou i hadi! "Můžete jít s námi, kdybyste chtěli!" vyhrkl jsem a už už se vydával přes řeku. "Bude to moc pěkné! Taky se jim říká Buzoni! A jou obří! Žerou trávu!" pokusil jsem se vytvořit krátkou definici Hnědoušků a ještě za chůze začal zběsile přikyvovat. Doufal jsem, že se k nám Severka se Starlingem přidají, poněvadž takhle se nás mohlo s Hnědoušky skamarádit mnohem více.

// Asgaar

// Řeka Mahtaë - sever
Neznačené na mapě 4/5

Byl jsem na Amny hrdý, když se vydala skrz všechnu tu vodu přímo na ostrov, který mi neustále připadal povědomý. Povzbudivě jsem se na ni usmíval, i když to úplně nemohla ocenit, když jsem stál za jejími zády, ale to příliš nevadilo. "To by bylo skvěluper, Amny!" odsouhlasil jsem Amnyin nápad a radostně se začal po naší nové základně rozhlížet. "Ale opravdu mi připadá povědomý, Amny! Musel jsem tu někdy být! Byl jsem tu a... a..." zoufale jsem hledal cokoliv, co by mi připomínalo, že jsem ostrov už někdy navštívil. Ohlodané dřevo! Musel jsem tu být! Byl jsem tu a... byl jsem vyděšený! V náhlém uvědomění jsem téměř nadskočil. "Amny! Tady! Tady bychom neměli být! Jsou tu bobři! Bobři nejsou dobří! Já- jsou nebezpeční! Nejsou nebezpeční? Byl jsem tu s jednou vlčicí! A myslím, že ji bobři dostali, Amny! Oni- nechtěla bys pryč? Bobři jsou děsiví! A nebezpeční! Měli bychom-" vyšiloval jsem a hodlal vyšilovat i nadále, kdyby se tedy přímo přede mnou nezjevila má nejlepší kamarádka i s jedním z bobrů v tlamě. Takže nejsou nebezpeční? "Jak jsi to dokázala!" vyhrkl jsem udiveně a se vším obdivem na Amny zíral. Když jsem si ale uvědomil, že mi ho nabízí, radostně jsem zavrtěl hlavou. "Jé, děkuji ti! Ale ne, děkuji ti! Totiž, jsi moc hodná, já- já si taky jednoho ulovím! Děkuji!" Z nějakého nepochopitelného důvodu jsem byl nervózní, ale i tak jsem se nemohl na Amny neusmívat. Děkuji! Přál jsem si to vykníknout ještě jednou, ale namísto toho jsem se radši vydal za vlastní kořistí. A opravdu. Takový menší Hnědoušek Pidihromádkový stál přímo přede mnou, se svými chlupy a čumáčkem, a vůbec nebezpečně nevypadal. "Pardon," špitl jsem a rychle po zvířeti skočil. Dříve, než bobr vůbec mohl jakkoliv zareagovat, jsem ho zakousl a vítězně si ho nesl zpátky k Amny.
Opatrně jsem ho položil přímo vedle ní a spokojeně si lehl. "Přemýšlel jsem nad tím, jak nestrašit hady!" dostal jsem ze sebe, abychom se neustále o něčem bavili, i když jsem nad ničím zatím vůbec nepřemýšlel, "A napadlo mě! Napadlo mě, že... že! Bychom si mohli zařídit nějakou magii, která nás odchlupí! A pak se budeme plazit po zemi! A je to! Co ty na to?" Byl jsem opravdu zvědavý. Bylo klidně možné, že nějakou takovou magii už máme, jen jsme o ní nevěděli, poněvadž nás doposud nenapadla. Tak jako tak jsem se vesele zakousl do svého bobra a na Amny se uculil.

// Lesík topolů (přes Vodopády)

Z Faliona jsem byl nějaký zoufalý. Ne že by za to tedy mohl, to rozhodně ne. On vlastně nemohl vůbec za nic, ale i tak jsem na něj byl nějaký... ošklivý. Ale mě by stejně nenahradil! Nadšeně jsem zopakoval Amnyina slova v hlavě. Nenahradil by mě! Ne u Amny! To ne! Možná by mohl být její kamarád, ale mě by nenahradil! "Tebe taky nikdo nenahradí, Amny!" vykníkl jsem a párkrát radostně přikývl, než jsem raději přešel k velkému žvatlání o ničem, poněvadž celá konverzace o Falionovi nesměrovala k ničemu dobrému a já se mu už nyní musel omluvit.
Naštěstí se ale i Amny pustila do uvažování nad raky a hady. "Máš pravdu!" vyhrkl jsem a šťastně se zazubil, "Hadi i raci jsou opravdu hodně hodní! A možná i tehdy, když na ně šlápneš! Jistojistě existují trpěliví hadi a raci! A ti! Ti si nestěžují, když na ně šlápneš! Ne že by to tedy bylo dobře! Ale nestěžují si, poněvadž jsou doopravdy hodní! Jen jsem takové hady a raky ještě nepotkal. Ale jistojistě jsou doopravdy skutečně hodní! Já vlastně na nikoho nešlápl! Teda, doufám! Nerad bych na někoho šlápl! Nešlápl jsem na někoho?" Překvapeně jsem vypoulil oči a okamžitě si začal prohlížet spodky tlapek, jestli náhodou na jedné z nich není rozzlobený nebo hodný had. "Někdy se musíme s nějakým z hadů a raků skamarádit, Amny," prohlásil jsem co nejvážněji to šlo, aby bylo jasné, že to doopravdy vážně myslím, a snažil se náš plán okamžitě splnit. Jenže ono to úplně nešlo, poněvadž i když jsem se rozhlížel úplně všude, žádný rak nikde nebyl. "Prosím!" vykníkl jsem a ještě víc přiblížil hlavu k zemi, aby se mi lépe hledalo. My vlastně jdeme u řeky! Nevadí to Amny? Nenápadně jsem se na ni podíval. Nevypadala úplně vesele, ale smutná taky nebyla. A to je moc dobře! Usmál jsem se na ni a radostně mávl ocasem, když mi věnovala další otázku. "Ostrov?" zvědavě jsem zopakoval, aniž bych zatím zvládl otázku zodpovědět, a podíval se směrem, kam jsme mířili. "To není ten ostrov! Ten byl uprostřed moře! Ale- ale tenhle! Tenhle..." Nebyl jsem si vůbec jistý, odkud ho znám. Odněkud! Musel jsem na něm být! Nebo ne? Někde jsem ho viděl! Někdy! "Tenhle je mi nějaký povědomý!" informoval jsem Amny a soustředěně přimhouřil oči. Že by... bobři?

// Bobří ostrov