Gallirea - Příspěvky uživatele

Má nabídka ochrany Styx před bolestí břicha možná zněla lákavě, ale Styx to vůbec nezajímalo. Nebo zajímalo, ale zamaskovala to za oznámení, že přijde znovu. Ajéje. Nervózně jsem se usmál a přikývl na její slova. "Určitě se někdy stav! Budeme tě očekávat! A- a třeba se uvidíš i s Dunčím! Někde se teď toulá, ale jistojistě by se s tebou rád viděl!" povzbudil jsem ji a doufal, že to znamená, že Styx už odejde. A i když to bylo něco ošklivého, co si přát, splnilo se to a já nemohl být šťastnější. Jakmile šedý ocas zmizel za horizontem, nadšeně jsem se zazubil na Amny a rovnou i něžně poplácal vděčného Alfího po hlavičce. "Nemusíš grácovat! Ona- ona by vám určitě nic neudělala. A zastavili bychom ji! Jsme Amny nezastavitelní! Ale Styx, ta zastavitelná je! Námi! A- ale stejně si myslím, že jen říkala ošklivé věci. Určitě by nic neudělala!" usmál jsem se a konečně se narovnal zpět do normálního postoje, který už nenabádal k tomu, že po někom během okamžiku vyskočím. "A rozhodně bychom měli pokračovat ve výpravě!" zopakoval jsem celý radostný Amnyin návrh, který neměl chyby, a nenápadně se podíval na Pippu s Alfím, co na ten návrh říkají. Styx už jsme potkali, takže... takže! To bude už jen bezpečná výprava! Nic se nám nemůže stát! Když se na toto téma Pippa vyjádřila se slovy "šup, šup" bylo rozhodnuto. Věnoval jsem jí podobný úsměv, jako ona mně, jen o dost širší, a rázně přikývl. "Vskutku šup! Musíme je najít! A najdeme je! Jak... jak jste je vůbec ztratili? Nebo ony ztratily vás? A... a jaký je plán, až je najdeme?" zvědavě jsem si vlčata prohlížel a pokaždé se na nepatrnou chvíli podíval i na Amny. Je superstatečná! Prostě šla a postavila se Styx! Ona dokáže snad úplně všechno! Já věděl, že je nejstatečnější ze všech! Ale Pippa s Alfím teda taky! Ale Amny, Amny nejvíc! A jak jsem na ni tak zíral, došlo mi, jak skvělé by bylo, kdybych ji pochválil i nahlas. "Jsi skvělá, Amny! Jak jsi odehnala Styx! Jsi odvážná! A taky! Taky, kdyby došlo na nejhorší, určitě bys nás dokázala ochránit! To je moc fajn! Určitě je to kvůli tomu, jak jsi i trénovala s Gangwolfi a Maple! Je z tebe bojovnice!" obdivně jsem vypoulil oči a se samou úctou se během svého proslovu rovnou i uklonil před svou mocnou kamarádkou. Byli jsme opravdu úžasný tým! I s Alfím a Pippou, kteří byli takoví menší bojovníci v záloze. Ale i tak jsem rád, že jsme vůbec bojovat nemuseli. To by... mohlo být ošklivé. A nemuselo by to dopadnout dobře! Hlavně pro Styx. Ale nám by se nic nestalo, určitě ne! Ale nevím, co bychom dělali, kdyby Styx zaútočila jako první. Šla by určitě po Pippě nebo Alfím a... a ti se úplně bránit nedokážou, takže... z chmurných myšlenek mne ale Pippa dokonale vyrušila. Vděčně jsem se na ni uculil a i když jsem si trošku užíval to, že si myslí, že magie vo-dy je má superschopnost, zavrtěl jsem hlavou. "Nebylo by to hustý! Mohlo by jí to být hodně nepříjemné, třeba... třeba by ani nemohla dýchat! Vůbec netuším, jak to v takové bublině funguje. Ale! Určitě by se jí to nelíbilo! A... nechtěl jsem jí ublížit. Ona nám taky přece neublížila! V klidu jsme se domluvili a všechno je v pořádku! Kdybychom na ni použili bubliny, tak by si třeba pak ani už povídat nechtěla. A příště, až bychom ji potkali, tak taky ne! A to by nás teda překvapila," prohlásil jsem a naposledy zavrtěl hlavou. "Já násilí nemám zrovna rád," dodal jsem na vysvětlenou a pokračoval v usmívání. "Takže... výprava? Zkusíme to tudy?" zeptal jsem se hlavně Amny, která měla rozhodně lepší smysl pro orientaci, a už už se chystal vyrazit, když... "Nori!" vydechl jsem a přátelsky se zazubil na nově příchozí dvojici. "Ahoj, Nori! Už ses vrátil! Nechcete se k nám přidat? Neříkal jsi, že se přidáš? Mohl bys! Ale! Ale i jestli jdeš jen na návštěvu, tak je to od tebe moc hezké? Ahoj, kamarádko Noriho! Já jsem Newlin! A tohle, tohle je Amny! A Pippa s Alfím!" hrdě jsem ukázal na všechny čtyři a věnoval Amny speciální pohled, který jí měl naznačit, že je všechno v pořádku. "Amny, tohle je Nori! Potkal jsem ho, když jsem spal s vlčaty v úkrytu! On přišel a- a- povídali jsme si. Chviličku. Ale je moc fajn!" vysvětlil jsem vše ve zkratce a spokojeně se posadil. Snad nebude Alfímu s Pippou vadit, když si chviličku popovídáme! Úplně naprosto maličkou chviličičičičku! "Jdeme na výlet! Ale jako kdyby ne. Je to spíš výprava! Budeme hledat sestřičky Alfího s Pippou! Ríčí a Lí! Zní to, jako kdyby byly dvě, ale jsou tři! Nepotkali jste je? A- a my nejsme tak úplně rodinka! Ale jsme... jsme rodinné uskupení!" Měl to být sice jen dodatek, ale nějak se to zvrtlo v další sáhodlouhé vysvětlení. "A co vy?" zeptal jsem se ještě, aby se neřeklo, že jsem nezdvořák, a vesele mával ocasem.

Ukázalo se, že pobavovat se na kopretinové louce se Styx asi nebyl úplně ten nejskvěluprovější nápad, ne že by snad s loukou bylo přímo něco v nepořádku, i když květiny naní už pomalu uvadaly, ale hlavní problém byl ten, že téměř okamžitě, jakmile jsme se pustili já a Styx do řeči, všechno se zvrtlo v povídání o pomstě a taky o tom, jak Styx chce sežrat Alfího s Pippou, což jsem ani netušil, že umí, nebo že by někdo měl umět, a jak by Styx ráda dělala nějaké nechutnosti s jejich střevama jako housenkami, kostmi a kdesi cosi, z čehož se mi dělalo docela špatně od žaludku, poněvadž já krev nebo utrpení neměl zrovna vůbec, ale naprosto absolutně vůbec, rád. A pak tu byla Amny, která byla moc hodná a nabízela Styx pomoc, i když mně už pomalu docela docházelo, že ji asi úplně chtít nebude. "Amny je na tebe moc hodná, Styx! Měla bys jí to oplatit! A jestli ti není líto, že jsi Marion ublížila, měla bys- měla by ses stydět! Ale jestli se nestydíš, tak je to asi nějaký problém, za který ty nemusíš muset. Třeba je to něco v rodině nebo tak, i takové věci se stávají! Ale! To neznamená, že by ses neměla snažit být hodnou!" prohlásil jsem a usmál se na ni, i když jsem ji nepovažoval zrovna za kamarádku. Ale třeba za to doopravdy nemůže. "Srn?" zopakoval jsem a nenápadně se přisunul k vlčatům, abych jim byl stále na blízku, "Srny! Srny jsem dlouho neviděl. Ale! Ale vím, kde jsou buzoni! Nebo taky Hnědoušci, jestli se ti tohle jméno líbí víc! Vynelzl jsem ho! A ti jsou nedaleko odsud, přes řeku a nížinku, dokud nedojdeš k vysoké trávě! A kdybys chtěla srny, tak... tak myslím, že bys to měla zkusit spíš na severu! Určitě ne na východě, poněvadž tam už je vedro. Ale to asi víš!" povzbudivě jsem se na ni uculil a na moment zapomněl, že se bavím zrovna o někom, kdo vyhrožoval, že sní nehlídaná vlčata. No jo... ona bude doopravdy schopná je sníst! "A ta vlčata pohlídám, aby tě nebolelo břicho!" dodal jsem ještě rychle a nenápadně se obrátil na Amny s vlčaty, abych jim naznačil, že už pomalu půjdeme.

Na to, jak jsem byl nerad, že vidím zrovna Styx, se mi malililinkato, úplně naprosto nepatrňoulilince, ulevilo. Milujeme se jako jejich máma s tátou? Zmateně jsem na moment zabloudil pohledem od Styx, což byla dostatečně velká chvíle na to, aby se přiblížila až k nim a začala jim vyhrožovat. "Styx!" vyhrkl jsem a odstrčil ji okamžitě stranou (// doufám, že nevadí menší manipulace, jen... Newlin by asi Styx úplně taky nenechal projít, tak je to snad v pořádku :c), dál od vlčat, kde mohla působit alespoň o něco méně děsivě, a před vlčata a Amny se ochranářsky postavil. Ale já to nechtěl dělat! Nechtěl jsem, abych musel... abych musel do někoho strkat! Provinile jsem stáhl uši, poněvadž jsem věděl, že mě u toho viděli. Viděli mě u toho úplně všichni. Viděli, že jsem i zlý! "Promiň!" vyhrkl jsem a zoufale se na vlčici usmál, stále ji probodajíc očima. "Jen... jen se mi nelíbí, že jsi takhle blízko k vlčatům. Tady Alfí a Pippa tě slyší i takhle! Nejsou totiž nahluchlí!" prohlásil jsem a za jiných okolností bych se i zahihňal, poněvadž to, že jsem nahluchlý, bylo přesně to, k čemu mi před momentem Pippa řekla něco v alfonpipponštině, ale Styx by to asi neocenil, tak jsem jen pokračoval v rozpačitém usmívání. Prosím, buď už hodná. Já ti nechci ubližovat, takže... takže bys neměla ty ubližovat nám.
Už jsem se nadechoval, abych jí znovu trpělivě vysvětlil, jak by to měla s tou Marion zařídit, aby jí má malá kamarádka odpustila, ale... to už se Styx pustila do dalšího člena. Kenai, uvědomil jsem si a okamžitě si vybavil, jak vypadala jeho tlapa. Jak se sotva dobelhal do úkrytu a jak i mé bubliny sotva zmírnily jeho bolest. Ale taky to znamená, že ji napadl. A ona se snaží nás rozzlobit! Mě. Zná Amny Kenaie? Pippa s Alfím ho znají, jenže on na ně byl zlý. Nebo spíš, neměl s nimi trpělivost! A teď je tu Styx, která... Zhluboka jsem se nadechl. "Pomsta není vůbec dobrá věc! Nevím vůbec, o kom mluvíš! Já znám sotva Marion, doopravdy! Ale pomsta, pomsta nic neřeší! Doopravdy nic! Třeba, když ti někdo vezme žrádlo! A ty máš hlad! A pak! Pak ho jednou uvidíš s jeho vlastním žrádlem, tak si řekneš, že se mu pomstíš! A pak! Pak mu sežereš žrádlo a on je taky hladový, ale to, že jsi měla hlad předtím, to vůbec neřeší!" znalecky jsem zavrtěl hlavou a doufal, že Styx z toho bude dostatečně poučena na to, aby ji nenapadlo lovit vlčata.

// Sarumenské skalisko

Ukázalo se, že jsem něco musel příšerně pokazit, poněvadž nejen, že se na mě rozzlobila Pippa, ale dokonce i Alfí. "Omlouvám se! Myslel jsem, že Ríčí jsou jedna! A že Lía je duo! Dua! Říkám to správně? Ale opravdu jsem to neudělal naschvál, přísahám! Najdeme je všechny! I kdyby- i kdyby jich bylo třeba milión!" slíbil jsem a mile se na vlčata usmál. Nezlobte se, prosím. "Ale umím počítat! A slyším taky dobře! Opravdu! Já slyším kde co! Občas i... i ryby! Ryby totiž určitě mluví. Ještě jsem je úplně neslyšel, ale mohl bych je spočítat a-" byl jsem připravený a celým srdcem odhodlaný celou situaci s mým sluchem a počtem sáhodlouze a vesele vysvětlit, jenže to by na naší louce s kopretinami nesměla být... "Styx," špitl jsem a okamžitě nastražil uši. Jenže předtím taky neútočila rovnou. Nejdřív jsem přestal dávat pozor a... pak se teprve všechno pokazilo. "Ahoj, Styx! Dlouho jsme se neviděli!" pozdravil jsem tedy docela přijatelně, i když s rozhodně špatně hraným nadšením, zatímco jsem stále těkal pohledem po Alfiem a Pippě. "Naposledy... páni! Je to už hodně dlouho! Co tu děláš? Jsi na procházce? Procházky mám rád! Víš, že jsi ublížila Marion? Měla tě moc ráda! Myslím si, že to od tebe nebylo zrovna pěkné!" Nějak mi mé přivítávání muselo uklouznout, poněvadž z milého rozhovoru se stal sice podobně znějící, ale naprosto jiný. A Gangwolfi říkala, že jestli ji potká, ublíží jí. Takže by možná i pro ní bylo lepší, kdyby nebyla zrovna tady. Ale měl bych jí to říkat? Zase bych potom zkazil něco Gangwolfi. Ale Styx by si mohla ublížit! Ale taky by mohla ublížit nám! Byla to docela těžká problematika na přemýšlení, takže jsem jen nepatrně nahnul hlavu do strany, stále upřený pohled na šedou vlčici. Jenže bude dál zlá, když na ní budou všichni zlí. "Měla by ses jí omluvit!" vyhrkl jsem nakonec tu nejlepší radu, co mě napadla, a přátelsky mávl ocasem, připraven dát Styx druhou, duo šanci.

689

Naštěstí se ukázalo, že jsem vůbec opatrný být nemusel, poněvadž Amny, místo toho, aby přijala mou omluvu, se začala omlouvat sama. "To nic, Amny! Všechno je úplně v naprostém pořádku! A- a budu moc rád, když si toho Hnědouška dáš! Protože jinak... jinak by zbytečně... to. Ale! Ale rád tě vidím! A páni! Souboj? Vyhrála jsi? Škoda, že jsem tam nebyl! Moc rád bych ti fandil! Totiž, Gangwolfi taky! A Maple taky! Ale tobě asi nejvíc! Ale tajně. Aby se ostatní nemohly zlobit! Ale jsem moc rád, že jsi v pořádku!" šťastně jsem se na ni uculil a v samé radosti začal zběsile mávat ocasem, možná až tak moc, že jsem na moment zapomněl na Alfího, který se neustále Amny dvořil. Ale ani to vlastně nebylo špatné, poněvadž právě díky jeho nápadnictví jsem konečně odhalil, jak se jejich sestry jmenují. Ríčí a Lía! To jsou pěkná jména pro sestry! A měli bychom- "Máme v plánu jít na výpravu a obě je najít! Prohledáme úplně všechno!" dodal jsem ještě k jejich vysvětlení, aniž bych si uvědomil, že jsem samotným vlčatům svůj plán ještě zrovna nijak zvlášť nenavrhl. Už už jsem se chystal vstát na všechny čtyři, připraven rovnou vyrazit, jenže přesně v tom momentu dorazili další přátelé. "Darkie! Kasi!" nadšeně jsem se na ně zazubil a bylo už zcela jasné, že můj ocas jen tak mávat nepřestane, "Moc rád vás vidím! A dlouho jsem vás neviděl! Celé věky! Ne, to ne. Ale dlouho už to bude! Kasi, ty jsi taky pořádně vyrostl! A Darkie, ty taky! A taky- ty máš růžičku?" Fascinovaně jsem vypoulil oči a začal si Darkiinu ozdobu zvědavě prohlížet. "Je moc pěkná! Docela k sobě ladíme! Mohli bychom ostatním říct, ať taky nosí květiny! A pak bychom! Pak bychom byli květinová smečka! Ale! Musím sehnat Amny květinu! Ale! Ale opravdu tě rád vidím! Co jsi všechno podnikla? My- my ulovili tohohle Hněcouška! A ještě předtím jsem je objevil! Život říkal, že se jim říká taky buzoni, ale... ale! Určitě si dej, prosím! A ty taky, Kasi!" Plný elánu jsem začal zběsile přikyvovat, připraven jim přesunout celého buzona přímo pod čumák, pokud by to bylo potřeba. Taky jsem se chystal představit Pippu s Alfím, ale dříve, než jsem si vzpomněl, jak se vlastně v alfípipponštině představuje, už se do toho pustili sami. Vesele jsem se tedy jen zazubil a akčně odkýval jejich slova, dokud se nenašel dost velký prostor i na můj proslov: "A taky! Taky hledáme jejich sestřičky! Už jsme totiž všichni odpočatí, tak se vydáme na výpravu! Amny, Pippa, Alfí a já! Budeme hledat jejich sestřičky, Ríčí a Líu! Neviděli jste je? Vypadají podobně, jako Alfí s Pippou! A taky trochu legračně mluví! Bondžórno!" Rozhodně se jednalo o obstojné vysvětlení situace, ale něco tomu chybělo. "Chtěli byste se přidat? Zrovna vyrážíme!" vykřikl jsem ještě důležitou část monologu, a to neodmítnutelnou nabídku, a energicky se rázným a výrazným krokem vydal k vstupu do Skaliska. Tak! Jak se to řekne? Je to... je to... an... andej... anduj... "Andijámo!" vyhrkl jsem a nadšeně se rozeběhl vstříc novému dobrodružství.

// Pardon, že zdrhám :D Nemá to být rude, určitě se přidejte, jestli by se vám chtělo! ^^
// Kopretinka(?)

688

Nebyl jsem si jistý, jestli Alfí úplně odpovídá na mé otázky, ale rozhodně to tak znělo! "Bondžórno!" zopakoval jsem a nadšeně u toho švihl ocasem. Dobré ráno. Bondžórno. Dobré ráno je bondžórno! A dobré je bon! A ráno džórno! Nebo bondž a órno! Órno zní jako ráno! První lekci jsem zvládl tedy úspěšně. Jenže jakmile mi i Alfí rozespale řekl, jak se řekne: 'Jak jste se vyspali', jen jsem na něj překvapeně zamrkal. "Kjorosol? Kjoré... solno?" Motal se mi z toho slova jazyk a já se styděl, že se jich ani nemůžu pořádně zeptat. A styděl jsem se ještě více, když mi Alfí řekl další větu, u které už jsem i zapomněl, co měla znamenat. "Noc sveljáre- noc- Pippa! Pippa, aaah!" chápavě jsem přikývl, když mi došlo, že mě Alfí už dávno neučí jejich jazyk, ale že se mi snaží jen naznačit, abych nedělal něco s Pippou. Mám ji vzbudit? Natočil jsem zmateně hlavu do strany. Přeci jen spí! Určitě bych ji měl vzbudit! A perfavůr znamená vzbudit! Ne, Newlin! Má mé jméno překlad? Neměl jsem vůbec tušení, co se děje, ale za ten pokus to stálo. "Bondžijórno!" zkusil jsem znovu Alfího slůvko pro dobré ráno a štěstím bez sebe se okamžitě zahihňal. Znělo to moc hezky klouzavě a navíc, navíc... "Amny!" nadšeně jsem vyhrkl a okamžitě se zazubil na mou přicházející kamarádku. Spíš se skoro belhala, ale pořád jí to moc slušelo. "Amny! Ahoj! Moc rád tě vidím! Koukej, koho tu mám!" Vesele jsem poodstoupil, aby má kamarádka viděla i na Alfího s Pippou, kteří na Amny reagovali každý úplně jinak, přičemž ani jedna reakce se mi vlastně nelíbila. "Pippo! Tohle je Amny! Je to moje nejlepší kamarádka! Úplně ze všech nejlepšejší! Bude se ti líbit! Je moc hodná! A určitě vás tu chce! A- a-" pokusil jsem se rozpačitě vše vysvětlit malé vlčici, co se během okamžiku naježila, a nepatrně si přisedl k Amny, aby se necítila nevítaně. "A jestli chcete, abych s vámi byl, tak tu musí být i Amny!" prohlásil jsem co nejrozhodněji to šlo a dokonce k tomu i rázně přikývl, "Prosím!" Jenže co Alfí? Starostlivě jsem sledoval vlčka, jak se Amny dvoří a říká jí hezké věci, kterým nerozumím. Co když jim ale rozumí Amny? Co když je polichocena a- a! Bude chtít Alfího! Ale- ale to přeci nemůže. Nebo ano! Ne. Nemůže. A on je taky jen slušný a hodný a... a tak. A určitě nechce Amny. Proč by to taky dělal! A Amny mu nerozumí! Takže je všechno v pořádku. Křečovitě jsem se zazubil a neubránil se nervóznímu přešlapu na místě, zatímco jsem se pustil do dalšího vysvětlování: "Tohle je teda Pippa a Alfí! Našel jsem je u buzonů! Kampak jsi odtamtud zmizela ty? My strašně zmokli! A nesl jsem toho buzona sám, poněvadž všichni ostatní šli najednou pryč. Úplně všichni! Taky jsi zmokla? A nemáš strach z bouřek? Promiň, že jsem nešel s tebou!" Omluvně jsem sklopil uši a opatrně se na svou kamarádku usmál.

// Sarumen
687

Třeba to ani velké dobrodružství nebude! Třeba... třeba! Najdeme jejich sestry superrychle! Ale! Proč vlastně hledají zrovna je? Jsou to starší sestry? Nebo! Nebo jsou to stejně staré sestry, ale... ale! Jsou u nich i jejich rodiče! Nebo nehledají rodiče? Ale... jestli najdou jen jejich sestry, tak... nebudou pořád ztracení? Radost a nadšení se na moment změnily ve starost, poněvadž nic nemohlo vysvětlit, že jsme jen tak narazili na takhle malá vlčata, co hledají své sestry. Ani nehledají rodiče. To nemůže být... dobře. Ale Morf nevypadal, že by chtěl, aby u nás Alfí s Pippou zůstali. A ani Alfí s Pippou to úplně nechtěli. Ale... měli by, poněvadž my bychom se o ně postarali! A o jejich sestry taky! Mohli by tu všichni být a... a pak! Pak bych jim našel rodiče! A kdybych! Kdybych je nenašel, tak... tak bych to mohl být třeba já! Šťastně jsem se uculil a posadil se vedle dvou maličkých hrbolků pod kožešinou. "Alfí? Pippo?" zašeptal jsem a nevědomky se znovu postavil na všechny čtyři. "Spíte?" zeptal jsem se a nepatrně do obou šťouchl tlapkou, celý natěšený na naši novou výpravu. Projdeme spolu úplně všechno! Uvidíme pláže a moře, radši projdeme i ostrůvky, pak se podíváme na les, pak do hor... a někde tam budou! A jejich sestry budou chtít být u nás, tak to nakonec bude chtít i Pippa s Alfím! A pak, pak u nás budou všichni tři. Ne! Čtyři! Možná pět! Ale to by Morf už možná nedovolil. Ale! My bychom ho přemluvili! Určitě by to nějak šlo! Stejně tu už nemáme moc vlčátek. Jen... jen Kase! A ostatní... ostatní už jsou docela velcí! Takže by se k nám přeci jen pár vlčátek vešlo! Úplně všichni! A byli by u nás spokojení! Koukali bychom spolu na Hnědoušky! A... a tak! "Jak se řekne: 'Dobré ráno'? A! A jak se řekne: 'Jak jste se vyspali'? A jak se řekne, že jsem se vyspal dobře? A že nevím, co se mi zdálo! A jak se někoho zeptám, že se někomu něco zdálo?" Sice to nevypadalo, že by se Alfí a Pippa zatím jakkoliv probrali, ale já už to nemohl s počtem otázek vydržet. Nemohl jsem si pomoct! "Sej vyspali dobře?" zkusil jsem se s nimi domluvit co nejlepší alfonpipponštinou a přátelsky se na ně uculil.

"Nori z Borůvkového lesa! Taky mě těší!" nadšeně jsem mu opětoval pozdravení a začal mávat ocasem ještě rychleji, abychom si co nejlépe rozuměli. Říká mi Newe! A je z Borůvkového lesa! Je to sympaťák! Šťastně jsem se na Noriho culil a čas od času přikývl, i když úplně nebylo na co, dokud... zhrozeně jsem na něj vypoulil oči. "Varovat? Před čím? Vrátil se dvouhlavý had? Nebo- nebo-" visel jsem na našem návštěvníkovi pohledem a doufal, že to nebude dvouhlavý had, poněvadž to by znamenalo, že ten, co jsme ho měli, měl malá dvouhlavá haďátka, kterým jsme nechali rozpustit tatínka, ale to, co řekl Nori, nebylo o tolik lepší. "To mě moc mrzí! Smrt- Smrt je zlá, ale nikdy jsem neslyšel o tom, že by udělala něco takového! Mrzí mě to. Mohli bychom vám nějak pomoct? Vydáte se zachránit Nao-" Hodlal jsem nabídnout veškerou pomoc, co jsme měli zrovna k dispozici, což jsem momentálně byl jen já, jenže... jméno té vlčice mi znělo povědomě. Potkal jsem ji? Kdysi dávno! Určitě ano! Nebyla... nebyla s Astonellem? Jeho kamarádka? Z Borůvky. Musela to být ona! A nyní je... pryč? Naposledy jsem přikývl a rozpačitě se na Noriho usmál. "Taky jsem tě moc rád poznal! Určitě někdy přijď! Nebo! Nebo já někdy přijdu za tebou! Do Borůvky! A nebo se potkáme jinde! Počítám s tím! A těším se! Ahoj, Nori!" šťastně jsem na vlka zíral, dokud nezmizel za hranicemi. "Ahoj! Zatím ahoj!" vykřikl jsem za ním a zůstal sedět, i když už byl dávno pryč. Naomi. Proč si ji pamatuji jen malinko? Ani jsem ji nestihl poznat a... je pryč. Jen na krátký, téměř nepostřehnutelný moment, jsem si smutně povzdechl. Ale... třeba se má lépe. Třeba... třeba ji už nic netrápí. Se svěšenou hlavou jsem se vydal zpátky do úkrytu. Třeba jsou Pippa s Alfím vzhůru! A připravení na nové dobrodružství!

// Skalisko

Já pojedu nakonec z dovolené z jižních Čech, tak... bych byla vděčná za cokoliv, co by nebylo úplně ráno ^^ Snad někdy ve 12 bych už mohla být v Praze, ale... vzhledem k tomu, že vy asi budete taky pěkně dlouho vysedávat, při nejhorším přijedu později a někde vás dohoním

// Skalisko

Jakmile jsem uběhl alespoň malilinkatou vzdálenost od Skaliska, okamžitě celá má existence nabyla na hlasitosti. "Andijámo! Andijámo! Anďámo!" vykřikoval jsem si do skákavého kroku, aby všechna stromiska kolem tušila, že už umím alfonpipponštinou a že to znamená, že někam jdu. Vyrážím! Nebo vyrážíme? Alfí říkal, že pojďme! Ale pojďme je vůči stromům nefér. Provinile jsem se na jedno ze stromisek přátelsky usmál, abych ho náhodou neurazil svým vykřikováním. "Já andijámu! Ale vy můžete taky! Pak by to bylo andijámo! Ale takhle já andijámu!" vysvětlil jsem a nadšeně se přiřítil až k našemu návštěvníkovi.
A opravdu, nevymyslel jsem si ho. Byl tu, takový černý, se zvláštně dlouhými nohami. Rozhodně mi připadaly dlouhé. "Ahoj! A vítej! Jsi na území Sarumenské smečky! Jmenuji se Newlin! Nebo taky Lin! Nebo New, ale to moc vlků nepoužívá. Ale ty bys mohl! A všichni ostatní taky! Ale nebudu tě nutit. Už jsem říkal, že jsi v Sarumenu? Potřeboval bys průvodce? Copak tu děláš? Mohl bych ti nějak poradit! Totiž, mohl bych ti nějak poradit?" šťastně jsem švihal ocasem a do celého proslovu ještě co nejintenzivněji přikyvoval, aby vlk věděl, že mám opravdu zájem o jeho pohodlí.

684

Když jsem znovu pootevřel oči, všechno bylo uspokojující a matoucí zároveň. Ležel jsem na zemi, aniž bych si pamatoval že jsem vůbec usnul, a venku už svítilo slunce, jehož paprsky byly sotva vidět přes hordu buzona. Možná, že jsem vůbec nespal! Spal jsem vůbec? Spokojeně jsem se uculil a líně se protáhl, poněvadž mé tělo už nebylo tak úplně připravené na dobrodružství bez pořádné rozcvičky. Jenže už během ní byl svět plný překvapení. Kožešina? Nechápavě jsem naklonil hlavu do strany, jako kdyby to mohlo mou přikrývku, co spadla na zem, vysvětlit. Přikryl jsem se? Nebo... nebo! Vděčně jsem se zazubil na své malé kamarády, co se ještě zcela nerušeně rozvalovali vedle sebe pod vrstvou dalších kožešin. "Děkuji!" vykřikl jsem tak potichu, jak jen jsem dokázal, a vesele se postavil na všechny čtyři. Asi měli dlouhý den! Včera. Dneska asi ještě ne. Ale... ale i tak museli mít dlouhý včerejší den! Museli odněkud přijít a... a říkali něco o sestřičkách. Hledají sestry. A jestli je hledají sami, tak- tak je musí určitě hledat už nějakou dobu, poněvadž hledat ve dvou vlčatech není moc jednoduché! Takže! Bych jim měl pomoct! Vydáme se spolu na výpravu! A Pippa mě bude mít ráda! A Alfí taky. Ale Alfí už mě rád má! A Pippa možná taky, jen... jen... "Méně," špitl jsem a zamyšleně došel až k buzonovi, ze kterého jsem si během toho těžkého včerejška nevzal ani jediný kousek. Jenže dnešek byl o dost méně těžký, takže už jsem si kousek vzít mohl. Určitě mě má ráda. A nebo alespoň bude! Šťastně jsem přikývl a otočil se i s hnědouškem v tlamě k východu z našeho úkrytiska, odkud byl krásný výhled na vycházející slunce. Východ a východ! Uchichtl jsem se, i když slunce bylo už dávno vysoko na obloze, a hodlal jen sedět a sledovat scenérii před sebou, ale to už se hvozdem ozvalo zavytí. Návštěvník! A třeba i někdo, kdo by se chtěl přidat! Někdo by je měl přivítat! Třeba... třeba já! "Hned budu zpátky, Alfí a Pippo!" slíbil jsem a rozeběhl se vstříc hranicím.

// Sarumen

// Sarumen
683

"Andijámo," vydechl jsem vyčerpaně a pokusil se o další široký úsměv, i když bylo přes veškerou bolest hlavy a únavu dát najevo, že mám radost z toho, že se něco učím. "To je strašně zajímavé! Totiž, strašně jako hodně! Musím se od vás všechno naučit! Moc rád bych vám totiž rozuměl! Totiž, občas rozumím, ale... ale..." výmluvně jsem zabloudil pohledem k vlastním tlapkám a nechal Čámu Pippu, aby tvrdila, že takhle mluví všichni, i když jsem teda někoho dalšího, kdo by takhle mluvil, nikdy nepotkal, "Ale ne moc." Bylo to ostudy hodné přiznání, které jsem naštěstí okamžitě mohl zapomenout, poněvadž Alfí mě začal učit další věci. Žádný Čámo, jen Alfí! Fascinovaně jsem vypoulil oči a začal zbrkle přikyvovat. "Takže čámo je jméno! Zní to podobně! A když se čámuješ, tak se jmenuješ! A sej Newlin! Já jsem sej Newlin! Totiž, sej Alfí a sej Pippa! Jak řeknu, že jste? Sejete! Sejete? Je to sejete? Asi ne. Ale bylo by to pěkné! A sej Alfí s Pippou! Mi- ono to není čámo? Kjámo! Mi kjámo Newlin! Jak mi kjámo? Mi kjámo Newlin! Tvé kjámo Alfí a tvé kjámo Pippa!" Radostně jsem se zubil a konečně nechal bublinu, aby se rozpustila a osvobodila Hnědouška, který se rázem rozplácl o zem úkrytu. "Sej úkryt!" představil jsem jim s patřičnou hrdostí naše Skalisko a máchl u toho ještě energicky tlapkou, aby bylo jasno, že myslím to, kde se zrovna nacházíme. Jenže jakmile mi čumák naplnila vůně jehličí, všechna náhlá energie se znovu vytratila. "Andijámo spát?" zeptal jsem se v alfínopipponštině s tím nejlepším přízvukem, co jsem zatím od nich okoukal, a dobelhal se ke kožešinám v rohu naší jeskyňky. Stále tu byly ty z jelenů a dacanů, co prý dvakrát umřeli, a všechny vypadaly velmi pohodlně. Dvě jsem popadl do tlamy a přitáhl je přímo před mé nové malé kamarády. "Můžete andijámo spát na tuhle kožešinu! Určitě se nikdo nebude zlobit! A- a zítra, až se vyspíte, tak- tak- tak uvidíte, jak byste to dál viděli!" vesele jsem se zahihňal a z posledních sil se na vlčata přátelsky usmál. Všechno to cestování s Amny, lov na Hnědouška a pak celé jeho vláčení si vybíraly svou daň. Kožešiny, co čekaly v rohu i na mne, nyní byly až příliš daleko, takže mi zbývala jen jediná možnost: vyčerpaně se sesunout na zem přímo na místě, kde jsem stál, a užít si pohodlného kamene.

// Ježčí mýtina

A opravdu jsme tam byli! Téměř na hranicích našeho milovaného hvozdu. Totiž, mého milovaného, ale byl jsem si jistý, že Čámo Pippa s Čámem Alfím si to tu taky brzy oblíbí. Jen kdyby občas nebyli tak matoucí. "Anďámo?" zopakoval jsem a nechápavě zamrkal, i když to vedlo jen k větší dezorientaci. Anďámo. To je druhé jméno Čámy Pippy? A není už Čámo její druhé jméno? Nebo Pippa? Musí to být třetí jméno! A soréla taky! Totiž, buď bude čtvrté, nebo třetí! A nebo jsou jedno slovo! A nebo Čámo Alfí nějak šišlá a nepovedlo se mu říct, že... že... je siréna? Seréna? Serenáda! A ďámo. Ďámo bude taky něco... něco... "Cizí!" vykníkl jsem znovu své slovo, které Čáma Pippa hned považovala za nadávku, což mě i po takhle krátké přítomnosti v její společnosti vůbec nepřekvapilo. Ale i tak to bylo legrační, takže jsem se neubránil tichému zahihňání. "Není to nadávka! Doopravdy! Nikdy bych vám nenadával! Je to... je to jen slovo! A znamená... znamená z jiné krajiny! Poněvadž... poněvadž já jsem asi nějaký hluchý, nebo... nebo! Nebo jste cizokrajní! Nebo vám nerozumím. Ale mohl bych vám i nerozumět, poněvadž mluvíte jiným jazykem! A já... si nejsem jistý, čím by to mohlo..." zamyšleně jsem zamžoural vpřed, kde se jen matně rýsovalo naše Skalisko. "Tohle je náš úkryt!" vykřikl jsem a s novou vlnou energie nadšeně zamával ocasem. "Jmenuje se Skalisko! Pojmenovala ho Neyteri! Nebo taky Ney! Ale ta už tu není. Ale vlastně tu pořád je! Ale ten úkryt tu je po ní. A je moc fajn! Voní jako jehličí! Ne! Je skvěluper! Jako že... super a skvělé zároveň a to je fajn, poněvadž-" mé žvatlání se během okamžiku změnilo v jedno obrovské dlouhé zívnutí. Za chvilku se natáhnu a budu spát! Moc! Navždy! Ne úplně, ale opravdu hodně dlouho. Velmi hodně dlouho! Ale ne moc, poněvadž- Přihlouple jsem se uculil na malé sourozence, kteří údajně nebyli cizí a kteří momentálně vypadali jako rozmazané hnědokuličky. Hnědokuloušci! Šťastně jsem se zachichotal a naprosto omámený vkročil do našeho jehličnatého úkrytu.

// Skalisko

// Zubří vysočina

Motala se mi hlava a nebyl jsem si vůbec jistý, že rozumím Čámovi Alfímu a Čámě Pippě správně, když jsem jim vůbec nerozuměl. Nejsou doopravdy nějací cizokrajní? Jak se jich na to mám zeptat? Mžoural jsem před sebe a nechával déšť, ať na nás všechny tři dopadá. Mamma mia! To je to, co předtím Čámo Alfí říkal. A nebo jsem mu jen nerozuměl. Třeba říkal... říkal... mám am... amía? Je něco amíj? Amíja. Máma mí já. Má něco s maminkou? Nebo... Prudce jsem zavrtěl hlavou a přes všechno vyčerpání nasadil veliký úsměv, aby vlčata nemohla být smutná. "To jsem udělal já!" hrdě jsem odpověděl spíše Čámě Pippě než Alfímu, a párkrát spokojeně pokýval. "Je to magie vody! Všichni tu máme magie! Totiž, vlčata ne, poněvadž jsou malá a... a! Magie se do nich asi nevejde! Nebo to má jiný důvod. Ale tenhle! Ten se mi líbí. Ale! Máme tu magie! A já mám magii vody! Vo... dy..." Moc jsem si přál říct sourozencům mnohem více, ale všechno se začínalo motat a bolet. Nahoře bylo dole a vlevo bylo vpravo, takže jsem jim ani nedokázal říct o Mistrovi Nafoukánkovi, nebo o tom, jak jsem svou magii objevil. "A vy jste... ci-zí?" kníkl jsem a přihlouple se uculil, zatímco se mi do spánku pouštěla bodavá bolest. Chtěl jsem spát. Odpočinout si. Mohl bych se rozvalit přímo tady! Mohl bych... si lehnout a... spááát, zasněně jsem se zastavil a na moment se naklonil k mokré trávě. I když byla naprosto promočená, pořád velmi svůdně voněla a nabádala mě, abych si lehl. Uprostřed ničeho, s buzonem v obří vodní bublině.
Jenže co Čáma Alfí a Čáma Pippa? Zoufale jsem se snažil najít jejich malinkaté postavičky, ale v té rozmazané věci, ve které jsme se zrovna nacházeli, to vůbec nešlo. "Už jsme skoro... tam," vysoukal jsem ze sebe a přikývl jen jednou, abych neplýtval více energie.

// Sarumen

A s prvními kapkami deště přišlo ještě víc kapek. A taky konečně nějaké hezké povídání! Jen se mnou! Nadšeně jsem se zazubil na Čámo Pippu a rázně přikývl. Bylo to moc pěkné, vědět, že se vlčatům nic nestane, poněvadž se o ně profesionálně postarám. Přeci jen, byla to má povinnost. Nejoblíbenější povinnost! A nejde mi to úplně špatně! Ale když mě to baví, tak... tak to povinnost ani úplně není? Je to nepovinnost! Postarám se o úplně všechna vlčata! Nebo tím Morf myslel, že se mám starat jen o naše vlčata? Zamyšleně jsem přimhouřil oči a jen nevědomky zíral do země, přímo do místa, kde leželo maso, do kterého se konečně vlčata pustila. Naše vlčata... Čámovi budou naše vlčata! Jednou! Třeba! Ale teď! Teď to jsou jen moje vlčata, poněvadž! Poněvadž s nikým jiným být nechtějí! Ale to se změní! Kenaiovi a Morfovi se moc nezdáli, ale! Ale až je ukážu Amny, tak... Šťastně jsem se uculil nad představou své nejlepší kamarádky, jak pořádně poznává Čáma Alfího s Čámou Pippou. Budou kamarádi! Třeba se bude na první pohled líbit i Čámě Pippě! A Čámo Alfí na ni bude taky určitě hodní! A budeme spolu podnikat dobrodružství! Ukážeme jim, kde jsme zakopali hvězdy a-"Borůvky?" vyhrkl jsem a zmateně vypoulil oči. Jak to, že neví, co jsou borůvky? "Borůvky!" zopakoval jsem ještě jednou, o něco veseleji, aby se Čámo Alfí nemohl cítit špatně, že je nezná, "Borůvky... borůvky jsou ovoce! Jsou to takové bobulky! Kuličky! Jsou modrofialové! A když nejsou zralé, tak jsou spíš takové zelené! A postupně růžoví! Ale tmavě modré jsou nejlepší! A často v nich jsou pavouci. A! A nerostou na stromě! Dokonce tu někde je celá smečka, která se jmenuje po borůvkách! Ale my ne. My jsme ze Sarumenu! Z hvozdu! Vůbec netuším, co Sarumen znamená. Ale asi to vymyslel Morf! Ale borůvky! Borůvky... jsou moc dobré! Někdy je můžeme určitě společně najít!" Znělo to jako slibný slib, takže jsem to rozhodně nemohl jen tak neříct. Vesele jsem zamával ocasem a pomalu začal vstávat na nohy, které po lovu Hnědouška nebyly stále úplně stabilní a trochu se klepaly. Hnědoušek... uvědomil jsem si a s na krátko smutným pohledem se obrátil k naší kořisti, která tu zůstala téměř nedotknutá na dešti.
"Jste připraveni vyrazit? Není to vůbec daleko! Ale kdyby vás bolely nohy, tak... tak vás mohu vzít! Vezli jste se někdy na zádech? Kdyby ne! Tak! Tak vás ani nemusí bolet nohy!" Už už jsem se chystal se i sklonit, aby mohli Čámovi rovnou nastoupit, ale během okamžiku jsem si to rozmyslel, poněvadž to znělo jako nabídka, kterou Čámo Pippa jistojistě odmítne. A je docela děsivá! Nešikovně jsem se usmál od ucha k uchu a mlčky přikývl, aniž bych úplně tušil, s čím souhlasím. "Rád vás vezmu! Já... jen musím vzít ještě Hnědouška! Nějak! Nějak ho... vezmu," zmateně jsem natočil hlavu do strany a rychle se rozeběhl k naší kořisti, která rozhodně odnesitelně vůbec nevypadala. Nešikovně jsem ho celého oběhl. Vypadá smutně. A nikdo se mu neomluvil. Stáhl jsem uši a nejistě se zakousl do jeho krku. Možná... takhle? Šel by vzít takhle? Jenže i když jsem zatahal, horda Hnědouška se sotva hnula. A nikdo tu není. Jsem tu sám. S Pippou a Alfím. To... to se vymyslí! Nějak to vymyslím! Zařídím to a... tak! Nějak... nějak to půjde! Uvolnil jsem sevření a posadil se naproti bezvládnému Buzonovi. Mohl bych... mohl bych povolat mistra Nafoukánka! Ten by to mohl vyřešit! S tichým hihňáním jsem se začal soustředit a představovat si, jak by to asi Nafoukánek vyřešil. Jenže namísto něj se kolem Buzona objevila o něco větší vodní bublina, která ho celého obklopila a zvedla pár centimetrů nad zem. Během chvilky se mi zamotala hlava a dříve, než jsem se vůbec rozešel, jsem stihl zakopnout. Ale zvládl jsem to! S přehledem! S vysílením, které nechtělo končit, jsem se ještě o něco pomaleji rozešel k vlčatům. "Teď už můžeme jít! Třeba... třeba... tudy!"

// Ježčí mýtina