Příspěvky uživatele

< návrat zpět

// Sarumen
// 712

Ufuněně jsem se dořítil až k úkrytu. Amny. Bude v pořádku? Měl jsem se o ni postarat a zkazil jsem to. Ale napravím to! Nějak jí pomohu! Nějak to- Zaraženě jsem se zastavil. Jediné, co jsem slyšel, byl můj splašený dech. Pokazil jsem to. Třeba- třeba bych tam ani neměl chodit. Třeba, že už mě Amny nechce ani vidět. Nešťastně jsem stáhl uši a mírně zavrtěl hlavou, jako kdybych všechny špatné myšlenky mohl setřást pryč. Možná, že bych se měl- měl bych se vrátit. Zhluboka jsem se nadechl. Ale Amny je kamarádka. "Amny?" hlesl jsem, zcela nejistý tím, co zkazím tentokrát, a tiše se vydal do Skaliska. Ublížím jí. Hodně jí ublížím. Už zase jí ublížím. "Amny?" zeptal jsem se do prázdnoty, i když má otázka už dávno nebyla potřeba. Má kamarádka tu byla. Zcela vyčerpaná. Zničená. Rozbitá. "Promiň, Amny!" vykníkl jsem a rychle k ní přiskočil. "Amny, jak- jak ti je? Jsi v pořádku? Já teda- já vím, že nejsi v pořádku! Ale- ale mohl bych ti pomoct? Prosím? Já bych ti rád pomohl!" snažil jsem se do toho všeho přesvědčivě přikyvovat, ale všechno, co jsem doopravdy chtěl, bylo se o ni postarat. Obejmout ji. Zahřát ji. Zařídit, aby jí bylo lépe. Jenže ona je nešťastná právě kvůli mně. Opatrně, tak, abych nenarušil její osobní prostor, jsem si lehl naproti ní. Nesměl jsem ani navázat oční kontakt, abych jí neublížil. "Omlouvám se, jsem špatný kamarád," zašeptal jsem a schoval svou hlavu mezi tlapy. A špatný partner.

// Řeka Tenebrae

Byl jsem rád, že mohu všechno Pippě vysvětlit a obohatit ji tak o další znalosti, jenže... Amny se z toho asi udělalo špatně. "Amny," hlesl jsem a dříve, než jsem ji dokázal jakkoliv zastavit, byla Amny pryč. Měl bych jít za ní a postarat se o ni! Vždyť- ona- neměla by být sama. Nesměle jsem přešlápl na místě, poněkud nervózní z rozhodnutí, že buď nechám samotná vlčata, nebo svou nejlepší kamarádku. "Supradente je jako skvěluper?" zeptal jsem se tedy zcela nepřítomně, oči stále upřené směrem ke Skalisku. Opravdu jsem se snažil udržet alespoň nějaký úsměv, ale dost možná jsem byl příliš zbrklý i na to. Jak vděčný jsem tedy byl, když mi Alfí udělil souhlas. "Taky si myslím, že bych za ní měl jít!" vyhrkl jsem rychle a znovu nejistě přešlápl, jako kdybych měl každým okamžikem vyběhnout, "Ale! Ale přece vás tu nenechám! Jste maličcí a- a! Nikdo o vás neví! A kdybyste potkali Kenaie, tak... ten by nemusel mít radost! Měl jsem o vás dávno někomu říct! Třeba- třeba-" Zmateně jsem se začal po našem okolí rozhlížet, ale nikoho, koho bych mohl s vlčaty seznámit a kdo by nebyl stromem, jsem nenašel. Ajéje. "Tak! Tak to uděláme tak, že... že to někomu řeknete vy! Morfa si pamatujete? To je ten černý! Vysoký! Ten, co jsme ho potkali u buzonů! To je náš alf- don? Don! Je to tak správně? Nebo je to bon? Jako bon džórno. Bon? Don?" naklonil jsem tázavě hlavu na stranu a na moment se nechal ode všech starostí odreagovat luštěním jazyka, kterému jsem zrovna dvakrát nerozuměl. "Tak ten vás taky pozná! Nebo! Nebo potkáte jeho dceru! Jmenuje se Darkie a- a ta má ráda vlčata! A Maple! A pak je tu ještě Gangwolfi a- a!" zhluboka jsem se nadechl, "Asi bude nejlepší, když se budete držet vlčic! Ty se o vás vždycky postarají! A jsou moc hodné!" Vesele jsem párkrát přikývl a dříve, než jsem si toho stihl vůbec povšimnout, jsem už dávno běžel za Amny. "Tak zatím ahoj!" vykřikl jsem ještě na rozloučenou, ale jestli se to dostalo až k uším vlčat, toť záhada.

// Skalisko

// Říční eso (přes Ježčí)

Doopravdy jsem moc doufal, že budu schopný Amny nějak pomoci, ale pravdou bylo, že jsem ji jen ještě více rozesmutnil. A sebe taky. Derian. Bylo to, jako kdyby mne pronásledoval její duch. Já ji měl celkem rád, poněvadž byla upovídaná a hodná, ale zároveň... Zároveň je strašně zlá a rozzlobí ji i něco, co... by asi nemělo. Stáhl jsem uši a tichounce na Amnyin argument přikývl. Ale to neznamená, že jí mám ubližovat. Ale proč... proč mi ona může ubližovat, když jsem s ní, ale já jí nesmím ubližovat, když s ní nechci být, aby ona neubližovala mně? Zmateně jsem zavrtěl hlavou a snažil se na nic nemyslet, zatímco bouřka nad námi značně posílila. "Když-" začal jsem, ale okamžitě jsem přestal. Nemohl jsem se s Amny hádat, když byla takhle smutná. A nemůžu ubližovat ani Derian, i když s ní nejsem úplně rád. Ale Amny je takhle taky smutná. A já- já taky. A Derian taky. "Já s ní asi... nejsem úplně šťastný, Amny," hlesl jsem nakonec a s falešným úsměvem se radši zadíval do země. A to znamená, že jsem špatný. Jsem špatná polovička. Nevděčná. Poněvadž nemám Derian tak rád, jako mám rád Amny. A nevážím si Derian, která... Mírně jsem se přikrčil. Kromě samotného ducha Derian mne děsila i vzpomínka na to, jak vzteky zapálila celou Mýtinu a vyhrožovala, že si ublíží. A jak, ať už jsem řekl cokoliv, všechno bylo špatně a rozzlobilo ji to jen více. "Nemusíme... nemusíme být spolu, jestli by ti to ubližovalo, ale- ale s Derian už nechci být, prosím," dodal jsem nakonec a prosebně na ni upnul pohled, jako kdyby to Amny samotná mohla rozhodnout.
Naštěstí tu ale ještě byla Pippa, pro kterou jsem na tváři vykouzlil nový úsměv. "Pippo!" oslovil jsem ji, když vyřkla mé jméno, a rádoby vesele u toho mávl ocasem. "Magii... magii budeš mít, jakmile budeš o něco větší! Myslím. Myslím si, že... že! Magii mají spíš dospělí vlci. Ale rád vás budu učit! Všechno není jen o magiích! Můžeme- můžeme spolu trénovat! Všichni čtyři! A pak- pak z toho budeme všichni silnější! A chytřejší! A rychlejší! Rychlost teda není úplně moje specialita, ale vaše třeba bude! A pak! Pak z vás budou absolutní profíci! A pak! Pak, až budete mít magii! Tak! Tak to budete ultimátně absolutní profíci!" zazubil jsem se povzbudivě na malou vlčici a stejně tak i na Alfího, který si byl trošku nejistý. "Přísahám, že se vám nic nestane, Alfí!" prohlásil jsem ještě a zběsile začal přikyvovat hlavou, jako kdybych tak mohl svým slovům dodat na kvalitě a přesvědčivosti, "Jako že mi kjámo Newlin!" Znělo to jako dobrá přísaha. Dobrá a... trošku mokrá. Mokrá jako déšť kolem. Už abychom byli ve Skaliku. Skryl jsem veškeré starosti za další uculení a co nejméně valivě se potácel dál do úkrytu.

// Sarumen

// Savi, myslím, že když naposledy Rowena tvrdila, že Cynthie a Ilenia smrdí stejně, Savo nějak nakrčil čumák :D To je celý :D Nic velkého za tím nehledej :D

Já se teda soustředil hlavně na Amny a pak mi bylo hezky, ale jakmile jsem pohledem jen sklouzl k úšklebkům Pippy a Alfího... jim se to asi moc nelíbí, že ji mám rád. Nechápavě jsem zamrkal a mile se na ně usmál, jako kdyby je to mohlo snad rozveselit a přinutit je, aby jim láska nepřipadala nechutná. Přeci to není žádná kletba, co by je musela děsit! Je to- je to něco pěkného! Nemusí- nemusí se jim to nelíbit! Měl bych jim to vysvětlit, ale... "Neboj, Amny," špitl jsem místo toho a přátelsky se na ni uculil. "Bude to úplně v pořádku! Já jsem taky úplně v pořádku! Takže vlastně nejsem žádný neřád! A- a jsem v pořádku pořád! Takže! Takže jsem vlastně v pořádpořádku a- a- a! Ty si nemusíš vůbec dělat starosti!" ujistil jsem ji, jak nejlépe jsem mohl, a upřímně doufal, že ji všechno to trápení, co si schovávala pro sebe, brzy opustí. Opatrně, poněkud znejistělý z každého kroku, jsem se rozešel společně po jejím boku vstříc Sarumenu, zatímco Alfí a Pippa byli za námi. Alespoň nyní jsme měli chviličku čas na to, abychom si spolu popovídali o něco... o něco více. "Amny?" oslovil jsem svou nejlepší kamarádku tiše, aniž bych tušil, co jí hodlám říct. Koneckonců, v tom jsem byl asi úplně nejlepší. "Amny, já- chtěl bych se tě zeptat! Mohl bych?" začal jsem a snažil se příliš nevykřikovat, i když to se dělalo jen těžko, když jsem se křičením nejspíš narodil. Ne jako že křičením na ostatní, ale křičením, jako že jsem byl doopravdy hlasitý. Jinak bych na nikoho nekřičel, kdyby to bylo to ošklivější křičení. "Co tě všechno trápí, Amny? Mohl bych ti nějak pomoct! Já jsem..." pustil jsem se do tázání a vysvětlování, ale pak se to nějak zvrtlo v tajné přiznání. "Jsem smutný, když jsi smutná," zašeptal jsem s vypoulenýma očima a několikrát přikývl. Odteď to bylo naše tajemství. "Ale samozřejmě nechci, abys byla smutná! Totiž! Ne kvůli tomu, že jsem pak- to- i já, ale- ale nechci, aby ses trápila. Poněvadž! Poněvadž si zasloužíš být šťastná! A veselá! A dobrodružná! A- a spokojená! A já bych- já bych ti to rád zařídil," prohlásil jsem a s něžnějším úsměvem, než byl u mne obvyklý, jsem se na ni podíval. "Prosím," zašeptal jsem a nehodlal z ní ani na moment spustit oči, i když to znamenalo, že pravděpodobnost zakopnutí stoupla okamžitě do vyšších končin.

// řeka Tenebrae (přes Ježčí)

Všechno, co se stalo od momentu, kdy jsem padl na zem, se nějak motalo a nedávalo smysl. Ani jsem si příliš neuvědomoval, kde je nahoře a dole, když jsem se znovu objevil v... Amny? Rozespale jsem zamrkal na černobílou skvrnku, která se pomalu zaostřovala do tvaru mé kamarádky, o které jsem si jen zoufale přál, aby byla přítelkyní. Totiž, ne přítelkyní, jako že kamarádkou, poněvadž to byla už dávno, ale spíš přítelkyní, jako že se mnou a navždy. "Ahoj," zahuhlal jsem, stále trochu mimo, a pomalu se začal škrábat na všechny čtyři. Připomínalo to spíš výstup po strmé cestě z ostrých kamení, ale... nakonec jsem se jakýmsi zázrakem pomocí nemotorného naklánění ze strany na stranu dostal stabilně na všechny čtyři. Na moment. Pak se všechno zamotalo a musel jsem si zase sednout. "Ahoj, Amny, rád tě vidím! Moc rád! A mám tě rád! Jsi- jsi moje nejlepší kamarádka! Čekala jsi tu na mě? Já- já se nějak musel- musel jsem se tu..." zamyšleně jsem přimhouřil oči. Vůbec, ani úplnou náhodou, jsem si nedokázal vzpomenout na to, jak jsem se dostal sem, k řece u buzonů. "A nezlobím se na tebe za ty buzony!" vyhrkl jsem a zběsile začal přikyvovat, abych ji doopravdy ujistil, že je nejlepší. Škoda, že to nevíš, Amny. Vesele jsem se na ni zubil a zároveň se snažil přemýšlet, ale to vůbec nešlo. "Já..." začal jsem s rozhodnutím, že mne určitě něco napadne, jenže to taky nějak nevyšlo. "Já tě mám moc rád! A jsi víc, než jen má kamarádka! Jsi- jsi přítelkyně! Jakože- nechtěla bys- nechtěla bys být má doopravdická přítelkyně? Totiž! Totiž, já vím, že jsi má doopravdická přítelkyně! A jsi! Ale myslel jsem-" Hodlal jsem jí říct úplně všechno, ale právě nyní se zaostřila natolik, že jsem si všiml i našich dvou menších společníků. A bude bouřka. Pousmál jsem se nervózně na mračící se oblohu a nenápadně si sám pro sebe přikývl. "Bon džórno!" pozdravil jsem tak, jak jen jsem uměl, a věnoval pořádné zazubení i Alfímu s Pippou. // Málem už jsem psala Biancou, jsem strašná. "Vůbec to nerad říkám, ale- ale! Totiž. Nejprve. Nejdřív! Nejdřív musím říct, že! Že budeme hledat vaše sestřičky dál! Ale- ale prší. A my- já- nejsem ještě úplně ve své kůži. Totiž, jsem, ale- ale byl bych radši, kdybychom vyrazili, až když budu připravený! A až bude o něco lépe! Poněvadž takhle- takhle bych nemohl pomoct pořádně Amny s bráněním!" zavrtěl jsem hlavou a upřímně se na vlčata zadíval. "Mohli... mohli bychom! Mohli bychom ještě domů?" navrhl jsem opatrně stále trošku omámeným hlasem a prosebně se podíval na Amny, která v tomhle, jakožto má nejlepší kamarádka a přítelkyně, měla rozhodující slovo. Nebo slova.

// Ale já tady fakt o žádném opírání se o realitu nemám ani slovo :c Nechci to ani používat jako argument, protože:
1) Gallirea je magická země s magickými vlky, co mluví, jedí jednou za půl roku, kadí, jen když je na to spešl akce s odměnou v podobě oblázků... a celoročně jim drží na hlavách květinky :D
2) Vlčata mi doopravdy spíš připadají jako odměna pro aktivní hráče :c A myslím si, že tomu tak vždycky bylo :(

Ola 2! ^^
Tady je krátké vyhlášeníčko!
Akcičky se zúčastnili...
Amny! Která zaslala jak drabble, tak obrázek (mistrně zachycující čtivou Amny), a vysloužila si tak 24 drahokamů!
Gangwolfi! Která zaslala drabble o svém létě a vysloužila si tak 12 drahokamů! :3
Alfí! Se svým obrázkem relaxujícího taliánka, který si taky vysloužil 12 drahokamů!
A to nejlepší nakonec, Morf! Ta se zúčastnila s Morfem, co si celé léto válel šunky na pláži :D 12 drahokamů pro tebe! ^^
Moc vám děkuji za účast Nechtěla jsem úplně bez svolení zveřejňovat vaše výtvory (a ještě se vyptávat, jestli je mám zveřejňovat, pff), ale! Kdyby se vám chtělo, určitě se tady ostatním pochlubte, prosím! Určitě to všechny zajímá a jsou zvědaví, o co přišli >:3

Ahoj ^^
Nejprve asi díky, že jste se pustili do nějakého souhrnného prohlášení plného odpovědí na naše otázky c: Jsou tam rozhodně věci, kterých si vážím, že jste umožnili. Třeba větší povinnost pro smečkové lovce, zakládání smeček jen v páru vlků a možnost s tuláckým vlčetem změnit smečku. Toho si doopravdy vážím a je to příjemný dodatek do hry, který rozhodně a jistojistě povede ke zlepšení :3
Ale jinak... mne docela mrzí, k jakým závěrům se došlo. Asi nebudu vypisovat všechno, vzhledem k tomu, že ne na všech věcech mi tolik záleží, a také vzhledem k tomu, že už se do toho pustili výstižně jiní přede mnou :D
Ale opravdu mne mrzí to, že tuláci nemohou mít vlčata. Proč přesně tomu tak je? Chci říct, proč bychom právo na vlčata měli dopřávat jen hráčům, co mají svůj charakter ve smečce? Tuláci si stále mohou získat zázemí - stále si mohou koupit úkryt - a zároveň je to pár, který může nějak spolupracovat. Neříkám, že to znamená, že všechna vlčata přežijí a haleluja, stal se zázrak, ale... vždy jsem to chápala tak, že je možnost mít vlčata odměnou pro dobře a dlouho hrající páry. A ty páry nemusí být přeci vždy smečkové typy. Proto si myslím, že pokud mají úkryt (případně by se mohl přidat nějaký požadavek na vlastnosti, pokud se na tom hodně trvá) a hlavně, pokud to jsou aktivní a kvalitní hráči, měli by mít možnost vlčat, i kdyby se jednalo o tuláky.
Další záležitostí, co mě hodně mrzí, je, že hráč nesmí mít více charakterů v jedné smečce. Pročítala jsem komentáře a co jsem pochopila, tak je to z toho, aby ve smečce nebyl zmatek z toho, kdo se účastní jaké akce, nebo že by to fungovalo třeba tak, že by jeden vlk byl v akci a druhý ne a... kdesi cosi. Jen bych ráda napsala, že... proč ne? Proč by přesně nemohly hrát dva chary jednoho hráče spolu? Komu to překáží? Komu to ubližuje? Samozřejmě, třeba herních akcí by se nejspíš směl účastnit jen jeden z charů, jako je tomu u celogalli soutěží, ale... jinak? Pokud je to v davu, tak v tom přeci není vůbec problém, nebo ano? A i kdyby to v davu nebylo, stále si myslím, že by v tom neměl být problém. Třeba já osobně bych byla hodně ráda, kdyby se jednou mé chary potkaly. A pokud si na to někdo říká: "Lol, ale to je na schizofrenii", tak... musím dodat, že mi to nepřipadá od postů, kde člověk přebíhá celou mapu sám se samomluvou, vůbec rozdílné.

A to je vše. Doopravdy mi záleží pořádně jen na těhle dvou bodech, u ostatních věřím, že se nějak projednají (limbo), nebo k nim zaujímám spíše neutrální postoj. Ale, moc pěkně prosím, popřemýšlejte ještě nad těmito dvěma bodíky :c
Díky a... ještě jednou opakuju, cením si toho

// Jestli nejde Rowena, s Ilenií půjdu ráda

// Ježčí mýtina

"Necítíš?" zvědavě jsem po ní zopakoval, stále celý natěšený na to, že Pippa bude kouzlit. "Zkus se víc soustředit! Třeba- třeba se musíš nejdřív cítit jako vo-da! Cítit vlny, mokro... tekutost!" pokusil jsem se jí se zářivým úsměvem vysvětlit, jaké to asi je, když je vlk vodou, a... opravdu! Sice to nebyla kaluž, ale bylo to to, co ji způsobuje. "Ty pršíš!" zaradoval jsem se a s chichotem sledoval, jak na Alfího dopadá pár kapek. A na Amny. A na mě! "To je skvěluper, Pippo! Je to úplně jarní deštíček, ale na podzim! Je moc- moc-" nějak se mi začalo plést hned několik věcí najednou. Třeba slova. Nebo nohy. Nebo země pode mnou. Nešikovně jsem škobrtl a zavrávoral, zatímco mou hlavu najednou začala probodávat silná bolest. "Většinou... ne..." dostal jsem ze sebe a nejistě pozoroval Pippu, která se teda v kombinaci náhodných rozmazaných barev jen těžko hledala. "Tebe taky bolí hlava? Já úplně... úplně nevím," zamumlal jsem s přimhouřenýma očima a naprosto neovladatelně se celý naklonil do strany. "Totiž, nevidím!" opravil jsem se s prudkým zavrtěním hlavou a rozplácl se přímo tam, kde jsem stál. "Mohli bychom si dát maličkou..." soukal jsem ze sebe slovo za slovem a zmateným pohledem v mumraji barev hledal černý kožich Amny, která... se na mě pořád zlobí. A pořád je smutná, poněvadž jsem jí ublížil. Dál jsem se snažil usmívat, ale všechno jinak vypadalo, že se každou chvílí zbortí. "Pauzičku?" vykníkl jsem vysokým hláskem a vyčerpaně položil svou hlavu na přední tlapky. "Já se úplně... já úplně... nemůžu jít. Teď," zašeptal jsem a znovu zavrtěl hlavou, což způsobovalo jen ještě větší bolest. Věděl jsem, že Pippě to asi neudělá příliš velkou radost, ale všechno, na co jsem nyní doopravdy dokázal myslet, byl spánek. "Pardon," hlesl jsem ještě a během několika vteřin usnul.

// Ola, Falko! ^^ Ty erby jsou moc super, ale... vůbec se nemohu rozhodnout, komu dát hlas ._. Tak asi... Alastorovi, protože ten netopýr je kjůt :3 Lov snad bude fajn a... chtěla jsem se ještě zeptat, prosím, přidala bys Ilenii do smečky? :c :D

//Jaj. Jak jsem mohla zapomenout? Díky za připomínku. :D Vítej ve smečce!
- Fal

// Akcička prodloužena do pátku, 25.9.!

// Ano, to rozhodně je :D
Prosím, vůbec si to neber :c Všichni tu víme, že je Ilenie pipka ._. Nedělejte mi hraní za ni ještě těžší, už takhle ji nenávidím T-T Prostě se smiřte s tím, že je rude, a... nechte to být :c
Samozřejmě, že je jinak Row hodná a slušná a všechno T-T Jen prostě... Ilenie ;-;

Byl jsem z celé situace naprosto nejistý, ale nesměl jsem to dát najevo. Totiž, snažil jsem se to nedat najevo, ale připadalo mi, že Pippa uměla prokouknout úplně všechno. Dokonce byla i podezřívavá, jestli jsme vůbec tulipány jedli. "Ty jsi nikdy tulipány nejedla?" zeptal jsem se rychle, abych nás ubránil dalším otázkám, a začal horlivě přikyvovat, "Poněvadž já taky ne! A Amny, Amny taky ne! Do předtím! A tak jsme si řekli, že je ochutnáme! Jenže byly nějaké- nějaké- divné. Ale ne úplně! A ničeho nelituji. A pak jsme nedělali nic, jen jsme- jen jsme se najedli a..." Sklouzl jsem pohledem k Amny, která vypadala zničeněji, než kdy dříve. Moc mě to mrzí. "A usnuli!" uzavřel jsem nakonec s úsměvem a snažil se už vůbec nemyslet na to, co Pippa právě řekla, poněvadž to... bylo opravdu velmi ošklivé. A my jejich sestry najdeme. Budou alespoň takhle jako rodina. Nebo... ne?
Když jsem navrhl, odkud odevšud by mohli přijít, Pippa jen pokrčila rameny a Alfí... nebyl schopný slova. "Ale to nevadí!" povzbudil jsem je okamžitě a začal se rozhlížet všemi směry. "Můžeme to zkusit úplně všude! My jsme- my jsme vás našli u buzonů, takže jste museli jít spíš odtamtud! Takže- takže když půjdeme někam spíš na severovýchod, mělo by to být správně! A když ne, zkusíme to jinak!" prohlásil jsem a znovu přidal trochu pokyvování hlavou, jenže pravdou bylo, že jsem měl strach hned z několika věcí. Třeba z toho, že jejich sestřičky nikdy nenajdeme. Nebo z toho, že najdeme, ale ne v pořádku. Nebo z toho, že mě Amny už nemá ráda. Určitě mě nemá ráda. Se ztuhlým úsměvem jsem se na ni znovu podíval, jako kdyby se snad mohlo něco změnit. Ne. Na moment jsem stáhl uši, zklamaný tím, jak špatný jsem kamarád, ale... nemohl jsem si to dovolit věčně. Byla tu vlčata, kterým jsem musel pomoct, a Amny, kterou jsem musel nějak napravit. "Neutečeme!" vyhrkl jsem tedy téměř okamžitě, jakmile Pippa vyřkla svou podmínku, a mile se na ni zazubil. Budeme utíkat jen tak, jak si to přejí oni! A jen tak, aby oni stíhali! Nikdy ne jinak! Mávl jsem nadšeně ocasem, připraven vyrazit na severovýchod za buzony, jenže... "Vody?" zopakoval jsem po Pippě plynule, abych jí nenápadně naznačil, že se to má vyslovovat trošku jinak, a nejistě polkl. Když ona nám nijak nepomůže. Nebo ji chce použít jen tak? "Tak jo! Můžeme to zkusit! Určitě to nějak půjde!" odsouhlasil jsem nakonec a už už soustředěním čistě ze zvyku přimhouřil obočí, když mne napadlo ještě větší vylepšení. "A co kdyby! Co kdybys ji zkusila použít ty? Je to snadné! Ze začátku se musíš jen soustředit, ale... ale pak by to mělo jít samo! Vůbec to není těžké! Podle mě vypadáš jako někdo, kdo by to mohl zvládnout levou zadní! Nebo oběma, ale to už by z tebe nedělalo takového profesionála, takže spíš jen tou levou! Pravou je to taky o něco jednodušší, ale levá- levá! To je teda něco!" zazubil jsem se na ni a sám se začal soustředit na to, aby magií vody, kterou většinou ovládám já, nyní mohla momentálně disponovat i Pippa. "Můžeš třeba udělat kaluž! Kaluže se vždycky hodí!" navrhl jsem a šťastně se vydal vstříc sestrám Alfího a Pippy, ať už se nacházely kdekoliv.

// Konečně využiju té spešl magie vypůjčení :D Takže Nori, klidně se s tou magií pořádně rozjeď >:D
// Říční eso