Není kdovíjak těžké popsat povahu vlčete - zvláště pak konkrétně tu Nerissinu. Je to aktivní, veselé a hravé vlčátko, které s vámi spáchá kdejakou trampotu.
Jen pohled na tuto slečnu vás nabije energií, protože už od právě onoho prvního pohledu je zcela jasné, že nikde dlouho neposedí - jeden by kvůli tomu řekl, že občas až létá. Rissa je veselá kopa, co se snaží ze všeho vyjít s úsměvem od ucha k uchu. Často se stává, že v dokonce i těch nejhorších situacích vymýšlí vtipy různého druhu - a že jich potom dokáže rozdávat!
Dalšími velkými (a možná i dost špatnými, buďme k sobě upřímní) vlastnostmi, co její vlčecí krůčky dost ovlivňují, jsou její velká naivita a důvěřivost. Když jí například namluvíte to, že jste Vlčísek a tam vzadu za lesem máte v úkrytu dárky a sladkosti, půjde bez rozmyšlení za vámi. Možná to bude právě ona důvěřivost, která ji jednou přivede do nepěkných malérů, ale naneštěstí si z toho zatím Rissa nic moc nedělá. Ještě se to přece nestalo, no ne snad?
Před vlky, co jsou jí dostatečně známí, se umí chovat vcelku rozvážně a rozumně - samozřejmě však záleží na tom, v jaké hladině jsou její zkušenosti a kolik se toho už stihla ze života naučit. Jsou to právě ti cizí (a kdo ví proč!), s nimiž pouští svou povahu na svobodu. Chová se s nimi hravě, ne-li šíleně, a možná tu a tam vytrousí nějakou poznámku, co rozhodně není v dané situaci na místě. Kdo by se ale koneckonců na tu nevinnou a roztomilou tvářičku dlouho dokázal zlobit?
Rissa si ráda povídá o všech bláznivých věcech a čím víc se v její hře se slovíčky necháte unášet, tím rychleji zjistíte, že svými očky vidí svět přes růžové brýle. Její fantazie jede na plné obrátky a svět si tím neskutečně vylepšuje, snad jakoby občas ani nechtěla vidět žádné špatné chvíle. Ale co si budeme! Vlče si má užívat svět plný her a zábavného učení se novým věcem - a Nerissa si ze všeho udělat hru věru dokáže. Možná, že se z ní občas stává příliš otravná společnice, ale jedna věc je jistá - pokud se necháte vtáhnout do jejího světa a zapojíte se do její hry, určitě se nudit jen tak nebudete.
Dále si na ní můžete také povšimnout toho, že má zálibu v opeřených zvířátkách. Ne, že by je snad chtěla lovit, či dokonce sníst! To ne! Ale neskutečně ji fascinují jejich zvuky, jejich schopnost uletět od každého problému. Vždycky se na chvíli pozastaví, aby si to poslechla a prohlédla.
Kdybychom tedy měli Rissu shrnout jen do hrstky slovíček, vypadalo by to asi takto: je to vlčice veselá, aktivní, občas trochu otravná, co zkoumá svět zcela po svém. To, jak se s osudem svého vlastního života popere, už záleží jen a pouze na ní a my můžeme její životní cestu jen tiše pozorovat a držet všechny tlapky, aby se v bezpečí dokázala dostat do svého prvního roku života.

O Vánoční noci se v Sarumenských skaliskách udál jeden z těch božích zázraků. Vlčice Marion na svět vrhla své první dcery. Nerissu a její sestřičku Feli. Byly doslovným dárečkem, protože plánované nebyly a tak smečku i samotnou Marion čekalo pěkné nadělení.
Příběh mladičké Nerissy se teprve bude v průběhu růstu doplňovat.