Příspěvky uživatele

< návrat zpět

VLA 1 - 11
VLA 5 1/3

Stařec tam byl zase. Rychleji než on sám, společně s tím divným pocitem v žaludku, že se tu děje něco nepříjemně magického, co mu přinese jenom trápení. Zatím se nic nedělo, vlk byl prostě starý a přehnaně nadšený životem, kdy pořád nabízel nějaké nové věci. Nejdříve balon a teď ho vyzýval, aby postavil loď a obeplul jeden ostrov? Asi netušil, že se už jednou plavil a doplul až na ostrov, který byl celý divný, al přinesl mu Karmu.
Stál proti starci, tentokrát si ho mohl lépe prohlédnout, ačkoli to byl docela soudivý pohled, kterým ho obdaroval. Pak se podíval na dřevo, lana a další pomůcky, co tam ležely, aby se mohli plavit okolo ostrova. Jenže s tím, jaké bylo počasí by to hlavně chtělo počkat. V hlavě šedého se však ozývalo, že na takové věci nemá čas a musí se tedy plavit hned, protože nebude čekat a moknout a rozhodně se nebude vracet.
Obešel všechny věci, Karma si sedala na různá dřeva, chytala je do pařátů a jednou se chytla nohou do lana, takže jí musel pomáhat se z něj dostat. V reakci na to papoušek odmítl, aby tahle věc byla na lodi, ačkoli jí to mohlo být jedno, když mohla celou dobu letět.
“Nejlepší prostě bude prostě ten největší kus dřeva a neřešit to,” uznal s pokrčením ramen. Však to vyšlo už minule, proč ne teď? Stařec nad tím však trochu zachmuřel, ale to Nemesis ignoroval.
Přešel k tomu největšímu kusu dřeva, který tam byl. Z části byl vykotlaný, překážela na něm jedna větev, která mu nešla zlomit, ale celkově to dřevo bylo docela lehké a určitě popluje. On sám váží nula nula prd a nebude ]mít problém se tam udržet. No, raději na to ale i přes protest Karmy vzal jednu liánu a několikrát ji obtočil okolo větve s myšlenkou, že se pak bude liány držet kdyby náhodou spadl do vody. To ho udrží, ne? Při nejhoršim dopluje na nejbližší ostrov a bude řešit až potom, jak se dostat zpět. Bezpečnost práce mu beztak nic neříkala.
Protože nemohl kládu válet, překážela mu tam ta větev, musel ji strkat a v tomhle byla Karma maximálně tak psychická podpora, co mu létala nad hlavou a říkala, že to je hloupý nápad. Přistála na zemi, vzala do drápů jeden kámen a hodila ho z výšky po vlkovi, aby ho upozornila, že je to hloupý nápad. Nereagoval, nemyslel si to. No uvidíme.

VLA 1 5/5

//Eucalyptový les

Asi nejlepší chvíle, kdy se vymotal z toho lesa nelesa a nemusel více řešit ty nechutné kytky a mohl se místo toho… rozhlížet okolo? Obloha byla furt nechutně zatažená, blýskalo se, hřmělo. On do toho stál mezi ostrovy u moře, které se vztekalo a všude okolo do něj mlátil silný závan soli a neznámé zvěře.
Stál na jednom z ostrovů, mlátil do něho vítr a byl to až děsivý výjev, co se odehrával na moři, ale vlastně se mu to líbilo. Přinášelo mu to divný klid, že ať je kdokoli, tak příroda vždy bude silnější, divočejší a je jí jedno, koho utne.
Chtěl jít blíže k tomu moři, na jiný ostrůvek, který by mu byl krátkou domovinou, ale Karma plácla křídly a upozornila ho, aby se zase podíval vedle. Už ji moc nechápal, co by se asi tak mohlo dít? Ale sotva se jeho hlava otočila a zase viděl toho starce, jak mu s plnovousem mlátil vítr, tlama mu padla údivem. Jaktože byl rychlejší? Však se sotva držel. Stařec mával, že má jít blíž, ale tentokrát u sebe neměl žádný míč. Co chceš? zeptal se ho předtím, než blíž fakt šel.

VLA 1 4/5

//Ježčí plácek

Dostal se na místo, které neznala. A hlavně ho ani nechápal. Bylo mu tam děsné vedro, těžce se mu dýchalo a všechny ty… kytky? Keře? Stromy? Kdo ví, co to okolo bylo, nikdy předtím to neviděl a po prvnim doteku, který ho slušně bodl si byl jistý, že to ani nikdy jindy vidět nechce. Syknul, kouknul na karmu, jestli ona tyhle věci nezná, ale byla vůči tomu stejně odměřená, že si opět sedla na jeho záda, stáhla křídla blízko k tělu a odmítala se vzdálit.
Musel skoro tančit mezi tím vším hnusem, jednou si k tomu čichnul, ale o moc moudřejší nebyl. Přišlo mu, že čim víc jde k jihu, tím více je svět jiný a divný. Sever byl studený, ledový, plný sněhu, ale jih? Byl… úplně z jiného světa. Sníh znal, tohle n a ani to nikdy nemohl pochopit. Ne, že by se o to snažil, chtěl jenom z toho místa co nejrychleji zmizet, aby se tím nemusel zaobírat. Ale kdyby měl komu, tak o tom někomu řekne. Jenže neměl komu, nikoho to nezajímalo a nikdo nezajímal jeho.

//Mangrovy

VLA 1 3/5

//Červená řeka

Karma se zajímala o to, co to bylo za vlka že vypadal příšerně staře, porostlý houbama a prostě divnovlk, kterého ještě neviděla. Nikdy s ním nebyla u života, aby věděla, že i on je porostlý květinami a podle toho divného a nepříjemného pocitu v žaludku - něco s ním muselo být. Bylo to jako mít radar na podivné události světa, ale přitom to necítil vždy? Jenom poslední… rok? Možná ani to ne, ale bylo to divné. Poslední rok byl celý divný, protože mu přišlo, že žil a nežil zároveň. Prožil to nejhorší, ale přitom se to snad vůbec nestalo. Nechápal to, nechtěl to chápat.
Šel dál, ale nejdříve se na chvilku zastavil na louce, aby se protáhl. Záda ho bolela z hrbení, tlapy měl už taky prochozený a karma říkala, že má hlad. Létala tak nějakou dobu okolo, hledala drobnou kořist a v jedné chvíli před vlka hodila mrtvu myš, než se vydala na lov pro sebe.
Poslušně ji sežral, co jiného měl dělat, dál by ho bez jídla nepustila. Pak mohl v klidu jít k jihu, třeba tam něco bude.

//Eucaplypt

VLA 1 2/5

//Středozemka

Bolest hlavy po nárazu do míče docela rychle odezněla a nejhorší stejně bylo to místo, kde míč narazil do piercingů. Starce nechal za sebou, byl to prostě jenom stařec, co tam byl. Jenom nechápal, že někdo mohl ít takhle dlouho? Jestli ho to taky čeká, tak se má na co těšit, vzhledem. Tomu, jak ho to všechno štve už teď.
Došel k rudé řece, která se napojovala na červen jezero, které znal. Bral to jako neškodné místo, které nepřinášelo nic děsného, jenom ale vypadalo a neneslo to tak dobrou pověst, což se dalo aplikovat i na velkou řadu vlků okolo. No, to je jedno, soudil vlky, soudil jezera, odmítal se napít z červen řeky. Šel raději dál, furt myslel na to, že se chce bavit,že chce v létě něco prožít a zatim dělal jenom to, že vlastní hlavou odrážel míč do dálky. No, aspoň něco, když už nic. Mířil zase k moři, ale tentokrát jiným směrem. Nemělo pro něho smyls vracet se na místa, která už znal. To taky nikdy neneslo nic dobrého.

//Ježčí plácek

VLA 3 (cca 595 slov)
VLA 1 1/5

Karma ho jemně klovla do ucha, kde ještě neměl žádný piercing. Určitě se nesnažila o to, aby mu nějaký další udělala, beztak neměl co tam dát, protože žádný kov dlouho nenašel. Chtěla jeho pozornost, musela ho upozornit, že se něco děje v okolí a měl by se tomu věnovat. Nejdříve zasyčel, potom teprve otočil hlavu a mžoural do dálky, kde se rýsovala postava v dálce. Se zrakem na dálku problém neměl, ale lepší zrak s těma zorničkama taky ne.
Viděl černou srst, nějaké nerovnosti na ní, něco bílého a shrbenou postavu. Narozdíl od jeho shrbení to nebyla zvolená stavba těla, ale stará páteř, která se takhle kroutila. Šel k tomu vlkovi blíže, zrovna tak se hrbil, ale nenapodoboval ho. Měl z něho divný pocit, ale žádné svírání žaludku jako vždy, když viděl něco příšerně magického. Tohle bylo šimrání, nepříjemný pocit na jazyku a v hrdle, který mu napovídal, že proti něčemu stojí, ale nenahánělo mu to strach. nadskočil však, když vlk promluvil stařeckým chraplákem a provolával něco o předmětu, který u sebe měl. Sklouzl k té věci v trávě pohledem, pak se podezíravě podíval na starého vlka a zamyšleně se zamračil. ”Co s tim mám dělat?” nechápal, protože ho ten vlk vyzýval, aby mu ukázal, co e v něm. Nic v něm nebylo, to už všichni měli vědět, ne? Udělal krok vzad, že půjde někam jinam, protože snad zapomněl na svoje prohlášení, že tohle léto si užije. Karma na to nezapomněla, zastavila ho silným zatnutím drápů, pak seskočila na zem, roztáhla křídla a blížila se k balónu, který starý vlk kopnul jejich směrem, že je jejich.
Míč byl menší než pták, ale ne o moc, pokusila se na něj vyskočit, ale kupodivu, sotva, co dopadla na povrch, začala se přetáčet a musela seskočit na zem. Starý vlk se mezitim papouškovi smál, což mu Nemesis oplatil jenom krátkým mračením. Přešel blíže k míči, který se k němu přiblížil po Karmině pokusu a položil na něj tlapu. Chvíli si ho převaloval na zemi, ale zdálo se, že snad starce výsostně nudí, jak nic nedělá. Viděl tenhle předmět poprvý v životě, tak jak měl vědět, co s nim dělat, aby ukázal, co v něm je? “Zkus ho zvednout, Karmo,” řekl papouškovi a kopl ho blíže k ní.
Karma poslechla, přeběhla blíže k míči a chvíli se drápy snažila zachytit nějakou nerovnost. Nedařilo se jí, takže k ní šedý přišel, přidržoval míč a Karma do něj mezitím ryla drápy a ujišťovala se, že ho drží. “Zvedni ho nade mě,” řekl jí ještě, na což mu odpověděla jedním nechápavým pohledem. Přikývla však, že míč drží a začala mávat křídly. Nemesis míč pustil, udělal krok vzada sledoval ji, jak se zvedá několik metrů nad jeho hlavu. Kroutil si krk, aby na ni dohlédl, ale jakmile byla dostatečně vysoko nad ním, zakřičel, aby míč pustila.
Udělala tak, několikrát předtím mávla křídly, míč pak začal volným pádem padat přímo na Nemesisovu hlavu, který na to byl připraven a s předstihem vyskočil. Odrazil se hlavně zadníma nohama, do míče narazil čenichem a s boink se balon odrazil od jeho hlavy a letěl přes pláň, hezky nad starým vlkem, který nad tím úžasle vzdychal. Na zem dopadl první vlk, takže mohl vidět, jak se míč třikrát odrazil o země, než se zastavil ve vysoké trávě.
“Bylo to dost?” Zeptal se vlka s pokývnutím jeho směrem. Ten na to kýval a křenil se jako měsíček na hnoji. No, tak aspoň, že narážet hlavou uměl dobře?
Šel pak dál, míč ho zase tolik nezaujal, ale kdyby si nějaký sehnal pro sebe, možná trochu menší, nezlobil by se.

//Červená řeka

VLA 1 5/5

//Ronherský potok

Vybral si dost špatný den na to, aby někam šel. Smrákalo se, ale nebylo to západem slunce. Obloha se mračila, vrčela a blížila se bouřka. Chvíli hleděl na oblohu, zuby měl pevně zatnuté, Karma se mu držela pevně na rameni a nenápadně ho posouvala pryč, ale nikam nešel. Stál na místě, protože potřeboval zjistit, kam jít dál, tohle bylo první místo, odkud chtěl vyrazit. Kam? Netušil. Někam. Musel. Nebo se ztratí, ne fyzicky, ale mentálně, už k tomu měl nakročeno.
Snažil se držek přikrčený k zemi, ale už takhle se ztrácel ve vysoké trávě, že nebyl moc vidět. Jenže na sobě měl drobné kovy a netušil, že kov přiláká potenciální blesky, ale… snad takovou smůlu zase nemá. Chtěl vypadnut co nejdříve, jenže to nejdřív musel zjistit, kam jí, co dělat… netušil. Ale přemýšlel, otáčel se, rozhlížel, zuby měl pevně zatnuté vztekem. Nervozitou zároveň. Karma pro změnu pevně zatínala drápy do jeho ramene, chtěla pryč. On taky, ale odmítal se někam vzdálit bez toho, aby konečně věděl, kam jít, odmítal to vzít v potaz, že to hned vzdá.

VLA 1 4/5

//Roh hojnosti

Nevěděl, na jakém místě předtim byl, že by tam mohl lovit do konce světa a furt mít, co jíst. Jídlo stejně bylo druhořad, podstatné jenom tehdy, když to bylo nutné, tedy před samotným kolapsem. A jídlo zajišťovala Karma, už dva roky tomu tak bylo.
Ale vodu potřeboval a vždycky si plnil žaludek až k prasknutí, protože si myslel, že tím zalepí žaludek a přechytračí hlavu, že není potřebné tolik jíst. Proto zase hltal vodu, Karma pije střídmě, on v podstatě vypil vše, co mu potok nabízel a kdyby mohl, zůstal by tam do konce dne, ale to by fakt prasknul. Dal si jenom chvilkový odpočinek, natáhl se, opláchl si nohy a břicho, protože v nich měl do té doby písek a teprve potom se vydal dál. Někam na tu otevřenou planinu, odkud mohl jít kamkoli, protože vedla do celého světa. Jenom nechtěl jít na sever k Asgaaru, tam to pro něj bylo raději zapovězené. Nebyla to nenávist k tomu lesu, spíše odpor komu všemu, co mohl přenést. Ty vlky tam měl rád, ale neuměl to dát najevo.

//Středozemka

VLA 1 3/5

//Magický palouk

Už mohl jenom přemýšlet nad tím, co udělá, protože něco udělá. Bylo léto, zase to léto, které mělo být kouzelné a on toho chtěl využít. Sám, nezájem o ostatní, chtěl si užít vlastní život, protože nikomu na něm nezáleželo a on chtěl prostě a pouze jenom… vlastní štěstí. Jeno hledal nějaké místo. Šel od moře pryč, sůl byla daleko za ním, okolo pouze otevřená planina, kde cítil zvěř. Lov. Nešel mu, ale několikrát se ho účastnil. Vždy naháněl, držel se vzadu, byl kopnutý, sražený, nedokázal se pak ani pořádně najíst. Naposledy u toho mluvil se sestrou, Karma mu ujídala a on vlastně jenom předstíral, že žere. Nebylo to správné, ale pokud si jiní nevšimli, že nemůže jíst, byla chyba i jinde, že si ho nikdy nevšimli, jak trpí. Třeba mu taky mohli pomoc, když on nemůže, protože na to nemá dostatek síly. A furt si nemyslel, že to je problém. Prostě to byl fakt o něm, který ostatní buď brali jako fakt, nebo jako problém, který nikdo neřekl nahlas. Naštěstí.

//Ronherský potok

VLA 1 2/5

//Mušličková pláž

vyrazil z pláže, protože věděl, že mu už stejně moře nic nového nepřinese. Karma mu seděla na rameni, které už bylo zjizveno jejími drápy, ale jakmile se h dotkla, cítil se paradoxně jistější, hřálo ho to, nijak nebolelo. Říkal si, že by nějak měl změnit svůj život. Třeba… se o něco pokusit. Začít žít, protože nejlepší období bylo tedy v létě, kdy se bavil, kdy udělal vše, co ho napadlo. Byl s Lilih, poznával Alastora, ale to vše bylo už minulostíí. Byl sám. Navždy tomu tak bude.
“Můžeme něco takového udělat znovu?” zeptal se Karmy tiše. Nejdříve mu na to nedpověděla, jenom něco zazkřehotala, přemýšlela nad odpovědí, ale poté mávla křídly a řekla mu, že by měl udělat vše, co bude chtít. Má najít nějaký nový smysl, i když nový smysl života bude už navždy mezi těma dvěma osamělýma osobnostma. Však je to jedno. Karma ho navíc nikdy nezradí, ostatní ano.

//Roh hojnosti

VLA 1 1/5

Hledal někde na moři odpovědi a klid, ale první nenašel a o druhém si myslel, že neexistuje. Byl ztracený, neskutečně moc a netušil, jak se vymotat. Jako by byl v bludišti, mnohem delším než v tom, ve kterém se objevil s podrápaným šedým vlkem, který zmizel. Měl Karmu, létala okolo, seděla mu na rameni, byla tu pro něho, ale bral ji jako další končetinu a něco, co existovalo, bylo pro něho, ale nebylo nikým dalším. Karma byla jím, on byl Karmou. Nemluvila před ním, kdy to nebylo třeba, stejně věděla, že by jí neodpověděl. Občas mu chytla jídlo, nutila ho jíst, aby měl dostatek energie na další den, ale přesto bylo vidět, jak nebezpečně hubený je. Malý, hubený, mentálně úplně vycucaný. Ani nemyslel na Alastora, na rodinu, na bývalou smečku, myslel jenom nad sebou a nad tím, kým je on, kým se chtěl stát, kým se nikdy nestane.
Před lety se ztratil a stále se nenašel. Možná se ani nikdy nenajde, pokud bude svět stále takový, jaký dodnes byl.

//Magický palouk

//Magický palouk

Vzpomínal na to, jak se s Lilith a sestrou dostal na ten ostrov. Byl příšerný, všude brouci, nervozita ve vzduchu a ptáci, kteří křičeli, aby se vrátili, pokud nechtějí zemřít. Poslechli je, vrátili se, ale s nimi se vrátil jeden pták, který ho celé týdny pronásledoval, kroužil nad ním jako sup a pak jednoho dne přistál a od té doby byl vždy poblíž. Ve výsledku byl ten ostrov dobrým místem, alespoň pro něho, když ne nikoho jiného.
Snad doufal, že pláž přinese něco lepšího, protože lesy, hory, louky, vlci – nic z toho mu nepřinášelo žádnou radost do života.
Nejdříve šel po pláži stejně mlčenlivý, pohledem za moře, kam se nikdy nedostane a nezjistí, co leží na druhé straně, ale pak přes vítr zaslechl hlasy a i Karma ho na ně upozornila tím, jak mu zatnula drápy do srsti. Zastavil se, rozhlédl okolo a pohled mu padl dál na pláž, odkud ten zvuk přicházel. Šel blíž, obeztřetný, ale snažil se slyšet, co volal ten hlas. Křičel to nějaký starší vlk, stál na... hodně propracovaném voru a volal, že nabízí plavbu pryč. Přesně to, co ten vlk chtěl.
Šel ještě blíž, hlavu přitom zvednout k hnědočernému vlkovi, Karma tiše skuhrala, ale nic nenamítala. A to ještě netušila, že asi bude pirátký papoušek.
Zastavil se pod lodí, hleděl nahoru na toho vlka, nějakou dobu mlčel a pak zavolal zpátky docela lhostejným hlasem: „Já jdu.“

//Tajemná louka přes Slunečnou pláž

Vítr mu na pláži foukal písek do očí. Karma se držela na jeho zádech, načepýřená, nemluvila, jenom se jednou zeptala, zda budou čekat na šedého vlka, ale podle Nemesise to nemělo smysl a mezi jít dál. Někam. Protože neměli směr, neměli domov, nemělo smysl tvrdit, že míří někam. Nechtěl ani pomyslet na to, že by se vrátil domů, protože by to bylo jenom ponížení, které odmítal přijmout. Svůj život si podělal a nemělo smysl schovávat se pod kameny, na kterých jako vlče seděl, protože si přišel jako někdo víc.
„Proč míříme k moři?“ ptala se Karma, které došlo, kam vlk šel. Už se táhl okolo pláže, ale nebyla to ta, kterou hledal. Byla tu jedna, přes kterou se dostal na ostrov, odkud Karma pocházela. Nikdy se neptal, proč zmizela. Prý s ním cítila spojení, ale také utíkala z domova? „Nevím,“ odpověděl jí tiše. „Ale na souši nic není,“ dodal.

//Mušličková pláž

//Márylouka (portál)

Na chvíli mu přišlo, že někdo zmáčkl všechny orgány uvnitř jeho docela drobného a křehkého těla, ale pak je všechny pustil naráz. Mohl se nadechnout, přestalo ho bolet břicho, mozek dostal prostor, který si zasloužil.
Opíral se do něho silný vítr, cloumal jeho tělem a i Karma slétla na zem a schovala se mezi jeho předníma nohama. Rozhlížel se okolo sebe, ale druhý vyzáblý šedivec tam nebyl. Zůstal sám. Opět. Chvíli čekal, sledoval místo, kudy sám přišel, ale prostor zůstával prázdný a Siku se tam nikde nenacházel. Musel si vybrat druhé místo, daleko od něho a jeho problémů. Suše polkl, stáhl hlavu mezi ramena, aby mu tolik nefoukalo do očí, ale nepomáhalo to ničemu. Začínalo pršet, bylo hnusně, musel se někam pohnout. Jenže nejbližší les, kde by se mohl schovat, smrděl. Smrděl po smečce, což bylo poslední místo, kde se chtěl nacházet. Začal tedy les obcházet, že najde jiné místo.

//Magický palouk přes Slunečnou pláž

//Nemesis dojde