Příspěvky uživatele

< návrat zpět

VLA 1 - 23
VLA 8 2/5

Kdyby věděl, co ho čeká dál, možná by tolik nenadával na ten škrábanec na zádech, protože nechtěl přelézat strom a myslel si, že bude lehčí ho podlézt. Chtěl se na ta záda podívat, ale ve tmě toho stejně moc neviděl a navíc ho vyrušila Karma. „Bacha!“ vykřikla včas, aby mohl zabrzdit předtím, než zahučel přímo do keře plného trní. Jo, tak tenhle keř viděl v srsti toho vlka. Zasyčel nad tím, několikrát místo obešel ze strany na stranu a sledoval, jestli se to dá nějak prolézt bez toho, aby se moc poškrábal nebo pak musel hodinu sedět, aby mu Karma vytáhla všechno trní z těla. Nevypadalo to tak, prostě to zase bude technika jít kompletně středem a doufat v co nejmenší zranění.
„Dělej,“ popohonala ho Karma, zvedla se ze země a opatrně chytla jednu trnitou větev, aby ji několika plácnutími křídly zvedla co nejvýše. Keř změnil svůj tvar, umožnil mu se v něm proplétat aspoň z počátku o něco lépe, nedostal tolik trní, ale pak ho to slušně raflo do zadku, protože Karma větev pustila, aby se přesunula dál a zvedla jinou silnější a uvolnila další cestu vpřed. Nebyl to lehce podvod? Kdo ví, Karma byla jeho součástí, pro něj to byla duše, jenom jiné tělo, takže bez podvodu. A stejně to trní do zadku dostal.

VLA 1 - 22
VLA 8 1/5

Možná si tohle celé měl nechat na ráno, odpočinout si, ale v krvi měl adrenalin a táhlo ho to stále dál a dál. Srdce mu snad i poskočila, když starce konečně viděl, jak ho volal, že tam pro něj připravil překážky, které bude muset zdolat. Neměl ani moc času si je prohlédnout, protože stařec mávl a závod měl začít?
Nejdříve stál nehnutě, protože nechápal, co se po něm chce, ale pak vypálil, co mu ještě síly stačily, až narazil na tu první věc, která byla připravena. Jeden spadlý strom za druhým, některé byly vysoké i jako on, jiné zlomené, plné větví, bez kůry, prostě všemožné. Měl výhodu, že jestli něco jeho malé tělo neslo, byla to právě obratnost (a docela síla, ale to moc nechápal), takže hned pod prvním stromem se podplazil, protože tam bylo dost místa pro něj, pro toho obra asi těžko. Karma to samozřejmě všechno přelétla a čekala na konci.
Druhý strom musel přeskočit, ale drápy se šikovně zaryl do kůry a jedním skokem byl na něm. Z druhého stromu přeskočil na jeden zlomený v půli, ale čtvrtý musel překonat opatrněji, protože byl plný větví, které ho chtěly bodat do očí a o ty přijít nemohl. Pátý strom mohl zase podlézt, i když už složitěji a cítil, jak ho kůra škrábe do zad. Ale i ten překonal, i když zabahněný a po páteři se mu táhnul trochu krvavý šlinc.

VLA 1 - 21
VLA 15 3/3

Za celou tu dobu vlk neřekl jediného slova a to si Nemesis myslel, že on je ten, který prostě toho moc nenamluví. Možná nemohl mluvit, jak furt divoce dýchal. To se mám na co těšit, ušklíbl se zlehka a sledoval každý pohyb vlka. To přikývnutí, ukazování, prohlížel si ho, jak byl od hlavy až k patě plný bahna, větviček a dalšího bordelu, který pochytal všude po okolí. Bude to takový brutus nebo byl ten vlk prostě špindíra?
Asi brutus, protože mu vlk předal jednu většvičku, kterou si teda docela neochotně vzal mezi tlapy a cuknul pohledem ke Karmě, která seděla ve tmě na zemi a nemusela být úplně vidět. Klacík jí podal, aby si ho vzala a... třeba ho aportovala, co on měl vědět.
„Díky,“ řekl světlejšímu hromotlukovi, ale přitom se celou dobu mračil, protože to už ani nijak jinak neuměl. „Dej si pozor na poušť,“ dodal ještě při otáčení se, aby mohl hlouběji do lesa, „dost to táhne,“ dodal a pak už mizel po bahnité cestě.

vla 15 - 2/3

Ten vlk mu toho moc neřekl, teda neřekl mu vůbec nic, ale aspoň kýval, když tam ležel, jako by měl každou chvíi porodit. ALe byl to vlk, tak asi rodit nemohl? Asi byl spíš unavený nebo tak, že tak moc dýchal.
„A kde byl?“ ptal se ho, když mu teda kýval, že ho viděl. Pak mu to i ukázal, někam mezi stromy, kam se za nim ohlídl, ale nic tam na první dobrou neviděl a uznal tak, že tam nikdo není, takže zase koukal na toho vlka s nějakou korunkou mezi očima. „On... tam měl nějaou hru? cos tam dělal? Byls tam?“ možná byl trochu hysterickej, že i někdo jinej se u toho vlka baví, ale mohl čekat, že je výjimečnej? Nebyl, všichni byli úplně stejně k ničemu a stařec se prostě bavil se všema, protože byl kouzelnej děda hříbeček, co neměl co na práci a tak si hrál s vlky. Super a skvělý, nic nemůže být originální.

VLA 1 - 20
VLA 15 - 1/3

//Kierb

A od řeky někam do lesa. Ten neznal, ten byl nový, ale musel projít všechno, aby toho starce a jeho hry nalezl. Rychle se na nich stal závislý, chtěl je poznat dál, chtěl je všechny projít, chtěl poznat toho starce, který za nimi stál, protože... to byla asi nejbližší znásmot za poslední týdny? Měsíce? Kdo ví. A přitom s nim ani nemuvil, jenom ten stařec furt něco ztácel a mizel a zase se někde objevoval.
Jenže v lese toho cítil strašně moc, dost i nepříjemných pachů něčeho velkýho, co by mu lehce zlomilo vaz, kdyby ho to praštilo přes páteř, ale kromě toho i vlka. Nejdřív si myslel, že to bude ten stařec, takže se hnal vpřed, ale místo zatuchliny stařecký cítil borůvky. Ty znal, to bylo vždycky v lese vedle, když ještě žil v Asgaaru.
Narazil na vlka. Většinou bílého, trochu šedého, pak i modrého, ale byl tam a jeho zajímalo jenom jedno. „Hej, neviděls tu starce? Starýho, nadšenýho ze života, hledám ho. Neviděls ho?“

VLA 1 - 19

//Tenebrae

Odpočítával alespoň sto kroků od soutoku dvou řek, než se z té druhé napil. Nebyl si jistý tím, jak moc se mohou vody promíchat, jak moc je tohle místo nebezpečné, ale čim dál, tím lépe. Zároveň však musel pít, nemohl jít tak dlouho bez vody potom, co se nalokal tolika soly a vyprahnul na poušti.
Karma navrhla, že by se měli najíst, ale to zamítl, protože byl furt plný. Nebo takový měl alespoň pocit z té jedné myši, kterou mu ulovila a on ji sežral celou. Pro někoho by to bylo jedno kousnutí, pro něj celá hostina, která mu zaplnila žaludek na dlouhou dobu.
Komentoval okolo řeky ztrouchnivělé mosty, všude něco viselo, bylo zapadlé ve vodě a byo pokryté mechem. Divné místo. Mířil někam do lesa, schovat se na noc a odpočinout si.

//Tajga

VLA 1 - 18

//Tmavé smrčiny

Jako by se poprvé nadechl, když vylezl z toho černého lesa. Smrákalo se, po celém dnu bouře byl strhaný a přemýšlel jenom nad tím, že si někde lehne, ale mozek ho furt táhnul za tím, aby našel toho starce, který se tu toulal po okolí. Zajímalo ho, co je zač, i když si od něj chtěl držet odstup ze strachu, co za magické bludy a ošklivosti může vytáhnout. Nemohl být nikým normálním, to k němu vůbec nesedělo.
Karmu našel chvíli poté, co došel k jezeru. Slétla na zem, aby mu řekla, že starce neviděla, dokonce ani žádného jiného vlka a ve tmě toho už ani moc teď neuvidí. “Zůstaň tu se mnou,” odpověděl jí klidně a byla to vlastně i prosba, protože mu ještě bylo nepříjemno.
Chtěl se napít vody, aby mohl pokračovat dál, ale z téhle řeky měl strach, už se poučil, co byla zač. Prošel velký kus světa, měl s ním docela zkušenosti na to, jak byl mladý a tahle se pít neměla. Ale nedaleko byla další, tam mohl.

//Kierb

VLA 1 - 17

//Prstové hory

Les, kam došel, odpovídal tomu, jak se dlouhodobě cítil. Hluboký les, ale žádné světlo, žádná voda, všechno se zdálo mrtvé, opuštěné, ale přitom… to mohlo být dobré místo k životu? Stačila jenom ta vláha, trochu štěstí a péče na to, aby se tu mohlo dát žít. Jenže nešlo a stejně tak se špatně žilo jemu, když nebyl nikdo, kdo by měl tu péči a zájem o vyzáblého a opuštěného. Bál se, že by si měl ještě někoho pustit k tělu, co mu ti vlci akorát do života přinesou? Akorát ten suchý les vypálí, vydrancují, zničí, opustí a nechají ho tam nadále umírat samotného.
Karmu neviděl, protože byla vysoko nad korunami stromů. Měl ji zavolat k sobě, protože mu nedošlo, že rázem bude sám. Hůř se mu dýchalo, cítil se malátný a nebylo to jenom únavou, bylo to tím neskutečným strachem ze samoty a opuštění, který měl už z doby kdy byl vlčetem. Nikdo ten strach nezpůsobil záměrně, byla to souhra špatných okolností, ale jaký vliv to mělo na jeden hloupý život.
Potřeboval pryč z toho lesa, být v něm ho strašně bolelo.

//Tenebrae

VLA 1 - 16

//Poušť

Byl mokrý, srst měl plnou písku, bolela ho noha od toho, jak ho napadl krab a do toho všeho… Do toho všeho zmizel stařec. Už na té poušti, prostě tam najednou nebyl, přitom se předtím sotva plazil a najednou… nebyl. Hledal ho, poslal karmu, aby vyletěla nahoru a podívala se po něm, ale vracela se s prázdnou.
Hryzalo ho to v hlavě, kde sakra byl? Když už… tam přišel, tak měl i zůstat. Nenáviděl, když ho ostatní opouštěli. Jakmile někdo přišel do jeho života, měl tam zůstat a neodcházet, ale jak to dopadalo? Vždycky odešli. I tenhle divný stařec který mu způsoboval bolesti v břiše, ale zároveň do toho mu dával nápady, co dělat, i když u nich mohl umřít. Pokud ale umře u toho, že se bude bavit, je mu to zcela jedno. Jenom ho nesmí opustit.
Vydal se ho hledat, karma hlídala oblohu, on se rozhlížel po zemi, ale necítil žádný závan jeho pachu.

//Tmavé smrčiny

VLA 1 -15
VLA 4

//Konec světa

Kráčeli spolu jako přátelé dobří,
Přes hory a hluboké písky vařící.
Byl tam před ním, mumlal a procházel s ním zlaté bludiště obří.
A pak zmizel, nechal šedého samotného jako kakabus se tam tvářící.

Zkusil pohnout nohou, že tedy dál sám se vydá,
Ale to by jeho noha nesměla být v písku jak přibytá?
Stále níž a níž do té písečné jámy se propadal,
V tom zmatku, co nastal, kroutil se a papoušek ho s řevem za kůži pařáty popadal.

Musel se uklidnit, jinak propadne se do neznáma rychle,
Chtěl zábavné léto, tak proč měl furt problémy tyhle?
Tahal opatrně jednu nohu, Karma ho div z kůže nestáhla,
Společnou silou naštěstí jedna, pak druhá a i čtvrt noha se z písku vytáhla.

//Prstové hory

VLA 1 - 14
VLA 6

//Mangrovy

Říct, že je promoklý až na kost není fér, protože není mokrý jenom z bouřky, ale hlavně z toho, že se kompletně vykoupal ve slaném moři. Ještě měl poklované paty od kraba a poslouchal Karmu, která mu říkala, že to celé bylo špatný nápad a může si za to sám. Snažil se nevnímat ji, protože sám věděl, že to dobrý nápad není, ale všechno šlo v pohodě až do chvíle, než se tam objevil ten pitomý krab, co teď někde plave v moři.
Ani pak nehledal toho starce, štvalo ho, jak se vše kolosálně podělalo a mířil někam pryč, jenže co čert nechtěl, v těch horách vedle hned narazil na staříka, jak se tam motal dokola. Šel k němu, možná mu chtěl vytmavit, jak stupidní nápady v bouřce má, ale než vůbec otevřel tlamu, aby něco řekl, stařec se pustil do nadšeného blekotání, jak ho zase rád vidí, jako by se neviděli před chvílí. Zamračil se, šel od něj dál a přitom poslouchal, jak ten stařec očividně něco ztratil. Rozhlédl se okolo sebe, jestli tam něco neuvidí, ale takhle snadný nic nikdy nebylo.
“Kdo vůbec seš?” vyštěkl na něho Nemesis, ale to se už stařec sunul dál a čmuchal po zemi. Karma seskočila na zem, chvíli starce následovala po vlastních, ale koukat v patách někoho, to nikdy nic nenajdou. “Zkus nahoře hledat, co říkal,” kývl na ni a sám se vydal dál od starce.
Bolest v patě ho zpomalovala už od moře, takže aspoň dobře držel se starcem krok, ale stejně na něj byl moc pomalý a tohle hledání nebylo nic pro něho. Koukal okolo, dával si pozor na své kroky, protože by na mokrém kameni dost rychle mohl přijít pád do neznáma, ale držel se i cesty starce, který mohl vše snadno přehlédnout.
Jako první našel šátek, možná kvůli tomu, že věděl, jak to vypadá, však je měla i Lucy okolo nohou. Byl celý promočený a páchl jako mokrý pes, ale to neřešil, protože ho hodil starci na záda přes jednu tu smrdutou houbičku.
Pak šli docela dlouho bez výsledku. třikrát vzal do tlamy dřev, který si mysle, že je hůl, ale vždy byl odbitý, že tohle není ono, že jeho hůl byla delší, kratší, zaobledná a tak dále, prostě vše bylo špatně. Na vlka, který fakt nežil pro trpělivost, se tohle dalo označit za fyzickou bolest a měl hodně velké nutkání vybouchnout.
Karma sama uspěl s hledáním jedné věci. Z nenadání dosedla na Nemesisovo rameno, dráp mu zaryla snad až do masa a na čenich mu hodila nějaký pokřivený kovový předmět se sklem, ze kterého se mu zamotala hlava. Nic přes něj vůbec neviděl, svět byl jako na drogách a bolela ho z toho hlava. Dopotácel se za starcem, kterému Karma věc na hlavu přehodila a jako by ožil o sto dvacet let, když měl svoje brýle na čenichu a konečně viděl.
Stařec si popěvoval, že už má všechno a Nemesis neměl to srdce vůči vlastní trpělivosti mu říct, že furt nenašli tu jeho hůl. Šel raději s ním, moc nevnímal jeho hudrování, rozhlížel se okolo sebe, ale hůl už nehledal. Zbystřil až ve chvíli, kdy se mu zdálo, že se okolo prohnal nějaký stín. ”Něco tu žije,” zamumlal si pod vousy a nahrbil se, aby byl připravený na to, co vyleze ze stínů. Stařec ho úplně v klidu odbyl, že to jsou jenom zdejší šelmy a nemusí se bát. Jak nemusí se bát?

//Poušť

VLA 1- 13
VLA 5 3/3

Na moři proti sobě stál krab, který mohl být rudý od narození a zrovna tak vzteky, promoklý šed vlk, co se držel liány jako vlastní matky a papoušek, co jim vřískal nad hlavou jako siréna. Loď si plula setrvačností, pohupovala se a nechala se ovlivňovat vlnami.
Nemesis se po krabovi jednou odehnal, aby mu ukázal, kdo je kapitán, ale krab rázem namítl, že on je domovník a cvaknul vlka do tlapy, který vyjekl. Div nepustil liánu, ale byla to jeho jediná záchrana, takže se jí pevně držel, jako by na tom závisel život, což taky závisel?
Krab to musel pochopit, protože po dalším máchnutí vlka se nezaměřil na manikúru drápů a zatřižení konečků, ale po straně přelezl k liáně, která byla omotána okolo větve a s jedním krásným cvak připravil Nemesise o jeho jistotu. Vlk zařval, něco dost sprostého, aby ten krab táhnul, ale to řval už ve chvíli, kdy neměl žádnou podpěru a to udělalo velkou jizvu na jeho psychice. Rázem se začal houpat, nemohl se udržet na nohou a samozřejmě spadl přímo do vody.
Vyplivnul liánu, která mu byla už k ničemu, ale držel se dřeva, občas štrejchnul o ne moc hlubokou zem, ale nemohl na to spoléhat, protože s ním vlna házela sem a tam. Ani moc neviděl ten výjev, co se udával na kládě.
karma se pustila do útoku na kraba, protože neměla sílu vlka vytáhnout a jakmile se chtěla posadit na dřevo, krab se pokusil zastřihnout jí křídla. Musela vyletět, mávala křídly, krab po ní chňapal, ale ani jeden nedosáhl na toho druhého a spíše si jenom tak vyhrožovali na dálku. Krab se o překonání té vzdálenosti pokusil tak, že šmiknul jednu z větví a pokusil se bodat směrem k ptákovi, který si to líbit nenechat a střemhlav útočil na kraba. Jeho obranou bylo utržení kusu kůry. Jenže Karma měla furt kámen z milosti, který teď byl kámen útoku. Jenže byl jeden a s tím se moc udělat nemohlo.
Ha, udělalo. Protože kámen se odrazil od štítu a po svém odrazu šel přímo mezi vystouplé oči kraba. Křepčil, nadával po krabsku a bodal směrem k ptákovi, který mohl konečně dobře chytit větev. A pak švihnout, mávnout a krab letěl k lepším zítřkům a završil to hezkým žbluňk.
Nikdo i nevšímal vlka, co se škrábal na kládu, ale hej, přežil a obeplul ostrov, mohl tak klidně jít dál s nadávajícím papouškem, že to byla dobrá blbost.

//Konec světa

VLA 1 - 12
VLA 5 2/3

jako první pozitivní věc byla ta, že po nekonečném tlačení kusu klády k vodě zjistil, že fakt plave a nepotápí se. První negativum však bylo v tom, že zapomněl chytit svoji záchranou liánu, musel tedy pro ni vlézt do vody, vyplivnout všechnu slanou vodu a na kládu se škrábal z vody a ne ze sucha, jak původně plánoval. Karma mezitím seděla na břehu a tiše ho soudila, v drápu přpravený kámen, který po něm hodí, až bude situace špatná a uštědří mu ránu z milosti. Sám však nepočítal, že by takovou ránu potřeboval, protože v tomhle nebyl žádný nováček, který by netušil, jak se plavit na vodě. Minimálně tohle si urputně tvrdil, aby si nepřipadal jako naprostý jouda.
Kdyby tušil, že se bude plavit na nestabilních plavidlech, možná by života poprosil ještě o kočičí drápy a ne jenom oči, protože měl sakra problém se držet. převracel se, kláda se nakláněla s ním a dělalo se mu blbě od žaludku, což oficiálně pokřtil na mořskou nemoc, protože netušil, že něco takového fakt existuje.
Karma se zvedla ze země, v drápech jeden šutr poslední záchrany a kroužila nízko nad ním, protože se jí nelíbila ta bouřka, která jim hřměla a třískala nad hlavou jako výhružka, že se mají klidit.
Nejhorší bylo kormidlovat, furt se tak nějak nakláněl, v zubech pevně drtil liánu a tlapama máchal ve vodě, aby se dostal k nejbližšímu ostrovu. Občas do něčeho narazil a musel se odrážet zpátky do vody, jindy to nabral do písku a zkrátka a prostě toho měl po pár minutých plný zuby. Ne jenom tý liány, co urputně držel jako pupeční šňůru.
Získat nějaký cit v tom vše mu trvalo dlouho, ale nakonec se toho nějak chytil. Opátrně se nakláněl, odrážel se tlapama, byl za polovinou cesty a všechno se zdálo skvělý. Dokud ho Karma naklovla do paty. Vykopnul, aby ji odehnal a neničila mu šance na řidičák v plavení, ale klovl ho znova. Znovu kopnul a při třetím útoku se po ní ohnal se zatnutýma zubama a ceděním, co má sakra za problém.
Jenže místo na zmoklou papouščí slepici koukal na něco, co nikdy neviděl. Oči to mělo divně na vrchu hlavy, nohou víc než dost a dvě hnáty obrovské jako dva zobáky, kterými ho kloval do nohou.
Leknutím vykřikl, ale furt se snažil držet liánu, aby nepřepadl. Krab, což netušil, co je, byl očividně původním obyvatelem a na návštěvu neměl vůbec náladu.

VLA 1 - 11
VLA 5 1/3

Stařec tam byl zase. Rychleji než on sám, společně s tím divným pocitem v žaludku, že se tu děje něco nepříjemně magického, co mu přinese jenom trápení. Zatím se nic nedělo, vlk byl prostě starý a přehnaně nadšený životem, kdy pořád nabízel nějaké nové věci. Nejdříve balon a teď ho vyzýval, aby postavil loď a obeplul jeden ostrov? Asi netušil, že se už jednou plavil a doplul až na ostrov, který byl celý divný, al přinesl mu Karmu.
Stál proti starci, tentokrát si ho mohl lépe prohlédnout, ačkoli to byl docela soudivý pohled, kterým ho obdaroval. Pak se podíval na dřevo, lana a další pomůcky, co tam ležely, aby se mohli plavit okolo ostrova. Jenže s tím, jaké bylo počasí by to hlavně chtělo počkat. V hlavě šedého se však ozývalo, že na takové věci nemá čas a musí se tedy plavit hned, protože nebude čekat a moknout a rozhodně se nebude vracet.
Obešel všechny věci, Karma si sedala na různá dřeva, chytala je do pařátů a jednou se chytla nohou do lana, takže jí musel pomáhat se z něj dostat. V reakci na to papoušek odmítl, aby tahle věc byla na lodi, ačkoli jí to mohlo být jedno, když mohla celou dobu letět.
“Nejlepší prostě bude prostě ten největší kus dřeva a neřešit to,” uznal s pokrčením ramen. Však to vyšlo už minule, proč ne teď? Stařec nad tím však trochu zachmuřel, ale to Nemesis ignoroval.
Přešel k tomu největšímu kusu dřeva, který tam byl. Z části byl vykotlaný, překážela na něm jedna větev, která mu nešla zlomit, ale celkově to dřevo bylo docela lehké a určitě popluje. On sám váží nula nula prd a nebude ]mít problém se tam udržet. No, raději na to ale i přes protest Karmy vzal jednu liánu a několikrát ji obtočil okolo větve s myšlenkou, že se pak bude liány držet kdyby náhodou spadl do vody. To ho udrží, ne? Při nejhoršim dopluje na nejbližší ostrov a bude řešit až potom, jak se dostat zpět. Bezpečnost práce mu beztak nic neříkala.
Protože nemohl kládu válet, překážela mu tam ta větev, musel ji strkat a v tomhle byla Karma maximálně tak psychická podpora, co mu létala nad hlavou a říkala, že to je hloupý nápad. Přistála na zemi, vzala do drápů jeden kámen a hodila ho z výšky po vlkovi, aby ho upozornila, že je to hloupý nápad. Nereagoval, nemyslel si to. No uvidíme.

VLA 1 5/5

//Eucalyptový les

Asi nejlepší chvíle, kdy se vymotal z toho lesa nelesa a nemusel více řešit ty nechutné kytky a mohl se místo toho… rozhlížet okolo? Obloha byla furt nechutně zatažená, blýskalo se, hřmělo. On do toho stál mezi ostrovy u moře, které se vztekalo a všude okolo do něj mlátil silný závan soli a neznámé zvěře.
Stál na jednom z ostrovů, mlátil do něho vítr a byl to až děsivý výjev, co se odehrával na moři, ale vlastně se mu to líbilo. Přinášelo mu to divný klid, že ať je kdokoli, tak příroda vždy bude silnější, divočejší a je jí jedno, koho utne.
Chtěl jít blíže k tomu moři, na jiný ostrůvek, který by mu byl krátkou domovinou, ale Karma plácla křídly a upozornila ho, aby se zase podíval vedle. Už ji moc nechápal, co by se asi tak mohlo dít? Ale sotva se jeho hlava otočila a zase viděl toho starce, jak mu s plnovousem mlátil vítr, tlama mu padla údivem. Jaktože byl rychlejší? Však se sotva držel. Stařec mával, že má jít blíž, ale tentokrát u sebe neměl žádný míč. Co chceš? zeptal se ho předtím, než blíž fakt šel.