Gallirea - Příspěvky uživatele

7/10
VLA 1 - 38

Přátel taky moc neměl. Za prvního přítele považoval Fiéra. Staršího vlka s inteligencí vlčete, ale byla s ním zábava a staral se o něj, i když v jeho péči získal nejednu bouli a věčnou památku. Chyběl mu, ale když se vrátil, přišlo mu všechno zase divný. Možná za to mohl Asgaar, protože se viděli tam a tam bylo vždy všechno divné. Ten les musel být prokletý, i když se tohle říkalo o jiných místech na Gallirei.
A kromě Fiéra bral za přítele Biancu, jenže jak to vše dopadlo? Nechal jí v lese náramek, měla ho, ale to bylo vše? Poslední návštěva dopadla tak, že se Alastor sápal po vlkovi, co tam byl s ní a nemohli si ani pořádně promluvit. Kdyby tam ti dva nebyli, třeba by šanci měli, ale takhle ne.

6/10
VLA 1 - 37

Když nad tim přemýšlel, bylo jedno, co se mu tehdy stalo. Tehdy, když měl pocit, že život je nějaký divný nepochopitelný sen, ve kterém neumí ovládat, co bude dělat. Byl ztracený ve vysoké trávě, stál proti osudu a Alastorovi. Honil se za ním, protože si myslel, že to je správné, ale jaké to ve výsledku bylo? Skončil sám. Neřekl mu jediné slovo, otočil se, odešel a neplánoval se nikdy vrátit, protože to nemělo smysl. Alastor ho nechtěl, on zase nechtěl smečku, nechtěl svoji rodinu, nechtěl nikoho. Nevěřil, že by na světě mohl být někdo, kdo by mu měl být souzen. Myslel si to o Alastorovi a pletl se. Myslel si, že jeho rodiče jsou skvělí, ale matka ho nechala samotného a nehledala ho. A sourozenci? Pojila je jenom krev, ale k čemu ta byla.

5/10
VLA 1 - 36

Snažil se tedy v létě něco dělat. Potkal toho starce, který mu dal pár možností, jak se bavit, ale přišlo mu, že se snažil jenom o to, aby vše zvládl a dokázal mu, že on to sakra umí, ale zapomněl na tu část bavit se. Přitom ho nijak stařec nehonil, nenutil ho snažit se, prostě jenom řekl hej, máš tu tyhle možnosti, chceš se bavit? A on chtěl. Tak to dělal. Ale... co bylo výsledkem? Byl unavený, dokazoval si, co všechno dokáže a zapomněl na tu zábavu. Ani nikoho nového nepotkal. Vlka, který nemluvil, nějaký hlas ve tmě a vlče, co po něm něco chtělo. O tohle fakt zájem neměl. Možná by neměl být tak náročný na společnost, když jim sám neměl co nabídnout, ale tohle byl on. Sobec, cynik, trochu narcis, který si myslel, že všichni nedosahují kvalit, o které stojí, ale přitom sám ty kvality nemá.

4/10
VLA 1 - 35

Jaký by to asi bylo, kdyby... těžko říct, co kdyby. Kdyby se nic nestalo, kdyby tehdy zůstal v lese, nikdy nevyšel, nepotkal Alastora, nebyl u Smrti, nebyl u Života, nebyl venku tehdy v tom létě, kdy se poprvé pořádně bavil. Byl by prostě šedý, hloupý, smečkový usedlík, který nikdy nic nezažil a nikdy nezažije? Asi.
Byl by to život o ničem, ale tenhle život po tom všem taky nebyl skvělý, protože si pamatoval, kolik toho může být. Ale nic takového nemá. Vše to skončilo, ujel mu vlak a nedokáže ho chytit, protože je všechno rychlejší než on. Možná, že kdyby se fakt snažil utíkat a nestál na místě, třeba by ten život dohnal. Jenže to je zas jedno velký co by kdyby. Kdyby bylo vlastně celým jeho životem.

3/10
VLA 1 - 34

Od toho, co viděl naposledy Smrt, si toho moc nepamatoval. Věděl, že se pohádal se Smrtí, což byla sama o sobě strašná blbost, protože věděl, jaká je. A už poprvé mu dala jasně najevo, že tam není vítaný. Nejdříve s Fiérem, poté s Alastorem a třetí návštěva měla být jeho poslední. Jenže tu stále byl. Přežil výhružku Smrti. Mělo smysl to ještě někdy pokoušet? Raději ne, stejně netušil, proč by k ní měl jít a stejně tak i k Životu. Ten mu dal to, jak vypadal, jak se jeho tělo změnilo poté, co vyrostl, ale... co jiného mu ten vlk mohl dát? Nic. A zrovna tak Smrt. Žádný bůh mu nemohl dát to, co chtěl. Problém byl totiž v tom, že ani on netušil, co by chtěl. Chtěl by být šťastný, ale co znamenalo štěstí? Kde leželo? Netušil.

2/10
VLA 1 - 33

Kdyby neměl Karmu, asi by mu už dávno hráblo. Karma ho nějak udržovala naživu, nutila ho jíst, zastavovala ho, dávala mu pauzy, nutila ho pít, ale také tam byla jako mentální podpora, když pro tohle nikdo jiný neexistoval. Snad ani nechtěl, aby k tomu někdo existoval. Přišlo mu, že pro tohle do jeho života už nikdo přijít nesmí, že by se měl raději odklidit k té samotě, protože jeho vlastní přítomnost mu nikdy neublíží natolik, aby měl zase ty špatné myšlenky. Ale i přes tu samotu si nedokázal uvědomit nějaké věci, třeba to, co se mu stalo minulý rok. Karma mu na to neodpověděla, sama netušila, ale jeho vzpomínky jsou nějak zamžené od té doby, co navštívil Smrt. Ale byl tu, ne? Takže nezemřel. Jenom se něco muselo stát.

1/10
VLA 1 - 32

Pokud by se řeklo, že občas nad věcmi přemýšlel, bylo by to možné považovat za lež, protože přemýšlel furt. Neměl co jiného na práci, byl uvězněný se svojí hlavou, okolo něho byl jenom jeden žiý tvor, který bral jako součást svojí duše a nemohl ji tak brát za něco, co by mu dělalo společnost. Takže měl jedinou společnost svoji pochroumanou mysl, která říkala... blbosti. Nutila ho přemýšlet nad minulostí, nad přítomností, nad tím, co udělal blbě, co mohl udělat lépe, co naopak mohl udělat hůř a třeba i to, co ani dělat nemusel. Bylo to docela dlouhé a přitom strašně krátké, protože si ve výsledku řekl, že to stejně nikdy nezmění a nemá smysl nad věcmi přemýšlet. No, ale co jinýho měl dělat?

VLA 1 - 31
VLA 15 2/3

Moc často nemluvil s někým, kdo byl menší než on, ale u vlčat to byla výjimka. Ne, že by s nimi chtěl mluvit, nějak si na ně nikdy pořádně nezvykl, protože trávil čas maximálně s Iskierkou, když byla malá a to měla tak divný období, že se to ani počítat nebylo.
Tohle prapodivně ošklivý vlče korespondovalo se svojí povahou, protože se postavila a hned po něm něco chtěla. Jako jo, to bylo fér, ale pronášela to tak, jako kdyby tam minimálně výškově měla na vrch. „Jo, nemyslim si,“ odpověděl jí. Protože nevěřil nikomu okolo a vůbec ne nikomu, kdo to pronášel podobnym tónem. „Budu to brát tak, žes nikoho neviděla,“ pokrčil si rameny spíš pro sebe a hlavu otočil někam do strany, jestli čirou náhodou tam ten stařec nebude, ale nebylo tam vůbec nic kromě lesa, který ho fakt nezajímal. Znamenalo to teda, že se musí táhnout k tomu jezeru? Asi jo. Nadšený z toho moc nebyl, ale aspoň už tolik nepršelo.

VLA 1 - 30
VLA 15 1/3

//Tajga přes Kierb

Přestalo pršet, vyjasnilo se, už ho mohlo trápit jenom to, jak bylo mokro. Srst měl nasáklou vodou, plnou malých větviček a levý bok úplně celý od bahna kromě nohou, které protáhl trávou a vodou. Nechtěl se umýt, špína mu nikdy nevadila a netušil, jestli nedopadne každou chvíli ještě hůř. Navíc se mohl umýt u jezera, kam ho navedl ten slabý hlásek, co na něj pořvával v lese.
No, moc si úplně nepamatoval, kde se nachází. Potřeboval se zorientovat, musel zjistit, kde leží Asgaar, aby se mu mohl vyhnout a vydat se dál k jezeru, kde měl stařec být. Snažil se rozhlížet pozorně okolo, jestli náhodou nebude i tam, ale okolí bylo cítit pouze vodou a... i nějaký pachem vlka.
Normálně by ho nehledal, ale tentokrát ano, protože se potřeboval ujistit, že tu někde stařec není a plánoval se ptát úplně každého. Šel po okolí, poslal i Karmu a ta se vrátila s tím, že to je nějaké vlče pod stromem. Pokrčil nad tím rameny a s Karmou na rameni šel tam, kam ho vedla.
Těžko říct, jestli by to nazval vlčetem. Mělo to výrustky na hlavě, na zádech a obecně to vypadalo divoce a zanedbaně. hej,“ houkl na to a zastavil se několik metrů od vlčete. „Nevidělas tu někde neskutečně starýho vlka s houbama na zádech?֧“ zeptal se.

VLA 1 - 29
VLA 15 3/3

V jedné chvíli uslyšel ten hlas, ale byl docela potichu a musel špicovat uši, aby něco slyšel. Naštěstí ten hlas zakřičel ještě jednou a byla to odpověď, kterou chtěl. K jezeru. K jakýmu sakra? „Tomu velkýmu?“ zakřičel, protože potřeboval přesnější. Kdyby to bylo to červené, snad by to řekla. Kdyby to byla ta hromada malých u Asgaaru, řekla by k jezerům. Muselo to být to velkém.
A po něm chtěla, aby jí řekl, kde je Borůvkový les? Neví, kde žije? nechápal. Nejdříve mlčel. Byl si jistý, že ví, kde je. Věděl, jak se dostat Asgaaru, naučil se to jako první věc poté, co se ztratil. A Asgaar byl hned vedle Borůvkového lesa. Řekl jsem, že ti řeknu, kde je stařec, ne? Nebo takový byl kontext. „Jdi na jih!“ zakřičel. No, v tomhle si svojí vlastní karmu o moc nevylepší, ale jemu na tom nezáleželo. Záleželo mu jenom na Karmě, protože jiná neexistovala. Špatný věci se nikdy nevrátí.
Pak vyběhl, bahno mu čvachtalo pod nohama a nad hlavou slyšel plácání křídel.

//Jezevčí hájek přes Kierb

VLA 1 - 28
VLA 15 2/3

Ten hlas ve tmě mu v uvozovkách odpověděl. Odsekl si, protože přišla úplně stejná otázka, jako řekl on a k tomu akorát to, že tam není. Ale už jenom fakt, že křičela, protože to musela být vlčice, mu pomohlo k tomu, aby se mohl ve tmě přiblížit. Nemohl tak, aby na ni viděl, protože to řvala málo slov, ale furt to bylo něco. „Tak kde byl?“ zakřičel do tmy a napnul uši, aby mohl slyšet, odkud hlas vyjde dál. Pokud teda něco řekne.
Je mu jedno, kde ten stařec není, jeho zajímalo, kde ho má najít. A tady už ho našel, takže zmizel někam jinam, jenom potřeboval vědět kam. „Řekni mi, kde byl a řeknu ti to i já,“ dodal sice nahlas, ale o dost hrubějším hlasem, než předtím křičel. Nic nebylo ve světě zadarmo. I ten světlej, co nemluvil, mu řekl, kde má být. Zastavil se mezi dvěma stromy, koukl nahoru, jestli neuvidí Karmu, ale byla zrovna tak ztracená ve tmě. U ní si však byl jistý, že ji brzy uvidí.

VLA 1 - 27
VLA 15 1/3

Karma musela sedět někde na stromě. Ještě aby se jí chtělo do toho bahna, ve kterém se válel. Ležel tam jenom chvilku, ale protože neuměl moc stát na jednom místě, natož ležet, potřeboval co nejrychleji vstát, umýt se a jít hledat starce. Někde určitě musel být, už ho potkal několikrát.
Strašně ho bolel každý sval v těle, jak z něho odcházel adrenalin, sténal u toho, jako by mu zrovna tak bylo sto padesát let. Přitom... kolik? Tři? Nějak tak? Asi jo, nějak to nevnímal.
Kromě deště slyšel v lese ještě has. Moc nerozuměl, co volal, protože koktal, ale znamenalo to, že tam někdo byl. Asi ne stařec, ten mluvil úplně jinak, ale mohl to být někdo, kdo věděl, kde ho může hledat.
Energie se mu zase vlila do žil, vyškrábal se v bahně na nohy a rozhlédl se okolo sebe. Ve tmě nic neviděl, ale uměl mluvit, ne? „Hej!“ zakřičel zhurta do lesa. „Kde je ten stařec?“ zakřičel po krátké chvíli. „Kde byl!“ dodal ještě z plných plic a očima sondoval po okolí.

VlA 1 - 26
VLA 8 5/5

Pořád nechápal, že všechno, co musel udělat, bylo přeskočit jeden maličký potůček. Žádný chyták, žádná past, žádná složitost, prostě hop skok přes potok a mohl jít tmou dál. Neviděl ani na krok, byl už docela dost strhaný a unavený, al už to mělo být skoro celé za ním, ne?
Před poslední překážkou se zarazil. Jo, měl si nejdříve odpočinout a pustit se do toho až ráno. Koukal na ten sráz, ale nic na něm pořádně neviděl. Jak je hluboký? Netuší, tma. Jak je strmý? Kdo ví, nic nevidí. Jsou na něm nějaké překážky? Jak to má sakra vědět?
Doslova to jediné, co mohl udělat, bylo pomalu se po boku spustit dolů a doufat, že narazí na pevnou zem, nenarazí do stromu a nepřerazí se o kořen.
Prvních pět kroků šlo, šel po boku, Karma mu přehazovala váhu na bok, co byl směrem do kopce a všechno šlo v pohodě. V šestém kroku podklouzl, ale furt to nějak udržel. V sedmém kroku našel zase rovnováhu a v tom osmém ztratil úplně všechno. Přední noha mu sklouzla a zadní šla hned za ní. Dvě neměly šanci vše udržet a on začal sjíždět po boku směrem z kopce. Karma ho opustila, aby si zachránila vlastní brka a nechala ho tam se převalovat a válet sudy ze srázu. Ani neměl možnost nadávat a jak dopadl dolů, neměl na to pro změnu sílu. Jenom tam postě ležel, sténal a přesvědčoval se že je živý.

VLA 1 - 25
VLA 8 4/5

Po tom všem, čím si na té trase prošel byl vůči čtvrté dost obezřetný. Stál tam, rozhlížel se okolo, poslal dokonce i Karmu, aby se podívala okolo, ale vrátila se s tím, že dál nic nevidí. Takže celý čtvrtý úkol byl prostě... potok? Raději si k němu čuchnul, ale necítil z něj nic kyselého, hořkého, nebyla tam žádná mini piraně, co by mu ukousla prsty na nohou. Byl to prostě... potok. Který mohl přeskočit bez velké námahy. „Je to chyták?“ zeptal se Karmy, ale ta se na něj jenom tázavě podívala a moc dalšího toho neřekla. Vlastně se jenom zvedla, přelétla na druhou stranu potoka a čekala tam na něho, až se rozhodne, jestli bude starci věřit nebo ne.
Ostatně v tomhle neměl na výběr. Udělal radši krok vzad, kdyby za potokem byla propadlá země a pak prostě skočil na druhou stranu. Bez výronu kotníku, bez žádné pasti, bez čehokoli, co by se ho pokusilo pohltit. Ani tomu nevěřil, ale šel co nejrychleji pryč, kdyby si to svět rozmyslel.

VLA 1 - 24
VLA 8 3/5

S třetí překážkou měla spíš problém Karma, i když se vůbec nemusela zajímat o to, jak ji překoná. Spíš měla prostě blok z toho, jak se do jedné zamotala u moře. Svůj protest dala najevo jedním z mohutných křiků, který protínal celý les, vynesla se do korun stromů a tam na protest seděla bez jediné pomoci na zemi, kde se s tím vším musel vlk porvat sám.
Obratnost je jedná věc, mohl se tam protahovat, jak jenom chtěl, ale stejně se tlapama furt do něčeho motal a v té chvíli přišly na řadu zuby, kterými překusoval vše, co mu padlo před čenich, i když to ne vždy šlo. Občas musel trhnout, div si u toho neumrtvil tlapu, jak táhl, ale bylo to lehčí jak kousání a snažení se o to, aby se všemu obratně vyhnul.
Na delší dobu se zasekl u jedné z lián, kde se mu sekla levá přední a musel se tam točit dokola, aby to vše rozmotal a nezamotal se ještě více. „Říkala jsem ti, že tyhle věci jsou monstra,“ hudrovala na to slepice na stromě, která místo keců mohla pomoct, ale to nebylo nic pro ni. Jenom pak slétla na vlkova záda, když mohl svobodně jít dál.