Gallirea - Příspěvky uživatele

VLA 1 - 53

V jeho krvi už moc radosti nebylo, protože trpěl docela na nerovnováhu hormonů, které způsobovaly deprese, ale to se nedalo říct o Ciri, která se na základě jedné krátké otázky jala dlouhé odpovědi, co tam dělá. Byl rád, že hned z počátku bylo zmíněno, že se vydala sama na průzkum, protože pak zmiňovala otce a on s Etneym neměl prostě dobrý vztah. V jeho případě se to nedalo říct o žádném sourozenci, vůči každému měl svoje výhrady a byl si zcela jistý tím, že je mají i oni o něm, proto se v tomhle necítil nijak kysele.
Trochu se mu otočil žaludek, když zmínila, že zažila něco divného v jeskyni, protože mu to smrdělo nějakou místní magií a k té měl už přes rok bolestivé výhrady, kdy se s tím jeho tělo nemohlo vůbec srovnat, že to existuje. Ona, Reonys, Etney... Nikdo jiný? přemítal, protože mu v celém tom příběhu figurovalo nějak málo jmen na to, co si pamatoval. Na to se mohl zeptat později. „Jo, chápu,“ přitakal klidně, „chvíle samoty a sebepoznání je... důležité, i když občas zdouhavé.“ Lehce nad tím pokrčil rameny a koukl po Karmě, která seděla na zemi a vyhřívala se na sluníčku, které snášela lépe než on.
Přišla pak řada na něm, aby řekl, co vlastně dělá. Lehce nad tím zamručel, protože se zeptala, co Asgaar, ale on už Asgaar nebyl. „Bezcílně se toulám, ale... Poslední dny tady hledám jednoho starce. Vlka, hodně starýho, má po těle všude houby a furt nabízí nějaké prolézačky,“ trochu se rozmluvil, rozhlédl po okolí, ale už tam stařec nějakou dobu nebyl. Koukal někam jinam, chvíli mlčel a až pak dodal: „Z Asgaaru jsem odešel. Nebyl jsem tam už od podzimu, asi.“ Ani si tím nebyl jistý, ale přišlo mu to už jako věčnost. Pokrčil nad tim rameny, bylo to jedno.
Chvíli tam nervózně přešlapoval, jak mu pálilo slunce do zad. „Chtěl jsem jít někam jinam, kde nebude takový hic... Připojíš se?“ zeptal se.

VLA 1 - 52

Vedro přetrvávalo tak dlouho, že se musel ochladit ve vodě, ke které měl po včerejším dnu trochu odpor, ale uvědomoval si, že ji potřebuje k životu a docela s ní nahrazoval ten svůj problém s jídlem. Mohl jít někam do stínu, nedaleko od něho byl les, nebo tedy byl hodně daleko, viděl ho jenom matně z dálky, ale byl to nejbližší les, který nebyl obývaný smečkou (nebo spíš nevěděl, že v něm smečka je, ale to je problém s tím, jak moc zná okolí).
Nijak mu to slunce nevadilo, bylo příjemné, jak ho hřálo do zad, pokud se pravidelně přetáčel jako kuře na grilu. Karma k tomu byla o něco víc odtažitá, odmítala se moc přiblížit, jenom se několikrát napila a pak se držela dál, protože očividně nebyla žádnou kachnou, jak včerejšek ukázal.
Vyrušení přišlo až k odpoledni. Padala na něj únava z toho nic nedělání, pro které se rozhodl. A to vyrušení bylo od prvního slova divné, protože na tohle zvyklý nebyl. S tichým hm zvedl hlavu, přimhouřil oči a koukal do dálky, odkud se k němu hnala světlá vlčice s tmavšími částmi těla. Neviděl ji sakra dlouho, však předtim byla vlčetem a teď byla zcela určitě jeho velikosti, snad i větší než on. Ciri? nechápal. Nebo chápal, jedna z dcer Etneye, byla to tak, která ještě s druhým bratrem s nim mluvila, než je Etney odvedl z lesa kdo ví kam. Karma zpozorněla, nejdříve udělala několik kroků vzad, pak zase dopředu a pokoušela se natáhnout, aby byla co nejvyšší. „Ciri,“ vydechl její jméno, že si ho fakt pamatuje a vstal z vody, takže mezi nimi vyrovnal výšku, relativně. „Co ty tady?“ zeptal se. Poměrně dost vřele, vzhledem k posledním dnům. Na jeho škále sympatií se tahle klaněla spíš ke kladům, ale furt blízko neutrálnímu středu.

VLA 1 - 51 (3/5)

Slunce začínalo být docela nesnesitelné a to bylo teprve dopoledne. Nechtěl si ani představovat, jaké bude odpoledne, ale nechtěl se jít schovat někam mezi stromy, protože mu přišlo, že mu slunce zároveň dává energii. V podstatě byl akorát anorektickou kytkou, která měla až moc složitý emoce. Přešel k vodě za Karmou, kde se také napil, protože si potřeboval nějak naplnit aspoň na pár chvil žaludek.
„Je srašný vedro,“ zahudrovala slepice a šla se schovat pod jeho nohy, kde bylo sice stejné vedro, ale aspoň do ní nesálalo slunce. A přitom byla z tropického ostrova, co měla za problém? „Je to lepší než zima,“ namítl rázem a zívnul, protože se furt pořádně neprobudil. Kdy se naposledy takhle flákal?

VLA 1 - 50 (2/5)

Pár minut ještě ležel, užíval si to, že nemusí nic dělat, poslouchal cvrčky, sledoval vodu. Ale i to klidné ležení ho přeci jenom přestalo bavit a konečně se natáhl, aby si protáhl páteř, která zapraskala, jak si přeci jenom myslel. Karma udělala několik kroků ke straně, protáhla si vlastní křídla a pak přešla k jezeru, kde se napila. „Co teď? Kde budeme hledat starce?“ zeptala se a koukala, jak se válel po zemi a neměl se k tomu, aby vstal.
„Dneska spíš ne,“ řekl rozespale, „jeden den to počká. Mám pocit, že mi upadnou všechny nohy,“ dodal s unaveným povzdechem. Podíval se k nebi, jako by tam měl něco najít, ale byla to prostě jenom nudně modrá obloha, ze které už nepřijde ta děsná bouřka.

VLA 1 - 49 (1/5)

Probudilo ho slunce, které ho pálilo do páteře. Líně otevřel oči, protože mu bylo jasné, že nebude chtít vstávat, i když by to mělo být jenom o převalení do stínu, kde mu nebude tak strašně. Hned po otevření očí viděl hladinu jezera, kde se skoro utopil, ale přežil to, kupodivu. Na hladině se lesklo slunce, které mu vypalovalo oči, ale neměl na to, aby nějak uhnul pohledem. Pouze přimhouřil oči, tiše zamručel a pohnul se, až narazil do Karmy, kterou tím probudil. Zvedla hlavu, kterou si schovávala v křídle a zvedla k němu hlavu. Oba uschnuli, ještě aby ne v tomhle vedru. „Měli bychom si dát klidný den,“ řekl jí rozespale. Ještě se ani nepohnul, vůbec se mu nechtělo, i když si byl jistý, že by mu krásně zapraskala páteř a ulevilo by se mu, kdyby to udělal.

VLA 1 - 48 (2/5)

Byl to spánek vítězů. Ne, že by něco vyhrál, ale byl strhaný, vyčerpaný a tohle byla dokonalá, teplá noc plná hvězd, která mu dovolila spát pod širým nebem bez toho, aby se musel starat o to, co je okolo něho. Netrápilo ho, kdo je okolo něj, kdo by ho mohl vidět, na koho narazit. Karma byla stočená u jeho boku, ani jeden nedával pozor, protože věděli, že jim nic nehrozí a ráno se probudí do nového dne, kdy budou plní energie, i když možná hladoví. Třeba se i víc nažere, i když by to neměl moc přehánět, aby si po tom všem neublížil.
Nic se mu asi nezdálo a pokud ano, nepamatoval si na to. Byla to zkrátka černá noc v hlavě, každý sval v těle ho bolel, i držet oči bylo únavné. Možná i chrápal, protože nedokázal udržet tlamu zavřenou. Jestli si na Karmu slintnul, nedivil by se, ale oba furt byli mokří z té vodní tragédie, která ani jednomu nevyšla.

VLA 1 - 47 (1/5)

Stařec byl zase pryč. Odešel nebo zmizel, když se válel ve vodě, popadal dech a snažil se prostě jenom neumřít v tom jeho marném pokusu o plaván. Měl se to sakra učit, ale na to už bylo taky pozdě, když se takhle ztrapnil před tisíci let starým dědkem, co se mu jenom vysmál a pak táhl k čertu.
Zvedl se, jestli ho někde neuvidí, ale nikdo tam nebyl, žádná stopa po starci, ani po jiných vlcích, kteří by mu mohli říct, kde starce zase najde. Zhluboka se nadechl, vstal a vylezl z vody. Jezero z něho odkapávalo v proudech, Karma byla zmoklá a hodně naštvaná slepice, která si čistía křídla na břehu. Posadil se vedle ní, ještě předtím se oklepal a pak si pomalu lehl na zem. „Potřebujeme si odpočinout,“ řekl vyčerpaně a pomalu si natáhl celou kostru na zem, aby se mohl vyspat.

VLA 1 - 46 (5/5)
VLA 7

//Východní hvozd

Bylo toho na něj vážně moc, ale noc, přicházející večer bez mraků a s příjemnou teplotou vzduchu mu aspoň udržovali náladu na nějakém tom přijatelném bodě, kdy nemohl nadávat na přírodu okolo. Otevíralo se před ním obrovské jezero, u kterého neviděl na druhý břeh, ale ani na jeho rohy. Věděl, že na jedné straně je smrt, na jiné smečka, kde byl Alastorův přítel z dětství, směrem k jihu by zase našel tu smečku borůvek a následně i svoji rodnou. Nic z toho nehledal. Hledal pouze starce, který se měl u jezera nalézat, ale na první dobrou ho neviděl.
Prošel nejdříve břeh na levé straně a poslal Karmu vpravo. Papoušek se snesl s několika silnými mávnutími a byl pryč. Slyšel pouze cvrčky, prohlížel si vodní hladinu, ve které se třpytila obloha a kromě drobných přetékajících vlnek nic neslyšel. Ten klid se mu líbil, ale ještě více se jeho uším líbilo, když zaslechl ten stařecký hlas, který ho volal.
Ve tmě si ho nevšiml, ale hlas ho přivolal, mohl jít konečně k němu blíže, ale bylo to zbytečné. Slyšel něco o plavání, o závodu, ale než vůbec stařec spravedlivě odpočítal start, vrhnul se do vody jako rybička. překvapivě hbitý na to, jak starý byl a mladý vlk tam naopak dřepěl jako přibitý, protože mu nedocházelo, co se stalo.
závod? vyhrknul rázem jeho mozek a nohy hned následovaly, když kmitaly k vodě. „Hej!“ zařval na starce, protože to bylo nespravedlivé, že vyrazil první.
Voda mu stříkala do očí, jak první pomalé kroky ve vodě běžel, pak skákal, aby se bez plavání dostal co nejdále, ale pak už musel začít vykopávat zadníma nohama a hlavu se snažil jako periskop držet nahoře. Byl sakra, ale sakra moc špatným plavcem, který si nikdy plavání netrénoval. Šel víceméně ke dnu, jenom zmatené kopání ho dostávalo nahoru, ale ne dopředu. Spíše se motal v kruhu a jenom občas zahlédl starcův zadek s mokrým ocasem, jak si to elegantně šine vpřed.
Kgharmooo,“ topil se tam v tom jezeře a pěkně vždycky klesnul na dno, tam se odrazil, povyskočil trochu dál, pak se zase ponořil s jedním nádechem, kdy vypil tak půl litr vody a takhle elegantně postupoval vpřed. Každý skok byl složitější, protože byl unavený a dno bylo pořád níž a níž.
Karma přilétla, ale byla tam zbytečná. Zkusila vlka chytit za ucho a vytáhnout ho, ale to se ozval akorát [zvolani]bolestný výkřik[/zvolani] po hladině jezera a další topení, protože papoušek ucuknul. Pokusil se vlka chytit za záda, ale ta se topila ve vodě s vlkem.
Stařec si zatím udělal jedno kolečko okolo pomyslné bójky, kterou viděl maximálně, protože to musel být jeho šedý zákal a začal se vracet zpět. Proplaval okolo Nemesise, přitom si u toho něco pobrukovala a ten mu odpověděl jenom dalším topením a křikem papouška, kterého jedna tlapa vlka zasáhla a stáhla pod hladinu s ním.
Na hladině se tak motala mokrá šedá srst a dost naštvané barevné peří, které se snažilo vydrápat na vlkovu hlavu, aby se sám neutopil.
Stařec už volal na břehu, že se může vrátit, že stejně prohrál na plné čáře, ale to bylo lehčí říct než udělat. Na hlavě mokrý a dost naštvaný papoušek, dno docela daleko, v plicích voda. Snažil se o pravý opak toho, co dělal, aby vyhrál, odrážel se směrem ke břehu a měl pocit, že u toho vypustí duši.
Vypustil ji až tam, kde měl vodu po kolena. Zhroutil se do vody, tlamu si položil na šutr, co vyčníval z vody a zoufale koukal na starce nad ním. Karma se oklepávala, škrábala ho, ale to mu bylo jedno.
„No to bylo strašné, mladíku.“ kroutil nad tím stařec hlavou, než odešel do tmy. Ani se nezmohl nadávat zpátky, měl pocit, že umře.

VLA 1 - 45 (4/5)

// Midiam

Karma se ho ptala, co mu je, že se najednou chová jinak divně, než se normálně divně chová. Moc netušil, jak jí odpovědět, takže z počátku mlčel a nechal ji pouze naštvanou kroužit okolo něho, dokud to nepřestalo mezi hustými stromy být možné. Sedla si na jeho záda, zatahala ho za ucho a zopakovala svoji otázku. „Prostě jsem u té řeky udělal blbost,“ odpověděl jí krátce, protože nechtěl vyprávět, jak unesl tehdy želvu, kterou skoro utýral k smrti, protože netušil, jak by se o takové zvíře měl starat. Nikdo mu to v první řadě neměl dovolit, ale stalo se.
V lese se cítil o něco lépe a navíc věděl, že se už konečně blíží k tomu jezeru, které se zdálo nekonečně daleko. Byl už strhaný, ale furt nechtěl spát, spíš ho bolely svaly ze všeho toho, co s nimi musel v poslední době dělat. Pak si odpočinu, řekl si pro sebe a těžko říct, jestli lhal nebo to myslel tentokrát vážně. Při nejhoršim prostě odpadne a bude to.

//VVJ

VLA 1 - 44 (3/5)

//Narvinij

Cítil vodu už z dálky a myslel si, že zrovna tam se napije, umyje se a ještě si odpočine, ale stačilo mu pár vteřin pohledu na tu řeku, aby si uvědomil, že jenom tak nic z toho neudělá. Tu řeku si pamatoval, když byl vlče. Tehdy, když na podzim myslel, že přišel o matku, vracel se s otcem a u jedné řeky viděl želvy mezi kameny. Jednu vzal tehdy do tlamy, Arcanus na to nenamítal a odnesl si ji do jeskyně v Asgaaru, kde ji několik dní měl. Netušil, proč to udělal, přitom většinu času to zvíře strávilo v krunýři ze strachu z vlka, který ji unesl z vlastní domoviny.
Nakonec ji vrátil k řece, byl z toho smutný, ale věděl, že byla hloupost ji vzít pryč, takže její návrat bylo to jediné, co z celé té situace přišlo. Jenže mu to připomnělo celou tu situaci natolik, že se tam nemohl zdržovat. Styděl se za sebe, přitom byl hloupé vlče, které neumělo pořádně myslet.
Musel k tomu jezeru, tady být nemohl.

//Východní hvozd

VLA 1 - 43 (2/5)

//Jezevčí hájek

Jak začínal být sám, začal v tom všem hledat nějaký klid. Původně mu samota přiváděla záchvaty paniky, netušil, co má dělat, jak se má chovat, ale najednou to všechno bylo pryč. Ticho okolo něj bylo příjemné, Plácání křídel nad jeho hlavou bylo jediné, co potřeboval. Procházel lesem, v tichu, díval se jenom před sebe a jenom naslouchal, zda neuslyší starce nebo ho někde neucítí. Zatím nic, ale mířil přeci jenom k jezeru, kam ho naváděl tamten hlas. Furt byl od bahna, špinavý až to bolelo, ale umýt se může absolutně kdekoli, kde bude první říčka, potok nebo to obrovské jezero, ke kterému mířil.
Stmívalo se, měl by si fakt odpočinout, ale zatím ho vpřed furt popohánělo něco. Nějaká potřeba akce, touha po adrenalinu a moci, kterou mu přivádělo to, když něco mohl dělat. Možná byl trošku závisláček, ale... každý má svoje mouchy a tohle zrovna byla jedna z jeho menších. Anorexie byla horší, kterou by měl řešit, ale neměl důvod. Jemu osobně to nevadilo, neuvědomoval si, že ho to může zabít.

//Midiam

VLA 15 (3/3)
VLA 1 - 42 (1/5)

Neuvědomoval si, jak moc nepohodlné mu je, když na něj ostatní koukají zdola. Byl zvyklý na opačný pohled, kdy on byl menší, ale i přes jeho minimální výšku to nikdy nebral jako nějaké mínus nebo důvod, proč mít komplex. Stejně s tim nic udělat nemohl, ale být vysoký? Bylo mu to až krajně nepříjemné.
„Záleží na tom?“ opáčil vlčeti, které chtělo vědět, kdo je. K čemu jí to bude? Bude potom žalovat u otce jelena a matky slepice, že ji nějaký vyzáblý vlk nechtěl dát najíst? Nebyl to jeho problém, chtěl jenom informace a nebyl ochoten za ně cokoli dát. Zas tolik si jich necenil.
Vlče pak položilo ještě jednu otázku, proneslo ji docela křivě, nepříjemně, rozhodně to nezvedlo nějaké sympatie k němu. „Ne, je mi docela jedno,“ odpověděl odměřeně. Jemu taky nikdo nepomáhal a v hlavě měl akorát toxickou logiku, že když mohl trpět on a přežít, zvládnou to i ostatní.
Zakroutil nad tím hlavou, ale to patřilo zejména Karmě. Otočil se od vlčete pryč a šel, nemělo pro něj žádný význam.

//Narvinij

10/10
VLA 1 - 41

No, pak si mohl maximálně sumarizovat vlky, které reálně rád nemá a že jich bylo. Víceméně se u něj začínalo v mínusu a pak se lezlo nahoru. Prostě se nerad pouštěl k cizincům, neseděli mu, nerad se seznamoval, nerad poznával jiné.
Vlastně měl docela rád Gee. Znal ji od malička, věděl, že také měla ve své blízkosti nějakého ptáka, snad datla nebo něco podobného. Ale jak rostl, také se vzdálili. Tak to bylo vlastně se všemi, vždycky se prostě vzdálili, když vyrostli. Svět takový prostě byl a nic s tím udělat nemohl. Ale rád by ji znovu viděl, chyběla mu.
Taky věděl, že má někde nějaký neteře a synovce. Viděl všechny, mluvil víceméně jenom se dvěma, protože to jedno nemluvilo a ten černý, kterýho tam Etney nechal, ho ignoroval. Jak se jmenovali ti dva? Ciri a Reonys, asi. Možná by je už ani nepoznal.

9/10
VLA 1 - 40

No a rodiče. Začátek toho všeho. Ještě před jeho narozením přišlo to, že možná není Arcanusův, že je nějakýho jinýho vlka, se kterym se Elisa spustila. První švár, který slyšel, sledoval, jak se před ním hádají, jak ho táhnout na jih k Životu, kde ho matka nechala v díře v zemi, když pršelo. Nechala tam oheň, ale kde byla? Neví. Vytáhl ho odtamtud otec, kterého nejdřív neměl rád, kdo ví proč. Prostě mu ten vlk nejdřív nesedl a akorát ho za to seřvali.
Ve výsledku měl k němu blíž a nejde jenom o to, že je Elisa mrtvá. Arcanus se staral a zajímal víc, Elisa ho nikdy nehledala a nezajímala se o to, co se mu stalo, když ji sám hledal. Snadnější pak určit oblíbenějšího rodiče. Mohl mu to někdo mít za zlý?

8/10
VLA 1 - 39

Měl relativně dobrý vztah se Sionnem, minimálně si to myslel, když byl menší. Sionn byl ten starší bratr, i když nebyl nejstarší. Byl tam ještě Etney, ale o něm si pamatoval jenom to, že to je sobec, který vždy vše otáčel jenom na sebe a neuměl se o sebe postarat. Vydupával si věci, pořvával a nikoho nikdy neřešil. Sionna tak bral jako toho staršího bratra, ale byl naivní a zjistil, že i Sionn je sobec, i když to dává najevo jinak. Myslel si, že má pravdu jenom on, že vše vyřeší on, že on ví, co je pro ostatní nejlepší. Nevěděl, ve svém životě měl bordel a měl si ho uklidit, než se bude hrabat v bordelu jiných. Celá ta rodina byla v tomhle úplně k ničemu a snad nejlepší věc bude právě to, když každý z nich bude v jiné části světa.