Příspěvky uživatele

//Loterie 3 (3/5)

Ani jsem si nevšimla, že kožíšek pod očima mi začaly smáčet slzy. Jen jsem věděla, že jestli brzy nepotkám někoho, kdo by mi pomohl nebo poradil, kdo ví, co se se mnou stane...
Ale najednou jsem nad sebou uslyšela hlas. V první chvíli se mi srdíčko rozbušilo v naději, že přeci jen se tu objevil Eldarion. Když jsem si však tlapkou protřela oči, protože jsem přes slzy viděla rozmazaně, stál přede mnou cizí vlk. Na jednu stranu přišlo zklamání - nebyl to můj nevlastní otec. Určitě ne. Mirimë a Tári ho popisovaly jako vysokého a mohutného, ale především důležitým poznávacím znamením byla jeho barva - tmavě hnědá, která vypadala jako černá. Tenhle vlk měl sice na sobě tmavou barvu, ale na rozdíl od Eldariona měl i bílou.
Pak jsem si uvědomila, že mě ten vlk oslovil. Asi bych měla odpovědět, ale... Opatrně.... Byla jsem teď trošku v rozpacích, protože jsem samozřejmě myslela na to, co mě učila Tári - abych byla před cizinci ostražitá. Nicméně na druhou stranu bez pomoci dospělého bych se teď asi těžko obešla. "Já... Asi jsem se ztratila, začala jsem tedy odpovídat a dávala si přitom pozor, aby mi zuby příliš necvakaly zimou. "Hledám nevlastního otce. Eldariona z Valinorské smečky, sdělila jsem cizinci jméno vlka, kterého hledám v naději, že ho možná zná.

První dva příspěvky jsou ve třetí osobě, pak budou psány v první

//Loterie 2 (2/5)

<< Sráz

Cesta ve sněhové nadílce pro ni byla čím dál namáhavější. Občas se jí sice podařilo najít vyšlapanou cestičku od jiných vlků, kteří tudy procházeli, ale moc jich nebylo. Na chvilku se posadila kousek od říčního koryta. Za jiných okolností by možná tento monumentální vodní zdroj obdivovala, dnes však byla moc unavená.
Žaludek jí znovu nemilosrdně připomněl, že je už několik dní prázdný - zaskučel tak hlasitě, že by mohl snad vyplašit i hejno ptáků schovaných vysoko ve stromech. Ale nic takového se nestalo. Kolem ní bylo pusto, prázdno, ticho. Uvědomovala si, že nemá dost sil na cestu zpátky do Valinorského lesa. A vlastně si ani nebyla jistá, jestli by trefila. "Maminko..." zašeptala tiše. Snažila se nepropadnout panice, ale copak malé vlče, které se poprvé ocitlo mimo domov a které bylo doposud bylo statečné, mohlo zůstat rozumným na dlouho?

První dva příspěvky jsou ve třetí osobě, pak budou psány v první

//Loterie 1(1/5)

<< území mimo Gallireu

Už ani nevěděla, jak dlouho šla. Ale čím dál více jí bylo zřejmé, že to nebyl dobrý nápad. Hledat svého nevlastního otce teď, když zima byla v plném proudu. Dokud byla mírná, šlo se jí dobře. Rána a večery byly sice dost chladné, ale měla štěstí na úkryty vystlané spadaným listím, kde mohla přečkat noci. Přes den pak se zahřála rychlým pohybem. Občas vykouklo slunko, které ale příliš nehřálo. Ale bylo aspoň o něco příjemněji. Snažila se nevnímat strach a připouštět si možná nebezpečí, a že jich nebylo málo, které tak mladou vlčecí dámu mohla potkat. Když se rozhodla jít hledat Eldariona, nemyslela na nic takového. A dokonce ani na to, že neumí lovit. Že potravu jí vždycky obstarávali dospělí členové smečky. Jenže teď byla na cestě už pár dní a začínala čím dál silněji pociťovat nejen hlad, ale i únavu.
Došla na jakési území, které neznala. Ostatně z těch míst, kterými procházela doposud, nepoznávala žádné, protože ve svém mladém věku trávila čas jen v rodném Valinorském lese, případně na jeho hranicích. Přešla pár jiných lesů, naštěstí neobývaných smečkami, přešla i více či méně zasněžené louky, minula pár jezírek a tůněk, jejich názvy však neznala.
A náhle se ocitla na území Gallirei. Rozhlížela se bedlivě kolem sebe, ale nebylo vidět ani živáčka. Nikoho, koho by se mohla zeptat. A ani toho, koho hledala. "Eldarione?" Zavolala zkusmo, ale odpovědi jí byl jen hvizd větru, který se tu proháněl. Chvilku přeci jen počkala, kdyby náhodou se někdo objevil, ale jelikož jí začínala být čím dál větší zima, raději pokračovala v chůzi.

>> Dlouhá řeka