Příspěvky uživatele

< návrat zpět

Loterie 5/5
// Baobab

V rychlosti jsem se otočila a začala utíkat. To zvíře vypadalo dost nebezpečně a rozhodně by si raději dalo k svačině mě, než já jeho. Neměla jsem dost sil ho ulovit, sama. Ale jeho kožešina by určitě krásně zdobila nějaký úkryt. Uvědomila jsem si. Ten límec, co měl kolem krku byl doslova k sežrání. Už jsem sama sebe viděla, jak se na ni uvelebím a dělám si pohodlí. Ale teď jsem si musela nechat zajít chuť. Budu hold muset najít nějaké rekruty, kteří mi pomohou to zvíře ulovit.
Doběhla jsem zase zpátky na zelenou půdu, dost daleko od lvů, či prasat. Zadýchaně jsem se zastavila a začala se rozhlížet. Tak jo, asi jsem dostatečně daleko. Napadlo mě, nebo jsem v to aspoň doufala. Podle čichu jsem poznala, že mě nic nesleduje. Zase jsem byla sama. Co mě však v tuhle chvíli zaujalo byl písek. Tady vážně nepadá sníh? Dala bych krk za to, že zima je v plném proudu, ale v téhle oblasti jako by to nefungovalo. Jako by to bylo mimo milníky. Jak zvláštní pocit, ale i tak jsem se donutila jít se tam podívat. Přece jenom měla jsem teplo ráda, tudíž jsem z něj mohla čerpat klidně celý rok.

// Poušť

Loterie 4/5
// Savana

Přibližovala jsem se ke stromu, dávala jsem si dobrý pozor na to, kam šlapu, nebo co mě sleduje. Neznala jsem tuhle faunu, byla pro mne neznámou. Zvířata mi byla cizí. A i když mi žaludek jasně naznačoval, že bych si měla něco urychleně najít, zvědavost byla mnohem větší. Tenhle strom se tyčil míle daleko, proč byl tak zajímavý? A proč tu byl sám?
Slyšela jsem podivné zvuky, výhružné zvuky. Zdá se, že tohle místo bude chráněno jinými tvory. Přesto jsem se donutila k tomu se přiblížit. Opatrně jsem přistoupila ke stromu, přesto jsem se rozhlédla i po okolí. Bylo to tady rozryté. Nejspíš tu budou prasata. Napadlo mě. Divočáci, možná. Projelo mi hlavou. Když v tom mi v koutku oka zůstalo viset jedno velké zvíře s obří hřívou. Podívalo se na mě a zařvalo. Trhla jsem sebou. Nevěděla jsem, co mám v tuhle chvíli dělat. Proto jsem tam jenom stála, nervózně přešlápla. Když jsem viděla ty obrovské zuby, bylo jasno, odejdi odsud.

// Savana

Loterie 3/5

Zívla jsem, pozorovat to stádo bylo zajímavé. Chtěla jsem trochu vyčíst něco z jejich chování. Ale oni se nade mnou příliš nevzrušovali. Což bylo na jednu stranu dobře, možná to tak mělo být. Rozhodně by to bylo lepší, než kdyby mě tady někdo honil po všech čertech. Zhluboka jsem se nadechla a zvedla se. Bylo na čase se hnout z místa. Můj žaludek mi dával jasně najevo, že je na čase si vážně něco dát.
A tak jsem se vydala po zelené pláni dál. Zvědavě jsem se rozhlížela, jestli zahlédnu ještě nějaké zajímavé zvíře. Co je tohle za místo? Ptala jsem se neustále. Neměla jsem na vlky prozatím štěstí. Cestovat o samotě byl možná můj šálek kávy, ale v poslední době jsem toho měla už dost. Ta samota mi lezla krkem. A kdo ví? Možná to nakráčím do první smečky, která se mi naskytne, po zimě. Teď jsem měla v plánu jenom přežít. Najednou jsem však před sebou něco uviděla. Byl to strom, obrovský, mnohem větší než široko daleko bylo. A tak jsem se k němu začala přibližovat.

// Baobab

Loterie 2/5
// Uhelný hvozd

Dostávala jsem pomalu hlad. Tohle cestování nebylo zrovna něco, po čem jsem toužila. Proč mě osud zavedl do téhle země? Co tady mám udělat? Neměla jsem raději zemřít na tom oltáři? Ptala jsem se sama sebe v duchu. Pohlédla jsem na nebe, které bylo zbarvené do šeda. Zdá se, že se blíží další sníh. Ale tady ne. Tady bylo zeleno.
Olízla jsem si nos. Měla jsem hlad, ale tohle místo bylo plné zvěře, které jsem vůbec neznala. Nic mi nepřipomínali. Šla jsem dál. Tady se mi šlo mnohem líp, než se brodit tím nekonečným sněhem. Teď jsem ale potřebovala ukojit tak své chutě. Uviděla jsem stádo podivné zvěře, byla vysoká a měla na sobě proužky. Dlouhé uši znamenaly, že určitě měli dobrý sluch. Bylo to docela velké, sama bych to lovit nejspíš nemohla. A mláďata budou střežit. Proto jsem si na chvíli sedla, když už můžu je pozorovat. A kdo ví? Třeba tím ukojím své chuťové pohárky, alespoň v duchu.

Loterie 5/5
// Ježčí plácek

Prošla jsem kousek přes zasněženou pláň a dostala se do lesa. Zvedla jsem hlavu, abych se rozhlédla, podivně to tady páchlo. Musela jsem nakrčit nos. Tohle mi zrovna dvakrát nevoní. Zašklebila jsem se. Ale byla jsem si jistá, že když přejdu přes tenhle les, bude mě čekat sladká odměna. A tak jsem se tím směrem i vydala. Čím dřív budu pryč, tím líp.
Černé tlapy se mi zabodávaly do hlíny smíchané s trochou sněhu. Tady moc sněhu nebylo, možná jsem došla na správné místo. Pár dní snad bude stačit, aby byla zima pryč. Projelo mi hlavou. Doufala jsem v to, opravdu. Nechtěla jsem umřít tím, že někde zmrznu. Nano na to měl očividně jiný názor, ten se nechal dál vést bohy. Zdá se, že ho vedou do záhuby, nebo bere na sebe můj podíl viny za to, že jsem černá. Kdo ví, nechtěla jsem se ale na něj už obracet. Zdá se, že se rozhodl a já jeho rozhodnutí musím respektovat. Teď jsem na to všechno sama. Povzdychla jsem si. Až mi z toho ukápla smuteční slza. Ale musím jít dál! Říkala jsem si. Moje černé prokletí mě nemůže děsit věčně, musím jít dál.

// Savana

Loterie 4/5
// Eucalyptový les

Dorazila jsem do oblasti, kde už se hromadila spousta sněhu. Byla tu zima, která mě hladila svým ledovým jazykem na plicích. Zamračila jsem se. Tohle nevypadá ani trochu dobře. Uvědomila jsem si. Tady venku, to rozhodně mohlo znamenat ledasco. Možná by bylo lepší přečkat zimu na jihu, ale mohla bych se také zbláznit. Sama, na jihu. Nebyla jsem připravená, těšila jsem se s přítomnosti Nana, ale ten? Ten se rozhodl svou cestu nejspíš pojmout jinak, což mi bylo opravdu líto.
Pohodila jsem ocasem, zůstala jsem stát na hranici a přemýšlet. Pokud se vydám hledat nějakou smečku na sever, hrozí že bych mohla někde umrznout. A o to jsem rozhodně nijak zvlášť nestála. Možná by bylo vážně lepší zůstat tady, na poušti se to celkem dalo a pokud se blíží nějaká hrůza? A nebo jenom kreslím čerta na zeď. Napadlo mě. Ale bylo to nepříjemné, přešlápla jsem z jedné tlapy na druhou a pak zařadila zpátečku. Budu doufat, že na někoho narazím kdo by mi mohl dát nějaké další informace. Ale rozhodně ne v zasněžené oblasti. Raději stáhnu ocas a zatnu zuby, zůstanu na jihu.

// Uhelný hvozd

Loterie 5/5
// Konec světa

Došla jsem do lesa, tady už bylo o něco znát, že se začíná malinko ochlazovat. Ale nebylo to ještě tak tragické. Nějaká zeleň ze strany jehličnanů tu byla. Usmála jsem se. Přistoupila jsem k jednomu stromu, který už byl prakticky mrtvý. Chtěla jsem vyzkoušet, jestli ve mě ještě je nějaká magie. Trénovala jsem jí hlavně u nás doma, ale tady to bylo něco jiného. Jakmile jsem překročila hranice téhle země ucítila jsem v sobě, jako by se najedou zvětšila. Zavřela jsem oči a začala se při tom plně soustředit. Strom se probouzel k životu a jeho pupeny nabíraly na síle. Strom se zazelenal, jako by snad bylo jaro. Otevřela jsem oči a s úžasem na to zůstala zírat. Takhle se mi to nepodařilo ani na mé rodné půdě. Magie ve mě rostla a já se při tom usmívala. Páni. Uvědomila jsem si. S touhle magii, pokud jí budu pilovat, budu moct opravdu dělat kouzla.
Měla jsem vnitřně radost jako malé vlče, už jsem se necítila tak bezbranná, cítila jsem, že bych se mohla něčemu i ubránit. Proplétala jsem se mezi stromy dál, než jsem uviděla hustou sněhovou peřinu a já se vší vervou se drala do toho boje s letošní zimou.

// Ježčí plácek

Loterie 4/5
// Neprobádaný les

Když mě les vyplivl, dostala jsem se zase k horám. Zvedla jsem svůj zrak, abych si mohla prohlédnout ty krásné vrchy. Nebyl tu sníh a já si užívala ještě každý doušek. Brzy už se budu brodit sněhem a při tom litovat, že jsem nezůstala tady. Ale o tom až později. Tlouct se do hlavy můžu později, tady žádná smečka není. A já se nechtěla přidat do té velké, která tady pachově rozhodně dominovala. Musím jít dál, najít nějakou menší. Hledala jsem nám domov s Nonem, bylo by určitě lepší, kdyby cestoval se mnou. Ale nemohla jsem ho tahat po všech čertech. Nejspíš byl po té cestě unavený, jak se za mnou hnal.
Procházela jsem mezi horami a přišla si tak malá. Tyhle hory tady byly odjakživa a domov tu našla kdejaká nebezpečná zvěř. Možná to mělo důvod, proč tu tak moc živo nebylo. A já jsem to tak chtěla nechat, nechtěla jsem jim narušovat jejich klid. Tak jsem se snažila chodit potichu, což mi šlo velice dobře. Byla jsem drobná a uměla se ladně pohybovat. Šla jsem po okraji a ještě viděla na nekonečný oceán, kde byla ve vzduchu cítit sůl. Za chvíli budu cítit jen bolest na plicích, z toho studeného vzduchu.

// Eucalyptový les

Loterie 3/5
// Stolová hora

Slezla jsem zase zpátky do lesa a při tom se zvědavě rozhlédla. Tenhle les byl zvláštní, měl spoustu zajímavých tvorů. Ale já se tu nechtěla nijak zdržovat, proto jsem se ihned drala nějakou cestičkou mezi stromy, abych se odsud dostala. Do nosu mi při tom udeřilo několik pachů. Zdá se, že už nejsem sama. Měla bych jít. Tohle nebylo ideální místo na seznamování, případně na nějaké dotazy. A tak jsem se jim snažila vyhnout a jako černý stín se při tom proplétala dál. Zvuky lesa mi naháněly husí kůži. Neznala jsem většinu zvířat v téhle oblasti a netušila, co od nich čekat. A medvědi snad spí. Bylo tu spousta doupat, ve kterých budou odpočívat.
Takže jsem se snažila být co možná nejtišší a jakmile jsem viděla, že hranice lesa končí, vzala jsem to mnohem rychleji. Tak jo, je na čase se vydat do studených krajů. Projelo mi hlavou a povzdychla jsem si. Nono mě stále nehledal, takže jsem usoudila, že bude ještě někde pod kupou sněhu. A na mě tak zbylo prohledávání téhle země a hledání možného místa na bydlení.

// Konec světa

Loterie 5/5
// Neprobádaný les

Když jsem vyšla z lesa, přivítala mě podivuhodná hora. Nejdříve jsem se zastavila pod jejím vrcholem a jenom koukala nahoru. Netušila jsem, co se tam může skrývat. Tohle nevypadá úplně přirozeně. Podotkla jsem v duchu a při tom polkla. Ale má zvědavost se potřebovala ukojit, takže jsem na nic nečekala a hledala nějakou schůdnou cestičku nahoru.
Po římse jsem se vyšplhala nahoru. Zrovna začínalo svítat, takže se svět probouzel k životu. Nadšeně jsem se zazubila. Kdybych teď byla byla někde na severu, nejspíš bych nedokázala ani pohnout tlapou, jaká by mi byla zima. Jenomže tady? To mělo zcela jiný směr. Nad hlavou mi proletělo stádo netopýrů, s těmi jsem byla blízká. Měli jsme stejnou barvu.
Nakoukla jsem do několika uliček, chodeb, které očividně někam vedli. Ale já nechtěla ztratit cestu, takže jsem do nich nevkročila. Jenom jsem si je z dálky a v opatrnosti prohlédla. Když jsem skončila a má zvědavost byla ukojena, pomalu jsem zase z hory začala slézat. Začal nový den, bylo třeba toho využít ve všech ohledech.

// Neprobádaný les

Loterie 4/5
// Pusté údolí

Všechno jsem nechala za sebou a vstoupila do lesa. Byl tmavšího rázu a rozhodně se v něm ozývaly pro mě naprosto neznámé zvuky. Zamračila jsem se a pohodila při tom ocasem. Když jsem se proplétala mezi stromy, měla jsem takový divný pocit, jako by mě někdo sledoval. A taky to tak bylo, na každém kroku byl nějaký tvor, jeho svítící oči se mi zařezávaly až do duše. Napřímila jsem se a nakrčila při tom nos. Já se jen tak něčeho neleknu a jdu si za tím, co chci. Toužila jsem být silnější a ničeho se nebát. Tak teď jsem si to mohla vyzkoušet na vlastní kůži.
Prolezla jsem dalším křovím, když v tom jsem uslyšela podivné funění. Byla tu malá jeskyně, když jsem se přiblížila, bylo mi jasné, kdo v ní spí. Medvěd a jeho zimní spánek. Zaskočilo mě to, do teď jsem si nedávala úplně pozor kam kterou nohu dávám. Teď bych ovšem měla začít. Chtěla jsem být od té jeskyně co možná nejdál. A tak jsem se dala do takové tančící chůze, co nejdál odsud. Probudit medvěda z jeho zimního spánku? To by mě rozčtvrtil.

// Stolová hora

Loterie 3/5
// Popelavá pláž

Jako černý drahokam jsem pokračovala dál. Tady jsem se cítila aspoň trochu sama sebou. Na sněhu jsem na sebe víc než upozorňovala, tady? Jsem byla prakticky jen další v davu. Pokračovala jsem dál, i když tu byl chladný vzduch, sníh tu nebyl. A tak jsem kráčela po trávě. Nevypadala úplně čerstvě, ale určitě by si na ni nějaký ten kopytník pochutnal. Zastříhala jsem ušima a rozhlédla se. Viděla jsem tu spoustu zvířat, které jsem rozhodně neznala. Jeden tu podivně poskakoval, jiný se plazil. Zavrtěla jsem hlavou, právě tady to žilo naprosto šíleně.
Netušila jsem, že takové zvířata existují, ale rozhodně mě fascinovalo to zjistit. Chtěla jsem od teď vidět každého tvora a najít si k němu nějakým způsobem cestu. Jenomže kdykoliv jsem se přiblížila, byl pryč. Zdá se, že z vlků mají strach. Nebo jsem za to mohla já a moje černá srst. Prokletí se hold rozšířilo. Povzdychla jsem si a pak vyrazila dál, byla jsem zvědavá co za zvíře ještě uvidím.

// Neprobádaný les

Loterie 2/5
// Konec světa

Když jsem procházela stezkou, dostala mě až na další podivné místo. Jelikož jsem do teď byla zvyklá na velmi světlé barvy a odstíny sněhu, tohle byla rázná změna. Kór když byla zima. Překvapeně jsem se rozhlédla a hledala nějaké záchytné body. Proč tady nesněží? Copak nesněží v zimě všude? Zamrkala jsem, tohle mě překvapilo. Já totiž pocházela z nejhrůznějších severních zemí, takže jsem počítala i s tím, že zima je tam skoro celý rok. Ale tohle bylo úplně něco jiného. Zastříhala jsem ušima a při tom tlapku dala na černý písek. Zdálo se, že to nic s mojí barvou nedělá. Tady jsem se cítila konečně trochu přirozeně. A musela jsem se nad tím usmát. Byl to vážně úplně jiný pocit, než na který jsem do teď byla zvyklá. Ale co víc? To nekonečné moře. Tlama se mi otevřela v překvapení. To je moře? Uvědomila jsem si. Sice už jsem moc světla neměla, protože se blížila noc, ale nemohla jsem se na to vynadívat. Přiblížila jsem se ke břehu a sklonila hlavu, vody byla slaná. Zašklebila jsem se, ale za tenhle pohled... to bylo neskutečné. Páni. Zazubila jsem se. Pak jsem plynula pomalu pokračovala podél břehu dál, všimla jsem si zeleného odstínu. Zeleň v zimě?

// Pusté údolí

Loterie 5/5
// Zpěvné věže

Už jsem tu melodii za sebou neslyšela. Proplétala jsem se úzkou skalní cestou dál. Slyšela jsem tu několik zvířecích zvuků, které jsem nedokázala ani napodobit. Zdá se, že jsem byla opravdu hodně daleko od severu. Líbilo se mi tady ovšem to teplo, byla jsem si jistá, že bych tu dokázala vydržet i hodiny. Trochu mě však trápila ta samota, nechápala jsem, proč mě Nono nechal takhle a jenom spal. Ale musela jsem se s tím poprat. A pokud bohové dají, třeba mi sešlou nějakou společnost, která mě se zdejším světem zase o něco více sblíží. Ale teď jsem se soustředila na to tohle místo zcela prozkoumat. Alespoň budu mít znalosti a budu se orientovat u nějakých bodů.
Pokračovala jsem tak dál. Slyšela jsem vrčení, musely tu být nějaké kočky. Zvědavě jsem zastříhala ušima, jenomže čím blíže jsem byla ke kdejakému doupěti, tím to sílilo. Ihned jsem ucítila vlnu nervozity. Tady budu úkryt hledat asi těžko. Odfrkla jsem si. Mrskla jsem při tom ocasem ze strany na stranu a zavrtěla hlavou. Musím odsud zmizet. Rozhodně jsem nechtěla být nějaká večeře rysů, to bylo pod mou úroveň. Už mě chtěli sežrat bohové vlků, nebo možná i vlci samotní, kdo ví... tohle bylo už moc. Zatočila jsem uličkou, která mě zavedla na pozoruhodné místo.

// Popelavá pláž

Loterie 4/5
// Prstové hory

Šla jsem stále dál, jako smyslů zbavená. Objevování téhle země mě opravdu uchvátilo, i když jsem už cítila, jak mě pomalu začínají bolet nohy. Brzy si budu muset někde odpočinout, jinak si budu muset jít někam hodit liánu. Zívla jsem, ale čím dál na jihu jsem byla, tím se mi zdálo, že je větší teplo. Překvapeně jsem zastříhala ušima, když jsem zjistila to šokující zjištění. On tady nebyl skoro žádný sníh. Občas se někde usadil, ale převážně tu bylo mnohem tepleji. Mohla jsem se plně nadechnout a nebát se, že mi zima sežere plíce.
Zavřela jsem na chvíli oči a jenom tam tak stála a usmívala se. K tomu mi krásně hrála melodie z okolních hor. Byly opravdu fascinující, úplně jiné, než na které jsem byla zvyklá na severu. Na vrcholcích nebylo po sněhu ani památky a vítr, který do nich narážel tak rozjel svou melodii. Byla jsem z toho až překvapená a musela tak jen tak stát a poslouchat. Hezky to ladilo, jiný by možná řekl, že to jen někdo tahá vlka za ocas, ale tak to opravdu nebylo. Přitahovalo mě to k sobě, jako včelu na med. Tohle bych dokázala poslouchat hodiny. Uvědomila jsem si a při tom se jen rozněžnila. Když jsem tam vydržela dobrých několik minut, oči jsem zase otevřela, abych se zorientovala v tomhle okolí. Blížila se noc a já si tak byla jistá, že bych se měla porozhlédnout po nějakém úkrytu. Tak jsem vyrazila dál.

// Konec světa