Příspěvky uživatele

Únor 2/10 | Saturnus

Čekal vícero reakcí – přátelské, nezaujaté, nevrlé, ba dokonce i nepřátelské až agresivní. Ale tohle? Jen co položil dotaz mezi jím a tím podivným vlkem práskl jakýsi elektrický výboj. Pekelně ho to polekalo, celý sebou škubl a spěšně ucouvl, celý se naježil, přikrčil a odhalil tesáky. Zcela instinktivně to v něm vzbudilo strach, ale jen co se vlk začal omlouvat, pomalu se začal vracet do původní pozice, kterou zaujal při oslovování vlka. Zněl, že to myslel smrtelně vážně, soudě podle toho, kolikrát se omlouval a jak se u toho celý zakoktával. Vypadal, že ho to překvapilo úplně stejně jako jeho. „V pohodě. Já se omlouvám za reakci, lekl jsem se,“ odtušil a nervózně si olíznul tlamu. Úplně si nebyl jistý, jak na jeho poznámku odpovědět. Ani on tady nikoho nečekal, myslel si, že tu je dočista sám. „Co to je za věc?“ zeptal se a čumákem pokynul k poletující věcičce, která se hnědého držela. Nikdy v životě ji neviděl a nedokázal si ji nijak vysvětlit. K nějakému představování se zatím nehrnul. Rozhodl se formality nechat až na moment, kdy vlka trochu líp pozná a najde v něm důvěru, kterou si bohužel nečekaným magickým trikem trochu pocuchal, ať už chtě nebo nechtě.

Únor 1/10 | Saturnus

Když Nagesh znovu prozřel, připadal si, jako by stál v naprosté nicotě. Jako by ho pohltil ten nejčernější stín a nenávratně spolkl. Byl to… podivný pocit. Ale studená hromada sněhu, do které se mu bořily tlapky a šeďoučké mraky na obloze prozrazovaly, že po něm tak úplně ještě nebude. Pořád tu byla naděje, že se někam skrz tu tmu dostane. Pomalu a pěkně opatrně, aby do ničeho nedejbože nenarazil, vyrazil kupředu a doufal, že si mu oči trochu přivyknou. Už začínal mít pochybnosti, jestli to k něčemu bude, když tu si v dáli všiml jemné záře, která osvětlovala vlčí postavu. Zvědavost mu nedala, co taky jiného v tomhle hloupém počasí, kde si vlk nevidí ani na drápky? Začal se pomalu přibližovat, ale čím blíže tajuplné postavě byl, tím více mu docházelo, že vlka nezná. Byl to samec, soudě podle jeho hlasu. Nerozuměl moc o čem mluví, ale nikde jinou postavu neviděl. Jen jeho a to podivné světlo, které kolem něho poletovalo. Mluví na tu věc? podivil se a natočil se zájmem hlavu na stranu. Na chvíli zastavil a uvažoval, zda se přibližovat. Mimo svou rodinu a jejich příbuzné nikoho dalšího neznal. Jen Nelly a Alka, ale ti byli vrstevníci. Zcela přirozeně v něm vyvstanul strach z neznámého, zamaskovaný za nedůvěřivostí a ostražitostí. Ale jestliže měl být vůdcem jejich skromné skupiny, musel se trochu zbrchat a začít navazovat i další mimovlčí vztahy. A tak se znovu rozešel, sníh prozrazujíc jeho pohyby a sám doufal, že si ho vlk všimne dřív, než se přiblíží úplně. „Ahoj. Netušíš, kde to jsme?“ optal se, ale zůstal stát pár metrů od dospělého. Ocas svěšený a na tváři neutrální výraz. I základy slušného chování, jako třeba vykání, mu bylo cizí. A tak se k vlkovi choval, jako by ho znal odjakživa.

<< Javorový les

Hlavní chodbou se prodral se zavřenýma očima, aby neměl oči plné pavučin, ale jen co prorazil přírodní zátaras, zastavil a obličej si řádně tlapkami očistil. Fuuu, to je humus, ulevil si sám pro sebe a znechuceně se zašklebil. Když se ale rozhlédl, vypadalo to tu docela hezky. Dopolední sluneční paprsky slunce úkryt hezky osvětlovaly a bylo tu vše docela dobře vidět. Země byla porostlá mechem a jiným měkkým porostem. Skoro se divili, proč by tu někdo takovou skvělou podzemní noru opustil. A to zatím neviděl vše. Když postupoval dál, chodba se rozšířila do jedné velké hlavní místnosti, kde byly ještě pozůstalé kožešiny. Zaprášené, asi pekelně staré, ale rozhodně lepší než holá země. Proč tu nikdo nežije? napadlo ho, když si úkryt porovnal s tou jejich jámou. Tohle bylo zhruba na úrovni toho, o čem básnila Nelly. Nebo asi takhle nějak by si to představil. Na onen háček, který hledal celou dobu, narazil v zápětí v menší jeskyni. Byla tak akorát dělaná na smečkové zásoby, dokonce sem odněkud pramenila voda. Na samém konci této místnosti byla ale světem zapomenutá vlčí kostra, ležící vedle nějakého kamenného oltáře. Rozhodně to byl vlk, na první pohled to bylo jasné. Pekelně se tohoto zjevení lekl, až zadkem nacouval do jedné ze stěn. Nejraději by v ten moment zmizel, a přestože to takto doslovně úplně nemyslel, jeho tělo se zneviditelnilo. Jak asi tak umřel? napadlo ho při pohledu na kostru. Musela tu být asi roky, nebo jí v procesu napomohl nějaký vyhladovělý predátor. Hladověl asi každý, ne jen vlci. Nedokázal odhadnout věk, ale rozhodl se pro to, že umřel buď stářím nebo hladem. Odvedla si ho Smrt, napadlo ho, a to ho uklidnilo. Položil život, abychom tu my, následovníci naší Paní, mohli žít. Bylo to vlastně docela obdivuhodné, vlk hodný uctívání. S pozměněním perspektivy se to tu najednou nezdálo tak děsivé, a tak se jeho tělo opět zhmotnilo, aniž by si toho dospívající vlk všiml. Měli bychom se sem nastěhovat, rozhodl se, zatímco se pomalu vracel do vetší místnosti. Určitě by se jim tu líbilo. Je tu i docela hezky teplo. Než ale vyrazil, rozhodl se na chvíli odpočinout, vyvalit se na jedné z kožešin a pak jít Nelly hledat dál.

<< Sekvojový les (přes Mahtae jih)

Místo toho, aby následoval řeku podél jejich původní trasy a dorazil tak k tomu velkému jezeru, rozhodl se vzít to trochu oklikou. Zajímalo ho, kam vede druhý pramen řeky, který se na jihu spojoval do jedné velké řeky. Už z dálky pozoroval, že se řeka stáčí do nějaké rokliny, která mizela v zatáčkách lesíku, jež byl řekou rozdělený na dva. V těchto zimních podmínkách nebyl schopný stromy rozeznat, zda jsou stejného druhu či nikoliv, ale les ho zaujal. A tak řeku ještě před roklinou překonal a vstoupil mezi mohutné kmeny stromů.
Na první pohled se mu to tu docela zalíbilo. Vítr se tu přes letité stromy obtížně dostával, tudíž tu bylo pocitově mnohem tepleji. Les byl posetý různým křovím, soudě podle seschlých plodů rodil nějaké bobulky. Jestli jedlé či nikoliv, těžko posoudit. Ale minimálně ptactvo to tu určitě v teplejších měsících lákalo. Teď tu ale bylo stejně pusto jako kdykoliv jinde. Když ale dorazil do samého srdce tohoto území, všiml si podivně rozvětveného javoru, který jako by větvemi poukazoval na zarostlý otvor v zemi. Musel to být něčí úkryt, ale soudě podle množství pavučin a jiného porostu vypadal opuštěně. Chvíli tam stál, nahrbený a nakukoval dovnitř a přemýšlel, jestli zkusit vstoupit dovnitř. Jestli někomu patřil, mohl by ho načapat a v lepším případě vypakovat. Ale nevypadal, že by tu někdo žil. Minimálně docela dlouho ne. „Nhhhh,“ zamručel, sesbíral veškerou odvahu a probořil čenichem první vrstvu hustých pavučin.

Javor >>

Správce úkrytu: Nagesh
Úkryt obývá: Javorová smečka
Lokace: Javorový les


Schváleno:

Popis úkrytu

V srdci tajemného Javorového lesa, kde se mohutné koruny stromů dotýkají nebe, se skrývá úkryt vlků bývalé Zrádné smečky. Cesta k tomuto skrytému azylu začíná u starého javoru, jehož větve se kroutí a sklání k zemi, tvoříce jakýsi přírodní portál do úkrytu. Mezi větvemi a kořeny tohoto staletého stromu se odkrývá vstup do podzemní jeskyně, která se stala bezpečným domovem pro celou smečku.

Vchodový otvor vede do poměrně široké chodby, kudy pramení dopolední paprsky slunce a osvětlují tak hlavní místnost jeskyně. Chodba je porostlá vrstvou měkkého mechu, který zpříjemňuje pohyb po jeskyni a úkryt tak působí útulně. Cesta pokračuje dále, sklání se a rozšiřuje do rozlehlé hlavní místnosti, kde se vlci shromažďují. V úkrytu se pohodlně vejde asi 8-10 vlků.

Stěny hlavní místnosti jeskyně jsou zdobeny větvenými kořeny, které dodávají místnosti organický vzhled. Na zemi jsou rozmístěny kožešiny a různé lesní porosty, jež slouží jako jakési těsnění proti chladné hliněné a kamenné podlaze.

Z hlavní místnosti vede užší chodba do další místnosti, kde se nachází kamenný oltář s kostrou zesnulého vlka. Zde vlci uchovávají své rituální předměty a kořist. Místnost je chladná, jako dělaná na uskladnění zásob masa, které tu díky tomu vydrží o poznání déle. Vlci tu také naleznou skromný pramen čisté skalní vody, která proudí do malého jezírka, jež mohou vlci využít k napití či ošetření ran.

Úkryt jako celek vytváří dojem bezpečí a pohodlí, zatímco kořeny a měkký mech propojují prostor s přírodou kolem něj.


<< Vrátit se zpět do lesa >>

<< Jáma (přes Remízek)

Nagesh už teď litoval toho, že tak na Alka v úkrytu vybouchl, ale zpět to vzít už nemohl. Třeba to i v něm zabije ten naivní optimismus, kterého už se flekatý stihl zbavit. Naštěstí nahoře na otevřeném prostoru to působilo optimističtěji. Sluníčko svítilo, jako by zapomnělo, že je vlastně ještě zima. Kam asi tak ta Nelly šla? pomyslel si, když se rozhlížel kolem dokola. Jako na potvoru nebyl schopný zachytit její pach. I vítr podle rozfoukal její stopy, a tak se rozhodl vydat jediným směrem, který věděl, že znala. Směrem k jezeru na sever. A tak vykročil opět k tomu podivnému lesu v naději, že alespoň tam natrefí na nějakou známku toho, že tudy šla. Ale ani v tomto lese nenašel žádné známky po Nelly. Kam tak uháněla? Třeba se na nás vybodla, když jsme jí nebyli schopný pomoct, napadlo ho. Začala se v něm mísit směsice podivných emocí. Něco mezi lítostí a vztekem. Nechtělo se mu přípouštět, že by toho byla schopna a ani toho, že by ho to opravdu ranilo. Jestli nechtěl, aby se na něj jeden jediný vlk v životě nevykašlal, doufal, že to bude právě Nelly. Musím ji najít, pomyslela si a přidal do kroku.

Javorový les (přes Mahtae jih) >>

Nagesh se místo aktivního utěšování rozhodl pro racionální přemýšlení nad všema možnostma, které aktuálně měli. Nechtěl Nelly v tomhle zoufalství podporovat, musel vymyslet něco, co by jim pomohlo. Ale jeho nápad se nesetkal s ovacemi, ba naopak byl Kai výjimečně docela rázně proti, což Nageshe celkem zaskočilo. Nikdy svůj názor takhle jasně najevo nedával, ale teď, když šlo do tuhého, tak se rozhodl mu oponovat. „Roweně nic nedlužíme. Nemusíme se jí zpovídat. A jestli sis nevšiml, není tu. Jestli není mrtvá, ve výsledku to výjde na stejno. Musíme se postarat sami o sebe, protože ona nám za zadkama momentálně nestojí,“ argumentoval pevně a začal zvyšovat hlas. Vítejte mezi dospělé, vykoukl mu někde z paměti Rowenin hlas. Třeba nás tehdy připravovala na to, že už tu pak pro nás nebude. A úmyslně nás opustila, napadlo ho. Ale Kai měl pravdu. Nageshovo náhlé rozhodnutí bylo zbrklé a on si to začínal uvědomovat. A i to ho štvalo. Chvíli jen seděl v tichosti se zaťatými zuby, ale nakonec povolil. „Máš pravdu,“ přiznal smířlivě. „Musíme si poradit sami,“ pokynul hlavou. Nelly to ale už asi nedokázala poslouchat, nebo jí v hlavě jednoduše přeskočilo. Jednoduše se sebrala a vyběhl po římse nahoru ven z úkrytu. „Nelly,“ houkl za ní jen, ale když se vlčice nevracela, povzdechl si. Zhltl poslední kusy masa, které musel silou vůle tlačit dolů, jak nepříjemně maso zatouchalo. Ale Kai měl opět pravdu. Lepší než hlad a Nelly snad brzy zmoudří taky. „Půjdu ji najít a trochu si pročistit hlavu,“ prozradil Kaiovi a nenápadně přiznal, že jeho chování nebylo nejlepší. Rozhodně se tak ke svým chovat nechtěl. Sám se pak vysápal ven z úkrytu a zamířil jinam.

Sekvojový les (přes Remízek )>>

Všichni se nakonec uvelebili na hliněné podlaze úkrytu, a přestože to nebylo nic pohodlného ani příjemného, rozhodně to bylo lepší než ledový vítr tam nahoře. Nagesh se chopil dělení posledních zásob, které Kai přijal, zatímco Nelly začala trucovat. Kai evidentně přišel z podobně chudých podmínek, zatímco Nelly si teď nad vším ohrnovala rypák. A Nageshe to začínalo pěkně štvát, i když to nedával nijak najevo. Neštvala ho ani tak ona, jako spíš to, že měla pravdu. Bylo to na nic, to maso určitě už nebylo moc dobré, a i úkryt nebyl na přečkání zimy zrovna ideální. Rowena se na ně evidentně z vysoka vykašlala, protože kde jinde by teď v týhle zimě byla? Byla by tady, v úkrytu. Ale nebyla. Musel něco vymyslet, nějak se o všechny postarat, protože si bral odpovědnost za tuhle situaci na sebe. Na pláč a brblání Nelly nereagoval, pouze v tichosti ležel a přemýšlel. „Měli bychom si asi najít smečku. Alespoň zatím, na zimu. A až budeme připravený, můžeme si založit svou. Na hezčím místě s příjemnějším úkrytem, který bude jen náš,“ navrhl polohlasem. „Ve smečce by měli mít lepší podmínky, pohodlnější úkryt, větší zásoby masa a dost pravděpodobně by se jim tří dospívajících vlčat zželelo,“ odůvodnil svou logiku za tím vším a pohledem přejel po obou, co si o tom celém myslí. Ani jemu se do jídla moc nechtělo, přestože měl žaludek opravdu prázdný.

<< Remízek | Loterie 1

Nagesh čekal, že bude z jeho reakce Nelly trojčit. Soudě podle jejich slov, byla zvyklá na úplně jiné podmínky, které tady opravdu nenajde. Mu ta jáma nepřipadala až tak hrozná. Jasně, ve Vrbovém lesíku měli hezčí a pohodlnější úkryt, ale tenhle byl jejich. Kdyby šlo opravdu do tuhého a v jámě jim bylo bídně, uvažoval, že by je mohl vzít za Alfredem do Vrby. Ale to by volil opravdu jako poslední možnost, jak ochránit skupinu. Nechtěl strýci přidávat další starosti tím, že by jim do smečky přivedl další hladové krky. Jeho pýcha by to nesla těžce, ale udělal by to. „Není zas tak špatná,“ namítl prostě. „Před větrem tě schová a ochrání,“ pokrčil rameny. Asi byl opravdu zvyklý na tyhle mizerné podmínky, že mu to ani nepřišlo.
Pomalu tedy začal chodbou postupovat dolů do temnoty a matně vzpomínal, jak to tam vypadalo, když byli ještě malí. Planul tam oheň, pravděpodobně dílem Roweny, který tu teď bohužel nenajdou. Roweny tu totiž nebylo ani památky, přestože by tu být asi měla. Vedla přece kult a jakožto jeden z mála dospělých v této smečce by měla hlídat hranice. Ale nebyla. Nebyl na ni v tomhle evidentně spoleh. Šel tedy prakticky po paměti. Mezitím začala Nelly tahat informace z Kaie, který byl doposud potichu. A vypadal, že by to tak klidně i nechal. Bylo mu ho trochu líto, že ho Nelly dokázala bombardovat otázkami, když výmluvnost v povaze moc neměl. Ale odpověď ho docela zajímala, a tak otočil jedno ucho dozadu, aby oba dobře slyšel. Sám se ale nezapojoval. Když se ale dostali na místo, odkud se linul pach kance, pohodlně se usadil a pohledem se snažil odhadnout, zda se všichni nají. „Maso bude už asi dost tuhé, ale nic lepšího bohužel nemáme.,“ konstatoval s lítostí v hlase. „Na jaře si budeme muset obstarat něco lepšího. Ale prozatím se budeme muset podělit o tyhle zbytky.“ Sám si utrhl kus masa, které už tu leželo kdo ví jak dlouho a pustil se s chutí do jídla. Po té cestě mu opravdu vyhládlo.

Vzhled


Povaha

Zooble - The Amazing Digital Circus

<< Mahtae Jih (přes Sekvojový les) | Loterie 2

Naštěstí byli domovu opravdu blízko, a tak se Nagesh mohl trochu uklidnit. Nezatoulali se kdo ví kam, ani se nikomu nic nepřihodilo. Stačilo jen kousek a mohli si zalézt do bezpečí Jámy. „Bylo líp, no. Asi ta pravá zima teprve přichází,“ podotkl s nevelkým zájmem. „Snad to nebude na dlouho a zase poleví. S takovou bude těžký hledat další potravu,“ zamumlal si spíše pro sebe, ale věděl, že to bylo spíše naivní přání. Zima bude pravděpodobně ještě docela dlouhá a dá jim asi docela zabrat.
Nelly už teď fantazírovala nad teplou a příjemnou norou, kožešinama a dobrým jídlem. Takový přepych on neznal. Kožešiny a teplo v úkrytu měli ve Vrbové smečce, kde zůstal Silas. Ne ale tady. „S tím se asi bohužel rychle rozluč, takový servis tady není,“ rozhodl se ji seznámit s realitou už teď. Lepší, než aby to pak viděla na vlastní oči. „Je to v podstatě jen jáma, hliněná, někde kamenná. Taky nebezpečná, můžeš při troše neopatrnosti sletět do propasti. A kožešiny tam taky nejsou, co si já pamatuju. Jen hlína a šutry. Budeme rádi, když tam najdeme zbytky divočáka,“ poznamenal. Trochu ho mrzelo, že tu nemají taky takové prostředí, na jaké byla Nelly zvyklá. Ale alespoň to trochu zocelovalo a vlk si pak cenil toho mála co měl. Naštěstí už byli doma a mohli konečně zalézt mimo ten vítr. „Tudy to je,“ pobídl oba a vykročil k Jámě. A aby se neřeklo, zvedl hlavu a zavyl, aby dal ostatním najevo, že jsou doma. Pach Roweny tu ale necítil.

Jáma >>

Loterie 4/5

<< VVJ (přes severní část řeky)

Všichni tři se ochotně vydali zpět domů a Nagesh s Nelly šli v čele. Aktuálně si Nelly moc nevšímal, měl totiž o skupinu docela starosti. Kdo ví, jestli nenarazí na nějakou nepříjemnost. Musel si dávat pozor, aby měl řeku neustále na očích a vedla je správně. Slunce navíc už zapadalo a bylo mu více než jasné, že jim cesta za tmy půjde opravdu obtížně. Za celou skupinu bral zodpovědnost a kdyby se někomu něco stalo, neodpustil by si to. „Není moc jak, jdeme pořád podél řeky. Ještě že jsme si ji vybrali jako záchytný bod, jinak bychom se fakt ztratili,“ poznamenal, ale přeci jen se za Alkem obhlédl, jestli jim stíhá. Přemýšlel, jestli nabídnout ostatním, že by šli pomalejším tempem, ale to velice rychle zavrhl. Momentálně bojovali s časem. „Kdyby měl kdokoliv problém, štěkněte. Domů už nějak trefíme, ale nesmíme se dělit,“ upozornil oba pro jistotu, ale doufal, že kdyby se na malou chvíli kdokoliv odpojil, dal by o sobě vědět. „To nevím, asi ano,“ pokrčil neurčitě rameny. Tak jako oni měla možnost si dělat co chce, takže tam ani být nemusela.

Zrádcův remízek (přes Sekvojový les) >>

Loterie 3/5

Nageshův návrh, že by se mohla skupina přesunout na něco bezpečnější místo, naštěstí reagovali všichni kladně, ba i navrhli návrat domů. I Nagesh měl výletů v tomhle nečase celkem plné zuby a daleko raději by se schoval do jámy, na kterou byl zvyklý. „Zní to rozumně,“ odsouhlasil oběma jejich návrh a sám si byl vědom toho, že i na něj doléhá hlad. Kdo ví, jestli na ně ale bude něco čekat, nebo budou muset improvizovat. Třeba tam bude Rowena a něco s nimi vymyslí, jestli už bylo po divokém praseti. „Tak pojďme, ať to stihneme za světla,“ pobídl své společníky a vykročil podél řeky. Díky ní se dalo alespoň dobře navigovat, kudy v téhle bílé tmě vyrazit. „Neměl by, ale raději opatrně.“ Raději by v téhle zimě akci na ledu neopakoval. Na ledu se to opravdu špatně poznávalo.

Mahtae (jih) (podél toku severní části) >>

Loterie 1/5

Nikdo se naštěstí dál k té celé nešťastné situaci na ledu víc nevyjadřoval. Kromě Nelly, která sama uznala, že by asi nepanikařit nezvládla a zajímala se, jestli by zachránil i ji. „Samozřejmě, že ano,“ vyhrkl bez kdovíjakého přemýšlení. Sice teď uvažoval, že by vlastně nevěděl moc jak, ale něco by určitě vymyslel. Nelly by určitě na ledovci nenechal. „Vždycky na tebe budu dávat pozor.“
Oba dva se pak dali do stavění jejich sněhových výtvorů a až nadešel jeho čas, rozhodl, kdo jejich závod vyhrál. Kai to naštěstí bral v pohodě, Nelly zase z výhry jásala, a tak bylo vše v pořádku. Aby to ale nebylo Alkovi líto, nabídl se Nelly, že jí pomůže výtvor zpevnit a spolu s ní se dal do práce. Dával si opravdu záležet, aby před mladou vlčicí nevypadal jako hlupák, který má chytré kecy a pak dělá polovičatou práci. Nelly se sice taky snažila, ale moc zručná v tomto ohledu nebyla. Zato bylo docela roztomilé, že se tak snaží.
Když pak oba uznali, že mají hotovo, popošli kus dál a dílo si prohlédli. „Souhlasím. Moc se ti povedl,“ pousmál se na Nelly. Připadal si momentálně opravdu užitečný, což mu dělalo radost. „Jsme dobrý tým,“ zazubil se. Ze zimy, která přituhovala, začínal mít ale docela obavy. I to, že příroda náhle utichla, se mu vůbec nepozdávalo. „Možná bychom se měli zkusit někde schovat. Začíná být opravdová zima,“ navrhl skupince. Ideálně možná směrem k domovu, ale tušil, že se ani jeden nebudou chtít ještě vracet.