Příspěvky uživatele

< návrat zpět

<< Javorový les

Vlče nikterak neprotestovalo, ba vypadalo docela ochotně. Tenhle záblesk naděje byl asi to poslední pozitivní, co za posledních pár dní pocítila a asi se toho hodlala držet zuby drápy. „Namaari, hezké jméno,“ pousmál se na malou vlčici Nagesh. „Tak pojďme,“ vybídl vlče, chopil se úlovku a zamířil do úkrytu, kde ho už očekávaly vlčice.
Bažanta přinesl přímo k Nelly, kde jí ho položil přímo k tlapkám. „Pro mou drahou jen to nejlepší,“ zazubil se. „Když už nám tehdy ten bažant utekl, tak tenhle už to nestihl,“ neodpustil si vtipnou poznámku. Veškeré starosti z něj opadly, jen co uviděl všechny v pořádku. Sám pak ustoupil stranou a pohlédl za sebe, kde odhalil malou vlčí slečnu, kterou v té chumelenici našel. „Tohle je Namaari, našel jsem ji v té sněhové bouři ztracenou. Chvíli tu s námi bude, než najdeme způsob, jak ji dostat zpět domů,“ představil oběma vlčicím nový přírůstek do smečky. Neměl z toho dvakrát radost, byl to další hladový krk, o který se malá smečka během těžké zimy bude muset postarat. Ale upínal se k myšlence, že to bude jen dočasně. Že dělají dobrý skutek a to nejlepší pro tuhle malou. „Tohle je Nelly, má partnerka. A naše děti, na světě jsou sotva pár dní,“ ukázal čenichem k modré vlčici, která s vlčaty ležela na kožešině. „A tohle je Zurri, naše dobrá kamarádka a beta téhle malé smečky,“ ukázal hlavou zase k hnědé vlčici, která nebyla od Nelly o moc daleko. Jak slíbila, na všechny skvěle dohlédla. „Oh, málem bych zapomněl. Těch úlovků bylo více, abychom na zimu byli víc připravení,“ překvapeně zamrkal a celý se ošil, jako by dostal elektrický šok. Na patě se otočil, vyběhl nedaleko vchodu úkrytu a zpět už se vracel s dvěma zajíci v tlamě. Jednoho položil před Zurri a druhého odnesl na další kožešinu, kam vybídl novou členku smečky. „Pojď, najez se a trochu si odpočiň. Tady už jsi v bezpečí,“ slíbil, sám ale zamířil k Nelly, které věnoval pořádnou pusu a vedle ní si i lehl. Pohledem přejel přes tři malé kuličky a pořádně je všechny láskyplně olíznul. „Přišly jste už na jména?“

//Rychlopost, aby mohla Namaari hrát svižněji s vámi. Já jsem stále v polomrtvém stavu, co se aktivity týče. Budu dohánět jak bude možnost a chuť O:)

<< Dlouhá řeka (přes Ostružinovou louku)

Vlče souhlasilo a tak mohli vyrazit kupředu. Cestou mlčel, jen udával směr a pohledem sem tam zkontroloval, zda ho vlče stále následuje. Tempem kopíroval to její, aby mu pohodlně stačila a nemusela se moc přemáhat. Potřeboval, aby šetřila sil, než dorazí domů. Za malou chvíli se jim ale začal javorový les rýsovat před očima a co nevidět prošli mezi prvními stromy.
Na malý moment zastavil a bažanta opět položil na zem. „Jsme tady. Vítám tě tedy na území Javorové smečky. Jsem Nagesh a jen co dorazíme do úkrytu, představím ti i zbytek,“ pronesl tak trochu na úvod, aby pro malou vlčici nebyl tak úplně cizí. „V úkrytu se můžeš pořádně zahřát a jen co si odpočineš, bude potřeba, abys nám pověděla něco víc o tom, jak ses tu vzala a něco o tvém tátovi. Čím víc toho budeme vědět, tím větší je pravděpodobnost, že ho najdeme. Ať už vystopováním, nebo přes vyptávání se jiných. Uděláme, co bude v našich silách,“ slíbil. Nemohl ale zaručit, že ho určitě najdou. Jestli se počasí zhorší, nebudou moct s malými vlčaty v úkrytu riskovat. Mezitím sníh zavane stopy a hledání její rodiny bude nemožné. Na to zvedl úlovek do tlamy a vykročil směrem k úkrytu.

Javor >>

Vlče potvrdilo Nageshovu domněnku, zatoulala se, ale nevlastnímu otci. Ať už měla s vlkem biologické pouto nebo ne, měl by ji dostat zpět k rodiči, který je touhle dobou asi vyděšený k smrti. Ale copak věděl, kde vůbec začít? Sněhová bouře sice s východem slunce ustala, ale nedělal si naděje, že to tak vydrží dlouho. Nemohl riskovat, že se i s cizím vlčetem na cestách ztratí. „Toho bohužel neznám, ani smečku,“ přiznal. Co s ní? Přeci ji tu nenechá na pospas osudu. „Ale jestli se brzo neohřeješ a neodpočineš si, ani ho jen tak nenajdeš. Musíš být promrzlá na kost,“ zamrmlal a na malý moment se ohlédl směrem, odkud přišel. „Pojď, nedaleko odsud je Javarový les, ve kterém žije má smečka. Pokusíme se ti pomoci vrátit se domů k tátovi,“ slíbil. Vlčeti moc jiných možností nezbývalo než mu věřit. Ať už to byl cizák nebo ne, představoval momentálně jediné vysvobození. „Zvládneš cestu po svých?“ pobídl vlče k pohybu, sám se chopil bažanta a vykročil směrem k Javorovému lesíku. Ještě existovala možnost si ji vyhodit na záda, ale nechtěl na ni hned šahat, dokud si k němu nevybuduje trochu důvěry, nebo mu nedá svolení.

Javorový les (přes Ostružinovou louku) >>

<< Javorový les (přes Ostružinovou)

Jen co ho ale bažant zpozoroval, dal se na útěk. A sebevíc se snažil na něj magií bolesti zapůsobit, byl moc daleko na to, aby se na něj mohl s přesností zaměřit, nebo nadělat dostatečnou paseku, aby zvíře znehybnil. Čím víc se ale tlustý opeřenec vzdaloval, tím více ho začaly hlodat pochybnosti, jestli se raději neotočit. Jídla nalovil dost pro všechny, zajíci to byli docela macatí a on se rád uskromní, když to znamená dost jídla pro novopečenou maminku. Ale když si vybavil ten toužebný pohled v Nellyiných očích, když jim Zurri o chuti bažanta básnila, nemohl jinak, než jí ho ulovit. A tak zaběhl dál, než by jindy svolil, až doběhl k té dlouhé řece, kde tehdy potkal Wisterii. Bažantovi už docházela síla a tím pádem i rychlost. A jen co ho doběhl, zvíře znehybnil za pomocí trochy té křečovité bolesti a brzy ho nehybné držel v tlamě. Místo toho, aby se ale otočil na místě a vyrazil domů, zůstal zkoprněle stát a zírat vpřed. Bylo tam vlče, dost malé na to, aby v tomhle počasí nepřežilo. Muselo se někomu ztratit. Pustil tak bažanta ke svým tlapám a vyšlo z něj jen. „Copak tu děláš? Ztratila ses někomu?“

<< Javor

Nelly byla v dobrých rukou, a tak mohl s klidem opustit úkryt. Kdyby se něco dělo, i v lese by případné volání slyšel. Neměl ale v plánu se moc daleko od domova vzdalovat, v ideálním případě by lov zvládnul v jejich lese. Viděli tu přece jednoho ofrklého bažanta, který by si zasloužil lekci o pudu sebezáchovy, který mi evidentně chyběl. Když se ho ale pokoušel vyčenichat teď, ne a ne najít stopu. Zato pár zaječích tu bylo. Dvojice ušáků se snažila nacpat bříška kůrou z jejich stromů, spolu s tu a tam opadanou větvičkou. Nechápal, co jim na tom příjde k jídlu. Klacky už okusoval, hlavně aby se zabavil, ale že by to bylo k jídlu? Asi těžká doba i pro ně, vyhodnotil. A jelikož byl zvyklý k lovu používat magii, tak jak je učila Rowena, šáhl po ní i teď. Zneviditelnil se tak, že ho dvojice zajíců nečekala a po jednom se dravě vrhl. Ten zapištěl, nebo možná spíš zavřeštěl, než s jedním pořádným stiskem povadl. Druhý se dal hbitě do pohybu, načež padl na bok a začal sebou v křečích šít. Zatímco magie bolesti působila, přispěchal honem k druhému úlovku a jeho trápení rychle ukončil. Jídlo bylo naloveno, a tak své úlovky začal nést směrem k vchodu do úkrytu. Jen co ale došel, zaslechl ten pitomý zvuk, co bažant tehdy udělal. Byl tu a teď už věděl kde ho najde. Zajíce tak pustil a vyběhl za zvukem, který vycházel někde za hranicemi. Byl to jen kousek, hned bude zpět.

Dlouhá řeka (přes Ostružinovou louku) >>

<< Manipulován Nelly

Zurri měla svou teorii, co mohlo Nellyiny křeče zavinit. Zkažená ryba nebyla asi úplně špatná teorie, ale copak vlku bylo ze zkaženého jídla až do bodu, kdy je skoro neschopný pohybu? Kdyby ji teď v tomhle stavu potkal cizí vlk, byl by si dost možná myslel, že umírá. V jeho mysli se zableskla myšlenka, že by to třeba mohlo být něco spojeného s vlčaty, ale takhle na svět přece nepřicházela. Teda, asi. Nikdy u ničeho takového nebyl a možná až naivně si nedomyslel důsledky, jako je to, jak bolestivý by mohl příchod vlčat na svět pro matku být. A tak tuhle myšlenku zavrhl. Narození do tohohle světa musí být krásný, bezbolestný proces. Tohle bude něco jiného.
Naštěstí už byli v úkrytu svého domova, kde se Nelly mohla vyvalit na jednu z kožešin. Slunce se líně přehouplo přes obzor a tak se bílá krajina v okolí javorových stromů zahalila do oranžových odstínů. Tenhle hezký úkaz ale znamenal, že světla v úkrytu bylo nemnoho. „Odpočiň si, třeba to stačí zaspat?“ pobídl Nelly, ale bylo z něj cítit, že si celou tou situací není vůbec jistý. Sám spát nešel, zůstal u Nelly ležet a hlídal ji. Když sebou ale cukla a po tváři se jí spustily slzy, věděl, že to zdaleka není u konce a to nejhorší teprve přichází. A tak jí pevně držel za tlapku a hlavu opíral o tu její. V hlavě měl šum, neuchopitelnou změť myšlenek, která křičela jednu přes druhou. Cítil toho tolik, ale nejsilnejší emoce byla strach. Jenže pak přišla odpověď a všem tak spadl obrovitý kámen ze srdce. Vlče, opravdu to bylo vlče. Bylo mokré, oslizlé, ale bylo naprosto dokonalé. „Nelly,“ špitl k ní, ale když se ozvala další vlna bolestí, bylo jasné, že nezůstane jedináčkem. Nelly ho párkrát olízla, díky čemuž se malý uzlíček pořádně rozdýchal a začal se kroutit jako malá housenka. Opatrně si šedivé mrně vzal k sobě, zatímco Nelly tvrdě pracovala na tom, aby v pořádku dorazil i zbytek jejich budoucí rodinky. Tentokrát se na svět vyloupla dvě vlčátka, prakticky hned za sebou. Jedno hnědé s býlími odznaky jako měla Nelly, druhé směsice šedých, hnědých a bílých odstínů po obou rodičích. "Jsou nádherní. A ty úžasná," vydechl, celý na měkko a láskyplně olízl tvá své partnerky. Nelly si k sobě vzala trojici vlčátek a začala o ně pečovat. Všechna dokonale očistila, až byla celá uhlazená, přesunula si je k bříšku, aby utišila hladově kňučení a sama pak usnula. Musela být vysílená. „Měl bych jít něco ulovit, aby nabrala síly. Dohlédla bys na ně, prosím?“ koukl po Zurri s prosbou, ale už byl na všech čtyřech a mířil ven z úkrytu. Byla to teď největší priorita, aby jejich rodina nestrádala hlady. "Naše paní, ochraňuj je. Drž nad nimi svou ochrannou tlapu a prováděj je životem," špitl svou modlitbu ve vchodu úkrytu, zatímco s úsměvem hleděl na trojici vlčat. Poté se otočil a úkrytu opustil.

Javorový les >>

<< VVJ (přes Mahtae sever)

Všichni se vydali zpět domů, snažíc se snad co nejvíce držet pohromadě, aby se náhodou někdo neztratil. Vlčice naštěstí nemusel dlouho přesvědčovat, obě byly dost rozumné na to, aby vyhodnotily výlet za ukončený. „I minulou zimu to bylo náročné, ale takhle špatné si to nepamatuji,“ dal Zurri za pravdu s obavami v hlase. Tehdy ale neměli domov, teplý úkryt a neměli ani pořádně rozum. Teď by to snad mohlo probíhat lépe, víc v klidu. Nelly na tom ale asi nebyla nejlépe. Šlo se jí opravdu ztěžka, až ji museli se Zurri podepírat, aby domů vůbec zvládla dojít. „A bolí jako když máš hlad, nebo jinak?“ optal se starostlivě. Kdyby to byl jen hlad, to se dalo velmi rychle vyřešit. Zvěře sice nebylo mnoho, ale nezmizela úplně. Něco by určitě ulovil, i kdyby to mělo být jen za pomocí magie. „Doma ti nějaké jídlo najdeme,“ ujistil ji, ale někde v pozadí cítil, že tohle bolení břicha plný žaludek nezažene. „Už to bude kousek,“ přidal se k ujišťování se Zurri. Museli být. Sice neviděli ani na krok, ale řeky se dalo spolehlivě držet. Byla to momentálně jejich jediná pojistka, jak dorazit kam potřebují.

Javorový les (podél Úzké rokle) >>

<< Manipulován Nelly a Zurri

Spolu s Nelly našli Zurri a vydali se na výlet. Představoval si to trochu jinak, že bude víc v realitě a cestování si užije, ale úzkosti, které měl se zimou spojené vedly leda tak k tomu, že dámy mlčky následoval, prakticky duchem nepřítomen. Celé se to v něm zlomilo v momentě, kdy dorazili k tomu jezeru, odkud se vraceli minulou zimu. Tehdy ještě s Alkem, kterého v následujících dnech ztratili. Už tomu bylo rok a kdo ví, jestli byl vůbec někde naživu. „Měli bychom se vrátit, zima přituhuje,“ rozhodl nakonec, sebevíc nechtěl vlčicím zábavu kazit. I Nelly vypadala jinak, trochu kulatější. Že by je opravdu čekala vlčata, nebo se jen opravdu strachoval ze všeho? „Držte se pohromadě, ať jeden druhého neztratíme. Není vidět ani na špičku čumáku,“ houkl přes silný vítr, ve kterém hlas zanikal. Obě vlčice tak vybídl k pohybu a bok po boku vyrazili domů. Hlavně, aby dorazili včas, pokud Nelly opravdu čekala mladé.

Mahtae jih (přes Mahtae sever) >>

25. Ochutnej padající sněhové vločky

Nagesh sice k zdobení stromku necítil jakoukoliv sentimentálnost, jako to měla Zurri, ale to k nadšení do společné aktivity ani nepotřeboval. Viděl v tom to kouzlo už od pohledu. Stromek nejenže vypadal krásně, ale navíc měl pocit, že si svůj domov vyzdobili po svém. Popis Zurri mu ale dával větší smysl. „Můžeme to mít jako společnou tradici,“ navrhl. Jemu se ta myšlenka opravdu líbila. Sice to vypadalo, že Zurri zůstane v Asgaaru, ale to jim v tom přece nebránilo, ne? Byli přátelé a ona tu bude vždy vítaná. Jejich les je i její les, a tak si tu můžou ozdobit klidně všechny stromy, když se jim jen bude chtít.
S prvníma vločkami se shodli na zimní výpravě, jejíž vůdcem se přirozeně stala Zurri. Vypadala, že je ve svém živlu a to Nagimu udělalo opravdu radost. „Plnou parou vpřed,“ přidal se v podobně nadšeném duchu, jako hnědá. Cestou na Nelly hravě vyplázl jazyk, na který mu napadalo pár pořádně nadýchaných vloček. Zima začala a on už se nemohl dočkat na všechny ty aktivity, které pro ně měla Zurri nachystané. Oni minule zažili jen klouzání na ledu a stavění sněžného hada. Neměl tak ponětí, jaké všechny možnosti ještě neprozkoumali. „Cos v zimě dělala nejraději, Zurri?“ nakousl téma na cestu, které ho zajímalo. Sám při pohledu na nedaleké hory zauvažoval, že by se tam vlastně někdy rád podíval. Vždycky se drželi v nížinách, což bylo škoda. Z takové výšky musel svět vypadat docela jinak. Jako z pohledu ptáka. Otázka byla, jestli by přes husté sněhové mraky daleko dohlédli.

Sráz (přes Ostružinovou louku) >>

<< Javor
AK 8. Ozdob vánočně nějaký stromek

Oba se vysoukali ven z úkrytu, když teprve teď Nageshi došlo, že byli pryč celé dopoledne. Určitě lezl do úkrytu ráno a slunce nyní bylo vyhouplé až nad jejich hlavama. Snad se Zurri neunudila k smrti, napadlo ho provinile. Jemu to hrozně rychle uteklo, ale jak ji znal, určitě si zábavu našla. Co ho ale štvalo více, bylo to, že tu byl stále pach Tasy. To to nepochopila? přimhouřil nespokojeně oči. Nehodlal si tím ale zaplňovat mozek, stejně s tím momentálně nic moc nenadělají. A tak svižně vykročil směrem k Zurri, zatímco dával pozor, aby měl Nelly vždy po svém boku. „Whoa, to vypadá naprosto nádherně,“ zamrkal překvapeně nad stromem, který tu Zurri zatím zdobila. Ozdoby z pletených větviček, barevné bobulky a lístky, které tomu všemu dávaly šmrnc. „Můžeme se přidat?“ zeptal se s úsměvem. Sám se začal poohlížet po nějakých hezkých ozdobách, které by stromku dodaly šmrnc. Podařilo se mu po okolí najít pár větviček šípků, tu a tam nějaký zelenkavý mech, které nasbíral na hromádku nedaleko stromku. „Co myslíte? To by šlo, ne?“ přejel pohledem vlčice a doufal, že mu dají radu. Nechtěl to Zurri pokazit, když to měla fakt povedené. Když na strom ale koukal, neměl ponětí, kam jednotlivé ozdoby pověsit. Neměl na to cit, a tak by prostě dávat vše tam, kde mu to přišlo pod čumák. „Pomůžeš mi je tam pověsit, Nells?“ optal se pak raději vlčice, která v tom bude mít větší vlohy. On byl tak maximálně dobrý na sbírání a zbytek s radostí přenechá jiným. „Tasa tu je pořád, co?“ koukl na Zurri trochu znepokojeně. „Asi bych se s ní nezdržoval a vyrazil na výlet rovnou. Máš nějaký tip na super místečko, které v zimě stojí za to?“ Dost vsázel na to, že se tu hnědá vyzná ze všech nejlépe a jejich výpravu tak povede.

AK 17. Obdivuj krásu zimy z útulného místečka

Čas se mu zdál, že přestal plynout. Kdo ví, jak dlouho se pak v úkrytu jen mlčky tulili a užívali si vlastní přítomnosti. Všechno ostatní bylo najednou tak nějak vedlejší. Jakmile se ale hormony trochu rozplynuly a začal svět vnímat trochu reálněji, uvědomil si, že vlastně úplně zapomněli na Zurri. „Myslíš, že už brzo začne sněžit?“ vyslovil náhodnou myšlenku, která mu projela hlavou. „Asi bychom měli pomalu vyrazit. Ve sněhu se bude lovit špatně a nerad bych, abychom hladověli,“ prokoukla na venek jeho úzkostlivost. Začínal mít zase obavy o jejich bezpečí a spokojenost, ale takového ho Nelly znala. Vždycky potřeboval mít vše pod kontrolou naplánované, nic nenechávat náhodě. Životní zkušenosti ho to naučily a zima, sebevíc krásné období, byla taky dost děsivá.
I teď, když byly stromy jen zabalené do bílé jinovatky, byla zima krásná. Bylo to vidět i odsud, ze srdce starého Javoru. Pohled tak upíral na krajinu, zatímco se bokem opíral o ten Nelly. „Je to ale nádhera. Hrozně mi ty bílomodré odstíny zimy připomínají tvůj kožíšek,“ přiznal a tiše se zasmál. Se sněhem to bude ještě hezčí, ale teď, z tepla úkrytu, to stálo za to. Ještě jednou se k Nelly přivynul, obdaroval ji několika polibky, než se začal pomalu zvedat zpět na nohy. „Pojďte, má drahá. Čeká nás pohádkové dobrodružství,“ pousmál se na Nelly a čumákem jí pomohl vstát. Oba pak vykročili ven z úkrytu, kde je ihned přivítal studený vítr. Ten mu rozhodně nechyběl, ale jestli mají putovat po tomhle kraji, musel si velmi rychle přivyknout. Jen tak se ho totiž nezbaví.

Javorový les >>

Když se začala hihňat a začala ho tlapkou odstrkovat, poslušně se zase zpět odtáhl. S obrovitánským přihlouplým úsměvem poslouchat lichotky, které mu Nelly vracela a vyznávala mu své city. Každé její slovo ho hřálo, až měl pocit, že snad láskou k ní celý vzplane. Nemohl myslet na nic jiného, než na ni. „Myslím si, že jsme připravení. Budeme krásná velká rodina,“ broukl, když se k ní zase přitulil. Zcela bez přemýšlení se na ni emočně napojil a vnímal, co zrovna cítí. Cítil, že to cítí stejně, ani to nemusela říkat. I když on by to mohl poslouchat pořád, nic hezčího snad ani nebylo. Když se tehdy bavili o tom, jak se k vlčatům chodí, netušil. Ani jeden to tehdy nevěděl, protože nad tím ani moc přemýšlet nemuseli. Ale teď, v tomhle momentě, byli vedeni tou nesmírnou láskou, kterou k sobě cítili. Vedl ho i nějaký pud, o kterém ani nevěděl, že v sobě má. Až teprve teď si uvědomil, že to vlastně bylo jakýmsi největším vyznáním lásky, který byl v přírodě všude vidět. U ptactva, ale i prachobyčejného hmyzu. Čas plynul, až se z mazlení a pusinkování pomalu a plynule přešlo v to, co mělo započít jejich novou kapitolu. Po celou dobu Nelly něžně vedl, zatímco vnímal všechny ty emoce, které prožívala. Nikdy jí nebyl tak nablízku, jako v tenhle moment.

❤

„Moc tě miluji, Nelly,“ vydechl, když spolu opět leželi na kožešinách, udýchaní a zamilovanější, než kdy dřív. Bylo to vůbec možné? Teď by přísahal, že větší lásku cítit ani nemůže.

AK 28. Vyznej někomu city

Nelly se výprava zamlouvala, což mu udělalo radost. Už se těšil, co spolu všechno tuhle zimu zažijí a co na ně v následujících dnech čeká za dobrodružství. Tentokrát měl ale v plánu spíš mířit na jih, nebo na východ. Klouzání u toho velkého jezera si užili až až, chtělo by to něco nového. Třeba to tu Zurri bude znát lépe jak oni a může jim něco doporučit. Oni se moc toulat nestihli, jen teď v létě. „Mohlo by to být skvělý. Teď, když už máme smečku založenou, nám v tom nic nebrání. Vždycky budeme mít skvělý domov, kam se můžeme vrátit,“ usmál se a rozněžněně se jí zase zavrtal do kožíšku na krku. To bylo vlastně to, na co čekali, ne? Až budou mít smečku oficiálně založenou, vše splněné a až budou mít jisto, že je tu bezpečno, založit rodinu. „Myslíš, že se tu bude našim mrňatům líbit, tak jako nám?“ optal se, napůl stále v myšlenkách. Předtím to byla taková hezká, neuchopitelná myšlenka. Jakýsi cíl, kterého někdy v budoucnu mohli dosáhnout. Ale teď, když už měl pocit, že dosáhli toho, co si od smečky slibovali, se mu zdálo, že to není až tak daleko. Dokázal si představit dvě nebo tři malé kuličky, které by učili jak přežít a vedli je životem. „Moc tě miluju, Nelly,“ vydechl po chvíli ticha. „Miluju na tobě úplně vše. Jak jsi na všechny tak milá, laskavá, plná optimismu, přes to vše, čím jsme si prošli. Nenechala jsi svět, aby tě pošpinil, což hrozně vypovídá o tvé vnitřní síle. Jsi prostě sama sebou,“ uculil se. „Bude z tebe opravdu úžasná máma a už se nemůžu dočkat, až se nám to splní.“ S těmito slovi ji láskyplně olízl a pusinkoval ji tak dlouho, než se začala hihňnat tím svým roztomilým zvonivým hláskem. Byla tak roztomilá.

<< Javorový les

Opravdu byla povaha, která se jen tak něčeho nebála, obzvláště, když šlo o rodinu. Nazvala nás právě svou rodinou? napadlo ho, načež se na ni dojatě pousmál. Byl hrozně vděčný, že si k nim našla cestu a tak strašně jednoduše zapadla do jejich bandy. Celou dobu byl veden k tomu, aby byl on ten silný a statečný, který slabší brání, že ho ani nenapadlo, že je ve skupině síla a nemusí bránit sám. A že se mohl na ostatní spolehnout. Skoro to působilo, jako by mu z hrudi spadl kámen. „Díky, cením si toho, opravdu,“ zavrtěl vděčně ocasem ze strany na stranu. A když už byli u té důvěry, zaúkoloval Zurri, která na ně venku počká.
V rychlosti vběhl do úkrytu, kde už na něj opravdu čekala Nelly. Pohodlně uvelebená na kožešince, pohledem upřeným k východu, jako by ho celou dobu vyhlížela. „Nelly, tady jsi,“ vydechl a s vrtícím ocasem k ní přiběhl. Lehl si tak hned vedle ní, přitulil se a po chvíli ticha prozradil informace o dění venku. „Na hranice nám přišla cizinka, vše je ale už v pohodě. Zurri ji má ještě pod dohledem, než se z území vzdálí úplně. A můžeme pak všichni vyrazit na zimní výpravu, co říkáš?“ nadhodil a doufal, že návrhu neodolá. Spokojeně se zase zavrtal do jejího kožichu a láskyplně jí olízl tvář. „Tohle mi hrozně chybělo,“ zafuněl jí do kožichu a přitulil se ještě blíže.

AK 7 | Zavzpomínat na svou první zimu

Nelíbilo se mu moc, že se k nim přihnala Zurri, která na rozdíl od něj měla zbarvené oči podle magie. Nervózně očekával nějakou reakci, jakoukoliv, ale Tasa jako by to obešla. Třeba na ni opravdu udělali dojem a nebrala je jako jedny z těch špatných. Nebo byla barvoslepá, nebo něco. Nehodlal ale moc riskovat, že se Zurri prořekne, a tak spustil hromadu důvodů, proč by měli odejít. Normální, nemagické věci, které smečky dělaj. Loví. A Zurri to vzala, s vlčicí se tak rozloučili a vzdálili se.
Zurri přišla v pohodě, jemu vlastně taky, ale pořád z ní byl trochu nesvůj. „Měli bychom být raději ostražití. Hrozně špatně se mi z ní četlo, na rozdíl od ostatních vlků. Asi bude v pohodě a neškodná, ale lepší neriskovat,“ přiznal. Hnědá vlčice určitě nebyla zdaleka takový pesimista, jako byl on. Stejně tak nerozuměla tomu, proč to šel prozkoumat sám. Vyděsil ji, že z toho mohlo smrdět nebezpečí, ale stejně za ním šla. Nevěřila mu, nebo ho v tom prostě nechtěla nechat? „Nechtěl jsem riskovat, že se vám dvěma něco stane. Zvládl bych to sám,“ ujistil ji s drobným úsměvem. Věřil tomu, že by to zvládl. A kdyby ne, byl by raději, kdyby se to vlčic nedotklo. Když ale došli k místu, kde Nelly nechali, byla pryč. Její stopy naštěstí vedly k Javoru, kam se pravděpodobně schovala. „Hele, mohl bych tě poprosit? Skočím pro Nells do úkrytu a vyrazíme na nějaký skvělý zimní dobrodružství, ale nechci úplně nechávat tu šedou bez dohledu, než odsud odejde. Pořád z ní mám trochu podivný pocit, sebevíc se snažím ho zahnat. Myslíš, že bys tu chvíli počkala a dala na ni pozor? Budem hned zpět,“ koukl na Zurri prosebně. Nalovit můžou i na výletu a alespoň si zopakují s Nelly tu zábavu, kterou měli spojenou s jejich první zimou. Klouzání po ledu a tak dále. Jen mu tu hrozně citelně chyběl Kai, kterého nebylo k nalezení. Snad Zurri nebude vadit, že jí hned vymyslel práci, ale co se dalo dělat. Stejně se v úkrytu moc neohřejí, tak nebylo třeba, aby tam šli všichni. A on bude klidnější, když bude mít pod kontrolou i cizinku na území. "Jsi zlatá, Zurri. Moc díky!" vyhrkl, a už utíkal k úkrytu, ani pořádně nepočkal na odpověď. Věděl, že ho nezklame.

Javor >>