Příspěvky uživatele
< návrat zpět
Náhle se stromy zhmotnily přímo kousek od něj. Viděl jejich jehličí, které se nádherně třpytilo ve světle, které jako by přicházelo z oblohy. Slunce to ovšem nebylo, ani měsíc. Sníh začal padat pomaleji a pomaleji, až úplně ustal.
Duncan pomalu přistoupil k lesu. Náhle si uvědomil, že se jedná o Sarumenský hvozd! Radost ho přemohla. Možná neumřel, jenom ho nějaká podivná síla přenesla zpátky domů. V duchu děkoval vlčím bohům, že ho zachránily ze spárů Noroxe, který by ho jisto jistě sežral. Unavený Duncan se rozeběhl do lesa.
Duncan si to možná představoval jako pohodičku, ale rozhodně to takové nebylo. Bylo to bolestivé a smutné. I když si myslel, že umře jako hrdina, nebylo tomu tak. Po jeho skonu zůstalo v Gallirei spousty jeho krve, moči a dalších věcí, které jeho uvolněné svěrače nezadržely. Tyto pozůstatky na jeho kožichu byly stále. Zemřít totiž není nic pěkného. Ať už jeden zahyne jako hrdina nebo jen jako maso do mlýnku.
Byl to naprostý konec?
Náhle procitl. S chrapotem a dávením. Bolest byla příšerná. V jeho krku byla obrovská díra, která se s každým jeho nádechem podivně rozšklebila. Kvůli tomu nemohl pořádně mluvit. Zemřít na prokousnutý krk je sice nejčastější, ale i nejvíce otravné.
Hned jak se trochu rozkoukal mohlo mu dojít, že tohle místo je něčím zvláštní. Působilo až moc reálně a zároveň naprosto chaoticky. Nic tu nevybočovalo mimo realitu, ale přitom…
Sníh padal z nebe. Byl těžký a divně páchl. Nebylo kde by se mohl schovat. V dálce rozpoznával stíny stromů, ale mohl to být taky jenom přelud, způsobený padajícím sněhem.
V okolí nikdo nebyl. Nikoho nebylo možné vidět. Duncan ovšem měl pocit, že ho někdo sleduje. Kdo to ovšem má být, na to si musel přijít sám.
//Vítej Duncane v Limbu.
Než se pustíš do psaní, přečti si prosím pravidla, která tu platí.
Občas ti do tvého pobytu v Limbu zasáhnu, pokud se mi bude chtít. Hlavní je dodržovat navržené limbo (u tebe tedy zasněženou pláň s lesem v dálce) a fakt, že tady to není příjemné místo, takže i štramák jako ty se zde bude bát. Strach je pocit, který Limbo vzbuzuje bez výjimky ve všech.
Jelikož jsi zemřel na prokousnuté hrdlo, nebudeš v Limbu moct sáhodlouze mluvit. I několik málo slov ti bude dělat problémy. Pokud se ti podaří přemluvit mě, abych ti dala druhou šanci mezi živými, možná ti tento handicap přetrvá.
Pokud splníš nějakou z podmínek nutnou k tvému propuštění, pošli ji do vzkazu mě s předmětem Limbo. Do tohoto vlákna pak postupně přidávej všechny splněné podmínky.
S nekonečným utrpením Mrtvolka.
Vrah potřísněný krví se mlsně olíznul, chtěl se pustit do své oběti. Tělo ovšem najednou začalo mizet. Rozpadalo se na prach. Prach jsi a v prach se obrátíš. Stačil jenom okamžik. Jedno mrknutí a tělo bylo pryč. Jediné, co po něm zůstalo byla krev, která obarvila sníh do ruda. A taky zlatavá moč a jiné zbytky, které po sobě umírající zanechal.
//Duncan je tímto přesunut do Limba. Jeho tělo zmizelo, kdo ví kam, ale je jisté že zemřel a jen tak se nevrátí.
Po domluvě s osudem ani vy nemůžete používat magie v rámci smečkové akce
Každý vlk, který sem během října 2020 vkročí, zde nalezne svého dvojníka bez srsti, který se mu bude snažit sebrat kožich. Doporučujeme vám spíše utíkat, než se pouštět do boje!
//Akce je součástí Salemské elegie (Halloween 2020)
//Akce je součástí Salemské elegie (Halloween 2020)
//Akce je součástí Salemské elegie (Halloween 2020)
Zákaz kopírování. Veškerý obsah je chráněn autorským právem.
Obrázky a texty náleží jejich právoplatným autorům.