Příspěvky uživatele
< návrat zpět
Limbo (5.3.2021 14:19)
Konečně nastal ten den, kdy se Mrtvolka rozhodla. Sledovala onoho vlka velice dobře a byla si vědoma toho, že její rozhodnutí už musí být konečně vyřčeno.
Když tak sledovala jeho počínání v zasněžených krajinách, v lese mrtvol i ve vyprahlé poušti, bylo jí jasné, že tenhle vlk to ještě nevzdal. Že není se silou na konci a není připraven odejít. Bylo jí jasné, že má ještě spoustu nevyřešených věcí v zemi živích a bylo by tedy lepší ho do ní zase vrátit. Možná ne na dlouho, ale rozhodně alespoň na moment.
Mrtvolka se náhle na chvilku zjevila před Duncanem, který ji uviděl. Její podivný úsměv se mu objevil přímo před čenichem. A pak... tma a nic než tma.
//Duncan je nyní propuštěn z Limba.
Číslo, které sis zvolil je 13 a v rámci toho přicházíš o 1 hvězdu z vrozené magie. Jakožto doživotní následek si z Limba odnášíš podivně nakřáplý hlas a škrábání v krku, které se bude projevovat pokud bude moc velké vedro a nebo moc velká zima.
Zda to dodržuješ si náhodně budu kontrolovat.
Tvoje duše i tělo se přenáší do Zapadlého koutku Nárských vršků. Doporučuji ti navrátit se do úkrytu či bezpečného místa, pořádně se najíst a prospat, abys mohl nabrat ztracené síly. Z Limba odcházíš jako každý dosti vyhladovělý, vyhublý a unavená, ale to po správném ošetření zmizí.
Pac a pusu. A ať už tě tu víckrát nevidím.
Mrtvolka.
Když tak sledovala jeho počínání v zasněžených krajinách, v lese mrtvol i ve vyprahlé poušti, bylo jí jasné, že tenhle vlk to ještě nevzdal. Že není se silou na konci a není připraven odejít. Bylo jí jasné, že má ještě spoustu nevyřešených věcí v zemi živích a bylo by tedy lepší ho do ní zase vrátit. Možná ne na dlouho, ale rozhodně alespoň na moment.
Mrtvolka se náhle na chvilku zjevila před Duncanem, který ji uviděl. Její podivný úsměv se mu objevil přímo před čenichem. A pak... tma a nic než tma.
//Duncan je nyní propuštěn z Limba.
Číslo, které sis zvolil je 13 a v rámci toho přicházíš o 1 hvězdu z vrozené magie. Jakožto doživotní následek si z Limba odnášíš podivně nakřáplý hlas a škrábání v krku, které se bude projevovat pokud bude moc velké vedro a nebo moc velká zima.
Zda to dodržuješ si náhodně budu kontrolovat.
Tvoje duše i tělo se přenáší do Zapadlého koutku Nárských vršků. Doporučuji ti navrátit se do úkrytu či bezpečného místa, pořádně se najíst a prospat, abys mohl nabrat ztracené síly. Z Limba odcházíš jako každý dosti vyhladovělý, vyhublý a unavená, ale to po správném ošetření zmizí.
Pac a pusu. A ať už tě tu víckrát nevidím.
Mrtvolka.
Limbo (20.2.2021 9:11)
Zmatená duše malého vlčátka vystoupila v doprovodu Mrtvolky až na vrcholek podivných hor. Tam ji Mrtvolka uložila a zanechala vlastnímu osdudu. Nerada by viděla vlčátko odejít pryč, ale možná by to bylo lepší, než ho vracet do toho děsivého světa, který jí provedl tak nepříjemnou smrt.
Sunflower se probudila v jeskyni, která byla zalita světlem, které se dovnitř dostávalo vchodem. Již ze svého místa mohla pozorovat silné sněžení, které řádilo venku. Hlasité poryvy větru jí prozrazovaly, že je na velice nepříjemném místě. Všude to hučelo a mručelo, jak se vítr rozbíjel o vchod do jeskyně. Občas chladný náraz rozfoukal kožich vlčice, která se choulila v jeskyni na zemi. Jedno bylo jasné. Pokud se rozhodne vydat pryč z jeskyně, pravděpodobně nepřežije. Ale kde to vlastně byla?
//Vítej Sunflower v Limbu.
Než se pustíš do psaní, přečti si prosím pravidla, která tu platí.
Občas ti do tvého pobytu v Limbu zasáhnu, pokud se mi bude chtít. Hlavní je dodržovat navržené limbo (u tebe tedy jeskyně na vrcholku hory) a fakt, že tady to není příjemné místo.
Bohužel tvoje tělo bylo roztrženo při tvé smrti, takže jako následek tohoto zranění budeš mít problém s trávením velkých kusů potravy. To znamená, že pokud se budeš chtít v budoucnu najíst budeš muset jídlo pořádně přežvýkat a pokud ho sníš moc rychle, bude ti pekelně špatně.
Pokud splníš nějakou z podmínek nutnou k tvému propuštění, pošli ji do vzkazu mě (Mrtvolce) s předmětem Limbo. Do tohoto vlákna pak postupně přidávej všechny splněné podmínky.
S pozdravem Mrtvolka.
Sunflower se probudila v jeskyni, která byla zalita světlem, které se dovnitř dostávalo vchodem. Již ze svého místa mohla pozorovat silné sněžení, které řádilo venku. Hlasité poryvy větru jí prozrazovaly, že je na velice nepříjemném místě. Všude to hučelo a mručelo, jak se vítr rozbíjel o vchod do jeskyně. Občas chladný náraz rozfoukal kožich vlčice, která se choulila v jeskyni na zemi. Jedno bylo jasné. Pokud se rozhodne vydat pryč z jeskyně, pravděpodobně nepřežije. Ale kde to vlastně byla?
//Vítej Sunflower v Limbu.
Než se pustíš do psaní, přečti si prosím pravidla, která tu platí.
Občas ti do tvého pobytu v Limbu zasáhnu, pokud se mi bude chtít. Hlavní je dodržovat navržené limbo (u tebe tedy jeskyně na vrcholku hory) a fakt, že tady to není příjemné místo.
Bohužel tvoje tělo bylo roztrženo při tvé smrti, takže jako následek tohoto zranění budeš mít problém s trávením velkých kusů potravy. To znamená, že pokud se budeš chtít v budoucnu najíst budeš muset jídlo pořádně přežvýkat a pokud ho sníš moc rychle, bude ti pekelně špatně.
Pokud splníš nějakou z podmínek nutnou k tvému propuštění, pošli ji do vzkazu mě (Mrtvolce) s předmětem Limbo. Do tohoto vlákna pak postupně přidávej všechny splněné podmínky.
S pozdravem Mrtvolka.
Jižní Galtavar (20.2.2021 8:56)
Nebylo to vůbec nic pěkného, když se tahle vykoulená rodinka pustila do malého vlčátka. I na Mrtvolku to bylo celkem dost. Zavrtěla hlavou a rozhodla, se že použije něco ze svých magických sil.
Pak se sklonila a popadla malinkatou, zmatenou dušičku, která poletovala nad tělíčkem.
Tělo Sunflower začalo hnít, ale v opravdu extrémní rychlosti. Jako by leželo na vyprachlé pláni a ne na zledovatělém sněhu. Každý kdo se do masa zakousl nebo ho měl v tlamě tak pocítil nechutnou pachuť, ze které se začal dávit a zvracet.
Rozklad byl nezastavitelný. Zápach byl všude v okolí. Kůže odpadla, vnitřnosti se stáhly, zůstaly jen kostičky, které se postupně proměnily na prach a ten se rozfoukal do okolí. Sice to proběhlo rychle, ale nevypadalo to nijak extra nepřirozeně.
//Podle toho jak moc jste se do těla Sunflower pustili, tak moc vám bude zle minimálně v 1 post
Pak se sklonila a popadla malinkatou, zmatenou dušičku, která poletovala nad tělíčkem.
Tělo Sunflower začalo hnít, ale v opravdu extrémní rychlosti. Jako by leželo na vyprachlé pláni a ne na zledovatělém sněhu. Každý kdo se do masa zakousl nebo ho měl v tlamě tak pocítil nechutnou pachuť, ze které se začal dávit a zvracet.
Rozklad byl nezastavitelný. Zápach byl všude v okolí. Kůže odpadla, vnitřnosti se stáhly, zůstaly jen kostičky, které se postupně proměnily na prach a ten se rozfoukal do okolí. Sice to proběhlo rychle, ale nevypadalo to nijak extra nepřirozeně.
//Podle toho jak moc jste se do těla Sunflower pustili, tak moc vám bude zle minimálně v 1 post
Limbo (18.2.2021 17:30)
Amnesia se probudila na poměrně zvláštním místě. Bolel ji hrudník, jako by ji na něj něco tlačilo a to i v momentě, kdy se posadila a začala se rozholížet.
Tohle místo bylo zvláštní a nepodobalo se žádnému místu, které kdy viděla. Kolem ní byl písek, který podivně hřál, ale nepálil. O písečné břehy se rozráželo moře, které bylo celkem klidné a táhlo se do nekonečné dálky. Vlčice nemohla dohlédnout na konec toho mořského pole. Když se podívala za sebe všimla si, že se vše podivně zatáčí, jako by cesta vedla do kolečka. Za ní byl malinkatý kopeček, na kterém byla jedna palma plná kokosových ořechů. Když se na kopeček vydala, zjistila nepříjemnou věc. Byla na ostrově. Kromě palmy, pár kokosů, písku a trsu trávy, tu nebylo vůbec nic. Voda šplouchala a občas na pláž přivalila dřevo nebo mušle. Kdo ví co ovšem voda přinese v budoucnu.
//Vítej Amnesio v Limbu.
Než se pustíš do psaní, přečti si prosím pravidla, která tu platí.
Občas ti do tvého pobytu v Limbu zasáhnu, pokud se mi bude chtít. Hlavní je dodržovat navržené limbo (u tebe tedy pustý ostrov uprostřed pole, kde je jenom jedna palma na schování se) a fakt, že tady to není příjemné místo.
Jelikož jsi zemřela na rozdrcený hrudník, budeš mít občas pocit, že cítíš ohromnou tíži na hrudi a špatně se ti dýchá. Můžeš v pořádku mluvit a pohybovat se, ale občas dostaneš "záchvat", kdy se ti bude dýchat opravdu špatně + bys neměla dělat namáhavé aktivity. Zda ti přetrvá tahle věcička i později, ukáže čas.
Pokud splníš nějakou z podmínek nutnou k tvému propuštění, pošli ji do vzkazu mě s předmětem Limbo. Do tohoto vlákna pak postupně přidávej všechny splněné podmínky.
S pozdravem Mrtvolka
Tohle místo bylo zvláštní a nepodobalo se žádnému místu, které kdy viděla. Kolem ní byl písek, který podivně hřál, ale nepálil. O písečné břehy se rozráželo moře, které bylo celkem klidné a táhlo se do nekonečné dálky. Vlčice nemohla dohlédnout na konec toho mořského pole. Když se podívala za sebe všimla si, že se vše podivně zatáčí, jako by cesta vedla do kolečka. Za ní byl malinkatý kopeček, na kterém byla jedna palma plná kokosových ořechů. Když se na kopeček vydala, zjistila nepříjemnou věc. Byla na ostrově. Kromě palmy, pár kokosů, písku a trsu trávy, tu nebylo vůbec nic. Voda šplouchala a občas na pláž přivalila dřevo nebo mušle. Kdo ví co ovšem voda přinese v budoucnu.
//Vítej Amnesio v Limbu.
Než se pustíš do psaní, přečti si prosím pravidla, která tu platí.
Občas ti do tvého pobytu v Limbu zasáhnu, pokud se mi bude chtít. Hlavní je dodržovat navržené limbo (u tebe tedy pustý ostrov uprostřed pole, kde je jenom jedna palma na schování se) a fakt, že tady to není příjemné místo.
Jelikož jsi zemřela na rozdrcený hrudník, budeš mít občas pocit, že cítíš ohromnou tíži na hrudi a špatně se ti dýchá. Můžeš v pořádku mluvit a pohybovat se, ale občas dostaneš "záchvat", kdy se ti bude dýchat opravdu špatně + bys neměla dělat namáhavé aktivity. Zda ti přetrvá tahle věcička i později, ukáže čas.
Pokud splníš nějakou z podmínek nutnou k tvému propuštění, pošli ji do vzkazu mě s předmětem Limbo. Do tohoto vlákna pak postupně přidávej všechny splněné podmínky.
S pozdravem Mrtvolka
Řeka Tenebrae (18.2.2021 16:42)
Slunečný den se začal chýlit ke svému konci. Slunce ustupovalo a měsíc se dral na nebeskou malbu. Byl to nádherný den, který některým nabídl mnohé. Někdo objevil nové přátele, někdo poprvé ulovil lasičku, někdo dostal podivnou přezdívku a někdo se postavil svým strachům.
Konec tohoto dne, byl ovšem i koncem jedné vlčice. Její tělo nehybně leželo na zemi a její duše odcházela. Kolem těla obcházela podivná postava, kterou před ostatními halil háv neviditelnosti. Viděla ji jenom odhcázející duše. Podivná postava se po duši natáhla.
"Tohle sis nezasloužila."
Postava popadla duši a přitáhla si ji k sobě. Poté zmizela, nikým nepozorována.
Tělo ovšem zůstávalo ještě po odchodu duše. Studené a nehybné. Postupně se ovšem začalo rozpadat. Pomalu se hroutilo do sebe. Nebyl to příjemný pohled, protože se postupně odhalovala vnitřní část těla vlčice. Propadala se víc a víc, zmenšovala se. Až z těla zbyla jenom hromádka prachu, kterou vítr rozfoukal po okolí.
Konec tohoto dne, byl ovšem i koncem jedné vlčice. Její tělo nehybně leželo na zemi a její duše odcházela. Kolem těla obcházela podivná postava, kterou před ostatními halil háv neviditelnosti. Viděla ji jenom odhcázející duše. Podivná postava se po duši natáhla.
"Tohle sis nezasloužila."
Postava popadla duši a přitáhla si ji k sobě. Poté zmizela, nikým nepozorována.
Tělo ovšem zůstávalo ještě po odchodu duše. Studené a nehybné. Postupně se ovšem začalo rozpadat. Pomalu se hroutilo do sebe. Nebyl to příjemný pohled, protože se postupně odhalovala vnitřní část těla vlčice. Propadala se víc a víc, zmenšovala se. Až z těla zbyla jenom hromádka prachu, kterou vítr rozfoukal po okolí.
Limbo (16.2.2021 14:39)
Nekonečná poušť a příšerné vedro. Občas se na nebi objevil stín, ale to byl jenom nějaký pták nebo možná přelud ptáka.
Duncan si ležel pod jediným stinným místečkem, které mohl naléz. Palmička to sice byla maličká a zdálo se, že se každou chvilku zmenšuje, ale aspoň něco to bylo. Ochrana před sluncem by tedy byla, ale ne ochrana před žízní. Duncan si tak moc přál, aby začalo pršet.
"Hihihi," ozvalo se všude kolem.
Asi by si měl dávat pozor, co si přeje.
Z azurově modrého nebe začalo na zem něco padat. Duncan se hrnul k zázračnému dešti, který padal všude kolem. Jenomže déšť to nebyl obyčejný. Hned co začal chlemtat vodu, poznal že něco není v pořádku. Voda byla horká a chutnala po železe. Náhle změnila barvu a Duncan mohl zjistit nechutný fakt. Nejednalo se o vodu, nýbrž o horkou krev, která ho pálila, když mu dopadala na kožich. Krvavý deštík zdá se jen tak nepřestane.
Duncan si ležel pod jediným stinným místečkem, které mohl naléz. Palmička to sice byla maličká a zdálo se, že se každou chvilku zmenšuje, ale aspoň něco to bylo. Ochrana před sluncem by tedy byla, ale ne ochrana před žízní. Duncan si tak moc přál, aby začalo pršet.
"Hihihi," ozvalo se všude kolem.
Asi by si měl dávat pozor, co si přeje.
Z azurově modrého nebe začalo na zem něco padat. Duncan se hrnul k zázračnému dešti, který padal všude kolem. Jenomže déšť to nebyl obyčejný. Hned co začal chlemtat vodu, poznal že něco není v pořádku. Voda byla horká a chutnala po železe. Náhle změnila barvu a Duncan mohl zjistit nechutný fakt. Nejednalo se o vodu, nýbrž o horkou krev, která ho pálila, když mu dopadala na kožich. Krvavý deštík zdá se jen tak nepřestane.
Limbo (9.2.2021 13:54)
Mráz, chlad a neustálá paranoia se vryly do kožichu Duncana, který teď stál jako solný sloup uprostřed zasněženého pole. Něco bylo zvláštního. Něco bylo jinak. Přímo před sebou mohl vidět, jak se sníh zvedá jako stěna k obloze. Chtěl se rozeběhnout pryč, ale nešlo to. Vykřiknutí se proměnilo v podivný skřek, když se k němu sněhová stěna dostala a přejela přes něj. Do kůže se mu zabodlo tisíce ledových krystalků jako jehel. Musel přivřít oči, aby si je ochránil. Kolem uší slyšel nepříjemně hlasitý zvuk, který nedokázal identifikovat. Vnímal jen to jak mu ušní bubínky tento nepříjemný zvuk drásá. Zařezával se mu do uší a do duše.
Ticho.
Něco se změnilo. Vlna sněhu přešla. Duncanův kožich byl naprosto v pořádku, i když si byl jistý, že ho před malou chvilkou rozedraly ledové částečky na hadry. V uších mu podivně pískalo. Ticho bylo snad ještě horší než hluk. Pomalu otevřel očka, aby uviděl něco neskutečného.
Slunce svítilo vysoko na nebi. Pálilo jako čert, jak si uvědomil. Sníh pod jeho tlapkami se proměnil v písek, který se mu zabodával do polštářků. Dokonce i stát ho pálilo. Pomalu cítil, jak se pod ním nohy mění v žele. Upadl na zem. Náhlá změna teploty jeho tělo na chvíli odrovnala a to se vyplo. Kolem byl jenom písek. Písek a slunce. V dálce ovšem viděl palmu, která by mu snad mohla nabídnout stín, po kterém tak moc toužil.
Jak snadno se změní vaše přání, když se změní prostředí kolem. Před chvíli by dal cokoliv za trochu tepla a teď by dal cokoliv za chladný stín.
//Limbo je naprosto nestálé, a proto se rádo mění. Nově se ledové pláně zasypané sněhem přeměnily na vyprahlou poušť, která je ozářená sluncem. Doporučení je najít si, co nejrychleji, stín. Jinak ti hrozí přehřátí a kdo ví, co by se stalo, kdyby někdo umřel v Limbu
Pac a pusu Mrtvolka.
Ticho.
Něco se změnilo. Vlna sněhu přešla. Duncanův kožich byl naprosto v pořádku, i když si byl jistý, že ho před malou chvilkou rozedraly ledové částečky na hadry. V uších mu podivně pískalo. Ticho bylo snad ještě horší než hluk. Pomalu otevřel očka, aby uviděl něco neskutečného.
Slunce svítilo vysoko na nebi. Pálilo jako čert, jak si uvědomil. Sníh pod jeho tlapkami se proměnil v písek, který se mu zabodával do polštářků. Dokonce i stát ho pálilo. Pomalu cítil, jak se pod ním nohy mění v žele. Upadl na zem. Náhlá změna teploty jeho tělo na chvíli odrovnala a to se vyplo. Kolem byl jenom písek. Písek a slunce. V dálce ovšem viděl palmu, která by mu snad mohla nabídnout stín, po kterém tak moc toužil.
Jak snadno se změní vaše přání, když se změní prostředí kolem. Před chvíli by dal cokoliv za trochu tepla a teď by dal cokoliv za chladný stín.
//Limbo je naprosto nestálé, a proto se rádo mění. Nově se ledové pláně zasypané sněhem přeměnily na vyprahlou poušť, která je ozářená sluncem. Doporučení je najít si, co nejrychleji, stín. Jinak ti hrozí přehřátí a kdo ví, co by se stalo, kdyby někdo umřel v Limbu
Pac a pusu Mrtvolka.
Limbo (2.2.2021 10:38)
Smrt je osamělá. Když zemřete a vaše duše opustí tělo, nikdo vám nepomůže. Zůstanete naprosto sami. A být sám je mnohdy to nejhorší na smrti. Všechny ty smyšlenky o nebi plném přátel a rodiny, která již opustila pozemský svět, jsou vůbec reálné?
Duncan to nemohl tušit. Nemohl se to dozvědět. Nebylo jak...
Jeho mysl se začala ubírat ne úplně příjemným směrem. Připadal si neskutečně sám, ale zároveň jako by ho někdo pořád sledoval. Jako by byl pod drobnohledem někoho, kdo se schovává. Někdo ho rozhodně pozoroval, hodnotil a soudil. Ale kdo? A proč? K čemu bylo tohle jeho nekonečné bloumání, které se zdálo bez cíle či smyslu.
Nějaký smysl to mít muselo. Pokud zemřel a bude tu na věčnost, měl by si udělat pohodlí. Jenomže jak si na tak děsném místě uděláte pohodlí?
Muselo to mít všechno smysl. Duncan věděl, že zemřel, ale domníval se, že tohle není konečná. Ten vtíraví pocit, že je sledován. Občas zaslechl ve sněhovém proudu i slaboulinké zabručení nebo zahlédl v periferním vidění stín nějakého vlka... Byla to iluze? Byla to realita? Vydá se hledat v tomhle nekonečném poli svého pozorovatele nebo se bude ubírat dál?
Duncan to nemohl tušit. Nemohl se to dozvědět. Nebylo jak...
Jeho mysl se začala ubírat ne úplně příjemným směrem. Připadal si neskutečně sám, ale zároveň jako by ho někdo pořád sledoval. Jako by byl pod drobnohledem někoho, kdo se schovává. Někdo ho rozhodně pozoroval, hodnotil a soudil. Ale kdo? A proč? K čemu bylo tohle jeho nekonečné bloumání, které se zdálo bez cíle či smyslu.
Nějaký smysl to mít muselo. Pokud zemřel a bude tu na věčnost, měl by si udělat pohodlí. Jenomže jak si na tak děsném místě uděláte pohodlí?
Muselo to mít všechno smysl. Duncan věděl, že zemřel, ale domníval se, že tohle není konečná. Ten vtíraví pocit, že je sledován. Občas zaslechl ve sněhovém proudu i slaboulinké zabručení nebo zahlédl v periferním vidění stín nějakého vlka... Byla to iluze? Byla to realita? Vydá se hledat v tomhle nekonečném poli svého pozorovatele nebo se bude ubírat dál?
Limbo (28.1.2021 11:25)
Duncan vrazil do lesa, jako přívalová vlna do přístavu. Začal se rozhlížet a hledat ostatní vlky ze smečky. Cítil jejich pachy všude kolem. Byly silné a čerstvé. Museli být někde v okolí, nemohli by to nechat takovou stopu a zmizet. Postupoval hlouběji a hlouběji do les....
//Následuje celkem grafický popis jistých věcí, které nemusí být vhodné pro slabší povahy.
Náhle uslyšel před sebou sípání. Byl to podivný zvuk, který se rozléhal lesem. Pokračoval dál. Přicházelo to z místa před ním, ale pak to najednou začalo přicházet z místa za ním. Zmateně se otočil a vydal se zpátky. Pak mu to došlo. Pozvedl hlavu k nebi.
Na jedné z větví vysela Darkie. Nebo lépe řečeno, to co z ní zůstávalo. Její nádherné tlapky, už nebyly tam kde bývaly, místo nich zůstaly jenom cáry masa a kůže, neživě vysící dolů. Z pahýlů odkapávala rudá krev na zem. Uprostřed hrudi vlčice byla větev, která jí prorazila jako nůž máslem. Hlavu měla vyvrácenou na stranu a jediné, co prozrazovalo, že ještě dýchá, bylo její sípání.
Když pod sebou uslyšela hluk, pozvedla hlavu. Místo oček měla ovšem vlčice dvě prázdné díry, ve kterých se kroutili červi. Snažili se sežrat to, co zbylo po nádherných bulvách vlčice.
"Ty ses nevrátil. Řekl jsi, že se vrátíš."
Její hlas byl plný výčitek, které musely dopadnout tvrdě na jakoukoli dušičku.
Náhle se ze všech stran začaly ozývat hlasy. "Nevrátil ses! Nevrátil ses!"
Na stromech kolem Duncana byly rozházené zbytky členů Sarumenské smečky. Newlinova květinová korunka vysela na hlavě vlka, kterému chyběly obě uši a jehož střeva se obmotávala kolem kmenu stromu jako popínavá rostlina. Kousek dál byla mezi dvěma stromy zaklíněná polovina těla vlčice, jejíž obličej nešlo rozeznat. Měla utržený čenich a sklopené uši. Čím více se Duncan rozhlížel, tím více členů smečky poznával. A všichni na něj volali.
"Nevrátil ses! Nevrátil ses!"
Duncan začal couvat. O něco na zemi ovšem zakopl. Byla to hlavička malé Pippy, kterou někdo násilně odtrhl od těla. Vypadala jako by jenom spala a tělíčko měla zahrabané ve sněhu. To by ovšem tělíčko nesmělo ležet o pár metrů dál. Náhle prudce otevřela očka. "Tys mě tam nechal. Nechals nás tam všechny. Proč jsi to udělal? Proč jsi to udělal?" Plačtivý hlásek se roznášel lesem a přehlušil pokřikování ostatních.
//Následuje celkem grafický popis jistých věcí, které nemusí být vhodné pro slabší povahy.
Náhle uslyšel před sebou sípání. Byl to podivný zvuk, který se rozléhal lesem. Pokračoval dál. Přicházelo to z místa před ním, ale pak to najednou začalo přicházet z místa za ním. Zmateně se otočil a vydal se zpátky. Pak mu to došlo. Pozvedl hlavu k nebi.
Na jedné z větví vysela Darkie. Nebo lépe řečeno, to co z ní zůstávalo. Její nádherné tlapky, už nebyly tam kde bývaly, místo nich zůstaly jenom cáry masa a kůže, neživě vysící dolů. Z pahýlů odkapávala rudá krev na zem. Uprostřed hrudi vlčice byla větev, která jí prorazila jako nůž máslem. Hlavu měla vyvrácenou na stranu a jediné, co prozrazovalo, že ještě dýchá, bylo její sípání.
Když pod sebou uslyšela hluk, pozvedla hlavu. Místo oček měla ovšem vlčice dvě prázdné díry, ve kterých se kroutili červi. Snažili se sežrat to, co zbylo po nádherných bulvách vlčice.
"Ty ses nevrátil. Řekl jsi, že se vrátíš."
Její hlas byl plný výčitek, které musely dopadnout tvrdě na jakoukoli dušičku.
Náhle se ze všech stran začaly ozývat hlasy. "Nevrátil ses! Nevrátil ses!"
Na stromech kolem Duncana byly rozházené zbytky členů Sarumenské smečky. Newlinova květinová korunka vysela na hlavě vlka, kterému chyběly obě uši a jehož střeva se obmotávala kolem kmenu stromu jako popínavá rostlina. Kousek dál byla mezi dvěma stromy zaklíněná polovina těla vlčice, jejíž obličej nešlo rozeznat. Měla utržený čenich a sklopené uši. Čím více se Duncan rozhlížel, tím více členů smečky poznával. A všichni na něj volali.
"Nevrátil ses! Nevrátil ses!"
Duncan začal couvat. O něco na zemi ovšem zakopl. Byla to hlavička malé Pippy, kterou někdo násilně odtrhl od těla. Vypadala jako by jenom spala a tělíčko měla zahrabané ve sněhu. To by ovšem tělíčko nesmělo ležet o pár metrů dál. Náhle prudce otevřela očka. "Tys mě tam nechal. Nechals nás tam všechny. Proč jsi to udělal? Proč jsi to udělal?" Plačtivý hlásek se roznášel lesem a přehlušil pokřikování ostatních.
Limbo (28.1.2021 10:58)
Duncan si připadal jak v pekle. Bylo tomu ovšem tak? Kráčel jako malátný. Mluvit nemohl. Zdálo se mu, že ho někdo pozoruje, ale nepřišel na to kdo. Les před ním se objevoval a zase mizel. Bylo to k vzteku...
Náhle se stromy zhmotnily přímo kousek od něj. Viděl jejich jehličí, které se nádherně třpytilo ve světle, které jako by přicházelo z oblohy. Slunce to ovšem nebylo, ani měsíc. Sníh začal padat pomaleji a pomaleji, až úplně ustal.
Duncan pomalu přistoupil k lesu. Náhle si uvědomil, že se jedná o Sarumenský hvozd! Radost ho přemohla. Možná neumřel, jenom ho nějaká podivná síla přenesla zpátky domů. V duchu děkoval vlčím bohům, že ho zachránily ze spárů Noroxe, který by ho jisto jistě sežral. Unavený Duncan se rozeběhl do lesa.
Náhle se stromy zhmotnily přímo kousek od něj. Viděl jejich jehličí, které se nádherně třpytilo ve světle, které jako by přicházelo z oblohy. Slunce to ovšem nebylo, ani měsíc. Sníh začal padat pomaleji a pomaleji, až úplně ustal.
Duncan pomalu přistoupil k lesu. Náhle si uvědomil, že se jedná o Sarumenský hvozd! Radost ho přemohla. Možná neumřel, jenom ho nějaká podivná síla přenesla zpátky domů. V duchu děkoval vlčím bohům, že ho zachránily ze spárů Noroxe, který by ho jisto jistě sežral. Unavený Duncan se rozeběhl do lesa.
Limbo (26.1.2021 9:12)
Není to nic příjemného… umírání.
Duncan si to možná představoval jako pohodičku, ale rozhodně to takové nebylo. Bylo to bolestivé a smutné. I když si myslel, že umře jako hrdina, nebylo tomu tak. Po jeho skonu zůstalo v Gallirei spousty jeho krve, moči a dalších věcí, které jeho uvolněné svěrače nezadržely. Tyto pozůstatky na jeho kožichu byly stále. Zemřít totiž není nic pěkného. Ať už jeden zahyne jako hrdina nebo jen jako maso do mlýnku.
Byl to naprostý konec?
Náhle procitl. S chrapotem a dávením. Bolest byla příšerná. V jeho krku byla obrovská díra, která se s každým jeho nádechem podivně rozšklebila. Kvůli tomu nemohl pořádně mluvit. Zemřít na prokousnutý krk je sice nejčastější, ale i nejvíce otravné.
Hned jak se trochu rozkoukal mohlo mu dojít, že tohle místo je něčím zvláštní. Působilo až moc reálně a zároveň naprosto chaoticky. Nic tu nevybočovalo mimo realitu, ale přitom…
Sníh padal z nebe. Byl těžký a divně páchl. Nebylo kde by se mohl schovat. V dálce rozpoznával stíny stromů, ale mohl to být taky jenom přelud, způsobený padajícím sněhem.
V okolí nikdo nebyl. Nikoho nebylo možné vidět. Duncan ovšem měl pocit, že ho někdo sleduje. Kdo to ovšem má být, na to si musel přijít sám.
//Vítej Duncane v Limbu.
Než se pustíš do psaní, přečti si prosím pravidla, která tu platí.
Občas ti do tvého pobytu v Limbu zasáhnu, pokud se mi bude chtít. Hlavní je dodržovat navržené limbo (u tebe tedy zasněženou pláň s lesem v dálce) a fakt, že tady to není příjemné místo, takže i štramák jako ty se zde bude bát. Strach je pocit, který Limbo vzbuzuje bez výjimky ve všech.
Jelikož jsi zemřel na prokousnuté hrdlo, nebudeš v Limbu moct sáhodlouze mluvit. I několik málo slov ti bude dělat problémy. Pokud se ti podaří přemluvit mě, abych ti dala druhou šanci mezi živými, možná ti tento handicap přetrvá.
Pokud splníš nějakou z podmínek nutnou k tvému propuštění, pošli ji do vzkazu mě s předmětem Limbo. Do tohoto vlákna pak postupně přidávej všechny splněné podmínky.
S nekonečným utrpením Mrtvolka.
Spáleniště (26.1.2021 8:52)
Zemřel.
Vrah potřísněný krví se mlsně olíznul, chtěl se pustit do své oběti. Tělo ovšem najednou začalo mizet. Rozpadalo se na prach. Prach jsi a v prach se obrátíš. Stačil jenom okamžik. Jedno mrknutí a tělo bylo pryč. Jediné, co po něm zůstalo byla krev, která obarvila sníh do ruda. A taky zlatavá moč a jiné zbytky, které po sobě umírající zanechal.
//Duncan je tímto přesunut do Limba. Jeho tělo zmizelo, kdo ví kam, ale je jisté že zemřel a jen tak se nevrátí.
Sarumenský hvozd (16.10.2020 11:50)
Jejda jejda! Magie nějak přestaly fungovat i tady u vás v lesíku. Hihihi.
Po domluvě s osudem ani vy nemůžete používat magie v rámci smečkové akce
Po domluvě s osudem ani vy nemůžete používat magie v rámci smečkové akce
Bažiny (16.10.2020 8:29)
Fuj! Cítíte ten smrad? Jako by se tu rozkládalo nějaké nechutné maso. Tohle nemůže věstit nic dobrého!
Každý vlk, který sem během října 2020 vkročí, zde nalezne svého dvojníka bez srsti, který se mu bude snažit sebrat kožich. Doporučujeme vám spíše utíkat, než se pouštět do boje!
//Akce je součástí Salemské elegie (Halloween 2020)
Každý vlk, který sem během října 2020 vkročí, zde nalezne svého dvojníka bez srsti, který se mu bude snažit sebrat kožich. Doporučujeme vám spíše utíkat, než se pouštět do boje!
//Akce je součástí Salemské elegie (Halloween 2020)
Vodopády (16.10.2020 8:29)
Podivný úkaz se objevil u vodopádů. Po vodní hladině kloužou si jablka. Jako by někdo shodil velký koš, nebo možná rovnou celý trakař, jablek do vody. Proč by to, ale někdo dělal? S prvním dopadem jablka se místo žblunknutí ozve smích. A jéje. Že by v tom měla prsty Mrtvolka?
//Akce je součástí Salemské elegie (Halloween 2020)
//Akce je součástí Salemské elegie (Halloween 2020)
Zákaz kopírování. Veškerý obsah je chráněn autorským právem.
Obrázky a texty náleží jejich právoplatným autorům.