Příspěvky uživatele


< návrat zpět

Strana:  « předchozí  1 2 3 4 5 6 7 8 9   další »

Mrtvolka vykopla ze světa daleko za Gallireou dalšího poutníka. Jen další dušička, která se nehodlala rozloučit s pozemským světem tak snadno. Dušiška, která se snesla k zemi a navrátila se do svého těla, byla ovšem, stejně jako další navrátilci, mírně řečeno, poškozená.
Vlčice si mohla uvědomovat, že nastala velká změna nejen v jejích smyslech, ale i v chování. V uších cítila tlak a nepříjemné hučení, jako když se valí voda. A pak ticho. Klidné a hrobové ticho.


//Phantasia ztratila na následující dva měsíce sluch. Neuslyší v podstatě nic. Na konci prvního měsíce, bude schopná rozlišovat velice hlasité zvuky, ale jinak nic.
Jelikož zemřela utopením, bude pro ni setkání s vodou nepříjemné a stresující. Toto přetrvá po delší dobu než dva měsíce, ale nechám na tobě zda se toho někdy úplně zbaví nebo ne. Bude se vody obávat a překročit řeku pro ni bude velice problematické a stresující.

Lilac vypadla z pařárů Mrtvolky, té naší potvůrky, přímo tady na Elysejských polí. Její smrt v dalekých krajích ovšem nezůstala bez problémů. Návrat mezi živé v Gallirei si vybral svou daň.
Lilac se probudila a ze začátku se cítila celkem v pořádku. Na to, že ji rozmázl kámen, byla fakt v pohodě. Dokud neotevřela oči a ... nic. Naprosto nic se nestalo. Tma přetrvávala. Co si jenom Lilac počne?


//Lilac se vrátila mezi živé, ale bohužel ztratila zrak. Zrak se jí bude postupně navracet, ale jen velice pomalu. První měsíc neuvidí vůbec nic, druhý měsíc už obrysy a barvy. Po dvou měsících se jí zrak vrátí, pokud se nějak nepřehřeší proti pravidlům.
Doporučuji sehnat si nějakého "vodícího psa".

Smrkový les byl poměrně živým místem, když do něj Mrtvolka dospěla. Ta náplň bujícího veselí a příprav na další lov Borůvkové smečky byl přímo cítit ve vzduchu. Mrtvolka se z toho celého veselí rozkuckala. To víte, podzimní nachlazení trápí i některé magické bytosti. Jak se tak zakuckala, duše nebohé Sunstorm jí proklouzla mezi prsty. Mrtvolka se ji pokusila chytit, ale už bylo příliž pozdě. Praštila nasupeně tlapkou do země a zmizela pryč.

Tělo Sunstorm se zhmotnilo v křoví, kde před nemalou chvilkou pospával Sigy. Její duše vklouzla do svého původního obydlí, které bylo pořád trochu pochroumané.


//Jakožto první úmrtí v druhé skupině ses navrátila zpět mezi živé zde.
Následujících 8 herních dní (reálně tedy 8 týdnů - 2 měsíce) budeš ovšem pod drobnohledem samotné Mrtvolky. Pokud bys náhodou porušila nějaký z postihů nebo pravidel, hrozí ti okamžité Limbo.

Sunstorm bude po dobu 2 měsíců trpět naprostým vyčerpáním organizmu. Co to znamená: nejsi schopná si sama lovit, nejsi schopná dojít bez zastávky a douhého odpočinku dál než na jedno další území (pokud někdo může chtít, může tě nést, tím pádem se tohle neguje), vyčerpává tě i dlouhé mluvení, po ráně šípem tě navíc bolí u srdce pokaždé, když změníš polohu (sedneš si, lehneš si, stoupneš si).
Upozorňuji ovšem, že Sunstorm musí jíst a pít, takže by si měla sehnat někoho, kdo se o ni bude starat. 9

A tak si Mrtvolka přišla pro další oběť.
Tentokrát však z jiné skupinky. Sebrala duši Sunstorm a rozešla se s ní pryč. I tahle dušička zápolila, ovšem ne tak silně jako ta předešlá. Mrtvolku už tahle přetahovaná přestávala bavit...

Ostatní vlci si tak mohli povšimnout náhlého poryvu větru, jako by někdo praštil něčím o zem. Nic ovšem neviděli, nic neslyšeli. Mrtvolka si duši odnesla pod hávem nevědomosti ostatních.


//Sunstormino tělo zmizí v momentě, když zmizí ze zraků všem ostatním vlkům.

Vlci si mohli všimnout, že pod Osamělým stromem se objevila podivná osůbka. Bylo to vetchá stařenka, která se ovšem na svůj věk pochybovala až moc energicky, když ke stromu dokráčela. Pod stromem se usadila na zem a začala klimbat, jako by na někoho čekala. Ale na koho a proč? Rozhodne se někdo z vlků ji oslovit?

//Jste vlastníkem výjmečné magie nemrtvých?
Chcete si do této magie pořídit hvězdičku, nebo dvě, nebo tři?
Navštivte naši Mrtvolku v přestrojení. Svou objednávku sepište jako u jiného božstva (hlavně délkou a kvalitou, by měla odpovídat).
Nezapomeňte se držet Mrtvolčiny povahy a celkově jejího vystupování. Přeci jen je to magická bytost, která vám, jen tak sama od sebe, nic nedá.
Jedna hvězda do magie nemrtvých stojí 50 květinek a 50 drahých kamenů.
Tato super nabídka je ovšem limitována a běží jen do 9.11. 23:59.

Mrtvolka upalovala směrem k Nárrským vrškům. Odtamtud se přeci vraceli všichni mrtvý z jejích končin zpět na zem a tam byl také okem neviděný portál, kterým se do její říše vstupovalo.
Jenomže Saviorova duše se bránila. Mlátil sebou jako nezjednaný, což on uměl. Když si tenhle starý vlk umanul, tak s ním nepohnulo ani stádo volů. Mrtvolka se snažila duši táhnout po zemi, jak jen to šlo, ale co chvilku se jí vykroutila a začala utíkat pryč.
"No tak když jinak nedáš dědku!" zaprskala a celá se naježila.
"Utíkej si! Ale v momentě, kdy si konečně budeš připadat klidný, spokojený a bez jakéhokoli úkolu na svém seznamu, pak přijdu. Přijdu a odnesu si tě s tím, že už se nikdy nevrátíš!" Hlasitě se zachechtala a nechala Saviorovu duši běžet do jeho těla, které se zhmotnilo z hlíny.


//Jelikož jsi první zemřelý, vyhnulo se ti Limbo!
Ale další už nebudou mít takové štěstí. 9
Duše se navrátila do svého těla, ale Savior byl vyloučen z Osudové akce. Následující 4 herní dny (aka reálný měsíc) si bude připadat podivně odcizený od svého vlastního těla, jako by mu nesedělo a neposlouchalo ho (to se vztahuje i na používání magií, které se mohou samovolně zapínat a vypínat).
Až si Savior vyřídí své vlastní záležitosti a až si bude připadat nejvíc spokojený, tak se malá mrtvolná mrška vrátí a vezme si svou odměnu!

A tak si Mrtvolka odnesla další dušičku. Jenomže tahle byla podivně tvrdohlavá. Jako by se snažila Mrtvolce vydrápnout z pařátů.
"Dědek jeden tvrdohlavej... plesnivej... senilní."
Chudák naše malá převaděčka dušiček měla, co dělat, aby duši vyrvala z těla a mohla si ji odnést do své říše. Problém ovšem byl, že se jí v tlapkách svíjela a kroutila, jako malá háďátka v klubku.

Saviorova duše opustila podivnou nemagickou pustinu. Jeden by řekl, že když tu nefungují magie, tak se tělo nemůže vypařit. A taky že nevypařilo. V momentě, kdy ovšem vlci odešli, se tělo "vsáklo" do země a nezbylo po něm ani stopy.


//Prosím prvního zemřelého, aby následoval pokynů v následujícím postu Mrtvolky.

Mrtvolce se nelíbilo, co vidí. Tenhle vlk si popravdě moc nezasloužil, aby se vrátil mezi živé. Přeci jen se rozhodl opustit vlastní rodinu... Na druhou stranu učinil kroky k pokání a to malé záludné potvůrce imponovalo. Rozhodla se mu dát poslední šanci, ale rozhodně to nebyla šance zadarmo. Therionovi se zatmělo před očima a pak upadl do podivného spánku.

//Therion se vrací do světa živých.
Jelikož nedošlo ke splnění zákadních podmínek, přichází o celý inventář. Tělesná schránka se zjeví v Zapadlém koutu Nárrských vršků. Therion bude mít až do konce svých dní strach z výšek a to kvůli tomu, jak se rozhodl ukončit svůj život. Za výšku se označují všechny hory a pohoří. Tento strach se u vysokých hor a pohořích může projevovat až fyzicky (např. zvracením).

Therion se probudil na poměrně divném místě. Jeden by čekal, že limbo bude naprosto prázdné a bez jakéhokoli živočicha v dohledu. Tohle místo bylo ovšem naprosto jiné. Therion ležel na celkem roztomile vypadající mýtince, která byla plná vlků, kteří na něj koukali. Byli tu staří vlci, byli tu mladí vlci a dokonce i malá vlčátka. Všichni na něj koukali ze vzdálenosti pěti metrů, jako by byl nějaká kuriozita.
Když se ovšem Therion zvedl, že by se rozhodl davem vyběhnout k někomu z okolo stojících, dav se otočil a pohnul směrem od něj. Když se zastavil, obrátili se zpět k němu čelem a kruh měl opět stejnou velikost. Jako by bl Therion obklopen spoustou vlků, ale vlastně naprosto sám...


//Vítej Therione Alfo Mechové smečky v Limbu.
Než se pustíš do psaní, přečti si prosím pravidla, která tu platí.
Občas ti do tvého pobytu v Limbu zasáhnu, pokud se mi bude chtít. Hlavní je dodržovat navržené limbo (u tebe tedy mýtinku se spoustou vlků kolem, kteří se od tebe neustále vzdalují, nemluví a jsou v podstatě "nepřítomní").
Jelikož jsi zemřel na následek magických schopností, nemůžeš je v limbu používat ani k útoku ani k obraně a to žádnou ze svých magických schopností. Navíc pocítíš jakýsi vnitří pocit ztráty, jako by ti něco chybělo, ale nemůžeš plně říci co.
Pokud splníš nějakou z podmínek nutnou k tvému propuštění, pošli ji do vzkazu mě s předmětem Limbo mé maličkosti. Do tohoto vlákna pak postupně přidávej všechny splněné podmínky.

S nekonečným utrpením Mrtvolka.

Mrtvolka do svých pařátů dostala dalšího vlka, jehož tělesná schránka byla jiná než ostatní. Tahle byla celá pokroucená a v podobě podivné kašovité hmoty. Co si to jen ti vlci myslí, že se nechávají takhle zdevastovat.
Odplivla si.
Převzala si vyděšenou smutnou dušičku a odplula s ní pryč. Tělo, rozmačkané a rozpadlé na kusy, se v podobě písečných zrnek vzneslo do vzduchu a zmizelo.

Počínání vlčete, které pomalu dospělo ve statnou vlčici, Mrtvolce moc nepomohlo v rozhodování, zda si návrat na zem zaslouží. Nechtěla tohle vlčátko pouštět do světa, který samo nepovažovalo za bezpečný. Na druhou stranu ani nechtěla plně ukončovat jeho život definitivně.
Nakonec se rozhodla, že dá mladé vlčici ještě jednu šanci. Přeci jen teď už byla silnější a mohla by nástrahy reálného světa zvládat lépe, než jako malé vlčátko. Sunflower se zatmělo před očima a probudila se až v zapadlém koutku Narrských vršků.


//Budiž propuštěna Sunflower z Limba.
Jelikož jsi zemřela roztržením přetrvává ti jako následek problém při konzumování potravy, kterou nebudeš moct jíst rychle a každé sousto budeš muset pořádně přežvýkat.
Dále jsi nesplnila v časovém limitu podmínky pro odchod z Limba a přicházíš tak o všechny položky z inventáře + Sunflower toto velice blízké setkání a přiblížení ke konečné smerti pocítí i na vlastní kůži. Tam kde došlo k přetržení těla bude mít nově Sunflower jizvu, která nebude přes srst vidět ovšem bude velice bolestivá a omezující. Sunflower nebude moct pořádně skákat nebo rychleji běhat aniž by ji jizva nebolela. Pokud by se přemáhala i přes bolesti, může dojít ke ztrátě vědomí.
Sbohem a doufám, že tě tu již neuvidím.
Mrtvolka.

Limbo bylo celkem nevyzpytatelným místem. Jednu chvilku jste v horách a kolem fouká vítr a padá ledový sníh. Pak mrknete a venku se všechno změní. Přesně to se stalo. Sunflower mrkla a najednou přestal strašný vítr, venku bylo slunečno a z hory se stala mýtinka v lese.

//Tvým novým prostředím je les s jeskyní na mýtince. Z lesa nemůžeš odejít, ale můžeš se vzdálit od jeskyně i mýtinky, jak daleko se ti chce.
Upozorňuji, že 6.6. to budou 3 měsíce, co jsi v Limbu!

Vlčice žila na pustím ostově, který ji nepřinášel žádnou útěchu. A přeci jenom nalezla něco, co ji mohlo napomoci. Byla silnější? Možná. Byla odolnější? Nejspíš moc ne. Byla smířená sama se sebou? Rozhodně. Amnesia našla svůj vnitřní klid. Nebo to tak alespoň cítila Mrtvolka, která se rozhodla, že vlčice je hodna.
Když se Amnesia uložila pod svou palmu, obejvil se na horizontu podivný úkaz. Vlčice, která vypadala děsivě jako by kráčela po vodní hladině. Amnesia ji ovšem nemohla zahlédnout, neboť měla očka zavřená. Když vlčice po moři došla na ostrov, rozhlédla se a pak vykročila k Amnesii. Ospalá vlčice zvedla hlavu a zmateně zamrkala, když uviděla ten podivný zubatý úsměv.
Netušila, zda se jí to jenom nezdá. Náhle byla všude tma a ticho.


//Amnesia je nyní propuštěna z Limba.
Číslo, které sis zvolila je 4 a v rámci toho přicházíš o 100 drahých kamenů. Jakožto doživotní následek si z Limba odnášíš nepříjemný strach z vody, který ti zabraňuje plavat v jezerech, rybnících, mořích, tůňkách atd. Překonání řeky pro tebe bude doživotně celkem problematické a úplně se ti ho nepoadaří nikdy překonat.
Zda to dodržuješ, si náhodně budu kontrolovat.
Tvoje duše i tělo se přenáší do Zapadlého koutku Nárských vršků. Doporučuji ti navrátit se do úkrytu či bezpečného místa, pořádně se najíst a prospat, abys mohla nabrat ztracené síly. Z Limba odcházíš jako každý dosti vyhladovělá, vyhublá a unavená, ale to po správném ošetření zmizí.
Čauky mňauky. A ať už tě tu víckrát nevidím.
Mrtvolka.

Malé vlčátko se krčilo v jeskyni, která byla chladná a ponurá. Tak moc chtělo zase domů. No možná si to mělo rozmyslet, než se rozhodlo pustit do křížku se Styx a Noroxem. Mrtvolka sledovala všechno. Dokonce i tohle vlčátko. No a zatím se jí moc jeho pobyt zde nezamlouval. Tohle mládě si druhou šanci nezasluhovalo... zatím... třeba něco změní Mrtvolčin názor...
Jako by si chtěla vlčátko vyzkoušet náhle se mu zjevila před očima postava vlka. Nebo spíše vlčice. Bývalá pečovatelka se zobrazila přes Sunflower v celé své kráse. Lola přejela vlče pohledem a posměšně si odfrkla.

Ke břehům ostrova uprostřed oceánu se něco začalo přiližovat. Nejprve to byla jenom tečka na obzoru, ale postupně se to zvětšovalo a získávalo na obrysech. Byl to vlk. A nebyl to jen tak nějaký vlk.
Na břeh opuštěného ostrova doplulo bezvládné tělo Iggyho. Jeho srst byla celá promáčená. Nejprve to vypadalo, že jenom spí, ale při bližším pohledu bylo jasné, že ne. Jeho pohled byl zamlžený. Jako by koukal do nikam, ale přitom hleděl přímo do vašeho nitra. Hrudník měl podivně nafouknutý a jednu část těla odřenou. Bylo jasné, že nezemřel přirozenou smrtí, ale to už Amnesia přece věděla. Jenomže co tu bratrovo tělo dělá?


Strana:  « předchozí  1 2 3 4 5 6 7 8 9   další »

Všechna práva vyhrazena ©
Zákaz kopírování. Veškerý obsah je chráněn autorským právem.
Obrázky a texty náleží jejich právoplatným autorům.