Příspěvky uživatele
< návrat zpět
"Newline," neslo se vzduchem a šeptalo do ouška jenom Newlinovi. Ten hlas přeci znal, patřil Darkii. Pokud se s ní chtěl setkat, stačilo jenom trochu popoběhnout tajgou dál. Někde přece musí být. Její duch stál několik desítek možná i stovek metrů od Styx a Newlina. Mlha byla tak silná, že Darkii neviděl, ale věděl že tam je. Že na něj čeká. Ale proč? Kde se tu vzala?
Darkie tam stála a čekala na Newlina. Její duch se trochu třpytil, ale skrz mlhu se dalo těžko říct proč nebo čím. Jelikož je Darkie ovšem duchem, který nepřišel dělat problémy, její spojení se světem živých je slabé a tak nebude Newlinovi schopna odpovídat na otázky. Může ovšem kývnout nebo zavrtět hlavou.
//Newlin může běžet za Darkii, ale sám!
Darkie se ho bude držet min 2 posty. Nebude mluvit, ale může přikyvovat/vrtět hlavou. Pokud bys chtěla od ní odpověď napiš vzkaz Elise. Jinak můžeš hrát s Duchem Darkie sama. 
//Vlastníte-li magii nemrtvých až do konce října můžete u Mrtvolky nakupovat hvězdy do této magie. Váš post musí ovšem splňovat délku (minimálně 1A4) jako je tomu při nákupu u jiných bohů!
Náhle jí někdo šťouchl do ramene. "Dělej vstávej," Abeloth dloubla tlapkou do Lilith. "Jsi ospalec největšího kalibru," pronesla se smíchem než vyběhla z nory do slunečního světla. Lilith vyšla za ní a mohla uvidět svou rodnou smečku. Jenže už nebyla tou mladou vlčicí, jakou byla dřív. Byla starší, ale tady se nic nezměnilo. Nebo změnilo? Byl tohle jenom sen? Nebo byl sen její život na Gallirei?
//Vítej Lilith,
tvoje vlastní soukromé peklo už čeká. Jméno Lilith má podivně zajímavý a tajemný původ, stejně takové bude i tvoje limbo.
Tvým novým "prostorem" pro obývání je místo tvojí bývalé smečky. Jenže se změnily některé osoby, které ve smečce žijí. Novým Nejvyšším je Makadi. Stejně tak s tebou smečku sdílí Duncan, který je Nejvyššímu zcela oddán, Wizku a všichni tvoji "sourozenci". Záleží jenom na tobě, jak se bude Limbo přizpůsobovat a jestli bude opravdu takovou noční můrou nebo ne.
Limbo se může vždy změnit, stačí mi napsat, a nebo ti ho změním jen tak, protože se mi bude chtít!
Nezapomeň dodržet pravidla a všechno mi posílat do vzkazu. V limbu můžeš být maximálně do 20. 11. včetně.
Hodně zdaru...
Mrtvolka
Dále pokračuj v zapadlém koutu.
"FIÉRE! TY BLBEČKU KDE JSI!" vyřvávala minikopie Lindasy, kterou ovšem nemohl Fiér vidět. Z jejího hlasu ovšem cítil podrážděnost, jak nemohla bratra najít. Už už si chtěl úlevně vydechnout, protože to vypadalo, že obě vlčice toho nechávají a bez nalezení své kořisti odejdou. Jenže náhle se kořeny stromu roztáhly a Fiérův kožich zalily paprsky slunečního světla. Byl odhalený, byl viditelný a rozhodně nebyl dobře schovaný před tyrankami.
Kousky duše se v těle převalovaly. Nemohly se zase pěkně spojit, což se projevilo tím, že Norox se bude cítit odtržen od vlastní identity po svém návratu do reálného světa Gallirei.
//Norox se přesouvá do Zapadlého koutu Nárrských vršků.
Jelikož překročil časový limit přichází tím o celý inventář.
Náhle uslyšel protáhlý hlásek. "FIÉRE! TY KUPO HNOJE, KDE SE SCHOVÁVÁŠ?! Cejtim jak tu někde smrdí." Hlásek pištěl a drnčel v uších. Ale byl to nezaměnitelný hlásek největších a nejukrutnějších tyranek. Hlásek patřil staré známé Lindase. Ta uměla bráchu týrat i jen tak, protože se jí to líbilo. Nebo minimálně tady to uměla. A momentálně ho obě dvě hledali. Chtěli ho najít a určitě mu něco provést.
Fiér byl schovaný pod kořeny vysokého stromu. Neviděl skrz ně ven, ale věděl, že vlčice jsou poblíž. Dříve nebo později ho najdou...
//Hola hej Fiére!
Vítej ve svém vlastním soukromém pekle. Tvé peklo je jeden strom s velkými kořeny uprostřed rozlehlé mýtinky. Sám jsi se přenesl do svého děství. Momentálně se tě snaží najít dvě malé šikanátorky! Navíc tě velice bolí bříško a kolem je cítit velice nepříjemný puch.
Limbo se může vždy změnit, stačí mi napsat, a nebo ti ho změním jen tak, protože se mi bude chtít!
Tady můžu všechno 
Nezapomeň dodržet pravidla a všechno mi posílat do vzkazu. V limbu můžeš být maximálně do 18. 5. včetně.
Hodně zdaru...
Mrtvolka
Ne, tohle je jinej příběh. Nechutnej a lepkavej. Žádný tichý zavraždění ve spánku. Tohle je pořádná vražda nebo neúmyslné zabití se vším, co k tomu patří. Smradem, střevy a zvracením. Och ano. Mrtvolka si tuhle scénu užívala.
Povznesla tedy Fiérovu duši k sobě. Trochu s ním zápasila, protože on nechtěl plně opouštět svoje tělo. Držel se ho mrška jako klíště! Ale na Mrtvolku si nepřijde. Popadla jeho duši do zubů a odtáhla ji násilím pryč. Fiérovo tělo se omotalo kořeny, které ho stáhly pod zem. Střeva zmizela s velkým "fňup", jako když nacucnete špagetu, poslední Šokující podívaná pro všechny přítomné.
Zavrtěl hlavou, aby se zbavil pocitu, že nic nevidí a neslyší. Náhle ho do lebky praštil zvuk kolem, který přišel znenadání, jako by právě spadl doprostřed děje. Uviděl svoje sourozence a trochu se bál, že na něj zase zaútočí. Už byl ale zase velkým vlkem a sourozenci běželi jinam. Běželi po zasněžené pláni proti... Lahraiským?
Norox už tohle jednou zažil. V téhle bitvě už jednou byl... Ale ta se neudála na tomhle místě, ale jinde. Nebyl ovšem čas polemizovat o tom, kde vlastně je. Probudil se v něm pud sebezáchovy a krvelačnost.
"Tak co děláš Noroxi! Použij svou vlastní magii a znič je! Co čumíš ty k....e, dělej!" To Kha’rji na něj řval, ale jak měl Norox použít magii?
"Nedělej to, magie jsou zlo, co ničí všechny živé tvory. Nemůžeš se..." než ovšem stihla Apaté, která se zjevila po Noroxově boku dokončit větu strhla ji válečná vřava kolem.
Co teď? A co potom?
Z čista jasna ze stromu přiletěla šiška. A pak další. A další. Šišky létaly vzduchem jako nezastavitelné! A všechny měly jeden cíl. Star schytal tolik zásahů šiškou, že to snad ani nebylo možné. Veverky měly dobrou mušku.
Malý vlček ovšem své tělo měl teď samou bouli a modřinu. To nebylo nic příjemného nebo přechoditelného. Měl by si někde sednout/lehnout a odpočívat, než ho bolesti přejdou.
//Výhra v loterii číslo 9.
Tímto budeš trpět minimálně 15 postů a zároveň do konce února (takže když napíšeš 15 postů během prvního únorového týdne, stejně musíš pokračovat do konce února s tím, co ti bylo naděleno, nebo pokud do konce února nenapíšeš 15 postů bude tento postih trvat než je napíšeš klidně až do července).
Malou vlčici začalo děsně bolet bříško. Asi snědla něco nepříjemného nebo možná to bylo tím cestováním a stresem. Bříško ji opravdu hodně bolelo a dělalo pořádnou neplechu. Danie by se proto měla někde natáhnout a odpočinout si.
//Výhra v loterii číslo 9.
Tímto budeš trpět minimálně 15 postů a zároveň do konce února (takže když napíšeš 15 postů během prvního únorového týdne, stejně musíš pokračovat do konce února s tím, co ti bylo naděleno, nebo pokud do konce února nenapíšeš 15 postů bude tento postih trvat než je napíšeš klidně až do července).
Už se vám někdy stalo, že vás začnou bolet tlapky? Tak přesně tohle se stalo Selkii. Jako by jí někdo pod každý krok házel ostré kamínky. Chodit nebo běhat bylo opravdu nepříjemné. Měla by si proto někde hezky sednout a odpočívat.
//Výhra v loterii číslo 9.
Tímto budeš trpět minimálně 15 postů a zároveň do konce února (takže když napíšeš 15 postů během prvního únorového týdne, stejně musíš pokračovat do konce února s tím, co ti bylo naděleno, nebo pokud do konce února nenapíšeš 15 postů bude tento postih trvat než je napíšeš klidně až do července).
Lilith se pokusila odplazit dál od jezera a za jejím tělem se táhla stopa modré barvy, která tekla kapala sytá z náhrdelníku. Vlčice se mohla podívat na své tělo a viděla, že je celé obaleno v modré barvě. Na některých místech jí barva ulpěla na srsti a nevypadalo to, že by se jí kdy hodlala pustit. Jenomže na to teď neměla Lilith čas.
Pápilo jí v hrdle a měla pocit, že se pozvrací. Ztráta vědomí jako by jí rozbouřila žaludek a ona se teď chtěla mermomocí dostat mimo dosah vody. Musela si navíc najít nějaký úkryt, kde by si odpočinula, najedla se a hlavně se usušila. Sice byl pěkný zimní den, ale pořád bylo pod nulou a představa, že se bude válet na modrém studeném sněhu ještě chvíli byla rozhodně naivní.
//Vítej Lilith mezi "živými".
Nerada tě pouštím ze svých spárů, ale budiž. Nikdo, ale nevyvázne jen tak lehce. Odnášíš si tří měsíční nevolnost, kdykoliv budeš poblíž vodní hladiny (tůně, řeka, jezero, kaluž,...). Něco jako by ti sevřelo hrdlo a začneš mít pocit na zvracení.
Jelikož je zima, doporučuji ti vyhledat okamžitě nějaký úkryt a tam se usušit, jinak promrzneš a ještě se do mého limba podíváš!
Norox zavřel oči praštil tlapkou do země a čekal na smrt. Ta taky nepřicházela. Jenže se něco změnilo. Přestal slyšet mumlání a šrmot. Pištivé hlásky přešly do šumění lesu. Otevřel oči a s úlevou si uvědomil, že je sám.
Jenomže úleva netrvala dlouho. Když se podíval na svoje tlapky byli maličké. Celý se nějak zmenšil. Sám sebe viděl ve věku možná tak půl roku? Bylo to zvláštní. Za sebou uslyšel šramot. Ohlédl se, ale nikoho neviděl. Jenomže měl pocit, že ví, kdo je za ním. Styx, Tasa, Rigel a Apaté. Měl by utíkat, protože lov na vlčátka právě začal a on byl jediné vlče v dohledu.
//Limbo se mění a tvoří.
Nyní můžeš utíkat lesem jak daleko budeš chtít, můžeš se schovávat v kořenech atd. Jsi v těle svého 6 měsíčního já a tvý dospělí sourozenci tě nahání.
Pláč procházel v záchvěvech jeho tělem a slzy rozmazávaly okoolní svět. Stín přivřel víčka. Už nemohl dál. Nad sebou uslyšel smích, který se zakusoval do mozku. Nepříjemný a prohnaný. "Rozplakal se." Syčení vycházelo někde nad ním, ale když otevřel oči probudil se v zemi písku. Smích i posměváček byli pryč.
//Tak se pakuj!
Jelikož jsi ovšem zemřel v souboji a navíc tě potom stáhli z kůže, ponese si to sebou i jistý problém. Stínova srst už nikdy nebude jako dříve. Profoukne ji sebemenší vítr, takže zima a podzim budou poměrně nepříjemný obdobím. Navíc prvních několik měsíců, bude jeho kůže celkově náchylná na teplo nebo zimu, které mohou při rychlé změně způsobovat až fyzickou bolest.
Sbohem, snad už se nikdy neuvidíme
Mrtvolka
Zákaz kopírování. Veškerý obsah je chráněn autorským právem.
Obrázky a texty náleží jejich právoplatným autorům.