Příspěvky uživatele
< návrat zpět
Náhle uslyšel protáhlý hlásek. "FIÉRE! TY KUPO HNOJE, KDE SE SCHOVÁVÁŠ?! Cejtim jak tu někde smrdí." Hlásek pištěl a drnčel v uších. Ale byl to nezaměnitelný hlásek největších a nejukrutnějších tyranek. Hlásek patřil staré známé Lindase. Ta uměla bráchu týrat i jen tak, protože se jí to líbilo. Nebo minimálně tady to uměla. A momentálně ho obě dvě hledali. Chtěli ho najít a určitě mu něco provést.
Fiér byl schovaný pod kořeny vysokého stromu. Neviděl skrz ně ven, ale věděl, že vlčice jsou poblíž. Dříve nebo později ho najdou...
//Hola hej Fiére!
Vítej ve svém vlastním soukromém pekle. Tvé peklo je jeden strom s velkými kořeny uprostřed rozlehlé mýtinky. Sám jsi se přenesl do svého děství. Momentálně se tě snaží najít dvě malé šikanátorky! Navíc tě velice bolí bříško a kolem je cítit velice nepříjemný puch.
Limbo se může vždy změnit, stačí mi napsat, a nebo ti ho změním jen tak, protože se mi bude chtít!
Tady můžu všechno 
Nezapomeň dodržet pravidla a všechno mi posílat do vzkazu. V limbu můžeš být maximálně do 18. 5. včetně.
Hodně zdaru...
Mrtvolka
Ne, tohle je jinej příběh. Nechutnej a lepkavej. Žádný tichý zavraždění ve spánku. Tohle je pořádná vražda nebo neúmyslné zabití se vším, co k tomu patří. Smradem, střevy a zvracením. Och ano. Mrtvolka si tuhle scénu užívala.
Povznesla tedy Fiérovu duši k sobě. Trochu s ním zápasila, protože on nechtěl plně opouštět svoje tělo. Držel se ho mrška jako klíště! Ale na Mrtvolku si nepřijde. Popadla jeho duši do zubů a odtáhla ji násilím pryč. Fiérovo tělo se omotalo kořeny, které ho stáhly pod zem. Střeva zmizela s velkým "fňup", jako když nacucnete špagetu, poslední Šokující podívaná pro všechny přítomné.
Zavrtěl hlavou, aby se zbavil pocitu, že nic nevidí a neslyší. Náhle ho do lebky praštil zvuk kolem, který přišel znenadání, jako by právě spadl doprostřed děje. Uviděl svoje sourozence a trochu se bál, že na něj zase zaútočí. Už byl ale zase velkým vlkem a sourozenci běželi jinam. Běželi po zasněžené pláni proti... Lahraiským?
Norox už tohle jednou zažil. V téhle bitvě už jednou byl... Ale ta se neudála na tomhle místě, ale jinde. Nebyl ovšem čas polemizovat o tom, kde vlastně je. Probudil se v něm pud sebezáchovy a krvelačnost.
"Tak co děláš Noroxi! Použij svou vlastní magii a znič je! Co čumíš ty k....e, dělej!" To Kha’rji na něj řval, ale jak měl Norox použít magii?
"Nedělej to, magie jsou zlo, co ničí všechny živé tvory. Nemůžeš se..." než ovšem stihla Apaté, která se zjevila po Noroxově boku dokončit větu strhla ji válečná vřava kolem.
Co teď? A co potom?
Z čista jasna ze stromu přiletěla šiška. A pak další. A další. Šišky létaly vzduchem jako nezastavitelné! A všechny měly jeden cíl. Star schytal tolik zásahů šiškou, že to snad ani nebylo možné. Veverky měly dobrou mušku.
Malý vlček ovšem své tělo měl teď samou bouli a modřinu. To nebylo nic příjemného nebo přechoditelného. Měl by si někde sednout/lehnout a odpočívat, než ho bolesti přejdou.
//Výhra v loterii číslo 9.
Tímto budeš trpět minimálně 15 postů a zároveň do konce února (takže když napíšeš 15 postů během prvního únorového týdne, stejně musíš pokračovat do konce února s tím, co ti bylo naděleno, nebo pokud do konce února nenapíšeš 15 postů bude tento postih trvat než je napíšeš klidně až do července).
Malou vlčici začalo děsně bolet bříško. Asi snědla něco nepříjemného nebo možná to bylo tím cestováním a stresem. Bříško ji opravdu hodně bolelo a dělalo pořádnou neplechu. Danie by se proto měla někde natáhnout a odpočinout si.
//Výhra v loterii číslo 9.
Tímto budeš trpět minimálně 15 postů a zároveň do konce února (takže když napíšeš 15 postů během prvního únorového týdne, stejně musíš pokračovat do konce února s tím, co ti bylo naděleno, nebo pokud do konce února nenapíšeš 15 postů bude tento postih trvat než je napíšeš klidně až do července).
Už se vám někdy stalo, že vás začnou bolet tlapky? Tak přesně tohle se stalo Selkii. Jako by jí někdo pod každý krok házel ostré kamínky. Chodit nebo běhat bylo opravdu nepříjemné. Měla by si proto někde hezky sednout a odpočívat.
//Výhra v loterii číslo 9.
Tímto budeš trpět minimálně 15 postů a zároveň do konce února (takže když napíšeš 15 postů během prvního únorového týdne, stejně musíš pokračovat do konce února s tím, co ti bylo naděleno, nebo pokud do konce února nenapíšeš 15 postů bude tento postih trvat než je napíšeš klidně až do července).
Lilith se pokusila odplazit dál od jezera a za jejím tělem se táhla stopa modré barvy, která tekla kapala sytá z náhrdelníku. Vlčice se mohla podívat na své tělo a viděla, že je celé obaleno v modré barvě. Na některých místech jí barva ulpěla na srsti a nevypadalo to, že by se jí kdy hodlala pustit. Jenomže na to teď neměla Lilith čas.
Pápilo jí v hrdle a měla pocit, že se pozvrací. Ztráta vědomí jako by jí rozbouřila žaludek a ona se teď chtěla mermomocí dostat mimo dosah vody. Musela si navíc najít nějaký úkryt, kde by si odpočinula, najedla se a hlavně se usušila. Sice byl pěkný zimní den, ale pořád bylo pod nulou a představa, že se bude válet na modrém studeném sněhu ještě chvíli byla rozhodně naivní.
//Vítej Lilith mezi "živými".
Nerada tě pouštím ze svých spárů, ale budiž. Nikdo, ale nevyvázne jen tak lehce. Odnášíš si tří měsíční nevolnost, kdykoliv budeš poblíž vodní hladiny (tůně, řeka, jezero, kaluž,...). Něco jako by ti sevřelo hrdlo a začneš mít pocit na zvracení.
Jelikož je zima, doporučuji ti vyhledat okamžitě nějaký úkryt a tam se usušit, jinak promrzneš a ještě se do mého limba podíváš!
Norox zavřel oči praštil tlapkou do země a čekal na smrt. Ta taky nepřicházela. Jenže se něco změnilo. Přestal slyšet mumlání a šrmot. Pištivé hlásky přešly do šumění lesu. Otevřel oči a s úlevou si uvědomil, že je sám.
Jenomže úleva netrvala dlouho. Když se podíval na svoje tlapky byli maličké. Celý se nějak zmenšil. Sám sebe viděl ve věku možná tak půl roku? Bylo to zvláštní. Za sebou uslyšel šramot. Ohlédl se, ale nikoho neviděl. Jenomže měl pocit, že ví, kdo je za ním. Styx, Tasa, Rigel a Apaté. Měl by utíkat, protože lov na vlčátka právě začal a on byl jediné vlče v dohledu.
//Limbo se mění a tvoří.
Nyní můžeš utíkat lesem jak daleko budeš chtít, můžeš se schovávat v kořenech atd. Jsi v těle svého 6 měsíčního já a tvý dospělí sourozenci tě nahání.
Pláč procházel v záchvěvech jeho tělem a slzy rozmazávaly okoolní svět. Stín přivřel víčka. Už nemohl dál. Nad sebou uslyšel smích, který se zakusoval do mozku. Nepříjemný a prohnaný. "Rozplakal se." Syčení vycházelo někde nad ním, ale když otevřel oči probudil se v zemi písku. Smích i posměváček byli pryč.
//Tak se pakuj!
Jelikož jsi ovšem zemřel v souboji a navíc tě potom stáhli z kůže, ponese si to sebou i jistý problém. Stínova srst už nikdy nebude jako dříve. Profoukne ji sebemenší vítr, takže zima a podzim budou poměrně nepříjemný obdobím. Navíc prvních několik měsíců, bude jeho kůže celkově náchylná na teplo nebo zimu, které mohou při rychlé změně způsobovat až fyzickou bolest.
Sbohem, snad už se nikdy neuvidíme
Mrtvolka
Tayne ucítila náraz a otevřela oči. Kolem ní všechno vypadalo nádherně, ale něco tady nehrálo. Blya celá rozlámaná, ale to nebylo to hlavní. Jenomže Tayne nemohla přijít na to, co se stalo... Zkusila zakřičet, protože jí bolely naražené kosti, ale z jejího hrdla nic nevycházelo.
//Tayne až do 16. 3. ztrácí schopnost mluvit. Po následující dva měsíce nebude schopna říct ani slovo, poslední měsíc už bude moci vydat pár slov a hlásek, ale s velkým úsilím. Co se týče bolestí zad, ty jí budou přetrvávat po celou dobu tří měsíců.
Doporuční: Sehnat si někoho, kdo jí pomůže lovit, protože s bolestí zad se lovit jen tak nedá.
Vlčice ztratila vědomí a tak se zbytek jejího příběhu odehrával mimo ni.
Chobotnice, kraken nebo co to bylo za monstrum, se připravovalo k tomu, že si na vlčici pošmákne, jenomže náhle pod vodou uslyšelo pištivý zvuk. Zařvalo, až se voda zvlnila, upustilo vlčici a pustilo se do rychlého úprku zpět do moře podzemní jeskynní.
Obyvatelé podmořské Gallantidy ještě nikdy vlka takhle pořádně neviděli. Všimli si samozřejmě několika poutníků, kteří se sem v letních měsících potápěli. Nikdy je ovšem neoslovovali, jenom je z povzdálí pozorovali. Tahle vlčice byla ovšem něčím jiná. Její tělo bezvládně dopadlo na dno Ohnivého jezera, mezi ruiny starodávného města.
Místní obyvatelstvo si ji začalo prohlížet. Ještě nikdy sem nedopadlo žádné tělo z vrchních míst. Většina těl byla sežrána rybami nebo jinými monstry, než měla šanci dopadnout na dno. Obyvatelé tak nebyli zvyklí na pohled na mrtvá těla. Jejijich vlastní vzhled by ovšem nejednoho vlka vyděsil. Měli rybí ocasy, ale těla dvounožců. Na hlavách měly dlouhé vlasy a žábry se jim táhly po skráních a krku. Postranách hlav měli otvory místo uší, očka měla černá jako nejtemnější tma a rty měli podivně stáhnuté jako ryba. Někteří měli po stranách hlavy podivné vějíře z blan, jiní ne.
Lilith naštěstí toto obyvatelstvo vidět nemohla. Rychle umírala. Tělo a duše se oddělovaly. Jedna z místních obyvatelek k ní připlavala. Nebyla nijak hezká, spíše šeredná v barvách modrozelené a šední. Pohladila vlčici po čele a jelikož byla obdařena Zrakem, starodávnou magií místních obyvatel, vycítila utrpení a nepochopení, kterým si tato vlčice prošla. Zželelo se mořské panně vlčice a rozhodla se ji zachránit. Sejmula ze svého krku přívěsek, který byl pod vodní hladinou tak nádherný, že oči přecházely a přehodila ho na krk Lilith, které náhle jako by se do plic vlil vzduch. Začala se prudce probouzet a hledat cestu k hladině.
Obyvatelé Gallantidy se poplašeně rozprchli, ale nikdo nezpouštěl z vlčice zrak. Nikdo nehodlal riskovat, že by je zachráněná vlčice mohla nějak ohrozit. Však již století žijí bez potíží a bez nepřátelství se světem tam nahoře. Lilith je mohla, ale nemusela zahlédnout. Jediné co ovšem momentálně chtěla, bylo doplavat k vodní hladině.
//Napiš sem post s přechodem na ohnivé jezero, jak se Lilith probudila a pluje k hladině. Mrtvolka ti pak na hladině dopíše tvůj osobní trestík, za úmrtí na osudovce
Ostatní mohli pocítít jenom chlad, který jako by se přehnal nad vodní hladinou. To jak se Mrtvolka přišla seznámit s novou dušičkou.
//Lilith opouští jako další naše putování. Prosím řiď se příštím postem od Mrtvolky
Stín náhle začal pociťovat něco mnohem horšího než byla lítost a to strach. ALE ne strach o sebe, to by v jeho případě bylo občas i normální. On se začal strachovat o bezpečí a dobrý život někoho ze svých známých. Konkrétně o bytost něžnějšího pohlaví (aka vlčici). Bál se co se stane s touto bytostí, pokud on sám zemře. Co asi dělá? Kam ji asi tlapky zavály? A co všecho ji ohrožuje, když teď sám poznal různé děsy a běsy za hranicemi "mírumilovné" Gallirei?
//Vyber si někoho známého, žijícího, mrtvého, z přítomnosti nebo minulosti a zažij až agonický strach o jeho přítomnost, budoucnost atd. Jedinou podmínkou je, že to musí být vlčice.
Norox se probudil naprosto v pořádku. Nic ho nebolelo, nic ho netrápilo. Všechno vypadalo naprosto dokonale. Seděl před nějakou norou na hezky zalesněném plácku. Sluníčko svítilo, ptáčci zpívali. Jeden by se někde vyvalil a spal. Je tohle vůbec Limbo?!
Jistě že je!
Než se Norox nadál vylezla z nory jedna roztomilá šedá kulička chlupů, následována další a za ní ještě jednou. Vlčátka byla maličká maximálně měsíc stará. A všechna roztomile brebentila.
"Tatíííííí!" Vypísklo první vlčátko a vrhlo se k Noroxovi, následováno svými sourozenci.
//Vítej Noroxi v Limbu!
Tvoje limbo je útulným prostorem kolem nory s bandou tvých vlastních vlčátek. Když se je pokusíš zabít, vylezou z nory jako by se nic nestalo. Jakmile začneš utíkat pryč, ztratíš vědomí a budeš teleportován zpět k noře... Bav se!
V limbu můžeš být minimálně do 16. 12. maximálně pak do 2. 3. 2022.
Kdyby ses nudil nebo tak něco, tak se mi ozvi a něco vymyslíme!
Všechny splněné podmínky mi posílej do jednoho vlákna vzkazů s názvem Limbo.
Pac a pusu Mrtvolka.
Stín se probudil uprostřed jeskyně, která měla až přehnaně vybroušené stěny. Mohl se v nich dokonce sám vidět. Místo stropu měla jeskyně otvor, kterým dovnitř dopadal sluneční svit. Stín se mohl osahat a prohlédnout. Zjistil by, že má zpět svůj kožich a že ho nic nebolí. Všechno má na svém místě a v pořádku.
Náhle ho ovšem něco zasáhlo. Jako by mu někdo vrazil facku. Stín začal cítit. Ne vůni nebo doteky. Začal prožívat emoce. Všechny emoce, které nikdy plně nepociťoval, kterým se možná i sám vyhýbal ho dohnaly. Každá se teď hlásila o slovo a chtěla si chvilku užít s o to větší silou. Nejsilnější emocí se ukázala být lítost. Stín začal litovat. Litoval sebe, své minulosti, své přítomnosti. A to všechno s velkou silou a prožitkem.
//Vítej Stíne v Limbu!
Tvoje limbo je "zrcadlová" jeskyně. Nevede z ní východ. Ve stropě je otvor, kterým dovnitř dopadá světlo, takže se ve zdech jeskyně krásně vidíš. Tvým limbem budiž tvoje vlastní emoce, které se pravděpodobně během tvého pobytu párkrát změní... Bych nebyla já, kdyby bylo něco snadné!
V limbu můžeš být minimálně do 16. 12. maximálně pak do 2. 3. 2022.
Kdyby ses nudil nebo tak něco, tak se mi ozvi a něco vymyslíme!
Všechny splněné podmínky mi posílej do jednoho vlákna vzkazů s názvem Limbo.
Pac a pusu Mrtvolka.
Zákaz kopírování. Veškerý obsah je chráněn autorským právem.
Obrázky a texty náleží jejich právoplatným autorům.