Příspěvky uživatele


< návrat zpět

Strana:  « předchozí  1 2 3 4 5 6 7 8 9   další »

Vlčice se skvrnou kávového zrnka velikosti mexického dolaru na čele se možná ani nepodivovala tomu, že kolem ucítila podivný zápach. Takový nakyslý. Když se ohlédla uviděla, že původcem onoho nakyslého zápachu je vlče, které mohlo být staré jenom několik měsíců. Coffee ji možná nepoznávala, ale byla to její sestra Niva. A vypadala dost nabroušeně.
"Jak to?" obořila se Niva na Coffee. "Jak to, že ty jsi přežila a já ne?" Bylo cítit, že na vlče má mnohem více rozumu, než by měla mít. "Proč přežil někdo takový jako ty. Já vím proč, protože jsi mě a bratrovi kradla mléko, abys zesílila a byla silnější. Nechávala ses krmit, zatím co mi dva jsme chřadli a umírali!" křičelo vlče, ale hlas mělo silný. Silnější než mnozí dospělí vlci. Coffee se bude muset vypořádat se svou vlastní minulostí.
Vedle malého vlčátka se objevila vlčice. Tu Cofee nepoznávala, ale poznával ji Nicos. Byla to ta, která se o něj starala. "Nicosi? Proč jsi odešel?" zeptala se váhavě a smutný pohled jejích očí prozrazoval, že ji ztráta vlčka ranila hlouběji, než by si někdo mohl jenom vymýšlet.

// Tento duch tě bude pronásledovat do 31. 11. včetně! Je jen na tobě, zda setkání bude příjemné či nepříjemné. Duch tě může otravovat nebo můžete dojít nějakého společného usmíření. Duch tě nemůže zabít ani poranit, ale pokud se spolu pustíte do boje může ti způsobit jeho dotyk bolest, jako by ti zmrzla kůže i maso pod ní. Taky průchod duchem způsobuje silnou nevolnost!

Dante býval vlkem silným a hrdým. I po smrti si zachovával ten postoj vůdce. Jenže záhrobí si na vás vybere daň ať chcete nebo nechcete. Občas jeho obraz podivně rozplynul, jako by nedželo jeho tělo správně pohromadě a některé části se snažily upadnout na zem. Objevil se v nové domovině svých dcer a syna. Lia a Pippa možná jeho návštěvu neočekávaly, ale rozhodně se jí nemohly vyhnout.
Jen tam tak postával a sledoval je. Bylo na vlčicích, aby si jeho přítomnosti povšimly, když se jim do čenichů dostala jeho vůně, kterou si nemohly splést s ničím jiným. Přeci jenom každé vlče pozná pachy vlastních rodičů. Navíc když je mělo rádo.

// Tento duch tě bude pronásledovat do 31. 11. včetně! Je jen na tobě, zda setkání bude příjemné či nepříjemné. Duch tě může otravovat nebo můžete dojít nějakého společného usmíření. Duch tě nemůže zabít ani poranit, ale pokud se spolu pustíte do boje může ti způsobit jeho dotyk bolest, jako by ti zmrzla kůže i maso pod ní. Taky průchod duchem způsobuje silnou nevolnost!

Newlin zemřel tlapkou jiného vlka. Věčná škoda tohohle milouše, který by skoro ani mouše neublížil. Možná proto se neodporoučel rovnou na věčnost, ale jen se přesunul někam mezi pomyslnou smrt a život.

Jenže když otevřel očka bylo to, jako by se na svět nedíval svým vlastním pohledem. Tenhle milounký vlk se najednou cítil, jako že ho někdo sleduje. Kolem něj ovšem nikdo a nic nebylo. Newlin se ocitl na obří pláni, která měla tak vysokou trávu, že by v ní jeden zabloudil. Newlin se ocitl v obřím bludišti, kde na každém kroku může číhat nebezpečí.

//Vítej v limbu!
Tvoje limbo má podobu obřího travnatého bludiště, jaká nebezpečí tam na tebe budou čekat je jen na tobě. Newlin má ovšem neustále pocit, že je někým sledován, ale kým? Přijde na to nebo ne?
Tvoje limbo skončí nejdříve 4. 11.

Není to nic neobvyklého, že v chladném podzimním počasí za tmavé noci můžete zahlédnout něco, co vám šálí smysl. Nebo že zaslechnete něco, co ve skutečnosti neexistuje. I tohle si mohl myslet Alfredo, který nejprve slyšel podivně řezavý hlas, který jako by šeptal jeho jméno "Alfredoooo!" neslo se kolem řeky, kde právě vlk procházel. Nejprve to bral jako přelud, ale pak zaslechl onen hlas znovu a blíže. Než se nadál z poza stromů vyšel vlk. Byl mohutný a celý bílý. Jako by na jeho srst dopadl čerstvý sníh. Očima si přejel Alfreda od tlapek až po čenich. "Tebe jsem celou dobu hledal," pronesl s úšklebkem. "Rád bych si tě přidal do sbírky!" O jaké sbírce to mluví? A proč pronásleduje Alfreda?

//Tvůj nepříjemný zemřelý, tě bude pronásledovat minimálně dva následující posty. Hru za něj si můžeš dirigovat sám.

Tonres zemřel. Z jeho těla bude hezká kupička, až projde trávicím traktem medvěda. Jenže tělo není všechno. Některé věci mezi nebem a zemí nejsou hmotné, ale nehmotné. Jako třeba Tonresova duše? Nebo co to bylo. Tohle jeho vědomé uvědomnění sebe sama se přeneslo do místa, které rozhodně nebylo příjemné.

Tonres se objevil v momentě, který doufal, že už nikdy neprožije. Párkrát zamrkal, aby rozehnal mlhu. Uviděl Moonlight, která křičela bolestí. Porod se blížil. Jenomže tentokrát se Moonlight narodila tři živá vlčata. Tonres neměl jenom jednoho syna, ale hned tři potomky. Jak kouzelné. Jeden by si řekl, že tohle bude přímo nebeské místo. Jenže když se Tonres rozhlédl kolem uviděl, že venku mimo noru, zuří sněhová bouře.
"Mám hlad," kníkla Moonlight a pohlédla na vlčata.

Ráno vstávalo zalito slunečními paprsky, které se ovšem hned schovaly za mračna, jako by se obávalo toho, co může přijít. Mrholení dopadalo na kožichy všech vlků, kteří se neschovali někam pod koruny jehličnanů nebo do jeskyně, nory. Tonres zůstával venku i v tomhle nečase, což se mu stalo osudným. Z mlhy kousek od něj uslyšel hlas vlčice, kterou kdysi znával.
"Tonresku," neslo se lesem se zachichotáním, jako by ho někdo chtěl týrat. Soužit. "Tonréééésku," protáhlo se další zachichotání.
Tonres se otáčel jako káča odtrhnutá od provázku, jak se snažil najít, odkud ten velice známý hlas přichází. A když se otočil znovu, stála přímo před ním. Moonlight. Její tlama byla nakřivo, jako by jí někdo praštil do čelisti a tu vykloubil, ale mluvila normálně, jako by jí plandající spodní čelist nepřekážela.


//Tonres může komunikovat s Moonlight, ale sám!
Moonlight se ho bude držet min 2 posty. Nebude mluvit, ale může přikyvovat/vrtět hlavou. Pokud bys chtěla od ní odpověď napiš vzkaz Elise. Jinak můžeš hrát s sám. 9

Elisa se pohybovala neslyšně. Kdykoli se na ni Styx podívala stála, ale jakmile odešla, Elisa se záhadně přesunula. Bylo to zvláštní, ale Styx to nenahánělo hrůzu. Byla nejspíše na mrtvé zvyklá, však kolik vzala životů... Když jeden žije v tak těsném svazku se smrtí asi se z něj stane vlk, který se ničeho nebojí. Slova okřídlené ovšem neměla na ducha moc velký vliv.
"Ale prosím tebe," pronesla se zavrčením mrtvá. " Přišla jsem tě vyzvat na souboj... Ale ne tady, tady to tebou moc páchne a tou tvojí sourozeneckou smečkou," dodala a nakrčila čenich odporem.
"Pokud se teda nebojíš..." nechala vyvanout do vzduchu slova. "Když se ti bude chtít tak najdi Jezevčí les na východě, tam si můžeme... popovídat." S těmi slovy Elisa zmizela. Těžko říct, jestli to bylo pozvání, výhružka nebo něco mezi tím.

Erlend se mlhou vracel z děsivého setkání s pavouky. Mlha opravdu houstla i kolem řeky, která v chladném dni působila jako tekutý led. Erlend si to nejprve neuvědomoval, ale po chvilce začal mít pocit, že ho někdo následuje. Neslyšel našlapování, ani praskání větviček pod tlapkami. Jenže když se otočil byl tam vlk. Jak to, že přišel tak neslyšně? Erlend ho zprvu nepoznával, to až v okamžiku kdy vlk promluvil.
"Tak tady ses mi schoval. Na tohle čekám už hodně, hodně dlouho!" zavrčel vlk a zaujal bojové postavení.


//Duch se bude držet Erlenda min 2 posty. Pokud bys chtěl od něj odpověď napiš vzkaz Elise. Jinak můžeš hrát s Duchem Tuláka sám. 9

Zatím, co utíkala Styx od Newlina ani si nevšimla, že jeho vyrušilo něco podivného. Sama ovšem měla přijít na to, že podivnosti se nevyhnou ani její maličkosti. Mlha padla všude kolem a i do bukového lesa. Byla hustá a dosti nebezpečná. Styx se vracela domů značkovat. Jenomže v momentě, kdy vkročila do lesa, usylšela podivný hlas. Jako by někdo stál těsně vedle ní a šeptal jí to do ouška.
"Vypadáš jak blbě opeřejnej vrabec, Styx," zaslechla vlčice za sebou řezavý hlas, který poznávala. Jenomže vlčice, které patřil byla již nějaký ten pátek pod kobercem z hlíny, trávy a brouků. Jenže hlas zněl, jako by byl kousek od Styx. Když vlčice otočila hlavu, mohla uvidět Elisu v tom stavu v jakém byla, než zemřela. Na těle neměla ani škrábnutí po souboji se Styx nebo pádu ze skal.


//Styx může běžet za Elisou, ale sama!
Duch se jí bude držet min 2 posty. Pokud bys chtěla od ní odpověď napiš vzkaz Elise. Jinak můžeš hrát s Duchem Elisy sama. 9

Newlin to ještě nevěděl, ale jedno z jeho známých už nebyla na tomto světě. Rozhodla se ovšem, že v tomto slavnostním období svého dávného přítele navštíví. Jenomže, kdo by chtěl klábosit s duchem? Možná Newlin nebude mít očka tak úplně otevřená a tak si nevšimne, že vlčice, která ho pozoruje z dálky, je tak trochu po smrti.
"Newline," neslo se vzduchem a šeptalo do ouška jenom Newlinovi. Ten hlas přeci znal, patřil Darkii. Pokud se s ní chtěl setkat, stačilo jenom trochu popoběhnout tajgou dál. Někde přece musí být. Její duch stál několik desítek možná i stovek metrů od Styx a Newlina. Mlha byla tak silná, že Darkii neviděl, ale věděl že tam je. Že na něj čeká. Ale proč? Kde se tu vzala?

Darkie tam stála a čekala na Newlina. Její duch se trochu třpytil, ale skrz mlhu se dalo těžko říct proč nebo čím. Jelikož je Darkie ovšem duchem, který nepřišel dělat problémy, její spojení se světem živých je slabé a tak nebude Newlinovi schopna odpovídat na otázky. Může ovšem kývnout nebo zavrtět hlavou.


//Newlin může běžet za Darkii, ale sám!
Darkie se ho bude držet min 2 posty. Nebude mluvit, ale může přikyvovat/vrtět hlavou. Pokud bys chtěla od ní odpověď napiš vzkaz Elise. Jinak můžeš hrát s Duchem Darkie sama. 9

Javorový les se mohl zdát někomu opuštěný. V podzimních měsících se hezky zbarvoval a nebylo tomu jinak ani tento rok. Jenomže něco v lese bylo podivného. Nesl se tu podivný zápach, který štípal do čenichu všechny přítomné. Zajíčkové naskákaly do nor, ptactvo odletělo. V lese se usídlila Mrtvolka a rozhodně nehodlala místním nijak pomáhat s čímkoli...

//Vlastníte-li magii nemrtvých až do konce října můžete u Mrtvolky nakupovat hvězdy do této magie. Váš post musí ovšem splňovat délku (minimálně 1A4) jako je tomu při nákupu u jiných bohů! 9

Lilith se probudila z příšerného snu. Zdálo se jí o tom, jak její tělo prasklo. Cítila ovšem nádherný pocit, který byl ve své nádheře příšerný. Cítila energii a strašlivou sílu, kterou nikdy necítila. Ale zároveň s pocitem nadvlády, ji to celou pohlcovalo. Byl to sen? Nebo nebyl?
Náhle jí někdo šťouchl do ramene. "Dělej vstávej," Abeloth dloubla tlapkou do Lilith. "Jsi ospalec největšího kalibru," pronesla se smíchem než vyběhla z nory do slunečního světla. Lilith vyšla za ní a mohla uvidět svou rodnou smečku. Jenže už nebyla tou mladou vlčicí, jakou byla dřív. Byla starší, ale tady se nic nezměnilo. Nebo změnilo? Byl tohle jenom sen? Nebo byl sen její život na Gallirei?


//Vítej Lilith,
tvoje vlastní soukromé peklo už čeká. Jméno Lilith má podivně zajímavý a tajemný původ, stejně takové bude i tvoje limbo.
Tvým novým "prostorem" pro obývání je místo tvojí bývalé smečky. Jenže se změnily některé osoby, které ve smečce žijí. Novým Nejvyšším je Makadi. Stejně tak s tebou smečku sdílí Duncan, který je Nejvyššímu zcela oddán, Wizku a všichni tvoji "sourozenci". Záleží jenom na tobě, jak se bude Limbo přizpůsobovat a jestli bude opravdu takovou noční můrou nebo ne.

Limbo se může vždy změnit, stačí mi napsat, a nebo ti ho změním jen tak, protože se mi bude chtít!
Nezapomeň dodržet pravidla a všechno mi posílat do vzkazu. V limbu můžeš být maximálně do 20. 11. včetně.
Hodně zdaru...
Mrtvolka

//Fiér budiž vykopnut z limba pro nesplnění požadavků.
Dále pokračuj v zapadlém koutu.

Fiér se nalézal v těle malého vlčátka, které se schovávalo před vlastní sestrou a matkou. Obě dvě se náramě bavily tím, že se ho snažily najít. Jenomže i jejich trpělivost neměla nevyčerpatelné zdroje. Po chvilce už i na jejich hlasech bylo slyšet, že je tahle hra na schovávanou nebaví.
"FIÉRE! TY BLBEČKU KDE JSI!" vyřvávala minikopie Lindasy, kterou ovšem nemohl Fiér vidět. Z jejího hlasu ovšem cítil podrážděnost, jak nemohla bratra najít. Už už si chtěl úlevně vydechnout, protože to vypadalo, že obě vlčice toho nechávají a bez nalezení své kořisti odejdou. Jenže náhle se kořeny stromu roztáhly a Fiérův kožich zalily paprsky slunečního světla. Byl odhalený, byl viditelný a rozhodně nebyl dobře schovaný před tyrankami.

Noroxova duše se propadla do nejtemnějších míst. Nakonec ovšem přestal Mrtvolku bavit. Rozcupovala jeho duši na spousty malinkatých kousků a ty pak postupně vyplivla zpět do jeho těla.
Kousky duše se v těle převalovaly. Nemohly se zase pěkně spojit, což se projevilo tím, že Norox se bude cítit odtržen od vlastní identity po svém návratu do reálného světa Gallirei.


//Norox se přesouvá do Zapadlého koutu Nárrských vršků.
Jelikož překročil časový limit přichází tím o celý inventář.


Strana:  « předchozí  1 2 3 4 5 6 7 8 9   další »

Všechna práva vyhrazena ©
Zákaz kopírování. Veškerý obsah je chráněn autorským právem.
Obrázky a texty náleží jejich právoplatným autorům.