Příspěvky uživatele


< návrat zpět

Strana:  « předchozí  1 2 3 4 5 6 7 8 9   další »

Bylo to už dávno, co se jí zdál svět smysluplný. Kdy její kroky měly směr a její sny byly něčím v co doufala. Kdy věřila tomu, že může něco dokázat, že může být někým. Jenže to vše odvál čas a jizvy na jejím těle. Sny a naděje se proměnily v naivitu vlčkovského věku a krása na blud, za kterým se všichni ženou. Nebylo tomu tak ovšem vždy. Dříve měla snad i srdce na pravém místě. Jednou udělala to, za co by se do konce svých dní měla nenávidět. Ale ten kdo o tom mohl povídat si její selhání vzal sebou do hrobu. Do hrobu, který mu zařídil někdo silnější než ona, když ona nemohla...

Lacrima uviděla v mlhavém oparu vlka. Nejprve se jí zdál jako přelud, ale postupně začal nabývat obrysů, které poznávala. Jednalo se o vlka, který nesplnil své závazky a měl za ně zaplatit. A taky, že zaplatil, ale ne tak, jak bylo plánováno.
Náhle se vrhl Lacrimě k tlapkám a začal jí je olizovat. "Madam, madam, vy mě můžete zachránit. Vy jste milá a dobrá, vím to. Můžete mě zachránit, že ano?" volal a prosil. Přitom ani nevěděla proč nebo jak to, že je živý?

// Tento duch tě bude pronásledovat do 31. 11. včetně! Je jen na tobě, zda setkání bude příjemné či nepříjemné. Duch tě může otravovat nebo můžete dojít nějakého společného usmíření. Duch tě nemůže zabít ani poranit, ale pokud se spolu pustíte do boje může ti způsobit jeho dotyk bolest, jako by ti zmrzla kůže i maso pod ní. Taky průchod duchem způsobuje silnou nevolnost!

Po krátkém odpočinku, který zažíval v náruči své milované, přišla poměrně studená sprcha. V měsíčním světle se objevil podivný stín, který se zastavil u vchodu. Byl to vlk, kterého sem přivedlo něco tajemnějšího než by jeden čekal. "Jinksi...." táhlo se do nitra jeskyně. Táhlé a potiché volání toho jediného, kdo mohl Jinkse překvapit. Ten hlas poznával, patřil jeho bratrovi. A nezněl vůbec příjemně.
"Proč ses za mě vydával Jinksi? Proč si mi nedovolil přejít na druhou stranu?" vyptával se. Jeho hlas zněl smutně. "Teď si užíváš s ní, ale mě jsi nedovolil si užít ani pořádný odchod. Nikdo netruchlil při velké oslavě nad mou smrtí, nikdo neprovolával moje jméno. Nevzal jsi mi život, ale vzal jsi mi mou smrt." Výčitka byla v rozechvělém hlase jasná. Vlk ovšem nevstoupil do jeskyní, nerušil dva milence. Zůstával u východu a čekal. Věděl, že Jinks příjde.

// Tento duch tě bude pronásledovat do 31. 11. včetně! Je jen na tobě, zda setkání bude příjemné či nepříjemné. Duch tě může otravovat nebo můžete dojít nějakého společného usmíření. Duch tě nemůže zabít ani poranit, ale pokud se spolu pustíte do boje může ti způsobit jeho dotyk bolest, jako by ti zmrzla kůže i maso pod ní. Taky průchod duchem způsobuje silnou nevolnost!

Vlk, ještě ne dospělý, ale už ve věku blízkém dospělosti. Rodiče si skoro nepamatoval, ale oni si pamatovali jeho. A neodpustili mu, že utekl. V noci, která byla poměrně chladná, se tak od nikud zhmotnila Jerryho matka. Působila rozechvěle a smutně. "Jerry?" oslovila svého syna. "Jerry proč jsi utekl? Proč jsi opustil bezpečí smečky? Proč jsi nezůstal tam, kde bylo tvé místo? Proč jsi nás vyměnil za jinou smečku a jinou rodinu?" naříkala a v jejím hlase byla cítit bolest, kterou matce může způsobit jenom vlastní potomek.

// Tento duch tě bude pronásledovat do 31. 11. včetně! Je jen na tobě, zda setkání bude příjemné či nepříjemné. Duch tě může otravovat nebo můžete dojít nějakého společného usmíření. Duch tě nemůže zabít ani poranit, ale pokud se spolu pustíte do boje může ti způsobit jeho dotyk bolest, jako by ti zmrzla kůže i maso pod ní. Taky průchod duchem způsobuje silnou nevolnost!

Roland byl skálou, kterou jen tak něco nepohne. Byl i nositelem tajemství, které slíbil uchovat své sestře. Jenže tohle tajemství bylo jen pro živé, nikoli však pro mrtvé. A tak není divu, že v posmrtném životě jeden zjistil i to, co nepovažoval za reálné.
"Rolande..." uslyšel táhnoucí se hlas, který patřil jediné vlčici, kterou by nikdy nechtěl potkat. Matka. Vlastní matka, která mu sehnala dokonalý život, o který ovšem nestál. "Proč Rolande? Proč ses nemohl zachovat jako pořádný vlk?" výčitka v jejím hlase se propojovala se zlobou. Nelíbilo se jí rozhodnutí, které její syn učinil. "Proč jsi jim pomáhal? Proč jsi je kryl? Mohl jsi být novým alfou, ne se potulovat po všech čertech. Mohl jsi být někým a teď jsi nikdo!" soptila tak, jak jen to naštvané matky dovedou.

// Tento duch tě bude pronásledovat do 31. 11. včetně! Je jen na tobě, zda setkání bude příjemné či nepříjemné. Duch tě může otravovat nebo můžete dojít nějakého společného usmíření. Duch tě nemůže zabít ani poranit, ale pokud se spolu pustíte do boje může ti způsobit jeho dotyk bolest, jako by ti zmrzla kůže i maso pod ní. Taky průchod duchem způsobuje silnou nevolnost!

Nikdo nemá rád tyrany. Nebo alespoň ne ti, kteří jejich tlapkou trpí. Tak nějak se to stalo Phantasii, když byla malá. Její bratr byl takovým tyranem. Kez se přímo vyžíval v tom, když mohl své sestřičce ubližovat. Jenomže co s tím mohla dělat? Byl to její bratr, stěžovat si by vyústilo jenom v další ponižování a možná větší teror.
Jenže to bylo před lety. Teď už byla Phantasie silná a nezávislá vlčice. Ale nebyla to jenom přetvářka?
Náhle ucítila ránu. Někdo ji trefil šiškou do čenichu. Když otočila hlavu uviděla svého bratra Keze. Jenže něco na něm nehrálo. "Myslela sis, že mi utečeš?" zasmál se a už se připravoval s další šiškou v tlapce, aby svou sestřičku potrápil.

// Tento duch tě bude pronásledovat do 31. 11. včetně! Je jen na tobě, zda setkání bude příjemné či nepříjemné. Duch tě může otravovat nebo můžete dojít nějakého společného usmíření. Duch tě nemůže zabít ani poranit, ale pokud se spolu pustíte do boje může ti způsobit jeho dotyk bolest, jako by ti zmrzla kůže i maso pod ní. Taky průchod duchem způsobuje silnou nevolnost!

Dnes se evidentně matky rozhodly, že přijdou ze záhrobí trochu vychovávat svoje potomstvo. Možná, že kdyby byly matky co proto, nemusely by své výchovné nedostatky napravovat post mortem, ale co už. I na Lindasu tedy čekalo takové nepříjemné setkání.
"Tys teda pěkně zlenivěla. Touhle dobou jsem čekala, že budeš někdo, ale ty jsi nicka, která se tu poflakuje s nějakým nechutným tulákem? Pff patetické," odfrkla si Weriosasa, matka poměrně rozsáhlého rodu, ze kterého vzešla i Lindasa. Tohle setkání nejspíše nebude příjemné. Jenže matka Lindasy, nepřišla sama, vedle ní stál vlk, který se v lecčem podobal Odinovi. Byl to jeden z jeho bratrů, Vé. Měřil si svého sourozence pohledem plným pohrdání.
"Máte pravdu ctěná, tenhle tulák maximálně nakazí vaší dcerku siflem nebo něčím podobným, že jo Odine? Nebo spíše jí navěsí bulíky na nos o své vlastní dokonalosti a při tom dokázal co? Nic... Oba dva jsou stejné nuly, hodí se k sobě," pronesl Vé, který pohrdal nejen Odinem, ale i Lindasou.

// Tento duch tě bude pronásledovat do 31. 11. včetně! Je jen na tobě, zda setkání bude příjemné či nepříjemné. Duch tě může otravovat nebo můžete dojít nějakého společného usmíření. Duch tě nemůže zabít ani poranit, ale pokud se spolu pustíte do boje může ti způsobit jeho dotyk bolest, jako by ti zmrzla kůže i maso pod ní. Taky průchod duchem způsobuje silnou nevolnost!

Vlčice se skvrnou kávového zrnka velikosti mexického dolaru na čele se možná ani nepodivovala tomu, že kolem ucítila podivný zápach. Takový nakyslý. Když se ohlédla uviděla, že původcem onoho nakyslého zápachu je vlče, které mohlo být staré jenom několik měsíců. Coffee ji možná nepoznávala, ale byla to její sestra Niva. A vypadala dost nabroušeně.
"Jak to?" obořila se Niva na Coffee. "Jak to, že ty jsi přežila a já ne?" Bylo cítit, že na vlče má mnohem více rozumu, než by měla mít. "Proč přežil někdo takový jako ty. Já vím proč, protože jsi mě a bratrovi kradla mléko, abys zesílila a byla silnější. Nechávala ses krmit, zatím co mi dva jsme chřadli a umírali!" křičelo vlče, ale hlas mělo silný. Silnější než mnozí dospělí vlci. Coffee se bude muset vypořádat se svou vlastní minulostí.
Vedle malého vlčátka se objevila vlčice. Tu Cofee nepoznávala, ale poznával ji Nicos. Byla to ta, která se o něj starala. "Nicosi? Proč jsi odešel?" zeptala se váhavě a smutný pohled jejích očí prozrazoval, že ji ztráta vlčka ranila hlouběji, než by si někdo mohl jenom vymýšlet.

// Tento duch tě bude pronásledovat do 31. 11. včetně! Je jen na tobě, zda setkání bude příjemné či nepříjemné. Duch tě může otravovat nebo můžete dojít nějakého společného usmíření. Duch tě nemůže zabít ani poranit, ale pokud se spolu pustíte do boje může ti způsobit jeho dotyk bolest, jako by ti zmrzla kůže i maso pod ní. Taky průchod duchem způsobuje silnou nevolnost!

Dante býval vlkem silným a hrdým. I po smrti si zachovával ten postoj vůdce. Jenže záhrobí si na vás vybere daň ať chcete nebo nechcete. Občas jeho obraz podivně rozplynul, jako by nedželo jeho tělo správně pohromadě a některé části se snažily upadnout na zem. Objevil se v nové domovině svých dcer a syna. Lia a Pippa možná jeho návštěvu neočekávaly, ale rozhodně se jí nemohly vyhnout.
Jen tam tak postával a sledoval je. Bylo na vlčicích, aby si jeho přítomnosti povšimly, když se jim do čenichů dostala jeho vůně, kterou si nemohly splést s ničím jiným. Přeci jenom každé vlče pozná pachy vlastních rodičů. Navíc když je mělo rádo.

// Tento duch tě bude pronásledovat do 31. 11. včetně! Je jen na tobě, zda setkání bude příjemné či nepříjemné. Duch tě může otravovat nebo můžete dojít nějakého společného usmíření. Duch tě nemůže zabít ani poranit, ale pokud se spolu pustíte do boje může ti způsobit jeho dotyk bolest, jako by ti zmrzla kůže i maso pod ní. Taky průchod duchem způsobuje silnou nevolnost!

Newlin zemřel tlapkou jiného vlka. Věčná škoda tohohle milouše, který by skoro ani mouše neublížil. Možná proto se neodporoučel rovnou na věčnost, ale jen se přesunul někam mezi pomyslnou smrt a život.

Jenže když otevřel očka bylo to, jako by se na svět nedíval svým vlastním pohledem. Tenhle milounký vlk se najednou cítil, jako že ho někdo sleduje. Kolem něj ovšem nikdo a nic nebylo. Newlin se ocitl na obří pláni, která měla tak vysokou trávu, že by v ní jeden zabloudil. Newlin se ocitl v obřím bludišti, kde na každém kroku může číhat nebezpečí.

//Vítej v limbu!
Tvoje limbo má podobu obřího travnatého bludiště, jaká nebezpečí tam na tebe budou čekat je jen na tobě. Newlin má ovšem neustále pocit, že je někým sledován, ale kým? Přijde na to nebo ne?
Tvoje limbo skončí nejdříve 4. 11.

Není to nic neobvyklého, že v chladném podzimním počasí za tmavé noci můžete zahlédnout něco, co vám šálí smysl. Nebo že zaslechnete něco, co ve skutečnosti neexistuje. I tohle si mohl myslet Alfredo, který nejprve slyšel podivně řezavý hlas, který jako by šeptal jeho jméno "Alfredoooo!" neslo se kolem řeky, kde právě vlk procházel. Nejprve to bral jako přelud, ale pak zaslechl onen hlas znovu a blíže. Než se nadál z poza stromů vyšel vlk. Byl mohutný a celý bílý. Jako by na jeho srst dopadl čerstvý sníh. Očima si přejel Alfreda od tlapek až po čenich. "Tebe jsem celou dobu hledal," pronesl s úšklebkem. "Rád bych si tě přidal do sbírky!" O jaké sbírce to mluví? A proč pronásleduje Alfreda?

//Tvůj nepříjemný zemřelý, tě bude pronásledovat minimálně dva následující posty. Hru za něj si můžeš dirigovat sám.

Tonres zemřel. Z jeho těla bude hezká kupička, až projde trávicím traktem medvěda. Jenže tělo není všechno. Některé věci mezi nebem a zemí nejsou hmotné, ale nehmotné. Jako třeba Tonresova duše? Nebo co to bylo. Tohle jeho vědomé uvědomnění sebe sama se přeneslo do místa, které rozhodně nebylo příjemné.

Tonres se objevil v momentě, který doufal, že už nikdy neprožije. Párkrát zamrkal, aby rozehnal mlhu. Uviděl Moonlight, která křičela bolestí. Porod se blížil. Jenomže tentokrát se Moonlight narodila tři živá vlčata. Tonres neměl jenom jednoho syna, ale hned tři potomky. Jak kouzelné. Jeden by si řekl, že tohle bude přímo nebeské místo. Jenže když se Tonres rozhlédl kolem uviděl, že venku mimo noru, zuří sněhová bouře.
"Mám hlad," kníkla Moonlight a pohlédla na vlčata.

Ráno vstávalo zalito slunečními paprsky, které se ovšem hned schovaly za mračna, jako by se obávalo toho, co může přijít. Mrholení dopadalo na kožichy všech vlků, kteří se neschovali někam pod koruny jehličnanů nebo do jeskyně, nory. Tonres zůstával venku i v tomhle nečase, což se mu stalo osudným. Z mlhy kousek od něj uslyšel hlas vlčice, kterou kdysi znával.
"Tonresku," neslo se lesem se zachichotáním, jako by ho někdo chtěl týrat. Soužit. "Tonréééésku," protáhlo se další zachichotání.
Tonres se otáčel jako káča odtrhnutá od provázku, jak se snažil najít, odkud ten velice známý hlas přichází. A když se otočil znovu, stála přímo před ním. Moonlight. Její tlama byla nakřivo, jako by jí někdo praštil do čelisti a tu vykloubil, ale mluvila normálně, jako by jí plandající spodní čelist nepřekážela.


//Tonres může komunikovat s Moonlight, ale sám!
Moonlight se ho bude držet min 2 posty. Nebude mluvit, ale může přikyvovat/vrtět hlavou. Pokud bys chtěla od ní odpověď napiš vzkaz Elise. Jinak můžeš hrát s sám. 9

Elisa se pohybovala neslyšně. Kdykoli se na ni Styx podívala stála, ale jakmile odešla, Elisa se záhadně přesunula. Bylo to zvláštní, ale Styx to nenahánělo hrůzu. Byla nejspíše na mrtvé zvyklá, však kolik vzala životů... Když jeden žije v tak těsném svazku se smrtí asi se z něj stane vlk, který se ničeho nebojí. Slova okřídlené ovšem neměla na ducha moc velký vliv.
"Ale prosím tebe," pronesla se zavrčením mrtvá. " Přišla jsem tě vyzvat na souboj... Ale ne tady, tady to tebou moc páchne a tou tvojí sourozeneckou smečkou," dodala a nakrčila čenich odporem.
"Pokud se teda nebojíš..." nechala vyvanout do vzduchu slova. "Když se ti bude chtít tak najdi Jezevčí les na východě, tam si můžeme... popovídat." S těmi slovy Elisa zmizela. Těžko říct, jestli to bylo pozvání, výhružka nebo něco mezi tím.

Erlend se mlhou vracel z děsivého setkání s pavouky. Mlha opravdu houstla i kolem řeky, která v chladném dni působila jako tekutý led. Erlend si to nejprve neuvědomoval, ale po chvilce začal mít pocit, že ho někdo následuje. Neslyšel našlapování, ani praskání větviček pod tlapkami. Jenže když se otočil byl tam vlk. Jak to, že přišel tak neslyšně? Erlend ho zprvu nepoznával, to až v okamžiku kdy vlk promluvil.
"Tak tady ses mi schoval. Na tohle čekám už hodně, hodně dlouho!" zavrčel vlk a zaujal bojové postavení.


//Duch se bude držet Erlenda min 2 posty. Pokud bys chtěl od něj odpověď napiš vzkaz Elise. Jinak můžeš hrát s Duchem Tuláka sám. 9

Zatím, co utíkala Styx od Newlina ani si nevšimla, že jeho vyrušilo něco podivného. Sama ovšem měla přijít na to, že podivnosti se nevyhnou ani její maličkosti. Mlha padla všude kolem a i do bukového lesa. Byla hustá a dosti nebezpečná. Styx se vracela domů značkovat. Jenomže v momentě, kdy vkročila do lesa, usylšela podivný hlas. Jako by někdo stál těsně vedle ní a šeptal jí to do ouška.
"Vypadáš jak blbě opeřejnej vrabec, Styx," zaslechla vlčice za sebou řezavý hlas, který poznávala. Jenomže vlčice, které patřil byla již nějaký ten pátek pod kobercem z hlíny, trávy a brouků. Jenže hlas zněl, jako by byl kousek od Styx. Když vlčice otočila hlavu, mohla uvidět Elisu v tom stavu v jakém byla, než zemřela. Na těle neměla ani škrábnutí po souboji se Styx nebo pádu ze skal.


//Styx může běžet za Elisou, ale sama!
Duch se jí bude držet min 2 posty. Pokud bys chtěla od ní odpověď napiš vzkaz Elise. Jinak můžeš hrát s Duchem Elisy sama. 9


Strana:  « předchozí  1 2 3 4 5 6 7 8 9   další »

Všechna práva vyhrazena ©
Zákaz kopírování. Veškerý obsah je chráněn autorským právem.
Obrázky a texty náleží jejich právoplatným autorům.