Příspěvky uživatele


< návrat zpět

Strana:  « předchozí  1 2 3 4 5 6 7 8 9   další »

Erlend se konečně vymaňoval. Uvědomoval si svou smrt. Tohle byla konečná. Nebo snad ne?
Mrtvolka zase jednou překlopila svou tlapkou váhy, které převážely jeho osud v prospěch života. Jako podivná entita, která si hrála s osudy ostatních se ovšem necítila ani šťastně ani nešťastně. Je to tak, jak to má být. To byla celá její filozofie. Erlendovi se zatmělo před očima. Jeho probuzení bude v zapadlém koutu nárrských vršků. Zda si odsud něco odnese nebo zapomene na vše, je pouze na něm.
Neodejde ovšem jen tak. Po probuzení si odnese až panický strach z vody. Ať už z deště, řeky, jezera či moře. Voda ho bude děsit. Postupně si ovšem zvykne alespoň na některé vodní útvary. Dlouhodobě si ovšem udrží strach z vody, ve které nestačí. Plavání tedy nebude jeho oblíbenou činností už nikdy.


//Budiž volný! 9

Mrtvolka sledovala jak se Tonres potýká se svým údělem. Rozhodovala se jestli jej vrátí zpět mezi živé, nebo si navždy jeho duši přitáhne k sobě a už ji nepustí. Její sledování ovšem ukázalo, že tahle dušička taky nechce odejít na věčnost.

//Budiž propuštěn z Limba. Tvůj postih je nemožnost orientovat se v prostoru a neustálé motání se v kruzích minimálně týden a 6 postů. Špatný orientační smysl může být zachován i v budoucnu.

Parsifal se probudil v Taranském pohoří, které pro něj bylo prvním domovem. Jakmile sešel o něco níže, mohl narazit na Bratry vykonávající všechny své povinnosti. Nejprve ho ignorovali, ale pak si ho jeden z Bratrů všiml. Caspian se zastavil před Parsifalem a pohrdavě si ho prohlédl od špiček uší až po ocas. "Nikdo s tebou nepočítal," řekl mu chladně a pokračoval v chůzi k jinému Bratru, aby mu vyrval králíka a sám si ho snědl. Ať už se Parsifal podíval kamkoliv, Bratři ho buď ignorovali nebo častovali nepřímými urážkami. Rozhodně nikdo nebyl rád, že se vrátil.
"Nikdy kodex nedodržoval... Buď loajální, je hezké vidět, co si o nás doopravdy myslí..." rozléhalo se to mezi vlky, co si šuškali mezi sebou.

//Vítej v limbu!
Tvoje limbo má podobu Taranského pohoří, kde žije a dýchá Řád. Všichni členové Řádu ale Parsifala odsuzují, protože je opustil. Cokolivco Parsifal udělá nebo řekne bude Bratry souzeno jako chování proti zásadám Kodexu, i když Parsifal nic proti kodexu špatně dělat nebude. Sám si ale může všímat, že se mezi Bratry rozmáhá korupce a ani oni nejsou tak dokonalí, za jaké se považují.
Tvoje limbo skončí nejdříve 8. 11.

S posledními slovy mrtvého bratra se Parsifalova očka zavřela a jeho dech utichl. Mrtvý duch si jenom povzdechl a zmizel zpátky do záhrobí, bylo smutné vidět odcházet někoho tak mladého, avšak koloběh života je neustále se točící stroj, který obyčejná vlčí tlapka nedokáže zastavit.
Jeho místo ale nahradila jiná entita. Obratně chytila Parsifalovu duši, která se třepetala v jeho tělíčku a vytrhla ji ze sevření hmotného těla, jako kdyby v tom měla už dlouholetou praxi. "Že by alergie na pavoučí jed?" zeptala se malého zářivého orbu ve svých tlapkách, ale ten jí nemohl odpovědět. Někteří vlci kousnutí pavoukem přežili bez úhony, někteří s lehkými potížemi přežili. Ona ale nesoudila, nepřipadalo jí to vůči Parsifalovi nefér, to vůbec ne. Život byl zkrátka krutý a nevybíravý. Ona měla ale moc duši provést očistcem a silné jedince lačnící po životě znovu vrátit na svět.


// Přesouváš se do Limba, adios!

Parsifal tak tak unikl pavoukovi, ačkoliv jeho jedu se mu utéci nepodařilo. Zatímco ležel na hranicích lesa a jed mu pulzoval v krevním řečišti, Aragog hledal svého vyrušitele a toužil po jeho konzumaci. Už tolik vlků mu uprchlo a tolik jich napustil svým jedem, že zuřil, když si ani z jednoho nemohl udělat Fruko.
Před Parsifalovýma očima se najednou objevily čtyři tlapky. Nebyly tak úplně hmotné, ale nebyly ani průsvitné. Světlo se v nich podivně lámalo a skoro jako kdyby jejich vnitřek byl vyplněn mlhou. "Neměj strachu, Parsifale, tarantule tě ztratila. Její zrak je velmi chabý," ozval se nad Parsifalem známý hlas. Kde ho už ale slyšel? Musel zapátrat hluboko v paměti, ale ve vteřině si vzpomněl. Rané vzpomínky byly přecijen nejvkořeněnější v jeho paměti. S rozpomenutím ale také přišlo uvědomění, že tento hlas... Přichází ze záhrobí. Starší bratr shlížel na vzrostlého Parsifala s jistou hrdostí, ale zároveň i hořkostí, neb sám věděl, že nebohému vlkovi nemůže dopřát přílišné útěchy. Mohl mu pomoci jenom slovy. Pohled na mrtvého bratra byl zneklidňující, ačkoliv jeho vzhled nebyl znetvořen. Jeho tělo na sobě nemělo sice žádnou otevřenou ránu, ale jeho pohyby hrudníku byly neovladatelně trhané, kožich rozježený a oči vypoulené jako v momentě, kdy zemřel. Přítomnost mrtvého kolem sebe nesla otázky a předtuchy náhlé smrti, které se na Parsifala mohly přenést.


// Tento duch tě bude pronásledovat do 31. 11. včetně! Je jen na tobě, zda setkání bude příjemné či nepříjemné. Duch tě může otravovat nebo můžete dojít nějakého společného usmíření. Duch tě nemůže zabít ani poranit, ale pokud se spolu pustíte do boje může ti způsobit jeho dotyk bolest, jako by ti zmrzla kůže i maso pod ní. Taky průchod duchem způsobuje silnou nevolnost!

Erlendovi se otevřela očka, ale nekoukal na moře, koukal na nádhernou louku, která byla plná květinek, broučků a všemožných věcí, které působily na smysly vlka. Taky zahlédl hned několik stínů. Podle pachů všechny stíny poznával.
Náhle pocítil na hrdle podivný tlak. Mohl mluvit? Nebo se mu to jenom zdálo. Měl by to vyzkoušet. Jenže jen co přistoupil k první vlčici a jeho hlas zazněl okolím, ona ho začala ignorvoat.

//Vítej v limbu!
Tvoje limbo má podobu rozkvetlé louky, která je posetá spoustou různých brouků. Na louce vidíš různé vlčice, které jsi během svého života potkal. I když můžeš mluvit, žádná z nich tě nechce poslouchat a všechny tě bezostyšně ignorují.
Tvoje limbo skončí nejdříve 7. 11.

Alfredovo limbo se mohlo někomu zdát jako pohádka. Ne ovšem jemu. Kolem měl nádherný les, který nabízel spoustu potravi k ulovení. Průzračný potůček protékal kolem. Všechno přímo vybízelo k tomu, že by se tu jeden usídlil natrvalo.
Jenže Alfredo měl takový podivný pocit. Pocit, že něco není tak úplně v pořádku. Náhle uslyšel povědomí hlas. Byla to Pippa, ale netvářila se vůbec přátelsky. Plynulou italštinou mu vpálila, že dluhy se musí splácet. Jenže komu to říkala? Alfredovi? To snad ne, on přece nikdy nic mafii nedlužil on byl její člen? Nebo snad ne?

//Vítej v limbu!
Tvoje limbo má podobu lesa, který se zdá naprosto přepychovým pro vlka. Je tu ovšem jedna potíž, nahání tě totiž mafiáni.
Tvoje limbo skončí nejdříve 7. 11.

Potkat vlastního rodného bratra by jeden rozhodně chtěl, ale ne v případě, že tento bratr padl při obraně smečky jež před nějakou dobou. Takové setkání by možná nemuselo být nejpříjemnější. Hlavně by k němu vůbec nemělo docházet, ale i přes to se tomu tak stalo.
Mikhail se objevil kousek od břehu Velkého vlčího jezera, kde se nacházel i Artyom. Postával tam a koukal do hlubin vody, jako by se rozmýšlel zda do ní skočit nebo ne. Ledový vítr se proháněl kolem, ale duch si nechával svou srst hezky uhlazenou a ani trochu se neotřásl zimou, jako by ho chlad nechával... chladným... Artyom ho viděl, cítil, ale bylo jen na něm, zda se pustí s bratrem do řeči.

// Tento duch tě bude pronásledovat do 31. 11. včetně! Je jen na tobě, zda setkání bude příjemné či nepříjemné. Duch tě může otravovat nebo můžete dojít nějakého společného usmíření. Duch tě nemůže zabít ani poranit, ale pokud se spolu pustíte do boje může ti způsobit jeho dotyk bolest, jako by ti zmrzla kůže i maso pod ní. Taky průchod duchem způsobuje silnou nevolnost!

Arcanus toho měl celkem dost. Ne, že by byl už moc starý, ale spíše mu šediny přidělávala jeho rodina. Bez Elisy byl jako kůl v plotě, všechno se kolem něj hroutilo a jeden by si pomyslel, že už by to mohlo s tím neštěstím stačit, ale pokaždé se objevila nějaká další nepříjemnost. Třeba odchod Etneyho a vlčat. To Arcanus rozhodně nechtěl, ale bránit synovi se mu taky nezamlouvalo. Asi už na to všechno byl starý...
Proto mu taky nepřišlo divné, když ucítil pach Elisy. Přikláněl se k názoru, že za to může stáří. Její pach ovšem mohl cítit každý člen její rodiny (myšleno přímý příbuzný nebo partner). Elisa se totiž nacházela nedaleko nich všech. Kdo se rozhodl následovat pach, mohl se ocitnout vedle její sochy, kde Elisa postávala v celé své kráse.


// Tento duch tě bude na území do 31. 11. včetně!
Je jen na vás, zda ji navštívíte nebo necháte být. Duch tě může otravovat nebo můžete dojít nějakého společného usmíření. Duch tě nemůže zabít ani poranit, ale pokud se spolu pustíte do boje může ti způsobit jeho dotyk bolest, jako by ti zmrzla kůže i maso pod ní. Taky průchod duchem způsobuje silnou nevolnost!

Bylo to už dávno, co se jí zdál svět smysluplný. Kdy její kroky měly směr a její sny byly něčím v co doufala. Kdy věřila tomu, že může něco dokázat, že může být někým. Jenže to vše odvál čas a jizvy na jejím těle. Sny a naděje se proměnily v naivitu vlčkovského věku a krása na blud, za kterým se všichni ženou. Nebylo tomu tak ovšem vždy. Dříve měla snad i srdce na pravém místě. Jednou udělala to, za co by se do konce svých dní měla nenávidět. Ale ten kdo o tom mohl povídat si její selhání vzal sebou do hrobu. Do hrobu, který mu zařídil někdo silnější než ona, když ona nemohla...

Lacrima uviděla v mlhavém oparu vlka. Nejprve se jí zdál jako přelud, ale postupně začal nabývat obrysů, které poznávala. Jednalo se o vlka, který nesplnil své závazky a měl za ně zaplatit. A taky, že zaplatil, ale ne tak, jak bylo plánováno.
Náhle se vrhl Lacrimě k tlapkám a začal jí je olizovat. "Madam, madam, vy mě můžete zachránit. Vy jste milá a dobrá, vím to. Můžete mě zachránit, že ano?" volal a prosil. Přitom ani nevěděla proč nebo jak to, že je živý?

// Tento duch tě bude pronásledovat do 31. 11. včetně! Je jen na tobě, zda setkání bude příjemné či nepříjemné. Duch tě může otravovat nebo můžete dojít nějakého společného usmíření. Duch tě nemůže zabít ani poranit, ale pokud se spolu pustíte do boje může ti způsobit jeho dotyk bolest, jako by ti zmrzla kůže i maso pod ní. Taky průchod duchem způsobuje silnou nevolnost!

Po krátkém odpočinku, který zažíval v náruči své milované, přišla poměrně studená sprcha. V měsíčním světle se objevil podivný stín, který se zastavil u vchodu. Byl to vlk, kterého sem přivedlo něco tajemnějšího než by jeden čekal. "Jinksi...." táhlo se do nitra jeskyně. Táhlé a potiché volání toho jediného, kdo mohl Jinkse překvapit. Ten hlas poznával, patřil jeho bratrovi. A nezněl vůbec příjemně.
"Proč ses za mě vydával Jinksi? Proč si mi nedovolil přejít na druhou stranu?" vyptával se. Jeho hlas zněl smutně. "Teď si užíváš s ní, ale mě jsi nedovolil si užít ani pořádný odchod. Nikdo netruchlil při velké oslavě nad mou smrtí, nikdo neprovolával moje jméno. Nevzal jsi mi život, ale vzal jsi mi mou smrt." Výčitka byla v rozechvělém hlase jasná. Vlk ovšem nevstoupil do jeskyní, nerušil dva milence. Zůstával u východu a čekal. Věděl, že Jinks příjde.

// Tento duch tě bude pronásledovat do 31. 11. včetně! Je jen na tobě, zda setkání bude příjemné či nepříjemné. Duch tě může otravovat nebo můžete dojít nějakého společného usmíření. Duch tě nemůže zabít ani poranit, ale pokud se spolu pustíte do boje může ti způsobit jeho dotyk bolest, jako by ti zmrzla kůže i maso pod ní. Taky průchod duchem způsobuje silnou nevolnost!

Vlk, ještě ne dospělý, ale už ve věku blízkém dospělosti. Rodiče si skoro nepamatoval, ale oni si pamatovali jeho. A neodpustili mu, že utekl. V noci, která byla poměrně chladná, se tak od nikud zhmotnila Jerryho matka. Působila rozechvěle a smutně. "Jerry?" oslovila svého syna. "Jerry proč jsi utekl? Proč jsi opustil bezpečí smečky? Proč jsi nezůstal tam, kde bylo tvé místo? Proč jsi nás vyměnil za jinou smečku a jinou rodinu?" naříkala a v jejím hlase byla cítit bolest, kterou matce může způsobit jenom vlastní potomek.

// Tento duch tě bude pronásledovat do 31. 11. včetně! Je jen na tobě, zda setkání bude příjemné či nepříjemné. Duch tě může otravovat nebo můžete dojít nějakého společného usmíření. Duch tě nemůže zabít ani poranit, ale pokud se spolu pustíte do boje může ti způsobit jeho dotyk bolest, jako by ti zmrzla kůže i maso pod ní. Taky průchod duchem způsobuje silnou nevolnost!

Roland byl skálou, kterou jen tak něco nepohne. Byl i nositelem tajemství, které slíbil uchovat své sestře. Jenže tohle tajemství bylo jen pro živé, nikoli však pro mrtvé. A tak není divu, že v posmrtném životě jeden zjistil i to, co nepovažoval za reálné.
"Rolande..." uslyšel táhnoucí se hlas, který patřil jediné vlčici, kterou by nikdy nechtěl potkat. Matka. Vlastní matka, která mu sehnala dokonalý život, o který ovšem nestál. "Proč Rolande? Proč ses nemohl zachovat jako pořádný vlk?" výčitka v jejím hlase se propojovala se zlobou. Nelíbilo se jí rozhodnutí, které její syn učinil. "Proč jsi jim pomáhal? Proč jsi je kryl? Mohl jsi být novým alfou, ne se potulovat po všech čertech. Mohl jsi být někým a teď jsi nikdo!" soptila tak, jak jen to naštvané matky dovedou.

// Tento duch tě bude pronásledovat do 31. 11. včetně! Je jen na tobě, zda setkání bude příjemné či nepříjemné. Duch tě může otravovat nebo můžete dojít nějakého společného usmíření. Duch tě nemůže zabít ani poranit, ale pokud se spolu pustíte do boje může ti způsobit jeho dotyk bolest, jako by ti zmrzla kůže i maso pod ní. Taky průchod duchem způsobuje silnou nevolnost!

Nikdo nemá rád tyrany. Nebo alespoň ne ti, kteří jejich tlapkou trpí. Tak nějak se to stalo Phantasii, když byla malá. Její bratr byl takovým tyranem. Kez se přímo vyžíval v tom, když mohl své sestřičce ubližovat. Jenomže co s tím mohla dělat? Byl to její bratr, stěžovat si by vyústilo jenom v další ponižování a možná větší teror.
Jenže to bylo před lety. Teď už byla Phantasie silná a nezávislá vlčice. Ale nebyla to jenom přetvářka?
Náhle ucítila ránu. Někdo ji trefil šiškou do čenichu. Když otočila hlavu uviděla svého bratra Keze. Jenže něco na něm nehrálo. "Myslela sis, že mi utečeš?" zasmál se a už se připravoval s další šiškou v tlapce, aby svou sestřičku potrápil.

// Tento duch tě bude pronásledovat do 31. 11. včetně! Je jen na tobě, zda setkání bude příjemné či nepříjemné. Duch tě může otravovat nebo můžete dojít nějakého společného usmíření. Duch tě nemůže zabít ani poranit, ale pokud se spolu pustíte do boje může ti způsobit jeho dotyk bolest, jako by ti zmrzla kůže i maso pod ní. Taky průchod duchem způsobuje silnou nevolnost!

Dnes se evidentně matky rozhodly, že přijdou ze záhrobí trochu vychovávat svoje potomstvo. Možná, že kdyby byly matky co proto, nemusely by své výchovné nedostatky napravovat post mortem, ale co už. I na Lindasu tedy čekalo takové nepříjemné setkání.
"Tys teda pěkně zlenivěla. Touhle dobou jsem čekala, že budeš někdo, ale ty jsi nicka, která se tu poflakuje s nějakým nechutným tulákem? Pff patetické," odfrkla si Weriosasa, matka poměrně rozsáhlého rodu, ze kterého vzešla i Lindasa. Tohle setkání nejspíše nebude příjemné. Jenže matka Lindasy, nepřišla sama, vedle ní stál vlk, který se v lecčem podobal Odinovi. Byl to jeden z jeho bratrů, Vé. Měřil si svého sourozence pohledem plným pohrdání.
"Máte pravdu ctěná, tenhle tulák maximálně nakazí vaší dcerku siflem nebo něčím podobným, že jo Odine? Nebo spíše jí navěsí bulíky na nos o své vlastní dokonalosti a při tom dokázal co? Nic... Oba dva jsou stejné nuly, hodí se k sobě," pronesl Vé, který pohrdal nejen Odinem, ale i Lindasou.

// Tento duch tě bude pronásledovat do 31. 11. včetně! Je jen na tobě, zda setkání bude příjemné či nepříjemné. Duch tě může otravovat nebo můžete dojít nějakého společného usmíření. Duch tě nemůže zabít ani poranit, ale pokud se spolu pustíte do boje může ti způsobit jeho dotyk bolest, jako by ti zmrzla kůže i maso pod ní. Taky průchod duchem způsobuje silnou nevolnost!


Strana:  « předchozí  1 2 3 4 5 6 7 8 9   další »

Všechna práva vyhrazena ©
Zákaz kopírování. Veškerý obsah je chráněn autorským právem.
Obrázky a texty náleží jejich právoplatným autorům.