Příspěvky uživatele
< návrat zpět
Probudila se v noře, která jí byla velmi povědomá. A jak by taky ne, byla to nora, ve které se narodila. Nebyla v ní dokonce ani sama, kolem ní byla její matka, otec i sourozenci. Všichni měli ale napjaté výrazy, ačkoliv se na Elodii usmívali. “Ahoj zlatíčko, spalo se ti dobře?” optala se jí její maminka, když na ni Elodie pověsila svůj zrak. Maličká Zurri se se smíchem rozběhla po úkrytu a pak zamířila ven do lesa. Otec se ji pokusil zastavit, ale Zurri proklouzla a vyběhla ven. Matka zadržela dech a oči se jí rozšířily děsem, protože Zurri venku něco prudce strhlo na zem a zabilo. Bylo slyšet jen kníknutí a poté ticho.
// Vítej v Limbu Elodie!
Ještě než se pustíš do plnění úkolů, přečti si pravidla tohoto místa.
Limbo není příjemné místo určené k odpočinku, budeš tady mít neustále strach. Momentálně se nacházíš ve své rodné noře se svou rodinnou (mínus Zurri), která se v bezpečí ukrývá před nestvůrou chodící venku.
Do tvého Limba budu zasahovat a měnit jej, pokud budu chtít. Je to nestálé místo, které se přizpůsobuje strachům svých obyvatel.
Protože jsi zemřela po pádu ze srázu při němž jsi ztratila vědomí, bude tě často bolet hlava a budeš mít strach z výšek. Jestli ti bolest hlavy přetrvá určí až čas, ale jedno je jisté - už nadosmrti budeš mít strach z výšek. Můžeš si budovat k němu toleranci, ale nikdy se ho pořádně nezbavíš.
Splněné podmínky k propuštění posílej do vzkazu Mrtvolce s předmětem Limbo.
Přeji nehezký pobyt,
Mrtvolka
// Po prohraném souboji se přesouváš do Limba.
Mrtvolka Lilith sledovala a sledovala ji pečlivě. Ač se zdálo, že tato dušička by se svému osudu nejraději podřídila, uvnitř ní to vřelo. Ne, takto skončit nechtěla, nechtěla!
I její cesta v limbu končila definitivním koncem. V posledních vteřinách viděla už jen tancující tlapky vlků kolem sebe, jak poskakují v její krvi jako vlčata skáčou v dešťových loužích poté, co vysvitne sluníčko.
Mrtvolka tak tak zachytila duši Lilith, která si to z očistce pomalu mířila do světa mrtvých. Kdo ví, koho by tam potkala, ale ještě nebyl její čas. Neživá entita její duši chvíli držela v kostěné tlapce, než ji položila na zem a rozdupla. Zářivá dušička se roztříštila na tisíce blýskavých kousků a zmizela s tichým sykotem.
// Gratuluji, opouštíš Limbo! Tvé vylosované číslo ti přineslo odebrání všech křišťálů a mušliček. Zároveň si do konce života odnášíš silnou nedůvěru ke všem světle zbarveným a bílým vlkům.
Správkyně tohoto místa v Newlinovi ale viděla stále život, touhu po druhé šanci a naději na návrat. I přes jeho kamenný zevnějšek Newlin překypovat životem, každá zkamenělá buňka se třepala a chvěla. Mrtvolka stála čelem k soše a jediným svítícím okem probodávala Newlinovy kamenné zorničky.
Poté se jen naklonila a jemně na něj foukla, až se jeho tělo rozdrobilo v prach a zmizelo v éteru.
// Budiž z Limba propuštěn! Z tohoto místa ale nikdo neodchází neposkvrněný, takže se Newlin může nově těšit z nového reflexu, které si jeho tělo vybudovalo na vylekání. Při leknutí Newlin ztuhne - “zkamení” - a spadne na zem, přičemž mu bude trvat pár chvil, než se znovu vzpamatuje. Dělka vzpamatování je úměrná velikosti polekání. Samozřejmě časem si vybuduje tužší kořínek a nebude se lekat kde čeho.
Alfredo si zvolil smrt v moři. Nebo zvolil... jak se to vezme. Jeho pobyt v Limbu ovšem naznačoval Mrtvolce, místní paní nad vším, že není ještě úplně připraven odejít. Nebyl by to odchod zasloužený. Ještě měl několik věcí, které by si měl vyřídit než bude moci odejít z jedné strany na druhou.
Mrtvolka tedy propustila jeho nebohou duši. Alfredovi se zatmělo před očima a znovu otevřít je měl až v zapadlém koutu nárských vršků. Ovšem ani probuzení nebude tak lehké. Bohužel se u Alfreda pobytem ve smrtelném prostředí mezi životem a smrtí objevilo astma, které ho bude sužovat během běhů na delší vzdálenosti nebo jiné fyzicky náročné činnosti.
//Budiž volný! 
Mrtvolka sledovala vytáčející se tok duše ostružinkového vlčka a nemusela nad jeho osudem vlastně ani příliš uvažovat. Při posledních tónech ukolébavky Parsifala z Limba propustila zpátky do reálného světa.
// Opouštíš Limbo, avšak tvým postihem bude strach ze všech pavoukovců. Na malé jedince si můžeš postupně zvyknout, ale z velkých budeš mít strach nadosmrti.
Mrtvolka zase jednou překlopila svou tlapkou váhy, které převážely jeho osud v prospěch života. Jako podivná entita, která si hrála s osudy ostatních se ovšem necítila ani šťastně ani nešťastně. Je to tak, jak to má být. To byla celá její filozofie. Erlendovi se zatmělo před očima. Jeho probuzení bude v zapadlém koutu nárrských vršků. Zda si odsud něco odnese nebo zapomene na vše, je pouze na něm.
Neodejde ovšem jen tak. Po probuzení si odnese až panický strach z vody. Ať už z deště, řeky, jezera či moře. Voda ho bude děsit. Postupně si ovšem zvykne alespoň na některé vodní útvary. Dlouhodobě si ovšem udrží strach z vody, ve které nestačí. Plavání tedy nebude jeho oblíbenou činností už nikdy.
//Budiž volný!
//Budiž propuštěn z Limba. Tvůj postih je nemožnost orientovat se v prostoru a neustálé motání se v kruzích minimálně týden a 6 postů. Špatný orientační smysl může být zachován i v budoucnu.
"Nikdy kodex nedodržoval... Buď loajální, je hezké vidět, co si o nás doopravdy myslí..." rozléhalo se to mezi vlky, co si šuškali mezi sebou.
//Vítej v limbu!
Tvoje limbo má podobu Taranského pohoří, kde žije a dýchá Řád. Všichni členové Řádu ale Parsifala odsuzují, protože je opustil. Cokolivco Parsifal udělá nebo řekne bude Bratry souzeno jako chování proti zásadám Kodexu, i když Parsifal nic proti kodexu špatně dělat nebude. Sám si ale může všímat, že se mezi Bratry rozmáhá korupce a ani oni nejsou tak dokonalí, za jaké se považují.
Tvoje limbo skončí nejdříve 8. 11.
Jeho místo ale nahradila jiná entita. Obratně chytila Parsifalovu duši, která se třepetala v jeho tělíčku a vytrhla ji ze sevření hmotného těla, jako kdyby v tom měla už dlouholetou praxi. "Že by alergie na pavoučí jed?" zeptala se malého zářivého orbu ve svých tlapkách, ale ten jí nemohl odpovědět. Někteří vlci kousnutí pavoukem přežili bez úhony, někteří s lehkými potížemi přežili. Ona ale nesoudila, nepřipadalo jí to vůči Parsifalovi nefér, to vůbec ne. Život byl zkrátka krutý a nevybíravý. Ona měla ale moc duši provést očistcem a silné jedince lačnící po životě znovu vrátit na svět.
// Přesouváš se do Limba, adios!
Před Parsifalovýma očima se najednou objevily čtyři tlapky. Nebyly tak úplně hmotné, ale nebyly ani průsvitné. Světlo se v nich podivně lámalo a skoro jako kdyby jejich vnitřek byl vyplněn mlhou. "Neměj strachu, Parsifale, tarantule tě ztratila. Její zrak je velmi chabý," ozval se nad Parsifalem známý hlas. Kde ho už ale slyšel? Musel zapátrat hluboko v paměti, ale ve vteřině si vzpomněl. Rané vzpomínky byly přecijen nejvkořeněnější v jeho paměti. S rozpomenutím ale také přišlo uvědomění, že tento hlas... Přichází ze záhrobí. Starší bratr shlížel na vzrostlého Parsifala s jistou hrdostí, ale zároveň i hořkostí, neb sám věděl, že nebohému vlkovi nemůže dopřát přílišné útěchy. Mohl mu pomoci jenom slovy. Pohled na mrtvého bratra byl zneklidňující, ačkoliv jeho vzhled nebyl znetvořen. Jeho tělo na sobě nemělo sice žádnou otevřenou ránu, ale jeho pohyby hrudníku byly neovladatelně trhané, kožich rozježený a oči vypoulené jako v momentě, kdy zemřel. Přítomnost mrtvého kolem sebe nesla otázky a předtuchy náhlé smrti, které se na Parsifala mohly přenést.
// Tento duch tě bude pronásledovat do 31. 11. včetně! Je jen na tobě, zda setkání bude příjemné či nepříjemné. Duch tě může otravovat nebo můžete dojít nějakého společného usmíření. Duch tě nemůže zabít ani poranit, ale pokud se spolu pustíte do boje může ti způsobit jeho dotyk bolest, jako by ti zmrzla kůže i maso pod ní. Taky průchod duchem způsobuje silnou nevolnost!
Náhle pocítil na hrdle podivný tlak. Mohl mluvit? Nebo se mu to jenom zdálo. Měl by to vyzkoušet. Jenže jen co přistoupil k první vlčici a jeho hlas zazněl okolím, ona ho začala ignorvoat.
//Vítej v limbu!
Tvoje limbo má podobu rozkvetlé louky, která je posetá spoustou různých brouků. Na louce vidíš různé vlčice, které jsi během svého života potkal. I když můžeš mluvit, žádná z nich tě nechce poslouchat a všechny tě bezostyšně ignorují.
Tvoje limbo skončí nejdříve 7. 11.
Jenže Alfredo měl takový podivný pocit. Pocit, že něco není tak úplně v pořádku. Náhle uslyšel povědomí hlas. Byla to Pippa, ale netvářila se vůbec přátelsky. Plynulou italštinou mu vpálila, že dluhy se musí splácet. Jenže komu to říkala? Alfredovi? To snad ne, on přece nikdy nic mafii nedlužil on byl její člen? Nebo snad ne?
//Vítej v limbu!
Tvoje limbo má podobu lesa, který se zdá naprosto přepychovým pro vlka. Je tu ovšem jedna potíž, nahání tě totiž mafiáni.
Tvoje limbo skončí nejdříve 7. 11.
Mikhail se objevil kousek od břehu Velkého vlčího jezera, kde se nacházel i Artyom. Postával tam a koukal do hlubin vody, jako by se rozmýšlel zda do ní skočit nebo ne. Ledový vítr se proháněl kolem, ale duch si nechával svou srst hezky uhlazenou a ani trochu se neotřásl zimou, jako by ho chlad nechával... chladným... Artyom ho viděl, cítil, ale bylo jen na něm, zda se pustí s bratrem do řeči.
// Tento duch tě bude pronásledovat do 31. 11. včetně! Je jen na tobě, zda setkání bude příjemné či nepříjemné. Duch tě může otravovat nebo můžete dojít nějakého společného usmíření. Duch tě nemůže zabít ani poranit, ale pokud se spolu pustíte do boje může ti způsobit jeho dotyk bolest, jako by ti zmrzla kůže i maso pod ní. Taky průchod duchem způsobuje silnou nevolnost!
Proto mu taky nepřišlo divné, když ucítil pach Elisy. Přikláněl se k názoru, že za to může stáří. Její pach ovšem mohl cítit každý člen její rodiny (myšleno přímý příbuzný nebo partner). Elisa se totiž nacházela nedaleko nich všech. Kdo se rozhodl následovat pach, mohl se ocitnout vedle její sochy, kde Elisa postávala v celé své kráse.
// Tento duch tě bude na území do 31. 11. včetně!
Je jen na vás, zda ji navštívíte nebo necháte být. Duch tě může otravovat nebo můžete dojít nějakého společného usmíření. Duch tě nemůže zabít ani poranit, ale pokud se spolu pustíte do boje může ti způsobit jeho dotyk bolest, jako by ti zmrzla kůže i maso pod ní. Taky průchod duchem způsobuje silnou nevolnost!
Zákaz kopírování. Veškerý obsah je chráněn autorským právem.
Obrázky a texty náleží jejich právoplatným autorům.