Příspěvky uživatele
< návrat zpět
Limbo (6.8.2023 10:07)
Alastor se na svého partnera díval svrchu. Jeho pronikavě zelené oči probodávaly Nemesise, který se snažil omluvit ze svých činů.
"A záleží ti vůbec na tom?" řekl chladným hlasem. "A co se stalo? Řekni," vybízel ho Alastor, kdysi jeho milující partner, hlasem plným tiché nenávisti. "Ty budeš mluvit. A já uvidím, jestli mi za to ještě stojíš," odsekl vlk a zůstal tiše a nehybně stát.
Ptáci nad jejich hlavami se sesunuli níže a tráva šuměla, dotýkala se jich. Někde za jejich zády se hýbalo něco dalšího.
"A záleží ti vůbec na tom?" řekl chladným hlasem. "A co se stalo? Řekni," vybízel ho Alastor, kdysi jeho milující partner, hlasem plným tiché nenávisti. "Ty budeš mluvit. A já uvidím, jestli mi za to ještě stojíš," odsekl vlk a zůstal tiše a nehybně stát.
Ptáci nad jejich hlavami se sesunuli níže a tráva šuměla, dotýkala se jich. Někde za jejich zády se hýbalo něco dalšího.
Limbo (31.7.2023 9:28)
Nemesis utíkal dál od lesa a šakali jej pronásledovali. Slyšel jejich dech, ale jak se blížil ke konci jejich území, začali se stahovat a nechávat ho napokoji.
Byl sám, opět.
Na nebi kroužili dravci. Příliš velcí na to, aby si je zmýlil s Karmou, a příliš velcí na to, aby se pod jejich zraky cítil bezpečně. Pronásledovali ho, kroužili nad jeho hlavou, ale nikterak se nevměšovali.
Okolí se změnilo. Nemesis se dostal na největší travnatou plochu v Gallirei, avšak tráva byla vyšší a zhoršovala mu vidění.
Mezi stébly někdo chodil. Občas zahlédl hnědý kožich, jak se pomalu a lhostejné valí mezi trávou. Už sám nebyl.
Byl to Alastor. Že by ho šel hledat? Že by mu to nebylo jedno? “Nemesisi? Jsi tady?” ozval se Alastor chladivým tónem. Něco bylo špatně, místo tísnivého hlasu, kterým by Alastor hledat svého partnera, to byl hlas mrazivý a ostrý, hlas někoho, kdo hledá, aby zabil.
Byl sám, opět.
Na nebi kroužili dravci. Příliš velcí na to, aby si je zmýlil s Karmou, a příliš velcí na to, aby se pod jejich zraky cítil bezpečně. Pronásledovali ho, kroužili nad jeho hlavou, ale nikterak se nevměšovali.
Okolí se změnilo. Nemesis se dostal na největší travnatou plochu v Gallirei, avšak tráva byla vyšší a zhoršovala mu vidění.
Mezi stébly někdo chodil. Občas zahlédl hnědý kožich, jak se pomalu a lhostejné valí mezi trávou. Už sám nebyl.
Byl to Alastor. Že by ho šel hledat? Že by mu to nebylo jedno? “Nemesisi? Jsi tady?” ozval se Alastor chladivým tónem. Něco bylo špatně, místo tísnivého hlasu, kterým by Alastor hledat svého partnera, to byl hlas mrazivý a ostrý, hlas někoho, kdo hledá, aby zabil.
Limbo (19.7.2023 12:53)
Islin se po pádu z duhy ocitla na vskutku kouzelném místě. Les byl již od pohledu překrásný, všude rostla dlouhá smaragdová tráva, květiny měly květy rozměrů vlčích hlav a pyšnily se všemi barvami duhy, zvířata se tu pohybovala a dokonce mluvila mezi sebou. Mezi překrásně košatými stromy rostly velikánské houby s rozložitými hlavami. Muchomůrky, bedly, žampióny a spousta dalších, které vypadaly jako z pohádky.
Celý les voněl sladce, tak převelice sladce. Islin svou estetikou naprosto zapadala do tohoto místa. Byl to les víl a jako takový byl plný kouzel a čar, dokonce i dalších víl. Droboučkých a křehkých, které se věnovaly všem potřebám lesa.
Islin se ale necítila příjemně, ba právě naopak. Sžíral ji hluboký strach, nevysvětlielný a iracionální. Podezírala všechno a všechny, že jí chtějí ublížit. Hrozivě ublížit. Paranoia dosahovala maxima, když s ní začala mluvit zvířata. "Ahoj! Jak se ti vede?" tázal se zajíc s mašlí mezi ušima. "Nováček, koukejte!" houkla sova s brýlemi.
Islin cítila, že je toho na nic moc, ale všichni se s ní chtěli seznámit, všichni. Zvířata, rostliny, víly... Útěk zněl jako nejlepší možnost.
// Vítej v Limbu Islin!
Ještě než se pustíš do plnění úkolů, přečti si pravidla tohoto místa.
Limbo není příjemné místo určené k odpočinku, budeš tady mít neustále strach. Momentálně jsi v pohádkovém lese plném přátelských tvorečků, kteří se s tebou chtějí kamarádit, ale ty jsi hluboce přesvědčená o opaku.
Do tvého Limba budu zasahovat a měnit jej, pokud budu chtít. Je to nestálé místo, které se přizpůsobuje strachům svých obyvatel.
Zemřela jsi na kombinaci panické ataky a gravitace, takže až do konce života se budeš hrozivě bát výšek. Po znovu oživení se tě měsíc také bude držet paranoia z Limba, kdy budeš všechny podezřívat, že ti chtějí ublížit.To ale přejde.
Splněné podmínky k propuštění posílej do vzkazu Mrtvolce s předmětem Limbo.
Přeji nehezký pobyt,
Mrtvolka
Houbový ráj (19.7.2023 12:40)
Lézt na duhu se nedoporučuje vlčatům pod jeden rok, březím vlčicím, vlkům pod vlivem kvašeného ovoce a vlkům trpícími záchvaty paniky či strachem z výšek.
I tak se stalo, že Islinina křídla a snad mocná kouzla tohoto světa jí dovolily vylézt vysoko po třpytivé duze, avšak jamile sezačalo měnit počasí, duha začala mizet a s ní i "pevná půda" pod Islininýma nohama. Pád z výšky byl rychlý, krátký a možná si ho ani nevšimla, protože byla stále ztracená ve strachu. Skončilo to ale rychle a Mrtvolka se dostavila k už 2d Islin, jejíž dušičku musela doslova seškrábnout z povrchu zemského a odnést s sebou.
// Šupky dupky do Limba
I tak se stalo, že Islinina křídla a snad mocná kouzla tohoto světa jí dovolily vylézt vysoko po třpytivé duze, avšak jamile sezačalo měnit počasí, duha začala mizet a s ní i "pevná půda" pod Islininýma nohama. Pád z výšky byl rychlý, krátký a možná si ho ani nevšimla, protože byla stále ztracená ve strachu. Skončilo to ale rychle a Mrtvolka se dostavila k už 2d Islin, jejíž dušičku musela doslova seškrábnout z povrchu zemského a odnést s sebou.
// Šupky dupky do Limba
Limbo (17.7.2023 20:57)
Nemesis se probral na známém místě. Šakalí mýtina nedaleko Asgaarského hvozdu mu byla příliš známá, stejně jako její obyvatelé, kteří se hemžili kolem jako hmyz aupírali oči na dospělého vlka. Zatím se nepřibližovali.
Viděl Asgaar a viděl, jak mezi stromy chodí vlci. Jeho rodina. Slyšel je i mluvit, ale nerozuměl. Nevypadali rozrušeně, smáli se, povídali si. Byl krásný den.
Byl jim na dohled, ale nemohl se k nim přiblížit, když se rozešel směrem k Asgaaru, les se nepřibližoval.
Šakali se začali přibližovat a dotírat. Nikdo z lesa si ho nevšímal, ačkoliv si ho jeden člen rodiny už všiml. Střetli se pohledy, ale pak se vlk vrátil k povídání s ostatními.
// Vítej v Limbu Nemesisi!
Ještě než se pustíš do plnění úkolů, přečti si pravidla tohoto místa.
Limbo není příjemné místo určené k odpočinku, budeš tady mít neustále strach. Momentálně se nacházíš nedaleko Asgaaru na Šakalí mýtině a šakali se k tobě postupně stahují a chystají se zaútočit. Až se na tebe vrhnou, nikdo z asgaaru ani nepohne brvou a budou se jen dívat.
Do tvého Limba budu zasahovat a měnit jej, pokud budu chtít. Je to nestálé místo, které se přizpůsobuje strachům svých obyvatel.
Zemřel jsi tlapou Smrti, kvůli čmuž si poneseš následky až do konce života. Budeš mít neúměrný strach z nadpřirozených entit, podivných magických tvorů či jevů. Tvůj strach se kolísat nebo se zvyšovat dle toho, jak moc se věc bude vymykat přírodním zákonům a bude ovlivňována i tím, jak moc se na svůj strach dokážeš adaptovat a přizpůsobit se. Jinými slovy, jde si zvyknout, ale strach tam pořád bude.
Splněné podmínky k propuštění posílej do vzkazu Mrtvolce s předmětem Limbo.
Přeji nehezký pobyt,
Mrtvolka
Viděl Asgaar a viděl, jak mezi stromy chodí vlci. Jeho rodina. Slyšel je i mluvit, ale nerozuměl. Nevypadali rozrušeně, smáli se, povídali si. Byl krásný den.
Byl jim na dohled, ale nemohl se k nim přiblížit, když se rozešel směrem k Asgaaru, les se nepřibližoval.
Šakali se začali přibližovat a dotírat. Nikdo z lesa si ho nevšímal, ačkoliv si ho jeden člen rodiny už všiml. Střetli se pohledy, ale pak se vlk vrátil k povídání s ostatními.
// Vítej v Limbu Nemesisi!
Ještě než se pustíš do plnění úkolů, přečti si pravidla tohoto místa.
Limbo není příjemné místo určené k odpočinku, budeš tady mít neustále strach. Momentálně se nacházíš nedaleko Asgaaru na Šakalí mýtině a šakali se k tobě postupně stahují a chystají se zaútočit. Až se na tebe vrhnou, nikdo z asgaaru ani nepohne brvou a budou se jen dívat.
Do tvého Limba budu zasahovat a měnit jej, pokud budu chtít. Je to nestálé místo, které se přizpůsobuje strachům svých obyvatel.
Zemřel jsi tlapou Smrti, kvůli čmuž si poneseš následky až do konce života. Budeš mít neúměrný strach z nadpřirozených entit, podivných magických tvorů či jevů. Tvůj strach se kolísat nebo se zvyšovat dle toho, jak moc se věc bude vymykat přírodním zákonům a bude ovlivňována i tím, jak moc se na svůj strach dokážeš adaptovat a přizpůsobit se. Jinými slovy, jde si zvyknout, ale strach tam pořád bude.
Splněné podmínky k propuštění posílej do vzkazu Mrtvolce s předmětem Limbo.
Přeji nehezký pobyt,
Mrtvolka
Limbo (2.4.2023 13:36)
Phantasia se probudila doma. Doma, tam, kde se narodila a vyrůstala. Kolem ní byli jenom vlci - její otec, její strýcové a hlavně její bratr. “Zaspala jsi,” řekl jí bratr vyčítavě a nešetrně do ní strčil, aby vstala. Slyšela, jak se jí ostatní pochechtávají.
Kde je její sestra? Kde jsou ostatní vlčice? Nebyla tu žádná jiná vlčí duše, u které by se mohla schovat. “Teď budeš trávit čas se mnou,” oznámil jí bratr, než se zvedla. Ostatní k ní byli nevybíraví, dobírali si jí, šikanovali ji nejen slovy, ale i fyzicky. Phantasia si opět připadala malá, ušlápnutá a vystrašená. Kdo ví, kam až ti samci zajdou?
// Vítej v Limbu Phantasie!
Ještě než se pustíš do plnění úkolů, přečti si pravidla tohoto místa.
Limbo není příjemné místo určené k odpočinku, budeš tady mít neustále strach. Momentálně se nacházíš ve své rodné smečce jenom ve společnosti samců. Nikde nejsou vlčice a vlci tě tyranizují všemi možnými způsoby.
Do tvého Limba budu zasahovat a měnit jej, pokud budu chtít. Je to nestálé místo, které se přizpůsobuje strachům svých obyvatel.
Zemřela jsi na vyčerpání organismu a hlad, takže se ti neustále svírá žaludek a máš pocit ukrutného hladu. Jestli ti bolest bříška přetrvá určí až čas, ale jedno je jisté - už nadosmrti budeš dbát na to, aby tvůj žaludek byl aspoň z půlky plný.
Splněné podmínky k propuštění posílej do vzkazu Mrtvolce s předmětem Limbo.
Přeji nehezký pobyt,
Mrtvolka
Kde je její sestra? Kde jsou ostatní vlčice? Nebyla tu žádná jiná vlčí duše, u které by se mohla schovat. “Teď budeš trávit čas se mnou,” oznámil jí bratr, než se zvedla. Ostatní k ní byli nevybíraví, dobírali si jí, šikanovali ji nejen slovy, ale i fyzicky. Phantasia si opět připadala malá, ušlápnutá a vystrašená. Kdo ví, kam až ti samci zajdou?
// Vítej v Limbu Phantasie!
Ještě než se pustíš do plnění úkolů, přečti si pravidla tohoto místa.
Limbo není příjemné místo určené k odpočinku, budeš tady mít neustále strach. Momentálně se nacházíš ve své rodné smečce jenom ve společnosti samců. Nikde nejsou vlčice a vlci tě tyranizují všemi možnými způsoby.
Do tvého Limba budu zasahovat a měnit jej, pokud budu chtít. Je to nestálé místo, které se přizpůsobuje strachům svých obyvatel.
Zemřela jsi na vyčerpání organismu a hlad, takže se ti neustále svírá žaludek a máš pocit ukrutného hladu. Jestli ti bolest bříška přetrvá určí až čas, ale jedno je jisté - už nadosmrti budeš dbát na to, aby tvůj žaludek byl aspoň z půlky plný.
Splněné podmínky k propuštění posílej do vzkazu Mrtvolce s předmětem Limbo.
Přeji nehezký pobyt,
Mrtvolka
Přímořské pláně (2.4.2023 13:29)
Mrtvolka čekala na pláži. Studený vítr jí vlál v srsti, když Phantasia přišla na toto místo. Ještě Mrtvolku neviděla.
Vlčice přišla na pláž s myšlenkou oběda, avšak její tělo strádalo již takovou dobu, že by si momentálně nechytila ani jednoho z krabů, kteří se kolem promenádovali.
Phantasia si lehla na písek, že si odpočine, jenže jakmile zavřela oči, už je neotevřela.
Tehdy si Mrtvolka vyzvedla její duši a vzala si ji s sebou do Limba.
Vlčice přišla na pláž s myšlenkou oběda, avšak její tělo strádalo již takovou dobu, že by si momentálně nechytila ani jednoho z krabů, kteří se kolem promenádovali.
Phantasia si lehla na písek, že si odpočine, jenže jakmile zavřela oči, už je neotevřela.
Tehdy si Mrtvolka vyzvedla její duši a vzala si ji s sebou do Limba.
Limbo (11.3.2023 15:53)
Elodie nevypadala, že má chuť se vrátit zpátky mezi živé, ale Mrtvolka se nad tou nebohou dětskou duší slitovala. Viděla v ní chuť žít, jenom se neprojevovala tady v tomto světě. Elodie se tedy zatmělo před očima a objevila se v Zapadlém koutu Narrských vršků. Neodešla z Limba ale neposkrvněná. Až do konce života si odnese strach z výšek.
// Elodie, opouštíš Limbo po 3 měsících maximální délky pobytu. Byl ti smazán celý inventář (tedy aspoň to, co nebylo v mínusu). Do konce života budeš mít strach z výšek.
Limbo (14.12.2022 14:03)
Zatímco rodinka zažívala první ztrátu svého vlčete, venku se začalo něco dít. Najednou se ve vchodu objevila dvě zlaté oči, ne nepodobném očím Zurri, která vyběhla ven. A opravdu! Když se Elodie přišla podívat blíže, opravdu to její sestra byla, jenom... V ne úplně živém stavu. Následky jejího úmrtí na ní byly drasticky vymalovány. "Jojo, občas odběhnu, Elodie. Odběhni taky!" zasmála se Zurri a rozběhla se k Elodii. Jakmile byla ale mrtvolka vevnitř, přeměnila se v příšeru, která rodinu ohrožovala, a chytla Elodii a vyhodila ji z nory ven.
Elodie se z nějakého důvodu nemohla dostat zpátky do nory, ale mohla sledovat, jak příšera morduje i zbytek její rodiny.
Když se rozhlédla kolem sebe, uvědomila si, že je na srázu. Nebyl to jen tak ledajaký sráz - byl příšerně vysoký a velmi úzký. Byla to soutěska kolem hor, která vedla nad ostrými skaliskami trčícími z moře. Soutěska vedla na dvě strany, jedna byla stejně dobrá jako ta druhá. Cesta byla popraskaná, nestabilní, drolila se a občas se seshora skutálely kamínky a štěrk. Elodie mohla buď jít jedním směrem nebo zůstat před vchodem do nory, kde ležela mrtvá těla její rodiny. Příšera uvnitř byla zatím zabavena novou krmí, ale kdo ví jak dlouho jí bude trvat, než se vydá za Elodií?
Elodie se z nějakého důvodu nemohla dostat zpátky do nory, ale mohla sledovat, jak příšera morduje i zbytek její rodiny.
Když se rozhlédla kolem sebe, uvědomila si, že je na srázu. Nebyl to jen tak ledajaký sráz - byl příšerně vysoký a velmi úzký. Byla to soutěska kolem hor, která vedla nad ostrými skaliskami trčícími z moře. Soutěska vedla na dvě strany, jedna byla stejně dobrá jako ta druhá. Cesta byla popraskaná, nestabilní, drolila se a občas se seshora skutálely kamínky a štěrk. Elodie mohla buď jít jedním směrem nebo zůstat před vchodem do nory, kde ležela mrtvá těla její rodiny. Příšera uvnitř byla zatím zabavena novou krmí, ale kdo ví jak dlouho jí bude trvat, než se vydá za Elodií?
Limbo (9.12.2022 10:32)
Nebylo to fér a Mrtvolka to věděla. Jenže život nebyl fér nikdy a zlé věci se děly všem. Elodie měla hold tu smůlu, že se připletla pod tlapky někomu, komu na jejím životě pra nic nezáleželo.
Probudila se v noře, která jí byla velmi povědomá. A jak by taky ne, byla to nora, ve které se narodila. Nebyla v ní dokonce ani sama, kolem ní byla její matka, otec i sourozenci. Všichni měli ale napjaté výrazy, ačkoliv se na Elodii usmívali. “Ahoj zlatíčko, spalo se ti dobře?” optala se jí její maminka, když na ni Elodie pověsila svůj zrak. Maličká Zurri se se smíchem rozběhla po úkrytu a pak zamířila ven do lesa. Otec se ji pokusil zastavit, ale Zurri proklouzla a vyběhla ven. Matka zadržela dech a oči se jí rozšířily děsem, protože Zurri venku něco prudce strhlo na zem a zabilo. Bylo slyšet jen kníknutí a poté ticho.
// Vítej v Limbu Elodie!
Ještě než se pustíš do plnění úkolů, přečti si pravidla tohoto místa.
Limbo není příjemné místo určené k odpočinku, budeš tady mít neustále strach. Momentálně se nacházíš ve své rodné noře se svou rodinnou (mínus Zurri), která se v bezpečí ukrývá před nestvůrou chodící venku.
Do tvého Limba budu zasahovat a měnit jej, pokud budu chtít. Je to nestálé místo, které se přizpůsobuje strachům svých obyvatel.
Protože jsi zemřela po pádu ze srázu při němž jsi ztratila vědomí, bude tě často bolet hlava a budeš mít strach z výšek. Jestli ti bolest hlavy přetrvá určí až čas, ale jedno je jisté - už nadosmrti budeš mít strach z výšek. Můžeš si budovat k němu toleranci, ale nikdy se ho pořádně nezbavíš.
Splněné podmínky k propuštění posílej do vzkazu Mrtvolce s předmětem Limbo.
Přeji nehezký pobyt,
Mrtvolka
Probudila se v noře, která jí byla velmi povědomá. A jak by taky ne, byla to nora, ve které se narodila. Nebyla v ní dokonce ani sama, kolem ní byla její matka, otec i sourozenci. Všichni měli ale napjaté výrazy, ačkoliv se na Elodii usmívali. “Ahoj zlatíčko, spalo se ti dobře?” optala se jí její maminka, když na ni Elodie pověsila svůj zrak. Maličká Zurri se se smíchem rozběhla po úkrytu a pak zamířila ven do lesa. Otec se ji pokusil zastavit, ale Zurri proklouzla a vyběhla ven. Matka zadržela dech a oči se jí rozšířily děsem, protože Zurri venku něco prudce strhlo na zem a zabilo. Bylo slyšet jen kníknutí a poté ticho.
// Vítej v Limbu Elodie!
Ještě než se pustíš do plnění úkolů, přečti si pravidla tohoto místa.
Limbo není příjemné místo určené k odpočinku, budeš tady mít neustále strach. Momentálně se nacházíš ve své rodné noře se svou rodinnou (mínus Zurri), která se v bezpečí ukrývá před nestvůrou chodící venku.
Do tvého Limba budu zasahovat a měnit jej, pokud budu chtít. Je to nestálé místo, které se přizpůsobuje strachům svých obyvatel.
Protože jsi zemřela po pádu ze srázu při němž jsi ztratila vědomí, bude tě často bolet hlava a budeš mít strach z výšek. Jestli ti bolest hlavy přetrvá určí až čas, ale jedno je jisté - už nadosmrti budeš mít strach z výšek. Můžeš si budovat k němu toleranci, ale nikdy se ho pořádně nezbavíš.
Splněné podmínky k propuštění posílej do vzkazu Mrtvolce s předmětem Limbo.
Přeji nehezký pobyt,
Mrtvolka
Bukový sráz (9.12.2022 10:05)
Byla by to jistě statečná smrt, kdyby prohnaná šedivka do Elodiina skoku nezasahovala. Nedalo se ale nic dělat a výsledek byl stejný. Mrtvolka tuto scénu pozorovala už hodnou chvíli, možná její pozornost zaujal zajíc, který byl vzbuzen z mrtvých a shozen z útesu. Neviděna a neslyšena stála vedle Styx a dívala se dolů na padající tělíčko Elodie. To nebohé vlče nemělo šanci. Padalo dolů a kolem něj byl jenom prázdný prostor a chlad. Po cestě se setkalo se skálou, díky čemuž vlče upadlo do bezvědomí. Možná to pro něj bylo lepší, než potkat svůj konec až úplně na dně srázu, kde pád do řeky se rovnal pádu na beton. Smrt byla rychlá a chladná voda konejšivě obalila drobné vlčátko a odneslo ho do moře, kde si ho potom vyzvedla Mrtvolka.
// Po prohraném souboji se přesouváš do Limba.
// Po prohraném souboji se přesouváš do Limba.
Limbo (2.12.2022 15:41)
Pro některé bylo toto místo hotovým Očistcem. Duše se zmítala a snažila se najít cestu buď dál anebo zpátky, nicméně čím více toužila po nalezení klidu, tím hlouběji se do tohoto pekelného snu zamotávala, ať se zdálo, že jí není pomoci.
Mrtvolka Lilith sledovala a sledovala ji pečlivě. Ač se zdálo, že tato dušička by se svému osudu nejraději podřídila, uvnitř ní to vřelo. Ne, takto skončit nechtěla, nechtěla!
I její cesta v limbu končila definitivním koncem. V posledních vteřinách viděla už jen tancující tlapky vlků kolem sebe, jak poskakují v její krvi jako vlčata skáčou v dešťových loužích poté, co vysvitne sluníčko.
Mrtvolka tak tak zachytila duši Lilith, která si to z očistce pomalu mířila do světa mrtvých. Kdo ví, koho by tam potkala, ale ještě nebyl její čas. Neživá entita její duši chvíli držela v kostěné tlapce, než ji položila na zem a rozdupla. Zářivá dušička se roztříštila na tisíce blýskavých kousků a zmizela s tichým sykotem.
// Gratuluji, opouštíš Limbo! Tvé vylosované číslo ti přineslo odebrání všech křišťálů a mušliček. Zároveň si do konce života odnášíš silnou nedůvěru ke všem světle zbarveným a bílým vlkům.
Mrtvolka Lilith sledovala a sledovala ji pečlivě. Ač se zdálo, že tato dušička by se svému osudu nejraději podřídila, uvnitř ní to vřelo. Ne, takto skončit nechtěla, nechtěla!
I její cesta v limbu končila definitivním koncem. V posledních vteřinách viděla už jen tancující tlapky vlků kolem sebe, jak poskakují v její krvi jako vlčata skáčou v dešťových loužích poté, co vysvitne sluníčko.
Mrtvolka tak tak zachytila duši Lilith, která si to z očistce pomalu mířila do světa mrtvých. Kdo ví, koho by tam potkala, ale ještě nebyl její čas. Neživá entita její duši chvíli držela v kostěné tlapce, než ji položila na zem a rozdupla. Zářivá dušička se roztříštila na tisíce blýskavých kousků a zmizela s tichým sykotem.
// Gratuluji, opouštíš Limbo! Tvé vylosované číslo ti přineslo odebrání všech křišťálů a mušliček. Zároveň si do konce života odnášíš silnou nedůvěru ke všem světle zbarveným a bílým vlkům.
Limbo (2.12.2022 14:52)
Ticho vyplnilo prostor kolem. Svět potemněl a Newlin už nic necítil, chlad se stal jeho přirozeností stejně, jako jeho kamenné oči, zoufale vyhlížející do vzdálených krajin před sebou. Myšlenky se mu zastavily a vnímal jenom nekonečnost svého bytí. Jak děsivé a dlouhé bylo býti kamenem! Každá vteřina byla hodinou a nic se za tu dobu nepohnulo.
Správkyně tohoto místa v Newlinovi ale viděla stále život, touhu po druhé šanci a naději na návrat. I přes jeho kamenný zevnějšek Newlin překypovat životem, každá zkamenělá buňka se třepala a chvěla. Mrtvolka stála čelem k soše a jediným svítícím okem probodávala Newlinovy kamenné zorničky.
Poté se jen naklonila a jemně na něj foukla, až se jeho tělo rozdrobilo v prach a zmizelo v éteru.
// Budiž z Limba propuštěn! Z tohoto místa ale nikdo neodchází neposkvrněný, takže se Newlin může nově těšit z nového reflexu, které si jeho tělo vybudovalo na vylekání. Při leknutí Newlin ztuhne - “zkamení” - a spadne na zem, přičemž mu bude trvat pár chvil, než se znovu vzpamatuje. Dělka vzpamatování je úměrná velikosti polekání. Samozřejmě časem si vybuduje tužší kořínek a nebude se lekat kde čeho.
Správkyně tohoto místa v Newlinovi ale viděla stále život, touhu po druhé šanci a naději na návrat. I přes jeho kamenný zevnějšek Newlin překypovat životem, každá zkamenělá buňka se třepala a chvěla. Mrtvolka stála čelem k soše a jediným svítícím okem probodávala Newlinovy kamenné zorničky.
Poté se jen naklonila a jemně na něj foukla, až se jeho tělo rozdrobilo v prach a zmizelo v éteru.
// Budiž z Limba propuštěn! Z tohoto místa ale nikdo neodchází neposkvrněný, takže se Newlin může nově těšit z nového reflexu, které si jeho tělo vybudovalo na vylekání. Při leknutí Newlin ztuhne - “zkamení” - a spadne na zem, přičemž mu bude trvat pár chvil, než se znovu vzpamatuje. Dělka vzpamatování je úměrná velikosti polekání. Samozřejmě časem si vybuduje tužší kořínek a nebude se lekat kde čeho.
Limbo (15.11.2022 8:49)
Alfredo si zvolil smrt v moři. Nebo zvolil... jak se to vezme. Jeho pobyt v Limbu ovšem naznačoval Mrtvolce, místní paní nad vším, že není ještě úplně připraven odejít. Nebyl by to odchod zasloužený. Ještě měl několik věcí, které by si měl vyřídit než bude moci odejít z jedné strany na druhou.
Mrtvolka tedy propustila jeho nebohou duši. Alfredovi se zatmělo před očima a znovu otevřít je měl až v zapadlém koutu nárských vršků. Ovšem ani probuzení nebude tak lehké. Bohužel se u Alfreda pobytem ve smrtelném prostředí mezi životem a smrtí objevilo astma, které ho bude sužovat během běhů na delší vzdálenosti nebo jiné fyzicky náročné činnosti.
//Budiž volný! 
Limbo (8.11.2022 16:18)
Jako kdyby mladý vlček nemohl dojít klidu ani v posmrtném životě. Zuby Bratrů se mu zahlodávaly do těla a trhaly jej na cáry. Parsifal přestal naštěstí vnímat a jeho vědomí se přesunulo k příjemnějším vzpomínkám, jestliže to vzpomínky byly.
Mrtvolka sledovala vytáčející se tok duše ostružinkového vlčka a nemusela nad jeho osudem vlastně ani příliš uvažovat. Při posledních tónech ukolébavky Parsifala z Limba propustila zpátky do reálného světa.
// Opouštíš Limbo, avšak tvým postihem bude strach ze všech pavoukovců. Na malé jedince si můžeš postupně zvyknout, ale z velkých budeš mít strach nadosmrti.
Mrtvolka sledovala vytáčející se tok duše ostružinkového vlčka a nemusela nad jeho osudem vlastně ani příliš uvažovat. Při posledních tónech ukolébavky Parsifala z Limba propustila zpátky do reálného světa.
// Opouštíš Limbo, avšak tvým postihem bude strach ze všech pavoukovců. Na malé jedince si můžeš postupně zvyknout, ale z velkých budeš mít strach nadosmrti.
Zákaz kopírování. Veškerý obsah je chráněn autorským právem.
Obrázky a texty náleží jejich právoplatným autorům.