Příspěvky uživatele
< návrat zpět
//Vylosované číslo 2 a tvá "odměna" odebrání 1 hvězdy z vytrvalosti.
Zároveň také stále platí tvůj herní postih: Zemřela jsi na zardousení, takže až do konce života se budeš chaptět a budeš potřebovat pouzy při dlouhých monolozích. Po znovu oživení se tě měsíc bude držet strach ze smeček. To ale časem přejde.
Budiž volná!
"Kdo jsi?"
"Odkud jsi?"
"Jak se jmenuješ?"
"Co tu děláš?"
Dotěrné otázky nebraly konce a zdálo se, že pokud se Zed chtěli zbavit ostatních tím, že utečou, nešlo to. Dav kolem zesílil a oni museli zůstat stát na místě. Otázky začínaly být více a více osobní. A když Zed odmítali promluvit, někdo je kousnul.
////Vítej Zed v Limbu.
Než se pustíš do psaní, přečti si prosím pravidla, která tu platí.
Občas ti do tvého pobytu v Limbu zasáhnu, pokud se mi bude chtít. Hlavní je dodržovat navržené limbo (u tebe se jedná o partu dorostenců v lese) a fakt, že tady to není příjemné místo, takže i štramák jako ty se zde bude bát. Strach je pocit, který Limbo vzbuzuje bez výjimky ve všech.
Jelikož jste zemřeli staženi silou sněhu, bude váš návrat na Gallireu provázen strachem z výšek, tedy hlavně strachem z pádu.
Pokud splníš nějakou z podmínek nutnou k tvému propuštění, pošli ji do vzkazu mě/Styx s předmětem Limbo. Do tohoto vlákna pak postupně přidávej všechny splněné podmínky.
S nekonečným utrpením Mrtvolka.
Hned jak se začal rozhlížet kolem mu došlo, že je na nějaké pláži, která byla rozpálená poledním sluncem a nikde nebyl ani kousek stínu. Jeden by se tady mohl uvařit. Siku se proto mohl rozhodnout jít k moři, ale co bylo pozoruhodné. Pokaždé co udělal k chladné vodě krok, ta se o krok vzdálila. Zvláštní. Opravdu zvláštní.
////Vítej Siku v Limbu.
Než se pustíš do psaní, přečti si prosím pravidla, která tu platí.
Občas ti do tvého pobytu v Limbu zasáhnu, pokud se mi bude chtít. Hlavní je dodržovat navržené limbo (pro tebe to je pláž plná žhavých kamínků a skoro žádný stín) a fakt, že tady to není příjemné místo, takže i štramák jako ty se zde bude bát. Strach je pocit, který Limbo vzbuzuje bez výjimky ve všech.
Jelikož jsi zemřel následky pádu a pod sněhem, po návratu na Gallireu budeš mít problémy se zakopáváním. Při běhu tak často zakopneš a spadneš na zem. Toto se tě bude držet až do konce tvých dní.
Pokud splníš nějakou z podmínek nutnou k tvému propuštění, pošli ji do vzkazu mě/Styx s předmětem Limbo. Do tohoto vlákna pak postupně přidávej všechny splněné podmínky.
S nekonečným utrpením Mrtvolka.
////Vítej Nino v Limbu.
Než se pustíš do psaní, přečti si prosím pravidla, která tu platí.
Občas ti do tvého pobytu v Limbu zasáhnu, pokud se mi bude chtít. Hlavní je dodržovat navržené limbo (u tebe tedy rodný kraj, kde se s tebou nechce nikdo bavit) a fakt, že tady to není příjemné místo, takže i štramák jako ty se zde bude bát. Strach je pocit, který Limbo vzbuzuje bez výjimky ve všech.
Jelikož jsi zemřela pod závalem sněhu, budeš se i po návratu bát toho být někde uvězněna. Ať už to bude sníh nebo jenom halda kožešin.
Pokud splníš nějakou z podmínek nutnou k tvému propuštění, pošli ji do vzkazu mě/Styx s předmětem Limbo. Do tohoto vlákna pak postupně přidávej všechny splněné podmínky.
S nekonečným utrpením Mrtvolka.
Styx tedy začala prožívat znovu vudálosti, které měla spojené s Rez, svou jedinou opravdovou láskou, nicméně měla nehorázný strach se do ní znovu zamilovat, ačkoliv chtěla. Věděla, že je něco špatně, že ji opustí a rvalo jí srdce to zažívat zas a znovu.
A pokud by Rez byla málo, Styx měla ještě spoustu milenců, kteří by Rez v tomto trýznění zaskočili.
//Vítej v Limbu Styx!
Ještě než se pustíš do plnění úkolů, přečti si pravidla tohoto místa.
Limbo není příjemné místo určené k odpočinku, budeš tady mít neustále strach.
Zemřela jsi na zardousení, takže až do konce života budeš mluvit chraptivým hlasem a budeš potřebovat pauzy při mluvení. Po znovu oživení se tě měsíc bude držet strach ze skupin vlků.To ale přejde.
Splněné podmínky k propuštění posílej do vzkazu Mrtvolce s předmětem Limbo. Nebo vlastně nemusíš, protože seš sama správce ;).
Přeji nehezký pobyt,
Mrtvolka
Mrtvolka většinou přicházela k osamělým mrtvolám nebo tělům, která byla těžko dostupná. Bohužel tady byly všichni schovaní v díře a mrtvola Styx také. Mrtvolka se vcelé své šeredné kráse zjevila nahoře na okraji díry a shlížela dolů na celou tu parádu. Natáhla kostěný pařát dolů a tělo Styx se rozpadlo v prach, pouze nazelenalá duše vzlétla nahoru do nataženého pařátu, který ji uchopil. Bez jediného slova se Mrtvolka rozplynula v mlze i s duší Styx.
Alespoň se sarumenští nemuseli obtěžovat s odklízením těla, když se změnilo v prach.
//Vylosované číslo 13 a tvá "odměna" odebrání 50% všech položek v inventáři.
Zároveň také stále platí tvůj herní postih: Zemřela jsi na zadušení a zranění, takže až do konce života se budeš zadýchanější po námaze. Po znovu oživení se tě měsíc bude držet strach ze stísněných prostor. To ale časem přejde.
Pokud si Styx odnáší nějaké duševní šrámy toť otázkou. Ale osud pro ni jistě něco dalšího přichystá, aby se z tohoto zážitku dříve či později oklepala.
Budiž volná!
Mrtvolka se slitovala a vzala Phantasiinu duši do svých tlap. Ještě nebyl její čas a ona jí chtěla dát druhou šanci. Možná jenom potřebovala začít od začátku. Vrátila tedy její duši zpátky do světa živých. Phantasia se ale nevrátila z Limba úplně v pořádku. Její hlava byla narušená po tak dlouhém pobytu a proto nebylo divu, že měla často vidiny.
//Phantasia opouští Limbo s vymazaným inventářem.
Zemřela jsi na vyčerpání organismu a hlad, takže se ti neustále svírá žaludek a máš pocit ukrutného hladu. Jestli ti bolest bříška přetrvá určí až čas, ale jedno je jisté - už nadosmrti budeš dbát na to, aby tvůj žaludek byl aspoň z půlky plný.
a tak dále.
Vítej v Limbu Styx!
Ještě než se pustíš do plnění úkolů, přečti si pravidla tohoto místa.
Limbo není příjemné místo určené k odpočinku, budeš tady mít neustále strach. Momentálně jsi v pohádkovém lese plném přátelských tvorečků, kteří se s tebou chtějí
Zemřela jsi na zadušení a zranění, takže až do konce života se budeš zadýchanější po námaze. Po znovu oživení se tě měsíc bude držet strach ze stísněných prostor.To ale přejde.
Splněné podmínky k propuštění posílej do vzkazu Mrtvolce s předmětem Limbo.
Přeji nehezký pobyt,
Mrtvolka
A tak skončila. Mocná a neohrožená. Posteach magických vlčat. Lamačka srdcí. Teď, placka. Tělo rozdrásáno o kameny. Voda plnící plíce. Smrt. Mrtvolka se zasmála, její tlapka začala namotávat vlákno osudu jedné vlčice. Nebyla to práce těžká, ale byla únavná. Zábavná, ovšem že ano. Velice zábavná. Jenom tohle jí vadilo asi nejvíc. Tahat duše do Limba bylo nejhorší. Bylo to náročné, vytáhnout duši.
Ale tahle se nedržela. Lehce se vytáhla. Jako by vítala klid a pohodu smrti, jenže ona si klid rozhodně ještě užívat neměla.
//Styx se přesouvá do limba
Pocítla jen první známky agónie, než se udusila v kouři a uhynula.
Les zmizel a zvířátka i jejich noční můry s nimi. Mrtvolka chytila lehoučkou levandulovou duši Islin, která ležela na zemi. Byla od sazí a celoá umolousaná. Mrtvolka ji rozdupla, až se dušička roztříštila na tisíce střepů a Islin propustila z Limba i z pout smrti zpátky do světa živých.
// Gratuluji, opouštíš Limbo! Tvé vylosované číslo ti přineslo odebrání 2 hvězd z vrozené magie (či jiné pokud vlk nemá ve vrozené tolik). Zároveň si do konce života odnášíš strach z jakéhokoliv ohně.
A právě v ten okamžik z travin vystoupila Mrtvolka. Hnilobný zápach předurčil její příchod o vteřinu dříve, než se její kostěné, potrhané tělo se zářícím hrudníkem prodralo z travin. "Málo kdo mě má jako svůj trest," poznamenala a podívala se jedním okem na Nemesise, kterému přeběhl mráz po zádech.
Natáhla k němu svůj kostěný přát a přeměnila ho ve svítící orb, zářivý jako hvězda a křehký jako to nejtenčí sklo. "Važ si svého života a vlků v něm," řekla orbu. Nemesis slyšel, její slova se mu vypálila do mysli tak silně, že i poté, co orb Mrtvolka rozdupla o zem a propustila jeho duší zpátky do světa živých, si to pamatoval a pamatovat bude.
// Gratuluji, opouštíš Limbo! Tvé vylosované číslo ti přineslo odebrání 1 hvězdy z obratnosti. Zároveň si do konce života odnášíš silnou nedůvěru (hraničící až s panikou v případě příliš dlouhého vystavení) k vysokým trávám a nedostatku rozhledu.
Nemesis zůstal na planině z vysoké trávy úplně sám. Ale vlastně ne tak docela. Kolem kroužil Osud, schovaný mezi stébly a číhající. Když Nemesis vrazil mezi stébla v místech, kde slyšel šumění, nenašel krom mrazivého chladu nic. Osud zmizel a už v trávě nic nešustilo. Na nějakou dobu. Ćas od času se kolem Nemesise tráva pohnula a chlad, strach a zející prázdnota se vrátila. Když ji ale zkusil znovu nachytat mezi stvoly, byla pryč.
"A otočila se k tobé zády?" nadhodil Alastor. A nebylo to právě naopak? Nebyla to právě Nemesisova snaha zůstat v pozadí? Však co hrozného mu jeho rodina udělala?
"Moc málo. Moc pozdě," ujistil Nemesise zkrvavený Alastor.
Tráva utichla, když se k ní Nemesis otočil. "Osud," potvrdil Alastor a tráva se zavlnila těsně kolem nich. Šel z ní cítit chlad, odpor a strach. Něco tam bylo, něco tam přecházelo. Neviděli ale ani kousek toho Osudu.
"Co se stane teď?" zeptal se Alastor.
“A proč jsi mi to nikdy neřekl?” zeptal se Alastor chladně. “Proč jsi se vždycky tvářil, že se ti svět hroutí na hlavu, proč jsi odmítal vystrčit hlavu ze své ulity a zajímat se o mě? Proč jsi Sionnova slova nenapravil, proč jsi mě nechal odejít?” pokládal Alastor jednu otázku za druhou, obviňoval Nemesise z každé jedné chyby.
“Svět se nezměnil, ty ale ano. Já ano. Jsi si jistý, že miluješ mě a ne jen vzpomínku?” řekl Alastor a v jeho očích se objevil chlad, když se k němu Nemesis přitiskl. Odstoupil o krok dozadu. Zvuk ve vysoké trávě ustal, když Nemesis začal špicovat uši. “To je tvůj osud,” ozval se za ním Alastor.
Zákaz kopírování. Veškerý obsah je chráněn autorským právem.
Obrázky a texty náleží jejich právoplatným autorům.