Příspěvky uživatele


< návrat zpět

Strana:  1 2 3 4 5 6 7 8 9   další » ... 10

Další vlče došlo na konec své cesty v limbu. Kiwi čelila svému nejlepšímu příteli, který učinil něco nevýslovného a její hlasy jí trápily. Vlčata na tomhle místě opravdu nemají, co dělat, Mrtvolka však klidně přihlížela tomu, jak se Kiwi snaží potýkat se vším, co jí tmavé břehy Limba přichystali.
Kiwi došla nakonec - a Mrtvolka jí tak otevřela dveře do světa ve kterém přišla o život.

//Úkoly máš splněné, jako postih ti losování přineslo odebrání 1 hvězdy ze síly (protože Kiwi má v síle jen 1 hvězdičku, odebrána hvězdička z obratnosti). Můžeš se navrátit do světa živých.

Tvoje Mrtvolka

Vlčata na tohle místo nepatří. Mrtvolka jich však v poslední době viděla již mnoho. Některá se navždy ztratila mezi stíny dávno mrtvých, jiní nalezli cestu ven a to byl i případ černého vlčka, kterému byl přichystán těžký osud. Na svých drobných pacičkách nesl krev své kamarádky, která jen čekala na to, až sama nalezne cestu do neúprosné pouště.

//Úkoly máš splněné, jako postih ti losování přineslo odebrání 1 hvězdy z vytrvalosti. Můžeš se navrátit do světa živých.

Tvoje Mrtvolka

Mrtvolka přihlížela tomu, jak Chiara bojuje a jak prochází tím, co si pro ní Smrt přichystala. Poznala své nejtemnější touhy i chladný dotek smrti. Bylo to to nejhorší, co mohla pocítit. Teď se však mohla vrátit mezi živé.

//Úkoly máš splněné, jako postih ti losování přineslo odebrání 5 hvězd ve vrozené magii . Můžeš se navrátit do světa živých.

Tvoje Mrtvolka

Mrtvolka sledovala, jak vlk, který přišel o oči bojuje s tmou i sám se sebou - i se vším ostatním, co mu smrt přinesla. Přihlížela tomu všemu a věděla, že jeho čas ještě nenadešel. Mohla si jen říkat, že skutečný svět k němu bude mírnější než smrt. Otevřela tedy brány své říše a nechala Tristana odejít.

//Úkoly máš splněné, jako postih ti losování přineslo odebrání 1 hvězdy ze síly. Můžeš se navrátit do světa živých.

Tvoje Mrtvolka

Když se Arsen probudil, byl doma. Otevřel očka ve své rodné jeskyni, byl však sám. Nikdo jiný než on tam nebyl. Zvenku slyšel hlasy svého tatínka a maminky, slyšel jak se smějí a jak povzbuzují jeho sourozence v jejich dětských hrách. Byl to kouzelný výjev.
Když se Arsen zvedl, necítil nic jiného než bolest. Hlava se mu zamotala a v tlamě ucítil krev. Chvíli musel hledat ztracenou rovnováhu a vyrovnat se s náhlou bolestí hlavy, která ho postihla, ale i tak vyhlédl ven s touhou připojit se ke své rodině. Když k nim však došel, zjistil, že ho nevidí. Nikdo z nich si ho ani nevšiml a když na ně mluvil, nikdo ho neslyšel. Jako kdyby už nebyl součástí jejich rodiny - kolem ale bylo vlků mnohem víc. Každý ze smečky - až na Kiwi, ale přesto ho nikdo neslyšel, ať se snažil křičet, jak chtěl.


//Vítej v Limbu, Arsene!
Limbo není příjemné místo, a tak tě čeká procházka peklem.
Právě protože ti byla proražena lebka, často cítíš bolesti hlavy a trpíš migrénami. Ve svém životě budeš čelit právě bolestem hlavy od silnějších po slabších, které často povedou k tomu, že se ti spustí krev z nosu jako důsledek toho, co se s tvým tělem dělo.
Až splníš všechny úkoly, pošli je do vzkazů Mrtvolce s předmětem Limbo.
Hodně štěstí, tvá Mrtvolka <3

Mrtvolka ani neodešla. Mohla tušit, co se stane, když přihlížela tomu, co se z vlka, kterého ke smrti dovedla jen prostá náhoda. Smrt vedla ke smrti a ta teď dostihla mladého vlčka, který se sám stal vrahem - ač na nátlak vlka, jenž mu uvízl v tělíčku.
Něco na téhle smrti však bylo pozitivní - a to právě to, že se Arsen vysvobodí od zhoubného vlivu.
Jeho smrt však nebyla dobrá, ač byla rozhodně rychlejší než ta, kterou Arsen připravil své kamarádce.
Mrtvolka znovu čekala. Přihlížela tomu, jak se světlý vlk modlí, jak vzhlíží k nebi i jak si krví kreslí po svém těle, zatímco vlče pomalu opouštěl život. Bylo to poklidné. Proražená lebka znamenala, že nevnímal nic kolem sebe. Jeho vědomí vyhaslo a ač mu ještě bušilo srdce, byl pryč. To, co se stalo s jeho tělem nevnímal. A bylo to dobře.
Teprve, když světlý vlk odešel, se tělíčko proměnilo v prach.

Když se Kiwi probudila, byla doma. Otevřela očka ve své rodné jeskyni, byla však sama. Nikdo jiný než ona tam nebyl. Zvenku slyšela hlasy svého tatínka a maminky, slyšela jak se smějí a jak povzbuzují její sestry v jejich dětských hrách. Byl to kouzelný výjev.
Když se Kiwi zvedla, necítila nic jiného než bolest. Jako kdyby jí rostly kosti - nebo jako by se s každým krokem lámaly a znovu srůstaly dohromady. I tak vyhlédla ven s touhou se připojit ke své rodině, když k nim však s námahou došla, zjistila, že jí nevidí. Nikdo z nich si jí ani nevšiml a když na ně mluvila, nikdo jí neslyšel. Jako kdyby už nebyla součástí jejich rodiny - kolem ale bylo vlků mnohem víc. Každý ze smečky - až na Arsena, ale přesto jí nikdo neslyšel, ať se snažila křičet, jak chtěla. To jediné, co jí odpovídalo, byly hlasy v její hlavě.


//Vítej v Limbu, Kiwi!
Limbo není příjemné místo, a tak tě čeká procházka peklem. Ocitla ses doma. Nebo lépe řečeno v pokroucené verzi svého domova, kde tě nikdo nevnímá a ani neslyší a nevidí. Každý tvůj krok je čistou bolestí, protože jsi spadla z velké výšky a přelámala sis kosti.
Právě protože jsi spadla, budeš často cítit nevysvětlitelnou bolestí celého těla - jako by se tvoje kostra - nebo její části - lámaly a srůstaly zase zpátky.
Až splníš všechny úkoly, pošli je do vzkazů Mrtvolce s předmětem Limbo.
Hodně štěstí, tvá Mrtvolka <3

Mrtvolka přišla brzy. Hleděla na to, jak malá vlčice - ještě mládě - padá z vrcholu až na zem. Přihlížela tomu, jak se mládě snaží zachytit kamenů a zachránit se, ty však jen lámaly její kosti a způsobovaly to, že pád prodloužily a učinili ho více bolavý. Na téhle smrti nebylo nic hezkého, smutné bylo, že se odehrála pod vrškem na kterém by měli vlci zažívat radost ze Ž/života.
Takhle malá stvoření by brát neměla - přesto se to však stávalo častěji, než by chtěla. Kdyby něco cítila.
Mrtvolka čekala. A čekala dlouho. Mládě na zemi kňouralo bolestí, nakonec však i ty zoufalé zvuky ustaly. Nakonec byla klidná, přesto však bojovala ještě dlouho, než se její srdéčko zastavilo. Malé tělíčko, celé pokroucené a od krve, se nakonec proměnilo v prach. Nic jiného po té tragédii nezbylo, malá Kiwi však nemusela daleko. Octne se na místě jen kousek odsud, bude však dlouho bloudit než nalezne světlo. A než skutečně pochopí, jak chutná zrada, kterou jí zasadil její nejlepší přítel.

Mrtvolka sledovala Morgothovo počínání i proměnu, kterou si prošel. Nebyla tu od toho, aby soudila jeho činy. Její pohnutky byly pouze její vlastní a smrtelníkům možná nepochopitelné. Usoudila, že pískový vlk ještě není připraven zemřít a otevřela se mu cesta zpět do světa živých.

//Úkoly máš splněné, jako postih ti losování přineslo odebrání 1 hvězdičky z vrozené magie. Můžeš se navrátit do světa živých.

Tvoje Mrtvolka

Když Chiara znovu otevřela oči, viděla jen rudé moře. A v rudém moři se ocitla. Všude byla krev a Chiara byla v jejím prostředku. Kéž by ta rudá byla jen barva, byla to však krev. Hutná a na plavání zcela nevhodná, proto si také Chiara značně lokla, když se snažila zorientovat se na místě ve kterém se ocitla.
To jediné, co spatřila, byl jakýsi výběžek na vzdáleném horizontu. To by tam však nejprve musela doplavat. Jakmile se však její hlava octla pod hladinou a krev jí stáhla do hlubin, probudila se znovu - jen o pořádný kus dál než předtím a ze sotva viditelného výběžku zbyl jen takový matný pocit toho, že by tam někde mohl být. Ale znamenalo to záchranu? Znamenalo to, že tím, že se tam dostane se Chiara vysvobodí z tohohle pekla? Kdo ví.


//Vítej v Limbu, Chiaro!
Limbo není příjemné místo, a tak tě čeká procházka peklem. Ocitla ses v krvavém moři - kdykoliv ti dojdou síly a utopíš se, octneš se o kus dál od ostrova, který je (asi) tvým pomyslným cílem. Ale co tam najdeš? S kým se setkáš? A doplaveš tam vůbec? To vše je ve hvězdách.
Protože ti bylo prokousnuto hrdlo, budeš náchylnější k bolesti krku a ke kašli. Občas se ti může stát, že se ti bude hůře polykat, nebo mluvit a to bez zjevné příčiny a zcela náhodně.
Až splníš všechny úkoly, pošli je do vzkazů Mrtvolce s předmětem Limbo.
Hodně štěstí, tvá Mrtvolka <3

Mrtvolka přihlížela zoufalému boji světlé a tmavého. Bylo zřejmé, že i přes veškerou snahu se vlčice nevyhnutelně setká s temnotou smrti. Černý jí prokousl hrdlo a krev stékala po světlé srsti až na zem, kde se nevyhnutelně tvořily kapky, louže, potoky. Černý chtěl získat třpytivou cetku, kterých měl ve své srsti dosti - tahle však byla výjimečná. Světlá pro ni již zabíjela a teď sama položila život v krvavé lázni.
Mrtvolka přihlížela tomu, jak vlčici život pomalu opouští, jak se podvoluje šedi a jak nechává vše za sebou. Vyčkávala, klidná a připravená, vzít jí do světa, kam za ní nikdo jiný nemohl.
Vlk se chtěl asi ujistit, že Chiara už znovu nevstane. Nevstala by. Krev se jí nahrnula do plic - a i kdyby ne, tak velká krevní ztráta by jí i tak stála život. Sutechovi to však nestačilo. Hodil vlčici - spíše už jen její křehkou schránku - do vody a přihlížel, jak jí proud semlel. Chiara byla očištěna od krve, její tělo se však tak jako tak proměnilo na prach.

Vlčata na tohle místo nepatří, přesto však Valarion právě tady skončil. Byl tu sám, nikde nikdo. Jeho rodiče se mohli strachovat o to, kde jejich synek byl, ale jeho tělíčko leželo v Tasině žaludku. A přesně tam se také Valarion ocitl. Na místě, které vypadalo jako něčí žaludek. Skoro jistě to byla jen jeskyně, ale vysvětlujte to malému vlčeti.
Jeho úkol byl najít cestu ven, ale povede se mu to? Na takhle děsivém místě neměl, co dělat a snad, pokud se mu to povede, si bude příště dávat pozor na šedivé cizinky, které mu mohou bez mrknutí ukousnout hlavičku.
A tak Valarion skončil na místě, které vypadá jako něčí trávící trakt. Ale jistě tomu tak není, že ne? To, co vypadá jako tkáň je jen mech, nebo ne? A to, co vypadá jako stékající krev po stěnách je jen déšť, že ano? Kdo ví?


//Vítej v Limbu, Valarione!
Limbo není příjemné místo, a tak tě čeká procházka peklem. Ocitl ses na místě, které neznáš - a které vypadá jako něčí trávicí trakt a ač to možná není skutečnost, vlče jako ty nedokáže říct, jestli to tak je, nebo ne. Zkrátka mu to tak připadá. A představivost tady hraje rozhodně svou důležitou roli.
Protože jsi přišel o hlavu (a poté i o zbytek svého těla), budeš ve svém životě často trpět bolestí, především silnými migrénami. Bolesti mohou být menší i větší a zcela náhodné a bez zjevné příčiny. Navíc budeš často unavený a malátný s čímž se pojí i vidiny, které tě sem tam mohou překvapit svou intenzitou. Těmito příznaky budeš trpět do konce života.
Až splníš všechny úkoly, pošli je do vzkazů Mrtvolce s předmětem Limbo.
Hodně štěstí, tvá Mrtvolka <3

Tristan se probudil ve tmě. A tma to skutečně byla, protože neviděl. Bylo lhostejné, jak moc se snažil mrkat, nebo třeba jen zahlédnout jasný paprsek světla, neviděl vůbec nic - jen tmu.
Nepoznal, jestli byl den nebo noc, ale slyšel kakofonii zvuků, které nesvedl rozpoznat. Byly to hlasy, nebo šum lesa? Byla to řeka, nebo oceán? Tristan to nemohl říci s určitostí, protože zkrátka a dobře neviděl vůbec nic.
Mohl se postavit a rozejít se kterým směrem jen chtěl, ale pravděpodobně by během chvíle zabloudil, ztracený v tomhle světě, který se kolem něho točil a on si ho nesvedl prohlédnout. Bez očí se nedalo tímhle světem projít, byla jen škoda, že Tristanovy dar zraku scházel a bylo jen na něm, jak se mu tohle podaří zvládnout.


//Vítej v Limbu, Tristane!
Limbo není příjemné místo, a tak tě čeká procházka peklem. Ocitl ses na místě, které neznáš - a pokud ano, stejně to nezjistíš. Můžeš zde narazit na kohokoliv z tvé minulosti, ale celou dobu neuvidíš nic, než tmu kolem sebe, ale ostatní smysly ti zůstávají. Co kolem sebe Tristan uslyší? A jak mu to pomůže najít cestu ven?
Protože jsi přišel o oči, je jasné, že až se z Limba dostaneš, tyhle problémy tě budou po zbytek života pronásledovat. Zamlžený zrak, ale třeba i náhlá ztráta vidění na jedno či na obě oči tě budou trápit nejvíce měsíc poté, jak už bylo řečeno, nikdy skutečně neodezní.
Až splníš všechny úkoly, pošli je do vzkazů Mrtvolce s předmětem Limbo.
Hodně štěstí, tvá Mrtvolka <3

Valarion mohl křičet, seč mu síly stačily, ale bylo to marné. Před Tasou nebylo úniku a když se Tasa k něčemu rozhodla, bylo už obvykle pozdě, a tak se nebohé vlčátko stalo obětí téhle šedivé bláznivky, která ho spořádala k svačině a ani nemrkla. Po Valarionovi nezbylo nic, jen pár ohlodaných kostiček. Nikdo vlčátko nezachránil, a tak si ho sebou odnesla Mrtvolka, která mohla jen kroutit hlavou nad tím, čeho právě byla svědkem. Kdo měl to srdce na to zabít a ještě pozřít malé vlče? Téhle prastaré bytosti, která odváděla duše do Limba se nelíbilo, že v jejích tlapkách znovu skončila takhle malá, nevinná duše. Takhle mladí neměli čelit smrti. Valarion nedostal šanci. Nemohl se dospělé vlčici bránit. Skončil dříve, než ještě vůbec stihl začít.

Tristan se nezmohl vůbec na nic. Byl obětí šílenství, které se u řeky Tenebrae rozpoutalo a obětí Chiary, která si nechtěla nechat svůj zlatý prstýnek vzít. Zato jí v drápech ulpěly Tristanovy zlaté oči.
To samotné by vlka asi samo o sobě nezabilo, ale velmi rychle krvácel ze všech ran, které mu Chiara uštědřila. Nebylo jich rozhodně málo a ač se Tristan bránil, bez očí se rány rozdávaly těžce, a tak na místo, kam před chvílí dopadl Morgoth, padl i Tristan, který světlého vlka na onen svět poslal.
Mrtvolka stála a vyčkávala. Sledovala vlka, jak pomalu umírá, jeho krev se vsakovala do země dokud se jeho srdce nezastavilo a jeho tělo se neproměnilo v prach. Bytost ho vzala do Limba, kde měl Tristan slepě bloudit, dokud nenajde cestu ven.


Strana:  1 2 3 4 5 6 7 8 9   další » ... 10

Všechna práva vyhrazena ©
Zákaz kopírování. Veškerý obsah je chráněn autorským právem.
Obrázky a texty náleží jejich právoplatným autorům.