Gallirea - Příspěvky uživatele

Vlčata na tohle místo nepatří. To Mrtvolka věděla nejlíp ze všech. Dlouhou dobu z dálky sledovala tohle nerozumné stvoření, které sotva políbil Život. Věděla od samého začátku, že si zaslouží vrátit se zpátky mezi živé. Věděla to moc dobře. Tak proč tak dlouho váhala? Možná protože věděla, že přežitém své smrti tohle vlče bude poznamenané mnohem víc než leckterý jiný, který tudy prošel a žil, aby vyprávěl svůj příběh.
Vlče obklopila temnota a chlad, který se rázem změnil v teplo. Protože tam, kde mělo otevřít oči, teplo bylo. Ta entita ale nezanechávala tělo ležet v prachu a písku s lhostejností, která ji jindy provázela. Její sestra nad tímhle životem měla větší moc, než se mohlo prve jevit možné. Svět nebyl v rovnováze, ale s tím paní záhrobí nemohla nic dělat.

Tartaros se temnotě nechal poddat. Trvala nejprve chvíli, potom trochu delší, až v bodě, kdy mu začalo hlodat v hlavě, jestli někdy bude něco jiného než ta tma. A právě v ten moment uslyšel hlas. Byl slabý, šeptal a nesl se ozvěnou kolem dokola. Že by Tartarose naváděl? „Pojď blíž, pojď~“ neslo se temnotou. A tak on šel. Opatrně nakračoval v černočerné tmě, ale s každým krokem získával více a více sebevědomí. Kroky natahoval, pevně se do nich opíral a čím déle je následoval, tím více jim bylo rozumět. Stále šeptaly, ale nyní jakoby v jeho bezprostřední blízkosti. Když tu se z té tmy začal vynořovat.
Najednou jako by prostoupil bránu nadpřirozenosti a fyzického světa a octl se na samém dně nějaké obrovité, nekonečné tmavé díry. Bílá tečka světla nad jeho hlavou, nedosažitelná, naznačovala o tom, že se ven jen tak nedostane. V té vší změti šeptajících hlasů najednou jeden vyvstanul a zbytek utichl. Vypadalo to, že má něco na srdci a ostatní jakoby mu dopřáli prostor.

Drobné tělíčko vlčete bezvládně leželo na zemi. Tartarosova rodina, překvapená jeho náhlou ztrátou vědomí, jej obklopila a pokoušela se vlčeti pomoci, ale marně. Vlče totiž neomdlelo, nebo prostě únavou neusnulo, nýbrž utrpělo mozkovou příhodu. Jeho život zhasl stejně rychle, jako započal. Že by se vlčete Smrti zželelo, že k jeho dušičce seslala právě mrtvolku? Nebo jednoduše nebyl jeho čas a měl dostat novou šanci? Tak či tak se tělíčko proměnilo v prach a Mrtvolka už si s dušičkou uháněla pryč.

Zed se prodíralo skrze samo sebe a snažilo se zjistit, co vlastně je. Procházelo si velmi těžkou chvílí, ve které si muselo uvědomit, co tím vlastně chce dosáhnout. Jak to ale dopadne a čím se Zed vlastně stane, bylo pouze v tlapách Zed.

SPLNĚNO -
2. ✔

1. Můžeme plnit i u jezera?
Protože jsem to nespecifikované, což je moje chyba, tak úkoly splněné do 5. 10. 9:00 uznat i u jezera, či jinde v rozcestníku. Po této době ne. Jde mi o to, aby se hrálo ve hře a hra tak měla na vaše charaktery dopad.
Pokud jste úkoly začaly plnit u jezera a ještě je nemáte splněné, tak se ozvěte. Budeme to řešit individuálně.

2. Nemůžu najit nikiho vhodného na plnění úkolu.
Napište SZ a domluvíme se.

3. U úkolů typu "zeptej se tří různých vlků na magii" (3 posty) - to znamená 3 posty celkově? Nebo 3 posty za vlka, takže 9 celkově?
3 posty celkově. Nejlépe s každým vlkem jeden.

4. Úkol mi totálně nesedí na charakter...
I to se mohlo stat, povahy čtu jen zběžně. Pokud to nijak nevymyslíte napište a domluvíme úpravu.

5. Můžu plnit úkol sama se sebou? Např. když se jedna moje postava zeptá druhé na něco?
Budiž povoleno toto využít maximálně jednou za celou akci!

6. Mám splněno a chci další úkoly, co teď?
Napište do vlákna vzkazů mrtvolce, že máte splněno vše a chcete další. Hned jak budu mít čas úkoly naházím. Případně napište i kolik dalších úkolů chcete. Tady ovšem upozorňuji, že je nutné splnit VŠECHNY o které si napíšete, aby se vám z nich počítaly body. (aka když si napíšu o 3 a splním jen 1 získám 0 bodů)

7. Musí být úkoly rozdělené?
Ano, každý úkol musí být zvlášť, není možné plnit více úkolů v jednom postu.

SPLNĚNÉ
1.
2.
3.
4.
5.
6.
7.✔
8.

Jasnava si prošla peklem hned několikrát. Viděla svou hrůzu a znovu prožívala ty vůbec nejhorší momenty ze svého smrtelného života, ale tentokrát mnohem hrozivější a děsivější, než jak si je pamatovala. Emoce ji pohltily a svět se otřásl, když se rozhodla ukončit své trápení skokem. Co se stane s těmi, kteří se ze smrti pokusí zachránit smrtí?
Tvrdý náraz přivedl vlčici k vědomí. Měla vyražený dech a špatně se jí dýchalo, neboť její nové tělo bylo oteklé a neobratné, protože její játra fungovala více než mizerně. A před sebou mohla vidět Mrtvolčin kostnatý spár, jak se nad tou bídnou existencí bezeslov skláněla.
V té zohyzděné tváři nebylo vidět žádných emocí. Její oči, nebo spíše prázdné oční důlky plné mrtvolného světla, byly chladné a netečné. Temnota kolem se rozplývala a zůstával jasný podzimní den. Mrtvolka bezvládné tělo překročila a rozplynula se. Zůstala jen Jasnava a její strach, který jen podporovala dušnost, kterak nafouklé břicho tlačilo proti bránici. Jako by se snad nemohla dodechnout. Ale to peklo bylo pryč, třebaže vzpomínky na něj byly mnohem živější, než jakákoliv vzpomínka na poslední dny jejího života.