Vzduch ještě nebyl docela teplý, když se tohle vlče objevilo na světle světa. Vlastně panovala ta nejkrutější zima, kterou Gallirea poznala za hodně dlouhou dobu. Taky nebyl docela plánovaný. Zato chtěný, to jednoznačně byl! Popravdě zcela vymodlený. A jeho maminka se musela modlit strašně usilovně, neb nejstarší ze tří brášků byl silný a zdravý. Prostě a jednoduše kluk jak buk! Pro svou barvu a světlé packy pak dostal jméno Mrakošlap a osud tomu možná tak chtěl, že ho mělo už na první pohled vystihovat.
Mráček totiž není žádný hromotluk a to ani postavou, ani vystupováním. Samo sebou je stále vlčetem, které touží nalézt zábavu v každém koutu a okamžiku všedních dnů, ale nevrhá se do dobrodružství tak střemhlavě a neurvale, jak mají někteří prcci ve zvyku a oblibě. Tohle vlče se pohybuje pomalu a našlapuje s lehkostí, navíc neuvěřitelně tiše (pokud tedy lesem nezvoní jeho hlásek a s ním i smích). Je to skoro jako super schopnost–klade packy přesně tak a na ta místa, kde jich je třeba a kde napáchají nejméně škody. Není proto těžké se ho leknout, když se tiše připlíží někomu přímo za zadek. Jako by se ale na pinďu za něco takového šlo zlobit! Vždyť se podívejte do těch zlatých očí, které dominují světlému obličeji.
Výraz v tváři má téměř zarytě vřelý. Nepřekypuje příliš dravým projevem a i proto jsou jeho grimasy mírnější, ovšem oči má veselé a přizvedlý koutek snadno napoví, že ho zrovna nic netrápí. Rád se zapojí do kdejaké neplechy a bude zpovzdálí nabádat všechny ochotné naslouchače k lumpárnám. Je ale spíš organizátor, než exekutor průšvihů. Na to mu už odvaha nezbývá. Stejně jako odvaha nestačí k doznání chyb a proto se může stát, že uličník sem nebo tam zalže. Nic hrozného žádné velké přetvářky a to i možná protože mu lhaní moc nejde. Začne se kroutit jako žížala a klopit oči jako plachá koroptev. Zkrátka nevyzrálé a docela tvárné vlče, prcek nepolíbený životem.
Že ovšem chlapec není jen slunce a štěstí je taky možné s trochou štěstí objevit. Hlavně, když se mu něco nevede. V okamžení se Mrakošlap mění na Mrakomora s našpuleným rtíkem a svraštěným obočím. Něco si brumlá pod vousky a ihned se snaží z vycouvat z činností, které mu na první dobrou nejdou. Bude potřeba trošku přemlouvání, ale žertem a troškem důvtipu není složité chytrolína přebalamutit, aby čemukoliv daroval druhou či třetí šanci.
Bystré vlče s troškem problému s trpělivostí má mimo jiné velmi hezký hlásek. Rád a pěkně zpívá. Na cestách si často pobrukuje a nestydí se ani cizích. Přesto je v konverzacích trochu pasivnější a podobně jako do dobrodružství, ani k novým se moc nehrne. Jistě k radosti maminky, které poslušné vlče s tendencí ochraňovat mladší bratříčky trochu ulehčí práci.

Mrakošlap se narodil před začátkem jara v úkrytu Sarumenské smečky, která jeho kožíšku vdechla vůni jehličí od samotného začátku. Toho času panovala opravdu krutá sibérie, ale baculatému vlčeti to bylo úplně jedno, protože ho maminka zahřívala a on tak mohl bezpečně objevovat temné stíny v úkrytu i oháňky vlků, kteří se na nové Sarumenské přišli podívat. Celou cestu měl ovšem tenhle vlček před sebou.


Zajímavosti:
– Má velmi příjemný hlas, hezky a rád zpívá.
– Pohybuje se abnormálně tiše.