Příspěvky uživatele

< návrat zpět

"To je v pohodě, hádám, že není mnoho vlků ke kterým bys cítila aspoň něco, a tak ani neusiluji o to, abych se na ten chabý seznam dostal," poznamenal nonšalantně. "Hezký. Zajímalo by mě, proč se asi cítíš osaměle a proč jsi tady sama a zahazuješ se se mnou," řekl jen. Nesnažil se jí nějak psychologicky rozebrat, ale to, co skrývala jako zdravé sebevědomí mu připadalo spíše jako něco, co sama sobě nalhávala. Nikdo nechtěl být sám. Jeho výhodou bylo, že měl vlky, kteří ho u sebe chtěli. Lilith na to moc nevypadala. "Jasně, že máš. Každý má kamarády. I egoista Morgoth má kamarády, věř tomu, nebo ne," uchechtl se. "Prosím. Založte takový klub. Budu jen rád," dodal, protože Lilith to trefila - byl egoista. A egoista pochopitelně chtěl, aby dva vlci založili klub, který bude jen o něm. Neznělo to naprosto perfektně? Teď měl chuť jí s Ivarem seznámit jen proto, aby poslouchal to, jak se baví o něm.
"To je možný, ale já věřím, že mě Bohové na mojí cestě ochrání. A i kdyby ne, vše má svůj smysl. I to, že jsem tady potkal zrovna tebe. Takže ať už je to tak, nebo tak, nic mě nepřekvapí," ujistil Lilith. "Nevěřím každému koho potkám u cesty, ale už jsem tady něco o magii slyšel, a tak předpokládám, že tady nějaká bude," dodal.
Musel se uchechtnout, když začala s těmi kecy o spiknutí. "Pokud takhle vypadá smrt, tak bych byl raději, kdybych zůstal s Bohy," poznamenal a protočil oči v sloup. "Dělal bych cokoliv radši než mluvil s přivandrovalci. Pokud by tedy byli alespoň o trochu příjemnější než ty, pak by to mohlo být snesitelné," prohlásil. Vlastně ho bavilo si Lilith dobírat, což evidentně sdíleli. Ona si zase dobírala jeho. "Dobře, ať už kecáš nebo ne, tak bažiny jsou no go zóna, chápu," kývl, v tomhle jí asi věřit mohl, ne? Bažiny nezněly jako něco, kde by chtěl být.
Morgoth na Lilith kývl jak nějaký starý gentleman a zazubil se na ní jako roční vlče. "Abych si to zamrkání nějak špatně nevykládal, drahoušku," pronesl medově a úsměv mu sjel do postranního úšklebku.
"Dobře, dobře, že jsi to ty, tak o sestře už mluvit nebudu. Ale s tím egem asi nic neudělám," prohlásil, "asi jako ty nic neuděláš s tou kousavostí. Ale to je v pohodě. I když... možná by ti pomohlo, kdyby ses víc usmívala," dodal. Byl to jen žert... nebo ne?

"Jeden jediný vlk," zamračil se na Lilith. "Jo a ještě možná ty. Pravda. Tak teda dva," připustil. "Jen by mě zajímalo, kolik vlků nemá rádo tebe. To víš, abych viděl, jakou máš bilanci, když se mi vysmíváš," protočil oči v sloup. "Jestli se chceš potkat s Ivarem, tak do toho. Je kousek odsud," poznamenal a kývl za sebe. Byli v lese, který byl zjevně jeho novým domovem. Páni. To by nikdy nečekal.
"Přišel jsem na podzim. Nejsem tu nijak zvlášť dlouho," poznamenal. "Taky netvrdím, že jsem viděl všechno, Lilith," ušklíbl se. "Zatím se mi ale nic moc nestalo. Čekám na to o čem tady všichni tak velkohubě žvaníte, ale jako až na Vlčíška a na nějaký podobný kraviny jsem toho zatím moc neviděl," poznamenal. Nebál se odložit svou uhlazenost - zvlášť, když věděl, že získat si Lilith bylo nemožné. Asi byla jediná za hodně dlouhou dobu před kým byl opravdový.
"Tak to jsem asi nic nezažil. Pokud nepočítáš to ukrutné počasí, co tady přes zimu máte," ušklíbl se. "Po smrti tady máte taky nějakou zábavu?" ušklíbl se. Začínalo ho to zajímat. Tohle místo bylo fakt divný.
"Jo, to už jsem taky slyšel. Ale já na to jejich božství nevěřím. Uvidím, jestli se za nima nakonec přeci jen nevydám," ušklíbl se. Zajímalo to od chvíle, co mu o tom všem Wizku řekla, ale nikam nijak zvlášť nespěchal. Jako první by měl najít Morghanu.
"Evidentně. Je mi potěšením být v tvé společnosti, drahoušku," prohlásil. Bylo tohle to nejlepší, co Gallirea nabízela?
"Ale co bych tomu nevěřil? Vím, že mě miluje a vím, že mě hledá stejně jako hledám já ji. Patříme k sobě, víš?" ušklíbl se - ne, že by tomu Lilith mohla rozumět. Evidentně lásku nikdy nezažila.
Morgoth si povzdechl - v tomhle se teda Lilith nemýlila. To teda dopadli. "Mohlo bejt i hůř," zabručel. Mohl by tu s ním být ještě Ivar. A to by to Morgoth ztratil už úplně.

Nevěřila mu, samozřejmě, ale to bylo tím, že ho Lilith neznala. Nevěděla o něm zhola nic, ani o jeho životě, ani o tom, že to, že ho vlci obdivovali nedělal nijak cíleně, prostě existoval a zkrátka nemohl za to, že byl tak perfektní, že to přitahovalo všechny kolem. Lilith byla evidentně tak příjemnou společností jako hladový komár, ale tak už to zkrátka v životě bývalo. Některé věci byly dány od Bohů a jeho měli Bohové ve zvláštní oblibě.
"Možná, ale upřímně si nemyslím, že jsem, jak říkáš, většině vlků u zadnice. Jen jednou jsem se setkal s tím, že by mě někdo neměl rád, nebo že by si o mě myslel, že nejsem výborný společník. Až na Ivara mě všichni zcela zbožňovali," prohlásil - nebyla to lež, ale věděl, že Lilith mu věřit nebude. Co mohl dělat? Jen těžko jí přesvědčí, jen těžko si z něho nebude střílet, ale jemu na tom nemohlo záležet méně. Kouzlo bylo, že mu nikdy příliš na jiných vlcích nezáleželo, a tak mu bylo i srdečně jedno, co si o něm mysleli (a nebo si to alespoň zdatně nalhával).
"No, jsem tu krátce, ale už jsem byl svědkem nějaké magie. A už jsem také slyšel o těch vašich samozvaných bozích," protočil oči v sloup. Nikdo takový samozřejmě nemohl existovat. Jediní praví Bohové byli ti jeho.
"Vážně? Tak to jsi mě tedy vůbec nepotěšila," posteskl si. "Ale věř mi, že ona mě potkat chce. Miluje mě," prohlásil sebevědomě. Otázka jen byla, jak to myslel. To věděl jen Morgoth.
I Morgoth na Lilith kývl. Byla to dohoda, že se budou tolerovat a neskočí si po krku? Rozhodně ano.

Morgoth zavrtěl hlavou, protože dobře věděl, že v tom, co k němu ostatní cítili nebylo nic prázdného. Uměl se chovat, když chtěl, potíž byla v tom, že Lilith se nezdála být perspektivní. Nezdálo se, že by z ní mohl něco mít - ona jím akorát opovrhovala, což vlastně celkem chápal. Ani v tom nebyla první a patrně ani poslední. "Nic prázdného v tom není," ujistil Lilith klidně. Vlčice se rozčilovala, ale Morgothovi na tom nemohlo záležet méně.
"Neřekl bych, že to bylo nedávno," protočil oči v sloup. To se vážně chtěla vracet k tomu, že mu byl podle ní rok? Připadalo mu to směšné, ale mluvit jí do toho nehodlal.
"Fakt? Občas je to příjemný," prohlásil. Jemu se obdiv pochopitelně a zcela přirozeně líbil - byl by blázen, kdyby ne. "Neříkám, že za tebou musí lézt, ale mě se obdiv líbí. Je to lepší než nenávist," prohlásil. To jestli to bylo osobní, nebo ne, to neřešil. Byl raději, když ho vlci měli rádi - to neznamenalo, že je nutně musel mít rád i on. A na osobní věci měl své sourozence. To mu stačilo.
"Máš pravdu, jsem tu nový. S mnoha vlky jsem se zatím vlastně ani nesetkal," připustil. Ale evidentně už zakládal smečku. Inu, měl své priority. "Morghana se na mě nevykašlala. Říkal jsem ti, že se ztratila," protočil oči v sloup - jenže Lilith měla pravdu. Poprvé ho skutečně opustila a ani se neohlédla zpátky, na to však Goth myslet nechtěl.
"Možná," připustil nakonec. Ne, Lilith měla pravdu. Nechtěl být sám.

Morgoth protočil oči v sloup a mlaskl, přesto si však z jejích slov nic nedělal. Byla prostě jen kyselá a vyžívala se v cynismu - nemohl říct, že by tomu nerozuměl. "A není to jedno? Aspoň mě někdo zbožňuje," uchechtl se. "Až budeš velká, možná ti dojde, že je lepší s vlky vycházet, než je prostě štvát a obrátit je proti sobě," říkal jí jako by oplýval nějakou zvláštní moudrostí, on však věděl, jak svět funguje. Vždy se mu vyplácelo být medově sladký a svou prohnanost skrývat, protože pak nikdo nevěřil, když se projevila jeho pravá povaha. Třeba když neváhal obětovat svou holku jen kvůli tomu, aby obrátil pozornost Bohů na sebe.
"Ale, ale, ale. To přeci nejde. Ve slušné společnosti se takové věci nerozebírají," uchechtl se. Nevěděl, kdy usoudil, že tohle byla slušná společnost, ale neměl potřebu nabalovat vlčici u které věděl, že to bylo zbytečné. "Nebuď na sebe tak tvrdá. Někdo blbeček prostě být musí," pronesl nonšalantně jako by mu nedocházelo, že nemluví o sobě, ale o něm.
"Inu, já tě tu nedržím," opáčil Morgoth a rozhlédl se. "K tvé smůle jsem tady tvá jediná společnost, ale jak říkám. Klidně pokračuj v cestě a můžeš doufat, že narazíš na někoho alespoň z půlky tak skvělého jako jsem já," prohlásil.
"Zajímavý. No, nebudu tě zdržovat, Lilith. Pokud tě tak štvu, tak jak říkám. Můžeš klidně jít," ujistil vlčici, ale musel se uchechtnout, když souhlasila s tím, že by se divila, kdyby někoho takového nepotkal. "Naštěstí se ukázalo, že si vystačím i bez trhání končetin," dodal spokojeně. Jeho nová magie byla více než příhodná a mohl děkovat Bohům, že mu ji svěřili.

Květen 2/10 | Mrakošlap

Bylo ráno. Nebylo zrovna teplo, ale Morgoth už cítil ve vzduchu, že se léto blíží. Říkal si, že se konečně bude moci přestat obávat zimy, která ho mohla snadno zahubit. Pro něho bylo horké počasí vysvobození z tohohle zeleného, mokrého světa. Mrakošlap, který neznal nic jiného, se i tak skrýval v jeho horkém kožíšku, protože i jemu bylo chladno. Sotva se probudil, už se ptal na svět kolem sebe a pískový vlk se nad tím musel usmát. Podíval se k jezeru nad kterým se držely chuchvalce mlhy, které pořádně poznal až tady.
"To je mlha," vysvětlil vlčeti tiše. "Nevím přesně, proč tam je, ale občas se drží v lesích a nad vodou," řekl mu a sklonil k Mráčkovi svojí velkou hlavu. Jeho blízkost ho těšila. Nemohl být spokojenější - nebo tedy mohl. Kdyby si Mráčka prostě nechal jako své vlastní vlče.

Morgoth se ušklíbl a přikývl. "Správně. Musí," souhlasil pobaveně, ale vlastně s typy jako byl Siku to nebylo tak těžké. Ten měl tak nízké sebevědomí, že jen drobná ukázka nějaké náklonosti znamenala, že se začne rozpouštět. Vyhovovalo mu to.
"Mmmm," mlaskl a zadíval se na Lilith, která se rozhodla v téhle hře pokračovat, ač trochu opomněla svou teatrální masku - to se jí rozhodl odpustit. "Pár věcí by mě napadalo," prohlásil pobaveně. Samozřejmě věcí, které tak mohli napadat jen vlky.
"Popravdě řečeno si myslím, že spíš, než to, že nám vedro usmažilo mozky z vás zima udělala pořádně studený čumáky. Kde je nějaká vřelost?" uchechtl se, protože on měl k vřelosti rozhodně hodně daleko. To ve své sebekritické chvilce pocítil i on sám. Nebyl žádný přátelský výrůstek, který se hihňal a rozplýval se nad každým, koho potkal. Většina vlků ho prostě štvala. A pak tu byl Siku. A evidentně i Lilith. Nikdo z nich se nemohl rovnat Morghaně, ale jejich společnost byla alespoň snesitelná.
"Já myslel, že to ty jsi vděčná za mou přítomnost," prohlásil pobaveně, protože ho tahle hra začínala bavit. Alespoň ho to trochu rozptýlilo, když už nic jiného. "Bezpochyby. Potěšení na mé straně," kývl. Vlastně bylo. Narazit na Lilith se zdálo být vlastně celkem zábavné. Rozhodně už se nezaobíral myšlenkou na to, kde byla Morghana a jestli náhodou někde neumrzla.
"Červenat? To bych chtěl docela vidět. Jsi celá taková... modrá," poznamenal, ale sám věděl, že to byl takový slabší "vtípek".
"Jo, tak s takovými, co by si zasloužili rozbít hlavu o kámen už jsem měl také tu čest," zašklebil se. Být to na něm, Ivar by už ležel mrtvý ve strouze.

"Pravda," připustil pobaveně. Vlčice by se asi divila, kolik bratrů a sester doma měl. Bylo to více vlků, než možná poznala za celý svůj život.
Překvapilo ho, když vlčice najednou vykřikla a začala mu pomálu provolávat slávu. Morgoth mávl ocasem a uchechtl se. Musel uznat, že vlčice byla dobrá herečka - a líbilo se mu, že se evidentně nebere tak vážně. "To víš, možná nejsem znám pro svůj humor, ale pro svou laskavost a milosrdenství bezpochyby ano," prohlásil a skoro u toho udržel vážnou tvář. Ne, vážně... kdy z něho byl vtipálek? Od kdy se takhle bavil s neznámou vlčicí? Evidentně odteď. "Neříkej dvakrát, zlato," poznamenal pobaveně.
Vlčice se nakonec narovnala a dělala jako by se vůbec nic nestalo, Morgoth nad jejím vystoupením jen kroutil hlavou. A pak komu tady byl rok? "Můj mozek je perfektně v pořádku," ujistil vlčici, protože si vždy rád myslel, že mu to myslelo. Byl minimálně vždy pořádně vychytralý. "Páni, a co to se mnou provedlo?" zeptal se s nadzvedlým "obočím", protože to on tady zatím vykazoval větší mentální stabilitu - zvlášť, když k tomu připočetl i její melodramatické, lehce hysterické vystoupení. "Tak to můžu být vlastně rád, že jsi ještě nezdrhla, co? Já jsem Morgoth, mimochodem," představil se - už bylo ostatně načase.
"Páni, tak to díky za pochvalu," uchechtl se. "Ty také nejsi zrovna k zahození. Jestli tě ta vlčice poslala k vodě, její chyba," dodal.
"To vám tady po lesích běhají hysteričtí psychopaté, nebo jak si to mám vyložit?" ptal se pobaveně.

Morgoth se uchechtl a nakonec přikývl. "Možná," připustil. "Ale popravdě jsi asi první, kdo mi kdy tvrdil, že mám hrozný smysl pro humor," dodal, ale mávl nad tím packou. "Ale víš co? Já ti to odpouštím," poznamenal s cukajícím koutkem - ne, asi by vážně neměl dělat žádné žerty. Rozhodně to nebylo moc dobré.
Morgoth potřásl hlavou. "Vůbec," ujistil vlčici. "Ale doteď jsem neznal nic jiného a je pravda, že mnoho vlků, kteří k nám přišli, tím horkem trpěli," připustil. Jemu to chybělo. Takové horko jako doma tady nikdy být nemohlo. Chybělo mu.
Vlčíce přešla jeho povzdechnutí a on neměl důvod se k tomu vracet. Jeho víra byla především jeho, kdyby však mohl pomoci někomu cizímu nalézt Pravdu, bude rád, už si však všiml, že vlci tady měli k náboženství nějaký podivný odpor.
"Nemyslím si, že je to mnou," namítl a potřásl hlavou. "Chápu, že tobě asi nesedím, ale
doma mě vlci obvykle neodmítali," prohlásil - nechtěl si stěžovat, nechtěl znít jako hlupák, ale byla to jeho zkušenost. Svým způsobem mu to bylo jedno, ale byl zvyklý se zaplést s kýmkoliv, kdo se mu líbil. Tady to tak snadné nebylo.

Morgoth na sobě nedal nic znát, ale stále mu cukal koutek, protože to byla ona, kdo ho pobavil svou domněnkou, že by mu mohl být rok. "Tak se hned nečerti. Byl to jen vtípek," protočil oči v sloup. Nezáleželo mu na tom, co si o něm vlčice pomyslí, protože mu evidentně nemohla dát to, co hledal. Chtěl se dozvědět, kde je Morghana a to tahle vlčice, jejíž jméno pořád neznal, nevěděla. "Úplně," přisvědčil nakonec. "A nezdrhnul bych, jsem na to horko stavěný spíše než na tuhle úmornou zimu," řekl jí. Mávala ocasem ze strany na stranu a vypadala, že jí jeho kecy nezajímají. Možná, že kdyby řekl více, byla by zaujatější, ale jemu se nechtělo. Bylo to jako nořit se do bahna.
Potřásl hlavou. "Já to nepodělal," ujistil jí. "Nemohu zpochybňovat vůli Bohů, kteří se rozhodli, že naše cesta bude trochu náročnější," řekl jen. Opravdu bude muset brzy provést rituál, aby s nimi promluvil. Chyběla mu i krev v jeho srsti po které už nebylo ani památky.
"Jo, všiml jsem si, že vlčice tady jsou dost netykavky," přikývl Morgoth aniž by nějak přemýšlel nad tím, proč se vlčice najednou chová divně jako by to, že nabaluje vlčice bylo něco divného. Měla štěstí, protože pro Morgotha to nic divného nebylo. Preferoval sice vlčice, ale vztahy navazoval s kýmkoliv, kdo se mu zalíbil - a do toho spadali i vlci. V tomhle směru mu to bylo jedno. A s tím, že si nikoho jen tak nepustila k tělu? Morgoth to svým způsobem chápal, nevadilo mu však zaplétat se do vztahů, které se týkaly jen toho těla - to, že ho mnozí vnímali jinak, než jaký ve skutečnosti byl pro něho představovalo výhodu a svým způsobem to byla i ochrana jeho soukromí. "Nemusíš si mě pouštět k tělu," ujistil jí.
"Někdy to tak má být," přikývl. "Kdyby mě nepustila k vodě, nikdy bych nepřišel sem, takž... to asi dopadlo dobře," prohlásil.

Morgoth nečekal, že vlčici opravdu tak snadno nachytá, protože měl pocit, že opravdu nevypadal na to, že by mu byl jen rok. A nebo uměl opravdu dobře klamat tělem. Uchechtl se, když mu řekla, že vypadá docela staře. "No, je mi jasný, že na rok nevypadám," poznamenal pobaveně. "To, že tohle byla moje první zima neznamená, že jsem tak mladý. Až dosud jsem žil na poušti, tam zimy a sníh nemáme," vysvětlil nakonec vlčici. Mohl si z ní utahovat, ale podle jejího hustého kožichu neznala nic jiného než zimu. Asi dávalo smysl, proč jí nenapadlo, že by někdo z takového prostředí být nemusel.
"Třeba," přitakal Morgoth a zakoulel očima. "Dobře, možná se dá říct, že jsem nebyl zrovna nejlépe nalazen. Nemůžu za to. Celou dobu jí hledám a ona si pak zmizí," protočil oči v sloup. "Věř mi, že je to vážně otravné," ujistil jí. A to ani nerozebíral to, že ho poslala k vodě.
"Zato ty jsi evidentně celkem v pohodě," poznamenal a usmál se. "Ale co na tom, vody je tu spousty pro oba," dodal. Nemohl za to, prostě evidentně musel nabalovat každou vlčici, co potkal.
"Jasně, že se to nestává jen tak," přikývl. Co? To si vážně myslela, že jí tu bude vykládat o té největší bolesti, kterou kdy zažil? "Ale někdy je to lepší," řekl nakonec. Nebylo tomu tak? Morghana mu to tak přeci řekla. Že to tak bude lepší. Že si ušetří utrpení. Blbost.

Hm, tak evidentně každý měl svou zkušenost s tím, že byl v úkrytu namačknutý na vlka, který mu byl osinou v zadní části těla - dobré vědět, říkal si Morgoth, když mu tmavá vlčice vypověděla o tom, že zimy prostě byly takové. Zajímavé. "Tohle byla moje první zima. Rozhodně nejsem fanouškem," poznamenal a otřásl se. Bylo evidentní, že jeho jemný kožich nebyl na takové počasí stavěný. Už aby bylo léto!
Morgoth protočil oči v sloup, když vlčice dramaticky reagovala na jeho "utrpení". Jistě, dalo se říci, že mu vadilo, že Morghana zmizela, ale ztratila se mu z očí a to nebylo něco neobvyklého. Jeho sestra na tyhle věci měla zvláštní talent. "Já zoufale koukal na řeku? Jen jsem pil," opáčil. "Ztratila se mi ve sněhové bouři," dodal nakonec, protože si říkal, že se třeba s Morghanou potkala - ale nesázel na to. Tady měli všichni zvláštní talent na to jeho sestru přehlédnout - nechápal, jak to bylo možné, ale zjevně tomu tak bylo.
Morgoth však s vlčicí souhlasil, ušklíbl se. "Když to řekneš takhle, tak jo, máš pravdu. I ona mě svým způsobem poslala k vodě," připustil. Dala mu najevo, že o něho jako o partnera nestojí. A on pořád žil v naději.
"Myslíš, co jsem jí provedl předtím, než se ztratila uprostřed sněhové bouřky? Nic. Miluje mě," prohlásil sebevědomě.

Květen 1/10 | Mrakošlap

Vlčátko se uložilo ke spánku a nezdálo se, že by se mělo probudit zvlášť brzy. Bylo zvláštní, jak rychle přišel o všechnu energii, ale byl to jen malinký tvoreček, který vstřebával vše kolem sebe. Dávalo smysl, že ho všechno rychle vyčerpá. I Morgoth si lehl, ale byl pořád ostražitý, nedovolil si spát, když vedle sebe měl toho drobka. Chtěl mu sice vyprávět o svých Bozích, ale na to bude dost času později, až se škvrně zase vzbudí a až bude chtít znovu nasávat svět kolem sebe. Už se na to vlastně těšil. Skoro se tvářil jako by vlče bylo jeho, ale věděl, že nebylo - měl ho vrátit jeho matce, a přesto tady ležel s tím dítětem přitisknutým k boku a přemýšlel nad tím, co mu ukáže, až se probudí. Věděl, že to bylo špatně a ač sám znal utrpení ze ztráty vlčete, věděl, že už byl jen krok od toho ten pocit způsobit někomu jinému. Tak evidentně se máma zase tolik nestarala, když tu nikde kolem nebyla.

Morgoth přemýšlel. To samotné ho zaměstnalo natolik, že si skoro ani nevšiml tmavé vlčice, která se k němu s rozvahou blížila - a tak zatímco přemýšlel, kterým směrem se vydat a kde by měl začít s hledáním své sestry se jeho problém dost možná vyřešil sám. Možná se tahle vlčice s Morghanou setkala? Takové štěstí však patrně neměl.
"Ále," protáhl a máchl packou, aby dal najevo, že jeho špatná nálada nebyla tak hrozná, jak se zdála z té dálky. "Utopená ryba je můj nejmenší problém," ujistil vlčici.
"To je tou dlouhou zimou, kterou jsem strávil v ne zrovna příjemné společnosti," vysvětlil. "Ale to nic není. Vše bledne proti tomu, že jsem někde ztratil svou sestru," dodal, vědom si toho, že by možná měl dát prostor i druhé straně.
"Ty ovšem také nevypadáš, že by ses zrovna bavila," poznamenal a udělal pár kroků blíže, aby na sebe nepokřikovali. Vlčice nevypadala jako nebezpečí - a Morgoth jím nebyl zrovna tak, proto si říkal, že nebylo nutné, aby od vlčice byl tak vzdálený.

//Ranský les

Doběhl k řece, kde se zastavil. Musel na to jít chytře. Nemohl jen tak naslepo běhat celou Gallireou a doufat, že Morghanu prostě najde - bylo by to hezké, ale věděl, že tak snadné to není. Jeho sestra mohla být kdokoliv, vlastně ale nevěděl, kde by začal. Měl se zase ptát vlků, jestli jí neviděli? Zdálo se to být jako ztráta času, říkal si, ale nevěděl, kde jinde začít, proto se pomalu vydal podél řeky. I kdyby tady našel nějaké stopy, jen těžko budou Morghany. Ani nevěděl, jestli se v té zimě vydala tímhle směrem. Povzdechl si. Neměli se nikdy rozdělit - jenže, jak tomu měl zabránit? Nemohl, nedalo se nic dělat. Bohové si přáli, aby byli od sebe a on se v tom snažil najít nějaký smysl. Kéž by mu dali nějakou jasnější zprávu, jenže mlčeli - bylo to tím, že jeho kožich byl bez krve? Měl by to napravit...