Gallirea - Příspěvky uživatele

Červen 10/10 - Matteo

Vlče bylo zoufalé a vypadalo dosti politováníhodně, ale bylo zřejmé, že přežije. Prostě se pozvracel jako alík. To se stávalo i těm nejlepším. Snažil se ho zastavit, ale co se dalo dělat, když tu nebyli jeho rodiče, kteří by mu vysvětlili, že zkažené maso mu udělá nepořádek v bříšku? Musel přijít strejda Morgoth a zachránit, co se dalo. "Teď už ti bude vážně jen lépe. Vyspíš se a zítra na sobě už ani nic nepoznáš," ujistil ho. Věděl, že vlčata se obvykle ze všeho oklepala celkem rychle. Pochopitelně, jejich malá tělíčka se léčila rychleji, protože Bohové k nim byli blíže. Tyhle čerstvé dušičky sotva přišly na svět, samozřejmě, že je Bohové prováděli svými lekcemi opatrně. Až na jeho vlčata. Těm Bohové nedali ani šanci.
"Jednoduše. Když to smrdí, nebo když to má divnou barvu, tak se tomu radši obloukem vyhni. V horku se věci kazí rychleji, na to si dávej pozor, ale v zimě maso vydrží," vysvětlil zvídavému vlčkovi. Alespoň k něčemu jeho otrava jídlem byla dobrá.

Červen 9/10 - Matteo

Morgoth se s Mattem táhl jen kousek, ale co by pro nebohé vlče v nesnázích neudělal. Bylo mu líto, že mu nemohl pomoci, ale každému občas v životě bylo takhle blbě. Holt tohle vlče nežilo na poušti dost dlouho - kdyby ano, vědělo by, že cokoliv, co vydává takový pach, by se mělo zahrabat a ne cpát do tlamy. Občas se však každý musel naučit životní lekce tím horším způsobem. S tím se nedalo vůbec nic dělat.
"To mi je naprosto jasné," usmál se shovívavě, když si vlče vypláchlo tlamu a napilo se. Teď už mu mohlo být jen lépe. Morgoth si sedl k němu a jemně do něj šťouchl nosem, když byl rozplácnutý v písku a celý zmožený. "Některé věci přijdou až se zkušeností. Teď už aspoň víš, že jsem měl pravdu, když jsem ti říkal, abys tu rybu nejedl," poznamenal. Nechtěl být moralista - a pokud někdo rozhodně neměl být moralista, byl to rozhodně Morgoth - přestose však mohl s vlčkem o tohle moudro podělit. Pomohlo mu to? Možná. Aspoň nikde neumře na otravu jídlem.

Červen 8/10 - Matteo

Morgoth neměl jak by vlčeti pomohl. Zkažená ryba prostě musela ven a Morgoth byl rád, že alespoň dost pohotově uskočil, a tak nebyl ohozen tím, co Matteovi vyšlo z tlamy. No, možná to pro něho bude lekce a nebude jíst to, co neměl. Bylo mu ho vlastně svým způsobem líto, ale to ho rodiče neučili, že něco, co takhle smrdí bude zákonitě prostě... hnusný?
"S tím se nedá nic dělat," řekl a jeho andělský hlas zněl skoro lítostivě. "Prostě to musí ven," utěšoval vlčka, který se třásl. Šlo to ven nadvakrát a Matteo to docela zvládl. Měl pevně zavřená očka a třásl se a to jediné, co Morgoth mohl udělat bylo to, že ho vzal zezadu za krk a odnesl ho trochu dál od nesnesitelného pachu. Vzal ho blíže k vodě, protože mu bylo jasné, že Matteo to bude chtít zapít, ale musel se nejdřív dát trochu dohromady. "To nic. Aspoň si budeš pamatovat, že nemáš jíst zkažený ryby. Vlastně... nic, co takhle hrozně smrdí," domlouval mu, ale byl převelice mírný. Ostatně tohle bylo maličké vlčátko.

Červen 7/10 - Matteo

Morgoth přikývl. "Ne, u lovu ryb se vážně neběhá," ujistil vlčka, který byl zřejmě pořádně líný. Měl za to, že vlčata překypovala energií a tenhle tady... tenhle tady se tvářil jako že to jediné po čem touží je vyhnout se jakémukoliv pohybu. Ideálně na pořád. Asi mu to neměl za zlé, věděl, že vlci jsou různí a ne každý měl rád pohyb, i tak se však díval na zvláštního tvorečka. Nepamatoval si, že by se s něčím takovým kdy setkal, to byla pravda.
"No, tvoji rodiče asi z pouště nebyli, co?" zeptal se ho. "Záleží na tom, odkud byli oni. Pokud byli třeba z lesů, nebo z hor, pak měli jinak uzpůsobenou srst, a tak. Jsi zkrátka po nich, i když jsi se třeba narodil na pouští," vysvětlil mu, ale měl pocit, že ho Matteo moc nevnímá. Jeho bolest se stupňovala a on upřímně příliš nevěděl, jak mu pomoci. Zdálo se to být pro vlka jeho zkušeností nemožné. Nevěděl, co si počít, přesto však nakonec došlo k tomu, co si myslel, že se stane. Matteo rybu prostě vyzvracel.
"Ne, neumřeš," ujistil vlče s nakrčeným čenichem. "To se jen ta ryba vrací tudy kudy přišla. To přejde," sliboval mu. A doufal, že se v tom nepletl.

Červen 6/10 - Matteo

Tohle bylo vážně zvláštní vlče, seznal Morgoth, když se na tmavou kouli chlup zadíval. Mráčkovi se vůbec nepodobal. Divné, říkal si, ale nechtěl vlčátko urazit ani nějak zpochybňovat to, co ho rodiče učili. Asi také nebyl velký fanda běhu, což nechápal. "Ale lovení ryb také není zrovna jednoduché. Chce to trochu trpělivosti," vysvětlil vlčkovi. Předpokládal, že se mu to nebude příliš líbit.
"Aha. Ale ty nevypadáš moc jako vlk z pouště," poznamenal. Jistě, on viděl spoustu vlků, co byli z pouště a nevypadali tak, ale... aspoň byli trochu světlejší. Černý vlk byl trochu jako pěst na oko. Navíc by se na slunci uškvařil. Oni měli to štěstí, že se k nim mohl přidat kdokoliv, protože žili na velkém území, ale na druhou stranu to pro lesní vlky nebylo snadné. Jih byl pro ně tvrdý. "Asi bydlíš v nějakém lese, co?" ptal se vlčete, když si všiml, jak nervózně se ošívá. Bylo mu bezpochyby špatně. Zamračil se a sklonil se k němu tak, aby ho zkontroloval, ale co mohl dělat s tím, že to vlče sežralo zkaženou rybu? "Asi půjde ven tudy kudy přišla," poznamenal Morgoth zamračeně, ale vlče vzlykalo bolestí. To jediné, co mohl udělat bylo, že část bolesti přenesl na sebe. Nemohl přeci nechat to vlče trpět - a tohle už navíc ovládal.

Červen 5/10 - Matteo

Morgoth pokýval hlavou, jako by vlčeti říkal: vidíš? "Ryby mají plné právo si zachránit ploutev," řekl vlčeti. Říkal si, že ho to třeba neodradí a naučí se časem ryby lovit, ale kdo ví? Zatím na to příliš nevypadal, zvlášť, když se ho ptal jestli se u lovení běhá. Připadalo mu to jako celkem zjevná otázka, ale přikývl. "Pokud nemáš křídla tak obvykle ano, běhá. Ale pokud bys lovil ty ryby, tak u toho se neběhá," řekl vlčeti, které zjevně bylo líné - usoudil to podle toho, jak otráveně se zatvářil. Asi to nebyl zrovna rozený lovec, ale ani on jako vlče neprojevoval o lov kdovíjaký zájem, a tak z toho i tohle černé škvrně možná vyroste.
Morgoth se zatvářil zmateně. To se tady vážně žádný vlčata nebáli cizích dospělých vlků? Zajímavé. Asi by se tu měly rozdávat nějaké letáčky o tom, že cizí vlci mohou vlčata krást a zabíjet. Nebo tu vážně bylo vše zalité sluncem? "No, tim líp," přikývl nakonec.
"Jo, to asi jo," kývl. Jeho srst byla rozhodně dokonale písková. Měla takový hezky zlatavý nádech. "Ano, přesně tak, jsem z pouště," přitakal a zastřihal ušima, když mu vlče říkalo, že je také z pouště. "Jak to myslíš, že už ne? Nemůžeš přestat být z pouště," poznamenal a zamračil se, když se vytasil z další divnou otázkou. "Ne, mrtvá ryba rozhodně lítat nemůže, ale... ne. Tobě je blbě, viď?" zděsil se. Jak se měl vypořádat s blicím vlčetem? Kde jsou jeho rodiče?! Komu ho teď měl asi šoupnout?! Byl tu docela sám.

Červen 4/10 - Matteo

Morgoth přikývl, protože vlče si evidentně mínilo vzít jeho radu k srdci. Aspoň něco, říkal si vlk, jen doufal, že ho tahle ryba nepřipraví o život. "To víš, že jsou rychlý, nedivím se jim. Nebo ty bys snad chtěl, aby tě nějakej vlk slupnul k večeři?" ptal se ho. "Ale neboj, naučíš se lovit ryby. I jiná zvířata. To přijde. Teď bys měl spoléhat hlavně na rodiče," řekl vlčkovi, který si ho zvědavě prohlížel. Asi by na něj měl dohlédnout, říkal si Morgoth. Přeci jen sežrat nějakou zdechlinu nebylo nikdy zrovna dobré.
"No jo, už to tak bude. Ale bát se mě nemusíš, neublížím ti," ujistil vlče. Neměl potřebu ubližovat mláďatům.
"Písek?" zopakoval po vlčeti. "Proč zrovna písek?" nechápal, ale nakonec přikývl. "Ale jo, docela jo. Tam odkud pocházím je hlavně písek," vysvětlil vlčeti.

Červen 3/10 - Matteo

Morgoth přemýšlel, jestli bylo vlče nějaké pomalejší, nebo co s ním bylo špatně, že sežral takhle smradlavou rybu. Odstrčil jí - no, ještě, že tak, protože už z ní stejně skoro nic nezbylo. "Jasně, že je ti zatím dobře. Ale dost možná nebude. Začne tě bolet břicho a to teprve poznáš, proč nejíst zkažené ryby. Vlastně... nic, co leží dlouho na slunci. Proto se úlovky ukrývají na co nejchladnější místa, víš?" ptal se vlčka. Možná to nevěděl, nevěděl, jak staré vlče je, ale možná toho ze světa ještě mnoho neviděl. Nepřekvapilo by ho to. "Už to nejez. A když jsme u toho, nejez nic, co nevíš, jak dlouho někde leží, jo?" ptal se ho. Dělal jeho rodičům službu. Aspoň jim vlče neumře.
"Ahoj, Matteo," kývl vlk zdvořile, ale zamračil se nad jeho další otázkou. Jestli je z lesa mechu? O tom nikdy neslyšel, proto zavrtěl hlavou. "Ne, já jsem z jiného lesa," řekl mu lehce. Jako kdyby les Ztracených duší byl snad jeho domovem, ale pravda byla, že tady jím vlastně byl.

Červen 2/10 - Matteo

Morgoth s jistým odporem koukal na tu smradlavou rybu, kterou se vlče cpalo a vypadalo u toho náramně spokojeně? To ho nikdo neučil, že takovéhle věci jsou... prostě nechutný? Otřásl se, a to byl jen v těsné blízkosti. Bohové věděli, jak dlouho tady ta ryba na tom slunku ležela. Rozhodně nebyla čerstvá. "Protože... když něco takhle páchne, tak to obvykle nebývá moc dobré. V nejhorším se ti může udělat hrozně špatně," řekl vlčeti laskavě, protože to byl drobek. A jak se ukázalo, Morgoth měl pro drobky slabost. K čertu s tím jeho dobráckým srdcem! Kdyby to nebylo vlče, jen by nad tím mávl packou a šel si po svém, ale nemohl tady to dítě přeci nechat žrát něco, co tu leželo celé dny.
"Jsem Morgoth. A jak říkají tobě?" zeptal se ho.

Lilith si asi myslela, že ho nějak rozhodí, on se však jen zasmál. Bylo to celé jen jeden velký žert, proto to nebral vážně. Mohl, samozřejmě, to by však pak bylo mnohem méně zábavné. "To máš takové výpadky z toho, jak jsem úžasný?" ptal se jí, protože jak jinak to přeci jen mohla myslet. Rozhodl se, že tohle byla pro oba mnohem lepší cesta.
"Jo, umím si představit, že když nejsi spokojená a šťastná, že to s tebou musí být vážně peklo, co, drahoušku? Ale asi totéž by mohl říct leckdo i o mě," připustil.
"My dva? Jako společně?" zeptal se jí překvapeně, ale nakonec pokrčil rameny. "Tak, jestli se ti chce a nemáš nic lepšího na práci - což samozřejmě chápu, že nemáš, tahat se se mnou je vrcholem tvého života, tak proč ne?" kývl. "Stejně jsem jí chtěl hledat. Společnost mi nevadí," připustil. Inu, společnost znamenala, že bude mít s kým žvanit a Morgoth se náramně rád poslouchal. "Tak i kdyby nebyla skutečná, tak se aspoň projdem, ne?" zeptal se jí. Už nebyl rozdíl v tom, jestli tu budou stát, nebo jestli půjdou o kus dál a budou hledat Morghanu.
"Ne. Chlapec si to nemyslí," zabručel. Řeči o Bozích se mu nelíbil - tedy za normálních okolností by byl spokojený, jenže Lilith se jim vysmívala. Cítil to - a jemu se to protivilo, protože tohle byla jeho víra. On nemohl za to ,že v nic nevěřila a její život byl tak prázdný a pustý, že si musela utahovat z něho. Nad ním alespoň někdo bděl.
"Není to žádná sekta. A navíc, já ti to nevnucoval, ty jsi o tom začala," připomněl jí. Sama se ho vyptávala. Tohle bylo na ní. MOhla si o tom sama.
Bylo lepší, když se vrátili k trhání uší. Rozhodně to byla mnohem plodnější diskuze. "Mě se ale moje ucho líbí," poznamenal Morgoth. "Navíc, ano, rozhodně by to naručilo krásu mého andělského obličeje. Zato tobě... tobě by to zas tak neuškodilo. Už jsi stejně celá modrá, trocha červené a chybějící ucho by to jen doplnilo," prohlásil. Ještě, že to bylo jen špičkování.

Červen 1/10 - Matteo

Morgothovi se Mrakošlapova společnost líbila, ale musel ho vrátit domů. Věděl, že kdyby to neudělal, tak by si to dítě nechal a to samozřejmě nemohl. Tedy... mohl, ale nechtěl jinému rodiči způsobit stejný pocit ztráty, který cítil on. Dobře, tohle bylo asi něco trochu jiného - tady si evidentně rodiče příliš hlavu se svými potomky nelámali a nechali je toulat, kde se jim zrovna zachtělo. Byla to blbost? Rozhodně. Jenže jeho vlčata se mrtvá už narodila a v tom byl ten rozdíl. On nikdy nepoznal, jaké to skutečně je být rodičem, být otcem. Musel se s tím vyrovnat, ale bylo to svým způsobem nemožné. V jeho nitru to stále bylo jako otevřená rána, která se snadno maskovala jeho skutečnou povahou, přesto však něco v něm zůstávalo zraněné.
Došel znovu k tomu jezeru. Chtěl trochu klidu, promyslet si, co bude dělat - a pak najednou viděl u břehu to vlče. Další? Pomyslel si. To jen potvrzovalo jeho pointu, že si Mrakošlapa měl nechat. Teď by k němu ještě získal tohle vlče, které jedlo nějakou vožranou a už pár dní chcíplou rybu. No potěš. Ten musel mít řádnej hlad, když se smířil i s tím pachem, který byl naprosto otřesný.
Byla to malá černá koule, úplný opak Mráčka. "Co kdybych ti ulovil něco čerstvějšího?" zeptal se ho, protože se mu příčilo, aby takové malé stvoření žralo mršiny. Vlčata potřebovala pořádné živiny!

Květen 4/10 | Mrakošlap

Morgoth naklonil hlavu na stranu a zamyslel se nad tím, co mu vlče říkalo. Zatím mu neřeklo odkud bylo a tohle byl střípek informace, který by mu mohl posloužit, kdyby to malé mráče chtěl vrátit - o čemž se sám zatím rozhodoval. Zatím se spíše přikláněl k tomu, že si ho nechá. "Vážně? A to ti maminka neřekla, co je mlha? A víš, jak se jmenuje místo, odkud jsi?" ptal se ho mírně, protože ho to zajímalo. Mohli se tomu místu také čirou náhodou vyhnout - to by byla ale smůla!
"Ano, ptáci, přesně tak," přikývl a když se ptal na strakapouda, znovu souhlasně kývl. "Ano, přesně tak. Strakapoud je pták. Má křídla, proto seděl na stromě. Ten tam na rozdíl od nás vyletí," vysvětloval mu a usmál se na vlče, které teprve teď přišlo na to, odkud mělo svoje jméno.
"Přesně. Jmenuješ se po těch kouscích vlny na obloze. Dává to smysl. Podívej se na ty svoje bílé tlapičky. Vypadá to, jako bys šlapal po mracích. Tvoje máma musí být pořádně poetická," prohlásil - nebo slabomyslná, to se dalo jen těžko posoudit. To by ti nejdříve musela narůst křídla. Ani já lítat neumím, ale když mi budou Bohové přát štěstí, třeba mě to někdy potká," pronesl - a zcela nenápadně zmínil Bohy, pochopitelně.

Květen 3/10 | Mrakošlap

Morgoth přikývl. "Ano, mlha," souhlasil. Společnost malého vlčete se mu líbila. Už si na něho zvykl. A zároveň se s ním dělo to, že ho vůbec nechtěl vracet. Věděl, že to byl trochu problém - obával se však, že to bude větší problém pro Mráčkovi rodiče. On se obvykle totiž příliš nevzdával.
"Tohle? To jsou ptáci," řekl vlčkovi, který se zvědavě díval na létající tvory na obzoru. Měl plno otázek, ale pískovému vlkovi to nevadilo. Skoro si zvykal na to mu všechno vysvětlit, ukázat mu, jaký život byl. "Myslím, že tohle jsou vlaštovky. A ano, přesně tak. Lítají. Copak, chtěl bys taky lítat? Lákají tě mraky, Mráčku?" ptal se vlčátka. Přesně by čekal, že tahle drobotina zatouží po výšinách. Přeci jen se jmenoval Mrakošlap. Dávalo to perfektní smysl.

Morgoth nadzvedl obočí a přisvědčil. "Jo. Jo, řekla jsi to," ušklíbl se. Asi měla, chuděra, potíže s pamětí. "Máš tyhle mozkový výpadky často? Neřekl bych, že je to zdravý," poznamenal, ale nechtěl si z Lilith neustále utahovat, ač se zdálo, že není schopen přestat. Zcela očividně si z ní stále dokola střílel. "Nemáš vůbec zač, drahoušku. Rád dělám veřejně prospěšné práce," prohlásil, zase změnil náladu, zase se choval jinak - jako správná drama queen.
"Nikdo to neřekl, to jsem usoudil," poznamenal. Vypadala jako někdo s kým nebylo zrovna snadné vyjít, ale nechtěl jí odsoudit. Totéž si ostatně mohla myslet i ona o něm a zcela evidentně byl Morgoth velice populární vlk, a tak se i on mohl mýlit u Lilith. "Možná. Inu, dokud jí nenajdu a neukážu ti jí, můžeš si to myslet. Ale otázka je - funguje to? Vypadám zajímavěji?" ptal se hned - ne, že by to byla lež, ale cokoliv, co mu mohlo pomoci vypadat zajímavě bral všema deseti.
"Budu dělat, že jsem neslyšel, že mluvíš o Bozích jako o šílencích. A není jeden. Je jich více," opravil jí. Byl div, že to bral tak klidně, ale už si začínal zvykat, že tady byli všichni vlci neznabozi a barbaři. Proto jeho sestra chtěla tak moc odejít - aby tyhle vlky vzdělala v tom, co je pro ně dobré, ale někteří (většina) to prostě nechápala.
Ani nemrkl, když se ho ptala, co si myslel, že je pro něho předurčené. "Budu prvním vlkem, který spatří Pravdu," prohlásil. Nebyl to malý cíl. Nikomu jinému se to nikdy nepodařilo a on chtěl být tím, kdo uvidí to, co kdysi spatřili tři bratři, když je Bohové vyvolili.
"Pravda? Pravda je vše. Když tě Bohové uznají vhodným, dovolí ti spatřit svět takový jaký je, celou jeho minulost, budoucnost i současnost. Je to... jako by ses sama stala Bohem," vysvětlil jí s náboženskou úctou, než protočil oči v sloup. "Ale jo, většina z vás by to nikdy nepochopila. Běž radši šplhat na kopec," ušklíbl se.
"Jistě bys mě nepřipravila o ucho, že ne, drahoušku?" cukroval na ní vzápětí. Ať mezi nimi bylo cokoliv, bylo to na hranici šílenství.

Morgoth k Lilith vzhlédl a zaujatě se na ní podíval. "To dělám?" ptal se jí, protože by ho nic takového ani nenapadlo - měl za to, že dělal hodně věcí, ale zrovna projektování svých problémů na druhé... inu, toho si nebyl vědom. "Já tě ale nenutím, abys trávila čas s pitomci. Klidně tu můžeš zůstat se mnou," prohlásil a zazubil se na Lilith, která zcela určitě myslela jeho, on se to však rozhodl ignorovat.
"Haha. Aspoň mám nějaké přátele, víš? Pomohlo by ti to," ujistil jí. Možná by nebyla tak protivná, ale pochyboval. Úsměv by evidentně nepomohl ani jí. "Ivara příště, až ho uvidím, zakousnu," ušklíbl se. Ten šedivák bez ucha ho už fakt nebavil.
"Setkání s tebou, že by bylo součástí nějakého plánu? O tom silně pochybuji. Bohové nejsou šílení, mají pro mě předurčená setkání jiného druhu," ujistil Lilith, protože tomu sám věřil, ale zjistil, že se s ní o své víře bavit nechtěl. Vše by asi snesl, ale to, jak se tvářila, když mluvila o Bozích se mu nelíbilo. Ba se mu to dokonce i příčilo. "Kam míří má cesta? Bezpochyby k Pravdě," pronesl, aniž by Lilith vysvětloval, oč se jedná. Měl pocit, že tu by k Bohům nepřivedl. Zdálo se, že vlci tady ničemu nevěřili - to bylo něco, co nesvedl pochopit.
"Hmmm, škoda," prohlásil a mrkl na ní, ač mu vzápětí zase vyhrožovala. No co, koledoval si o to. "O tom nepochybuji, drahoušku. Nesmíš si to tak brát, myslel jsem to jako žert," ujistil jí.