Příspěvky uživatele

< návrat zpět

Srpen 4/10 | Chiara

Morgoth se choval jako správný elegán. Uměl to s vlčicemi dobře, nebo si to vždy alespoň myslel, usmíval se a mrkal jako ten nejnevinnější vlček pod sluncem. "A nejste? Přeci jste to sama řekla, no ne? Jsme vymírající druh," prohlásil a vážně pokýval hlavou. "To máte pravdu. Ne, snad, že bych byl sám nad hrobem, ale sám vím, jaký jsem byl v mládí," zasmál se a mávl nad tím tlapou. Přeci jen už pár let chodil po tomto světě.
"V tom máte pravdu. Celý svět kolem nás je nesmírně pozoruhodný, nemyslíte? Lesy, louky. Jezera," vyjmenovával. Velice rád se poslouchal, jeho hlas byl sladký jako med a sám se choval velice melodramaticky. Miloval to. Měl pocit, že vlčice by mu div nezobala z tlapy, kdyby to po ní býval chtěl.
"Jistě, že si myslím, že jste krásná. Snad nikdy jsem neviděl krásnější vlčici," cukroval a skromně sklonil hlavu, když pochválila i jeho. Morgoth samozřejmě věděl, že byl pohledný. "Děkuji, vaší chvály si nesmírně cením," přikývl.
V tom ho upozornila na padající hvězdu, která se nad nimi prohnala po tmavém nebi. Ani chvíli nad tím nepřemýšlel - a přál si to, co bylo jasné: najít Morghanu. To však Chiara vědět nemusela, no ne? Její blízkost mu však samozřejmě nebyla nepříjemná, proto do ní sám jemně drcl bokem, aniž by jí odstrčil. "To vy byste si měla něco přát. Nechci vyplýtvat tak vzácnou věc pro sebe," prohlásil.

Srpen 3/10 | Chiara

Morgoth si béžovou vlčici prohlížel. Usoudil, že nebyla úplně k zahození. Vždy rád trávil čas s vlčicemi, jejich společnost mu byla milá a ač se nebránil ani stykům s vlky, přítomnost jemné dámy se mu líbila o chlup více. "I já jsem překvapen, že jsem zde narazil na někoho tak pozoruhodného. Moc často se mi to nestává. Naposledy jsem se zde setkal s mladou vlčicí, která byla tak drzá, že jsem litoval její nebohé rodiče," poznamenal. To byla ale úroveň, to se mu líbilo. Konečně někdo, kdo nepůsobil jako úplný zabedněnec, nebo jako drzá opice. Ale pravda, Lilith mu i celkem chyběla. Nebyla k zahození.
"Ano, máte pravdu. Nikdo z nich se nezastaví a nepřemýšlí nad tím, jak krásný je svět kolem nás," přitakal a usmál se na vlčici, když se mu i ona představila. "Převelice mě těší, krásná Chiaro," pronesl s lehkostí sobě vlastní a klidným krokem přešel ke břehu, kde se usadil vedle vlčice s kopretinou za uchem.
"Nevěřím tak docela v osud, ale skutečně věřím tomu, že nás sem cesty nesvedly jen tak," řekl vlčici. Už věděl, že místní příliš dobře nereagovali na řeči o Bozích, a tak se rozhodl svou víru prozatím upozadit, ač mu to drásalo srdce.

Srpen 2/10 | Chiara

Morgoth se brouzdal po břehu a přemítal nad horkou pouští, kde by mu bylo nejlépe, ale nemohl mít všechno. Samota mu celkem vyhovovala, ač byla pravda, že drobná kolize s Lilith mu rozproudila krev v žilách. Hm, už dlouho nepromlouval k Bohům - bude si je muset znovu naklonit na svou stranu a snad mu do cesty přivedou alespoň jednoho z jeho drahých sourozenců. Věděl, že Bohové ochraňují jejich cesty, přesto však by byl raději, kdyby nad nimi měl tu kontrolu on sám. Příčilo se mu, že o nich nevěděl, ač tu někde byli. Jaká náhoda byla, že na sebe vůbec nenarazili?
Morgoth však nebyl ten typ, který by se utápěl ve své bolesti - vychutnával si spíše bolest druhých. Neznamenalo to, že by nebyl melodramatický, spíše to, že veškerou bolest, která by se ho snad mohla dotýkat raději potlačil a uložil do tmavého koutu ve svém srdci.
Vlčice, jenž se blížila směrem k jezeru, si nejprve nevšímal. To ona ho však vyhledala, a tak jí pochopitelně neignoroval. Byl přeci rozený gentleman! Skoro.
"Dobré ráno," pronesl andělsky jemným hlasem a zadíval se na vlčici, která mluvila cizím jazykem a měla kopretinu za uchem. Vypadala vlastně celkem líbezně. "Ano, chodím sem rád. Je to rozhodně velmi výjimečné místo," přitakal, ač si nebyl jistý, jestli by vůbec někdo někdy nazval tuhle louži uprostřed ničeho výjimečným místem, ale s vlčicemi se muselo zacházet jemně. To Morgoth uměl velmi dobře. "Já zde tu a tam na někoho narazím, ale vás jsem tu ještě neviděl. Jmenuji se Morgoth, a vy?" optal se galantně.

Srpen 1/10 | Chiara

Morgoth miloval horké léto. A přesně to mu nový den nabídl. Nebylo to takové horko na které byl zvyklý, ale rozhodně to bylo lepší než standard, který tu panoval po celý zbytek roku. Jeho jemná srst potřebovala teplíčko, které ho příjemně prohřívalo. Byl trochu jako ještěrka - nejraději by sebou někam plácnul a jen se vyhříval. Nic jiného ke štěstí nepotřeboval, přesto to nedělal tak často, jak by měl a jak by mohl. I teď, místo toho, aby si lehl na slunce u jezera, se rozhodl, že si k snídani uloví rybu - a pak? Pak se uvidí.
Přesně podle toho se také zařídil. Ulovil si, najedl se, a poté si sedl na břeh jako by váhal, jestli se nepůjde vykoupat. Byl to hezký, líný den a jeho nic netrápilo. Tedy, ne něco, co by šlo nějak zvlášť snadno vyřešit. Chyběla mu Morghana, ale věřil, že se jeho sestra o sebe dovede postarat, a tak se rozhodl se tím tolik netrápit. Byl tady, a tak si to rozhodl užít. Snad i proto nakonec smočil svoje packy ve vodě, i když ještě před pár dny za to vynadal té ryšavé vlčici. Inu, na něho se pravidla nevztahovala.

Červenec 8/10 – Odine
Morgoth se zarazil, když na něj Odine spustila svoje hlučné představení. Tlamička střílela jedno slovo za druhým, byla trochu jako kulomet, kdyby Morgoth měl představu, co takový kulomet byl. Neměl a nevěděl to, přesto se napřímil a andělsky se usmál jako ten nejmírnější společník jakého kdy kdo viděl. „To jistě ne,“ ujistil vlčku gentlemansky. „Jen mě to tak napadlo podle toho, jak tady postáváš, ale samozřejmě neusuzuji z toho, že každý, kdo jen stojí stranou musí hned na někoho čekat. Jen jsem chtěl zapříst hovor, tak se hned nečerti,“ říkal jí. Měl pocit, že to s vlčicemi uměl, ale možná se prostě jen šeredně pletl. Vlčice nevypadala, že by si chtěla nějak povídat, ale co tu měl dělat, když už tu byl?

Červenec 7/10 – Odine
I Morgoth si záhy všiml, že nebyl sám. Zvedl hlavu a ohlédl se na mladou, drobnou vlčici, která stála o kus dál a tvářila se tak, že chvíli přemýšlel, jestli se ho nechystá obřadně obětovat. Vypadala na to, ale Morgoth se ničeho nezalekl – a navíc přicházel na kloub své nové magii, kterou získal kdovíkde. Také uměl tamto s tím hlasem, to bylo také velmi zajímavé, jen nevěděl, jak to tehdy vlastně udělal.
„Zdravím,“ pozdravil vlčici a skoro se na ní i usmál. „Co ty tady tak sama? Na někoho čekáš?“ zajímal se, protože se rozhodl s ní navázat přátelský kontakt. Navíc vlčice opravdu vypadala ztraceně. Přeci by jí tady nenechal bloudit samotnou! Svým způsobem mu to mohlo být jedno, jako vlče už nevypadala, ale přeci jen byl trochu ochranitelský. A vůči vlčicím zvlášť.

Červenec 6/10 – Odine
Morgoth považoval za škodu, že se ta rezavá blbka, co nevěděla, jak funguje voda, otočila a zdrhla. Jako takhle, nemohl jí vinit, přeci jen však doufal, že s ní bude trochu větší zábava. Takhle mu zase nezbylo nic jiného, než se dívat na vlastní odraz v jezeře. Bylo to hrozné. Jak on k tomu přijde, že tu byl sám a nikdo ho nebavil? Toužil po obecenstvu, tak jako vždycky – po obecenstvu, po posluchačích, po každém, kdo byl ochotný mu věnovat pozornost, protože to se, bohužel, zase tak často nestávalo. Nebohý Morgoth! Teď se musel dívat jen na svůj vlastní odraz a zkoumat, jak byl perfektní. A ještě si tedy umyl pacičky, protože byly trochu od hlíny – to, že za to ještě před chvílí napadal Agape? To jakoby náhle a velmi příhodně zapomněl.

Červenec 5/10 | Ta, co nemá ráda čistou vodičku

"Víš, ono, kdyby měli všichni aspoň špetku rozumu, tak by jim to došlo. Je mi líto v jakých podmínkách jsi musela žít, že nevíš ani takový základ," posteskl si. "Víš, jestli chceš, poskytnu ti nějakou edukaci. Rád pomáhám zanedbaným vlkům, aby dosáhli normálních hygienických návyků. Není nic špatného na tom přiznat si, že máš problém," prohlásil Morgoth blahosklonně. Vlčice, jejíž jméno ani neznal, tomu navíc svými slovy rozhodně nepomohla. "Ano. A s trochou péče můžeš být stejně dokonalá jako já," prohlásil Morgoth a ušklíbl se.
"Aspoň se meju v čisté vodě," poznamenal. A jo, bylo to nedospělé.

Červenec 4/10 | Ta, co se nemeje

Morgoth se rozhlédl po celém širém okolí a dřepl si jen kus od Agape. "Mě se zrovna chce být tady," prohlásil ve vší své nevinnosti a zamrkal jako ta nejrozkošnější mrkací panenka. Měl dlouhé řásky jako vlčice a byl oproti Agape velmi elegantně vyhlížející. A rozhodně byl i umytý.
"Jo, zlato, možná jsi nebyla zablácená, ale asi nejsi nějaká éterická bytost na kterou se nenalepí ani zrnko prachu, ne? Nebo jako takhle, minimálně tak nevypadáš. Je mi líto, ale tvrdý fakt je, že i když se údajně umejváš, tak na tobě stejně něco ulpí. A ten trošek se usadí v jezeře. Což by bylo v pohodě, kdybys byla sama. Ale ty asi nebudeš sama, co? Asi tu bude víc nezodpovědných vlků, co se rozhodli zničit takové pěkné jezero. Jako když už se potřebuješ ochladit, tak si najdi někoho s magií vody u všech bohů," posteskl si.
Agape se od něho odvrátila - a on vstal a sedl si přímo naproti ní. Měla smůlu. Jemu neuteče.

Červenec 3/10 | Agadiot

Morgoth se ušklíbl. Zjevně nemínil dát pokoj. Přešel k vlčici, když se začala vyhřívat na slunci a zjevně se rozhodl, že jí bude i nadále prudit. Mohl si vybrat a vybral si násilí. Nebo... minimálně verbální násilí.
"To mě doma teda fakt naučili, pro bohy, kde jsi to prosímtě vyrůstala, na skládce?" Morgoth nakrčil nos a odsuzovačně zakroutil hlavou. "No minimálně bych ocenil, kdybych nepil vývar ze všech vlků, co projdou kolem a namočí se v jezeře. Jste tady všichni padlí na hlavu a nemáte zdravý rozum, nebo co?" protočil Morgoth oči v sloup. Možná byl balerínka, ale pravda byla, že jindy by se klidně namočil taky, ale teď to byla jiná. Tuhle vlčici chtěl prostě prudit.
"Ale ano, chápu. Je mi líto, že se na tebe tvoji rodiče vybodli a nenaučili tě, co je správné. Chceš pomoct a chceš vysvětlit, proč by ses měla příště radši umýt v řece, než v jezeře? Je to kvůli tomu, že tady ta voda stojí, víš? A se sluníčkem a s horkem se akorát rychleji znečistí. A my chceme co? No přeci čistý zdroj vody, víš? Na pití, protože ne všichni stojí o otravu vodou, víš, zlato?"

Červenec 2/10 | Ága the špindíra

Zdálo se, že vlčice ve vodě měla podobnou náladu jako pískový elegán. Napřímil se a ušklíbl se. "To jo, zlato, ale když si sem každej namočí svoje špinavý packy, tak to asi těžko bude pitelný. Tě doma neučili, že se ideálně meje v tekoucí vodě? Jako třeba v řece, víš? Tam, kde ta špína odteče," prohodil a prohodil to tak sladce a mile až se zdálo, že to byla prostě jen dobře míněná rada. Ne, bylo to ošklivé dloubnutí a Morgoth se v tom vyžíval. Byl naprosto spokojený a býval by snad začal vrtět ocáskem, ale - ovládl se. Přeci jen nad sebou měl dost velkou sebekontrolu na to, aby nedal najevo úplně všechno. Nebo se alespoň snažil to předstírat. "Ale jasný no, ne všechny prostě doma vedli k čistotě," dodal, protože prostě nemohl přestat.

Červenec 1/10 | Ága

Morgoth na rozdíl od většiny vlků tady nehledal chládek ani vodu, protože by se potřeboval ochladit. Tohle horké letní počasí bylo tím, co miloval. Ostatně pocházel z toho nejjižnějšího jihu a jeho domov mu chyběl. Proč se tady vůbec zaobíral těmihle vlky bez jediné kapky víry? Protože chtěl najít svou sestru. A stále to platilo. Proč byl tedy součástí smečky? Protože... dobře, na to prostě neměl odpověď. Zapouštěl kořeny a nebyl si jistý, jestli s tím byl spokojený. Něco na tomhle místě bylo prostě divné. A on vážně, vážně nesnesl, když se kolem něho dělo něco nad čím neměl plnou kontrolu. Asi i proto měl tak špatnou náladu se kterou k jezeru přišel. A ne, nepomohlo by mu smočit se ve vodě jako nějakým jednodušším jedincům-
Povzdechl si. Chtěl se napít a někdo si tu máčel svoje packy jako kdyby tohle nebylo jediné jezero široko daleko.
Ano, mohl jít dál, ale asi prostě měl chuť někoho pořádně zpražit. "Víš, sem chodí vlci pít," poznamenal, když sledoval vlčici, která se válela ve vodě jako leklá ryba.

//Řeka Mahtaë (jih)

"Ach, to já samozřejmě vím. Vždycky jsem byl nejšlechetnější z rodiny," prohlásil Morgoth. Nebyla to tak úplně pravda, ale co? Byla to jen malá lež. A znala snad Lilith jeho rodinu, aby ho mohla soudit? Ne, neznala. Věděl však, že Lilith ho bude soudit stejně, jen za jiné věci.
"Nikdy jsem nebyl zrovna trouba, víš? Vím pár věcí o životě," prohlásil sebevědomě, protože pokud mu jedna věc opravdu nechyběla, bylo to právě sebevědomí. "Přeci si tě nebudu dobírat, drahoušku, jsem rozený gentleman. K vlčicím chovám hlubokou úctu, a tak dále," řekl jí, než ho zarazila tím, jak dramaticky reagovala na jeho zmínku o bozích. Uchechtl se a protočil oči v sloup. "Dobře, dobře, klídek, zlato. Žádní bohové a žádná zmínka o nich, je to lepší? zeptal se jí, ale vrtalo mu hlavou, co jí asi tak Bohové provedli, že to tak nezvládala. Nechápal to, ale Lilith pro něho v mnohém zůstávala sladkým tajemstvím. Tedy, co to plácal? Lilith byla jen tajemství. V téhle vlčici nebylo nic sladkého.
"Jo, trochu jo, co? Že si zrovna my zbydem," zakroutil nad tím hlavou, ale zjevně to byla lepší společnost než by měl jinde a totéž platilo i pro Lilith, která za ním šla i přes všechny její stížnosti. Zajímavé, ale mohl jí soudit? Byl zkrátka zábavný a společenský. "Neřekl bych, že mám mizerný život, ale za tebe mluvit nemůžu, krásko," prohlásil - v hloubi duše si však uvědomoval, že se jen slušně gaslightoval. Bohové mu mnoho radosti do života nepřinesli, jen si to zkrátka odmítal připustit a držel se své víry tak přesvědčeně, že neviděl napravo ani nalevo.
"Krev je lepší všude, nemyslíš?" zeptal se jí a okatě ignoroval další její urážku. Radši. Prát se s ní ale kvůli takové blbosti nechtěl.
"Dobře, tak o kus dál je řeka, nebo něco, ne? Tak si dáme rybu? Já nevím, co modré princezny rády žerou, ale řekni si drahoušku," pobídl jí. Přeci jen ptáci se na krev blbě zabíjeli. A navíc té krve měli málo. A on už dávno nedal žádnou bohům. Samé problémy, které jeden takový pták nevyřeší. Ne, že by na tom ryba byla o něco lépe.

Morgoth na sobě nedával nic znát, jen svůj sladký úsměv ještě rozšířil a elegantně si protáhl packy. Už vážně dlouho stáli na jednom místě. Začínala to být nuda. "Evidentně se moc nevyznáš. Ale to ti odpustím," řekl nakonec blahosklonně. Nu což, maminka ho učila, aby slabším vždy pomáhal. A Lilith se dala považovat za slabší.
"Nenazval bych se zrovna milovníkem, ale má-li to být poklona, což vím, že od tebe nikdy není, pak jí rád přijmu," poznamenal pobaveně. Věděl, že to nemyslela vážně, ale tohle oni dělali, no ne? Převlékali nelibost za vtip a zvláštně si u toho notovali. Kdyby se mu to s ní nelíbilo, vykašlal by se na ní už dávno a táhl někam do háje. To stejné ale zřejmě platilo i o Lilith. "Třeba mě Bohové poslali, abych tě zachránil," poznamenal a mrkl na ní. "A vážně, my vlky neobětujeme. Asi jsi narazila na nějaké podivíny. Obětujeme jen krev, která patří našim obětem," ujistil jí jako by to snad bylo o něco lepší, ale... jemu to tak rozhodně znělo.
"No, kdyby mě tvoje skvělá osobnost tak štvala, už jsem dávno pryč. A myslím, že ani já tě neštvu tolik, abys vzala roha," poznamenal. "Asi si rozumíme víc, než jsme oba ochotní přiznat," dodal. Už to tak vypadalo. Zvláštně si na sebe zbyli, ale on byl alespoň líbivý fešák.
"Nebylo to zřejmé, drahoušku? Krev sluší každému," prohlásil a výjimečně to myslel i zcela vážně.
"No vidíš, tak přeci jen nalezneme společnou řeč, drahoušku," mlaskl - býval by jí popleskal po hlavě jako zatoulaného pejska, kdyby si dovolil se k ní přiblížit aniž by riskoval amputaci končetiny - nebo... končetin.
"Tak pojď, princezno. Kus odsud jsem viděl, že by se dali ulovit nějací ptáci. Není to ideální, ale postačí to," pronesl a vykročil z místa ve kterém už po něm skoro zbýval důlek.

//Ranský les

Morgoth pochopitelně pokýval hlavou. Její slova se mu zamlouvala, protože to byl sebestředný jedinec, který si neviděl ani na špičku čumáku a i když tato v žertu prohozená slova nebyla myšlena vážně, jemu na tom nemohlo záležet méně. "V tom se výjimečně nemýlíš, drahá Lilith," pronesl a sladce se usmál.
"Neříká se, že to stejné se přitahuje? Nebo něco takového?" zeptal se a uchechtl se. "Možná sis mě k sobě touhle tvojí povahou přivolala," dobíral si jí. Lilith ho vlastně bavila. Mohl se vrátit k Sikuovi, ale byl tam Ivar a no... s tím se mu bavit nechtělo. To tahle společnost byla rozhodně lepší. Ano, chtěl hledat Morghanu, ale... předpokládal, že je k sobě Bohové zase přivedou. Alespoň se k tomu modlil.
"Samozřejmě. To byl od začátku můj plán," prohlásil a mrkl na ní. Nebyl, ale nevadilo mu s ní trávit čas. Měl pocit, že si opravdu byli v mnohém podobní a že někomu asi mohli připadat stejně nesnesitelní. A spolu tvořili cosi jako... veselé duo? Brr - to znělo otřesně.
Morgoth cukl uchem, když Lilith řekla, co by možná mohl - tušil, kam chtěla směřovat a byl upřímně rád, že to neudělala. Musel by pak odejít. A to se mu nechtělo.
"Neboj se, tak roztomilou vlčici bych neobětoval," ujistil jí. U Rávky to ale bylo něco jiného, i když... to byla jen noha. "Nechceš, nechceš. Tvoje věc," řekl jí. No co? Byla dospělá. Nebude jí nutit. Sama nevěděla o co přicházela.
"Asi bys vypadala s krví dobře. A mohu tě ujistit, že můj dokonale pískový kožich vypadá s krví neméně skvostně, děkuji pěkně," ušklíbl se a protočil oči v sloup. "Jsi pro nějakou změnu prostředí? A třeba i pro nějaký ten lov?" zeptal se jí. No, zdálo se, že tu na sebe zbyli. Tak co by ne?