Gallirea - Příspěvky uživatele

//Esíčka
//Moc se omlouvám za zdržení

Morgoth došel k řece. Ať se tu dělo cokoliv, hned ho do nosu udeřily pachy různých vlků. Chtěl se možná optat, kde že se to přesně nacházejí, ale když došel blíže, poznal světlý kožich vlčice, která se bavila s vlčkem, který působil dost mladě. Možná její syn, nebo tak něco. Zajímavé, pomyslel si Morgoth, ale i on si všiml předmětu, který vzbudil Chiařin zájem.
Ještě jeden vlk stál opodál, ale ten Morgotha nezajímal, proto si ho ani nevšiml.
"Zdravím," broukl líně, jeho hlas klidný a sebejistý. "To je ale náhodička, že jsem šel zrovna kolem. Chcete s tímhle vaším nálezem pomoci? Co třeba použít magii?" optal se vlk a podíval se směrem k té lesklé věcičce. Třeba to byl dar od Bohů! Třeba chtěli, aby tuhle věc našel a navedli ho tímto směrem. To měnilo celou situaci. Ne, že by si jí chtěl uzmout pro sebe, ale... přesně tak to bylo, ano. Chtěl to. A bylo mu jedno, jak toho dosáhne.

//Východní hvozd (přes Zrcadlové hory)

Přešel hory - k jeho údivu překvapivě celkem snadno. Byl obezřetný. Alespoň se o to pokoušel. Nevěděl proč měl ze všeho teď tak divný pocit. To bylo jistě těmi pseudobohy. Dotkli se ho a sebrali mu jeho jmění a on teď mohl doufat, že nepřijde zkrátka. Kdo ví, co ho čekalo? Teď už si byl jist, že byl úplně na špatném místě, ale rozhodl se, že už s tím stejnak nic nezmůže. Byla to asi vůle Bohů, kteří ho vedli tudy - daleko od jeho smečky. Bude se muset vypořádat se vším, co pro něho nachystali. A on byl velmi věrný, věděl, že na něho čekaly jen dobré věci.

//Řeka Tenebrae

//Severní Galvatar (přes VVJ)

Tušil problém, když se přiblížil k horám. To se mu moc nezdálo. Byl celkem nejistý, co se týkalo hor, protože na ně nebyl zrovna zvyklý. Musel to nějak vyřešit. Pěkně ho to štvalo, ale tušil, že jde špatně. Jenže kudy měl jít? Něco ho přeneslo na jih, pak na sever a on teď tápal a šel prostě rovně za čenichem. Bylo to celkem únavné. No, snad někam dorazí, nebo potká někoho, koho se zeptá na cestu. V nic jiného doufat nemohl. Sice se mu to moc nelíbilo, ale co mohl dělat? Bude se muset snížit na úroveň nějaké lůzy.

//Esíčka (přes Zrcadlové hory)

//Stará zřícenina (přes Jedlový pás)

Morgoth uháněl seč mu síly stačily. Tenhle výlet ho pěkně rozčílil a už se těšil až bude moct vypadnout. Třeba se mu ještě podaří najít Lilith - už mu chyběli její drzé narážky a všechny její poznámky. Jejich dlouho trvající, nikdy neustávající hádka byla skvělá. Proto se snažil najít směr, kterým by se měl vypravit ke Ztracence, jenže pravda byla, že Gallireu ještě neznal tak dobře, jak by si býval přál. V jeho cestě bylo hodně nahodilostí, on příliš nevěděl, kde byl a už velkolepě zapomněl místa, která mu Wizku ukazovala. Holt bude muset zkusit jít nějakou cestou a doufat, že se trefí domů.

//Východní hvozd (přes VVJ)

OBJEDNÁVKA
MAGIE
Speciální magie naceněné Skyl
ID - M06/Morpheus – 45 křišťálů + 450 oblázků
ID - M06/Angelus – 60 křišťálů + 800 oblázků
ID - M06/Daemon – 40 křišťálů + 530 oblázků
ID - M02/Elektřina/3* – 90 drahokamů
ID - M03/Elektřina/5* – 250 drahokamů
ID - M04/Rigel/10 * – 50 křišťálů
ID - M01/Příkaz – 20 křišťálů + 200 oblázků
ID - M02/Příkaz/4* – 120 drahokamů
ID - M03/Příkaz/5* – 250 drahokamů
ID - M01/Emoce – 20 křišťálů + 200 oblázků
ID - M02/Emoce/4* – 120 drahokamů

CENA CELKEM: 830 drahokamů + 235 křišťálů + 2180 oblázků
Uplatňuji 75% slevu, kterou má u sebe Morgoth
CENA PO SLEVĚ: 208 drahokamů + 59 křišťálů + 545 oblázků
Morgothovi zbude: 17 drahokamů, 40 křišťálů a 59 oblázků

Angelus – Morgoth díky svým nádherným andělským křídlům dovede vzlétnout a přeletět 3 území, než se unaví.
Daemon – Morgoth se dovede živit životní silou vlků kolem sebe – dělá vlky slabšími, zároveň pro sebe získává sílu. Dokáže zcela splynout s tmou i přes svůj světlý kožich, ale není neviditelný. Je to jako by ho obklopily stíny.
Morpheus – Morgoth vlky dovede uspat svým dokonale líbezným hlasem a vstoupit jim do snů, které dokáže ovládat podle své vůle.

//Teleport z Narrských kopců

A tak se Morgoth objevil u druhého pseudoboha. Místo toho, aby od Života prostě odešel, znovu se přesunul a teď, místo toho, aby stál na poušti, na slunném, horkém jihu, se mohl tak jedině třást zimou. Inu, tady na severu už docela foukalo a v jedlovém pásu bylo nepříjemně lezavo celoročně – zvlášť pro někoho, kdo mě tak jemný kožíšek jako Morgoth.
Bezva, pomyslel si vlk. To mu tak scházelo. Další nepříjemnosti.
Stanul ve staré zřícenině, která působila mnohem méně přátelsky než vršek Narrských kopců. Tam aspoň bylo teplo. Co tady? Přenesl ho sem snad Život za trest? Teď se mohl rozloučit se svými květinami, určitě nic nedostane, když na něj vrčel. Také si mohl hlídat svou náturu, jako by nevěděl, jak jsou vlci v téhle zemi náchylní k provokování a k tomu, aby se vysmívali víře druhých. Co čekal od tohohle týpka? Nemohl se tomu divit. On si držel svou víru blízko svého srdce, tam nikdo nemohl. Ani Smrt.
A právě ta se za Morgothem objevila.
„Máš nějaký důvod, proč jsi vešel na mé území?“ ozvala se Smrt hrozivě. Morgoth by si býval povzdechl, ale neudělal to. Dobře vycítil, že tahle společnost byla trochu méně příjemná, než Život. Morgoth byl vše, jen ne hlupák, a tak si dával velmi dobrý pozor, aby na jeho tváři nebylo znát nic jiného než jen veselost, kterou oplývala většina místních vlků. A protože nebyl hlupák, také mu velice rychle došlo, že tohle je ten druhý bůh. Nebo pseudobůh. Bohyně. Proto se rozhodl, že přesně podle toho se bude chovat. Tady si nemůže dovolit klopýtnout.
„Omlouvám se, nebylo to tak docela z mé vůle,“ vysvětloval, ale zdálo se, že na Smrt to příliš dojem nedělalo. „Byl jsem trochu nepříjemně zaskočený Životem, který mě asi za trest poslal sem,“ dodal. Doufal, že si trochu šplhne, že třeba Smrt neměla ráda Život. Dávalo to celkem smysl ne? Zároveň se vylučovali.
„Ale přijde mi, že my dva si budeme velmi rozumět. Nemyslíte? Vypadáte rozhodně mocněji, než Život a to mi imponuje,“ poznamenal. V tom nebyla ani kapka lži. Smrt nevypadala potěšeně, ale minimálně ho nezabila. To bylo alespoň trochu dobré znamení.
„To mi stejně nepřijde jako moc dobrý důvod. Nemůžeš si sem jen tak nakráčet a myslet si, že tě nezabiju,“ zavrčela Smrt.
„To bych si ani nedovolil,“ ujistil Morgoth Smrt pohotově. „Mám spoustu kamínků a drahokamů, podívejte. Není to krása?“ ptal se vlčice, když jí nabízel všechny ty lesklé cetky, které sbíral. „Nikdo samozřejmě nemůže být tak mocný jako vy, proto jsem doufal, že mě Život pošle právě sem. Chtěl jsem poznat ty, o kterých si povídá celá Gallirea, ale už chápu, že Život nestojí za nic,“ ušklíbl se. A měl pocit, že to trochu funguje.
„Můj bratr je slaboch,“ ušklíbla se Smrt, snad ohromená množstvím drahokamů a křišťálů. Bylo to velkolepé, to by musel přiznat kdekdo. „Dobře, nezabiju tě. Jen kvůli těm lesklým drahokamům a kvůli tomu, že tě sem poslal Život. Ale nejsem ani trochu milosrdná k těm, kteří sem přichází. Nemysli si, že tebe ušetřím jen protože mi podkuřuješ,“ zabručela Smrt. Morgoth ucítil slabou bolest. Z tlapky mu tekla krev a dopadala na kámen, který pod jeho tlapkami byl jako rozžhavený. Vlk ucukl, ale vzbudilo to v něm zvědavost. Smrt patřila ke Krevnímu bratrstvu? Byla možná více než pseudobohem, napadlo ho v tu chvíli, kdy jí pohlédl do svítivě zelených očí.
Morgoth sklonil hlavu. „Děkuji, má paní,“ řekl nakonec. Protože to, že chtěla jeho krev, ho ohromilo. Probudilo to v něm nábožnou úctu a možná, že to, co řekl, byla všechno pravda. Možná, že nakonec tahle vlčice, tahle… bohyně – byla cestou po které měl kráčet. Samozřejmě, že Bohové, jež se před dávnými časy zjevili třem bratrům byli trochu jiní, ale tahle vlčice… k tomu musela mít nějaké napojení. Morgoth tomu chtěl věřit.
A právě proto kráčel od vlčice jako opařený s packou od krve. Ta mu nevadila, cítil se s ní lépe. Nebyl to cejch, ale vyznamenání, ale jeho myšlenky vířily hlavou jedna přes druhou – tak moc, že vůbec nevnímal, co se děje kolem něho. Kam šel? To kdyby věděl. Možná se měl vrátit za Lilith, ale jeho kroky vedly úplně jinam.

//Severní Galvatar (přes Jedlový pás)

OBJEDNÁVKA
PŘEVOD
Odine > Morgoth - převod 105 květin - daň: 11 (Morgoth získá 94, Odine bude mít 1)
Odine > Morgoth - převod 150 oblázků - daň: 15 (Morgoth získá 135, Odine bude mít 256)

MAGIE
ID - M02/Myšlenky/4* – 120 květin
ID - M03/Myšlenky/5* – 250 květin
ID - M02/Oheň/5* – 150 květin
ID - M03/Oheň/5* – 250 květin
ID - M01/Předměty – 20 křišťálů + 200 mušlí
ID - M02/Předměty/4* – 120 květin
ID - M03/Předměty/3* – 150 květin

BARVÍRNA
(naceněno Maple)
ID - B10/Rohy – 50 křišťálů + 550 mušlí
ID - B10/Lomený nos – 15 křišťálů + 150 mušlí
ID - B11/Andělská křídla – 65 křišťálů + 700 mušlí

*podle nákresu od Wylanky :>

VLASTNOSTI
ID - V02/Řečník/10* – 1000 květin

CENA CELKEM: 2040 květin + 150 křišťálů + 1600 mušliček
Uplatňuji 75% slevu, kterou má u sebe Odine
CENA PO SLEVĚ: 510 květin + 38 křišťálů + 400 mušliček
Morgothovi zbude (po převodu): 2 květiny, 99 křišťálů a 96 mušliček

//teleport z Ranských lesů

Morgoth vážně netušil, jak se tady objevil. Nebylo mu to zrovna dvakrát příjemné. Jeho tělo bylo přeneseno z jednoho místa na druhé a on mohl jen věřit tomu, že k tomu Bohové měli svůj vlastní důvod. Oddal se jim svým životem, a tak mohl doufat, že se mu to vyplatí. Byla to jeho jediná naděje.
A jak se zdálo, nemýlil se. Stanul na vršku hory v pustině, kolem viděl jen poušť. Domov, problesklo mu hlavou. Bylo to zvláštní. Neviděl v tomhle žádný důvod, přesto však vyčkával, co se bude dít. Třeba v něm Bohové konečně spatřili jeho oddanost a rozhodli se mu ukázat Pravdu.
Pravda byla trochu jiná. A Morgotha čekalo hořké zklamání.
Bohové si ho možná skutečně zavolali, ale nebylo to nic v co doufal.
„Konečně se setkáváme, Morgothe,“ pronesl Život, který stanul za ním a hleděl na pískového vlka, který se rozhlížel po krajině a snažil se poznat, kde vlastně byl. Nejspíše to byla ta poušť, kde chvíli setrval s Ghanou a Caiem. Musel je najít.
Z těchto úvah ho vytrhl právě Život. A Morgoth se na něho otočil, protože to nebylo něco, co by čekal. Myslel si, že se prostě otočí a někam dojde. Třeba zpátky za Lilith – vždyť chtěli jít společně lovit. Už dlouho neskládal obětiny a teď tohle. Byl vážně silně nespokojený. Přesto se však svou nespokojenost snažil nedat najevo. To, že tu byl, muselo mít nějaký důvod. Otázka byla, jaký.
„Myslím, že se neznáme,“ poznamenal Morgoth suše.
„To neznáme,“ přikývl Život.
„Tak proč bychom se měli konečně setkávat?“
„Protože vím o všem, co se na Galliree šustne. A o tobě si šuškají i ptáčci tady na poušti,“ prohlásil Život. Morgoth mu to ze zřejmých důvodů nevěřil.
„Nepovídej,“ ušklíbl se. „A kdo že jsi?“
„Jsem Život,“ představil se vlk, který vypadal jako podzim. Inu, to mu už taky mohlo dojít. Ten pseudobůh o kterém mu vyprávěla Wizku, když sem poprvé přišel a obdařil jí výkladem o své víře. A teď tu stál a díval se na toho vlka, který se s ním konečně chtěl setkat.
„No, tak to mě těší. Já jsem Morgoth, ale to už evidentně víš. Má nějaký důvod, proč jsem tady?“ zeptal se, stále se držel. Snažil se vzpomenout si, co mu o tomhle tvoru říkala Wizku. Cože to bylo? Že rozdával cenné věci jen tak? Ne. Ne, něco za to chtěl. Kytky? Nebo tak něco?
„Chtěl jsem tě poznat,“ prohlásil jen Život.
Aha, no tak to bylo dost plytké. To bylo jako všechno? Chtěl ho… poznat? Proč?
„Tak se poznáváme. Konečně,“ přikývl, než se zapřel. Rozhodl se, že neuškodí, když mu dopřeje trochu toho podlézání. Zvlášť, kdyby chtěl rozdávat trochu té laskavosti a věnovat mu nějakou pěknou, užitečnou věcičku.
„Ale je pravda, že i já jsem o tobě něco málo slyšel. Prý máš rád květiny. Tady. Vezmi si jich, kolik uneseš,“ pronesl přátelsky a zavrtěl ocasem jako nějaké štěně. Život tím byl evidentně potěšen, protože se tak tvářil. Čekal, že za to, kolik mu toho dal, dostane něco pořádného. Ale něco, co opravdu stálo za to. Morgoth neměl žádnou představu, ale byl rozhodně velmi zvědavý, co mu tady pan Život nadělí.
„Páni, Morgothe, děkuji. To je od tebe velmi štědré. Ujišťuji tě, že i já se umím za takové dary odměnit. Na rozdíl od jiných bohů si totiž vážím těch, kteří mě uctívají,“ pronesl Život. Ta slova byla milá a skoro nevinně pronesena, ale Morgoth v nich cítil ten pichlavý podtón. A nelíbilo se mu to, protože dobře věděl na co Život poukazuje.
Goth vycenil zuby. „Proč si utahuješ z mé víry?“ zavrčel, protože byl ohledně tohoto tématu velmi citlivý. Pochopitelně. Byla to jeho víra. Život zavrtěl hlavou, ale už nic neřekl. Morgoth nevěděl, jestli se Život dozvěděl to, co chtěl, ale než se nadál, cítil ve svém těle, že se chystá něco, co nemohl ovlivnit. Pohrával si s ním Život? Nechápal to. Ale znovu se přenesl. A tentokrát k trochu méně přátelskému pseudobohu.

//teleport do Staré zříceniny[]

Morgoth chtěl jen na lov. Lilith pořád kecala a on si to vlastně tak trochu i užíval. Pořád jí poslouchal. Ušklíbal se nad jejíma slovama a vracel jí urážky a jemná popíchnutí jako by to byl sport a on toužil po vítězství. Svým způsobem to tak bylo. Asi mu na ní také trochu začalo záležet, ale než se dostal k nějakým nemravným návrhům, jeho tělem projela divná vibrace. Nemohl tušit, co si pro něho Bohové nachystali, měl z toho však poněkud zvláštní pocit.
"Hej, Lilith-" chtěl jí něco říci, možná svá poslední slova před svou jistou smrtí - protože co jiného by se s ním mohlo dít? - ale už to nestihl.
Prostě tam v jednu chvíli byl a v tu druhou se vypařil. Prostě byl fuč. Jakoby se vůbec nic nestalo a on tu vlastně nikdy ani nebyl. A pokud ho Lilith slyšela a rozešla se za ním, už ho nenašla. Protože tou dobou už Morgoth stál úplně na jiném místě.

//teleport Vrchol Narrských kopců

Září 1/10 | Siberia

Morgoth cítil ve vzduchu zimu. Léto bylo konečně tím, co mu nesmírně vyhovovalo a už bylo zase na konci. Nebyl spokojený. A nespokojený Morgoth znamenal problém. Věděl, že zima se nezadržitelně blíží - to znamenalo, že už to byl bezmála rok, co se tady potloukal a za tu dobu už podruhé ztratil Morghanu i svého mladšího bratra. Bylo to únavné. Sice se přidal do smečky, ale to bylo celé. Ani nevěděl, že nějakou smečku chtěl, na druhou stranu Siku byl celkem ovladatelný, jen škoda, že tam byl ten druhej votravnej šedivák. To ještě bude muset nějak vyřešit - nevěděl jak, ale nějak to půjde.
Potřeboval přijít na jiné myšlenky. S Chiarou se mu to celkem povedlo, díky tomu se cítil trochu lépe, ale potřeboval ještě nějaké další příjemné povyražení. Rozhlédl se - a přemítal nad tím, kdo bude jeho další oběť.

Srpen 9/10 | Chiara

Morgoth si společné chvíle užil. Byla to první noc po velmi dlouhé době, kterou nestrávil sám. A stálo to za to. Když skončili, Morgoth se protáhl a svalil se vedle světlé vlčice. "Pochopitelně. Každá správná dáma si zaslouží pořádnou péči," prohlásil pobaveně. Bylo to fajn. Asi by urazil Chiaru, kdyby to řekl nahlas, ale on byl spokojený. Stačilo mu málo.
Nevázal se. Tímhle to pro něho končilo. I kdyby se s Chiarou už nikdy neviděl, ani by nad tím nemrkl. Pro něho existovala jen jediná vlčice. Přesto se nechoval hrubě. Ne, že by to neuměl, ale nebylo by dobré rozházet si někoho s kým se mohl snadno dát dohromady a strávit s ním noc. Když byla Chiara otevřená tomuhle vztahu na jednu noc poprvé, pak si s ní třeba bude moct užít i jindy. To nikdy nemohl vědět.

Srpen 8/10 | Chiara

Chiara byla vším jen ne zdrženlivá. A Morgothovi to tak vyhovovalo. Samozřejmě, že v tom, co cítil, nebyla žádná láska, ani galantnost, byla to nenaplněná touha, které už dlouho nemohl dát volnost. Byl zvyklý si brát, co se mu jen zachtělo, byl zvyklý mít tolik vlčic, kolik ho jen napadlo, jenže od té doby, co byl na Gallieree se nesetkal s žádnou, kdo by jeho pobídky pochopil, nebo kdo by se mu chtěl oddat.
Chiara byla první. A Morgoth by si toho býval cenil, kdyby nad tím přemýšlel ve chvíli, kdy se o něho vlčice otírala a dávala mu najevo, že se nebrání ničemu. Nepřemýšlel nad tím, když jí čenichem přejížděl po krku a otíral se o ní svých tělem.
Chiara se mu nebránila, když se vyhoupl na její tělo. Chtěla všechno. A tak to dostala.

Srpen 7/10 | Chiara

Morgoth by jistě prohlásil, že si je jistý vším, co říká. Vždy sršel sebevědomím, to mu nikdo upřít nemohl, byla však pravda, že vlčici jako Chiaru na Galliree ještě neviděl. Byla v mnohém jiná a jak mu ukazovala, ne tak nevinná, jak se snažila tvářit. Měla štěstí. Morgoth také nebyl nijak nevinný. Bohové zřejmě toho dne byli na jeho straně, říkal si, když tiskl svůj čenich k Chiařinu a když se mu vlčice otírala čenichem o srst pod bradou a krkem.
Tiše mu šeptala, aby se nestyděl a on se mohl jen ušklíbnout. On, že by se styděl? To sotva.
"Jsem si jistý vším, co jsem vám tu dnes večer řekl," pronesl k vlčici neochvějně, když se k ní skláněl a čenichem se otřel o její tvář. Odhaloval zuby, když jemně sjížděl čenichem po jejím krku. Tiskl se k ní svým tělem a přemítal, zda je to jen hra a nechal se touhle vlčicí lapit do pasti. Nepřemýšlel nad tím dlouho, protože jeho přirozenost byla silnější. Mohl testovat, kam až ho Chiara nechá zajít... protože už neviděl, co by tímhle sama mohla sledovat, nešetřil doteky. Tohle nebylo nic jiného, než takové milostné vzplanutí pod hvězdami.

Srpen 6/10 | Chiara

Morgoth se nad tím zamyslel a vlastně... upřímně vůbec nechápal, proč by nikdo Chiaře neříkal, jak je krásná. Možná byl trochu dramatický, ale hezká vlčice to byla, to by přeci viděl úplně každý, no ne? "Pak já si to myslím, o tom vás mohu ujistit," prohlásil sebevědomě.
Morgoth přemýšlel, co byla Chiara zač a proč se k němu tak měla. Ne, že by to pro něho bylo něco neobvyklého, doma se k němu mělo hodně vlčic, ale pravda byla, že tady se s tím nesetkával. Vlčice tu měly... jinou povahu? Ano, asi se to dalo tak říci. Nebyly tak svolné ke vztahům. Chiara se zdála být přesným opakem a jemu to bylo vlastně celkem sympatické. "Možná. A nebo jsme měli štěstí oba," prohlásil. Byla to pořád jen hra? Upřímně, i kdyby ano, nemohl by zastřít, že něco na Chiaře ho zvláštně přitahovalo. Možná to, že v ní viděl něco, co bylo podobné jemu samému.
Nevěděl, co se odehrává v Chiařině hlavě, ale obrátila se k němu se zvláštní žádostí způsobem, který by byl skoro magický, kdyby na tyhle věci věřil. "Myslím, že jsem z hvězd nespadl," poznamenal vlk, ale zatvářil se překvapeně, když ho žádala o polibek. A udělal přesně to, co po něm žádala. Bez jediného zaváhání, protože k němu neměl důvod. "Máte pravdu. Cítím to," přitakal. Ale necítil vůbec nic.

Srpen 5/10 | Chiara

Morgoth byl ukecaný a byl to lhář. Chiara se od něj možná nelišila tolik, oba hráli své vlastní divadýlko v domnění, že to obecenstvo ocení, ale pravda asi byla někde trochu jinde. Morgoth nečekal, že by vlčice zastírala své pravé úmysly, protože... jaké s ním mohla mít úmysly? Pro něj tohle byla jen hra, nebral to nijak vážně, proto se usmíval a cukroval a hledal v každém jejím slově jen sladké cukrování hezké vlčice. "To chápu, ale jsem si jist, že to musíte slýchávat pořád, no ne? Každý se jistě podivuje vaší kráse," pronesl Morgoth hebce.
"Přesně tak. A já mám velké štěstí, že tím objevem jste zrovna vy, no ne?" usmál se a pohlédl k nebi, kde zářily stovky hvězd - a kde byla ta jedna, která padala a která mu měla splnit přání. Tedy, ehm... samozřejmě měla splnit přání Chiaře, ne jemu.
"Nemáte vůbec zač, věřím, že vlčicím by se měla projevovat úcta," prohlásil. Byla to pravda? Tím si sám nebyl jistý.
"To bude vůbec nejlepší," přitakal a nechal Chiaru, aby přemítala nad svým přáním. mohl se jí zeptat, co by chtěla, ale překvapivě hodně se k němu měla. Nebyla zřejmě tak upejpavá jako Wizku. Zajímavý poznatek. Nebylo mu to nepříjemné. A tak vzdálenost mezi nimi ještě trochu zmenšil.