Příspěvky uživatele

< návrat zpět

Červenec 6/10 – Odine
Morgoth považoval za škodu, že se ta rezavá blbka, co nevěděla, jak funguje voda, otočila a zdrhla. Jako takhle, nemohl jí vinit, přeci jen však doufal, že s ní bude trochu větší zábava. Takhle mu zase nezbylo nic jiného, než se dívat na vlastní odraz v jezeře. Bylo to hrozné. Jak on k tomu přijde, že tu byl sám a nikdo ho nebavil? Toužil po obecenstvu, tak jako vždycky – po obecenstvu, po posluchačích, po každém, kdo byl ochotný mu věnovat pozornost, protože to se, bohužel, zase tak často nestávalo. Nebohý Morgoth! Teď se musel dívat jen na svůj vlastní odraz a zkoumat, jak byl perfektní. A ještě si tedy umyl pacičky, protože byly trochu od hlíny – to, že za to ještě před chvílí napadal Agape? To jakoby náhle a velmi příhodně zapomněl.

• Hledám: je mi to jedno, čím víc, tím líp

• Typ vztahu? Jen povyražení, ale vlčata nejsou špatný

• Co mohu nabídnout? Morgoth je ten nejdokonalejší vlk pod sluncem. Je zábavný, ale tím správně mean způsobem. Kouše - a moc rád, ale zároveň by vše udělal pro rozkošná vlčátka. Vězte však, že láska jeho života je jen jedna! Ale tak nikdo neříká, že se to nemůže změnit... ne?

• Jaký charakter chci pro svého vlka? Toho, kdo ho dovede zkrotit 9

• Do kdy se chci dát dohromady? Nespěchám na to.

• Moje plány do budoucna? Udělat z něho Anděla/Ďábla i vizuálně a magicky, takže návštěva Smrti a Života jasná, více rozšířit povědomí o Krvavé Ztracené smečce

• Medailonek. Morgoth má velmi v oblibě krev. Je členem kultu a je dost možné, že o svém náboženství a Bozích nezavře tlamičku. Je dost ukecaný a rád vám vymluví díru do hlavy, je však šarmantní a skoro vždy galantní. Jeho sestra je pro něj na piedestálu dokonalosti, ale Morgoth je otevřený jakémukoliv druhu vztahu.

Červenec 5/10 | Ta, co nemá ráda čistou vodičku

"Víš, ono, kdyby měli všichni aspoň špetku rozumu, tak by jim to došlo. Je mi líto v jakých podmínkách jsi musela žít, že nevíš ani takový základ," posteskl si. "Víš, jestli chceš, poskytnu ti nějakou edukaci. Rád pomáhám zanedbaným vlkům, aby dosáhli normálních hygienických návyků. Není nic špatného na tom přiznat si, že máš problém," prohlásil Morgoth blahosklonně. Vlčice, jejíž jméno ani neznal, tomu navíc svými slovy rozhodně nepomohla. "Ano. A s trochou péče můžeš být stejně dokonalá jako já," prohlásil Morgoth a ušklíbl se.
"Aspoň se meju v čisté vodě," poznamenal. A jo, bylo to nedospělé.

Červenec 4/10 | Ta, co se nemeje

Morgoth se rozhlédl po celém širém okolí a dřepl si jen kus od Agape. "Mě se zrovna chce být tady," prohlásil ve vší své nevinnosti a zamrkal jako ta nejrozkošnější mrkací panenka. Měl dlouhé řásky jako vlčice a byl oproti Agape velmi elegantně vyhlížející. A rozhodně byl i umytý.
"Jo, zlato, možná jsi nebyla zablácená, ale asi nejsi nějaká éterická bytost na kterou se nenalepí ani zrnko prachu, ne? Nebo jako takhle, minimálně tak nevypadáš. Je mi líto, ale tvrdý fakt je, že i když se údajně umejváš, tak na tobě stejně něco ulpí. A ten trošek se usadí v jezeře. Což by bylo v pohodě, kdybys byla sama. Ale ty asi nebudeš sama, co? Asi tu bude víc nezodpovědných vlků, co se rozhodli zničit takové pěkné jezero. Jako když už se potřebuješ ochladit, tak si najdi někoho s magií vody u všech bohů," posteskl si.
Agape se od něho odvrátila - a on vstal a sedl si přímo naproti ní. Měla smůlu. Jemu neuteče.

Červenec 3/10 | Agadiot

Morgoth se ušklíbl. Zjevně nemínil dát pokoj. Přešel k vlčici, když se začala vyhřívat na slunci a zjevně se rozhodl, že jí bude i nadále prudit. Mohl si vybrat a vybral si násilí. Nebo... minimálně verbální násilí.
"To mě doma teda fakt naučili, pro bohy, kde jsi to prosímtě vyrůstala, na skládce?" Morgoth nakrčil nos a odsuzovačně zakroutil hlavou. "No minimálně bych ocenil, kdybych nepil vývar ze všech vlků, co projdou kolem a namočí se v jezeře. Jste tady všichni padlí na hlavu a nemáte zdravý rozum, nebo co?" protočil Morgoth oči v sloup. Možná byl balerínka, ale pravda byla, že jindy by se klidně namočil taky, ale teď to byla jiná. Tuhle vlčici chtěl prostě prudit.
"Ale ano, chápu. Je mi líto, že se na tebe tvoji rodiče vybodli a nenaučili tě, co je správné. Chceš pomoct a chceš vysvětlit, proč by ses měla příště radši umýt v řece, než v jezeře? Je to kvůli tomu, že tady ta voda stojí, víš? A se sluníčkem a s horkem se akorát rychleji znečistí. A my chceme co? No přeci čistý zdroj vody, víš? Na pití, protože ne všichni stojí o otravu vodou, víš, zlato?"

Červenec 2/10 | Ága the špindíra

Zdálo se, že vlčice ve vodě měla podobnou náladu jako pískový elegán. Napřímil se a ušklíbl se. "To jo, zlato, ale když si sem každej namočí svoje špinavý packy, tak to asi těžko bude pitelný. Tě doma neučili, že se ideálně meje v tekoucí vodě? Jako třeba v řece, víš? Tam, kde ta špína odteče," prohodil a prohodil to tak sladce a mile až se zdálo, že to byla prostě jen dobře míněná rada. Ne, bylo to ošklivé dloubnutí a Morgoth se v tom vyžíval. Byl naprosto spokojený a býval by snad začal vrtět ocáskem, ale - ovládl se. Přeci jen nad sebou měl dost velkou sebekontrolu na to, aby nedal najevo úplně všechno. Nebo se alespoň snažil to předstírat. "Ale jasný no, ne všechny prostě doma vedli k čistotě," dodal, protože prostě nemohl přestat.

Červenec 1/10 | Ága

Morgoth na rozdíl od většiny vlků tady nehledal chládek ani vodu, protože by se potřeboval ochladit. Tohle horké letní počasí bylo tím, co miloval. Ostatně pocházel z toho nejjižnějšího jihu a jeho domov mu chyběl. Proč se tady vůbec zaobíral těmihle vlky bez jediné kapky víry? Protože chtěl najít svou sestru. A stále to platilo. Proč byl tedy součástí smečky? Protože... dobře, na to prostě neměl odpověď. Zapouštěl kořeny a nebyl si jistý, jestli s tím byl spokojený. Něco na tomhle místě bylo prostě divné. A on vážně, vážně nesnesl, když se kolem něho dělo něco nad čím neměl plnou kontrolu. Asi i proto měl tak špatnou náladu se kterou k jezeru přišel. A ne, nepomohlo by mu smočit se ve vodě jako nějakým jednodušším jedincům-
Povzdechl si. Chtěl se napít a někdo si tu máčel svoje packy jako kdyby tohle nebylo jediné jezero široko daleko.
Ano, mohl jít dál, ale asi prostě měl chuť někoho pořádně zpražit. "Víš, sem chodí vlci pít," poznamenal, když sledoval vlčici, která se válela ve vodě jako leklá ryba.

//Řeka Mahtaë (jih)

"Ach, to já samozřejmě vím. Vždycky jsem byl nejšlechetnější z rodiny," prohlásil Morgoth. Nebyla to tak úplně pravda, ale co? Byla to jen malá lež. A znala snad Lilith jeho rodinu, aby ho mohla soudit? Ne, neznala. Věděl však, že Lilith ho bude soudit stejně, jen za jiné věci.
"Nikdy jsem nebyl zrovna trouba, víš? Vím pár věcí o životě," prohlásil sebevědomě, protože pokud mu jedna věc opravdu nechyběla, bylo to právě sebevědomí. "Přeci si tě nebudu dobírat, drahoušku, jsem rozený gentleman. K vlčicím chovám hlubokou úctu, a tak dále," řekl jí, než ho zarazila tím, jak dramaticky reagovala na jeho zmínku o bozích. Uchechtl se a protočil oči v sloup. "Dobře, dobře, klídek, zlato. Žádní bohové a žádná zmínka o nich, je to lepší? zeptal se jí, ale vrtalo mu hlavou, co jí asi tak Bohové provedli, že to tak nezvládala. Nechápal to, ale Lilith pro něho v mnohém zůstávala sladkým tajemstvím. Tedy, co to plácal? Lilith byla jen tajemství. V téhle vlčici nebylo nic sladkého.
"Jo, trochu jo, co? Že si zrovna my zbydem," zakroutil nad tím hlavou, ale zjevně to byla lepší společnost než by měl jinde a totéž platilo i pro Lilith, která za ním šla i přes všechny její stížnosti. Zajímavé, ale mohl jí soudit? Byl zkrátka zábavný a společenský. "Neřekl bych, že mám mizerný život, ale za tebe mluvit nemůžu, krásko," prohlásil - v hloubi duše si však uvědomoval, že se jen slušně gaslightoval. Bohové mu mnoho radosti do života nepřinesli, jen si to zkrátka odmítal připustit a držel se své víry tak přesvědčeně, že neviděl napravo ani nalevo.
"Krev je lepší všude, nemyslíš?" zeptal se jí a okatě ignoroval další její urážku. Radši. Prát se s ní ale kvůli takové blbosti nechtěl.
"Dobře, tak o kus dál je řeka, nebo něco, ne? Tak si dáme rybu? Já nevím, co modré princezny rády žerou, ale řekni si drahoušku," pobídl jí. Přeci jen ptáci se na krev blbě zabíjeli. A navíc té krve měli málo. A on už dávno nedal žádnou bohům. Samé problémy, které jeden takový pták nevyřeší. Ne, že by na tom ryba byla o něco lépe.

Morgoth na sobě nedával nic znát, jen svůj sladký úsměv ještě rozšířil a elegantně si protáhl packy. Už vážně dlouho stáli na jednom místě. Začínala to být nuda. "Evidentně se moc nevyznáš. Ale to ti odpustím," řekl nakonec blahosklonně. Nu což, maminka ho učila, aby slabším vždy pomáhal. A Lilith se dala považovat za slabší.
"Nenazval bych se zrovna milovníkem, ale má-li to být poklona, což vím, že od tebe nikdy není, pak jí rád přijmu," poznamenal pobaveně. Věděl, že to nemyslela vážně, ale tohle oni dělali, no ne? Převlékali nelibost za vtip a zvláštně si u toho notovali. Kdyby se mu to s ní nelíbilo, vykašlal by se na ní už dávno a táhl někam do háje. To stejné ale zřejmě platilo i o Lilith. "Třeba mě Bohové poslali, abych tě zachránil," poznamenal a mrkl na ní. "A vážně, my vlky neobětujeme. Asi jsi narazila na nějaké podivíny. Obětujeme jen krev, která patří našim obětem," ujistil jí jako by to snad bylo o něco lepší, ale... jemu to tak rozhodně znělo.
"No, kdyby mě tvoje skvělá osobnost tak štvala, už jsem dávno pryč. A myslím, že ani já tě neštvu tolik, abys vzala roha," poznamenal. "Asi si rozumíme víc, než jsme oba ochotní přiznat," dodal. Už to tak vypadalo. Zvláštně si na sebe zbyli, ale on byl alespoň líbivý fešák.
"Nebylo to zřejmé, drahoušku? Krev sluší každému," prohlásil a výjimečně to myslel i zcela vážně.
"No vidíš, tak přeci jen nalezneme společnou řeč, drahoušku," mlaskl - býval by jí popleskal po hlavě jako zatoulaného pejska, kdyby si dovolil se k ní přiblížit aniž by riskoval amputaci končetiny - nebo... končetin.
"Tak pojď, princezno. Kus odsud jsem viděl, že by se dali ulovit nějací ptáci. Není to ideální, ale postačí to," pronesl a vykročil z místa ve kterém už po něm skoro zbýval důlek.

//Ranský les

Morgoth pochopitelně pokýval hlavou. Její slova se mu zamlouvala, protože to byl sebestředný jedinec, který si neviděl ani na špičku čumáku a i když tato v žertu prohozená slova nebyla myšlena vážně, jemu na tom nemohlo záležet méně. "V tom se výjimečně nemýlíš, drahá Lilith," pronesl a sladce se usmál.
"Neříká se, že to stejné se přitahuje? Nebo něco takového?" zeptal se a uchechtl se. "Možná sis mě k sobě touhle tvojí povahou přivolala," dobíral si jí. Lilith ho vlastně bavila. Mohl se vrátit k Sikuovi, ale byl tam Ivar a no... s tím se mu bavit nechtělo. To tahle společnost byla rozhodně lepší. Ano, chtěl hledat Morghanu, ale... předpokládal, že je k sobě Bohové zase přivedou. Alespoň se k tomu modlil.
"Samozřejmě. To byl od začátku můj plán," prohlásil a mrkl na ní. Nebyl, ale nevadilo mu s ní trávit čas. Měl pocit, že si opravdu byli v mnohém podobní a že někomu asi mohli připadat stejně nesnesitelní. A spolu tvořili cosi jako... veselé duo? Brr - to znělo otřesně.
Morgoth cukl uchem, když Lilith řekla, co by možná mohl - tušil, kam chtěla směřovat a byl upřímně rád, že to neudělala. Musel by pak odejít. A to se mu nechtělo.
"Neboj se, tak roztomilou vlčici bych neobětoval," ujistil jí. U Rávky to ale bylo něco jiného, i když... to byla jen noha. "Nechceš, nechceš. Tvoje věc," řekl jí. No co? Byla dospělá. Nebude jí nutit. Sama nevěděla o co přicházela.
"Asi bys vypadala s krví dobře. A mohu tě ujistit, že můj dokonale pískový kožich vypadá s krví neméně skvostně, děkuji pěkně," ušklíbl se a protočil oči v sloup. "Jsi pro nějakou změnu prostředí? A třeba i pro nějaký ten lov?" zeptal se jí. No, zdálo se, že tu na sebe zbyli. Tak co by ne?

Červen 10/10 - Matteo

Vlče bylo zoufalé a vypadalo dosti politováníhodně, ale bylo zřejmé, že přežije. Prostě se pozvracel jako alík. To se stávalo i těm nejlepším. Snažil se ho zastavit, ale co se dalo dělat, když tu nebyli jeho rodiče, kteří by mu vysvětlili, že zkažené maso mu udělá nepořádek v bříšku? Musel přijít strejda Morgoth a zachránit, co se dalo. "Teď už ti bude vážně jen lépe. Vyspíš se a zítra na sobě už ani nic nepoznáš," ujistil ho. Věděl, že vlčata se obvykle ze všeho oklepala celkem rychle. Pochopitelně, jejich malá tělíčka se léčila rychleji, protože Bohové k nim byli blíže. Tyhle čerstvé dušičky sotva přišly na svět, samozřejmě, že je Bohové prováděli svými lekcemi opatrně. Až na jeho vlčata. Těm Bohové nedali ani šanci.
"Jednoduše. Když to smrdí, nebo když to má divnou barvu, tak se tomu radši obloukem vyhni. V horku se věci kazí rychleji, na to si dávej pozor, ale v zimě maso vydrží," vysvětlil zvídavému vlčkovi. Alespoň k něčemu jeho otrava jídlem byla dobrá.

Červen 9/10 - Matteo

Morgoth se s Mattem táhl jen kousek, ale co by pro nebohé vlče v nesnázích neudělal. Bylo mu líto, že mu nemohl pomoci, ale každému občas v životě bylo takhle blbě. Holt tohle vlče nežilo na poušti dost dlouho - kdyby ano, vědělo by, že cokoliv, co vydává takový pach, by se mělo zahrabat a ne cpát do tlamy. Občas se však každý musel naučit životní lekce tím horším způsobem. S tím se nedalo vůbec nic dělat.
"To mi je naprosto jasné," usmál se shovívavě, když si vlče vypláchlo tlamu a napilo se. Teď už mu mohlo být jen lépe. Morgoth si sedl k němu a jemně do něj šťouchl nosem, když byl rozplácnutý v písku a celý zmožený. "Některé věci přijdou až se zkušeností. Teď už aspoň víš, že jsem měl pravdu, když jsem ti říkal, abys tu rybu nejedl," poznamenal. Nechtěl být moralista - a pokud někdo rozhodně neměl být moralista, byl to rozhodně Morgoth - přestose však mohl s vlčkem o tohle moudro podělit. Pomohlo mu to? Možná. Aspoň nikde neumře na otravu jídlem.

Červen 8/10 - Matteo

Morgoth neměl jak by vlčeti pomohl. Zkažená ryba prostě musela ven a Morgoth byl rád, že alespoň dost pohotově uskočil, a tak nebyl ohozen tím, co Matteovi vyšlo z tlamy. No, možná to pro něho bude lekce a nebude jíst to, co neměl. Bylo mu ho vlastně svým způsobem líto, ale to ho rodiče neučili, že něco, co takhle smrdí bude zákonitě prostě... hnusný?
"S tím se nedá nic dělat," řekl a jeho andělský hlas zněl skoro lítostivě. "Prostě to musí ven," utěšoval vlčka, který se třásl. Šlo to ven nadvakrát a Matteo to docela zvládl. Měl pevně zavřená očka a třásl se a to jediné, co Morgoth mohl udělat bylo to, že ho vzal zezadu za krk a odnesl ho trochu dál od nesnesitelného pachu. Vzal ho blíže k vodě, protože mu bylo jasné, že Matteo to bude chtít zapít, ale musel se nejdřív dát trochu dohromady. "To nic. Aspoň si budeš pamatovat, že nemáš jíst zkažený ryby. Vlastně... nic, co takhle hrozně smrdí," domlouval mu, ale byl převelice mírný. Ostatně tohle bylo maličké vlčátko.

Červen 7/10 - Matteo

Morgoth přikývl. "Ne, u lovu ryb se vážně neběhá," ujistil vlčka, který byl zřejmě pořádně líný. Měl za to, že vlčata překypovala energií a tenhle tady... tenhle tady se tvářil jako že to jediné po čem touží je vyhnout se jakémukoliv pohybu. Ideálně na pořád. Asi mu to neměl za zlé, věděl, že vlci jsou různí a ne každý měl rád pohyb, i tak se však díval na zvláštního tvorečka. Nepamatoval si, že by se s něčím takovým kdy setkal, to byla pravda.
"No, tvoji rodiče asi z pouště nebyli, co?" zeptal se ho. "Záleží na tom, odkud byli oni. Pokud byli třeba z lesů, nebo z hor, pak měli jinak uzpůsobenou srst, a tak. Jsi zkrátka po nich, i když jsi se třeba narodil na pouští," vysvětlil mu, ale měl pocit, že ho Matteo moc nevnímá. Jeho bolest se stupňovala a on upřímně příliš nevěděl, jak mu pomoci. Zdálo se to být pro vlka jeho zkušeností nemožné. Nevěděl, co si počít, přesto však nakonec došlo k tomu, co si myslel, že se stane. Matteo rybu prostě vyzvracel.
"Ne, neumřeš," ujistil vlče s nakrčeným čenichem. "To se jen ta ryba vrací tudy kudy přišla. To přejde," sliboval mu. A doufal, že se v tom nepletl.

Červen 6/10 - Matteo

Tohle bylo vážně zvláštní vlče, seznal Morgoth, když se na tmavou kouli chlup zadíval. Mráčkovi se vůbec nepodobal. Divné, říkal si, ale nechtěl vlčátko urazit ani nějak zpochybňovat to, co ho rodiče učili. Asi také nebyl velký fanda běhu, což nechápal. "Ale lovení ryb také není zrovna jednoduché. Chce to trochu trpělivosti," vysvětlil vlčkovi. Předpokládal, že se mu to nebude příliš líbit.
"Aha. Ale ty nevypadáš moc jako vlk z pouště," poznamenal. Jistě, on viděl spoustu vlků, co byli z pouště a nevypadali tak, ale... aspoň byli trochu světlejší. Černý vlk byl trochu jako pěst na oko. Navíc by se na slunci uškvařil. Oni měli to štěstí, že se k nim mohl přidat kdokoliv, protože žili na velkém území, ale na druhou stranu to pro lesní vlky nebylo snadné. Jih byl pro ně tvrdý. "Asi bydlíš v nějakém lese, co?" ptal se vlčete, když si všiml, jak nervózně se ošívá. Bylo mu bezpochyby špatně. Zamračil se a sklonil se k němu tak, aby ho zkontroloval, ale co mohl dělat s tím, že to vlče sežralo zkaženou rybu? "Asi půjde ven tudy kudy přišla," poznamenal Morgoth zamračeně, ale vlče vzlykalo bolestí. To jediné, co mohl udělat bylo, že část bolesti přenesl na sebe. Nemohl přeci nechat to vlče trpět - a tohle už navíc ovládal.