Gallirea - Příspěvky uživatele

Morgoth by si s mládětem nějak poradil, nebylo to však nutné, protože Wizku udělala něco, čím to stvoření omráčila a on tomu jen chvíli nechápavě přihlížel. Ať už udělala cokoliv, vypadá to užitečně. Kde se takové věci asi daly sehnat? Říkal si v duchu, ale pochopitelně tu byl kvůli něčemu jinému, ne kvůli tomu, aby zkoumal její magie, nebo aby přemítal nad tím, jak mládě omráčit. Wizku ho kousla, ale nezabila. To nechala na něm a udělala dobře.
Mrkl na vlčici, když ho vyzvala, aby jí ukázal, co se dělo dál. Morgoth ji minul a pod krkem své obětiny vyhloubil jamku do které mohla stékat krev. Teprve tehdy to stvoření zakousl přesně tak, aby z rány vytékala krev přímo do prohlubně. Sledoval, jak se jamka plní, a když byla dostatečně plná, namočil si v hutné krvi přední packy. "Velectění Bohové, přijměte, prosím, tuto krev jako mou oběť," pronesl Morgoth.
Tělo obětiny nepomalovával, ač mohl také, ale chtěl jí předvést, jak se mohl pomalovat sám. Krvavými packami si přejel přes tvář pod očima a nad nosem - působilo to jako indiánské bojové malování, kdyby Morgoth věděl, co jsou indiáni.
Znovu a znovu si namáčel packy do krve a vytvářel si po těel (hlavně po břiše) krvavé šmouhy a zvláštní tvary. Jindy by to zabralo dost času, ale tady neměl své sestry, které se malováním bavily.
Krve z rány nebylo tolik, kolik by si přál, přeci jen to bylo mládě, proto skončil dříve, než jindy. "To je veskrze všechno," vysvětlil.

Wizku už nic ohledně smečky nezmínila a on se k tomu také nevracel. Nabídl jí vlčata, která odmítla a tím to pro něho končilo. Neurazil se, neměl zkrátka ani důvod, věděl jen oč Wizku sama přišla - bylo to k její vlastní škodě, ale to jí samozřejmě neřekl.
Máchl ocasem, spokojený, že správně určil kamzíka. Přeci jen to pro něho bylo velice neznámé zvíře. "To zní dobře. Tak mě veď," pobídl Wizku a ta se toho ujmula. Přeci jen to tady znala lépe než on, on v podstatě vůbec nevěděl, kam směřuje, jen usoudil, že jdou k horám. Zdálo se, že těch tady v okolí bylo opravdu hodně. On byl zvyklý spíše na rozlehlé pláně a tahle krajina pro něho tak byla velmi neznámá, ale přizpůsobil se. Nebyl přeci malé vlče, které by se bálo trochu větší hromady kamení.
Netrvalo příliš dlouho než narazili na ideální obětinu - a také oběd v jednom. Divil se, že útlocitná Wizku by dobrovolně zabila zcela nevinné mládě, musel to však být instinkt a hlad, který v ní převládl.
Morgoth kývl a přikrčil se. Oni byli dva a tohle mládě tak proti nim nemělo příliš mnoho šancí. Plížili se příhodně proti větru, a tak malý kamzík, který se soustředil na své dlouhé končetiny a na skálu pod sebou, neměl příliš příležitostí si zachránit život. Morgoth byl první, kdo se po mláděti vrhnul, aby ušetřil Wizku toho trápení, jak však správně určil, kamzík neměl mnoho šancí, kam utéct - ale pokusil se o to. Morgoth viděl jeho strach a šok, když se mu dlouhé nohy skoro zamotaly do sebe při boji o život, ale rychle se vrhnul po cestě, zatímco ho Morgoth doběhl a chňapal ho po nohách.

1) Prozkoumat severní část Gallirei předtím než začne zima (navštívit Sráz, Ragarské pohoří, Sviští hůrky, Sopku, Sněžné hory, Zubatou horu, Tundru)(4 body)✔
2) Najít někoho, kdo se setkal s Morghanou (2 body)✔
3) Potrénovat magii myšlenek s někým, kdo ji také ovládá (3 body)
4) Pokecat s duchy u jezevce (1 bod)✔

//Zrcadlové hory

Morgoth do Wizku po cestě jemně šťouchnul. Měl pocit, že si jeho slova vzala příliš osobně, na druhou stranu, byl jen cizincem - nebránil by se tomu jí udělat vlčata, ale když o to nestála, nevnucoval se jí. Neměl to zapotřebí. V tomhle směru myslel jen na Morghanu.
"Přijde mi to celé jen hrozně nesmyslné," řekl jí. "U nás doma to zkrátka chodí jinak," dodal. Snad proto mu připadalo, že si s tím Wizku příliš lámala hlavu. "Ale chápu, tvá smečka má prostě jiná pravidla," poznamenal. Nebo tedy nějaká pravidla vůbec měla. V Krevním bratrstvu jich zase tolik neměli.
I on zavětřil, když došli až do lesa, které Wizku určila jako vhodné loviště. Něco cítil, ale zda to byl kamzík to byl jen sotva schopný určit. Ty z domova neznal. "To jsou ty huňaté, rohaté potvory?" zeptal se jí, protože si tím nemohl být tolik jistý. "Proti šplhání nic nemám," dodal a přikrčil se, aby se společně mohli vydat po pachu až ke svému potenciálnímu obědu.

Září 10/10 • Badri

Badri byla rozhodně roztomilá. Morgoth v ní viděl nějaké malé vlčátko, které bylo nevinné a čisté, ale jeho to příliš neoslovovalo - snažil se, ale neměl čas se tímhle zabývat. Zvlášť, když mu nemohla být ničím užitečná. "Snad budou Bohové milosrdní," přikývl vážně. "Aby sis mohla nechat svůj ocas," dodal, aby tolik neranil její city. Měl pocit, že byla jemnější než si byla sama ochotná přiznat.
To, že byla vegetariánka ho rozhodně překvapilo. O tomhle tedy rozhodně neslyšel. Wizku byla útlocitná, to ještě překonal, zvlášť, když s ním šla sama od sebe lovit, ale vegetariánství? To mu připadalo příliš. "To je sice hezké, ale co jíš?" Nechápal a kroutil nad tím hlavou. Byla trochu blázen, říkal si, když s něčím takovým přišla. Nechtěl jí odsuzovat, ale přeci jen to trochu dělal.

Září 9/10 • Badri

Morgoth nečekal, že by mu Badri řekla něco užitečného, ale na druhou stranu to tak trochu čekal. Zadíval se na ní, ale nebyl zklamaný. Musel Ghanu někde najít, ale Badri mu k tomu zjevně nepomůže. To nic. Pochopil jsem, že je to tady dost velké a že je tady velké množství vlků. Co se dá dělat. Třeba je tady také jen chvíli a třeba se prostě míjíme," povzdechl si. Kdepak Morghana asi byla? Myslela na něho vůbec? Nevěděla, že jí hledá, a tak se ani nemohla snažit být nalezena, ale... přesto k ní obracel své myšlenky častěji než bylo zdrávo.
"Jsi nervózní z krve?" nechápal Morgoth. Co tady s těmi místními vlky bylo, že byli všichni do jednoho takhle útlocitní? Nejdřív Wizku, pak tady sněhulka... nechápal to. Copak tady nikdo nelovil a živili se šiškami ze stromů? O tom silně pochyboval. "Ty asi moc nelovíš, co?" zadíval se na ní. Měl nutkání jí krví něco nakreslit na kožíšek packou na které mu krev ulpěla, ale nakonec neudělal nic.

Září 8/10 • Badri

Morgoth byl rád, že mohli předstírat, že se o jeho víře nikdy ani nebavili, zdálo se však, že Badri mu nebude užitečná ani tím, co mu mohla říct o Ghaně. Byla to smůla. To nemohl narazit na někoho užitečnějšího? S Wizku se mu rozhodně jednalo o něco lépe, ta alespoň hned nezavrhla myšlenku krve a snad byla i trochu nakloněna jeho víře. To se o Badri říct nedalo.
"Myslím, že bys ji poznala," ujistil Badri. "Je mi podobná a je velmi kontaktní a přátelská. Jistě by tě nenechala projít jen tak," poznamenal Morgoth. Tím si byl skoro jistý. Badri vypadala jako někdo, koho by Ghana nenechala bez povšimnutí. Tak asi nic. Takhle ji nenajdu. Budu muset přestat náhodně chodit od vlka k vlkovi a na Ghanu se vyptávat, takhle nic nezjistím, řekl si pro sebe.

Září 7/10 • Badri

Morgoth se snažil nedat najevo, jak moc ho Badri svým způsobem rozčilovala. Měl pocit, že trochu pohrdá tím, čemu věřil - nebo tomu minimálně správně nerozuměla, a pak se snažila tvářit, že jí to vlastně hrozně zajímá. Tak jako tak to byla jeho víra a nemínil jí před nikým obhajovat, proto snad byl tak rád, když Badri změnila téma - jen přikývl, když pochopila, že Morg mu zase tolik nevyhovovalo, ač to neznělo tak zle, jen mu tak zkrátka nikdo neříkal. Byl Morgoth, Goth - a nebo Morpheus.
"Hledám tady svoji sestru, Morghanu," vysvětlil nakonec vlčici a litoval toho, že se nezeptal dřív. Úplně jako by na Morghanu zapomněl! "Neviděla jsi jí tady někde náhodou? Celkem by mi to pomohlo," poznamenal, protože pokud tady Morghana byla, vypadalo to, že se po ní úplně slehla zem.

//Zrcadlové jeskyně

Morgoth věděl, že tady nebyli v bratrstvu, přesto mu všechny ty věci připadaly téměř podružné. V Bratrstvu se nikdo ptát na svolení nemusel - vlčata zkrátka byla a všichni se o ně starali, protože byla darem od Bohů. "Škoda," poznamenal vlk - přeci jen jí s jejím problémem mohl velmi snadno pomoci, ale Wizku to celé viděla příliš složitě. Nebyl žádný div, že ještě vlčata neměla. "To zní všechno hrozně složitě. " řekl Wizku a myslel to zcela upřímně. "To se nedivím, že ještě vlčata nemáš," dodal a jemně do ní drcnul, aby si z toho nedělala těžkou hlavu. Věřil, že Bohové pro ni plánují něco lepšího.
"I mě," připustil . zvlášť protože poté se mu všechno pod packama začalo hroutit, ale říkal si, že když tuhle překážku překoná, čeká ho něco lepšího. Věřil tomu. "Snad ano, Wizku, snad to tak mělo být. Koneckonců, kdyby to tak nebylo, neskončili bychom se sestrou tady. Věřím tomu, že mě sem Bohové nepřivedli jen tak," poznamenal.
"To zní dobře," kývl a řídil se znovu jejím vedením, protože přeci jen nevěděl, kam jít a kde bylo dobré loviště.

//Východní hvozd

Morgoth se na Wizku zadíval. Nechápal, proč mu osud přivál do cesty právě tuhle vlčici, uvědomoval si však, že by jí vlčata dal - aniž b nad tím dvakrát přemýšlel. V Bratrstvu to tak zkrátka chodilo a on neměl žádné zábrany. "Proč by nepřišel? Třeba je to důvod, proč jsme se setkali," řekl jí. "Kdybychom byli v Bratrstvu a ty mě požádala o vlčata, pak bych neměl důvod váhat," dodal, protože to tak zkrátka u nich chodilo a on neměl důvod předstírat. Jistě, možná pár věcí, které usoudil, že by místní vlky znepokojily, zatajil, ale záleželo na tom? Tahle vlčice chtěla vlčata a on byl dokonale hezký vlk s dobrou povahou. Svět byl ochuzen, když si Bohové vzali jeho a Mroghanina vlčata. Možná mu Bohové dali tuhle vlčici, aby to napravil.
"Vždyť přeci není všem dnům konec. Nevím, jestli mohu být tvá spřízněná duše, ale otcem vlčat? Klidně," řekl jí - a svá slova myslel naprosto vážně.
Vstal s tím, že bude Wizku následovat někam, kde by mohli lovit. Ještě chvíli váhal, než jí řekl to, co tížilo jeho samotného. Jeho vlastní příběh o vlčatech, která však nikdy nedostala šanci se ani nadechnout.
"Já měl vlčata, tedy... narodila se mrtvá, všechna do jednoho," řekl jí nakonec - ne kvůli tomu, aby ho litovala, ale kvůli tomu, aby pochopila, že i on chtěl vlčata. Ta touha něm stále byla, jak si trpce uvědomoval. Snad i kvůli tomu hledal Morghanu. "Nevím, co mi tím Bohové chtěli říct," poznamenal jen.

//Zrcadlové hory

Blízkost téměř neznámé vlčice mu ani trochu nevadila. Tiskli se k sobě a on by v té jeskyni býval vydržel mnohem déle - přeci jen ona byla na tohle chladné počasí lépe vybavena. Morgoth v tuhle chvíli začínal chápat, že se svým kožíškem tady jen tak nepřežije. Dělalo mu to skoro starosti.
Morgoth kývl, aby jí dal najevo, že už o tom mluvit nebude - a že ji tedy bude věřit. Nakonec se i zasmála, když jí připomněl, že by sama neměla propadat smutku.
"Nefunguje," přikývl vážně. "Musel bych tě přijmout do bratrstva a dát ti krevní jméno, abys mohla obětovat krev Bohům," vysvětlil jí. "Nevím, zda by ti Bohové naslouchali, kdyby neznali tvé krevní jméno," dodal, protože to opravdu nevěděl, věděl jen to, že při rituálech k Bohům promlouval jako Morpheus, ne jako Morgoth. Bylo to zvláštní a dalo se to jen těžko popsat - možná jí to skutečně mohl ukázat. "To bychom mohli," přikývl nakonec - ani nezaváhal. Bylo to už pár dní, co něco ulovil a jeho srst byla zoufale bez krve. "To bych mohl. Neboj, není to nic tak hrozného," mrkl na ní a ač se mu z jejich vyhřátého místečka nechtělo, zvedl se, aby jí ukázal, co a jak.

Noc byla kratší, než by býval čekal. Přišla a odešla spolu s jemnou mlhou a slabším deštěm. Škoda, říkal si Morgoth, který se tiskl k Wizku do jejího hřejivého kožíšku. Možná mohli ještě chvíli zůstat, přeci jen se nedalo říct, že by bylo vyloženě teplo a měl pocit, že Wizku, i přes její prvotní váhání, jeho blízkost zase není tak nemilá, což asi bylo zvláštnější, než by ho napadlo, kdyby byl normální. Přeci jen u nich ve smečce se často stávalo, že si vlčice pustily do pelechu kde koho i po krátké známosti. Tohle nebylo tak nic divného.
Morgoth zavrtěl hlavou. "Nepropadám," řekl jí. "Věřím tomu, že mě Bohové povedou správnou cestou a že tady v těchto místech nejsem bezdůvodně," poznamenal hlasem sladkým jako med a přitiskl se k Wizku blíže, když do jeskyně zafoukal silnější poryv větru.
"Tak teď budeš propadat pesimisu ty, Wizku?" zeptal se jí. "Řekl bych ti, abys šla se mnou něco ulovit a společně bychom mohli požádat Bohy o to, co si oba přejeme, ale... takhle snadno to nefunguje," posteskl si - věděl navíc, že Wizku o jeho náboženství nestojí, ale kdyby přeci jen... mohl se o to alespoň pokusit. Chtěl vědět, jestli jí nakonec nepřesvědčí.

Září 6/10 • Badri

Morgoth se na Badri zadíval jako by nechápal, že tomu opravdu nerozumí a musí se na něco, co bylo podle jeho mínění naprosto zřejmé, ptát. ”To je přeci naprosto jasné. Bohové nám dávají své dary, dali nám život. A my jim na oplátku a jako znamení vděčnosti vracíme část toho, co nám bylo dáno,” řekl ji. ”To, čeho se nám dostává přeci není samozřejmostí. Zvlášť v místech ze kterých pocházím není snadné najít potravu. Musíme za každý kousek být vděčni Bohům,” pronesl.
”Těší mě, Badri” kývl, aby se zachoval alespoň trochu slušně, než dodal: ”Ale preferuji Goth, když už,” mrkl na ni, aby trochu zakryl pýchu ve svém hlase.

Bylo zřejmé, že Wizku nenapadlo, že by mu sama mohla poskytnou teplo - i přestože neměla magii ohně. On neváhal, když svolila k tomu, že se o své teplo podělí, ač slyšel, jak zřetelně zaváhala, nakonec mu na tom nezáleželo. Nedonutil jí k tomu, to přeci ani nemohl, a tak využil toho, že se sama nabídla a přitiskl své tělo k tomu jejímu. Hned se cítil o něco příjemněji. "Já ti zase tolik tepla nedám, můj kožich je na tyhle zimy silně nepřipravený," poznamenal a jemně do ní šťouchnul nosem, to jen, aby pochopila, že to byl žert.
Morgoth sám musel uznat, že to z jeho úst vyznělo jako urážka, Wizku si to tak asi ale nebrala - jak správně usoudil, byla miloučká, a jemu ostatně bylo stejně jedno, kdo si o něm, co myslí. "Tak to jsi toho tady zažila dost. To pak chápu, že víš o čem mluvíš," prohlásil - byla to pravda, ostatně pět let bylo více než byl sám na světě. Wizku se opravdu nezdála být tak stará. Jemu to ale nevadilo.
”Když to říkáš, budu ti to věřit. Zvlášť, když už tady žiješ tolik let, Wizku,” řekl ji. ”Myslim, ze přesně to má moje sestra v plánu. Ale uvidíme. Třeba se mi ji ani nepodaří najít,” posteskl si, ale přirozeně doufal v opak.
”Nemáš nikoho, kdo by tě hledal?” zeptal se ji, protože to tak minimálně působilo z toho, jak si posteskla. To vážně za tu dobu, co tu prožila nenašla nikoho, koho by si k sobě pustila blíže… a přesto on se k ní v téhle jeskyni tiskl a to se s nim znala jen pár hodin. Připadalo mu to zvláštní.

Morgoth zavrtěl hlavou, aby dal Wizku najevo, že mu to nevadí. Nemohla za to, že jeho srst byla tak jemná a že neměla žádnou podsadu. Byl celý život zvyklý na docela jiné podnebí a ani ho nenapadlo, že by ho někdy jeho tělo mohlo zradit - to jediné se mu protivilo. Věděl však, že Bohové, kteří vždy vedli jeho kroky, k tomuhle jistě měli důvod. To nevadí, Wizku. Když u tebe budu dost blízko, mohu se zahřát o tebe," navrhl jí, protože to k tomu přímo vybízelo. Nechtěl se jí vnutit, měl však pocit, že ani nebude muset. Wizku byla miloučká a on by asi přežil i bez jejího tělesného tepla, ale když si mohl vybrat, raději by jí v tomto směru využil raději, než celou noc mrznout.
Její další slova Morgotha překvapila, protože nečekal, že by na Galliree vážně zůstali všichni. "Páni. Musíš tu žít dlouho," poznamenal zamyšleně. Nechtěl jí tím urazit, jen mu dosud nedošlo, že znala i vlky, kteří zemřeli - ač samozřejmě nemuseli zemřít přirozenou cestou, stejně mu to nedalo. "V tom případě ti budu muset věřit," prohlásil pobaveně.
"Tak to jsem zvědavý, co se tu semele se mnou. Třeba opravdu nebudu chtít odejít," poznamenal. "A umím si představit, že tady nějací vlci budou. Má sestra byla přesvědčená, že můžeme šířit slovo Boží i do jiných krajů. Možná, že právě Gallirea je ten správný kraj," řekl jí zamyšleně.
Když se řeč obrátila k Morghaně musel se vždy usmívat. Jeho sestra mu nesmírně chyběla. "Ale určitě by tě někdo takhle hledal. Nepochybuji o tom. Moje sestra a já... máme zkrátka velmi zvláštní vztah," řekl jí. A jistě by Wizku zvláštní připadal.