Příspěvky uživatele

Září 4/10 • Badri

Morgoth na ní viděl, že ho odsoudit chtěla, ale minimálně to neudělala, když jí řekl ,že tímto uctíval své Božstvo. Asi si říkala, že to dávalo smysl. Jak se však mohla tak hloupě ptát. Jaké Bohy? Ta myšlenka mu byla protivná, ale nedal na sobě nic znát. "Narodil jsem se do Krevního bratrstva. Uctíváme bohy Pravdy krve," vysvětlil jí. Na tohle nikdy nebyl. Vysvětlovat cizím, proč by měli věřit a proč by se měli oddat jejich božstvu. Jediného, koho skutečně přijal byl Merle - ten k nim však našel cestu sám. Byl veden Pravdou, o tom nepochyboval.
To, že v nic nevěřila ho také nijak nepřekvapilo, přemítal však nad prázdnotou takového života. Stál vůbec za to? Nevěřit v nic? Jaké to asi muselo být? "Není to smutné?" ptal se jí. "Takový svět musí být nesmírně prázdný," usoudil.

Září 3/10 • Badri

Morgotha vůbec, ale ani v nejmenším, nepřekvapilo, že vlčice nic takového ještě neviděla. Opravdu tady byli všichni takhle divní, říkal si, div nad tím nekroutil hlavou. "Asi bych měl být překvapen, ale... vlastně asi ani nejsem," pronesl přezíravě a zvláštně na vlčici pohlédl. "Samozřejmě, že to má význam, myslíš si, že jsem nějaký blázen?" poznamenal skoro pobaveně - měl pocit, že nebyl daleko od pravdy. Skutečně ho měla za blázna. "Uctívám tím své Bohy," vysvětlil jí nakonec neochotně. Tahle vlčice to chápat nemohla a obával se, že to tady nikdo nikdy chápat nemohl. Jak si Morghana mohla myslet, že tady někoho objeví...
"Neodsoudíš přeci někoho jen protože věří v něco jiného, než ty, že ne, krásko?" mlaskl, ale i přes jeho medový tón jí pohledem spíše propaloval.

Září 2/10 • Badri

Když Morgoth dokončil svou kresbu, cítil se mnohem lépe. Nepředpokládal, že by to tady někdo z těch přízemních hlupáků chápal, nikdo však neznal jejich Bohy a už vůbec nerozuměl Pravdě. On nebyl jako Morghana, která chtěla chodit po všech čertech a hledat vlky, kteří by se k nim chtěli přidat, ne, on věřil tomu, že každý, kdo chtěl patřit k Bratrstvu do něho byl přiveden - Bohové vedli jejich kroky.
Když vzhlédl, spatřil bílou vlčici, která na něho nevěřícně zírala. Přesně jak jsem čekal, pomyslel si a narovnal se. Možná jí vyděsil, ale na tom mu nezáleželo, i přesto k tvé vlčici vykročil, ač měl pocit, že v tu chvíli se chtěla otočit a prchnout. "Ale no tak, kopretinko, to jsi ještě neviděla nikoho, kdo by se mazal krví?" Oslovil ji a jemně naklonil hlavu na stranu. Co se týkalo vlčic, nebyl příliš vybíravý. A tahle byla také docela pěkná, proto jí nechtěl strašit. Morgotha navíc ani nenapadlo, že by to pro tyhle divnovlky bylo něco opravdu tak zvláštního.

Září 1/10 • Badri

Morgoth došel až k nějakému jezeru. Průvodkyni někde zanechal a už si na ní ani nevzpomněl, zvlášť, když jeho jediná myšlenka směřovala vlastně jen k tomu, že musí uctít své bohy. Samozřejmě toho sám mnoho neulovil, ale krve z toho králíka, kterého našel, bylo dost a posloužil všem jeho účelům. Nejprve oběť, a poté čerstvou krví pomazal své břicho, packy a trochu si namazal i na špičky uší. Kdyby tu byly jeho sestry, jistě by mu krví na tělo kreslily všemožné ornamenty, on měl však jen své packy, a tak toho mnoho nesvedl. Byl však dokonalý, Bohové na něho museli být hrdí.
Využil hladinu jezera jako zrcadlo. Díval se na sebe a tvářil se více než spokojeně. Překvapivě se mu povedlo krev dobře rozetřít a nejspíš na něm chvíli vydrží - nejspíše do doby, než se znovu rozprší. Kde asi byla Morghana? Zatím se mu jí najít nepodařilo, asi se musel více snažit. Asi to chtělo více obětí.

Morgoth se nepatrně usmál. Ano, určitě bude mít štěstí. Obětovat Rávčinu nohu nestačilo, když však Bohové dostanou dost krve, musí se nad ním slitovat a ukázat mu cestu k vlčici, která mu byla souzena nejen krví, ale i jeho vlastním úsudkem. Bohové jim stavěly do cesty překážky, aby je překonali. A on je mínil překonat.
"Snad ano," řekl jen. Potřeboval, aby mu Wizku pomohla a sdělovat jí něco o jeho víře bylo nejspíše zcela zbytečné. Krevní bratrstvo sice přijímalo každého, ale Wizku nevypadala, že by hledala pravdu v krvi.
Hm, všechen ten déšť mi z kožichu smyl krev, měl bych to brzy napravit. Snad mi Bohové odpustí.
Morgoth nevěděl, jestli to z vlky někdy nevyjde. Vlastně si nepamatoval, že by se ve svém životě někdy hádal. Asi nejsem hádavý typ, pomyslel si. Asi opravdu nebyl, protože doma nikdy nenacházel důvod k hádce, ba naopak. Když už ho něco zajímalo, obvykle to vyřešil ke své spokojenosti. A ti druzí vlci se prostě přizpůsobili. "To asi ano. Nakonec můžeš být ráda, že se nestalo nic horší," poznamenal, aniž by věděl, co se skutečně stalo. Neptal se a zdálo se, že o tom Wizku ani mluvit nechtěla - to se mu ulevilo.
"To budu moc rád. Průvodkyně se mi bude jistě hodit," řekl jí, aniž by dal najevo, že přesně to po vlčici chtěl, obával se však, že to nebylo jeho kouzlo, co na ní zapůsobilo, ale bylo to tím, že Wizku byla prostě hodná.

Morgoth přikývl. "I mě," ujistil vlčici - Wizku - a zase se soustředil jen na sebe. Neměl jí vůbec nechat odejít, ale opravdu si myslel, že si zkusí pár dní žít mimo smečku, a pak se vrátí - uvědomí si jakou udělala chybu a zůstane doma, kam patřili. Ne, aby se toulala po všech čertech. Gallirea. Koho to napadlo? Mohla se opravdu zatoulat tak daleko? Inu, zatoulal se sem i on. To, že by tu mohla být Morghana... bylo možné. Nedivil by se. Znělo to jako něco, co by se jí líbilo.
"Tulák... to zní spíše jako má sestra," pronesl zamračeně. Ano, jeho sestra by se rozhodně toulala. Proto také přeci nakonec odešla. "To budu mít trochu větší práci. Ale neodjedu dokud jí nenajdu," řekl Wizku - ani nevěděl proč.
Vlčice se usmívala nad tím hloupoučkým oslovením docela stejně hloupoučce, ale neměl jí to za zlé. Asi si dlouho s nikým neužila a on byl přeci jen pohledným vlkem v těch nejlepších letech. Bylo pochopitelné, že se červenala a že byla v jeho společnosti tak spokojená. Ano, bylo to skoro jako s Rávkou, ale tahle vlčice vypadala alespoň o trochu chytřeji. Možná mu bude její společnost milá a její znalosti o tomhle místě k něčemu dobré.
"To musela být tedy pořádně drsná hádka, když jsi utekla až sem na... na tenhle konec světa," řekl jí Morgoth - ale to o čem se hádali, nebo, co se mezi nimi vlastně stalo ho nezajímalo tolik, aby se zeptal. Nikdy neoplýval zvláštní zvědavostí, staral se jen o sebe - a o Ghanu. "To jsem rád. Že je to v pohodě," mrkl na ní.

Morgoth si vlčici prohlížel a přemítal, jestli mu mohla být k něčemu dobrá. Nebyl si tím zase tak jistý, vypadala sama dost zmateně, ale dokud mu byla ochotná sama pomoci, aniž by se musel příliš snažit, bylo to rozhodně plus. Ztratila se mi? Ptal se sám sebe. Ne, neztratila se mu. Odešla. Odešla a ani Bohové ji nepřivedli zpátky ani přes jeho modlitby a oběti. Musel ji tedy přivést zpět sám. "Morghana před časem odešla z domova a už se nevrátila," vysvětlil jí, ač nemusel - nebyl důvod k tomu, aby jí to říkal, ale nakonec, když viděl, jak lítostivě na něho hleděla, říkal si, že možná nebude na škodu jí toho sdělit trochu více. Připomínala mu Rávku. Možná to s touhle nebude o tolik složitější.
"Chápu. Takže země Gallirea oplývá různými smečkami. A v některé z nich by mohla být má sestra?" zamyslel se, ale nezdálo se mu to pravděpodobné. Jeho sestra patřila jen do jediné smečky a pochyboval, že by někdo tady vzýval jejich Bohy a pravdu krve. "Pokud je ta země skutečně tak velká, jak říkáš, snad by tu opravdu mohla být," pronesl a kývl k vlčici, která se chovala trochu zvláštně, ale nebylo to nic nač by nebyl zvyklý - asi jí rozhodil ten kompliment, napadalo ho. To bylo jen dobře. Stačilo pár slov. "I mě těší, krásko. A co ty tady vůbec děláš takhle sama?" ptal se jí.

Morgoth ani nečekal, že by se mu poštěstilo natolik, aby tahle vlčice o jeho sestře věděla. Bylo by to až příliš snadné, říkal si, vědom si toho, že tady Ghana ani být nemusí. Chyběla mu a chtěl jí najít, možná mu však tahle bytost mohla pomoci toho dosáhnout, protože podle všeho věděla více, než on. Hm, tak Gallirea? O tom místě nikdy neslyšel, ale vlčice vypadala, že dobře ví o čem mluví. Morgoth měl ve zvyku vždy dosáhnout svého - a zdálo se, že ona s ním skoro zoufale touží zapříst rozhovor.
"To nic, s tím si nelámej hlavu. Ani jsem nečekal, že bych jí našel tak snadno," řekl vlčici. "Snad jí tady skutečně najdu," pronesl Morgoth a pohlédl dolů, aby se rozhlédl po kraji, kterému říkala Gallirea. Nemohla se před ním přeci schovávat věčně.
"Takže tady tomuhle říkáte Gallirea?" zeptal se vlčice, jejíž jméno zatím neznal. Znovu se na ní obrátil a usmál se na ní, vědom si toho, jak snadné bylo přesvědčit vlčice k tomu, aby pro něho udělaly všechno. "Ani jsem se nepředstavil, má chyba. Jmenuji se Morgoth. A ty, krásko?" zeptal se jí. Kdyby nepotřeboval průvodkyni, pravděpodobně by se otočil a pokračoval v cestě a ani by se za ní neohlédl - zoufalá doba si však žádala zoufalé prostředky.

//Mimo Galli

Morgoth cestoval dlouho. Překonal pouště i lesy, brodil se řekami. Byl daleko od domova. Rávka se mu ztratila už dávno, ale on po ní nikdy skutečně nepátral. Skoro se mu ulevilo, protože ho zpomalovala. Jeho jediným cílem bylo najít Morghanu, ne se neustále zastavovat a zdržovat se. Bez Rávky byl rychlejší, i tak trvalo dlouho, než se někam dostal.
Překonal bránu světa, který neznal, ale vždy mohl odejít, pokud by tu jeho sestra nebyla. Řekl si přeci, že jí přivede domů, nebo ne?
Ocitl se v horách. Hory snad nikdy nebyl. Byl tu jiný vzduch, než na který byl zvyklý. Rozhlédl se jako by očekával, že Morghana se vynoří zpoza kamení a láskyplně se k němu přitiskne - ale nebyla tu. Nečekal však, že to bude tak snadné. Byl odhodlaný tu výzvu překonat. Udělal několik kroků a našpicoval své dokonalé uši směrem odkud zaslechl pohyb. Morghana tu není, pomyslel si, ale evidentně je tu někdo jiný.
Nemusel kráčet příliš dlouho. Následoval cestu po které sem přišel a objevil... vlčici.
Připadalo mu, že to stvoření bylo ztraceno ve vlastních myšlenkách, ale s vlčicemi mu to vždy šlo. "Dobré ráno, slečno," pronesl Goth spanilým hlasem a líným krokem došel k tvé černobílé vlčici. Vypadala tam tak nemístně - skoro ztraceně. Kdyby ho zajímala i z jiného důvodu, než aby mu podala informace o Morghaně - nebo o tomhle podivném světě - možná by se jí zeptal i na něco jiného než na: "Hledám tady svou sestru Morghanu, neznáš ji náhodou"