Gallirea - Příspěvky uživatele

Prozkoumat severní část Gallirei (navštívit Sráz, Ragarské pohoří, Sviští hůrky, Sopku, Sněžné hory, Zubatou horu, Tundru)

//Východní hvozd (přes Gejzírová pole)

Když už na sever, tak rozhodně na ten nejpořádnější sever, který Gallirea nabízela. Popadané listí na zemi a oranžové barvy podzimu brzy vystřídal sníh - a pekelná zima. Goth se snažil si to nepřipouštět zvlášť protože byl na cestě za svou sestrou a to bylo jediné, co ho v tu chvíli zajímalo. Musela tu někde být a i kdyby ho to mělo stát život v těchto ledových končinách, mínil objevit alespoň tu nejmenší stopu toho, že tu Morghana skutečně je. Co když jí sem následoval a ona tady vůbec nebyla? To pomyšlení se mu nelíbilo, zvlášť protože byl zcela a naprosto přesvědčen o své neomylnosti.
Čenichal ve vzduchu i na zemi, snažil se zachytit stopu své sestry. Bylo přeci dost možné, že tu jeho sestra někde byla, nebo ne? Byl o tom přesvědčený. Třeba se objevila právě tady, tak jako se on objevil na jiném kraji tohoto světa. Je tohle vůbec okraj? Ptal se sám sebe, byl však odhodlaný hledat dál, ať už tu měl zmrznout, nebo ne, tak tu Morghanu objeví, i kdyby ho to mělo stát právě jeho život.

//Tundra

Morgoth odmítnutí nikdy nenesl dobře, proto, když ho ta černobílá kráska poslala k šípku, jen se zatvářil hrdě a dělal, že se to vlastně nestalo - naštěstí tam nikdo jiný kromě jich dvou nikdo nebyl, a tak to vlkovi perfektně vyhovovalo. Wizku se sice omlouval, ale ocenil, když se tak rychle zdejchla. Rozhodně to pro ně pro oba bylo jednodušší a snesitelnější. "Dobře, tak to by bylo," zabručel si pro sebe a protáhl se. Na druhou stranu ho alespoň rande nebude zdržovat od těch důležitých věcí, které ho sem zavedly. Byl tady kvůli své sestře ne kvůli nějaké Wizku, která pro něho vůbec nic neznamenala. Ne, musel najít Morghanu, ať už byla kdekoliv, musel jí najít, a tak se vydal cestou, kterou mu jeho průvodkyně poradila. Vydal se na sever, přestože jeho jemný kožíšek ho příliš nezahřeje, jemu na tom v tu chvíli nezáleželo. Ani ho nenapadlo, že Ghana by se jen těžko skrývala na severu, když by tam pravděpodobně dříve umrzla.

//Sněžné velehory (přes Gejzírová pole)

Říjen 1/10 | Morghana
6. Pozvi alespoň dvě vlčice na strašidelné rande (jedna musí souhlasit a jít) - Morghana 1/3

Odmítnutí Wizku nenesl lehce, když si tedy v podzimním listí krátce odpočinul, rozhodl se Morgoth, že připraví strašidelnou večeři pro někoho, kdo to ocení. Nalovil pár králíků, jejichž krev mohli společně obětovat - a schválně počkal na večer. Taková večeře u jezera byla perfektním mixem romantiky a jisté strašidelnosti, zvlášť, pokud vzal v potaz spoustu krve, kterou obětují a kterou se posléze mohli pomalovat.
Morghanu vyhledal velice snadno - jako kdyby nikdy nebyla mimo jeho dosah. "Připravil jsem pro tebe něco perfektního," řekl své sestře lehce, když jí našel poblíž svého vyhlédnutého, dokonalého místa. "Jen nesmíš odmítnou mé pozvání na rande," řekl jí a ač na tom nebylo nic špatného, Goth měl pocit, že by ho Ghana jindy dost možná odmítla - a nebo ne, ostatně jeho sestra ho vždy milovala, tak jako on jí. Neviděl důvod k tomu, aby ho odmítla (tak jako to udělala Wizku). Vlastně tohle celé bylo pro Ghanu. Chtěl ji potěšit a snad i získat zpět její náklonost. Věděl, že to nebude snadné, ne po tom všem, ale musel se o to alespoň pokusit.

6. Pozvi alespoň dvě vlčice na strašidelné rande (jedna musí souhlasit a jít) Wizku odmítla

Morgoth zamyšleně přikývl. Zdálo se, že taková elektřina se dost hodí. Nevěděl, kde jí Wizku vzala, ale obával se, že by mu tvrdila, že je to od těch místních Bohů na které odmítal věřit (a nebo to prostě nebyli Bohové, ale jen vlci, co se tak tvářili).
"No, rozhodně to zní dost užitečně," přitakal Goth zamyšleně. "Voda takhle dobrou práci neodvede," souhlasil - elektřina ale vypadala dobře. Omráčí - a dost možná i zabije - aniž by narušila kůži a on tak mohl krev obětovat. Hm, bude se muset na magii elektřiny ještě podívat. To ho nesmírně zaujalo. "No, rozhodně je to zajímavá magie," konstatoval a dvakrát máchl ocasem. Musel se vydat na cestu. Ideální bude prozkoumat sever, než se ještě více ochladí.
Wizku podle všeho chtěla jít také objevovat. Byla tu spoustu let, a přesto neviděla všechno - Goth si však nepřipouštěl, že by tady Morghanu nenašel. Samozřejmě, že najde!
"To zní dobře," kývl - mohl jít s ní, měl však pocit, že jejich cesty se pomalu rozdělují, on si však neodpustil zkusit to s Wizku ještě jednou. "A co kdybych tě pozval na nějaké hezké, strašidelné rande? Mohli bychom počkat na tmu," navrhl jí.

Morgoth by byl rozhodně raději, kdyby měl té krve více, ale nestěžoval si. Nechtěl tím Wizku zbytečně znepokojovat, ač se s tím vším zdála být celkem v pohodě. Krev na jeho srsti mu nevadila a podle všeho se ho ani neštítila. "Obvykle jí bývá více," připustil. "Ale tohle bohatě stačí pro účely obětiny," řekl jí, měl však pocit, že to Wizku zase tolik nezajímalo.
Wizku přešla ke kamzíkovi a zabořila tesáky do masa. "To ano. Byla to dobrá týmová práce. Jak jsi to mládě mimochodem omráčila? To bylo velmi efektivní," poznamenal, protože byl zkrátka zvědavý. Nemohl si pomoct, chtěl poznat její magie, protože s tou svojí toho zase tolik nezvládl.
I on se najedl, když se Wizku nacpala a lehla si do spadaného listí. Podzim už skutečně přišel, říkal si, když ty žlutooranžové listy pozoroval, zatímco se sám pustil do své snídaně. Rozhodně si na masu pochutnal, ač pro něho na tom nebylo nic nezvyklého.
Došel pak k Wizku, na rozdíl od ní se však neomyl. "Co máš v plánu teď?" zeptal se jí, protože ho zajímalo, kam směřuje - to on zatím nevěděl. Přemýšlel nad tím, ale nevěděl. Morghana mohla být kdekoliv.

Morgoth se svou krevní objetí skončil. Protáhl se, jeho srst od krve. Konečně se znovu cítil spokojeně. Bohové ho teď viděli a mohli na něho dohlížet. Skoro cítil jejich přítomnost.
"Nestane se nic. O nic jsem nežádal, jen jsem Bohům obětoval krev našeho úlovku," vysvětlil jí. "Nedělám to kvůli darům, ale protože je chci uctít," dodal, přestože to nebyla tak docela pravda - celý svůj život chtěl dosáhnout Prozření, aby spatřil pravdu světa, to však nebylo tak snadné, proto to ani nezmiňoval. Bylo to něco po čem toužili úplně všichni.
"Jistě, nemusíš se zdráhat. Samozřejmě tam nějaká krev zbyla, ale většinu jí mám v kožichu," prohlásil spokojeně a přešel ke kamzíkovi, aby ho s Wizku konečně spořádali tak, jak by pro každého vlka mělo být přirozené - i pro Morgotha to tak samozřejmě bylo, ale nejprve chtěl obětovat jeho krev, aby mohl být klidný. Nemohl by to udělat jinak, tahle krev náležela Bohům.

Morgoth by si s mládětem nějak poradil, nebylo to však nutné, protože Wizku udělala něco, čím to stvoření omráčila a on tomu jen chvíli nechápavě přihlížel. Ať už udělala cokoliv, vypadá to užitečně. Kde se takové věci asi daly sehnat? Říkal si v duchu, ale pochopitelně tu byl kvůli něčemu jinému, ne kvůli tomu, aby zkoumal její magie, nebo aby přemítal nad tím, jak mládě omráčit. Wizku ho kousla, ale nezabila. To nechala na něm a udělala dobře.
Mrkl na vlčici, když ho vyzvala, aby jí ukázal, co se dělo dál. Morgoth ji minul a pod krkem své obětiny vyhloubil jamku do které mohla stékat krev. Teprve tehdy to stvoření zakousl přesně tak, aby z rány vytékala krev přímo do prohlubně. Sledoval, jak se jamka plní, a když byla dostatečně plná, namočil si v hutné krvi přední packy. "Velectění Bohové, přijměte, prosím, tuto krev jako mou oběť," pronesl Morgoth.
Tělo obětiny nepomalovával, ač mohl také, ale chtěl jí předvést, jak se mohl pomalovat sám. Krvavými packami si přejel přes tvář pod očima a nad nosem - působilo to jako indiánské bojové malování, kdyby Morgoth věděl, co jsou indiáni.
Znovu a znovu si namáčel packy do krve a vytvářel si po těel (hlavně po břiše) krvavé šmouhy a zvláštní tvary. Jindy by to zabralo dost času, ale tady neměl své sestry, které se malováním bavily.
Krve z rány nebylo tolik, kolik by si přál, přeci jen to bylo mládě, proto skončil dříve, než jindy. "To je veskrze všechno," vysvětlil.

Wizku už nic ohledně smečky nezmínila a on se k tomu také nevracel. Nabídl jí vlčata, která odmítla a tím to pro něho končilo. Neurazil se, neměl zkrátka ani důvod, věděl jen oč Wizku sama přišla - bylo to k její vlastní škodě, ale to jí samozřejmě neřekl.
Máchl ocasem, spokojený, že správně určil kamzíka. Přeci jen to pro něho bylo velice neznámé zvíře. "To zní dobře. Tak mě veď," pobídl Wizku a ta se toho ujmula. Přeci jen to tady znala lépe než on, on v podstatě vůbec nevěděl, kam směřuje, jen usoudil, že jdou k horám. Zdálo se, že těch tady v okolí bylo opravdu hodně. On byl zvyklý spíše na rozlehlé pláně a tahle krajina pro něho tak byla velmi neznámá, ale přizpůsobil se. Nebyl přeci malé vlče, které by se bálo trochu větší hromady kamení.
Netrvalo příliš dlouho než narazili na ideální obětinu - a také oběd v jednom. Divil se, že útlocitná Wizku by dobrovolně zabila zcela nevinné mládě, musel to však být instinkt a hlad, který v ní převládl.
Morgoth kývl a přikrčil se. Oni byli dva a tohle mládě tak proti nim nemělo příliš mnoho šancí. Plížili se příhodně proti větru, a tak malý kamzík, který se soustředil na své dlouhé končetiny a na skálu pod sebou, neměl příliš příležitostí si zachránit život. Morgoth byl první, kdo se po mláděti vrhnul, aby ušetřil Wizku toho trápení, jak však správně určil, kamzík neměl mnoho šancí, kam utéct - ale pokusil se o to. Morgoth viděl jeho strach a šok, když se mu dlouhé nohy skoro zamotaly do sebe při boji o život, ale rychle se vrhnul po cestě, zatímco ho Morgoth doběhl a chňapal ho po nohách.

1) Prozkoumat severní část Gallirei předtím než začne zima (navštívit Sráz, Ragarské pohoří, Sviští hůrky, Sopku, Sněžné hory, Zubatou horu, Tundru)(4 body)✔
2) Najít někoho, kdo se setkal s Morghanou (2 body)✔
3) Potrénovat magii myšlenek s někým, kdo ji také ovládá (3 body)
4) Pokecat s duchy u jezevce (1 bod)✔

//Zrcadlové hory

Morgoth do Wizku po cestě jemně šťouchnul. Měl pocit, že si jeho slova vzala příliš osobně, na druhou stranu, byl jen cizincem - nebránil by se tomu jí udělat vlčata, ale když o to nestála, nevnucoval se jí. Neměl to zapotřebí. V tomhle směru myslel jen na Morghanu.
"Přijde mi to celé jen hrozně nesmyslné," řekl jí. "U nás doma to zkrátka chodí jinak," dodal. Snad proto mu připadalo, že si s tím Wizku příliš lámala hlavu. "Ale chápu, tvá smečka má prostě jiná pravidla," poznamenal. Nebo tedy nějaká pravidla vůbec měla. V Krevním bratrstvu jich zase tolik neměli.
I on zavětřil, když došli až do lesa, které Wizku určila jako vhodné loviště. Něco cítil, ale zda to byl kamzík to byl jen sotva schopný určit. Ty z domova neznal. "To jsou ty huňaté, rohaté potvory?" zeptal se jí, protože si tím nemohl být tolik jistý. "Proti šplhání nic nemám," dodal a přikrčil se, aby se společně mohli vydat po pachu až ke svému potenciálnímu obědu.

Září 10/10 • Badri

Badri byla rozhodně roztomilá. Morgoth v ní viděl nějaké malé vlčátko, které bylo nevinné a čisté, ale jeho to příliš neoslovovalo - snažil se, ale neměl čas se tímhle zabývat. Zvlášť, když mu nemohla být ničím užitečná. "Snad budou Bohové milosrdní," přikývl vážně. "Aby sis mohla nechat svůj ocas," dodal, aby tolik neranil její city. Měl pocit, že byla jemnější než si byla sama ochotná přiznat.
To, že byla vegetariánka ho rozhodně překvapilo. O tomhle tedy rozhodně neslyšel. Wizku byla útlocitná, to ještě překonal, zvlášť, když s ním šla sama od sebe lovit, ale vegetariánství? To mu připadalo příliš. "To je sice hezké, ale co jíš?" Nechápal a kroutil nad tím hlavou. Byla trochu blázen, říkal si, když s něčím takovým přišla. Nechtěl jí odsuzovat, ale přeci jen to trochu dělal.

Září 9/10 • Badri

Morgoth nečekal, že by mu Badri řekla něco užitečného, ale na druhou stranu to tak trochu čekal. Zadíval se na ní, ale nebyl zklamaný. Musel Ghanu někde najít, ale Badri mu k tomu zjevně nepomůže. To nic. Pochopil jsem, že je to tady dost velké a že je tady velké množství vlků. Co se dá dělat. Třeba je tady také jen chvíli a třeba se prostě míjíme," povzdechl si. Kdepak Morghana asi byla? Myslela na něho vůbec? Nevěděla, že jí hledá, a tak se ani nemohla snažit být nalezena, ale... přesto k ní obracel své myšlenky častěji než bylo zdrávo.
"Jsi nervózní z krve?" nechápal Morgoth. Co tady s těmi místními vlky bylo, že byli všichni do jednoho takhle útlocitní? Nejdřív Wizku, pak tady sněhulka... nechápal to. Copak tady nikdo nelovil a živili se šiškami ze stromů? O tom silně pochyboval. "Ty asi moc nelovíš, co?" zadíval se na ní. Měl nutkání jí krví něco nakreslit na kožíšek packou na které mu krev ulpěla, ale nakonec neudělal nic.

Září 8/10 • Badri

Morgoth byl rád, že mohli předstírat, že se o jeho víře nikdy ani nebavili, zdálo se však, že Badri mu nebude užitečná ani tím, co mu mohla říct o Ghaně. Byla to smůla. To nemohl narazit na někoho užitečnějšího? S Wizku se mu rozhodně jednalo o něco lépe, ta alespoň hned nezavrhla myšlenku krve a snad byla i trochu nakloněna jeho víře. To se o Badri říct nedalo.
"Myslím, že bys ji poznala," ujistil Badri. "Je mi podobná a je velmi kontaktní a přátelská. Jistě by tě nenechala projít jen tak," poznamenal Morgoth. Tím si byl skoro jistý. Badri vypadala jako někdo, koho by Ghana nenechala bez povšimnutí. Tak asi nic. Takhle ji nenajdu. Budu muset přestat náhodně chodit od vlka k vlkovi a na Ghanu se vyptávat, takhle nic nezjistím, řekl si pro sebe.

Září 7/10 • Badri

Morgoth se snažil nedat najevo, jak moc ho Badri svým způsobem rozčilovala. Měl pocit, že trochu pohrdá tím, čemu věřil - nebo tomu minimálně správně nerozuměla, a pak se snažila tvářit, že jí to vlastně hrozně zajímá. Tak jako tak to byla jeho víra a nemínil jí před nikým obhajovat, proto snad byl tak rád, když Badri změnila téma - jen přikývl, když pochopila, že Morg mu zase tolik nevyhovovalo, ač to neznělo tak zle, jen mu tak zkrátka nikdo neříkal. Byl Morgoth, Goth - a nebo Morpheus.
"Hledám tady svoji sestru, Morghanu," vysvětlil nakonec vlčici a litoval toho, že se nezeptal dřív. Úplně jako by na Morghanu zapomněl! "Neviděla jsi jí tady někde náhodou? Celkem by mi to pomohlo," poznamenal, protože pokud tady Morghana byla, vypadalo to, že se po ní úplně slehla zem.

//Zrcadlové jeskyně

Morgoth věděl, že tady nebyli v bratrstvu, přesto mu všechny ty věci připadaly téměř podružné. V Bratrstvu se nikdo ptát na svolení nemusel - vlčata zkrátka byla a všichni se o ně starali, protože byla darem od Bohů. "Škoda," poznamenal vlk - přeci jen jí s jejím problémem mohl velmi snadno pomoci, ale Wizku to celé viděla příliš složitě. Nebyl žádný div, že ještě vlčata neměla. "To zní všechno hrozně složitě. " řekl Wizku a myslel to zcela upřímně. "To se nedivím, že ještě vlčata nemáš," dodal a jemně do ní drcnul, aby si z toho nedělala těžkou hlavu. Věřil, že Bohové pro ni plánují něco lepšího.
"I mě," připustil . zvlášť protože poté se mu všechno pod packama začalo hroutit, ale říkal si, že když tuhle překážku překoná, čeká ho něco lepšího. Věřil tomu. "Snad ano, Wizku, snad to tak mělo být. Koneckonců, kdyby to tak nebylo, neskončili bychom se sestrou tady. Věřím tomu, že mě sem Bohové nepřivedli jen tak," poznamenal.
"To zní dobře," kývl a řídil se znovu jejím vedením, protože přeci jen nevěděl, kam jít a kde bylo dobré loviště.

//Východní hvozd