Příspěvky uživatele

< návrat zpět

//Safírové jezero přes pláň

Morgoth byl spíše zmatený než vyděšený, proto tak docela nerozuměl tomu, jak se Morghana tvářila. Vlastně v tom jezeře pořádně ani nic neviděl. "Co jsem měl vidět?" Ptal se Goth své sestry zmateně - to nebylo jeho obvyklé chování, proto mu to nebylo zrovna příjemné. "Co jsi tam viděla, Ghano? Vždyť v tom jezeře vůbec nic nebylo," poznamenal vlk, ač si tím teď nebyl tak docela jistý. Vždyť se ani pořádně nepodíval, ne? Možná si toho jen nevšiml, ale... on vážně nic neviděl!
"Jo, na sever už bych se nevracel. Nic k vidění tam není, prošel jsem ho. A zima je tam pořádná," kývl, protože k tomu měl leccos co říct. "Zima tu asi bude pořádně krutá. Měli bychom se usídlit někde na jihu," navrhl Goth, který už plánoval, že tady zůstanou na věčné časy - jeho sestra takhle ale nepřemýšlela, klidně by tu běhala celou zimu, i kdyby to mělo znamenat, že umrzne. Když zavelela, že půjdou dál, tak jí následoval. S Ghanou byl až podivně krotký.

//Jezevčí plácek (přes Jezevčí hájek)

Morgoth příliš nedbal na to, kam je Morghana vede, protože byl příliš zaujat jejich konverzací. Šel vedle ní docela klidně, zatímco mu vysvětlovala, jak moc je Ivar úžasný... snažil se v něm nevidět cizince, bylo to však těžké. Tady nebyli doma a pocit bezpečí, který znal, z tamějších vlků zkrátka nepřicházel. Nebyla to asi ničí chyba, jen... možná Bohové nesídlili v těchto krajinách. Věděl, že Morghana si myslí opak a dohadovat se o tom s ní nechtěl, snad však mohli posílit pouto Bohů a přivolat na sebe jejich pohled. Snad. Ale... raději mlčel o svých domněnkách. "Když to říkáš, lásko... Věřím ti, ale mám své výhrady. Nejsem zkrátka tak důvěřivý. Pokud tě však požádal, abys ho zasvětila, budu to respektovat a pokusím se na něho netvářit tak kysele, ale..." Morgoth se nadechl. Morghana ho znala a věděla, jak to s ním je. Občas se prostě s některými věcmi těžce vyrovnával. A zvlášť pokud v tom bylo to, že se s ním Morghana spustila. Neměl rád nikoho z jejích milenců. Měl pocit, že jeho sestřičku jen využívají.
Zima u jezera skutečně byla. Proč je sakra vede Morghana zase sem na sever? Zapomněla, že nejsou zvyklí na takový chlad? Oba vlci s jemnou srstí se na sebe natiskli, oba se však značně otřásali.
Na rozdíl od své sestry si Morgoth žádné příšery nevšiml - asi částečně protože o její existenci ani nevěděl - ani si nestihl jezero pořádně prohlédnout a Ghana už brala tlapky na ramena. Morgoth věnoval jezeru jen jediný další pohled a neváhal. Prostě běžel za svojí sestrou, aniž by se dvakrát ohlédl. To určitě... příšera! A druhá za večer? Těžko... ne?

//Řeka Kierb přes Ledovou pláň

//Východní hvozd přes Gejzíry

Morgoth vůbec - ani trochu - nezpochybňoval Morghanin směr. Prostě šel přímo za ní a na Ivana se ani neohlédl. Vůbec se s ním už nechtěl setkat a kdyby to bylo na něm, úplně nejraději by zůstal s Morghanou sám, to mu však patrně nevyjde. To mu nevyhovovalo. "Neměla by sis k sobě pouštět kde koho," zabručel jen Goth - značně nespokojeně - a následoval svou sestru kamkoliv se vydala.
"Jen těžko si sám maluji na tělo krví. Snažil jsem se o to, ale příliš to nedopadlo," pronesl k Morghaně, která mu obvykle s Morticiou kreslila do srsti. Chybělo mu to, přesto si uvědomoval, že teď, když byli tady se s Morticiou už možná nikdy neuvidí. Ghanu to asi ani nenapadlo, protože tady našla mnoho vlků, které mohla přijmout do bratrstva, ale... uvědomoval si, že mu chybí domov asi více než ona. Na druhou stranu to tady bylo přinejmenším zajímavé, a tak byl trochu rozpolcený.
"Co ten Ivar? Je vážně tak skvělý, že jsi ho hned musela zasvětit?" zeptal se sestry, protože ho to upřímně zajímalo. On na něm nic dobrého neviděl.

//Safírové jezero přes ledovou pláň

Morgoth na svou sestru vážně pohlédl, protože v tom měla pravdu. Přivítat se skutečně nestihli, zvlášť protože se tahala s tím nejotravnějším vlkem pod sluncem. "To neměli," přitakal, ale její slib si vzal k srdci. Mohli se už od těhle troubů vzdálit? Měl pocit, že jejich společnost mu už rozhodně stačila. "Jsi si jistá? Zkoumala jsi jeho kožich nějak zvlášť zblízka?" vyzvídal - ani se nesnažil skrývat, že v jeho hlase byla jistá žárlivost. V Krevním bratrstvu byl tento koncept sice poměrně neobvyklý, on však chtěl Morghanu vždy jen pro sebe - ta se dala však jen těžko svázat. Jediné, co by snad pomohlo byla vlčata, ta jim však Bohové nedopřáli.
"Rád. Už mi také pořádně chybělo to, jak jsi mi vždy malovala krví na srst. Až si něco ulovíme, musíš to napravit," poznamenal a jeho hlas zněl skoro... láskyplně. Pro Morghanu měl zkrátka slabost, to by poznal každý. Byla sice šílená a on to sotva zvládal, ale něco v něm si užívalo tu sebedestruktivnost jejich vztahu. Asi pro sebe nebyli nejlepší, ani jeden to však nechtěli vidět. Vždyť Morghoth kvůli ní odešel z domova! Nemohl bez ní žít, o tom byl přesvědčen (a ač Wizku nabízel vlčata, bylo to něco docela jiného - nikdo nebyl jako jeho milovaná Morghana).
Morgoth už ztratil zájem o oba šedé, zvlášť když se zdálo, že Morghana má v plánu to vynahrazování, přesto se však rozhodl vlčici odpovědět. "Nebezpečný? Magií? Zatím ne," posteskl si. "Ale jinak? Jinak jsem nebezpečný pořádně," ujistil jí a s jakousi morbidní radostí cvakl zuby. Vlčici stačilo málo ke strachu - a když se z křoví vyřítil nějaký magor v blátě, Morgoth byl přesvědčen, že to s ní sekne. Byla však pravda, že i Morgoth se pořádně lekl, jen to uměl mnohem lépe skrývat. Kdo by se však nelekl? Noc byla temná, všude se válela mlha a... to jim právě proletěl nad hlavou netopýr?! Ne, nebál by se jen blázen, on to však uměl jen lehce skrýt. Strach si nepřipouštěl, přesto však probublával jeho tělem a on byl rád, že to byl jen vlk, který se ohlížel za sebe, jak se sám bál.
Morgoth si přes veškerý svůj strach toho vlka jen sjel pohledem. "Vážně?" protočil oči v sloup, ale to už ho Morghana tahala pryč. Neřekl už nic - a prostě šel.

//Za Morghanou

Morgoth se rozhlédl jako by nebylo zcela zřejmé, co mu přelétlo přes čumák. Tihle otrapové mu přelétli přes čumák, tak to bylo! "Inu, představoval jsem si naše setkání trochu jinak," řekl sestře tišeji a přitiskl se k ní blíž. Morgoth by namítl, že soudit cizí kožich je rozhodně spíše žádoucí, ale protože věděl, že jeho sestra takové poznámky nerada, snažil se trochu krotit. Kvůli ní.
"Ani, když to není ten nejčistější kožich?" zeptal se jí místo toho a opřel se o ní. Ivana už úplně ignoroval. Říkal mu něco? Pokud jo, tak mu to bylo naprosto lhostejné, protože měl u sebe Morghanu a on ne. Zajímal se raději o tu šedivku, která kráse jeho sestry nesahala ani po drápky u nohou. No, jeho smůla. Pokud tedy nehledal toho jejího bratra? Kdo se v tom měl vyznat? A koho to vlastně zajímalo?!
"Ale tu lebku si nech. Je krásná. Můžeš si z ní udělat pěkný přívěšek," navrhl jí, aniž by si všímal těch dvou šediváků. Jejich diskuzi ignoroval, ale všiml si, že na něho ta šedá vlčice kouká jak kdyby jí něco provedl. To se zatím nestalo.
"Co? Myslíš Siku?" zeptal se jí, ač ho to nezajímalo. "Prostě jsem slyšel tvojí myšlenku. Občas se mi to stává. Ještě to neumím tak dobře ovládat," poznamenal, ač to byla mnohem větší interakce než jakou chtěl s můrou mít.

Morgoth na Morghanu zíral jako by byla duchem, alespoň než se dal trochu dohromady. "To zní jako ty, lásko," poznamenal, ale stejně se tvářil trochu zvláštně - tak teleportoval jí tam on, nebo se tam prostě rozhodla doběhnout, protože... to byla zkrátka věc, kterou by jeho sestra rozhodně udělala.
Byla to Morghana, kdo ho ještě přilehl v té hromadě listí. Odpustil jí to, protože se k němu tiskla, ale Ivanova blízkost mu vadila. Znovu by ho kopl, ale nechtěl omylem udeřit Morghanu. "S tebou v tom listí klidně zůstanu, ale nechci od toho šedivého chytit nějaké breberky," řekl Morghaně, která asi spíše nedopatřením Ivana pustila a jeho tedy uvěznila pod sebou. To by mu nevadilo. Když byl s Morghanou sám a mohl ignorovat všechny ostatní, byla to naprosto ideální situace, přesto se Morghana zahrabala do listí hlouběji bez ohledu na svého bratra, který se nakonec v té hromadě alespoň zvedl a oklepal se, aby neměl listí ve svém dokonalém kožíšku. Když pak překročil hromadu, Morghana se vyhrabala ven v... kostýmu? Asi by se tomu tak dalo říkat. Morgoth se tomu musel zasmát, protože jeho sestra byla v tomhle zkrátka perfektní. "Náhodou ti to sluší," poznamenal nekriticky. "Zkus takhle na někoho vyskočit v noci," mrkl na ní a koutkem oka si všiml té šedivé vlčice, která se třásla jako osika.
"A co je téhle?" nechápal. To jí vážně tak vyděsila Morghana?

Myslet si, že ovládáš jinou magii než skutečně ovládáš a vážně věřit, že jsi ji použil 2/2

Morgoth se plně soustředil na svou novou magii, kterou muselo být, jak sám sebe přesvědčil, teleport. Soustředil se. Morghana byla pryč, ale když otevřel oči (a ani by nemusel, protože její pronikavý hlas byl slyšet na kilometry daleko), stála tam a máchala ocasem jako kdyby tam stála celou dobu. Morgoth na ní jen zíral. vůbec se nezdálo, že by si všimla, že kdy byla pryč. Kam jí asi poslal, ptal se Morgoth sám sebe, když na ní hleděl jako kdyby viděl ducha. Tak trochu tomu tak asi bylo. "Kam jsi proboha zmizela?" ptal se jí, když vykoukl z listí a prohlížel si jí jako kdyby zkoumal, jestli jí jeho nová magie neublížila, ale... ne. Zdála se být naprosto v pořádku a nepocuchaná - stejně mu ale tak trochu dělala starosti, alespoň dokud neskočila zpátky za nimi do listí jako kdyby nebylo vůbec nic lepšího.
"Ne, drahoušku, jak vidíš. Někdo mi leží na packách," zabručel Morgoth nespokojeně a snažil se vytáhnout, jenže to nebylo tak snadné. Někdo na něm ležel a on se chtěl jakýmkoliv způsobem dostat ven.

Myslet si, že ovládáš jinou magii než skutečně ovládáš a vážně věřit, že jsi ji použil 1/2

Ne, že by Morgoth nebyl zvyklý na chaos - byl - a ne, že by ho neměl v oblibě - měl - ale představoval si setkání s Morghanou přeci jen trochu jinak, jenže jak to už tak s jeho sestrou bývalo, vnášela do jeho života pořádný cirkus. A tentokrát to bylo trochu moc. Ani tolik nevnímal, co mu Morghana říká, jak se snažil vymanit se ze sevření - to ho právě vážně plácal někdo po zadku?!
Ohlédl se na Ivana, který na něho něco hartusil. Siku byl... vlk. Hm, to dávalo smysl. Sice o něm nikdy neslyšel, ale jen protože mohl, ohlédl se na toho vlka, který byl někde... pod ním? Někde? ""Hm, a co když jsem mu něco provedl?" popíchl ho zlomyslně, ale to už obracel svou pozornost na Morghanu...
"Cože, lásko? Hrušky?" ohlédl se na Morghanu, ale ta byla pryč. CO? Kam jako ŠLA? To se rozhodla zmizet? Nebo... nebo zmizela kvůli němu? Způsobil nějak to, že Morghana zmizela? Bylo to vůbec možné? Ale... magie existovala, sám to přeci věděl nejlépe, vždyť slýchával cizí myšlenky! Nezdálo se tak nepravděpodobné, že by svou sestru někam teleportoval. "MORGHANO!" zařval a snažil se dostat ven. Možná u toho do někoho strčil. Snažil se vyhrabat ven, ale... jestli Morghanu poslal pryč, třeba jí mohl i přivolat zpět? Přestal se hýbat. Vlastně znovu padl do listí (a bylo mu jedno, koho u toho zranil) a plně se soustředil jen na jednu věc - přivést Morghanu zpět.

Byla možná Morgothova chyba, že toho hnědého vlka vyprovokoval k pohybu, který zapříčinil, že skončil s tou šedivou můrou v listí, ale zcela upřímně na tom Morgothovi nezáleželo. Vlk, který přebral kvašených hrušek se smál a to nebohé šedivé stvoření skončilo s ním v listí. "Siku? Co je Siku?" nechápal - ani mu v tu chvíli nedošlo, že to slovo nikdo nahlas neřekl, ale že to byla myšlenka šedivé vlčice, která chvíli na to skončila pod tím hnědým vlkem. Inu, rozhodně se jim do toho nemínil motat.
Morghana ještě předtím dostala hrušku, kterou spořádala málem se štopkou a hned nato se zase zajímala o lobotoma, který jen zíral... a zíral by nadále, kdyby do nich Ghana nevrazila a nesrazila je tak všechny do listí. Asi Ghana (?) ho uvěznila pod svým tělem, aniž by se tomu mohl nějak bránit. "Lásko," zavrčel frustrovaně a snažil se nějak vyhrabat ven, ale asi Ivan (?) ležel na jeho nohách. A samozřejmě se do toho motali ti další dva, které ani neznal. Byl to stále sen, nebo snad noční můra? Ať tak jako tak, Morgoth doufal, že se brzy probudí. Tak moc toužil po své sestře... a teď jí dostal i s veškerým jejím chaosem a s vlky o které se ani neprosil.
Morgoth toho měl dost, a tak se snažil vymanit zpod všech těl pod kterými a na kterých skončil. Příjemné to nebylo ani trochu.

Morgoth se tvářil jako anděl, kterým bezpochyby byl, přesto však netoužil po ničem jiném, než ukázat Ivarovi, kdo je tady pánem. A tenhle šedivec to rozhodně nebyl. "Nemůžu za to, že se taháš s kdekým, lásko," poznamenal k Morghaně, která se ho sice snažila ukonejšit, ale celá tahle situace mu byla více než nepříjemná. A začínalo se to horšit. "Tak to musel být vážně hrozný, když jsi na něj ve vteřině zapomněla a vrhla jsi se ke mě," poznamenal a zadíval se na šedivého vlka, který však stál jako solný sloup a zíral na tu druhou šedivou můru jako by ztratil řeč. Skvělý, takže nejdřív má plnou tlamu keců a teď tu stojí a zírá jako lobotom... Morgoth měl pocit, že by měl více dohlížet na to s kým se Morghana stýká. Tohle začínalo být úmorné. A pochopitelně se vše začalo rozpadat ve vteřině, kdy se tam objevil další vlk, který evidentně přebral příliš mnoho hrušek. To vážně nikdo neznal svojí míru? Morgoth náhle s láskou vzpomínal na chvíle, kdy byl sám. A Morghana se k tomu opilci pochopitelně vrhla, protože... co jiného by také Morghana měla dělat? Bylo to typické Morghanovité chování, snad jí to ani neměl mít za zlé. Už viděl s jakými tvory se stýkala. S vlky, co si tahali zkvašené hrušky a... lobotomy. "Tak to by stačilo," zabručel Morgoth a skočil k Morghaně, aby jí od cizince odtáhl.

//VVJ

Morgoth ještě na "jejich nového bratra" zavrčel: "Drž tlamu, nebo si to rozmyslím a zakousnu tě," varoval vlka, než následoval Ghanu ať už šla kamkoliv. Ivanovi, nebo jakže se to ten vlk vlastně jmenoval, už nevěnoval ani stín pozornosti. Popravdě, kdyby chtěl k zemi padnout mrtvý, Morgothovi by to ušetřilo velké starosti. Jeho sestra byla příliš dobrotivá a nechala na sebe přisát kdekoho. Očividně to tak muselo být, když ho přijala do Bratrstva. Hm, možná bychom neměli do Bratrstva přijímat každého vypelichaného vlka, kterého má sestra pozná, říkal si Goth, zatímco mizeli dál od jezera.
"Nevím," řekl své sestře. "Popravdě jsem si myslel, že tě ten pobuda... teda Ivan obtěžuje. Nezkoumal jsem jeho pach," poznamenal Goth lhostejně - a neméně lhostejně se zadíval na další šedivou věc, která byla kus od nich. Za celé ty dny, kdy tady pobíhal nenarazil na jediného vlka a teď jich tady bylo celé procesí. Chtěli ho svou přítomností štvát? Rozhodně to tak vypadalo. Chtěl jen mluvit s Morghanou, dozvědět se, kde se tady vzala a podívat se, jestli je v pořádku, ale... ne. Ne, jeho sestra se zase vrhala k nějaké šedivé můře, aby jí pomohla. To byl snad zlý sen...

Morgoth měl jediný cíl - musel ochránit svou milovanou sestru před šedivým vlkem, který jí dle jeho názoru ohrožoval. Býval by ho zakousl, kdyby se mezi ně Morghana nevtiskla a nesnažila se odpoutat jeho pozornost od vlka, kterého nazývala bratrem. Morgoth si ho sjel pohrdavým pohledem. Tohle, že měl být jejich bratr? Díval se na Morghanu jako kdyby se někde silně praštila do hlavy a ublížila si, ale... Morghana vypadala v pořádku.
"Náš bratr?" zopakoval pochybovačně, ale to už Ghana zcela zaclonila jeho výhled na Ivara a to Gothovi ke spokojenosti stačilo. "Když to říkáš, lásko," pronesl Goth ne zcela přesvědčeně - stále po vlkovi vrhal varovné pohledy - ale věnoval se Ghaně, která tu teď byla. Nechápal to. Hledal jí tak dlouho, tak usilovně, a přesto se tu úplnou náhodou objevila jako kdyby tu byla vždycky. Skoro si myslel, že je to jen sen, nebo že blouzní. Musel se sestry dotknout, aby si byl jist, že jí opravdu vidí a cítí.
Ghana ho přinutila se pohnout z místa, ale... šel by za ní úplně kamkoliv. Vůbec se nezdráhal jí následovat, aniž by Ivarovi věnoval další pohled.

//Východní hvozd

Najít někoho, kdo se setkal s Morghanou

Morgoth by býval pokojně spal na pěkném, příhodném místě, kdyby ho ze spánku nevytrhl hlas - nebyl to jen tak ledajaký hlas! Okamžitě se probudil, protože ten hlas patřil jeho sestře. Morgoth nevěděl, jestli se už dočista zbláznil, či zda blouznil po veškeré jeho posedlosti nálezem jeho sestry, ale ten hlas...
Ne, ten hlas si nemohl s nikým splést. Musela to být ona. "Morghano?!" zavolal Morgoth hned, jak vystřelil na všechny čtyři a doběhl k jezeru. Nevěděl, co by se jeho lásce mohlo stát, ale byla pravda, že jeho milovaná sestra byla vždy poněkud hlučnějšího rázu, přesto... ne, přesto by takhle nevyváděla, kdyby nešlo o něco zvlášť vážného.
"Morghano!" Viděl jí hned. Stála nad nějakým cizákem a tvářila se nanejvýš nevinně - tak, jak to tak dobře znal. Ten šedivák ho vůbec - ale vůbec - nezajímal. Rozběhl se ke své sestře a... jediné, co slyšel bylo, jak jí to šedivé podřadné stvoření nazvalo hlupačkou.
Morgoth zcela automaticky přešel k obraně. Z hrdla mu vyšlo zlověstné zavrčené, když se vrhl mezi svou milovanou sestru a vlka, který jí říkal hlupačko.
"Abych ti ty nohy nezpřerážel! Jak to s ní mluvíš?" vrčel na něho Morgoth a cenil na vlka zuby. Krčil se, připraven k výpadu. "Kdo si myslíš, že jsi?!"

//Jedlový pás (přes Severní Galvatar)

Morgoth došel až k velkému jezeru. Jistě, bylo celkem ohromující, ale poté, co ze srázu spatřil západ slunce se to zdálo být jen jako jakási louže, která nestála ani za zmínku - hned však cítil, že tu bylo mnoho vlků. To ho rozhodně zaujalo. Mohl tu chvíli zůstat? Odpočinout si po celé té obrovské pouti, kterou podnikl? Rozhodně to nebylo nic krátkého ani snadného. Prozkoumal snad celý sever - od ledové pláně až po sráz za kterým už číhala jen smrt. Svou sestru přesto nenašel. Kdepak jsi Morghano? Ptal se a rozhlížel se jako by čekal, že svou sestru tady někde objeví. Ne, neukázala se. Byl by to sice dar Bohů, ale ač měl kožich stále slepený krví, zdálo se, že Bohové byli jeho volání slepí. Nevěděl proč. Snad chtěli přihlížet jeho utrpení, snad mu jeho sestru brzy přivedou do cesty. Co mohl vědět? Cesty Bohů byly často nevyzpytatelné. Rozhodně si zasloužil trest - alespoň malý - za to, co provedl Rávce. Morgoth však věřil, že to bylo přesně to, co měl udělat. Tak kde je Morghana, milosrdní Bohové?

//Sráz (přes Ragarské pohoří)

Morgotha hory vážně rozčilovaly - a proto při první příležitosti sešel do lesa, který mu připadal mnohem lepší a přijatelnější. Nebylo to ideální, to rozhodně ne, ale lepší? Dejme tomu. Přesto však Morgoth nebyl spokojený. Pokračoval v cestě lesem, který ho nezajímal jen, aby se dostal na další území. Nevěděl, kde by jeho sestra mohla být, ale měl pocit, že tohle bylo místo, kterým mířilo mnoho vlků a snad mohla být jedním z nich i jeho milovaná sestřička. Měl pocit, že se nemůže uklidnit dokud Morghanu nenajde. A zatím se zdálo, že klid rozhodně nenacházel.

//VVJ (přes Severní Galvatar)