Příspěvky uživatele

< návrat zpět

Morgoth se tvářil jako anděl, kterým bezpochyby byl, přesto však netoužil po ničem jiném, než ukázat Ivarovi, kdo je tady pánem. A tenhle šedivec to rozhodně nebyl. "Nemůžu za to, že se taháš s kdekým, lásko," poznamenal k Morghaně, která se ho sice snažila ukonejšit, ale celá tahle situace mu byla více než nepříjemná. A začínalo se to horšit. "Tak to musel být vážně hrozný, když jsi na něj ve vteřině zapomněla a vrhla jsi se ke mě," poznamenal a zadíval se na šedivého vlka, který však stál jako solný sloup a zíral na tu druhou šedivou můru jako by ztratil řeč. Skvělý, takže nejdřív má plnou tlamu keců a teď tu stojí a zírá jako lobotom... Morgoth měl pocit, že by měl více dohlížet na to s kým se Morghana stýká. Tohle začínalo být úmorné. A pochopitelně se vše začalo rozpadat ve vteřině, kdy se tam objevil další vlk, který evidentně přebral příliš mnoho hrušek. To vážně nikdo neznal svojí míru? Morgoth náhle s láskou vzpomínal na chvíle, kdy byl sám. A Morghana se k tomu opilci pochopitelně vrhla, protože... co jiného by také Morghana měla dělat? Bylo to typické Morghanovité chování, snad jí to ani neměl mít za zlé. Už viděl s jakými tvory se stýkala. S vlky, co si tahali zkvašené hrušky a... lobotomy. "Tak to by stačilo," zabručel Morgoth a skočil k Morghaně, aby jí od cizince odtáhl.

//VVJ

Morgoth ještě na "jejich nového bratra" zavrčel: "Drž tlamu, nebo si to rozmyslím a zakousnu tě," varoval vlka, než následoval Ghanu ať už šla kamkoliv. Ivanovi, nebo jakže se to ten vlk vlastně jmenoval, už nevěnoval ani stín pozornosti. Popravdě, kdyby chtěl k zemi padnout mrtvý, Morgothovi by to ušetřilo velké starosti. Jeho sestra byla příliš dobrotivá a nechala na sebe přisát kdekoho. Očividně to tak muselo být, když ho přijala do Bratrstva. Hm, možná bychom neměli do Bratrstva přijímat každého vypelichaného vlka, kterého má sestra pozná, říkal si Goth, zatímco mizeli dál od jezera.
"Nevím," řekl své sestře. "Popravdě jsem si myslel, že tě ten pobuda... teda Ivan obtěžuje. Nezkoumal jsem jeho pach," poznamenal Goth lhostejně - a neméně lhostejně se zadíval na další šedivou věc, která byla kus od nich. Za celé ty dny, kdy tady pobíhal nenarazil na jediného vlka a teď jich tady bylo celé procesí. Chtěli ho svou přítomností štvát? Rozhodně to tak vypadalo. Chtěl jen mluvit s Morghanou, dozvědět se, kde se tady vzala a podívat se, jestli je v pořádku, ale... ne. Ne, jeho sestra se zase vrhala k nějaké šedivé můře, aby jí pomohla. To byl snad zlý sen...

Morgoth měl jediný cíl - musel ochránit svou milovanou sestru před šedivým vlkem, který jí dle jeho názoru ohrožoval. Býval by ho zakousl, kdyby se mezi ně Morghana nevtiskla a nesnažila se odpoutat jeho pozornost od vlka, kterého nazývala bratrem. Morgoth si ho sjel pohrdavým pohledem. Tohle, že měl být jejich bratr? Díval se na Morghanu jako kdyby se někde silně praštila do hlavy a ublížila si, ale... Morghana vypadala v pořádku.
"Náš bratr?" zopakoval pochybovačně, ale to už Ghana zcela zaclonila jeho výhled na Ivara a to Gothovi ke spokojenosti stačilo. "Když to říkáš, lásko," pronesl Goth ne zcela přesvědčeně - stále po vlkovi vrhal varovné pohledy - ale věnoval se Ghaně, která tu teď byla. Nechápal to. Hledal jí tak dlouho, tak usilovně, a přesto se tu úplnou náhodou objevila jako kdyby tu byla vždycky. Skoro si myslel, že je to jen sen, nebo že blouzní. Musel se sestry dotknout, aby si byl jist, že jí opravdu vidí a cítí.
Ghana ho přinutila se pohnout z místa, ale... šel by za ní úplně kamkoliv. Vůbec se nezdráhal jí následovat, aniž by Ivarovi věnoval další pohled.

//Východní hvozd

Najít někoho, kdo se setkal s Morghanou

Morgoth by býval pokojně spal na pěkném, příhodném místě, kdyby ho ze spánku nevytrhl hlas - nebyl to jen tak ledajaký hlas! Okamžitě se probudil, protože ten hlas patřil jeho sestře. Morgoth nevěděl, jestli se už dočista zbláznil, či zda blouznil po veškeré jeho posedlosti nálezem jeho sestry, ale ten hlas...
Ne, ten hlas si nemohl s nikým splést. Musela to být ona. "Morghano?!" zavolal Morgoth hned, jak vystřelil na všechny čtyři a doběhl k jezeru. Nevěděl, co by se jeho lásce mohlo stát, ale byla pravda, že jeho milovaná sestra byla vždy poněkud hlučnějšího rázu, přesto... ne, přesto by takhle nevyváděla, kdyby nešlo o něco zvlášť vážného.
"Morghano!" Viděl jí hned. Stála nad nějakým cizákem a tvářila se nanejvýš nevinně - tak, jak to tak dobře znal. Ten šedivák ho vůbec - ale vůbec - nezajímal. Rozběhl se ke své sestře a... jediné, co slyšel bylo, jak jí to šedivé podřadné stvoření nazvalo hlupačkou.
Morgoth zcela automaticky přešel k obraně. Z hrdla mu vyšlo zlověstné zavrčené, když se vrhl mezi svou milovanou sestru a vlka, který jí říkal hlupačko.
"Abych ti ty nohy nezpřerážel! Jak to s ní mluvíš?" vrčel na něho Morgoth a cenil na vlka zuby. Krčil se, připraven k výpadu. "Kdo si myslíš, že jsi?!"

//Jedlový pás (přes Severní Galvatar)

Morgoth došel až k velkému jezeru. Jistě, bylo celkem ohromující, ale poté, co ze srázu spatřil západ slunce se to zdálo být jen jako jakási louže, která nestála ani za zmínku - hned však cítil, že tu bylo mnoho vlků. To ho rozhodně zaujalo. Mohl tu chvíli zůstat? Odpočinout si po celé té obrovské pouti, kterou podnikl? Rozhodně to nebylo nic krátkého ani snadného. Prozkoumal snad celý sever - od ledové pláně až po sráz za kterým už číhala jen smrt. Svou sestru přesto nenašel. Kdepak jsi Morghano? Ptal se a rozhlížel se jako by čekal, že svou sestru tady někde objeví. Ne, neukázala se. Byl by to sice dar Bohů, ale ač měl kožich stále slepený krví, zdálo se, že Bohové byli jeho volání slepí. Nevěděl proč. Snad chtěli přihlížet jeho utrpení, snad mu jeho sestru brzy přivedou do cesty. Co mohl vědět? Cesty Bohů byly často nevyzpytatelné. Rozhodně si zasloužil trest - alespoň malý - za to, co provedl Rávce. Morgoth však věřil, že to bylo přesně to, co měl udělat. Tak kde je Morghana, milosrdní Bohové?

//Sráz (přes Ragarské pohoří)

Morgotha hory vážně rozčilovaly - a proto při první příležitosti sešel do lesa, který mu připadal mnohem lepší a přijatelnější. Nebylo to ideální, to rozhodně ne, ale lepší? Dejme tomu. Přesto však Morgoth nebyl spokojený. Pokračoval v cestě lesem, který ho nezajímal jen, aby se dostal na další území. Nevěděl, kde by jeho sestra mohla být, ale měl pocit, že tohle bylo místo, kterým mířilo mnoho vlků a snad mohla být jedním z nich i jeho milovaná sestřička. Měl pocit, že se nemůže uklidnit dokud Morghanu nenajde. A zatím se zdálo, že klid rozhodně nenacházel.

//VVJ (přes Severní Galvatar)

Prozkoumat severní část Gallirei (navštívit Sráz, Ragarské pohoří, Sviští hůrky, Sopku, Sněžné hory, Zubatou horu, Tundru)

//Ragarské pohoří

Morgoth se dostal na samý konec světa - nebo minimálně tak mu to připadalo. Z hor přešel na sráz ze kterého se mu otevíral pohled na celé širé moře. Ten výhled byl dechberoucí. Oranžové paprsky zapadajícího slunce ozařovaly celou vodní plochu. Bylo to krásné, ale Morgoth tu nikde neviděl svou sestru - Morghanina přítomnost činila vše mnohem lepší, jenže po jeho sestře tu nebylo ani památky.
Morgoth byl přímo posedlý svou sestrou. Potřeboval jí po svém boku a to, že ani tady na něho nečekala, aby se k němu vrhla a přitiskla se k němu ho hluboce zklamalo. Jaký to tedy všechno mělo význam? Morgoth byl opravdu upřímně přesvědčený, že tady Morghanu najde, jenže ona tu nebyla. Nebyla nikde - a ano, viděl jen zlomek Gallirei, ale i tak mu to stačilo. K čemu mu tohle místo bylo, když se tu nesetkal se svou dokonalou sestrou. Začínal být frustrovaný a netrpělivý. Tahle cesta ho stála vše (i Rávku, kterou ztratil někde cestou a pokud neumřela, dost možná stále bloudila v nějakém zatraceném lese), ale přesto Morghanu nenašel. Začínalo to být únavné. Vydal se raději na cestu zpátky. Tohle celé bylo jedno velké zklamání.

//Jedlový pás (přes Ragarské pohoří)

Prozkoumat severní část Gallirei (navštívit Sráz, Ragarské pohoří, Sviští hůrky, Sopku, Sněžné hory, Zubatou horu, Tundru)

//Sviští hůrky

Další místo. Další hory. Morgoth nebyl nadšený. Veškeré teplo, které načerpal u sopky pomalu mizelo, to se mu zrovna dvakrát nelíbilo. Samozřejmě tušil, už když sem šel, že na severu bude zima, ale také doufal, že tu nalezne Morghanu. Jenže... proč by sem jeho sestra lezla, když je tu taková zima? Musela by být blázen. Tak jako teď on...
Na druhou stranu aspoň si to tady prohlédne - a pak, při troše štěstí sem už minimálně půl roku nezabloudí. V létě možná, zdálo se, že v létě by to tady mohlo být docela v pořádku, ale jinak by nad tím jen nakrčil nos a vrátil se někam, kde je teplo. Nemohl za to, že pro něho zima nikdy skutečně neexistovala a to, co se mu teď zakusovalo do jemného kožichu pro něho bylo nesnesitelné.
Morghana tu také nebyla. Mohl po ní pátrat po všech čertech, ale po jeho sestře jako by se slehla zem. Kde asi byla? Co dělala? Byla s někým? Ta myšlenka ho nenechávala klidným. Věděl samozřejmě, že nikoho lepšího než byl on najít nemohla, to nešlo, ale... věděl, že jeho sestra se nezdráhala tahat se s kdekým. Musel uznat, že ani on nebyl zrovna zdráhavý typ, ale Morghana pro něho vždy byla na prvním místě. Proto jí teď také tak usilovně hledal.

//Sráz

Prozkoumat severní část Gallirei (navštívit Sráz, Ragarské pohoří, Sviští hůrky, Sopku, Sněžné hory, Zubatou horu, Tundru)

//Sopka

Morgoth pokračoval dál. Nesměřoval nikam, zkrátka šel přímo rovně za nosem. Nepřemýšlel nad tím, kam jde ani kam dojde, protože jeho jediný zájem bylo najít Morghanu. To, jestli tomu cíli byl daleko, blízko, nebo kdekoliv mezitím nevěděl, ale byl odhodlaný. Musela tu být. Musela. Byl o tom přesvědčený. Chtěl svou sestru najít, protože byl přesvědčený, že Bohové si jejich rozdělení nepřáli. Morghana to musela vědět také. Jistě si to uvědomila. Co když ho hledala doma? Co když se kvůli němu vracela a když ho tam nenašla... co by Morghana udělala? Nakonec pochyboval i o tom, že by se vracela. Ne, jeho sestra taková nebyla. Musel jí najít on. Takový byl jeho úděl staršího bratra (to, že měl i další sourozence si uvědomoval, nikdo jiný však nebyl Morghanou). Jeho sestra byla dokonalost.
Tohle místo si ani neprohlížel. Morghana tady nebyla, to by cítil, a tak šel dál. Byl odhodlaný. Jeho cíl byl jinde. Obával se však, že i kdyby prošel celou Gallireu při počtu vlků by klidně mohl se svým pátráním mohl začít znovu. Někdo ji ale musel vidět, nebo ne?

//Ragarské pohoří

Prozkoumat severní část Gallirei (navštívit Sráz, Ragarské pohoří, Sviští hůrky, Sopku, Sněžné hory, Zubatou horu, Tundru)
//Sněžné velehory

Morgoth se z chladných částí Gallirei dostal do těch překvapivě teplých. Byl tím překvapený, protože byl stále na severu. Považoval to za vyloženě divný úkaz, brzy však pochopil, proč tady bylo mnohem tepleji, než v místech ze kterých přišel. Opravdu to byla sopka? Morgoth ještě žádnou neviděl, ale už o těch věcech slyšel - a také věděl, že jsou pořádně nebezpečné. Rozhodně se nemínil šplhat nahoru. Co by tam také asi tak viděl? Pochyboval, že by se Morghana chtěla stát uhlíkem, ač ho už napadlo, že by se tam pravděpodobně šla podívat, protože taková už jeho sestra byla. Zvědavost jí byla vlastní. Ach, jak jen mu Morghana chyběla! Neviděl jí už tak dlouho... ne, nemohl na to myslet. Tady se zahřeje a bude pokračovat v cestě, to bylo to jediné, co mu zbývalo a na co se mohl a měl soustředit. Morghana tady nebyla. Byl přesvědčený, že by jí cítil a Morghana byla také to jediné, co ho zajímalo. Co když jí tady nenajde? Co bude pak? To Morgoth nevěděl, ale byl neochvějně přesvědčen o tom, že svou sestru najde, ať už tady, nebo někde jinde. Do země se přeci propadnout nemohla!
Morgoth tedy obhlédl krajinu kolem sopky, ale nijak ho to nenadchlo. Ne, raději pokračoval dál.

//Sviští hůrky

//Zubatá hora

Morgoth se vracel z hory, která mu připadala příliš nebezpečná – to by samozřejmě nahlas nepřiznal, ve skutečnosti by řekl něco takového, že tam tak jako tak Morghana jistě nebyla, a tak nemělo smysl šplhat se až na vrchol. Na jedné hoře už navíc byl, to mu stačilo. Vzpomínka na Wizku v něm zanechávala nepříjemnou pachuť, ale byl příliš hrdý na to, aby se tím zaobíral. Myslel jen na svůj cíl, kterým byla jeho sestra.
Tenhle mráz byl však téměř neúnosný. Morgoth si myslel, že to bude jeho smrt. Snad by se tak mohl na chvíli zahřát v nějaké téhle jeskyni, kterých na úpatí hory bylo plno. Jistě mu poskytnou místo, kde se bude moci na chvíli schoulit do sebe a chvíli přemýšlet, kam by se měl dál vydat. Neměl v plánu jít nijak daleko, ale možná bylo chytré projít sever, než se skutečně ochladí, předpokládal totiž, že v zimních měsících to tady bude nesnesitelné.
A tak Morgoth zaplul do jedné z těch mnoha jeskynní. Nechtěl být přímo v jejím vchodu, přestože by se tam jistě ohřál dostatečně, ale říkal si, že mu neuškodí, když se v hlubinách trochu prospí, to však samozřejmě netušil, co ho čeká.
Morgoth šel a šel, šel dlouho. Nebyl si jistý, jestli zatáčel, brzy si však uvědomil, že vlastně neví, kde je a jak se vrátí zpátky. Ukázalo se totiž, že když se vracel cestou, kterou přišel, zamotává se ještě hlouběji.
V té chvíli Morgoth pochopil, že se ztratil. To uvědomění nepřišlo nijak pozvolna, ale udeřilo ho do tváře jako ledová sprcha. A sakra, řekl si vlk, který nebyl zvyklý na selhání, ani na to, že by se snad ztrácel. Ne, on se neztrácel, to Morghana se ztratila a on měl být ten, kdo jí najde.
No, to se ti asi sotva povede, když jsi se ztratil v jeskyni, pomyslel si Morgoth, když zíral do tmy a snažil se uvědomit si, kam by měl jít, kudy by se měl vydat? Jenže on to nevěděl. Kdyby to věděl, tak by přeci nebyl ztracený.
Nebylo to tak, že by se Morgoth vzdal a řekl si, že tu zůstane sedět a něco vymyslí. Ne, to nebyl jeho styl. Prostě hledal cestu ven. Bloudil. A teprve tehdy si sedl a zoufal si, že se ztratil. Bezpochyby tu umře. Až tudy Morghana jednou, třeba za pár let přijde, najde tu jen jeho kosti – anebo… nebo tu přežije. Bude se živit sem tam nějakou myší, bude olizovat vlhké zdi. Třeba se pomátne a až tady Morghana jednoho dne projde… ani ho nepozná. Bude si říkat, co je tohle za podivného vlka, který žije v tak hluboké jeskyni, ale protože je laskavá, vyvede ho na světlo, a teprve tehdy si uvědomí, že zachránila svého ztraceného bratra, který dávno přišel o rozum. Samozřejmě, kdo by také vydržel dietu z myší celé roky. To už by raději umřel, říkal si, když zíral do tmy té jeskyně. Představa toho, že by tady byl ztracený roky a stal se z něho něco jako poustevník byla skoro nesnesitelná. Ano, smrt se zdála být lepší volbou.
Tak jako tak, tahle jeskyně bude jeho konec. Nepochyboval o tom. Předpokládal, že ho nečeká nic dobrého, jen smrt, nebo šílenství ke kterému ho dovede olizování stěn jeskyně a žraní jedné myši za druhé.
Tohle bude konec velkolepého Morgotha? Takhle skončí jeho putování? Skončí ještě dříve, než začalo? Ta představa byla nesnesitelná, zvlášť protože neměl ve zvyku se vzdávat, ta představa ho však neopouštěla. Bude žrát myši, anebo tady v téhle jeskyni zemře jako nějaký slaboch neschopen se dostat ven. Že sem vůbec lezl! Náhle byla zima tím docela nejmenším problémem.
Morgoth se rozhodl ještě dále bloudit touhle zpropadenou jeskyní, ale cesta byla spíše depresivní.
Hele, tady bych si mohl udělat pelech – na následující roky samoty a zapomnění, říkal si vlk a s těžkým srdcem putoval dál. Co bylo horší, žádné myši neviděl. Takže pojdu, pomyslel si – nemohlo to být jinak. Bez myší nepřežije, protože ani tyhle stěny nebyly tak vlhké, jak by doufal a jak by měly být.
Zemřu, usoudil tak Morgoth. Snad na mě svět nezapomene, snad na mě má drahá Morghana bude vzpomínat jako na svou jedinou lásku.
Morgoth byl přesvědčený, že to byl jeho konec. Nemohlo to být jinak. Lehl si a jeho poslední myšlenky patřily Morghaně… anebo byl jen přehnaně dramatický. Chvíli tam tak ležel, než se znovu sebral.
Ne, tohle přeci nejde. Tahle jeskyně mě neporazí, ne, jsem mnohem lepší, než aby můj život vyhasl tady v nějaké bezejmenné jeskyni. To bych radši pošel na té hoře!
Morgoth se tedy znovu zvedl na nohy a s novou vervou se jal hledat východ ven z téhle zpropadené kobky.
Až zase budu mít nápad se jít schovat do jeskyně před zimou, budiž mi to poučení, ať radši zůstanu a umrznu. Aspoň by ze mě byla fešná ledová socha než jen pár nějakých kostí v prašivé jeskyni.
Cesta ven skutečně nebyla tak snadná, jak by Morgoth čekal na to, že šel podle svého mínění vlastně jen rovně. Nemohlo to být přeci tak těžké, přesvědčoval se, ale zdálo se, že přesně tak těžké to bylo. A to byl až doposud Morgoth přesvědčený, že měl dobrý orientační smysl. Jak si vůbec můžu myslet, že tady najdu Morghanu, když nejsem ani schopný najít cestu ven? Ptal se Morgoth sám sebe, ale odhodlaně pokračoval dál. Vzdát se nehodlal, ne teď, když viděl, že by tady nebyl schopný přežít mnoho let, jak se původně domníval. A na smrt byl příliš mladý a krásný. Navíc ho představa smrti tak trochu děsila, což by samozřejmě nahlas nepřiznal.
Hm, nešel jsem původně náhodou tudy? Zamyslel se vlk a zvolil jinou cestu – nebo si alespoň myslel, že byla jiná, než se vynořil na světle v ústí té jeskyně, která ho uvěznila na mnoho let. Ukázalo se, že jen bloudil ve změti různých chodbiček, vlastně byl však celou dobu jen kousek za ústím jeskyně.
No… aspoň tady nezemřu. Říkal si, když vyšel ven a pohlédl k nebi jako kdyby světlo neviděl skutečně celé roky. I tak ale o téhle příhodě nikdo vědět nemusí, rozhodl se Morgoth a vydal se dál, aby tedy prozkoumal sever, když už usoudil, že by to mělo být to nejlepší, co teď v samém počátku zimy může udělat.

//Sopka

Prozkoumat severní část Gallirei (navštívit Sráz, Ragarské pohoří, Sviští hůrky, Sopku, Sněžné hory, Zubatou horu, Tundru)

Morgoth v podstatě bloudil. Rozhodně se nedalo říci, že by věděl, kam jde, mělo mu však dojít, že to nebude nic dobrého, když neustále stoupal. Začal být silně znepokojený, když si uvědomil, že stoupá na horu. O nic takového se neprosil. byl si skoro jistý, že se z té ledové pustiny vydal zpět k těm menším horám, k těm na kterých se cítil ještě celkem jistě, ale tohle monstrum ho znepokojilo způsobem, který se mu ani trochu nezamlouval. Goth se znepokojeně zarazil, ale ještě chvíli trvalo, než mu došlo, že nemusí jako blázen šplhat až nahoru. Co si asi myslíš, že tam najdeš? Umrzlou Morghanu? Ta by tak vysoko nešplhala. Proč taky? Za prvé by tutově zmrzla a za druhé... Morgoth nemohl přijít na druhý důvod toho, proč by nahoru jeho sestra šplhala, ale bylo to asi patrně tím, že mu zamrzal mozek. Morghana sice byla bláznivá, ale rozhodně by jí tady jemný kožíšek nebyl k užitku. Ne, prostě se otočím, rozhodl se vlk, přesvědčen o vlastní moudrosti. Obával se, že by nejenže zmrznul, ale že by se ještě mohla sesunout ta bílá hmota a uvěznit ho. V tak velkém množství rozhodně vypadala znepokojivě, a tak se rozhodne neriskovat. Měl pocit, že udělal jen dobře. Byl třeba v půlce té hory a říkal si, že to stačilo. Nahoru navíc stopy nevedly, byly dávno zaváté a Morghana tady jistě nebyla. Pochyboval, že by se na hoře ubytovala.

//Sněžné velehory

Prozkoumat severní část Gallirei (navštívit Sráz, Ragarské pohoří, Sviští hůrky, Sopku, Sněžné hory, Zubatou horu, Tundru)

Pokud si myslel, že ho cesta zavede na nějaké lepší místo, nemohl se více plést. Tady byl v naprosté ledové pustině. Tak tohle teda ne, co to má jako být? Ptal se sám sebe s nakrčeným nosem. To se mu tedy nelíbilo, tohle místo nemělo ani žádný pach, byla tu prostě jenom zima. Našel sice pár vlčích stop, usoudil však, že kdokoliv, kdo se tady pohyboval musel být dozajista blázen. Jenže... co když tudy Morghana přišla? Co když se tady objevila a spěchala na jih, kde by trochu rozmrzla? Morgoth nevěděl nic. Nebyl si jistý, kam jde, ale tahle ledová pláň to nebyla. Nikdy sníh neviděl a tahle bílá, ledová hrouda ho rozhodně nenadchla. K čemu to vůbec bylo? Když to ochutnal, akorát to studilo, nemělo to žádnou chuť. Slyšela tahle věc někdy o vodě? Mnohem lepší, mnohem efektivnější, říkal si vlk, zatímco šmejdil po holé pláni na které nikdo nebyl.
Chvíli se tam sice procházel, ale necítil Morghanin pach, ani neměl důvod se domnívat, že tudy jeho sestra prošla. Kde jen jsi, má lásko?
Morgoth to nakonec vzdal. Obrátil se tam, odkud přišel. Říkal si, že tohle nemá zapotřebí. Kdekoliv mu bude líp, byl o tom přesvědčen. Ale to ještě nevěděl, že se solidně pletl. Hůř rozhodně být mohlo - a mělo být.

//Zubatá hora (přes Sněžné hory)

Říjen 3/10 | Morghana
6. Pozvi alespoň dvě vlčice na strašidelné rande (jedna musí souhlasit a jít) - Morghana 3/3

Morgoth se zatvářil hrdě, protože přesně takový byl, a i přestože svou sestru vinil z toho, že ho opustila, nalezl jí a na tom jediném záleželo. Byla tady a on ji mohl znovu vlastnit - věděl, že Morghana se příliš nenechá, byla nespoutaná jako samotný oheň, kterému vládla, ale to bylo něco, co na ní miloval. "Vysvětlovala, to ano, ale já si myslel, že je to jen zkouška. Že se vrátíš," pronesl a zamračeně na ní pohlédl. Ale tys mě opustila, pomyslel si - mohl jí to vyčíst, ale neudělal to. Nakonec si to mohla vyčítat ona sama, až se tenhle sen rozplyne a oni budou oba zase sami v tomhle světě do kterého je Ghana přivedla.
"Myslíš, že jsou tu vlci, kteří by pochopili náš svět?" zeptal se jí pochybovačně. Nemyslel si to. Už se tady s pár vlky setkal, ale nijak ho výběr nenadchl. Tihle, že by měli dosáhnout Osvícení? O sobě a o Morghaně nepochyboval, ale ti ostatní... inu... neviděl v nich žádný potenciál, on v tomhle však nikdy nebyl takový jako jeho milovaná sestra. "To nevím, miláčku, víš, že jsem tomuhle nikdy nebyl nakloněn," připomněl jí a když se k němu přiblížila přitiskl se k ní. Nechal jí, aby se o něho opřela. Vždy byla jeho, ať už byla s kýmkoliv. Nikdy nemohla milovat nikoho tolik jako jeho - a on ji. "My jsme k tomu předurčeni. My ano, věřím tomu, ale tihle vlci? Tihle to nikdy nepochopí, má krvavá krásko," řekl jí láskyplně.
"Bohové nás zkouší, drahá, cožpak to nechápeš? Nevěřím tomu, že si nepřejí naši budoucnost, myslím si, že je to zkouška, která nás posílí a dovede k Osvícení. To, že si Bohové vzali krev našich vlčat... myslím, že to byl jen způsob, jak nás navést k nové budoucnosti," povídal jí a věděl, že mu visí na rtech, že tomu uvěří a vrátí se k němu. Sama to tak přeci chtěla. Viděl to na ní. Cítil to.
"Vím," vydechl. "A já miluji tebe. Jsme si souzení, Morghano," řekl jí a byl o tom zcela přesvědčen.
Goth byl v tu chvíli nejraději, že byla spokojená Morghana. Tohle přeci dělal pro ní. Byli těsně u sebe, jejich ocasy propletené - v tu chvíli Morgothovi nedošlo, že ho jeho sestra podpálila a narušila tím jeho dokonalý vzhled. Nejsmutnější bylo, že ho na to musela upozornit ona. Morgoth stihl jen vykřiknout: "tak mě uhas!" Morghaně naštěstí záhy došlo, že to bylo v jejích silách, a tak to udělala. Morgoth si musel hned prohlédnout, jaké škody na něm napáchala, ale nebylo to tak hrozné, jak by mohlo, jen pach spálených chlupů byl stále cítit ve vzduchu.
"No, aspoň jsi mě neupálila," pronesl, protože na ní se nebyl schopný zlobit.

Říjen 2/10 | Morghana
6. Pozvi alespoň dvě vlčice na strašidelné rande (jedna musí souhlasit a jít) - Morghana 2/3

Morghana vždy věděla, jak s ním jednat, aby ho potěšila. Spokojeně zamával ocasem. Jistě, že vše, co dělal bylo perfektní. Narovnal se a zatvářil se nadmíru spokojeně. Ona ho znala. Nepochyboval o tom, že si byli souzení, že Bohové spletli jejich cesty do jedné - nepochyboval o tom, přesto Ghana si myslela něco jiného. Odmítla ho - pro Morgotha to však vůbec nic neznamenalo, i kdyby tohle nebyl sen. "Pravda," pronesl - a jen Morghana věděla, že to přitakání nebyl žert, nýbrž slova, která myslel smrtelně vážně.
"Už jednou jsi mě odmítla," připomněl jí, ale líným krokem přešel k ní, aby ji ukázal jejich večeři. Mohli se společně pomalovat krví, tak jako doma. Kéž by Morghana tak unáhleně neodešla...
Morgoth se přidal, když si Morghana prohlédla jeho úlovek, který byl jen pro ni.
"Můžeme to vyzkoušet. Bohové jistě neodmítnou krev z těchto králíků," poznamenal. Byl to jeho plán, avšak jinak to ani nešlo. "Neměj strach, lásko, najdeme to pouto společně. Přivedeme ho do této země. Bohové nás budou následovat spolu s krví, kterou prolijeme jejich jménem," vydechl.