Příspěvky uživatele

< návrat zpět

//Tenebrae přes Plamínek

Morgoth se na sestru zamračil, ale mohl tušit, že to nemyslela vážně a celé to byla jen hra. Byla jeho chyba, že se toho tak chytil, na druhou stranu, co si tak asi měl myslet, když se s ním Morghana tahala. A sice mu říkala, že si nepustí k tělu jen tak někoho, jak měl však Goth vědět, jak dlouho s ním chodila. Ano, mohlo mu dojít později, že Ivar si myslel na jiného vlka, ale to se však jen těžko dalo určit podle prvního pohledu. "POchybuji, že Ivar to dělal kvůli tomu, že jsem roztomilý, ale tobě věřím," poznamenal a zadíval se na ní. Jeho sestra mu máchala ocasem před tváří, ale on se jen zasmál. S ní byl vždy trochu uvolněnější. Měla na něho zvláštní vliv. Takhle to s ním nikdo neuměl.
"Jak bych se jich mohl vzdát?" zeptal se Morghany. To ona to uzavřela, on se rozhodl si to vyložit jinak. "Hodně jsem o tom přemýšlel, víš? Když jsi odešla," řekl jí. "Věřím tomu, že Bohové nám tím chtěli ukázat, že naše vlčata chtějí u sebe, ne protože bychom neměli být spolu, ale protože věděli, že budeme mít další," pronesl. Čekal však, že Morghana se na to příliš tvářit nebude. Ona to s ním uzavřela. On nemohl.

//Rohenský potok přes Červenou řeku

Morgoth trpělivě čekal, až Morghana skončí. Neměl jí za zlé, že chtěla té vlčici pomoci. Asi neměla své vlastní rituály, kterými by se mohla se zemřelými spojit. Morgoth si jako vždy u cizinců pomyslel, jak prázdný život museli vést, když jejich cesty nehlídali Bohové a nedali jim způsoby podle kterých žít. Rituály byly podle něho to nejmenší.
On s vlčicí neprohodil za celou dobu ani slovo, když se však alfa (?) Sarumenu (?) rozloučila se svými blízkými, ani Morghana neměla příliš mnoho důvodů setrvávat, a tak na neznámou jen kývl a následoval svou sestřičku kamkoliv se jí zachtělo. Tohle byla místa, která ještě neznal a nebyl si jistý, jestli Morghana vůbec věděla kam jde. Přemýšlel nad tím, ale raději se neptal. Jen Bohové věděli, co by se dozvěděl.
"Ne? Podle toho, co jsi naznačovala to vypadalo trochu jinak," poznamenal Morgoth, ale podle všeho ho chtěla Morghana jen trochu popíchnout. "To jsem nevěděl. Možná bych ho tak nezpražil, ale... spíš jo," uchechtl se, protože mu prostě šedivák nebyl sympatický. A nesympatie byly zjevně vzájemné. "Já vím, že ne,"¨broukl. "A stejně jsem byl vždycky ze všech nejlepší," dodal.

//Ohnivé jezero přes Plamínek

Morgotha cizí vlčice příliš nezajímala, o to méně mu dělali starosti její problémy, jeho sestra však byla jiná. Morghana se hned vložila do toho, aby jí pomohla, protože taková už jeho sestra prostě byla. Nemohla nic nechat jen tak a zvlášť, když se dozvěděla, že po někomu truchlí. Morgoth by se obrátil a odešel. Co mu do toho bylo? Nic. Tahle vlčice byla cizinka, věděl však, že Ghana prostě oplývala laskavostí, kterou on za prvé neuznával a za druhé by s ní na nikoho jen tak neplýtval - přesto přihlížel tomu, jak Morghana nabídla vlčici jejich rituál a ona ho asi dobrovolně přijala. On tomu přihlížel, to bylo to jediné, co mohl a chtěl udělat. Zapojit se nechtěl, protože mu nikdo nechyběl a nechtěl plýtvat svou krví na cizince. Uvědomoval si, že všichni tady byli cizinci, ale na rozdíl od své sestry neměl zájem se s nimi sbližovat, pokud to pro něj nebylo nějak výhodné. Třeba jako s Wizku. S nikým jiný, kromě ní a té bílé vlčice se vlastně s nikým jiným ani nesetkal.
Kdyby mohl poklepal by na hodinky a připomněl Ghaně, že spěchají. Nebo... nespěchají, nesměřovali vlastně nikam, ale on by byl raději na cestě, než aby ztrácel čas. Ghana však byla podmanivá a jejich rituály mocné. Chápal, proč chtěla, aby sílu jejich Bohů poznali i ti méně šťastní.

//Jezevčí plácek přes Kierb

Morgoth se na Morghanu skoro laskavě usmál. Zadíval se na ní a šťouchl do ní na oplátku. "Věř mi, že bych se nenechal ztratit. Znáš mě, ne?" Krátce se zasmál, protože Morgoth byl opravdu přesně takový. Nedal se ztratit. I v téhle zemi se nakonec k jeho překvapení našli, ač byli tak daleko od domova.
Následoval svou sestru přímo za nosem, až dokud nenarazili na vlčici. Morgoth doufal, že jí minou a půjdou dál, ale Morghana šla přímo k ní jako kdyby si nevšimla, že ta vlčice zjevně nechtěla být rušena. Morgoth chtěl jít dál. Kamkoliv dál, ať už to bylo kdekoliv, ale nakonec... si povídat nemusel. To Morghana byla ta zvědavá, ta která musela všechno o všem vědět. Když s ní chtěl být, musel to tolerovat.

Morgoth se zapovídal z duchy, až se tak stalo, že Morghanu zase ztratil. Vážně stačilo jí jen na deset minut spustit z očí, aby se dočista ztratila? Evidentně. Běhal a ptal se vlků, ale ti se jen veselili a snažili se ho znovu zapojit do hovoru, on už se však nenechal. Hledal Ghanu po té však jako by se slehla zem. Kde sakra je?!
Jak to tak bylo, Morghana se náhle objevila přímo před jeho packama. Prostě... sklouzla a měla štěstí, že jí její milovaný bratr neušlapal, protože byl zrovna rozběhnutý, jak jí sám hledal. Pokud ho volala, neslyšel jí, ale... tihle vlci byli opravdu překvapivě hluční. Na to, že byli... mrtví. Musel v tomhle s Ghanou souhlasit. Byli mrtví. A až teď si všiml, že jejich barvy byly lehce vybledlé. Jak to, že to neviděl předtím?
"Já? Bez tebe nikam nejdu, lásko," pronesl a pomohl jí nahoru. Jemně jí u toho olízl packu, která vypadala, že jí bolí. "Asi jo. Taky bych radši vypadl," souhlasil a zase následoval svou sestru.

//Tenebrae přes Kierb

4) Pokecat s duchy u jezevce (1 bod)

Morgoth se na sestru díval jako kdyby spadla z višně. A nespadla náhodou z višně? Morgoth si nebyl jistý, proč se to říká, ale jeho sestra se tak rozhodně tvářila. "No, nepřišlo mi, že by v tom jezeře něco bylo. Tys tam něco viděla?" zeptal se jí pochybovačně, ale Morghana... Morghana byla zkrátka Morghana. Nedalo se říci, že by se dala popsat jiným, lepším slovem. Byla zkrátka svá. "Rozhodně mi nepřišlo, že by nás něco chtělo sežrat. A kdyby jo, zabil bych to," ujistil sestru jako kdyby ho neznala. "Prochodil... spíš proběhl. Hledal jsem tě a říkal jsem si, že bys třeba byla na severu v době, kdybys tam nezmrzla," vysvětlil jí. "Což... zjevně nebyla pravda. Ale nakonec jsme se našli," nadnesl, protože to bylo nejdůležitější. Její otázka proč ho však zarazila. Copak to nebylo zřejmé?
"Proč? Jistě, že bych zůstal doma, kdyby mi to bylo přáno a věřil jsem, že se vrátíš, ale nakonec... nakonec jsem zjistil, že doma bez tebe nechci být. Když jsem zjistil, že tě stejně každý den vyhlížím, nemělo smysl zůstávat," řekl jí. Pár věcí jí zatajil - třeba celou tu věc s Rávkou a s její nohou, ale... co se dalo dělat, Morghana také nemusela vědět o všem v jeho životě.
Došli na palouk. Na dost divný palouk, kde je přivítal jezevec. On ani nekoukal na cestu, prostě šel za Morghanou. A vůbec... mluvili jezevci vždycky?
Morgoth zastřihal ušima - řekl by asi něco kousavého, ale jezevec spustil dříve než to stihl on.
"Se zemřelými? Jak by se dalo mluvit se zemřelými?" Ptal se, to už však Morgothovu pozornost upoutali vlci, kteří tu asi skutečně měli nějakou sešlost. Morgoth se rozhlédl - na jezevce zapomněl a vykročil mezi těla těch vlků.
"Páni, vy máte ale hezký kožich," ozývalo se kolem něj - to se Morghotovi líbilo, pozornost si vždy užíval. "Musíte o něj dobře pečovat," pronesl krémový vlk spokojeně.
"Odkud jste sem přišli?" ptal se jiný vlk a vlčice vedle něho dodala: "Jste zdaleka?" Morgoth ani nevěděl, kam mezi těly vlků zmizela jeho sestřička, ale šla mu z toho hlava kolem. "Jsme z Krevního bratrstva," začal. "Ach, domov!" To Morgotha překvapilo a naklonil tak zaujatě hlavu na stranu.
"Domov? Vy jste snad z Krevního bratrstva?" ptal se Morgoth.
"Samozřejmě, všichni tady jsme z Krevního bratrstva," řekla mu vlčice. Nebylo to trochu divné?
"Morghano?" Zavolal raději na sestru, která se mu někam ztratila.

//Safírové jezero přes pláň

Morgoth byl spíše zmatený než vyděšený, proto tak docela nerozuměl tomu, jak se Morghana tvářila. Vlastně v tom jezeře pořádně ani nic neviděl. "Co jsem měl vidět?" Ptal se Goth své sestry zmateně - to nebylo jeho obvyklé chování, proto mu to nebylo zrovna příjemné. "Co jsi tam viděla, Ghano? Vždyť v tom jezeře vůbec nic nebylo," poznamenal vlk, ač si tím teď nebyl tak docela jistý. Vždyť se ani pořádně nepodíval, ne? Možná si toho jen nevšiml, ale... on vážně nic neviděl!
"Jo, na sever už bych se nevracel. Nic k vidění tam není, prošel jsem ho. A zima je tam pořádná," kývl, protože k tomu měl leccos co říct. "Zima tu asi bude pořádně krutá. Měli bychom se usídlit někde na jihu," navrhl Goth, který už plánoval, že tady zůstanou na věčné časy - jeho sestra takhle ale nepřemýšlela, klidně by tu běhala celou zimu, i kdyby to mělo znamenat, že umrzne. Když zavelela, že půjdou dál, tak jí následoval. S Ghanou byl až podivně krotký.

//Jezevčí plácek (přes Jezevčí hájek)

Morgoth příliš nedbal na to, kam je Morghana vede, protože byl příliš zaujat jejich konverzací. Šel vedle ní docela klidně, zatímco mu vysvětlovala, jak moc je Ivar úžasný... snažil se v něm nevidět cizince, bylo to však těžké. Tady nebyli doma a pocit bezpečí, který znal, z tamějších vlků zkrátka nepřicházel. Nebyla to asi ničí chyba, jen... možná Bohové nesídlili v těchto krajinách. Věděl, že Morghana si myslí opak a dohadovat se o tom s ní nechtěl, snad však mohli posílit pouto Bohů a přivolat na sebe jejich pohled. Snad. Ale... raději mlčel o svých domněnkách. "Když to říkáš, lásko... Věřím ti, ale mám své výhrady. Nejsem zkrátka tak důvěřivý. Pokud tě však požádal, abys ho zasvětila, budu to respektovat a pokusím se na něho netvářit tak kysele, ale..." Morgoth se nadechl. Morghana ho znala a věděla, jak to s ním je. Občas se prostě s některými věcmi těžce vyrovnával. A zvlášť pokud v tom bylo to, že se s ním Morghana spustila. Neměl rád nikoho z jejích milenců. Měl pocit, že jeho sestřičku jen využívají.
Zima u jezera skutečně byla. Proč je sakra vede Morghana zase sem na sever? Zapomněla, že nejsou zvyklí na takový chlad? Oba vlci s jemnou srstí se na sebe natiskli, oba se však značně otřásali.
Na rozdíl od své sestry si Morgoth žádné příšery nevšiml - asi částečně protože o její existenci ani nevěděl - ani si nestihl jezero pořádně prohlédnout a Ghana už brala tlapky na ramena. Morgoth věnoval jezeru jen jediný další pohled a neváhal. Prostě běžel za svojí sestrou, aniž by se dvakrát ohlédl. To určitě... příšera! A druhá za večer? Těžko... ne?

//Řeka Kierb přes Ledovou pláň

//Východní hvozd přes Gejzíry

Morgoth vůbec - ani trochu - nezpochybňoval Morghanin směr. Prostě šel přímo za ní a na Ivana se ani neohlédl. Vůbec se s ním už nechtěl setkat a kdyby to bylo na něm, úplně nejraději by zůstal s Morghanou sám, to mu však patrně nevyjde. To mu nevyhovovalo. "Neměla by sis k sobě pouštět kde koho," zabručel jen Goth - značně nespokojeně - a následoval svou sestru kamkoliv se vydala.
"Jen těžko si sám maluji na tělo krví. Snažil jsem se o to, ale příliš to nedopadlo," pronesl k Morghaně, která mu obvykle s Morticiou kreslila do srsti. Chybělo mu to, přesto si uvědomoval, že teď, když byli tady se s Morticiou už možná nikdy neuvidí. Ghanu to asi ani nenapadlo, protože tady našla mnoho vlků, které mohla přijmout do bratrstva, ale... uvědomoval si, že mu chybí domov asi více než ona. Na druhou stranu to tady bylo přinejmenším zajímavé, a tak byl trochu rozpolcený.
"Co ten Ivar? Je vážně tak skvělý, že jsi ho hned musela zasvětit?" zeptal se sestry, protože ho to upřímně zajímalo. On na něm nic dobrého neviděl.

//Safírové jezero přes ledovou pláň

Morgoth na svou sestru vážně pohlédl, protože v tom měla pravdu. Přivítat se skutečně nestihli, zvlášť protože se tahala s tím nejotravnějším vlkem pod sluncem. "To neměli," přitakal, ale její slib si vzal k srdci. Mohli se už od těhle troubů vzdálit? Měl pocit, že jejich společnost mu už rozhodně stačila. "Jsi si jistá? Zkoumala jsi jeho kožich nějak zvlášť zblízka?" vyzvídal - ani se nesnažil skrývat, že v jeho hlase byla jistá žárlivost. V Krevním bratrstvu byl tento koncept sice poměrně neobvyklý, on však chtěl Morghanu vždy jen pro sebe - ta se dala však jen těžko svázat. Jediné, co by snad pomohlo byla vlčata, ta jim však Bohové nedopřáli.
"Rád. Už mi také pořádně chybělo to, jak jsi mi vždy malovala krví na srst. Až si něco ulovíme, musíš to napravit," poznamenal a jeho hlas zněl skoro... láskyplně. Pro Morghanu měl zkrátka slabost, to by poznal každý. Byla sice šílená a on to sotva zvládal, ale něco v něm si užívalo tu sebedestruktivnost jejich vztahu. Asi pro sebe nebyli nejlepší, ani jeden to však nechtěli vidět. Vždyť Morghoth kvůli ní odešel z domova! Nemohl bez ní žít, o tom byl přesvědčen (a ač Wizku nabízel vlčata, bylo to něco docela jiného - nikdo nebyl jako jeho milovaná Morghana).
Morgoth už ztratil zájem o oba šedé, zvlášť když se zdálo, že Morghana má v plánu to vynahrazování, přesto se však rozhodl vlčici odpovědět. "Nebezpečný? Magií? Zatím ne," posteskl si. "Ale jinak? Jinak jsem nebezpečný pořádně," ujistil jí a s jakousi morbidní radostí cvakl zuby. Vlčici stačilo málo ke strachu - a když se z křoví vyřítil nějaký magor v blátě, Morgoth byl přesvědčen, že to s ní sekne. Byla však pravda, že i Morgoth se pořádně lekl, jen to uměl mnohem lépe skrývat. Kdo by se však nelekl? Noc byla temná, všude se válela mlha a... to jim právě proletěl nad hlavou netopýr?! Ne, nebál by se jen blázen, on to však uměl jen lehce skrýt. Strach si nepřipouštěl, přesto však probublával jeho tělem a on byl rád, že to byl jen vlk, který se ohlížel za sebe, jak se sám bál.
Morgoth si přes veškerý svůj strach toho vlka jen sjel pohledem. "Vážně?" protočil oči v sloup, ale to už ho Morghana tahala pryč. Neřekl už nic - a prostě šel.

//Za Morghanou

Morgoth se rozhlédl jako by nebylo zcela zřejmé, co mu přelétlo přes čumák. Tihle otrapové mu přelétli přes čumák, tak to bylo! "Inu, představoval jsem si naše setkání trochu jinak," řekl sestře tišeji a přitiskl se k ní blíž. Morgoth by namítl, že soudit cizí kožich je rozhodně spíše žádoucí, ale protože věděl, že jeho sestra takové poznámky nerada, snažil se trochu krotit. Kvůli ní.
"Ani, když to není ten nejčistější kožich?" zeptal se jí místo toho a opřel se o ní. Ivana už úplně ignoroval. Říkal mu něco? Pokud jo, tak mu to bylo naprosto lhostejné, protože měl u sebe Morghanu a on ne. Zajímal se raději o tu šedivku, která kráse jeho sestry nesahala ani po drápky u nohou. No, jeho smůla. Pokud tedy nehledal toho jejího bratra? Kdo se v tom měl vyznat? A koho to vlastně zajímalo?!
"Ale tu lebku si nech. Je krásná. Můžeš si z ní udělat pěkný přívěšek," navrhl jí, aniž by si všímal těch dvou šediváků. Jejich diskuzi ignoroval, ale všiml si, že na něho ta šedá vlčice kouká jak kdyby jí něco provedl. To se zatím nestalo.
"Co? Myslíš Siku?" zeptal se jí, ač ho to nezajímalo. "Prostě jsem slyšel tvojí myšlenku. Občas se mi to stává. Ještě to neumím tak dobře ovládat," poznamenal, ač to byla mnohem větší interakce než jakou chtěl s můrou mít.

Morgoth na Morghanu zíral jako by byla duchem, alespoň než se dal trochu dohromady. "To zní jako ty, lásko," poznamenal, ale stejně se tvářil trochu zvláštně - tak teleportoval jí tam on, nebo se tam prostě rozhodla doběhnout, protože... to byla zkrátka věc, kterou by jeho sestra rozhodně udělala.
Byla to Morghana, kdo ho ještě přilehl v té hromadě listí. Odpustil jí to, protože se k němu tiskla, ale Ivanova blízkost mu vadila. Znovu by ho kopl, ale nechtěl omylem udeřit Morghanu. "S tebou v tom listí klidně zůstanu, ale nechci od toho šedivého chytit nějaké breberky," řekl Morghaně, která asi spíše nedopatřením Ivana pustila a jeho tedy uvěznila pod sebou. To by mu nevadilo. Když byl s Morghanou sám a mohl ignorovat všechny ostatní, byla to naprosto ideální situace, přesto se Morghana zahrabala do listí hlouběji bez ohledu na svého bratra, který se nakonec v té hromadě alespoň zvedl a oklepal se, aby neměl listí ve svém dokonalém kožíšku. Když pak překročil hromadu, Morghana se vyhrabala ven v... kostýmu? Asi by se tomu tak dalo říkat. Morgoth se tomu musel zasmát, protože jeho sestra byla v tomhle zkrátka perfektní. "Náhodou ti to sluší," poznamenal nekriticky. "Zkus takhle na někoho vyskočit v noci," mrkl na ní a koutkem oka si všiml té šedivé vlčice, která se třásla jako osika.
"A co je téhle?" nechápal. To jí vážně tak vyděsila Morghana?

Myslet si, že ovládáš jinou magii než skutečně ovládáš a vážně věřit, že jsi ji použil 2/2

Morgoth se plně soustředil na svou novou magii, kterou muselo být, jak sám sebe přesvědčil, teleport. Soustředil se. Morghana byla pryč, ale když otevřel oči (a ani by nemusel, protože její pronikavý hlas byl slyšet na kilometry daleko), stála tam a máchala ocasem jako kdyby tam stála celou dobu. Morgoth na ní jen zíral. vůbec se nezdálo, že by si všimla, že kdy byla pryč. Kam jí asi poslal, ptal se Morgoth sám sebe, když na ní hleděl jako kdyby viděl ducha. Tak trochu tomu tak asi bylo. "Kam jsi proboha zmizela?" ptal se jí, když vykoukl z listí a prohlížel si jí jako kdyby zkoumal, jestli jí jeho nová magie neublížila, ale... ne. Zdála se být naprosto v pořádku a nepocuchaná - stejně mu ale tak trochu dělala starosti, alespoň dokud neskočila zpátky za nimi do listí jako kdyby nebylo vůbec nic lepšího.
"Ne, drahoušku, jak vidíš. Někdo mi leží na packách," zabručel Morgoth nespokojeně a snažil se vytáhnout, jenže to nebylo tak snadné. Někdo na něm ležel a on se chtěl jakýmkoliv způsobem dostat ven.

Myslet si, že ovládáš jinou magii než skutečně ovládáš a vážně věřit, že jsi ji použil 1/2

Ne, že by Morgoth nebyl zvyklý na chaos - byl - a ne, že by ho neměl v oblibě - měl - ale představoval si setkání s Morghanou přeci jen trochu jinak, jenže jak to už tak s jeho sestrou bývalo, vnášela do jeho života pořádný cirkus. A tentokrát to bylo trochu moc. Ani tolik nevnímal, co mu Morghana říká, jak se snažil vymanit se ze sevření - to ho právě vážně plácal někdo po zadku?!
Ohlédl se na Ivana, který na něho něco hartusil. Siku byl... vlk. Hm, to dávalo smysl. Sice o něm nikdy neslyšel, ale jen protože mohl, ohlédl se na toho vlka, který byl někde... pod ním? Někde? ""Hm, a co když jsem mu něco provedl?" popíchl ho zlomyslně, ale to už obracel svou pozornost na Morghanu...
"Cože, lásko? Hrušky?" ohlédl se na Morghanu, ale ta byla pryč. CO? Kam jako ŠLA? To se rozhodla zmizet? Nebo... nebo zmizela kvůli němu? Způsobil nějak to, že Morghana zmizela? Bylo to vůbec možné? Ale... magie existovala, sám to přeci věděl nejlépe, vždyť slýchával cizí myšlenky! Nezdálo se tak nepravděpodobné, že by svou sestru někam teleportoval. "MORGHANO!" zařval a snažil se dostat ven. Možná u toho do někoho strčil. Snažil se vyhrabat ven, ale... jestli Morghanu poslal pryč, třeba jí mohl i přivolat zpět? Přestal se hýbat. Vlastně znovu padl do listí (a bylo mu jedno, koho u toho zranil) a plně se soustředil jen na jednu věc - přivést Morghanu zpět.

Byla možná Morgothova chyba, že toho hnědého vlka vyprovokoval k pohybu, který zapříčinil, že skončil s tou šedivou můrou v listí, ale zcela upřímně na tom Morgothovi nezáleželo. Vlk, který přebral kvašených hrušek se smál a to nebohé šedivé stvoření skončilo s ním v listí. "Siku? Co je Siku?" nechápal - ani mu v tu chvíli nedošlo, že to slovo nikdo nahlas neřekl, ale že to byla myšlenka šedivé vlčice, která chvíli na to skončila pod tím hnědým vlkem. Inu, rozhodně se jim do toho nemínil motat.
Morghana ještě předtím dostala hrušku, kterou spořádala málem se štopkou a hned nato se zase zajímala o lobotoma, který jen zíral... a zíral by nadále, kdyby do nich Ghana nevrazila a nesrazila je tak všechny do listí. Asi Ghana (?) ho uvěznila pod svým tělem, aniž by se tomu mohl nějak bránit. "Lásko," zavrčel frustrovaně a snažil se nějak vyhrabat ven, ale asi Ivan (?) ležel na jeho nohách. A samozřejmě se do toho motali ti další dva, které ani neznal. Byl to stále sen, nebo snad noční můra? Ať tak jako tak, Morgoth doufal, že se brzy probudí. Tak moc toužil po své sestře... a teď jí dostal i s veškerým jejím chaosem a s vlky o které se ani neprosil.
Morgoth toho měl dost, a tak se snažil vymanit zpod všech těl pod kterými a na kterých skončil. Příjemné to nebylo ani trochu.