Příspěvky uživatele

< návrat zpět

Prosinec 1/10
9. Ulov si kapříka

Morgoth zjistil, že vážně nesnáší sníh. A zimu. Gallirea sama o sobě by mu snad ani tolik nevadila, jen zkrátka by se zbavil té zimy - jak však zjistil, nebylo to tak snadné. Bohy o něco takového žádat nemohl, bylo to hloupé a malicherné, ale přeci jen... kdyby bylo trochu méně chladno, ocenil by to. Tohle bylo vážně nesnesitelné. Tohle se někomu líbilo?
Přesto přese všechno se však Morgoth snažil hledat na tomhle období něco pozitivního. Rozhodl se, že trochu změní svůj životní přístup, nehledě na to, jak směšně to znělo, možná mohl zkusit být trochu... veselejší. Už jen při té myšlence se mu ježil kožich. Fuj. Nebylo to tak, že by Morgoth chtěl být vyloženě negativní, ale... už takový byl. Ghana prostě vybrala veškerou radost a on... to, co zbylo. Jeho další dva sourozenci... no, ti nebyli tolik polarizovaní jako on a Ghana - a ač měl Morticiu i Caie rád, nikdo se zkrátka nemohl v jeho očích rovnat Morghaně.
A tak, i přestože mrzlo až praštilo a sněžilo, se Morgoth rozhodl uspořádat svým sourozencům večeři. A když narazil na rybníček, nedostal lepší nápad, než něho vylovit rybu. Bude to stát za to? Pravděpodobně ne, protože se celý zmáčí. Udělá to? Ano, protože byl overachiever a vždy toužil po obdivu druhých. To bylo celkem pozitivní, ne?
Morgoth se tedy vydal k řečenému rybníku a zkoumal jeho hladinu. Rybami se to tam jen hemžilo, a tak se do té ledové vody vrhl. Nebyl to dobrý nápad. Hned toho litoval, ale byl příliš odhodlaný toho dosáhnout a nevzdat se - takže ano, vytáhl kapříka na zledovatělý břeh, ale byl div, že se v tu chvíli nestal rampouchem.
"Už nikdy nebudu pro nikoho dělat nic pěkného," bručel, zatímco mu cvakaly zuby o sebe a prohlížel si svůj úlovek. Kapřík byl aspoň pěkný. A ta trocha krve posloužila jako obětina Bohům.

28. Vyznej někomu city (nemusí být nutně romantické)

Morgoth na sobě stále trochu cítil účinky zkvašených hrušek. Morgoth nad slovy svého bratra jen máchl packou. „To nevadí, přece za ní nemáš žádnou zodpovědnost. Hlavně, že jsi tady ty. Víte, že vás mám rád, že jo?“ zeptal se – bylo to celkem mimo jeho povahu, ale to byl stále ještě účinek jeho opilosti. Opřel se o Ghanu a jemně do ní šťouchnul. Ano, Ghana jistě věděla, že jí má rád, ale věděl to i Cai? Nebylo na škodu, že mu to teď řekl. Určitě bude rád. Musel se o Caie starat, byl to přeci jen jeho mladší bratr. Měl by na ně dohlédnout na všechny.
„Ty snad nepůjdeš s námi, Caii? Kam bys šel? Ještě bys tady někde umrznul. Půjdeme všichni spolu, ne?“ ptal se jich obou, protože teď, když byli spolu nechtěl, aby se rozdělovali. Rozhodně chtěl, aby zůstali spolu. Pokud je sem Bohové přivedli mělo to nějaký důvod a on ten důvod zcela zřetelně začínal vidět v tom, aby obrátili místní vlky k jejich Bohům. Museli je přivést na cestu Pravdy. To jediné dávalo smysl – a dávalo to smysl u všech až na Ivara. Ten Gothovi opravdu, ale opravdu hodně ležel v žaludku. Nejraději by ho zakousl, ale co mohl dělat, když teď byl jeho bratr.
„Ale do tepla bych šel, to ano,“ zamručel. Už se mu hlava zase trochu vyčistila. Mráz už pomalu začínal. A pokud tohle nebylo všechno, Goth chtěl být rozhodně, co nejdál. Sníh se mu nelíbil. Proč by o něj vůbec někdo stál? Byla to jen bílá břečka.

7. Zavzpomínej na svou první zimu

Morgoth byl stále překvapen tím, že se tu Mordecai objevil vlastně skoro zčistajasna. Bylo to vážně celkem divné, no ne? Sotva o něm Ghana začala mluvit, on tu náhle byl a vypadal tak jako obvykle. Goth svého bratra viděl rád, ač ho tu nečekal. Bylo to však bezpochyby dílo Bohů.
Cai si bez váhání vzal hrušku a Ghana už vyhlížela Morticiu – ta tu však nebyla. Alespoň podle pachu ne. Goth tak ani nečekal, že by Cai kladně odpověděl.
„Třeba sem také najde cestu,“ poznamenal jen a otřásl se. Byla už pořádná zima. Nedalo se to vydržet.
„Obávám se, že ano, Ghan,“ poznamenal Goth a podíval se na padající vločky. Co zase bylo tohle? „Nestálo by za to vypravit se někam za teplem?“ ptal se, protože všichni měli srst přizpůsobenou docela jinému počasí. Tohle pro ně příliš nebylo.
Při Ghanině vzpomínce se však Goth musel usmát. Samozřejmě, že si na jejich první zimu pamatoval! V jejich domovině žádné bílé věci z nebe sice nepadaly, zima jim však byla zrovna tak, jejich srst totiž byla ještě méně hustá než teď.
„Pamatuji si, že to bylo hrozné. Ale také se obávám, že tady to nakonec bude mnohem horší. Podle všeho je tohle jen začátek zimy. A pokud si vzpomínám, naší první zimu jsme se od matky příliš nevzdalovali. Mělo to však své kouzlo, nemyslíš, lásko? Byli jsme prostě zalezlí a hřáli se navzájem,“ prohlásil Goth. Ani teď by mu to nevadilo, ač by u toho Mordecaie ani tolik nepotřeboval. Stačila by mu Ghana.
„Ale vážně, tu cestu za teplem bych zvážil,“ poznamenal Goth. Dost bylo vzpomínek.

Listopad 10/10

Morgotha ten Ivan pěkně namíchl. Byl pořádně naštvaný, ale byl rád, že se ho zbavil. Odhalil se mu však více, než by chtěl. To byl problém. Nepotřeboval, aby takový budižkničemu o něm věděl více než bylo nezbytně nutné. Mohl toho vlka zabít? Jistě by to šlo, ale... byl přeci jen členem jeho bratrstva. To mu značně překáželo. Jistě, ukousl Rávce nohu, tohle však bylo něco docela jiného. Teď tady přemýšlel o vraždě. To nebylo jen tak. Morghana by s tím navíc určitě nesouhlasila. Mručela by něco o tom, že to je proti Bohům, ale jak by Bohové mohli přijmout někoho, kdo byl takhle protivný? Připadalo mu to jako holý nesmysl, ale co měl dělat? Morghana ho v tomhle neposlechne. Asi se bude muset nějak naurčit s Ivanem vyjít... a nebo přijít na jiný způsob, jak se ho zbavit.

9/10 • Ivan

Morgoth se jen pohrdavě uchechtl. Tenhle vlk, že si uvědomoval skutečnou tvář světa? Kdo mu něco takového, chudákovi, nalhal? "Roztomilé. Nejen, že jsi prašivej, ale ještě ke všemu naprosto tupej, ale to mě vlastně zase tolik nepřekvapuje. Jen doufám, že pochopíš, že svět není vždy takový jaký sis ho vymaloval ve svojí hlavě," pronesl Morgoth ledově. Už se rozhlížel, že půjde. Tohle nikam nevedlo a když Ivarovi ani nemohl prokousnout tepnu, bylo irelevantní tu zůstávat. Mohl se vrátit za Ghanou.
Když se Ivar oháněl počtem vskutku bezvýznamných vlčic, Morgoth se už skutečně smál. "Jasně, takže s žádnou. Náhle to dává smysl. Jistě, že jsi tak protivnej, žádná ti prostě nikdy nedala," pronesl Morgoth uštěpačně. "To nic, Ivane, jistě se na tebe štěstí někdy usměje. Uvidíš, že pak možná přestaneš být nesnesitelný. Jistě, ta šance je malá, ale snad k nám Bohové budou milostiví," pronesl krémový vlk se smíchem.
"Když myslíš. Já zapomněl, že vlastně znáš Morghanu celé dva dny a jsi teď odborníkem na její život. Jak bych o ní já, kdo jí zná jen od jejího prvního nadechnutí, vědět více než ty?" ušklíbl se.
Morgoth doslova vyprskl smíchy. "Tomu věřím. Inu, žij si v tom svém delulu světě, já jdu zpátky za svou družkou," pronesl Morgoth vznešeně a hrdě. Na Ivara se už ani nepodíval.

8/10 • Ivan

Morgoth si z Ivarových slov nic nedělal, bylo to však jen tím, protože si bral do tlamy jeho Bohy - a Morgoth vždy věřil, že si ho Bohové vyvolili. To, že mu nějaký tupec říkal, že to tak nebylo? Proč by tomu proboha měl věřit?
"Čím jiným bych si to asi měl odůvodňovat, Ivane?" zeptal se šedivce. "Já chápu, že tvá víra je falešná, ale věz, že pro mě i pro Morghanu je skutečná. Stejně jako pro všechny z bratrstva. To jen ty nejsi schopný vidět Pravdu," pronesl vlk. "Narodili se mrtví, protože Bohové je chtěli mít u sebe. Byli dokonalí. A nepochybuji o tom, že Bohobé nás tady nesvedli dohromady náhodou. Vše je řízené jimi a to, že ty to nejsi schopný vidět je jen pro tvou vlastní smůlu," pronesl Morgoth ledově a ani se na Ivara znovu nepodíval, protože mu to došlo - musel hrát podle jeho pravidel. Přestane o tom mluvit až na to Goth přestane reagovat. Byla to jednoduchá rovnice.
Když mu však Ivar tvrdil, že nějaké návrhy ze strany jeho sestry padaly, jen zavrčel. "Tomu tak věřím. Morghana by se o tebe ani neopřela, natož, aby s tebou spala," protočil oči v sloup. "Ale je roztomilý, že máš takové sebevědomí. Měls vůbec někdy nějakou vlčici?" uchechtl se - pochyboval o tom. Morgoth jich měl... mnoho. V tuhle chvíli se mu vzpomínka na Rávku vlastně velmi hodila.
"Nebuď si tak jistý, že bych to před ní neřekl. Přesvědčím si, že jsi k ničemu. Nakonec se mi to podaří," pronesl sebevědomě. Jeho sestra se sice sotva nechá ovlivnit, ale on to s ní uměl. Lépe než kdokoliv jiný.
Morgoth se zasmál, když Ivar zmínil, že by si snad jeho sestra užila s ním. "Těžko. Teď jsem tu já. Proč by si měla chtít vyrazit s někým, kdo mi nesahá ani po drápky na pacce? Ale je roztomilé, že si to myslíš," uchechtl se Morgoth. "Morghana plácá kde co. Občas prostě nepřemýšlí. Asi jsi byl jediný poblíž a ona prostě má ráda společnost. Teď má mě," pronesl.
"Uvidím, co jí řeknu, nebo neřeknu. Rozhodně o tobě však neřeknu nic dobrého," ujistil Ivara. "Když myslíš, Ivane. Já se nenechám ponižovat od takového ubožáka jako jsi ty," prohlásil. Snažil se zastírat, že na něho jeho slova mají účinek, ale bylo to efektivní. Když mu to nedá najevo, ztratí jistotu a v tu chvíli bude mít Morgoth znovu navrch v téhle slovní přestřelce.

no... tak ještě 20 drahokamů na 2

Příchod zimy byl pro Morgotha bolestný – ne snad kvůli tomu, že by na zimu měl nějaké neblahé vzpomínky, ale právě kvůli zimě. Vlkovi, který celý život prožil v poušti prostě celá myšlenka zimy nevyhovovala. Morgoth si uvědomoval, že tohle byla jen něžná předehra a byl si jist, že skutečná zima ho bude stát mnohem více. Morgoth věděl, že může proti zimě protestovat, jak jen chtěl a že mohl tvrdit, že se ho počasí nijak nedotkne, lhal by však sám sobě. Obával se, že tohle byl jen další test od Bohů. Morgoth jejich moudrost ani jejich rozhodnutí nikdy nezpochybňoval, a tak si říkal, že třeba i tohle počasí ho má něčemu naučit. Čemu? Na to zatím odpověď neznal.
Tak jako tak si tady budou muset s Morghanou… a asi i s Mordecaiem najít úkryt. Přítomnost jeho bratra ho přinejmenším zarazila, ale když už tu byl, mohli tu skutečně založit smečku. Samozřejmě do budoucna. Snad tímhle mohl splnit sen své sestře. Snad jí mohl opravdu dát to, co chtěla. Další následovníky jejich zvyklostí a jejich Bohů.
Morgoth se nad tou myšlenkou musel usmívat. Možná, až skončí zima, jim tenhle svět opravdu dá něco, co by nikdy nečekal. Nemyslel si, že by tady našli někoho, kdo by skutečně porozuměl jejich zvyklostem, ale co mohl vědět? Ivar byl sice ze strany jeho milované Morghany trochu úlet, ale… kdyby jí tyhle úlety neodpouštěl, jen sotva by jí mohl milovat.
Morgoth si však s příchodem zimy dělal skutečné starosti. Nebylo to nic, čím by se skutečně zabývat chtěl, ale nic jiného mu nezbylo, když už je sem všechny Morghana přivedla. Jeho sestra se nikam nechystala, a tak pochopitelně nikam neměl v plánu jít ani on. Nebyla to jeho první volba, ale když už tady byli, mohli to tady ovládnout, ne? Třeba přesně to od nich Bohové očekávali. Že si tady podmaní každého vlka, kterého potkají. A ti, kteří se nepodvolí? Ti zemřou. Mohli je obětovat, říkal si, tím by se mohli zmocnit celé Gallirei. Ta jediná myšlenka ho chlácholila – na to však museli přežít zimu.
Vše by asi bylo snesitelné, kdyby se z nebe nezačala snášet bílá hmota. Morgoth sníh nikdy neviděl, a tak na něj jen se znechucením zíral, jak se líně snáší a drží se na zemi jako by mu snad patřila, nebo co.
Horší bylo, když Morgoth zjistil, že ta věc je studená. To tady vážně měli v zimě všechno ledové? Příčilo se mu to. Nemyslel si o tomhle světě nic valného a jeho mínění rapidně klesalo, když do bílé hmoty strkal packou, která ho brzy začala zábst. Jak tady jako měli přežít? Už teď mu kožíškem profukovalo a země měla být takhle studená. To nebylo normální. Vážně Morghana musela objevit tu úplně nejstudenější zemi?
V té chvíli se Morgothovi už zcela stýskalo po domově. Nemohl by ani slovy vyjádřit, jak moc mu chyběly horké pláně, na kterých žádný sníh nikdy nebyl. Věřil, že i Morghana, která si jindy nedělala z ničeho starosti bude na jeho straně. Tohle se přeci nikomu nemohlo líbit, ne?
Museli na jih. Tohle totiž Morgoth nehodlal ani na vteřinu tolerovat. Vidina teplých plání ho vábila – a to ani nevěděl, že Gallirea takové místo nabízí. Kdyby to byť jen tušil, už by tam dávno byl a se zimou by si nedělal starosti. Problém byl, že Morgoth zatím poznal jen ledový sever, hory a všechny tyhle nepříjemné věci, které se mu s příchodem sněhu uzavírat. No, co se dá dělat, říkal si. Prostě se na sever vrátí až v létě – a kdo ví, jestli vůbec. Šplhání po nějakých pahorcích ho také zrovna dvakrát nelákalo. Prostě směřoval v zimě vstříc teplu.

Přidáno.

Morgoth měl setkání s Ivarem plné zuby, byl nezvykle napružený a vzteklý a z tlamy mu uniklo na jeho adresu ještě pár nadávek, i když už dávno směřoval od toho parchanta pryč. Co si o sobě asi tak myslel? Lezl mu na nervy a navážel se do něho jako by byl něco více, přestože byl jen špínou v jeho kožichu, kterou Morgoth samozřejmě neměl - dalo se tedy říci, že Ivar prostě neexistoval.
Ladně překonal spadlý kmen na cestě a pokračoval dál. Lačně se rozhlédl po lese - měl chuť něco roztrhat. Takovou agresi v něm Ivar vzbudil, nikdo se mu však nemohl divit. Trápil ho slovy o jeho mrtvých vlčatech a choval se jako buran. Nedalo se říci, že by měl Morgoth příliš nepřátel, Ivar se mezi ně však bezpečně zařadil.
Ledový poryv větru Morgothovi pročísl jemný kožíšek. Kruté, pomyslel si. Inu, ta zima tady byla něco, co mu nevyhovovalo. On byl zvyklý na pěkné teplíčko a sníh pro něho byla velká neznámá. Ano, jen kvůli Morghaně byl schopný tohle všechno přetrpět. To nikdo jiný než ona nedokázal, to ona ho tady držela. A to si Ivar myslel, že na tom s ním byla špatně. Elegantně se oklepal (vše, co dělal, bylo prostě nevídaně dokonalé) a rozhlédl se, aby zjistil, kde vůbec je a kudy musí jít, aby se co nejdříve setkal se svou sestrou. Ušklíbl se - ještě jednou - když si vzpomněl na Ivara, a rozběhl se. Extrémně se už těšil na to, až z tohohle lesa zmizí a nechá celého Ivara za sebou. Ubožák, odplivl si ještě, než ho docela pustil z hlavy a zmizel.

Přidáno.

7/10 • Ivan

Morgoth zavrčel. "Selhal?" ušklíbl se. "Tak to rozhodně ne, Ivane. Bohové mi určili cestu po které kráčím a tím, že si vzali má vlčata k sobě jsem rozhodně neselhal," pronesl - bylo zřejmé, že tomu, co říkal opravdu upřímně věřil. "A kdybych sehnal jako partner, myslíš, že by se mnou Morghana bez mrknutí oka odešla. S tebou se evidentně zahazovat nechtěla," připomněla mu už zase trochu pobaveně. Ivar sice našel skulinku, Morgoth se však nenechal tak snadno vyprovokovat, ne, když nad ním dleli Bohové a sledovali jeho cestu. "Nebuď tvrďák. Kdyby tu Morghana byla na nic z toho by sis netroufl. Držel bys pysk a šoupal nohama," pronesl Goth pobaveně. Úplně ho viděl! On by si to před svou láskou dovedl nějak omluvit. Ivar? Ten byl rád, že vůbec chápal, která bije.
"Upřímně? Její aférky jsou mi lhostejné, protože se stejně vždycky vrátí ke mně," pronesl, protože Ivar nechápal z jakého prostředí vzešli a že to s kým Morghana spí mu bylo zcela lhostejné, když byla jeho družkou. To mu stačilo. Kdyby se musel zabývat všema nickama jako byl Ivar, zešílel by.
"Docela si věříš, když si myslíš, že by Morghana věřila spíše tobě, než mě," poznamenal, protože nechtěl přiznávat, že v něčem měl Ivar pravdu - ani náhodou nechtěl Ghaně jejich bolest připomínat. To, že o tom Ivar věděl znamenalo jen to, že to využije proti němu - to bylo celé. Protivilo se mu to, ale bylo nemožné to vzít zpátky. Ivar mohl doufat, že žádná vlčata nikdy mít nebude - protože pokud ano, postaral by se o to, aby cítil stejnou bolest jakou cítil on.
"Moje sebeovládání je jedna z věcí na kterou jsem pyšný," pronesl ledově a přejel si Ivara pohledem. "S tebou už to jednoduchý je, Ivane. Jednou jsem ti ukázal svou slabost a teď to nepřestaneš omílat až do zblbnutí. Nakonec už mě tím nepřekvapíš. Zato tebe vytočí všechno," uchechtl se.

6/10 • Ivan

Morgoth zlověstným způsobem zavrčel. V bílých očích se mu zaleskl nesmírný vztek. Kdyby nebylo Bohů nad jeho hlavou, nejspíše by ho zabil. Roztrhal by ho na ty nejmenší kousíčky, jenže... jenže tenhle nevěřící vlk byl jeho bratr. Morgoth by však raději sám zemřel, než aby tak Ivarovi někdy řekl.
"Je vidět, že jsi nikdy nebyl otcem, Ivane," pronesl vlk - jeho medový hlas byl poznamenán vztekem a bolestí, kterou nemínil skrývat. Možná se v něčem takovém vyžíval, ale Morgoth to nemohl jen tak přejít. "Ta vlčátka byla i Morghany. Pohrdáš mnou, jistě, ale když tak mluvíš o mých dětech, rád bych ti připomněl, že mluvíš i o jejích," dodal - o trochu klidněji, jeho vztek se však příliš nezmírnil, snažil se však získat nad situací kontrolu. Tím, že Ivarovi ukázal svou zranitelnost mu dal přílišnou výhodu. Neměl to dovolit.
"A komu jinému by měla být Morghana souzena, Ivane? Tobě?" ušklíbl se. "To sotva. To, čemu věřím není ani trochu tvou starostí a není to nic s čím bych se zrovna tobě měl nebo chtěl svěřovat," pronesl. Jeho hlas už byl zcela klidný, jen jeho postoj vyjadřoval, že byl připravený zaútočit. "Prosím. Do toho. Nezapomeň se zmínit před mou drahou Morghanou. Jistě ráda uslyší, jak urážíš naše Bohy i naše děti. Bude dozajista nadšená," pronesl. Snad se Ivar skutečně zmíní. Morgoth si to začínal upřímně přát.
"Ne," ujistil Ivara. "Věz však, že jakmile pošpiníš mou víru, obětuji tě Bohům bez váhání. A ani Morghana tě nezachrání," varoval ho.

5/10 • Ivan

Morgoth si z vlkova odsouzení nic nedělal. Neměl důvod se za sebe stydět a už vůbec ho nepřekvapovalo, že ho Ivan odsoudil. Věděl, že tady nikdo jejich myšlení pochopit nemůže. Vlci v bratrstvu tuhle mentalitu vůbec neměli. Nikdo se nesoudil. Nikdy. "No vida, ty jsi mi ale tolerantní. Ghana nemohla vybrat lepšího vlka do našeho bratrstva. Co je ti vůbec do toho, co mezi sebou s Ghanou máme?" ušklíbl se, ale to už si Ivan začal pomalu kopat hrob. Morgoth se přikrčil, když zmínil jejich děti. Jejich malá, dokonalá vlčata, která si Bohové vzali k sobě dříve, než se vůbec stihli nadechnout. "Co ty o tom víš?" zavrčel vztekle. Bylo to poprvé, co dal najevo jakoukoliv emoci krom pobavení, ale bylo to jen protože se trefil do citlivého místa. "Bohové si naše děti vzali, ale svedli mě a Ghanu znovu dohromady. Chtějí nás pospolu. Bohové nás vyvolili. A ty jsi co? Jen nějaký šváb pod našima packama," vrčel na Ivara. Švihal ocasem a bylo zřejmé, že kdyby stále nemyslel na to, že nesmí, už by držel Ivara pod krkem. Nechtěl se však znovu zprotivit svému božstvu a co více, nechtěl se zprotivit Morghaně. Kdežto kdyby na něho Ivar zaútočil jako první... nakonec by se mu to hodilo. A nebo...
"Zříkáš se tedy našich Bohů i Pravdy, Ivane?" zeptal se ho.

4/10 • Ivan

Morgoth se mu snažil nesmát, bylo to však veskrze nemožné. Cukaly mu koutky, když viděl, jak se Ivar vzteká jako malé vlče. Co na něm u všech Bohů Ghana viděla? Občas o ní měl jisté pochyby a teď, když si prohlížel Ivara, musel seznat, že s ním jeho milovaná sestřička přestřelila. "Mhm, jasně," Morgoth nad tím jen zakroutil hlavou. Pro něho nebyl Ivar žádnou překážkou, ani kdyby se opravdu mohli poprat. Ivar to měl v plánu a Morgoth by byl rád, kdyby začal, protože nejspíše zapomínal na pravidla jejich bratrstva. Morgoth by v tomhle směru vyhrál a jen by Morghaně dokázal, jaký je Ivar ve skutečnosti, ale věděl, že mu může velmi rychle a velmi snadno zkazit veškerou radost z plánovaného útoku.
"Jistě, že se tahá se mnou, Ivane. Je to má sestra. Myslím pokrevní sestra, ne jen sestra z bratrstva," poznamenal pobaveně. "Máme stejnou krev," dodal spokojeně - až příliš. Přeci jen, když pohrdal jím, pohrdal tak trochu i Ghanou samotnou.
"Kdybys mě zabil," pronesl Morgoth medovým hlasem, "službu bys neudělal nikomu. Ghana by tě zavrhla mrknutím oka. Víš proč, Ivane? Zabíjení, či jen zranění bratra je ten nejtěžší zločin v našem bratrstvu. A ty jsi členem bratrstva, nebo se pletu? Nehledě na to, že Morghana mě miluje. Ať se ti to líbí nebo ne," dodal. "Každý, kdo není naprostá špína, pečuje o svůj kožich. To jen tobě to nejspíše přijde patetické. Je to evidentní," ujistil ho. "Nakonec bys však, drahý Ivane, plakal jen ty. Přišel bys nejen o Morghanu i o náklonost všech Bohů, pokud tě tedy skutečně přijali o čemž silně pochybuji," poznamenal.

3/10 • Ivan

Morgoth si trhana sjel skeptickým pohledem. "Ty?" zeptal se ho pochybovačně. "Že bys natrhl kožich mě?" uchechtl se a zakroutil nad tím hlavou. I kdyby se chtěl boji vyhnout, stoprocentně by mu utekl. Byl prostě ve všech ohledech lepší než kdy Ivan mohl být. "Nehledě na to, že jediný, kdo tu má prašivý kožich jsi evidentně ty. Myl jsi se vůbec někdy?" zeptal se ho pobaveně.
"Jasně, Ivar. Smůla, že mě to vůbec nezajímá," poznamenal - bylo evidentní, že jeho jméno znovu zase vypustil. Nebral Ivara/Ivana ani trochu vážně. Co však vážně bral bylo horko pod jeho packama. Morgoth se raději vzdálil od suchého listí, jeho pohyb byl však nenucený a plavný jako kdyby ho packy vůbec nepálily. Nenechal by mu tu radost. Nikdy. A bylo zřejmé, že to bylo jeho dílo. Znal to od Morghany, avšak ta vše podpalovala omylem. Ivar to zcela jistě omylem nedělal.
"Najednou," poznamenal. "No, naštěstí už jsem tady, abych dohlédl na to, aby se moje láska netahala s takovými chudáky. Ona na vlky nikdy neměla moc dobrý odhad," posteskl si. Morgoth viděl, že je Ivar vzteklý a bavilo ho to více a více každou vteřinou. Nebyl v jeho očích nebezpečný, ale předpokládal, že to nakonec skončí tím, že po něm skočí. On se obvykle bojům vyhýbal, tomuhle stvoření chtěl však ukázat, kdo je tady ten lepší. A Ivar to rozhodně nebyl.

2/10 • Ivan

Morgoth se zcela upřímně zasmál. "Máš důvod? Vždyť jsi trhan. Na co asi tak můžeš být hrdý?" nechápal krémový vlk, který se Ivara neměl důvod bát. Proč? Byl tak otrhaný, že bylo zjevné, že si s ním každý mohl dělat, co chtěl. Byl omega, to viděl na první pohled.
"To si mě nejspíše s někým pleteš, Ivane. Já na rozdíl od tebe nemám potřebu se rvát jako nějaký ubožák," poznamenal. Rád by mu způsobil bolest - a nakonec mu stačila jen ta prostá touha toho dosáhnout. Ivar mohl cítit výsledek jeho snahy lehkou bolestí hlavy - bylo to lepší než nic.
"To ani nemusíš, Ivane," ujistil ho Morgoth lehce. Znovu se zasmál, protože jeho urážky se ho ani trochu nedotýkaly. To Ivar zjevně ještě nepochopil. "Drahý Ivane, vůbec nevíš o čem mluvíš. Jak dlouho jí znáš? Den? Dva?" uchechtl se. "Nemusel jsem jí slibovat nic. Je mou od samého dne, kdy se narodila. Patříme k sobě. Tak to je," pronesl a v tu chvíli i jeho bílé oči planuly ohněm.