Příspěvky uživatele

< návrat zpět

Loterie 2/5

Morgoth zapomněl, že ne každý žije stejně jako on a že krvavé obětiny pro ostatní vlky byly něco nesmírně zvláštního. Musel se uchechtnout, když viděl, jak se Siku nadchl. Nečekal by to. "Ano, bez krve," přikývl. "Obvykle prokousneme tomu tvoru krk a sbíráme krev do jamek pod jejich těly. Při komplikovanějších rituálech je těch jamek třeba i více, a tak dále," vysvětloval. "A no, jak maso bez krve chutná... jak chutná maso s krví? Nikdy jsem ho nejedl," připustil, čímž Sikuovi jen způsobil další šok. Viděl to na něm - a bavilo ho to. "A ne, krev ničím zvláštní být nemusí. Obětuji krev všeho, co ulovím. V poušti to je ostatně trochu těžší, proto také darujeme Bohům zrovna krev. V poušti je tekutina to nejcennější a krev... krev je život," řekl Sikuovi.
"To ano. Jeden by řekl, že vydrží postát na jednom místě, než se k nim dostanu a znovu je svedu dohromady," povzdechl si až příliš tragicky. Ke svým předchozím myšlenkám se už nevracel. Nemohl.

//Poušť přes Savanu

//Savana
Loterie 1/5

Morgoth Sikua následoval a ač se to nezdálo, dával pozor na pachy kolem sebe, ale necítil ani Mordecaie ani Morghanu. Kam jste se jen poděli? Kdo vás má pořád dokola hledat?
"Vážně?" Morgoth nad tím nepřemýšlel, ale pro něho byla rodina vším - a jak řekl, myslel i tu, která nebyla jeho krví. "Pro mě je to přirozené. Neumím si představit, že by někdo žil nějak... jinak," pronesl zamyšleně. Vlastně by takový život ani žít nechtěl, uvědomil si.
"Pravda je... Pravda je všechno. Když dosáhneš Prozření, poznáš i celou Pravdu o světě. Alespoň se to tak říká. Uvidíš minulost, přítomnost i budoucnost a budeš vědět vše. Tak trochu jako bys byl sám Bohem," vysvětlil Sikuovi. "A to, jestli to vše dělám správně nemohu nikdy s určitostí vědět. Musíš naslouchat Bohům a dávat jim dost obětin," vysvětloval překvapivě ochotně. Třeba se Siku nakonec bude do jejich bratrstva chtít přidat. Asi by ho neváhal zasvětit, uvědomil si.
"Pravda. I tak však lituji každého, kdo nepoznal laskavost a velkolepost Bohů," pronesl Morgoth trochu tvrdošíjněji než měl v úmyslu. "Nad tím jsem vlastně nikdy nepřemýšlel," pronesl Morgoth zamyšleně a zaujatě se na Sikua podíval. Ne, že by ho tolik zajímalo, jak žijí jiní, ale... mohlo na tom být něco zajímavého, říkal si.

Loterie 5/5

Siku vypadal jako malé nadšené vlče, když se Morgoth rozpovídal. Vlka to samotného překvapovalo, ale protože Siku vypadal, že hoří upřímným zájmem, Morgoth ochotně pokračoval.
"Ne, zvířata jíme bez krve. Tu obětujeme a při rituálech si jí mažeme do srsti," vysvětlil. "Nejde ani tak o ty malby jako spíše o gesto a o vážnost rituálu během kterých používáme naše rituální jména," vysvětloval mu.
"Obvykle je to jen prokázání úcty, ale veskrze můžeš Bohy žádat o vše. O milost, o to, aby bylo dostatek vody, a tak dále, ale i o věci více spirituální, třeba o to, aby... aby se ti narodila zdravá vlčata, Morgoth se na moment zarazil, ale vzápětí pokračoval: "třeba o to, aby ses cítil lépe," dodal.
"To kreslila má sestra. Já zase kreslil po srsti jí, ale má druhá sestra, ta byla opravdová mistryně. Ta však, pokud vím, zůstala doma," řekl mu. "Ne, ty ornamenty jsou jen způsobem, jak Bohy uctít, ale když provádím rituál sám, nevyjde to takhle hezky."

//Baobab

//Staré meandry přes Eukalyptový les
Loterie 4/5

Morgoth se na Sikua zamyšleně podíval. Asi pro někoho, kdo vyrostl v malé, rodinné smečce, bylo nepochopitelné, že on opravdu všechny neznal, ač je považoval za rodinu. "Neznám. Naše smečka čítala snad i tisíce vlků. Se všemi jsem se znát nemohl a samozřejmě nejsme všichni jednou rodinou, neznamená to však to, že bychom nebyli spojeni krví," vysvětloval mu nakonec až příliš ochotně. Snad protože měl Siku opravdu upřímný zájem. Překvapovalo ho to, ale byl ochotný mluvit, pokud byl Siku ochotný poslouchat. A to, jak se zdálo, byl více než ochotně.
"To se asi jen zdá, protože Bohové vedou mé kroky. Má sestra chce přivést naši víru i mezi místní vlky. Snad je to opravdu to, proč nás sem Bohové přivedli," pronesl zamyšleně - spíše však sám přemítal nad tím, zda to tak mohlo být, než že by se to rozhodl Sikuovi vyjevit. Ale líbilo se mu, jak se vlk vyptával. Jen to povzbuzovalo jeho ego.
"Myslím, že tady není nikdo, kdo by uctíval naše Bohy kromě mě a mých sourozenců," řekl mu. "Čemu nerozumíš? Třeba bych ti to mohl objasnit," navrhl mu, snad protože si říkal, že každý vlk by měl mít minimálně šanci poznat pravou víru a věřit úsudku Bohů. Třeba se Siku rozhodne stát se jeho bratrem. Bezpochyby by ho měl raději, než Ivara.
"Není to smutné? Neumím si představit, že bych neměl svou víru a naději, že někdy dosáhnu Prozření. Tvůj životní příběh zní zvláštně. Mě a mé bratry a sestry svedla dohromady právě touha přežít na místě, kde nepřežije nikdo. A díky víře a milosrdnosti našich Bohů žijeme a šíříme svou víru dále. Je to to nejmenší, co můžeme udělat," vysvětlil Morgoth.

Loterie 2/5

Morgoth se uchechtl. "Dobře, tak poušť ne. Už jsem jí ostatně viděl a vím, že je celkem přívětivá, obávám se však, že by byla přívětivá jen pro mě," připustil. "Půjdeme kolem," souhlasil. Tady Morghanin pach necítil. Navíc si vzpomínal, že tudy už šli, bylo to však ve chvíli, kdy si uvědomili, že Mordecai je Bohovévíkde. Necítil ho, ale rozhlížel se kolem sebe, jestli přeci jen neuvidí kudy se mohl jeden či druhý vydat, ale neviděl nic.
"Nepochybuji o tom, že je najdeme," ujistil Morgoth. "Ale jsem rád, že je nemusím hledat sám," dodal. To bylo opravdu to nejlepší v co mohl doufat. Společnost byla navíc celkem snesitelná, a tak proti tomu vůbec nic neměl.
"Také mě těší, Siku. A ne, jistě mi nebude tvá společnost přítěží," řekl mu. Jeho uctivost mu vyhovovala. Připadal si důležitě.
Morgoth se uchechtl. Siku se ptal, jestli může mít dotaz, ale hned ho zvědavě vyslovil. Goth se tomu asi nedivil, a tak mu poklidně odpověděl: "Ne, to opravdu nebyla nehoda při lovu. Je to způsob, jak uctít mé Bohy. Obětujeme jim krev, kterou se poté pomalujeme," vysvětlil mu.

//Savana přes Eukalyptový les

//Ronherská skála přes potok
Loterie 1/5

Morgoth se ještě ohlédl na děcka, ale nakonec to nebyla jeho starost a rozešel se za Sikuem, který byl evidentně zkušený a věděl kudy kam. To Morgothovi vyhovovalo, protože on měl trochu problémy se tu orientovat - přeci jen tu zatím však nebyl tak dlouho, a tak to asi dávalo smysl. Wizku mu toho navíc neukázala tolik.
"Ano, velice prozřetelné pravidlo," souhlasil pobaveně - a vzpomněl si na Rávku u které tohle pravidlo trochu porušil, ale přeci jen o tolik nešlo. Jen jí ukousal nohu, nebylo to tak, že by jí zabil. "Bylo to takové, že jsem ani neznal všechny své bratry a sestry, ale vždy jsme si navzájem pomáhali. Měli jsme se ve vzájemné úctě," vysvětloval mu. "Ani život na poušti není snadný, jak si ostatně sám poznal," dodal Morgoth.
"Možná jste Bohy jen málo uctívali," řekl mu, protože bez úcty by se jistě i k nim jejich Bohové otočili zády - proto si také tak moc dával záležet s malbami na své srsti.
Morgoth rozuměl vzteku, který nebyl mířen na nikoho konkrétního, proto chápavě kývl. "To je asi pochopitelné, jsou však věci, které se nedají nijak ovlivnit. Smrt je jednou z nich. A nezáleží na tom, jak moc se modlíš," řekl jen neurčitě, oči upřené přímo před sebe. Nechtěl se nechat znovu přemoci neustupující bolestí.
"Moji Bohové nás provádí na cestě Pravdy. Každý z mých bratrů a sester chce dosáhnout Prozření a tím pochopit Pravdu celého světa, celého našeho bytí," vysvětloval Sikuovi náhle mnohem zapálenější, ač pochyboval, že by tomu Šedivec mohl rozumět. "A ty? Ty v nic nevěříš?" zeptal se ho.

Loterie 3/5

Morgoth si nebyl jistý, jestli se chtěl nějak zvlášť rozpovídat o domově, který nechal za sebou, ale nakonec... čemu to škodilo, ptal se sám sebe. "Pocházím ze smečky tak velké, že si ani nejsem jistý, kolik čítala členů. Byli jsme však všichni bratry a sestrami, spíše rodina než smečka," vysvětloval neurčitě. "Řídili jsme se asi i trochu jinými pravidly... vlastně pravidel nebylo mnoho, jen jsme se nesměli zabíjet mezi sebou, a pak... vše se točilo kolem Bohů," vysvětloval Sikuovi, zmiňovat se mu o Bozích mu však nebylo příjemné. Už chápa, že tady vlci měli jinou víru a chápal, že ne všichni to přijímali tak, jak by si býval přál. Pro něho byla jeho víra vše a nechtěl, aby se mu za ní někdo jen tak vysmíval.
"Toulat se pouští jen tak je nebezpečné. Je div, že jsi přežil," poznamenal Morgoth zkušeně. "Hádám tedy, že poušti se vyhneme, co?" zeptal se ho a trochu se usmál. Šedivec nakonec nebyl tak špatnou společností.
"Aha," pronesl Morgoth překvapeně - a přemítal, zda měl tenhle vlk se svou sestrou tak blízký vztah jako on s Morghanou. "Nikdy bych nedovolil, abychom se sestrou vzdálili," poznamenal Morgoth a z jeho slov bylo zřejmé, že to myslí naprosto vážně.
"Ano, obávám se, že se mě vydala hledat, proto jsem vyrazil k tomuhle lesu, ale ke smečce se zřejmě nepřidala. Těžko říct, kam jí ty její dlouhé toulavé nohy zavedly," povzdechl si, ale rozhodl se následovat Sikua. Bylo to asi to nejlepší, co mohl udělat.
"Já jsem Morgoth, mimochodem," dodal - bylo přeci jen příjemnější o něm smýšlet jinak než o Šedivci.

//Staré Meandry přes potok

Loterie 2/5

Morgoth zamrkal a překvapeně na vlka pohlédl. Chtěl po něm slib, že mu neublíží? Nebyl si jistý, jestli něco takového dovede, ale... "Budiž. Slibuji," kývl. Šedivec vypadal neškodně, tak co. Kdyby se přeci jen rozhodl ho zabít, Bohům to jistě vadit nebude a odpustí mu. Nebyl přeci z bratrstva.
"Pravděpodobně, ale mlčí jak zaříznutí, tak kdo ví," protočil oči v sloup - ale Lia vypadala dost jako hysterická matka, ani by se nedivil, kdyby tomu tak i bylo. "Klidně. Kamkoliv. Ještě jsem toho tady tolik neviděl," připustil.
Siku si ho prohlížel, obcházel ho a jemu ta pozornost byla celkem příjemná. "Žil jsem na poušti, ale je pravda, že v mé smečce bylo spoustu různých vlků. Asi by se dalo říci, že jsem mixem různých původů," řekl jen, když se vlk tak zajímal. "Chápu. Žít v poušti není snadné, pokud nemáš přízeň Bohů," kývl. "Navíc pro vlka jako jsi ty... asi jsi nezvládal to horko, co?" ptal se ho - Siku totiž vypadal, že jemu tahle zima buď nevadí, nebo mu přímo vyhovuje.
"Pokud vím, tak dva, ano," kývl. "Proč bys jí hledat neměl?" nechápal - npro něho byli jeho sourozenci vším a chtěl je u sebe.
"Má sestra byla naposledy kousek odtud na místě se spousty kopci, no a bratr... toho jsem ztratil někde po cestě na poušť," vysvětlil Sikuovi. No, když mu pomůže, zlobit se nebude.

Loterie 5/5

Morgotha jeho slova zarazila nesprávným způsobem. Nebyl jejich otcem, samozřejmě, že ne, ale to neznamenalo, že otcem nebyl, jen... jeho vlčátka nikdy nemohla poznat, jak chutná život. Morgoth se napřímil a držel se, aby svou nově objevenou moc nepoužil na tohohle vlka. Nemohl vědět, co se mu stalo. Jen nevinně zmínil, že nebyl otcem. Byl. Ale to nikdo nemusel vědět.
"Ne, to fakt nejsem," ujistil vlka - protože to koneckonců byla pravda. Jejich otec nebyl. "Klídek, já ti nic neudělám," poznamenal a jen nad vlkem zakroutil hlavou. To se fakt tolik bál? Vždyť byl docela velký a plný jizev. Musel aspoň trochu vědět, co dělal, ne?
"To asi není naše starost. Rodiče si je mají hlídat, ne? Co bychom se do toho měli plést? Navíc jsem procházel tou smečkou, co je poblíž a pěkně rychle mě tam odsud vyprášili. Nevím, jestli se mi to chce absolvovat znovu, zvlášť, kdybych přitáhl s jejich dětma," poznamenal. Děti zatím byly pořád za nima. Morgoth trochu doufal, že se problém vyřeší sám a vlčata zmizí, to se ale Bohůmžel nestalo.
"Tak to jsme na tom stejně. Ale nejsou tam daleko od domova, snad dokáží najít cestu zpátky, ne?" zabručel.
Šedivec měl starost o jeho blaho. Morgoth se trochu protáhl během z Vrbového lesíka, ale přeci jen se do něj zima znovu zahryzávala. Bylo únavné pořád akorát hledat úkryt. "Já také jsem pouštní vlk," kývl Morgoth a ohlédl se směrem k jihu odkud s Morghanou přišli. "Zima je, pravda, dost otravná, ale ztratila se mi tady sestra a bratr a já bych je měl najít. Nemůžu si jen tak odejít na poušť," posteskl si - ostatně to on byl obětí svých sourozenců.

Loterie 4/5

Morgoth neměl ani nejmenší tušení, co to sakra se všemi bylo. Vlčata tam stála a tvářila se jako opařená, tenhle zcela očividně dospělý vlk se před ním zase krčil... jako samozřejmě byl Morgoth dokonalý, ale že by byl i tak hrůzostrašný, aby se před ním každý roztřásl a stáhl ocas mezi nohy? To byla novinka, která se mu začínala zamlouvat.
"Jako hrozba pro koho? Pro mě?" zasmál se Morgoth a ohlédl se na vlčata. "Jo, ty myslíš kvůli nim? Tak to můžeš být v klidu, ty nejsou moji. Asi by si je měl ale někdo vzít, než zapadají do toho sněhu a už je nikdy nikdo nenajde," prohlásil - a řekl to tak nahlas, aby ho ti smradi slyšeli a aby se sebrali a cupitali tam odkud přišli. Doufal, že je vyděsí a už nikdy nevystrčí čumák z lesa, který jejich máma - nebo kdovíco ta střapatá, naštvaná vlčice vlastně byla.
"Takže ty k nim nepatříš?" ujišťoval se Morgoth a protáhl se. Asi to dávalo smysl, šedivák byl úplně odlišný od zbytku téhle zjevně krémové smečky. Asi tu měli nějaký gang, nebo tak něco.

Loterie 3/5

Děcka se ho nejspíše bála, nebo tak něco. Morgoth si je sjel povýšeným pohledem - ono to ani jinak nešlo, když mu dosahovali sotva ke kolenům. "No nic, smradi, hlavně se nezatoulejte moc daleko. Nebo vás nějaký velký zlý vlk sežere," poznamenal - to už Morgoth cítil úzkost. Cosi, co nepatřilo němu. On rozhodně nic takového necítil. Nikdy. Nespokojeně zavrčel, bylo mu naprosto lhostejné, jestli tím ta vlčata rozhodil, nebo ne. Nebyla jeho, tak co by se staral?
Ohlédl se - a tak u skály spatřil šedivý stín ve tvaru vlka. Morgoth věřil na Bohy, ale ne na monstra, Šedivec jako jedno takové monstrum vypadal, když mu ve tmě zářily jen žluté oči, ale Morgoth neměl důvod se bát. Rozešel se k němu. Slibovalo to více zábavy než strašit vlčata, říkal si.
"Ty jsi jejich hlídač? Nebo se jich prostě jenom bojíš?" zeptal se vlka a kývl k dětem, které se strachy ani nepohnuly.

Leden 3/10 - Wizku
Loterie 1/5

Morgoth se na Wizku tázavě zadíval. "Proč kvůli sobě?" nechápal. "Já jsem dospělý, myslím, že odmítnutí snesu," dodal - jeho sebevědomí se to vůbec nedotklo, ostatně ho měl tak velké, že by mu stačilo až na půdu. Wizku se odmlčela a Morgoth jí v jejím zamyšlení nerušil. Přeci jen si asi sama musela srovnat myšlenky. On jen přemítal nad tím, kam se asi poděla ta Morghana. Přeci se mu nemohla zatoulat tak daleko, říkal si.
Když Wizku prolomila ticho, překvapivě se ptala právě na jeho milovanou sestru. "Našel," přitakal. "A ke svému překvapení jsem tu našel i svého mladšího bratra. Bohůmžel jsem je zase oba dva někde ztratil, ale teď, když vím, že jsou tady mi to hledání půjde snáze," řekl vlčici a dlouze se na ní zadíval. "A ty? Co jsi dělala ty?" zajímal se - ptal se jen ze slušnosti.

Leden 2/10 - Wizku
Loterie 2/5

Morgoth si Wizku prohlédl. Vypadala stejně jako při jejich minulém setkání, které se velmi rychle změnilo z příjemného na otravné. Utekla. To se mu ostatně ještě nestalo.
"To nic," řekl jí, když přešel k ní a usadil se vedle. Sám si na zimu ještě příliš nezvykl, ale už alespoň nemrzl tolik jako při jejich minulém setkání. Rozhodně to bylo lepší. "Ale je pravda, že jsem si ten tvůj úprk vzal trochu osobně," dodal, protože to tak ostatně bylo. Jak jinak si to měl brát, když prchla jakmile zmínil, že by jí vzal na rande. Na tom ostatně nebylo nic špatného, ale... Ne. Už našel Morghanu a musel se soustředit na to, jak jí přimět, aby ho znovu vzala v potaz. Wizku... Wizku byla milá, ale sama mu dala najevo, že o jeho snahu nikterak nestojí - ne snad, že by Morgoth bral ne jako definitivní odpověď, ale... Wizku nebyla Morghana.

//Vrbový lesík
Loterie 1/5
Morgoth se rozhodl, že to nejlepší, co pro sebe a pro svou čistou srst může udělat je držet se od vrby dál. Doběhl ke skalce, kam už za ním Lia nemířila. Bylo to jen dobře. Místo, kde se však octl nebylo prázdné tak, jak čekal a jak doufal. Chtěl trochu klidu a přitom tu byli tři vlčata, která se až nápadně podobala vlčici od které právě utekl. Že by tihle byli důvod, proč to místo tak úzkostně hlídala? No, každopádně jí ta děcka zdrhla.
Přejel si je pohledem. Byli vážně malí. Nesnesl představu, že tahle vlčata na rozdíl od těch jeho žila. "Nezatoulali jste se daleko od domova?" prohodil k třem vlčatům, která se jedno přes druhé překřikovalo. Kdyby je chtěl někdo sežrat, už by to dávno udělal a nezbyly by po nich ani drápky. Nebyl laskavý, aby je odváděl domů - ne, když ho Lia chtěla upálit.

Loterie 4/5

Lia byla podle všeho nezastavitelná. I přestože v sobě našel dost magie na to, aby jí způsobil bolest, vlčice byla jako stroj. Jen zatnula zuby. Morgoth na ní v tu chvíli hleděl skoro fascinovaně. Ta tvrdohlavost se jí zračila v očích a v jiné situaci by se Morgoth snad neudržel a hned by se Liu snažil zlanařit do bratrstva. Jistě by v sobě našla klid, který cítil i on, když se na něj řítila jako ohnivá koule.
Stačil jí uskočit, protože byla rozjetá jako tank a on měl dost času. To jí asi ještě více nakrklo. Býval by se smál, ale tušil, že by to nebyl nejlepší nápad. Pravděpodobně byl silnější, přeci jen byl vlk a ona vlčice, ale nechtěl jí pocuchat ten její pěkný kožíšek.
"No, byla to zábava," prohlásil Morgoth. "Tak já půjdu," mrkl na vlčici a otočil se s tím, že vážně zdrhne. Nelíbilo se mu to, ale bylo to lepší, než se prát s holkou.

//Ronherská skála