Příspěvky uživatele

< návrat zpět

Loterie 5/5

To už došli k oáze. Morgoth jí tady rozhodně nečekal, ale byl vlastně docela rád, protože to bylo ideální místo ke kratšímu odpočinku. Sikuovi se evidentně ulevilo a Goth se tomu nedivil. I on se napil, ale neumyl se, protože by tím smyl krev - a to samozřejmě nemohl dopustit.
"No vidíš, přeci jen nás potkalo štěstí," pronesl Goth spokojeně a lehl si do písku. Vyhříval se na slunci jako ještěrka - alespoň chvíli, než bylo třeba se znovu vydat na cestu. Jeden poznatek z téhle zastávky Goth přeci jen měl - jeho sourozenci tu nebyli. Povzdechl si, ale nebylo to tak tragické. Jistě byli v pořádku - a on získal nového obdivovatele. Co mohlo být lepšího?

//Prstové hory přes poušť

Loterie 4/5

"No, já si nestěžuji," ujistil Sikua spokojeně, když konečně byli na místě, kde mu nebyla tak ukrutná zima. Nechtěl si pořád stěžovat na sníh, ale vlastně... proč by nemohl?"Tohle je mnohem lepší než sníh," prohlásil nahlas a velmi spokojeně.
Morgoth se otřásl - maso nasáklé krví. Znělo to přímo obscénně! "No, popravdě, už jsem rituál jedné vlčici ukázal, a tak asi nevadí, když ho předvedu i tobě, ostatně... zapojovat se nebudeš a Bohové budou jen rádi za další krev," pronesl spokojeně - zdálo se, že to bylo k všeobecné spokojenosti. Siku vypadal nesmírně spokojeně.
"Když si s někým nesednu, což... se může vždy stát, neznám každého z Bratrstva, ale když si s někým nesednu, držím se od něho dál, ale popravdě se mi to ještě nikdy nestalo. Se svou rodinou jsem nikdy neměl spory. A sám musíš uznat, že jsem příjemným společníkem! Nechápu, co se mu na mě nelíbí," posteskl si Goth. "Kdybys slyšel, jak hrozně se choval, určitě bys byl na mojí straně," ujistil vlka.

//Poušť
Loterie 3/5

"Jistě, že neděsí. Je to vrchol poznání. V tu chvíli... pochopíš vše. Proč bys o něco takového nestál?" vydechl světlý vlk a jeho pohled byl zasněný, jak doufal... mohl si přeci dovolit drobnou naději, nebo ne? On toužil pochopit svět, chtěl vidět vše - a doufal, že toho dosáhne jen, aby dokázal, že je přesně tak výjimečný jako si vždy připadal.
Naježil se však, když Siku spustil o tom, jestli vůbec Prozření existuje. Nemohl ho vinit, přesto to dělal, i přes jeho zjevnou neznalost. "Nikdo," připustil. "Ale kdyby Prozření dosáhl každý, nemělo by takovou váhu. A pochopitelně, že někdo ze smečky Prozření dosáhl. Jak jinak myslíš, že bychom o tom věděli?" zabručel a protočil oči v sloup. To si vážně myslel, že by si to prostě... vymysleli?
Nakonec Sikuovi odpustil, přesto mu nebylo příjemné, že ho to vůbec napadlo. Proč by měl důvod pochybovat? On tomu zjevně věřil - Siku tomu nerozuměl, tak to bylo!

Loterie 2/5

Teprve tehdy si Morgoth uvědomil, že při vším to povídání dorazili na poušť. Goth se konečně cítil alespoň trochu příjemně. "Já myslel, že se chceš poušti vyhnout," prohodil jen, ale šel dál. Šli ostatně jen po okraji, ale díval se po dunách písku a cítil se skoro jako doma.
"To jo," uchechtl se Morgoth. "Vůbec si neumím představit, jaké to je jíst něco s krví. Zní to ale... určitě zajímavě. Já se však budu držet své diety. Maso bez krve mi přijde vlastně mnohem lepší podle toho, co říkáš," poznamenal jen, ale dost možná to bylo především tím, že věřil jen tomu v čem byl vychován a to jediné pro něho bylo správnou odpovědí.
Siku vypadal stále velmi zvědavě, ale on mu to nemohl popsat, proto mu slíbil něco jiného: "Můžeme zkusit něco ulovit. A já ti to pak předvedu," navrhl mu, protože to bylo lepší než nějaké zdlouhavé opisy a o železitosti krve.
"Vlastně ano. Má sestra dovedla jednoho takového opelichaného otravu a oznámila mi, že je teď mým bratrem," postěžoval si Sikuovi. "Věřil bys tomu? Já vím, že má sestra je unáhlená a občas trochu šílená, ale tohle jsem tedy ještě nerozdýchal. Ten vlk mě nesnáší a popravdě řečeno je to vzájemné. Je vážně hrozný, nechápu, jak někoho vůbec mohlo napadnout, že by byl vhodný do našeho bratrstva - nebo upřímně kamkoliv," brblal Morgoth.

//Za Sikuem

//Baobab přes Savanu
Loterie 1/5

Morgoth si takový koncept popravdě neuměl vůbec představit. Jaké to bylo nebýt s někým spojen krví? Samozřejmě se setkal i s vlky, kteří nebyli v jeho bratrstvu, avšak byla pravda, že tomu tak bylo až na Galliree. "Každý, kdo se k nám přidá, je s námi spojen krví. Skrze rituál," vysvětlil zběžně Sikuovi - ne, že by to bylo tajemství, ale popravdě řečeno si chtěl něco nechat pro sebe, tedy... pokud se samozřejmě Siku nechtěl přidat k nim. Vlastně by mu to nevadilo. Rozhodně by to bylo lepší než cokoliv, co jim mohl nabídnout Ivar. Siku byl alespoň příjemným společníkem.
"Vážně?" zeptal se ho překvapeně, protože on snad už od malého vlčete toužil poznat Pravdu. Osvícení bylo něčím, co ho lákalo, protože to bylo považováno za vrchol jejich životů, za tím se také všichni hnali - nebo tedy alespoň ano.
"Popravdě nevím. Nikdy jsem se nesetkal s nikým, kdo by toho dosáhl," připustil. "Já však věřím svým Bohům a věřím tomu, že já budu tím, kdo toho dosáhne," pronesl zapáleně. To Siku nikdy pochopit nemohl.

Leden 4/10 - Wizku
Loterie 3/5

Morgoth se zatvářil skoro chápavě - nebyl si však jistý, jestli ho opravdu zajímalo do jaké míry si Wizku život komplikuje, on přeci jen byl příliš dokonalý na to, aby něco takového poznal. A navíc měl na své straně Bohy. "To je mi líto," řekl jen bez opravdového zájmu - připadalo mu to však jako adekvátní reakce.
"To ano, našel. To, že se zase někam ztratila je sice menší problém, ale není to nic, co bych už nesvedl vyřešit. Našel jsem jí tady, a tak jí najdu znovu," pronesl odhodlaně. "A ano. Zůstaneme tady. Tedy... ještě nevím kde, ale vzhledem k tomuhle hroznému počasí jsem neměl čas nad tím příliš důkladně přemýšlet. Být to na mě, vytvořil bych si smečku někde na poušti," pronesl a podle výrazu nad tím zcela vážně uvažoval.
"To zní... rozhodně zajímavě. Já zimu strávil se sestrou a s bratrem. Caie jsme ztratili někde po cestě, a pak se mi ztratila i Morghana," postěžoval si.

Loterie 2/5

Morgoth zapomněl, že ne každý žije stejně jako on a že krvavé obětiny pro ostatní vlky byly něco nesmírně zvláštního. Musel se uchechtnout, když viděl, jak se Siku nadchl. Nečekal by to. "Ano, bez krve," přikývl. "Obvykle prokousneme tomu tvoru krk a sbíráme krev do jamek pod jejich těly. Při komplikovanějších rituálech je těch jamek třeba i více, a tak dále," vysvětloval. "A no, jak maso bez krve chutná... jak chutná maso s krví? Nikdy jsem ho nejedl," připustil, čímž Sikuovi jen způsobil další šok. Viděl to na něm - a bavilo ho to. "A ne, krev ničím zvláštní být nemusí. Obětuji krev všeho, co ulovím. V poušti to je ostatně trochu těžší, proto také darujeme Bohům zrovna krev. V poušti je tekutina to nejcennější a krev... krev je život," řekl Sikuovi.
"To ano. Jeden by řekl, že vydrží postát na jednom místě, než se k nim dostanu a znovu je svedu dohromady," povzdechl si až příliš tragicky. Ke svým předchozím myšlenkám se už nevracel. Nemohl.

//Poušť přes Savanu

//Savana
Loterie 1/5

Morgoth Sikua následoval a ač se to nezdálo, dával pozor na pachy kolem sebe, ale necítil ani Mordecaie ani Morghanu. Kam jste se jen poděli? Kdo vás má pořád dokola hledat?
"Vážně?" Morgoth nad tím nepřemýšlel, ale pro něho byla rodina vším - a jak řekl, myslel i tu, která nebyla jeho krví. "Pro mě je to přirozené. Neumím si představit, že by někdo žil nějak... jinak," pronesl zamyšleně. Vlastně by takový život ani žít nechtěl, uvědomil si.
"Pravda je... Pravda je všechno. Když dosáhneš Prozření, poznáš i celou Pravdu o světě. Alespoň se to tak říká. Uvidíš minulost, přítomnost i budoucnost a budeš vědět vše. Tak trochu jako bys byl sám Bohem," vysvětlil Sikuovi. "A to, jestli to vše dělám správně nemohu nikdy s určitostí vědět. Musíš naslouchat Bohům a dávat jim dost obětin," vysvětloval překvapivě ochotně. Třeba se Siku nakonec bude do jejich bratrstva chtít přidat. Asi by ho neváhal zasvětit, uvědomil si.
"Pravda. I tak však lituji každého, kdo nepoznal laskavost a velkolepost Bohů," pronesl Morgoth trochu tvrdošíjněji než měl v úmyslu. "Nad tím jsem vlastně nikdy nepřemýšlel," pronesl Morgoth zamyšleně a zaujatě se na Sikua podíval. Ne, že by ho tolik zajímalo, jak žijí jiní, ale... mohlo na tom být něco zajímavého, říkal si.

Loterie 5/5

Siku vypadal jako malé nadšené vlče, když se Morgoth rozpovídal. Vlka to samotného překvapovalo, ale protože Siku vypadal, že hoří upřímným zájmem, Morgoth ochotně pokračoval.
"Ne, zvířata jíme bez krve. Tu obětujeme a při rituálech si jí mažeme do srsti," vysvětlil. "Nejde ani tak o ty malby jako spíše o gesto a o vážnost rituálu během kterých používáme naše rituální jména," vysvětloval mu.
"Obvykle je to jen prokázání úcty, ale veskrze můžeš Bohy žádat o vše. O milost, o to, aby bylo dostatek vody, a tak dále, ale i o věci více spirituální, třeba o to, aby... aby se ti narodila zdravá vlčata, Morgoth se na moment zarazil, ale vzápětí pokračoval: "třeba o to, aby ses cítil lépe," dodal.
"To kreslila má sestra. Já zase kreslil po srsti jí, ale má druhá sestra, ta byla opravdová mistryně. Ta však, pokud vím, zůstala doma," řekl mu. "Ne, ty ornamenty jsou jen způsobem, jak Bohy uctít, ale když provádím rituál sám, nevyjde to takhle hezky."

//Baobab

//Staré meandry přes Eukalyptový les
Loterie 4/5

Morgoth se na Sikua zamyšleně podíval. Asi pro někoho, kdo vyrostl v malé, rodinné smečce, bylo nepochopitelné, že on opravdu všechny neznal, ač je považoval za rodinu. "Neznám. Naše smečka čítala snad i tisíce vlků. Se všemi jsem se znát nemohl a samozřejmě nejsme všichni jednou rodinou, neznamená to však to, že bychom nebyli spojeni krví," vysvětloval mu nakonec až příliš ochotně. Snad protože měl Siku opravdu upřímný zájem. Překvapovalo ho to, ale byl ochotný mluvit, pokud byl Siku ochotný poslouchat. A to, jak se zdálo, byl více než ochotně.
"To se asi jen zdá, protože Bohové vedou mé kroky. Má sestra chce přivést naši víru i mezi místní vlky. Snad je to opravdu to, proč nás sem Bohové přivedli," pronesl zamyšleně - spíše však sám přemítal nad tím, zda to tak mohlo být, než že by se to rozhodl Sikuovi vyjevit. Ale líbilo se mu, jak se vlk vyptával. Jen to povzbuzovalo jeho ego.
"Myslím, že tady není nikdo, kdo by uctíval naše Bohy kromě mě a mých sourozenců," řekl mu. "Čemu nerozumíš? Třeba bych ti to mohl objasnit," navrhl mu, snad protože si říkal, že každý vlk by měl mít minimálně šanci poznat pravou víru a věřit úsudku Bohů. Třeba se Siku rozhodne stát se jeho bratrem. Bezpochyby by ho měl raději, než Ivara.
"Není to smutné? Neumím si představit, že bych neměl svou víru a naději, že někdy dosáhnu Prozření. Tvůj životní příběh zní zvláštně. Mě a mé bratry a sestry svedla dohromady právě touha přežít na místě, kde nepřežije nikdo. A díky víře a milosrdnosti našich Bohů žijeme a šíříme svou víru dále. Je to to nejmenší, co můžeme udělat," vysvětlil Morgoth.

Loterie 2/5

Morgoth se uchechtl. "Dobře, tak poušť ne. Už jsem jí ostatně viděl a vím, že je celkem přívětivá, obávám se však, že by byla přívětivá jen pro mě," připustil. "Půjdeme kolem," souhlasil. Tady Morghanin pach necítil. Navíc si vzpomínal, že tudy už šli, bylo to však ve chvíli, kdy si uvědomili, že Mordecai je Bohovévíkde. Necítil ho, ale rozhlížel se kolem sebe, jestli přeci jen neuvidí kudy se mohl jeden či druhý vydat, ale neviděl nic.
"Nepochybuji o tom, že je najdeme," ujistil Morgoth. "Ale jsem rád, že je nemusím hledat sám," dodal. To bylo opravdu to nejlepší v co mohl doufat. Společnost byla navíc celkem snesitelná, a tak proti tomu vůbec nic neměl.
"Také mě těší, Siku. A ne, jistě mi nebude tvá společnost přítěží," řekl mu. Jeho uctivost mu vyhovovala. Připadal si důležitě.
Morgoth se uchechtl. Siku se ptal, jestli může mít dotaz, ale hned ho zvědavě vyslovil. Goth se tomu asi nedivil, a tak mu poklidně odpověděl: "Ne, to opravdu nebyla nehoda při lovu. Je to způsob, jak uctít mé Bohy. Obětujeme jim krev, kterou se poté pomalujeme," vysvětlil mu.

//Savana přes Eukalyptový les

//Ronherská skála přes potok
Loterie 1/5

Morgoth se ještě ohlédl na děcka, ale nakonec to nebyla jeho starost a rozešel se za Sikuem, který byl evidentně zkušený a věděl kudy kam. To Morgothovi vyhovovalo, protože on měl trochu problémy se tu orientovat - přeci jen tu zatím však nebyl tak dlouho, a tak to asi dávalo smysl. Wizku mu toho navíc neukázala tolik.
"Ano, velice prozřetelné pravidlo," souhlasil pobaveně - a vzpomněl si na Rávku u které tohle pravidlo trochu porušil, ale přeci jen o tolik nešlo. Jen jí ukousal nohu, nebylo to tak, že by jí zabil. "Bylo to takové, že jsem ani neznal všechny své bratry a sestry, ale vždy jsme si navzájem pomáhali. Měli jsme se ve vzájemné úctě," vysvětloval mu. "Ani život na poušti není snadný, jak si ostatně sám poznal," dodal Morgoth.
"Možná jste Bohy jen málo uctívali," řekl mu, protože bez úcty by se jistě i k nim jejich Bohové otočili zády - proto si také tak moc dával záležet s malbami na své srsti.
Morgoth rozuměl vzteku, který nebyl mířen na nikoho konkrétního, proto chápavě kývl. "To je asi pochopitelné, jsou však věci, které se nedají nijak ovlivnit. Smrt je jednou z nich. A nezáleží na tom, jak moc se modlíš," řekl jen neurčitě, oči upřené přímo před sebe. Nechtěl se nechat znovu přemoci neustupující bolestí.
"Moji Bohové nás provádí na cestě Pravdy. Každý z mých bratrů a sester chce dosáhnout Prozření a tím pochopit Pravdu celého světa, celého našeho bytí," vysvětloval Sikuovi náhle mnohem zapálenější, ač pochyboval, že by tomu Šedivec mohl rozumět. "A ty? Ty v nic nevěříš?" zeptal se ho.

Loterie 3/5

Morgoth si nebyl jistý, jestli se chtěl nějak zvlášť rozpovídat o domově, který nechal za sebou, ale nakonec... čemu to škodilo, ptal se sám sebe. "Pocházím ze smečky tak velké, že si ani nejsem jistý, kolik čítala členů. Byli jsme však všichni bratry a sestrami, spíše rodina než smečka," vysvětloval neurčitě. "Řídili jsme se asi i trochu jinými pravidly... vlastně pravidel nebylo mnoho, jen jsme se nesměli zabíjet mezi sebou, a pak... vše se točilo kolem Bohů," vysvětloval Sikuovi, zmiňovat se mu o Bozích mu však nebylo příjemné. Už chápa, že tady vlci měli jinou víru a chápal, že ne všichni to přijímali tak, jak by si býval přál. Pro něho byla jeho víra vše a nechtěl, aby se mu za ní někdo jen tak vysmíval.
"Toulat se pouští jen tak je nebezpečné. Je div, že jsi přežil," poznamenal Morgoth zkušeně. "Hádám tedy, že poušti se vyhneme, co?" zeptal se ho a trochu se usmál. Šedivec nakonec nebyl tak špatnou společností.
"Aha," pronesl Morgoth překvapeně - a přemítal, zda měl tenhle vlk se svou sestrou tak blízký vztah jako on s Morghanou. "Nikdy bych nedovolil, abychom se sestrou vzdálili," poznamenal Morgoth a z jeho slov bylo zřejmé, že to myslí naprosto vážně.
"Ano, obávám se, že se mě vydala hledat, proto jsem vyrazil k tomuhle lesu, ale ke smečce se zřejmě nepřidala. Těžko říct, kam jí ty její dlouhé toulavé nohy zavedly," povzdechl si, ale rozhodl se následovat Sikua. Bylo to asi to nejlepší, co mohl udělat.
"Já jsem Morgoth, mimochodem," dodal - bylo přeci jen příjemnější o něm smýšlet jinak než o Šedivci.

//Staré Meandry přes potok

Loterie 2/5

Morgoth zamrkal a překvapeně na vlka pohlédl. Chtěl po něm slib, že mu neublíží? Nebyl si jistý, jestli něco takového dovede, ale... "Budiž. Slibuji," kývl. Šedivec vypadal neškodně, tak co. Kdyby se přeci jen rozhodl ho zabít, Bohům to jistě vadit nebude a odpustí mu. Nebyl přeci z bratrstva.
"Pravděpodobně, ale mlčí jak zaříznutí, tak kdo ví," protočil oči v sloup - ale Lia vypadala dost jako hysterická matka, ani by se nedivil, kdyby tomu tak i bylo. "Klidně. Kamkoliv. Ještě jsem toho tady tolik neviděl," připustil.
Siku si ho prohlížel, obcházel ho a jemu ta pozornost byla celkem příjemná. "Žil jsem na poušti, ale je pravda, že v mé smečce bylo spoustu různých vlků. Asi by se dalo říci, že jsem mixem různých původů," řekl jen, když se vlk tak zajímal. "Chápu. Žít v poušti není snadné, pokud nemáš přízeň Bohů," kývl. "Navíc pro vlka jako jsi ty... asi jsi nezvládal to horko, co?" ptal se ho - Siku totiž vypadal, že jemu tahle zima buď nevadí, nebo mu přímo vyhovuje.
"Pokud vím, tak dva, ano," kývl. "Proč bys jí hledat neměl?" nechápal - npro něho byli jeho sourozenci vším a chtěl je u sebe.
"Má sestra byla naposledy kousek odtud na místě se spousty kopci, no a bratr... toho jsem ztratil někde po cestě na poušť," vysvětlil Sikuovi. No, když mu pomůže, zlobit se nebude.

Loterie 5/5

Morgotha jeho slova zarazila nesprávným způsobem. Nebyl jejich otcem, samozřejmě, že ne, ale to neznamenalo, že otcem nebyl, jen... jeho vlčátka nikdy nemohla poznat, jak chutná život. Morgoth se napřímil a držel se, aby svou nově objevenou moc nepoužil na tohohle vlka. Nemohl vědět, co se mu stalo. Jen nevinně zmínil, že nebyl otcem. Byl. Ale to nikdo nemusel vědět.
"Ne, to fakt nejsem," ujistil vlka - protože to koneckonců byla pravda. Jejich otec nebyl. "Klídek, já ti nic neudělám," poznamenal a jen nad vlkem zakroutil hlavou. To se fakt tolik bál? Vždyť byl docela velký a plný jizev. Musel aspoň trochu vědět, co dělal, ne?
"To asi není naše starost. Rodiče si je mají hlídat, ne? Co bychom se do toho měli plést? Navíc jsem procházel tou smečkou, co je poblíž a pěkně rychle mě tam odsud vyprášili. Nevím, jestli se mi to chce absolvovat znovu, zvlášť, kdybych přitáhl s jejich dětma," poznamenal. Děti zatím byly pořád za nima. Morgoth trochu doufal, že se problém vyřeší sám a vlčata zmizí, to se ale Bohůmžel nestalo.
"Tak to jsme na tom stejně. Ale nejsou tam daleko od domova, snad dokáží najít cestu zpátky, ne?" zabručel.
Šedivec měl starost o jeho blaho. Morgoth se trochu protáhl během z Vrbového lesíka, ale přeci jen se do něj zima znovu zahryzávala. Bylo únavné pořád akorát hledat úkryt. "Já také jsem pouštní vlk," kývl Morgoth a ohlédl se směrem k jihu odkud s Morghanou přišli. "Zima je, pravda, dost otravná, ale ztratila se mi tady sestra a bratr a já bych je měl najít. Nemůžu si jen tak odejít na poušť," posteskl si - ostatně to on byl obětí svých sourozenců.