Příspěvky uživatele

< návrat zpět

5/10

Vnímal chlad, jaký nikdy nezažil, jak jeho elegantní srst trpí pod náporem větru, který mu pronikal až pod kůži. Nesnášel to. Jeho tělo, které bylo zvyklé na teplé slunečné dny a jemné vánky, nyní strádalo a třáslo se v nepřetržitém chladu.
Všiml si, jak mu sníh pomalu pokrývá packy, jak se mu dostává až k břichu, a jak se mu hůř pohybuje. Jeho hrdost, kterou si vždy chránil, se začínala otřásat. Ošklivý pohled na jeho vlastní nohy, které už nebyly dokonale čisté, jak byl zvyklý. Hněv v něm rostl. Když jeho nohy zanechávaly otisky ve sněhu, které byly viditelné, jako důkaz jeho slabosti, nenáviděl to.

4/10

Když první sněhové vločky začaly padat na zem, jeho tělo si už poprvé začalo uvědomovat, jaký je to rozdíl. Nejdřív to byla jen jemná vánice, která se mu zdála být až podivně nádherná, jako jemná krása, která obklopila jeho elegantní tělo. Ale brzy se změnila v něco, co začal snadno nenávidět. Sněhové vločky, stále častěji se snášející k zemi, brzy přeměnily Gallireu v bílý a nehostinný svět. Větrné poryvy, které se nesly přes celý známý svět, se rychle změnily v zuřivou vánici, jaká neměla obdoby.
Morgoth, i když v první chvíli poháněný svou přirozenou pýchou a arogancí, netušil, co ho čeká.

3/10

Morgoth byl zvyklý na teplé a suché povětří jižního kraje, kde slunce po většinu roku žhnulo jako neúprosný pán. Holé pískové pláně, maximálně savany, které byly součástí jeho domova, se táhly k horizontu, ale nikdy nebyly ničím víc než příjemným prostředím, ve kterém si užíval relativně teplé klima. Zima, mráz a sníh, to vše bylo pro něj spíše představou, která patřila do cizího světa. Nikdy je nezažil tak, jak je zažívali vlci z chladných severních krajů, kteří byli zoceleni drsnými podmínkami. Pro Morgotha byla zima peklem, které neměl v plánu nikdy zažít. Přesto si s ním však Osud pohrál tak, jak by nikdy nečekal a on se objevil na tomhle místě, kde byla zima zcela očividně mnohem krutější, než byl připravený.

Dobrá nálada byla téměř nakažlivá. Morgoth jí cítil v celém úkrytu, prostupovala každým kořínkem staré lípy a bylo celkem zřejmé, komu za to vděčili. Siku byl v tu chvíli tím nejspokojenějším vlkem v okolí. Snadno, protože Ivarovi i Morgothovi byla jejich vzájemná blízkost mnohem méně příjemná, museli se s tím však nějak smířit a vyrovnat, nehledě na to, jak hrozné to pro ně bylo. Kvůli Sikuovi se snažili - Siku byl však také nejspíše jediný důvod, proč se na sebe ještě nevrhli.
"To máš pravdu," zabručel Morgoth. "A když to navíc říká někdo s tvým kožichem, tak už to musí být vážné," poznamenal a podíval se po obou vlcích, kteří se ztráceli v jednom velkém šedém klubku. Byli do sebe propletení a byli zcela zamilovaní. Morgotha bodlo u srdce, když si říkal, kde asi byl konec Morghaně. Co asi dělala? Byla v pořádku? Měl ji hledat, ne se tady vyvalovat s... nepřítelem.
"Hm?" vzhlédl Morgoth a střihl uchem, když ho Siku oslovil. Nebyl si chvíli jistý, co říct. "Asi. Zkoušel jsem to. Myslím, že bych to svedl," řekl vlkovi. "Mnohem snadnější však je tu bolest způsobit," prohlásil a pohledem zabloudil k Ivarovi. Inu... proč asi.

Morgoth pořád zvažoval to, že zůstane venku a pokusí se neumrznout, ale už hloubil úkryt a všechna ta práce by byla k ničemu, kdyby teď prostě odešel. Navíc nechtěl nechávat Sikua samotného s Ivarem - samozřejmě, že to byli partneři, na druhou stranu však měl pocit, že by to Sikuovi mohlo jen uškodit. Jako by snad Morgoth byl nějaký dobrák, který klade dobro ostatních nad všechno ostatní - tak to tedy ani náhodou nebylo.
Proto nakonec i vešel dolů do nory. Protože myslel na své dobro a na své přežití. Na rozdíl od svých dvou společníků byla jeho srst jemná a příliš tepla neudržela a musel uznat, když se svalil k nim, že to bylo až příliš příjemné. Skoro by zapomněl, že má být nespokojený a nerudný.
Natáhl se tak, aby všichni měli svůj díl místečka.
"Neděkuj," broukl k Sikuovi. "Kde jinde bychom měli být?" dodal, protože tohle byla jediná správná možnost. Na Ivara se ani nepodíval, přesto však vyhříval celou noru. To Morogth neuměl a štvalo ho to, protože nechtěl být zastíněn právě neoblíbeným šedivcem. "S bolestí ti mohu pomoct," řekl nakonec - ne protože by měl Ivara rád, ale protože se chtěl předvádět.

Únor 2/10 • Thaum

Morgoth si vlka pořádně prohlédl, když došel blíže. Byl pořádně zjizvený, což znamenalo, že se buď neuměl bránit, a nebo že se velice rád pral. Ať tak jako tak si Morgoth říkal, že si bude muset dát pozor. Přeci jen orvaný vlk nevěstil nic dobrého. Trochu ho uklidnilo, když se Thaum zasmál, ale Morgoth zůstal obezřetný, tak jako vždycky.
"No," protáhl Morgoth pobaveně. "A ne? Škoda," prohlásil, protože to škoda vskutku byla. Kdyby se přeci jen chystal Thaum někoho obětovat, on by se připojil. Vlčí krev byla vždy dobrým způsobem úcty a jejich Bohové ji zrovna často nedostávali. Přeci jen bylo zakázáno vraždit bratry a sestry.
Morgoth se uchechtl. "Nevím, jen mě to napadlo. Tvářil ses tak nepřátelsky, že by mě to nepřekvapilo," prohodil.

• Založit úkryt (další zakládající členové mohou např. pomáhat kopat noru)

Ivar a jeho magie ohně (kterou uměl podstatně lépe ovládat než Morghana) se ukázala být užitečná. Goth si říkal, že jen díky tomu neumrznou až země trochu povolí a budou moci pořádně hrabat. Ne, že by si chtěl tak moc ušpinit packy, ale pokud si měl vybrat mezi umrznutím a špinavými packami, svůj život měl přeci jen až příliš rád. A tak po boku Ivara a Sikua hrabal, prohloubili tak noru tak, aby se dovnitř vešli všichni tři, bylo však zřejmé, že pokud budou později, až to počasí dovolí, hrabat ještě chvíli, pak bude úkryt perfektní klidně pro celou smečku vlků. Morgoth cítil nesmírnou radost a vděk, city, se kterými se zase tak často nesetkával, a tak nerozuměl tomu, odkud pramenily. Pochyboval nad tím, že to bylo jen tím, že se jim podařilo rozšířit jejich úkryt, nebo tím, že už mu nehrozilo umrznutí. Obojí bylo vlastně celkem dobré. Neměl si na co stěžovat.
Siku skočil dovnitř jako první a volal na ně, že uvnitř je krásně. Pravděpodobně bylo, jenže Morgothovi vadilo, že uvnitř bude s Ivarem. Podíval se po něm, ale nakonec upřednostnil svůj život a následoval Sikua do tepla, které zapříčinila ohnivá koule, která zemi trochu roztopila, nebylo by to však nutné. Jejich tři těla by nakonec prostor ohřála i tak.
"Je to dobé místo," souhlasil Morgoth po chvíli, když se rozhlédl po úkrytu, který se jim povedlo objevit. "Až bude trochu lépe, můžeme to ještě rozšířit. Udělat třeba různé místnosti," navrhl Sikuovi, protože se zdálo, že jejich nový úkryt by k tomu byl vhodný. A on se stále nevzdal toho nápadu s tou smečkou.

• Najít vhodné místo pro úkryt (projít území a najít různé možnosti, pak vybrat)

Jistě, že mu byla zima. Změna počasí se hodně rychle propsala do Morgothova stavu, který měl rozhodně daleko k ideálnímu. Mrznul. Nedával na sobě nic znát, ale věděl, že jestli opustí les, tak docela určitě zemře. Ta myšlenka k němu doléhala jen velmi pomalu, protože i jeho bystrá mysl byla limitovaná mrazem, který bombardoval jeho tělo.
Sikuův příkaz ho však stále překvapil. Našpicoval uši a chvíli se na šedivce, který se projevil jako autorita, nevěřícně díval. Ale vlastně neměl ani chuť odporovat - přestože si uvědomoval, že to znamenalo jen to, že bude muset strávit s Ivarem spoustu času v nějakém pochybném, malém úkrytu. No, rozhodně to bude náročná zima a nebyl si jistý, jestli raději nepreferoval umrznutí.
"Fajn," zabručel jen - a bylo to to jediné, co řekl, protože cítil, jaký problém mu dělalo mluvit bez toho, aby se neklepal. Zatracená zima! Doufám, že Morghana je někde v bezpečí, v teple. A Mordecai také... Jen tahle jediná myšlenka patřila jeho sourozencům. Byli ostatně dospělí, nemohl jim neustále stát za zády.
Morgoth předstíral, že neslyšel to, co Siku šeptal Ivarovi, když se sunul za nimi. Les neznal, a tak to nechal na Sikuovi, přesto však viděl pár nor do kterých by se vešel sám - zcela pragmaticky však věděl, že když zůstane s nimi, bude jim tepleji. Tři vlčí těla přeci jen produkovala více tepla. Sám by se nezahřál. A neměl magii ohně tak jako jeho milovaná Morghana.
Chvíli si ještě užíval pohled na to, jak Ivar trpí, nakonec si však uvědomil, že když mu bolest způsobil, dost možná jí mohl i zmírnit. Mohl to zkusit - jen jako trénink své nové magie. Nebylo to asi rozumné, když mu byla taková zima, říkal si však, že stejně brzy skončí v nějakém teplém úkrytu. A Ivar jim s ohněm mohl pomoci výrazně více než by to on svedl s touhle magií, tkerá mu sice působila mnohem větší radost, ale nezahřeje je. Proto se Morgoth soustředil na Ivara i na jeho bolest, která mu způsobila tu slabost. A všechnu se jí pokusil potlačit. Chtěl mu jen dodat sílu, aby s ním měl Siku méně starostí. Ano, to bylo ono, dělal to kvůli Sikuovi.
Siku nakonec našel úkryt, který se jevil více než ideálně. On se samozřejmě ve stromových úkrytech zase tolik neorientoval, ale věřil Sikuově úsudku.
Čekal na jejich názor, což bylo pěkné, ale podle krémového vlka už tak jako tak neměli příliš výběr. "Myslím, že to vypadá dobře. Hlavně bychom si měli pospíšit. Stmívá se," poznamenal a přešel k lípě, aby pomohl s prohloubením jejich nového úkrytu. Nevěděl, kdy se stal součástí toho plánu, že tu založí smečku, ale když už tady byl, tak se do toho hodlal pustit.

Morgoth se rozhodně nechtěl Ivara nijak dotýkat - to, že nabídl pomoc patřilo Sikuovi, rozhodně ne šedivákovi bez ucha, který se na něj věšel jako vlčice a ještě vypadal zoufale jako vlče. Morgoth by řekl něco krutého, ale jen nad tím mávl packou. "Když nechceš, nechceš. Já chtěl pomoct tvému partnerovi," - kterého si zcela očividně nezasloužíš. Morgoth byl přesvědčený, že Ivar bude Sikuova smrt - dříve, či později. Chtěl svého nového přítele bránit, ten byl však zjevně sebedestruktivní a užíval si to.
"Kdy já naposledy nebyl ohleduplný?" zabručel Goth a stáhl uši. Byl tu možná vítaný Sikuem, měl však pocit, že mu naznačoval, aby si našel jiné místo k úkrytu. Zima byla ještě horší a on upřímně nevěděl, kde jinde by se ubytoval. Musel zůstat tady. "Ale chápu, chápu. Nechám vám dvěma hrdličkám trochu prostoru. Najdu si místo, kde přečkat tuhle ledovou kalamitu," zabrblal a pšíkl. To tak ještě chybělo, aby měl rýmu!

Morgoth dostal více než v co mohl doufat. To, co se před ním otevíralo byl pohled na docela nové drama, které sám způsobil velkou souhrou nedorozumění a misinterpretace. Miloval to, nakláněl se k oběma vlkům, zvědavý, jak celý tenhle konflikt dopadne. Ivar si možná jeho pohled uvědomoval, a tak mu nedovolil pokračovat. Vytvořil kolem nich ohnivou stěnu - alespoň z té vzešlo něco dobrého, alespoň se trochu ohřál. Začalo přituhovat, což pro jižana jako on nebylo zrovna dobré. Možná by si měl v lese najít úkryt. Rozhodně teď nepůjde hledat něco jiného. Siku ho sem pozval a jistě ho nevyžene. A on bude moci dál štvát Ivara svou prostou existencí. Nemohl za to, že to byla taková zábava. Nechal se vším tak snadno vyprovokovat! Navíc, ať už říkal Sikuovi cokoliv, Goth byl přesvědčený, že se Ivarovi Morghana líbila. Proč by se s ní jinak tolik tahal? Proč by jí chtěl pro sebe a proč by se snažil tak moc sabotovat jejich vztah? Nevěřil Ivarovi a doufal, že Siku bude mít dost rozumu na to, aby mu také nevěřil.
Když oheň zmizel, naskytl se mu pohled na zhrouceného Ivara, který se opíral o Sikua, který brčel. Ať už si řekli cokoliv, asi se dali zpátky dohromady.
Siku na něj kroutil hlavou a Morgoth si to vyložil po svém. Udělal krok k Sikuovi. "Máš tu nějaký úkryt? Chceš s... ním pomoct?" ptal se ho. Ne, protože by měl Ivara rád - to ani náhodou - ale měl rád milého a zranitelného Sikua. Asi. Alespoň trochu ano.

Únor 1/10 • Thaum

Morgoth byl rád, že mohl na chvíli vypadnout z toho lesa, který byl teď až příliš plný. Ivan ho pěkně štval a Siku... no, Siku ho nijak nepřekvapil. Lísal se k Ivanovi jako by doufal, že z toho vzejde něco dobrého. Morgoth si to rozhodně nemyslel, opovrhoval Ivanem a odmítal se účastnit čehokoliv, co by ho s ním mohlo spojovat.
Proto byl rád, že narazil na jezero, kde se mu však zatím nikdy nepodařilo najít potřebný klid. Navíc tu byla zima. Jeden by řekl, že jaro už je za dveřmi, ale podle toho, jak přituhovalo se to rozhodně říct nedalo. Dokonce i krvavé ornamenty na jeho srsti se třpytily ledem.
Ani tentokrát nebyl u jezera sám. Černá šmouha pohybující se na okraji jeho vědomí brzy nabyla do podoby vlka, který se rozhodně netvářil přátelsky. "Vypadáš, že se chystáš někoho obětovat," prohodil Morgoth. Rozhodně by se tomu nebránil.

Loterie 5/5

Morgoth si až nesmyslně užíval to, že mohl způsobit takové drama, které se odehrávalo přímo před jeho očima. Rozvrátil jim vztah, nebo v ně jen zasel nedůvěru - minimálně bolest cítili a leč měl Sikua celkem rád, to, že spatřil to, jak hrozný Ivar byl, bylo podle Morgotha vlastně zcela v pořádku. Rád by se tvářil, že ho to mrzelo, ale jeho se to vlastně zase tolik netýkalo. Siku ho poznal a nedělal tu nic nepatřičného, jen tu byl. To, že to Ivarovi vadilo rozhodně nebyl Morgothův problém.
"Co jsem mu já napovídal?" opáčil Morgoth a ušklíbl se. "To ty jsi mi říkal, jak jsem pro Morghanu špatný. Nenaznačoval jsi tím snad, že ty bys pro ní byl lepší?" ptal se ho Morgoth a probodával vlka pohledem. Pletl se do věcí do kterých mu nic nebylo - a takhle to dopadalo. Možná, že kdyby se Ivar více staral o sebe a nepletl se do něho a do Morghany, mohl být zcela spokojený se Sikuem - který si podle Morgotha zasloužil někoho lepšího. Vůbec nedokázal pochopit, co zrovna na Ivarovi viděl.
"Přesně tak, Ivane, zapletl ses s Morghanou?" ušklíbl se Morgoth. "Ano, Siku, Morghana je má družka. Ivar se jí ode mě snažil odlákat," postěžoval si. A to, co si z toho kdo vezme už nebylo jeho starostí.

Loterie 1/5

Bylo nesmírně snadné Ivara vyprovokovat - ještě navíc s bolestí, kterou mu Morgoth téměř nonšalantně způsoboval. Nedal na sobě nic znát, Ivar dost možná ani netušil, že to, co se mu děje, je jeho dílem. A o to příjemnější to pro krémového vlka bylo. Nechtěl Sikuovi zničit vztah, ale jak se zdálo Ivar toho byl schopný sám i bez jeho pomoci.
"Přeci bys nežárlil na mě, Ivane," zakroutil nad tím Morgoth hlavou, ale měl veskrze radost. To ho naučí se od Morghany držet dál - on se však od Sikua držet dál nemínil. Byl přesvědčený o tom, že mu Ivar vůbec nesvědčí.
"Ano, rozumí, protože Siku svede ocenit, jak jsem zábavný společník. Siku totiž nemusí žárlit na to, že si Morghana vybrala mě a ne tebe," pronesl úlisně, protože ani to zrovna nehrálo Ivarovi do karet. "Morghana? Ztratila se mi ve sněhové bouři, ale vím, že jí Bohové přivedou zpátky ke mě. Je mi souzená," prohlásil Morgoth přesvědčeně - jen si to ještě sama musí uvědomit.
Siku vypadal nesmírně zraněně. Morgothovi by to bývalo bylo i líto, kdyby to celé nesloužilo k jeho pobavení. Ivar si sám zatluče rakev tohohle vztahu. Siku z toho možná bude chvíli smutný, ale ve finále mu bude líp. Ivar mu rozhodně nebyl dobrou společností.

Loterie 2/5

Morgoth se se Sikuem celkem dobře bavil. S ním vypluly na povrch jeho dobré vlastnosti - důvod, proč ho měli vlci rádi. Uměl být veselý a šarmantní, přeci jen okouzlil mnoho vlčic i vlků, kteří v něm viděli anděla, když k nim promlouval svým medovým hlasem a smál se s nimi. I Siku jeho kouzlu poměrně snadno podlehl, což se mu hodilo ve chvíli, kdy vycítil, že se blížil vlk, který v něm okouzlujícího společníka tak docela neviděl. Byla otázka, zda se o Sikua otřel schválně ve chvíli, kdy to Ivar mohl zahlédnout. "Jsem vtipálek. S vlky, kteří mi za to stojí," prohlásil dostatečně nahlas a mrkl na Sikua, protože byl ostatně jeho přítel. Trochu blízkosti nikomu neuškodilo.
"No, ale až budeš mít lepší srst, tak zase nebudeš tak kostnatý," říkal mu Morgoth vesele. "O to se postaráme," dodal ve vší nevinnosti, to, aby si to Ivar mohl vyložit podle svého.
"Budu rád, když mi poskytneš úkryt. Asi se mi teď nechce nikam chodit. Zdá se mi to, nebo se ochladilo?" zabručel s nelibostí, ale to už se objevil i Ivar, který mu začal vyhrožovat. Morgoth stáhl uši, když se mu Ivar jal vyhrožovat - to on v tomhle případě vypadal jako ten špatný. "Blízkost mezi přáteli je běžná, Ivane, o tom ti nikdo neřekl?" ptal se vlka, kterého nemohl vystát. Mířil na ně ohnivými šipkami, ale Morgoth se také naučil pár triků od chvíle, co se neviděli. Už jednou uhasil podobně otravnou vlčici, a tak se ušklíbl a udělal to znovu. Stačilo se jen chvíli soustředit a způsobil Ivarovi takovou bolest hlavy, že ohnivé šipky jedna po druhé zmizely. "Siku mě sem pozval. Protože jsme přátelé," řekl Ivarovi důrazně. Bylo evidentní, že jediné, kdo tímhle trpí byl Siku, on si však užíval, že se mohl Ivarovi pomstít. Tohle máš za za to, že si myslíš, že mi můžeš chodit za Ghanou, syčáku!

Loterie 4/5

Morgoth se na Sikua podíval s pobaveným výrazem. "No, tak možná, že když budeš jíst pořádně, tak z tebe ještě nakonec bude švihák s takovou srstí jakou mám já," prohlásil. Jeho srst byla krásně jemná a bylo znát, že se o ní vlk velmi dobře stará.
To už se o něj však Siku se smíchem otíral - nebyl však špinavý, to Morgoth poznal hned, jakmile se jejich těla setkala. Jeho krémová barva zůstala stále hezky světloučká. Morgoth se sice zprvu vyděsil, pak se ale jen zasmál. "No jen, abys nelitoval, až tě pomažu krví," prohlásil pobaveně a jemně do Sikua šťouchnul packou. "Ale ne, vážně si myslím, že když budeš pořádně jíst, uleví se ti. Přeci nenechám svého přítele hladovět. Neříkám, že jsem kdovíjaký lovec, ale poradíme si," slíbil Sikuovi, protože ho zkrátka začínal mít rád - Morgoth byl sice sociopat, neznamenalo to však, že by se zcela vyhýbal přátelství - ač přátelství navazoval především kvůli tomu, že z každého přítele vznikala síť potenciálních výhod - a Morgoth věřil, že i Siku by mu takové výhody mohl poskytnou. A když se o něho postará? Bude to perfektní, protože mu navíc bude i zavázán.
Morgoth chvíli mlčel, jak se snažil přemoci bolest - když jí zahnal, mohl se lépe soustředit na to, co Siku říká a přikývnout. "Je to pro mě celkem citlivé," vysvětlil Sikuovi. "Nejraději bych na to zapomněl, ale občas mě to takhle přepadne..." řekl - bylo to na jeho poměry velmi otevřené, ale nechtěl o tom teď mluvit. Možná na to bude nějaká vhodnější chvíle, ale Morgoth by nejraději zapomněl úplně - nedalo se však nic dělat.
"To nezní příliš optimisticky. Možná jsem měl zůstat na poušti," zabručel a rozhlédl se - neviděl totéž, co Siku, ale znepokojovalo ho to.
Morgoth přikývl. Na Sesi ostatně už skoro zapomněl. "Právě. Potkal jsem jí před spoustou dnů a ani jsem nevěděl, že mluví o tobě. Slyšel jsem jen tvé jméno ve své hlavě," objasnil jako by to bylo něco zcela normálního.
"Možná bychom se po ní mohli společně podívat," navrhl Sikuovi. "Tedy ne teď, ale třeba se nám podaří jí najít. Chápu jaké to je. A navíc já už mám s hledáním sester zkušenosti," prohlásil vesele a aby Sikua podpořil lehce se o něho otřel.