Příspěvky uživatele

< návrat zpět

Morgoth dostal více než v co mohl doufat. To, co se před ním otevíralo byl pohled na docela nové drama, které sám způsobil velkou souhrou nedorozumění a misinterpretace. Miloval to, nakláněl se k oběma vlkům, zvědavý, jak celý tenhle konflikt dopadne. Ivar si možná jeho pohled uvědomoval, a tak mu nedovolil pokračovat. Vytvořil kolem nich ohnivou stěnu - alespoň z té vzešlo něco dobrého, alespoň se trochu ohřál. Začalo přituhovat, což pro jižana jako on nebylo zrovna dobré. Možná by si měl v lese najít úkryt. Rozhodně teď nepůjde hledat něco jiného. Siku ho sem pozval a jistě ho nevyžene. A on bude moci dál štvát Ivara svou prostou existencí. Nemohl za to, že to byla taková zábava. Nechal se vším tak snadno vyprovokovat! Navíc, ať už říkal Sikuovi cokoliv, Goth byl přesvědčený, že se Ivarovi Morghana líbila. Proč by se s ní jinak tolik tahal? Proč by jí chtěl pro sebe a proč by se snažil tak moc sabotovat jejich vztah? Nevěřil Ivarovi a doufal, že Siku bude mít dost rozumu na to, aby mu také nevěřil.
Když oheň zmizel, naskytl se mu pohled na zhrouceného Ivara, který se opíral o Sikua, který brčel. Ať už si řekli cokoliv, asi se dali zpátky dohromady.
Siku na něj kroutil hlavou a Morgoth si to vyložil po svém. Udělal krok k Sikuovi. "Máš tu nějaký úkryt? Chceš s... ním pomoct?" ptal se ho. Ne, protože by měl Ivara rád - to ani náhodou - ale měl rád milého a zranitelného Sikua. Asi. Alespoň trochu ano.

Únor 1/10 • Thaum

Morgoth byl rád, že mohl na chvíli vypadnout z toho lesa, který byl teď až příliš plný. Ivan ho pěkně štval a Siku... no, Siku ho nijak nepřekvapil. Lísal se k Ivanovi jako by doufal, že z toho vzejde něco dobrého. Morgoth si to rozhodně nemyslel, opovrhoval Ivanem a odmítal se účastnit čehokoliv, co by ho s ním mohlo spojovat.
Proto byl rád, že narazil na jezero, kde se mu však zatím nikdy nepodařilo najít potřebný klid. Navíc tu byla zima. Jeden by řekl, že jaro už je za dveřmi, ale podle toho, jak přituhovalo se to rozhodně říct nedalo. Dokonce i krvavé ornamenty na jeho srsti se třpytily ledem.
Ani tentokrát nebyl u jezera sám. Černá šmouha pohybující se na okraji jeho vědomí brzy nabyla do podoby vlka, který se rozhodně netvářil přátelsky. "Vypadáš, že se chystáš někoho obětovat," prohodil Morgoth. Rozhodně by se tomu nebránil.

Loterie 5/5

Morgoth si až nesmyslně užíval to, že mohl způsobit takové drama, které se odehrávalo přímo před jeho očima. Rozvrátil jim vztah, nebo v ně jen zasel nedůvěru - minimálně bolest cítili a leč měl Sikua celkem rád, to, že spatřil to, jak hrozný Ivar byl, bylo podle Morgotha vlastně zcela v pořádku. Rád by se tvářil, že ho to mrzelo, ale jeho se to vlastně zase tolik netýkalo. Siku ho poznal a nedělal tu nic nepatřičného, jen tu byl. To, že to Ivarovi vadilo rozhodně nebyl Morgothův problém.
"Co jsem mu já napovídal?" opáčil Morgoth a ušklíbl se. "To ty jsi mi říkal, jak jsem pro Morghanu špatný. Nenaznačoval jsi tím snad, že ty bys pro ní byl lepší?" ptal se ho Morgoth a probodával vlka pohledem. Pletl se do věcí do kterých mu nic nebylo - a takhle to dopadalo. Možná, že kdyby se Ivar více staral o sebe a nepletl se do něho a do Morghany, mohl být zcela spokojený se Sikuem - který si podle Morgotha zasloužil někoho lepšího. Vůbec nedokázal pochopit, co zrovna na Ivarovi viděl.
"Přesně tak, Ivane, zapletl ses s Morghanou?" ušklíbl se Morgoth. "Ano, Siku, Morghana je má družka. Ivar se jí ode mě snažil odlákat," postěžoval si. A to, co si z toho kdo vezme už nebylo jeho starostí.

Loterie 1/5

Bylo nesmírně snadné Ivara vyprovokovat - ještě navíc s bolestí, kterou mu Morgoth téměř nonšalantně způsoboval. Nedal na sobě nic znát, Ivar dost možná ani netušil, že to, co se mu děje, je jeho dílem. A o to příjemnější to pro krémového vlka bylo. Nechtěl Sikuovi zničit vztah, ale jak se zdálo Ivar toho byl schopný sám i bez jeho pomoci.
"Přeci bys nežárlil na mě, Ivane," zakroutil nad tím Morgoth hlavou, ale měl veskrze radost. To ho naučí se od Morghany držet dál - on se však od Sikua držet dál nemínil. Byl přesvědčený o tom, že mu Ivar vůbec nesvědčí.
"Ano, rozumí, protože Siku svede ocenit, jak jsem zábavný společník. Siku totiž nemusí žárlit na to, že si Morghana vybrala mě a ne tebe," pronesl úlisně, protože ani to zrovna nehrálo Ivarovi do karet. "Morghana? Ztratila se mi ve sněhové bouři, ale vím, že jí Bohové přivedou zpátky ke mě. Je mi souzená," prohlásil Morgoth přesvědčeně - jen si to ještě sama musí uvědomit.
Siku vypadal nesmírně zraněně. Morgothovi by to bývalo bylo i líto, kdyby to celé nesloužilo k jeho pobavení. Ivar si sám zatluče rakev tohohle vztahu. Siku z toho možná bude chvíli smutný, ale ve finále mu bude líp. Ivar mu rozhodně nebyl dobrou společností.

Loterie 2/5

Morgoth se se Sikuem celkem dobře bavil. S ním vypluly na povrch jeho dobré vlastnosti - důvod, proč ho měli vlci rádi. Uměl být veselý a šarmantní, přeci jen okouzlil mnoho vlčic i vlků, kteří v něm viděli anděla, když k nim promlouval svým medovým hlasem a smál se s nimi. I Siku jeho kouzlu poměrně snadno podlehl, což se mu hodilo ve chvíli, kdy vycítil, že se blížil vlk, který v něm okouzlujícího společníka tak docela neviděl. Byla otázka, zda se o Sikua otřel schválně ve chvíli, kdy to Ivar mohl zahlédnout. "Jsem vtipálek. S vlky, kteří mi za to stojí," prohlásil dostatečně nahlas a mrkl na Sikua, protože byl ostatně jeho přítel. Trochu blízkosti nikomu neuškodilo.
"No, ale až budeš mít lepší srst, tak zase nebudeš tak kostnatý," říkal mu Morgoth vesele. "O to se postaráme," dodal ve vší nevinnosti, to, aby si to Ivar mohl vyložit podle svého.
"Budu rád, když mi poskytneš úkryt. Asi se mi teď nechce nikam chodit. Zdá se mi to, nebo se ochladilo?" zabručel s nelibostí, ale to už se objevil i Ivar, který mu začal vyhrožovat. Morgoth stáhl uši, když se mu Ivar jal vyhrožovat - to on v tomhle případě vypadal jako ten špatný. "Blízkost mezi přáteli je běžná, Ivane, o tom ti nikdo neřekl?" ptal se vlka, kterého nemohl vystát. Mířil na ně ohnivými šipkami, ale Morgoth se také naučil pár triků od chvíle, co se neviděli. Už jednou uhasil podobně otravnou vlčici, a tak se ušklíbl a udělal to znovu. Stačilo se jen chvíli soustředit a způsobil Ivarovi takovou bolest hlavy, že ohnivé šipky jedna po druhé zmizely. "Siku mě sem pozval. Protože jsme přátelé," řekl Ivarovi důrazně. Bylo evidentní, že jediné, kdo tímhle trpí byl Siku, on si však užíval, že se mohl Ivarovi pomstít. Tohle máš za za to, že si myslíš, že mi můžeš chodit za Ghanou, syčáku!

Loterie 4/5

Morgoth se na Sikua podíval s pobaveným výrazem. "No, tak možná, že když budeš jíst pořádně, tak z tebe ještě nakonec bude švihák s takovou srstí jakou mám já," prohlásil. Jeho srst byla krásně jemná a bylo znát, že se o ní vlk velmi dobře stará.
To už se o něj však Siku se smíchem otíral - nebyl však špinavý, to Morgoth poznal hned, jakmile se jejich těla setkala. Jeho krémová barva zůstala stále hezky světloučká. Morgoth se sice zprvu vyděsil, pak se ale jen zasmál. "No jen, abys nelitoval, až tě pomažu krví," prohlásil pobaveně a jemně do Sikua šťouchnul packou. "Ale ne, vážně si myslím, že když budeš pořádně jíst, uleví se ti. Přeci nenechám svého přítele hladovět. Neříkám, že jsem kdovíjaký lovec, ale poradíme si," slíbil Sikuovi, protože ho zkrátka začínal mít rád - Morgoth byl sice sociopat, neznamenalo to však, že by se zcela vyhýbal přátelství - ač přátelství navazoval především kvůli tomu, že z každého přítele vznikala síť potenciálních výhod - a Morgoth věřil, že i Siku by mu takové výhody mohl poskytnou. A když se o něho postará? Bude to perfektní, protože mu navíc bude i zavázán.
Morgoth chvíli mlčel, jak se snažil přemoci bolest - když jí zahnal, mohl se lépe soustředit na to, co Siku říká a přikývnout. "Je to pro mě celkem citlivé," vysvětlil Sikuovi. "Nejraději bych na to zapomněl, ale občas mě to takhle přepadne..." řekl - bylo to na jeho poměry velmi otevřené, ale nechtěl o tom teď mluvit. Možná na to bude nějaká vhodnější chvíle, ale Morgoth by nejraději zapomněl úplně - nedalo se však nic dělat.
"To nezní příliš optimisticky. Možná jsem měl zůstat na poušti," zabručel a rozhlédl se - neviděl totéž, co Siku, ale znepokojovalo ho to.
Morgoth přikývl. Na Sesi ostatně už skoro zapomněl. "Právě. Potkal jsem jí před spoustou dnů a ani jsem nevěděl, že mluví o tobě. Slyšel jsem jen tvé jméno ve své hlavě," objasnil jako by to bylo něco zcela normálního.
"Možná bychom se po ní mohli společně podívat," navrhl Sikuovi. "Tedy ne teď, ale třeba se nám podaří jí najít. Chápu jaké to je. A navíc já už mám s hledáním sester zkušenosti," prohlásil vesele a aby Sikua podpořil lehce se o něho otřel.

Loterie 3/5

Když Siku začal o sestře, bylo to podstatně lepší. Ulevilo se mu. To, že Sesi nebyla úplně zdravá, no, to by tak sedělo, říkal si. Siku mu zdravý přišel - byl sice trochu slabší a vyhublý, ale říkal si, že to se ještě mohlo změnit. Postará se, aby z něho něco bylo. Alespoň se tím trochu zabaví, než ho Bohové svedou dohromady s jeho sourozenci. "To by asi odpovídalo... Nevypadala úplně... v pořádku," připustil. Jindy by to asi řekl jinak, ale nechtěl být zlý - teď momentálně opravdu ne.
"Teď už si jsem celkem jistý ,že to byla ona," přisvědčil Goth. "Ale viděl jsem jí jen chvíli. A tehdy jsem tě neznal. Bavila se s tím tvým Ivarem, ale už si to moc nepamatuji. Je to pár měsíců," přiznal Morgoth. "Ale nevypadala zrovna... v pohodě," připustil. "Ale to je divné. Ivar se ti nezmínil? Byl tam také a vyptával se jí na tebe," dodal nevinně.

Loterie 2/5

Nechtěl se vracet k důvodu svého smutku. Nechtěl se s tím svěřovat nikomu. Nechtěl o tom přeci mluvit ani s Morghanou a to byla součástí tohoto kruhu bolesti, který Morgotha stále stíhal. Bolest neustávala - byla jako rostoucí, hluboká propast. Příčilo se mu to. "To není tvá chyba," ujistil přítele. "Jen si občas vzpomenu," vysvětlil, i když tomu tak vůbec nebylo. "Nechci o tom moc mluvit," dodal omluvně, ale vlastně se neomlouval. Nechtěl o tom mluvit, protože by tím přiznal slabost. Ta myšlenka se mu nelíbila - on totiž nebyl slabý. Ne, necítil bolest. Tak proč ho ta dutá prázdnota tak otupovala? Proč hrozila, že ho znovu přepadne smutek? Nic z toho nechtěl. Ne... "Je to... složité a bolestivé," dodal jen, protože Siku vypadal, že by rád slyšel víc, ale Morgoth nevěděl, co by řekl - a i kdyby to řekl tak prázdně, jak by jen nejlépe svedl, dočkal by se lítosti. A to bylo to poslední o co Morgoth stál.

Loterie 1/5

Morgoth Sikua zamyšleně poslouchal a nespokojeně protahoval obličej. Myšlenka na to, že byl jeho nový přítel omegou - a že jí byl ještě ke všemu rád - se mu hrozně příčila. Proč by něco takového kdokoliv chtěl? Neměl žádnou moc, vůbec nic. Ta představa mu připadala hrozná, ale on byl vždy ambiciózní. Možná proto se mu tak hodilo, že narazil zrovna na Sikua, který si tady založil svůj domov a on mu v tom mínil pomoci. Mohli to tady trochu pozvednout. Asi to nebylo fér, nad tím však krémový vlk příliš nepřemýšlel. "Ale zase se na sebe podívej. Jsem si jistý, že trochu pořádného jídla a budeš vypadat lépe. I ta srst se trochu spraví. Ale možná by stačila voda," zamumlal Morgoth zamyšleně, když si přítele prohlížel. Asi to nebylo zrovna milé, ale chtěl mu pomoct - to, jestli ta touha byla upřímná, nebo ne, to už bylo vedlejší. "Já ti pomůžu," ujistil přítele. "Pustíme se do toho," prohlásil Morgoth jako by byl tohle jeho les a jeho budoucí smečka.

Loterie 3/5

"Já chápu, že se bála o tvou duši, tak se měla víc snažit," dodal - její chování odsoudit mohl, protože svou sestru hledal přes půlku světa. To bylo docela dobré odhodlání, no ne?
"Tak už to v životě chodí. Ale teď jsme tady a musíme z toho něco vytěžit. Musíme založit smečku, Siku!" prohlásil Goth odhodlaně.
V tom si však na něco vzpomněl. Jméno Siku už přeci někdy slyšel! Morgoth se plácl do čela. "Hele, já vlastně tu tvojí sestru vlastně asi potkal. Nebyla taková šedivá, celá taková... ehm, zvláštně mluvila? A měla trochu křivé nohy..." Morgoth si byl vědom, že jeho popis nebyl vůbec dobrý, ale ostatně viděl tu vlčici jen asi na minutu a více ho štval Ivan, dávalo smysl, že tu vlčici si zase tolik nepamatoval. Ale slyšel od ní Sikuovo jméno - v její mysli.

Loterie 2/5

"Svým způsobem ano," přikývl, ale to už se snažil vymanit z moci nepříjemných vzpomínek. Potřásl hlavou, snažil se zůstat nečitelný a klidný, ale šlo to těžko. I Siku si toho všiml, ale nebylo to asi zrovna nic těžkého. "Já... jo... jsem. Jen nemám moc rád řeči o pohřbech," vysvětlil, ač si byl zcela a naprosto jistý, že dříve mu řeči o pohřbech nevadily a považoval je za něco přirozeného a vznešeného - duše se přeci připojila k Bohům! Tak to bylo alespoň dokud se jeho vlčata nenarodila mrtvá.
"Tak tě asi hledali špatně, ne? Jak těžké musí být najít jednoho šedého vlka v ledové pustině? Nemohl jsi se přeci ztratit tak daleko," namítl Morgoth. "Musela to pro ní být muka? A co ty? Pro tebe to muka nebyla? Mysli trochu na sebe, Siku. Skončil jsi sám a nic jsi si nepamatoval," připomínal mu jako by o tom snad něco věděl.

Loterie 1/5

Morgoth nad tím jen pohrdavě zakroutil hlavou. "Blázni," zabručel si pro sebe - tím nemyslel Sikua, ale ty ostatní, kteří se rozhodli, že tohle je zjevně way to go, ač to bylo docela určitě spíše sebezničující a prostě jen hloupé. Příčilo se mu to.
Přemýšlel nad tím, jaký život to musel být, ale zrovna tak jako si Morgoth neuměl představit život, který žil jeho nový přítel si Siku neuměl představit to, jakým způsobem žil právě on v poušti. A byl to ten nejlepší život. Zdálo se, že pro každého bylo určeno něco jiného, a i přesto teď byli přátelé. Nebylo to zvláštní?
"Hm, asi dává smysl, že výše postavení členové smečky mají lepší srst," přitakal Morgoth. Souhlasil s tím tak snadno, protože jeho srst byla nádherná? Docela určitě. "Byl jsi omega? Ale to je... nejnižší postavení, ne?" ujišťoval se Morgoth, protože toho o klasických smečkách a jejich rozdělení zase tolik nevěděl, proto teď zvědavě nakláněl hlavu. Nelíbilo se mu, že by měl být jeho přítel omegou. Ne, to by rozhodně nešlo. No, aspoň se postarali, když už nic. Ale teď budeš alfa, takže už žádné strádání. Tvoje srst se určitě... hm... taky zlepší," ujistil ho Morgoth, ale když si ho zblízka prohlédl, nebyl si tak jistý. Byl rozhodně hodně poznamenaný, ale... to by mohlo budit respekt - kdyby to nebyl příliš laskavý Siku.

Loterie 3/5

Morgoth se však musel zasmát. "Mluvíš o pověrčivosti s vlkem, který věří v Krevní Božstvo," poznamenal Goth. "Na jednu stranu to perfektně chápu," ujistil ho - ale vzpomínka na mrtvé a na to, jak se nakládá s jejich těly ho zarazila, protože si vzpomínal na poslední "pohřeb", kterého se účastnil a rozhodně to nebyla vzpomínka o kterou by v téhle chvíli stál. "Aha, hm, to je... zajímavé. My věříme, že naši mrtví jsou s Bohy," řekl jen neurčitě, nechtěl se k tomu vracet, nechtěl nad tím přemýšlet. Věděl, že Siku si jeho náhlé změny nálady všimne, ale nevěděl, jak by to vůbec měl vysvětlit a jestli vůbec něco vysvětlovat chtěl.
"No, asi můžeš být vůbec rád, že jsi naživu. Jen mi přijde zvláštní, že tě nikdo nehledal a nechtěli tě pohřbít, minimálně," vysvětloval Goth, než se zase zaměřil na to, co mohla přinést jejich nová smečka. "No, tak to je začátek. Můžeme si tady udělat vlastní perfektní místo," navrhl. "Jestli tedy opravdu stojíš o mou pomoc. Ještě nikdy jsem smečku nezakládal," poznamenal krémový vlk s vědomím, že jestli to bude jeho smečka, bude dozajista perfektní.

Loterie 2/5

Snažil se o Sikuových slovech nepochybovat. "Když to říkáš. Nemůžu to posoudit, ale podle toho, co slyším se mi to zdá jako něco dost hrozného," poznamenal Morgoth. "Ale mě by taková zima zabila," dodal, vědom si toho, že přesně tak by dopadl. Zmrzlý a mrtvý. Otřásl se. Ne, to nedovolí, smrt umrznutím, to tak! "Chceš mi teda říct, že ty jsi v té vaší smečce patřil k těm menším? A méně huňatým?" nechápal. Byla pravda, že Siku neměl úplně ukázkovou srst - takovou jakou měl Morgoth i přestože byla slepená krví - ale neřekl by, že někdo měl ještě více srsti než Siku. Muselo v tom být hrozně - zvlášť v létě na které se Goth už nemohl dočkat. Konečně něco, v čem bude mít díky své jemné jižanské srsti výhodu.
"To asi chápu, daleké cesty nejsou ideální, ale úplně přesídlit? Prostě se nevracet...? Já vím, že to byl domov, ale stejně. Přijde mi hrozně zvláštní, že jste tam tak svorně chtěli být," poznamenal zamyšleně.

Loterie 1/5

Morgoth svého přítele zamyšleně poslouchal a i když mluvil o tom, že nikoho nesoudí, přeci jen ho trochu soudil - za to, že se svou rodinou neodešel, ač mu vykládal, že to nešlo. Ne, Morgoth si myslel, že se prostě měli sebrat a jít někam, kde byla třeba zima, ne však tak brutální, že i zvířata migrovala na jih. Jak by to mohlo být perfektní místo pro kohokoliv? Nemohl si pomoct, kvůli tomuhle by nad Sikuem jen kroutil hlavou, kdyby se nechtěl tvářit jako nejtolerantnější vlk. Byl jí - nebo si to alespoň myslel, ale pravda byla, že tohle bylo celkem logické odsouzení vlků, kteří se podle něho chovali hloupě a nelogicky, i když podle toho, co mu Siku vzápětí popisoval to vyznělo tak, že to, že se mu tam tak špatně vedlo bylo dáno jen tím, že byl vlastně slabší a menší než ostatní - to pro Morgotha bylo nepochopitelné. Siku byl obrovský - a to byl Morgoth také dost vysoký a nohatý, ale Siku rozhodně nebyl žádný prcek.