Příspěvky uživatele

< návrat zpět

Duben 2/10 | Mrakošlap

Morgoth spal jen napůl. Cosi se v něm probudilo, a protože v jeho kožichu spalo malé vlče, spal tak, aby ho v případě nutnosti mohl bránit. Takové to bylo, kdyby se někdy skutečně stal otcem? Vlčátko u něho bylo v bezpečí i ve chvíli, kdy začalo pršet. Byl to jen lehoučký déšť, přesto ho však Morgoth zaštítil, aby mohl v poklidu chrupkat dál.
Když se pak Mrakošlápek probudil, hned se hnal za dalším dobrodružstvím. To už mu však do kožíšku spadlo těch pár kapek. Morgoth by se už už zvedal, vlče však skončilo schoulené u něho jako by se bál, že ho deštík rozmočí. "To nic," ujistil vlče. "Je to jen voda. Říká se tomu déšť," vysvětlil mu. "Můžeš si chytit pár kapek na jazyk. Uvidíš, že to nic není," utěšoval vlčka.

I Morgoth usoudil, že potok by mohl být plný ryb - a říkal si, že to rozhodně bylo příhodné, protože ač viděli nějakou zvěř, ryby se mu na jeho cestách celkem dařilo lovit. Byla to pro něho vlastně celkem zábava, a tak mu ta představa nijak nevadila. Byla však pravda, že doma těch ryb mnoho nenalovil. A dobře věděl proč. "Jasně, že jsme měli ryby, ale není z nich tolik krve," poznamenal vlk. "Není to úplně primární zdroj naší potravy, ale na jihu také nejsou zvířata jako tady, to máš pravdu. Lovili jsme často třeba takové antilopy, ale když jsem si lovil jen něco pro sebe, tak jsem lovil, co jsem zrovna našel. Doma bylo spoustu menších hlodavců, ale králíky jsme tam měli zrovna tak jako tady," řekl Sikuovi. "Co jste doma lovili vy? Nějaké velké, zmrzlé obludy?" ptal se ho - neuměl si nic jiného představit. Jistě to museli být divní tvorové.
"Nevím," řekl Sikuovi zamyšleně. "Ale doufám, že ano. Co by to bylo za smečku, kdybychom v ní byli jen my tři," poznamenal. Kdy se pasoval na to, že bude součástí téhle smečky? Inu... asi teď. Ještě Sikua sice nepřesvědčil k tomu, aby se stal jeho bratrem, říkal si však, že je to jen otázka času. "Já jsem na takové věci tak trochu zvyklý," dodal, aby Sikua trochu uklidnil. "Nebylo nic výjimečného, že by k nám domů přišli vlci, kteří hledali, kde složit hlavu. Rádi pak vstupovali do bratrstva. Není na tom nic divného. Myslím, že tady by to mohlo fungovat podobně," nadnesl. Gothovi vyhovovalo, že Ivar nemluvil, rozhodně mu jeho slova ani trochu nechyběla, ba naopak. Říkal si, že ticho bylo v tomhle případě tou nejlepší věcí po které mohl zatoužit. To, že s ním měl být ve smečce nepovažoval zrovna za dobré, ale na rozdíl od Ivara se s tím nějak smířil (ač tedy netvrdil, že ho nezabije). Musel s ním vycházet, pokud chtěl zůstat. A to on chtěl. Nikdy se mu nestalo, že by byl tulákem, a tak smečka byla jediné volba - a proč by se měl někam přidávat, když jí mohl pomoci založit?

//• Pohovořit se zakládajícími členy smečky (pokud smečka nemá další zakládající členy, pohovořit s ostatními členy)

Morgoth se snažil být přívětivý - i když si to dle jeho mínění Ivar vůbec (ale jako VŮBEC) nezasloužil. Ještě mu jako idiot pomáhal a on se zkouší tvářit ublíženě. Jeho velkorysost úplně vyšla vniveč - inu, alespoň to byl on, kdo z toho vyšel lépe. Siku si o něm aspoň nemyslel, že byl výbušný magor, který by Ivarovi utrhl hlavu - jistě, že by mohl, ale proč by to dělal? Zima je všechny vysílila a Morgoth se těšil, až si po všem tom odpočinku naplní žaludek a trochu se protáhne. Navíc už dlouho nesložil Bohům žádnou obětinu - Ivara totéž evidentně příliš netrápilo. Stejně vstoupil do bratrstva jen, aby mu mohl ukrást Ghanu, pomyslel si, nahlas to však neřekl. Siku mu zatím vykládal o kořisti, které tady zjevně mnoho nebylo. To mělo své nevýhody, ale pochopitelně i výhody.
"No vida, tak aspoň voda, když už nic," přikývl Morgoth zamyšleně a nechal se vést k potoku. "Třeba se nám tam podaří najít nějaké ryby," nadnesl. Bylo to asi přehnaně optimistické, ale doufal, že by to tak třeba mohlo být. Nechtělo se mu teď příliš stopovat nějakou zvěř, jevilo se to příliš složitě, ale lovit ryby neznělo tak špatně. Navíc stejně museli najít vodu, to se mu zdálo celkem důležité, pokud tady chtěli žít. Siku o potoku sice věděl, ale pro něj to byla nová informace. Upřímně nechápal, proč se Siku nezaobíral tou smečkou už dříve. Připadalo mu, že to dává dokonalý smysl a tohle bylo perfektní místo. Byl přesvědčený o tom, že by se tady všem dobře vedlo a uměl si představit, že by tady žil. Jistě, byla tu trochu zima, ale s tím se dalo přežít. Navíc, kdyby tu byl s Morghanou... ta by les jistě zapálila i v zimě a nemuseli by se obávat toho, že umrznou.
"Je," ujistil Sikua a protáhl se. "Není to tedy pořád úplně to na co jsem zvyklý, ale řekl bych, že to přežiju," ujistil Sikua a přátelsky se na něho usmál. Divil se, že mu druhý šedivec ještě nešel po krku. "Zato ty se už musíš vyloženě péct ve vlastní šťávě," dodal. Inu, ještě, že mířili k ledové vodě. Siku se jistě i v téhle zimě rád vykoupe.

//• Najít na území vodu

Duben 1/10 | Mrakošlap

Morgoth se neubránil úsměvu. "To znamená, že budeš mít kožíšek celý modrý," vysvětlil vlčeti, které svou pozornost upíralo na všechno kolem sebe. Asi to chápal. Jeho život teprve začínal a všechno pro něho bylo nové. A právě ho zajímalo jezero a všechny rybky v něm. "To si piš, že dovedu. A ukážu ti to, abys byl tak šikovný jako já," ujistil ho. Bezbřehý obdiv vlčete se mu zamlouval. Byl tak nevinný, tak dokonale čistý. Věděl, jak snadno ho mohl zkazit - měl však v mysli spíše něco jiného. Měl by mu ukázat cestu Pravdy dokud byl takhle malý, ač, pravda, ještě sotva mohl vstoupit do Bratrstva. Pochyboval, že mu byly tři měsíce, možná se však pletl - nevěděl, jak se pozná stáří vlčete a pochyboval, že Mrakošlap by to věděl... bylo to vůbec důležité?
"To víš, že ti ukážu moře," slíbil vlčkovi, kterému se však klížila očka a než se krémový vlk nadál, už se pod ním stočil do klubka a spal. Inu, Morgoth si lehl k němu a chránil ho celým svým tělem.

Březen 10/10 • Mrakošlap

"Borůvky," zopakoval Morgoth trpělivě. "A ano, borůvky jsou pořádná dobrota, jsou to takové malé modré kuličky. Jsou hezky sladké a také pořádně barví," vysvětloval krémový vlčeti překvapivě trpělivě. Kdyby ho viděl někdo, kdo ho znal, jistě by nevěřil, jaká změna se v něm udála - bylo to však jen tím vlčetem, ničím jiným.
Morgoth mu věnoval veškerou svou pozornost, nechtěl ho ani na vteřinu ztratit z očí - nebyl sice jeho, měl za něj však v tu chvíli zodpovědnost. Chtěl ho mamince vrátit pohromadě. "Tohle? To jsou rybky, Mráčku. Když jsi dost šikovný, tak je můžeš chytit a sníst, ale není to vůbec jednoduché," vysvětloval vlčeti. "A tohle celé, to je jezero. Jíst se nedá, ale dá se z něho pít, víš? Kromě jezer jsou i řeky, ty tečou a občas jsou pořádně divoké a pak existuje moře, to je ještě větší plocha plná hrooozně slané vody, víš? Ta se pít nedá," vysvětloval vlčeti.

Březen 9/10 • Mrakošlap

Morgoth se rozhlížel po zajícovi (který by stejně pravděpodobně zdrhl hned, jak by jen zaslechl, jaký rámus tady dělali), ale říkal si, že i kdyby žádného nenašli, Mráčkovi to vadit nebude. Vypadal z jejich výletu do lesíku už tak více než dost nadšený. Ještě aby ne, byl přeci jen tak malý, že toho nejspíše mnoho mimo svůj domov neviděl.
Morgoth se zastavil, když si vlček kecl na zadek a prskal na všechny strany. Usmál se a sklonil se k němu. "Ne, tráva se obvykle nejí, ale v létě ti ukážu pořádné dobroty. Třeba borůvky," řekl mu. Nevěděl, proč si myslel, že se s vlčkem ještě setkají, ale inu... bude vědět, kde bydlí, no ne?
"Nemusíš se bát. I kdyby byl ten zajíc nějaký vyšinutý, tak nedovolím, aby ti ublížil, jasné? Ten ušák se k tobě nepřiblíží ani na krok," ujistil vlčka.

Březen 8/10 • Mrakošlap

Mráček byl vlče plné energie a nadšení. To se Morgothovi zvláštně líbilo. Býval by to vlče ukradl, kdyby nevěděl, jak těžké je žít s takovou ztrátou. Tu by nepřál ani největšímu nepříteli. Asi mu nezbývalo nic jiného, než si vlčata opatřit přirozenou cestou, věděl však, že žádná vlčice by nebyla dokonalejší jako matka jeho potomků než Morghana - jenže tu už ke vztahu nepřesvědčí. To uvědomění pro něho nebylo vůbec příjemné, přesto na sobě však nedal nic znát, když Mráček běhal kolem něho a vždy mu něco nadšeně ukazoval, nebo se naopak schovával, když narazil na takové nebezpečí jako byl třeba čmelák. "To je dobře," přikývl vlk a zasmál se, když mu i vlček dal své podmínky.
"Dobře, podíváme se z dálky, ale slibuji, že se zajíců bát nemusíš. My koušeme je, ne oni nás," vysvětlil mu. "Jenom aby mě maminka nevyhnala," prohlásil.

Březen 7/10 • Mrakošlap

Morgoth se na vlčka musel usmát, jinak to prostě nešlo. Byl naprosto rozkošný a jeho pozornost měl úplně celou. Nikdy by si nemyslel, že si ho někdo kromě Morghany dovede tak moc - a tak snadno - získat. Tiše se zasmál. "Přesně tak, šikulka," pochválil krémový vlk malé vlče, které vyskočilo do vzduchu. Kde se v něm asi bralo tolik energie.
Vlk přitakal, když Mrakošlap nadšeně vypískl. Evidentně o lovu ještě nic netušil - což Morgoth tak nějak předpokládal - a tak pochopitelně ještě netušil, že by měl být tiše.
"To zní jako opravdu zajímavé místo. Jistě se tam nenudíte," prohlásil Goth, protože prostě neměl to srdce vlčka utišovat. Ne, líbilo se mu, jak nadšeně vyprávěl o svém domově. "To je dobře, že máš tak hodné tetičky a strýčky. A také maminku. Neměl by ses však příliš toulat, jinak tvá maminka bude moc smutná, víš? Bude o tebe mít starost. Proto se podíváme na toho zajíce, a pak mi ukážeš, kde bydlíš, domluveno?

Březen 6/10 • Mrakošlap

Vlče si světlého vlka obmotalo kolem pacičky jako nic. Morgoth jím byl zcela uchvácený. Tomuhle pidi stvoření by se to ani nemusel bát přiznat, protože vlče bylo tak nevinnou bytostí, až ho to uchvacovalo. Byly by jeho vlčata také taková? To už se nikdy nedozví.
"No jo," přitakal s úsměvem. "Takhle se skládá slib, víš? Když chceš někoho ujistit, že své slovo určitě neporušíš," vysvětlil mu. Tohle vlče bylo tak malé, že neznalo svět kolem sebe a pro něho to bylo něco zvláštního. Sám si na svá vlčecí léta nepamatoval, a tak přirozeně nevěděl, jak se všechny tyhle věci učil on, ale vidět to u tohohle mláděte v něm probouzelo jeho ochranitelské pudy - a ty byly pořádně silné. "To víš, že ti ukážu zajíce. Po nějakém se podíváme, dobře?" usmál se na něho a jemně do něho šťouchnul nosem, když se vypotácel z jeho náruče. I Morgoth se sebral ze země a rozhlédl se, aby určil, tkerým směrem by nějakého ušáka mohli najít.
"Ztama? To zní zajímavě," přitakal Morgoth.

Březen 5/10 • Mrakošlap

Morgoth byl tím vlčetem naprosto uchvácený. Nahlas by to samozřejmě nepřiznal, ale jeho maličká dokonalost se ho dotýkala způsobem jako nic jiného. Přítomnost téhle drobotiny v něm něco hojila. Ránu, kterou v jeho nitru zanechala ta hrozivá ztráta. Věděl, že by byl dobrý otec, ale teď mu nezbývalo nic jiného než tahle vypůjčená chvíle s tímhle vlčkem. Mohl ho ukrást a patrně by to udělal, kdyby byl jen o trochu bezohlednější. "Slibuji. Na zaječí uši a na vlčí duši," ujistil vlčka a jemně si ho přivinul k sobě - jen na chvíli, než se Mrakošlap rozhodl vydat se na průzkum. To Morgoth asi podporoval, přeci jen už bylo tepleji a nehrozilo, že se jim zima zakousne do kožichu. I on byl tedy mnohem klidnější.
"Tak to jsem rád," ujistil vlčka, který si ale hned vzápětí pořádně natloukl. Morgoth byl hned u něho, ale tohle vlče se jen dál usmívalo jako by ho vůbec nic nebolelo. Morgoth si řekl, že je to zkrátka odolné malé vlče. To se mu líbilo. "A kde jsi se tady vůbec vzal, prcku?" zajímalo ho.

Březen 4/10 • Mrakošlap

Bylo snadné získat si důvěru vlčete. Morgoth si uvědomoval, že mu asi nikdy žádné vlče nedůvěřovalo, protože ještě nikdy neměl důvod se někomu plést do rodičovství. Chtěl pečovat o vlastní mladé, to se mu však nepoštěstilo. Jediné, co mu zbylo, bylo jejich drobná tělíčka odevzdat Bohům. Morgoth mohl záhy litovat svých slov, vysloužil si tím tak jen to, že se mu vlček vrhnul do kožichu a schoval se u něho. "Ale ne, to nic," ujišťoval ho jemně. "To nic, slibuji, že tě nikdo nekousne. A zima už vůbec ne," slíbil mu. "To se jen tak říká, víš? Protože je studená, ale doopravdy tě nekousne," utěšoval vlčátko. To, že mu zima ublížit mohla z toho vynechal, přeci jen nechtěl vlče ještě více vyděsit. Morgoth se k vlčeti skláněl a dal mu možnost, aby se k němu zachumlal.
"Tak už je to lepší, ne?" ptal se, když se ujistil, že mu nečouhá ani ocásek. On sice sám neoplýval zrovna zimním kožichem, ale byl horký, a tak to teplíčko mohl poskytnout malému vlčátku, které potřebovalo ukonejšit.

Morgoth byl příliš rychlý - to, že Ivar o jeho pomoc nestál mu navíc došlo i bez jeho protestu, ale zkrátka a dobře se už do toho pustil - proč by měl teď přestávat? A tak Ivarovi pomohl - to bylo ale zjevně příliš! Zcela evidentně si z Ivara udělal ještě většího nepřítele (pokud to tedy ještě vůbec bylo možné) prostě jen tím, že mu pomohl. Hrůza.
Morgoth tak jen přihlížel tomu, jak Ivar vyskočil na nohy, vrčel a chtěl se rvát. Krémovému se nechtělo a očekával tak trochu, že Siku situaci zachrání - v čemž se nepletl. Siku se před Ivarem plazil jako nějaký někňuba jen protože jeho partner měl problémy s agresí. To byl ale pěkný a vyrovnaný vztah. A to Ivar pohrdal jím.
"Já se prát nebudu," ujistil Sikua, když se zvedl, aby nepůsobil tak slabě. "Navíc jestli tolik stojí o tu svou bolest, tak mu jí můžu vrátit, mě na tom nesejde," ušklíbl se. Na Ivarovi mu ani trochu nezáleželo? Proč by mělo? Byl prostě jen otravnou mouchou, která mu vytrvale bzučela u ucha, Morgoth byl ale příliš milosrdný na to, aby jí prostě rozplácl. Jen ať si bzučí, jemu na tom nezáleželo. Navíc to dělal jen kvůli Sikuovi. Jeho pohled mluvil jasně. Neměl mu ublížit, a tak si držel odstup. Venku to šlo mnohem lépe.
Bylo teplo, to ho překvapilo. Ne takové teplo, jaké by si býval přál, ale bylo tepleji. Mohl se tak držet dál od Ivara a protahovat své elegantní tělo. "Máš pravdu, Siku. Myslím, že bych si něco dal. Říkal jsi, co že se tady dá ulovit?" zeptal se přítele a okatě ignoroval svého nepřítele, který vypadal, že každou chvíli vybuchne.

Březen 3/10 • Mrakošlap

Morgoth se k tomu vlčkovi skláněl s bezbřehou starostlivostí otce, kterým se nikdy nestal. Viděl, že mu vlčátko nedůvěřuje - a bylo to v pořádku. Sám by nechtěl, aby jeho vlčata mluvila s cizincem, zvlášť, když jich tolik mohlo mít zlé úmysly.
Morgoth pochopil, že byl vlček ještě hodně malý a že potřebuje, aby se o něho někdo postaral, aby mu vysvětlil to, co sám poznal teprve nedávno - a to to, že sníh je studený a mokrý. "Zatím ne," připustil Morgoth. "Ale když tu budeš dlouho jen tak sedět, tak se ti zima pořádně zakousne do kožíšku. A to nechceme," prohlásil krémový vlk. "Tahleta věc, to je sníh. Je to normální zimní věc, ale jen tak se jí nezbavíš. Pořádně tě umokří a bude studit, až ti nakonec bude hrozná zima. Jen tak se toho nezbavíš," vysvětloval mu a když vlček připustil, že to asi zebe, vzedmula se v něm vlna otcovské starostlivosti. "Co kdybych tě zahřál? Můžeš se přitulit do mého kožichu a bude to lepší," ujistil ho. Kde mělo tohle dítě, sakra, rodiče?!

Ivar si Morgotha nevšímal a bylo to rozhodně dobře, krémový vlk tak byl mnohem klidnější, když se nemusel bezuchým šedivákem zabývat a věnovat se jen tomu vlkovi, kterého měl celkem rád - samozřejmě by to nahlas nikdy nepřiznal, ale už jen to, že tady byl a že neodešel při první příležitosti a snad i to, že tady teď zakládal smečku, to už byly věci o kterých by na začátku zimy neměl ani ponětí. Bylo to tak zvláštní. Škoda jen, že tu nebyla Morghana. Její nepřítomnost to vše nesmírně zhoršovala.
"Tak když i tobě byla zima, tak to já bych tam umrzl," poznamenal Morgoth, ač značně neochotně. Nerad přiznával svou vlastní slabost a tohle slabost rozhodně byla. Nelíbilo se mu to, ne před Ivarem, který ho ale ignoroval. Pořád to oceňoval.
To však samozřejmě způsobil v Sikuovi paniku, že tu snad nebyli dobrovolně. Morgoth po Ivarovi vrhl pohledem. Musel o tom mluvit? Copak nevěděl, že Siku zpanikaří? Dělal jako by ho snad vůbec neznal. Došlo to i Morgothovi, ale neměl důvod o tom začínat.
"Nemanipuluješ, samozřejmě. Dal bych ti jasně najevo, kdybych tu být nechtěl. Ale cítím to. Jsem spokojenější, než bych asi býval jindy," připustil vlk a jemně do Sikua šťouchnul nosem, aby se uklidnil. Nechtěl, aby se cítil tak špatně. Nebylo mu to příjemné.
"Nejsem naštvaný," ujistil ho znovu. "A ano, snad bych mu ulevit mohl," připustil. Byl to jen trénink, říkal si, nedělal to vůbec kvůli Ivarovi - ani trochu - neměl by to možná říct nahlas, aby si někdo náhodou nemyslel, že by mu na něm snad záleželo? Ne - nebylo to podstatné - zaměřil se na svou magii i na Ivara, který ležel stočený opodál. Cítil jeho bolest - a nechal jí, aby odplula jako by jí snad vzalo moře. Sám cítil jen její štiplavý pozůstatek. Bylo to fascinující.
"Lepší?" zeptal se toho otravného šediváka.

Březen 2/10 • Mrakošlap

Ten tmavý chumel chlupů na zemi byl nepřehlédnutelný, až po chvíli Morgothovi došlo, že to bylo vlče a že by do toho rozhodně neměl šťouchat packou. Dělal jako by nevěděl, jak vlčata vypadají! Věděl to - a věděl to až bolestně dobře.
Vlček kníkal a vypadal jako by ho něco velmi trápilo. Morgoth zjihl. Nic jiného mu ani nezbývalo, když viděl to malé stvořeníčko celé utrápené. Jeho obvyklá protivnost šla stranou, když sklonil svou ušlechtilou hlavu k vlčkovi a přikývl. "Samozřejmě," ujistil vlčátko. "Je ti zima?" ptal se ho, protože to chápal. I jemu byla zatracená zima! A to nebyl malý drobek, který sotva převyšoval závěje naváté u okraje lesa. Ještě, že už všechno pomalu tálo. Zatracený sníh!
Ukaž. Zebou tě pacičky?" ptal se ho. Mohl ho vzít na záda. Tam by vlčkovi jistě bylo teploučko.